Při těchto úvahách o některých
otázkách vnějších vztahů
čs. ekonomiky bych se rád zmínil ještě
o jednom problému. Jedním z významných
a v současné době možno říci
prvořadých aspektů, na který špičkoví
výrobci kladou důraz, je průmyslový
design. Zdaleka zde nejde jen o estetičnost výrobku,
ale i o komplexní kvalitu, funkčnost, ekonomiku.
Máme v této oblasti dlouhodobé pokrokové
tradice, spočívající ve spolupráci
předních výtvarníků, především
sochařů, s průmyslovými podniky, řadu
schopných nadaných lidí, některé
světové úspěchy, ale i řadu
problémů a nedostatků.
Nikdo např. dnes nepochybuje o potřebě inovací,
existuje v tomto směru řada publikací zabývajících
se nejrůznějšími aspekty inovací,
počínaje rozborem jejich vlivu na prodejnost výrobků
a ekonomickou efektivností konče, ale chybí
nám fundované objasnění průmyslového
designu v inovačních procesech, a to přesto,
ze zkoumáme-li řadu inovovaných výrobků
předních zahraničních výrobců,
ukáže se, že jde o inovaci designem.
Jen málo našich výrobků znamená
a představuje v tomto směru na světových
trzích významnou konkurenci. V převážné
většině případů jsme spíše
okrajovými dodavateli a z toho vyplývá, že
jak tvarem, tak provedením se přizpůsobujeme
převládajícím trendům světového
vývoje. Že tomu tak vždy nemusí být,
ukazuje celá řada našich výrobků
s vynikajícím designem - jmenujme zde např.
automobil Tatra 815/83, Autojeřáb AD 28 z ČKD
Praha, závod Slaný, tramvaj s tyrystorovou výstrojí,
KT 4 z ČKD Praha, ale i speciální chirurgický
přístroj KCH 3 A/B - výrobek Chirany Brno,
a další.
Problémem je dosud nevyjasněná zařazení
průmyslových designérů do struktury
nejen výzkumné a vývojové základny
podniků, ale i do struktury samotných výrobních
organizací. Z toho vyplývá, že řada
schopných a nadaných pracovníků v
tomto oboru dává přednost tzv. svobodnému
povolání, což na druhé straně
vyvolává problémy vyplývající
z nedostatečného respektování zájmů
technologických a obchodních. Bude nepochybně
třeba tuto otázku v nejbližší době
uspokojivě řešit.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
na plnění úkolů zahraničního
obchodu je trvale upřena pozornost všech, jimž
není lhostejný další rozvoj naší
ekonomiky. V souvislosti s růstem zapojení Československé
socialistické republiky do mezinárodní dělby
práce, specializace a kooperace výroby a s přihlédnutím
k podmínkám měnícím se vlivem
světového ekonomického, ale i vědeckotechnického
vývoje, úměrně a zákonitě
rostou i požadavky na celkovou vysokou připravenost
pracovníků ve všech sférách a
odvětvích našeho národního hospodářství,
tedy i pracovníků v oblasti vnějších
ekonomických vztahů.
V této souvislosti - s přihlédnutím
k našim dílčím poznatkům z terénu
- bych se chtěl v závěru svého vystoupení
zeptat s. ministra Urbana, jak je celkově naplňován
stav kvalifikovaných pracovníků v podnicích
zahraničního obchodu a jaký je stupeň
jejich odborné přípravy. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL V. David:
Děkuji poslanci Bartošovi.
Přerušuji nyní jednání na 20
minut; pokračovat budeme v 15.20 hodin.
(Jednání přerušeno v 15 hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 15.20 hodin.)
Předsedající předseda SL V. David:
Vážené soudružky poslankyně,
vážení soudruzi poslanci, pokračujeme
v rozpravě. Uděluji slovo poslanci Milanu Grégrovi,
připraví se poslankyně Božena Kocinová.
Poslanec SL M. Grégr: Vážený
soudruhu předsedo, vážené předsednictvo,
vážené soudružky poslankyně, vážení
soudruzi poslanci, vážení hosté, úsek
vnějších hospodářských
vztahů je předmětem intenzívního
zájmu všech našich občanů. Je to
pochopitelné s ohledem na význam, který mají
právě tyto vztahy pro naše národní
hospodářství. Soustavná pozornost
všech příslušných orgánů
musí být proto věnována úsilí,
aby práce spojená s hospodářskými
styky se zahraničím byla co nejdokonalejší,
aby nevznikaly ztráty a aby výsledky byly co nejpříznivější.
Podíváme-li se z tohoto hlediska, jakým způsobem
je po právní stránce zajištěno
a pečováno o zdárný průběh
všech činností při hospodářských
stycích se zahraničím, zjišťujeme,
že právní úprava je obsáhlá
a propracovaná.
V nedávné době, kdy byl projednán
a schválen zákon č. 42 z roku 1980 Sb., o
hospodářských stycích se zahraničím,
a v minulém roce, kdy byla připravována novelizace
hospodářského zákoníku, byla
prověřena úprava povinností organizací,
které přicházejí do styku se zahraničím
na hospodářském poli, především
v zahraničním obchodě.
Ve vztahu se zahraničím stojí v popředí
především organizace zahraničního
obchodu, které vykonávají práce, připravují
a uzavírají kontrakty se zahraničními
subjekty a na druhé straně mají vztah s tuzemskými
dodavateli vývozního zboží a s odběrateli
dováženého zboží. Ve vztazích
vůči zahraničí je úprava povinnosti
organizací zahraničního obchodu i organizací
výrobních, které dostaly povolení
k zahraničně obchodní činnosti, obsažena
v předpisech, které vydalo federální
ministerstvo zahraničního obchodu na základě
zmocnění zákona č. 42/1980 Sb., o
hospodářských stycích se zahraničím.
Pro komerční práci je stanoven postup při
uzavírání a provádění
zahraničně obchodních operací. Je
stanoveno, že pracovníci organizací jsou povinni
plnit úkoly při přípravě, uzavírání
a provádění zahraničně obchodních
operací s odbornou péčí, v souladu
se zájmy československého národního
hospodářství, předcházet včas
všemi vhodnými a právně přístupnými
prostředky odvratitelným hospodářským
ztrátám.
Přitom se musí řídit platnými
právními předpisy, mezinárodními
smlouvami, které jsou v rozhodné době pro
ČSSR závazné, a vnitropodnikovými
úpravami. Při plnění uvedených
úkolů jsou povinni postupovat podle odborných
znalostí a praktických zkušeností předpokládaných
při výkonu jejich funkcí. V podrobnostech
se povinnosti organizací týkají postupu při
výběru smluvní strany v zahraničí,
při sjednávání obsahu smluv, včetně
cen zboží, při plnění smluv jak
ve vývozu, tak dovozu. Pozornost je věnována
platebním podmínkám, kontrole zboží
a zajišťování přepravy. S vývozem
a dovozem zboží jsou spojeny otázky ochrany
průmyslových práv a upraveny jsou též
i netradiční formy obchodů, jako např.
vazbové obchody. Povinnosti jsou stanoveny v oblasti zastupování
v zahraničí a konečně i při
řešení sporů se zahraničními
partnery.
Je možno konstatovat, že úprava povinností
organizací při komerční práci
se zahraničím je obsáhlá a je neustále
prověřována při sledování
činnosti organizací federálním ministerstvem
zahraničního obchodu.
Druhá oblast úpravy povinností se týká
vztahů tuzemských - mezi organizacemi zahraničního
obchodu a tuzemskými organizacemi. To je oblast hospodářského
práva.
Naše hospodářské právo reguluje
hospodářské vztahy vznikající
mezi socialistickými organizacemi zahraničního
obchodu a jejich československými dodavateli a odběrateli
na úseku vývozu a dovozu a na úseku hospodářské
spolupráce se zahraničím. Klade si za cíl
upravovat vztahy tak, aby jejich prostřednictvím
byly v souladu se zásadami hospodářské
politiky ČSSR ovlivňovány vnější
vztahy, do nichž vstupují organizace zahraničního
obchodu se zahraničními subjekty, anebo které
vznikají z jiných forem československé
účasti v mezinárodní dělbě
práce.
Mám za to, že úroveň hospodářskoprávní
úpravy na daném úseku odpovídá
poslání, jež má hospodářské
právo plnit jako jeden z nástrojů plánovitého
řízení národního hospodářství.
Tato úprava vychází z postulátu dosahování
maximální efektivity československé
účasti na mezinárodní dělbě
práce, jakož i z požadavku ochrany hospodářských,
zejména devizových zájmů ČSSR.
Na úseku vývozu především stimuluje
výrobní organizace k tomu, aby se technickou úrovní
vyváženého zboží, jeho jakostí
a provedením, obaly a balením, dodacími lhůtami,
záručními podmínkami, poskytováním
servisu, dodávkami náhradních dílů,
atp. přizpůsobovaly podmínkám zahraničních
trhů, a aby se tak zvyšovala vývozní
způsobilost československého zboží.
Na úseku dovozu vede tato úprava především
k úspornému vynakládání devizových
prostředků a k prevenci vzniku hospodářských
závazků, pro jejichž plnění nebylo
uvolněno potřebné devizové krytí.
Pokud jde o účast československých
organizací na mezinárodní specializaci a
kooperaci výroby, hospodářskoprávní
úprava vede k tomu, aby přejímaly pouze závazky,
jejichž splnění je v jejich možnostech,
nebo jejichž splnění si předem - před
podpisem zahraniční smlouvy - řádně
zajistily.
Velice propracovaný je i sankční systém,
jehož působení jsou organizace vystaveny, pokud
jde o plnění hospodářských
závazků při účasti na vnějších
vztazích. Kromě obecné úpravy odpovědnosti
za splnění převzatých závazků,
je na tomto úseku stanovena i úprava specifická,
jako např. oprávnění odběratele
neodebrat po dobu tří měsíců
dodávku výrobků na vývoz, s níž
se dodavatel dostal do prodlení, nebo odmítnout,
popř. vrátit výrobky pro vývoz, jestliže
se staly v zahraničí neprodejnými pro dodavatelovo
prodlení anebo z důvodů vadného plnění
atp. Významné posílení sankčního
systému představují i novelou hospodářského
zákoníku zavedené hospodářské
pokuty, jimiž je např. postižitelný dodavatel,
který soustavně dodává vadné
výrobky, nebo připraví k odeslání
do zahraničí výrobky se závažnými
nedostatky. Hospodářskou pokutou je též
postižitelná každá organizace, která
způsobí vážnou újmu devizovému
hospodářství ČSSR.
Byly zde uvedeny důsledky postihující organizace
za neplnění povinností, které vyplývají
z hospodářskoprávních předpisů.
Vedle nich však působí na kolektivy a na jednotlivé
pracovníky předpisy zákoníku práce,
který obsahuje též úpravu důsledků
porušení pracovních povinností i postih
v případech, kdy se uplatňuje náhrada
škody vůči pracovníkům.
Účinné a závažné důsledky
neplnění plánovaných úkolů
jsou vyvozovány v oblasti hmotné zainteresovanosti
organizací a jednotlivců.
Pokud organizace nesplní rozhodný ukazatel pro tvorbu
mzdových prostředků, je povinna si pobídkovou
složku mzdových prostředků snížit
přepočtem podle stanovených koeficientů
tak, že při plnění rozhodného
ukazatele pod 85 % celá pobídková složka
mezd zaniká. Pokud uplatní banka vůči
organizaci úrokové sankce z úvěrů
na vývozní pohledávky v nesocialistických
zemích, sníží si organizace použitelný
objem mzdových prostředků o odpočitatelnou
částku, která činí 10 % z objemu
úrokových sankcí uplatněných
bankou vůči ní.
V případě neplnění vývozních
úkolů do nesocialistických zemí a
o nesplnění každého dalšího
ukazatele se snižuje roční odměna vedoucího
organizace až o 60 %.
Technickohospodářským pracovníkům
obchodních útvarů organizací se snižují
výkonnostní odměny až o 60 % za nesplnění
vývozních úkolů a o 20 % za nesplnění
každého dalšího rozhodujícího
ukazatele. Za nesplnění podmiňujících
ukazatelů se odměna krátí až
o 20 %.
Stejná pravidla platí pro pracovníky neobchodních
útvarů organizací zahraničního
obchodu.
Možno konstatovat, že platná právní
úprava svou úrovní vyhovuje náročným
úkolům, před nimiž stojí naše
ekonomika. Je třeba soustavně zabezpečovat,
aby v činnosti organizací i orgánů
hospodářského řízení
byla právní úprava plně využívána,
její znalost u příslušných hospodářských
pracovníků prohlubována, a zejména,
aby byla právně aplikována. Jen tak lze dosáhnout
toho, aby plnila svou důležitou funkci.
Orgány hospodářské arbitráže
při své rozhodovací činnosti zaznamenávají
řadu případů, kdy nejenom ze strany
organizací, ale i ze strany orgánů hospodářského
řízení dochází k nerespektování
právních předpisů, což má
na úseku zahraničního obchodu závažné
devizové negativní důsledky.
U dodávek pro vývoz i u dodávek z dovozu
je stanoveno povinné projednávání
dodavatelsko-odběratelských vztahů. Tato
povinnost není ze strany organizací důsledně
dodržována, dojde-li pak při projednávání
dodavatelsko-odběratelských vztahů k rozporům,
nebývá mnohdy o těchto rozporech příslušnými
orgány hospodářského řízení
rozhodnuto. Nedodržování uvedených povinností
mívá u vývozu za následek nesplnění
dodacích terminů sjednaných v zahraničí
a z toho vyplývající devizové dopady,
u dovozu nezajištěnost včasných dovozů
vedoucí dokonce i k závažným poruchám
ve výrobě, popřípadě naopak
realizaci dovozů, které nejsou potřebné.
S požadavkem na dodržování postupů
při projednávání dodavatelsko-odběratelských
vztahů není vůbec v rozporu požadavek
na větší přizpůsobivost československé
výroby požadavkům zahraničních
zákazníků. Názory některých
vedoucích pracovníků, že po projednání
dodavatelsko-odběratelských vztahů již
není o čem mezi dodavatelem a odběratelem
jednat, jsou nesprávné, a to nejen z hlediska právního,
ale i národohospodářského. Právě
proto je v této fázi potřebný úzký
kontakt mezi výrobcem a organizací zahraničního
obchodu, aby se požadavky zahraničního zákazníka
rychle dostaly k výrobci a aby výrobce pružně
na tyto požadavky reagoval. Je pravda, že vyhovět
těmto požadavkům znamená často
pro výrobce práci navíc, možná
i řadu jednání se subdodavateli, avšak
konečný efekt je z pohledu celospolečenského
neoddiskutovatelný. Zvláště nepříznivě
působí nedostatečné termínové
sladění subdodávek pro výrobní
investiční celky, přičemž nezajištěnost
včasných subdodávek pro finální
dodávky může způsobit prodlení
s dodávkou celého investičního celku.
Tak například státní arbitráž
projednávala spor mezi Závody Vítězného
února Hradec Králové a Sigmou Benešov
o uzavření hospodářské smlouvy
na 22 ks šoupátek, u nichž Sigma navrhovala dodací
lhůtu na 4. čtvrtletí 1983, ačkoliv
zahraniční kontrakt na dodávku vývozních
investičních celků cukrovary Šabec a
Požarevec SFRJ, pro něž byla šoupátka
určena, má dodací lhůtu 30. 6. 1983,
nebo spor mezi Závody Vítězného února
Hradec Králové a ZPA - dodavatelský podnik
Praha o uzavření hospodářské
smlouvy na dodávku elektrozařízení
pro kompletaci vývozního investičního
celku pivovar Mandalay Barma, u nichž dodavatel navrhoval
dodací lhůtu 3. čtvrtletí 1983 až
2. čtvrtletí 1984, ačkoliv dodací
lhůta do zahraničí je 30. 9. 1983 FOB Hamburg.
Ve sporu mezi Vagonkou Poprad a ZPA Čakovice bylo zjištěno,
že servopohony pro vývozní investiční
celek "Naftové přečerpávací
stanice SSSR" nebyly vůbec bilancovány, ačkoliv
jde o bilancované výrobky.