Spatřovat je musíme rovněž v důsledné
a vysoce ukázněné orientaci výroby
jen na plánované směry užití
její finální produkce. Méně
problémů a tlaků na dovoz lze zřejmě
dosáhnout i v souvislosti s odstraněním různých
nedostatků v systému dodavatelsko-odběratelských
vztahů. Mám zde na mysli takové případy,
které obvykle spočívají v malé
provázanosti bilancovaných zdrojů a potřeb,
i ty, které vznikají v důsledku slabší
plánovací a smluvní disciplíny některého
z partnerů. Na příkladu dobré spolupráce
podniků PAL MAGNETON Kroměříž
a TESLA Piešťany bych mohl ukázat, jak lze zmírnit
tlak na dovoz - konkrétně diod z nesocialistických
zemí pro nabíjecí soupravy dopravních
prostředků a dosáhnout ve prospěch
národního hospodářství lepších
výsledků.
Mnoho pozitivního mohou pro dosažení vyšší
úrovně zhodnocovacích procesů také
udělat všichni technologové a technicko-hospodářští
pracovníci. Nebudou totiž tuto úroveň
posuzovat jen podle vyčíslených úspor,
ale hlavně podle vyšších hodnot technickoekonomické
úrovně výroby v jednotlivých směrech
jejího finálního užití, neboť
pro zvyšování úrovně každého
zhodnocovacího procesu je důležité,
aby snižování výrobní spotřeby
postupovalo souběžně s růstem efektivnosti
a kvality produkce.
Smyslem každé produkce musí vždy být
efektivní realizace vyrobeného zboží.
Pro vyšší úroveň zhodnocovacích
procesů by proto mělo v každé výrobní
hospodářské jednotce a v každém
podniku být zásadním vodítkem, aby
v praxi nedocházelo k žádné výrobě
zboží, které by na trhu či v navazujících
procesech výroby nenacházelo odbyt a uplatnění.
Naše zkušenosti s dosavadním vývojem výše
zásob a jejich struktury však spíše ukazují,
že neplánovaná výroba, končící
někde ve skladu či na dvoře, by měla
být v rámci rozborů hospodaření
a při schvalování jeho výsledků
stále přísněji posuzována,
a to jako neodpovědné plýtvání
zdroji paliv, energie, surovin a materiálů.
Za povšimnutí příslušných
míst stojí též potřeba, neprosazovat
za současné, málo stabilní situace
na trzích nesocialistických zemí, do výroby
její maximální sériovost. Věnovat
raději pozornost náhradám dovozu těch
polotovarů, pro jejichž produkci máme k dispozici
domácí surovinu i výrobní základnu
a odpovídající ekonomické podmínky.
Podobně se zaměřit i na finální
zpracování domácích surovin a materiálů,
pokud zatím neumožňuje lépe zhodnocovat
vkládaný do něho podíl národní
práce. V řadě případů
jde při řešení této problematiky
jen o lepší součinnost mezi výrobními
podniky, VHJ a organizacemi zahraničního obchodu.
Mám proto také v této souvislosti otázku
na s. ministra Urbana, zda resort připravuje určitá
opatření ke zlepšení této součinnosti,
která by vedla k lepší úrovni zhodnocovacích
procesů dovážených surovin a materiálů.
Z hlediska sledovaných úspor a potřeb vyššího
zhodnocování dovážených zdrojů
počítáme dále s tím, že
prováděná aktualizace úrovně
velkoobchodních cen, v níž se promítá
vývoj nákladovosti na pořízení
těchto zdrojů, dá svými požadavky
na utlumení značné části zvýšených
cen také nemalý podnět k lepšímu
využívání a zhodnocování
těchto zdrojů ve výrobním procesu,
jakým např. může být i dosahování
jejich lepší výtěžnosti.
Tlak upravených velkoobchodních cen by měl
dát dostatek podnětů i pro širší
recyklaci použitých již surovin a uplatnění
netradičních zdrojů. Takovouto surovinu představuje
např. velké množství, odhadem na 60
až 100 tis. t ojetých pneumatik, na jichž kg
váhy připadly při výrobě cca
4 litry cenné ropy. Zatím je jen malá jejich
část v současné době předmětem
obnovy resp. dalšího zpracování. V loňském
roce bylo u nás např. obnoveno přes 21/4
mil. ks ojetých pneumatik, což představuje
na 16,5 tis. tun uspořeného materiálu a suroviny.
Při porovnání s průmyslově
vyspělými státy to však bylo daleko
méně kusů hlavně u nákladních
a traktorových pneumatik. Příčiny
toho mohou být i v územním rozložení
protektorovacích kapacit, neboť např. ve Slovenské
socialistické republice dosáhla výroba protektorů
jen asi 17 % celostátního množství.
Pro jiná zhodnocení ojetých pneumatik byly
vyvinuty různé postupy, ale nejblíže
k realizaci má zatím ten, který asi bude
nejméně hospodárný a počítá
se spalováním těchto pneumatik v cementárnách.
Právem proto poukazují např. členové
Československé vědeckotechnické společnosti
na nezbytnost vytvářet lepší podmínky
pro využití těchto materiálních
hodnot a dořešit otázky jejich sběru
a předzpracování.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
jsem toho názoru, že z dnešního jednání
sněmoven bychom měli odcházet s vědomím,
že v soudobých podmínkách vývoje
vnějších ekonomických vztahů,
o nichž zde obsáhle hovořil ve svém
úvodním slovu místopředseda federální
vlády s. Rohlíček, je třeba, aby poznatky
s nimi spojené byly s plnou odpovědností
a závazností promítány do každého
jednání a rozhodovacího procesu na kterémkoliv
stupni řízení.
Více než kdy jindy musí být proto i
rozsah a struktura dovozů, a hlavně způsob
jejich využití plně podřizován
stávajícím vyšším a náročnějším
kritériím ekonomické racionálnosti
a efektivnosti, a zejména potřebám vysoce
hospodárného a co nejlepšího způsobu
zhodnocování energetických, surovinových
a materiálových zdrojů ve výrobním
procesu.
A to jsem chtěl ve svém příspěvku
k projednávané tematice zvláště
zdůraznit. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL V. David:
Děkuji poslanci Adamíkovi, slovo má poslanec
Sommer.
Poslanec SL A. Sommer: Vážený súdruh
predseda, súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci,
vážení hostia, na Československú
socialistickú republiku, ako významného dovozcu
surovín, pôsobia zmenené vonkajšie ekonomické
podmienky v osemdesiatych rokoch zvlášť intenzívne.
Preto musíme efektívnejšie využívať
prírodné zdroje výroby na zvýšenie
stupňa sebestačnosti v poľnohospodárskych
a potravinárskych výrobkoch, s cieľom znížiť
dovoz a zvýšiť vývoz niektorých
produktov a tým prispieť k zmierneniu účinku
vonkajších ekonomických zmien na naše
národné hospodárstvo. Dva neúrodné
roky v 6. päťročnici si vyžiadali mimoriadny
dovoz obilnín a ostatných krmív, čo
nepriaznivo ovplyvnilo platobnú bilanciu štátu.
Naše hlavné vývozné položky sú,
podobne ako v predchádzajúcich rokoch, cukor, slad
a chmeľ.
Cukor sa na celkovom poľnohospodárskom vývoze
do nesocialistických krajín podieľa v posledných
rokoch 21 %. Dosahované ceny cukru sú z dlhodobého
hľadiska vždy výhodné. Je potrebné
však viac využívať konjunktúru cien,
ktoré sú v 1.-3. štvrťroku o 6-10 % vyššie.
Keď vývoz cukru bude aj v budúcich rokoch rozhodujúcim
z hľadiska znižovania salda zahraničného
obchodu, je potrebné tomuto odvetviu výroby venovať
náležitú pozornosť. Z urobenej analýzy
vyplýva, že nemáme v cukrovarníckej
výrobe požadovanú produktivitu práce,
dosahujeme nižšiu výrobu cukru z 1 ha, máme
vyššiu spotrebu energie a máme najnižšiu
spracovateľskú kapacitu v porovnaní s vyspelými
curkovarníckymi štátmi. Preto je bezpodmienečne
nutné zabezpečiť realizáciu uznesenia
vlády ČSSR číslo 120/83 o rekonštrukcii
a modernizácii výrobných kapacít cukrovarov.
Našou ďalšou tradičnou vývoznou položkou
je slad. Od roku 1965 však českoslovenké vývozné
postavenie postupne klesá. Je to spôsobené
predovšetkým kvalitatívnymi nedostatkami (týka
sa to rovnako kvality jačmeňa a spôsobu spracovania
sladu). Odporúčame preto prijať opatrenia na
zlepšenie kvality sladovníckeho jačmeňa
a modernizáciu spracovateľských kapacít.
K tomu účinne prispejú aj cenové opatrenia,
ktoré budú platiť od 1. januára 1984.
Sme najväčším vývozcom chmeľu
zo socialistických štátov. V 7. päťročnici
sa predpokladá zvýšenie vývozu o 22
%. Pretože cena chmeľu sa skladovaním znižuje,
je potrebné intenzívnejšie presadzovať
formu predpredaja chmeľu na svetových trhoch.
Podobne aj pri vývoze ostatných komodít je
potrebné prijať intenzifikačné opatrenia
(vrátane obalov a obalovej techniky) a zvýšiť
zdravotno-hygienické kritériá pri výrobe.
Z hľadiska vývoja spotreby potravín najmä
živočíšneho pôvodu, sa dovoz surovín
stále viac presúva na koncentrované krmivá
a biofaktory. Preto musíme na základe hlbokej analýzy
výrobných podmienok, biologických zákonitostí,
vstupov a výstupov do potravinového reťazca,
aj v nadväznosti na energetickú situáciu zvážiť,
akú cestu výroby potravín budeme voliť
v budúcich rokoch. Toto riešenie si vyžaduje
netradičné prístupy, vysokokvalifikovaných
odborníkov vo výrobe a úzku súčinnosť
poľnohospodárskeho komplexu s výskumom, vývojom
a inými odvetviami národného hospodárstva.
Každý náš občan skonzumuje denne
okolo 58 g živočíšnych bielkovín,
ktoré zabezpečujeme na 57 % mäsom, na 33 %
mliekom a potom ostatnými živočíšnymi
produktami. Podľa prepočtov je u nás premena
rastlinných bielkovín na živočíšne
bielkoviny v priemere 12 %.
Nároky pri biologickom zhodnocovaní rastlinných
zdrojov pri výrobe bielkovín mäsa sú
však oveľa vyššie ako pri výrobe bielkovín
mlieka. Napríklad na 1 kg mliečnych bielkovín
spotrebujeme okolo 9 kg jadrových krmív, ale pri
výrobe 1 kg mäsových bielkovín až
23 kg jadrových krmív. Z celkového množstva
skŕmených zrnín spotrebujeme len 11 % pri
výrobe mlieka, ale až 82 % pri výrobe mäsa.
S prihliadnutím na pôdny fond a štruktúru
rastlinnej výroby vyrábame už dnes na 1 ha
okolo 90 kg mliečnych bielkovín. Sú však
poľnohospodárske podniky, napr. v Západoslovenskom
kraji (JRD Šenkovice, Agrokomplex Čalovo a ďalšie),
ktoré z 1 ha vyrábajú viac ako 120 kg bielkovín.
Celý okres Dunajská Streda pri priemernej úžitkovosti
4 tisíc kg mlieka na dojnicu a rok vyrába v priemere
105 kg mliečnych bielkovín na 1 ha. Pri výrobe
mäsa však dosahujeme podstatne nižšie parametre.
Keď zoberieme do úvahy celý komplex výrobných
činiteľov, stratégiu sebestačnosti pri
znižovaní importných nárokov, dostupné
domáce zdroje a rezervy riešenia sebestačnosti
vo výrobe obilnín, ako aj očakávaný
vývoj v dietetických potrebách, potom zvýšenie
sortimentu výrobkov v potravinárskom priemysle na
báze mliečnych bielkovín môže
významným spôsobom znížiť
nároky na dovoz. Vývoz mlieka a mliečnych
výrobkov (asi 9 % z celkového poľnohospodárskeho
československého vývozu) výhradne
do nesocialistických krajín patrí v posledných
rokoch k najdynamickejšie sa rozvíjajúcim vývozným
položkám. Zlepšenie efektívnosti československého
vývozu mliekárenských výrobkov v ďalších
rokoch 7. päťročnice možno dosiahnuť
rýchlou zámenou vývozného sortimentu.
Československo patrí k štátom s vyspelým
krmivárskym priemyslom. Podstatnú časť
vyrobených a dovezených zrnín, biekovinových
krmív, biofaktorov a minerálnych látok zhodnocujeme
formou výroby kŕmnych zmesí. Rozhodujúcim
pre posudzovanie efektívnosti využitia dovážaných
surovín k výrobe kŕmnych zmesí je
vzájomná vyváženosť energetických
a bielkovinových zložiek.
Výsledky poľnohospodárskej praxe a výskumu
dokazujú, že optimálny podiel zapracovania
zrnín do kŕmnych zmesí by mal byť 71-72
%. Pri porovnávaní výsledkov za 1. štvrťrok
1982 a 1983 je vidieť, že v roku 1982 bolo v priemere
v ČSSR v kŕmnych zmesiach 67,0 % obilnín,
pričom v roku 1983 bolo v kŕmnych zmesiach 69,2
% obilnín, pričom v ČSR 70,8 %, v SSR 65,7
%. Rozdielna je aj druhová skladba obilnín. Následkom
toho, že sa v ČSR vybilancoval pomer medzi zrninami
(nie však v druhovej štruktúre) s bielkovinovými
krmivami sa v 1. štvrťroku 1983 v porovnaní s
tým istým obdobím roku 1982 zvýšila
denná dojivosť na dojnicu o 1 kg mlieka, zvýšil
sa denný prírastok u výkrmového dobytka
o 100 g, prírastok u ošípaných o 26
g, ale nízky podiel kukurice v zmesiach spôsobil
zníženie znášky vajec o 1,2 ks. Naopak,
na Slovensku sa pre nedostatočný podiel obilnín
v zmesiach znížili prírastky vo výkrme
dobytka, najmä ošípaných. To poukazuje
na nutnosť, aby sa plánovací proces dovozu
bielkovinových komponentov a obilnín reguloval tak,
aby krmivársky priemysel mohol jednotlivé komponenty
v priebehu roka vzájomne kompenzovať. Uvoľňovanie
devízových prostriedkov aspoň 6 týždňov
pred začatím štvrťroku umožní
vytvoriť normované prevádzkové zásoby
dovážaných surovín a čo nie je
menej dôležité, kontrahovať suroviny v
cenove najvýhodnejšom čase. Keď posudzujeme
tento fakt z biologického aspektu, potom treba povedať,
že zmeny v receptúrach kŕmnych zmesí
spôsobujú výrazne nižšiu biologickú
transformáciu jednotlivých kŕmnych komponentov,
čo možno vyjadriť znižovaním efektívnosti
zhodnocovania dovážaných surovín.
Pri nákupe živočíšnych krmív
je potrebné znížiť podiel voľne naložených
múčok. Je síce pravdou, že tieto múčky
sú lacnejšie, sú však často napadnuté
salmonelami, ich úprava je nákladná a krmivársky
priemysel nemá technické podmienky pre ich efektívne
zhodnocovanie.
Jedným z vážnych činiteľov, ktorý
významne ovplyvňuje zhodnocovanie vyrobených
a dovezených energetických a bielkovinových
surovín sú biofaktory a medikované kŕmne
prípravky. Dovozom pokrývame 60-70 % potreby celého
poľnohospodárstva. Federálne ministerstvo pre
technický a investičný rozvoj v spolupráci
s výrobno-hospodárskou jednotkou Spofa vypracovali
návrh programu biochemizácie a chemizácie
živočíšnej výroby na 7. päťročnicu,
ktorý vyústil v uznesenie vlády číslo
277/1980 a potom v uznesenie vlády číslo
91/1983.
V súčasnom období sa pripravujú opatrenia
na 8. a 9. päťročnicu.
V súvislosti s biofaktormi vystupuje obzvlášť
do popredia krytie potreby syntetických aminokyselín,
predovšetkým L-lyzínu, ktorý v rozhodujúcej
miere ovplyvňuje biologickú hodnotu kŕmnych
bielkovín a tým aj prírastky svalstva u výkrmových
ošípaných a hydiny. Dostatok kŕmneho
L-lyzínu by umožnil znížiť časť
dovozu bielkovinových krmív, vo zvýšenej
miere využiť u nás vyrábané bielkovinové
krmivá a uplatniť nové progresívne formy
skrmovania kukurice. Z iniciatívy Západoslovenského
krajského výboru strany bol rozpracovaný
spôsob deleného zberu kukurice. Týmto progresívnym
spôsobom výroby a skrmovania kukurice okrem iného
šetríme aj energetické zdroje. Napríklad
podľa výsledkov, ktoré boli dosiahnuté
v JRD Selice, je každá tona kukurice v porovnaní
so sušením lacnejšia o 86 Kčs. Preto odporúčame
v súlade s uznesením Predsedníctva vlády
ČSSR číslo 277/1980 prijať opatrenia
k výstavbe druhej jednotky výroby lyzínu
s kapacitou 4 tisíc ton v Slovenskej Lupči tak,
aby výroba bola zabezpečená najneskoršie
v 8. päťročnici.
V súlade s vypracovaným intenzifikačným
programom je potrebné ďalej venovať pozornosť
výrobe vitamínov, stimulačných látok
syntetickej a biosyntetickej povahy, ako aj látok na tlmenie
parazitárnych a infekčných chorôb s
prídavkom na ovplyvňovanie reprodukčného
procesu zvierat. Dôsledná realizácia pripravovaných
programov v chemickej a farmaceutickej výrobe musí
významne prispieť aj v oblasti zníženia
dovozu.