Konkrétním příkladem jsou brusky BR
2 koncernového podniku Kovofiniš. Velkoobchodní
cena tohoto výrobku činí 880 Kčs,
průměrná franko cena však již 3090
Kčs a rozdílový ukazatel je tedy 351 bodu.
Tím je jistě velmi zajímavý pro organizaci
zahraničního obchodu, ale na druhé straně
výrobní podnik dosahuje při takto stanovené
velkoobchodní ceně minimální, takřka
nulovou rentabilitu.
Otevřeným problémem z tohoto hlediska bývá
také výroba minimálních sérií,
kterou nelze v řadě případů
v zájmu udržení trhu určitého
teritoria ze zahraniční směny vyloučit.
Pro tuzemského výrobce je málo zajímavá
zejména tam, kde je spojena s tuzemskou kooperací.
Mám poznatek z národního podniku Pleas, který
kooperuje s národním podnikem Tiba v potiscích
materiálu. Při minimálním odebraném
množství musí podnik Pleas jako odběratel
zaplatit od 100 do 400 % přirážku k velkoobchodní
ceně. Výsledkem pak je, že rozdílový
ukazatel 1,20 se přepočtem zhodnocení nákladů
mění na 0,45.
Při postupné realizaci pravidel souboru opatření
bylo očekáváno, že výrobce povedou
k nabídce zboží, které je na zahraničním
trhu dobře uplatnitelné, a že je budou v tomto
směru více orientovat na žádoucí
strukturální změny výroby a užitná
kritéria a vlastnosti výroby. Soudíme, že
určitý obrat v myšlení a postoji pracovníků
výroby a zahraničního obchodu nastal, ale
že ke změně struktury ještě nedochází
v potřebném rozsahu, či tempu.
Přesto mohu uvést dobrou zkušenost z mého
volebního obvodu, která potvrzuje významný
přínos pro naši ekonomiku. Např. koncernovému
podniku Kovofiniš se v rámci součástkové
kooperace se západoněmeckou firmou podařilo
propojit zahraniční technologii do naší
výroby a dosáhnout produkce finálního
výrobku o vysoké technické úrovni
pro vývoz i pro vyšší efektivnost v sektoru
zemědělství a opravárenství,
neboť systém dovoluje výrobu v tuzemsku za
daleko výhodnějších podmínek,
než když bylo toto zařízení nakupováno
v zahraničí. A docilované úspory představují
dvě třetiny devizových nákladů.
Jedním z významných předpokladů
růstu vnějších ekonomických vztahů
je též užší zapojení naší
ekonomiky do rámce socialistické ekonomické
integrace a položení důrazu na intenzívní
rozvoj progresívních forem mezinárodní
spolupráce.
V základních principech RVHP je specializace a kooperace
výroby chápána jako plánovitě
organizovaný proces vyčlenění, resp.
koncentrace technologicky a konstrukčně shodné
výroby k uspokojování potřeb zúčastněných
zemí.
Pro perspektivy rozvoje účinné specializace
a kooperace výroby v rámci RVHP měl zvláštní
význam zejména podnět, aby členské
státy se dohodly o rozpracování vybraných
otázek nejméně na období sedmi až
deseti let. Důležité jsou v tomto směru
zvláštní dohody o rozpracování
potřebných úkolů v oblastech elektroniky,
robotizace a dalších strojírenských
výrobků.
Mohu uvést pozitivní příklad z podniku
Chotěbořské strojírny, který
je účastníkem mnohostranné specializační
smlouvy se Sovětským svazem, prodloužené
na téměř desetileté období,
která řeší specializaci v dodávkách
strojů a zařízení pro potravinářský
průmysl mezi všemi členskými státy
RVHP s účastí Jugoslávie.
Třeba si však povšimnout některých
poznatků o přístupech ke specializaci a kooperaci
výroby. Například v souvislosti s tlakem
na snižování materiálové a energetické
náročnosti výroby vznikají určité
snahy vypouštět z programů výroby to,
co je takto náročné, a v rámci specializace
a kooperace to dovážet. Takový pohled na věc
je však příliš zjednodušený
a zkreslený. V podstatě by mělo spíše
jít o to, jak snižovat materiálovou a energetickou
náročnost na jednotku produkce, či orientovat
se na rozvíjení nových a doplňkových
směrů produkce, která se vyznačuje
vyšší technickou úrovní, ale nižší
materiálovou a energetickou spotřebou.
Specializaci a kooperaci nelze také chápat a rozvíjet
převážně jen jako výrobkovou.
Daleko více by se měla rozvíjet jako uzlová
a součástková, zvláště
s ohledem na větší pohotovost dodávek
a možnost lepší stability dodavatelsko-odběratelských
vztahů. Určitým problémem bývá
též otázka cenová. Není ale jen
naším problémem, že po přepočtu
dovážené produkce přes tak zvané
vnitřní reprodukční vyrovnání
se cena některé této produkce jeví
ve srovnání s platnou úrovní velkoobchodních
cen vyšší. Je proto důležité,
že v naší cenové politice byly akceptovány
konkrétní zásady hodnocení ekonomické
efektivnosti dohod o mezinárodní specializaci a
kooperaci, v nichž se přihlíží
k efektům koncentrace výroby a zvýšeného
vývozu či dovozu, a které tvoří
obecně závaznou součást návrhů
dohod uzavíraných se státy RVHP.
S rozvojem specializace a kooperace je úzce spjat i stav
normalizace a standardizace.
Kupříkladu Chotěbořské strojírny
spolupracují na tvorbě normy platné pro RVHP
v oboru 433, to je výroby linek pro mytí a plnění
nápojů do skleněných obalů.
V současné době je již zpracován
návrh a předán členským státům
k vyjádření. Také koncernový
podnik Kovofiniš spolupracuje ve skupině galvanoven
na řešení dílčích úkolů.
Přes takové pozitivní příklady
však není pokrok, kterého bylo zatím
v této oblasti při rozvíjení a sjednocování
norem a standardů dosaženo, velký. Situaci
by zlepšilo urychlení tempa potřebných
prací a využití dosud získaných
zkušeností k překonání některých
bariér. Děkuji za pozornost.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Peškovi.
Před polední přestávkou vystoupí
ještě poslanec Hudeček.
Poslanec SN M. Hudeček: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně, soudruzi poslanci, vážení
hosté, program rozpracování závěrů
XVI. sjezdu KSČ na úseku zahraničního
obchodu zahrnuje úkoly, jejichž splnění
má postupně vytvářet základní
předpoklady jak ekonomické, tak i organizační
ke zvýšení exportní schopnosti naší
ekonomiky.
Patří k nim i opatření v oblasti sjednocení
plánovacího mechanismu, organizační
úpravy vývozní i dovozní nomenklatury
jednotlivých organizací zahraničního
obchodu, změny jejich vnitřní struktury a
další. Úpravy mají za cíl zjednodušit
vzájemné vazby mezi organizacemi zahraničního
obchodu a výrobními organizacemi, jednoznačně
určit odpovědnost a prohloubit vzájemnou
informovanost.
V dohodě mezi zahraničním obchodem a výrobními
resorty je realizován systém stáží
pracovníků zahraničního obchodu v
exportních podnicích výroby a naopak. V roce
1982 se uskutečnilo 159 stáží, z toho
119 pracovníků zahraničního obchodu
ve výrobě, avšak pouze 40 pracovníků
z výroby pracovalo v organizacích zahraničního
obchodu. Tato skutečnost ukazuje, že výroba,
která dříve velmi hlasitě volala po
možnosti získání zkušeností
a poznatků ze zahraničního obchodu, projevuje,
resp. projevila malý zájem o tyto stáže,
které bezesporu mohou funkcionářům
a pracovníkům příslušných
podniků dát mnoho poznatků a zkušeností
z praktické práce v oblasti zahraničního
obchodu, a to jak ze styků se zahraničními
zákazníky, jejich požadavky, podněty,
podmínkami a připomínkami, které se
v řadě případů právě
týkají výroby a mohou často napomoci
i charakterizovat skutečný stav výroby, technickou
úroveň, exportní schopnosti i pohotovost,
prostě všechno to, co je zatím brzdou ve výrobních
podnicích v naší konkurenční
schopnosti, zejména na nejnáročnějších
zahraničních trzích.
Chtěl bych se proto soudruha ministra Urbana zeptat, jaké
skutečné výsledky přinášejí
výměny stáží pracovníkům
výrobních podniků i zahraničního
obchodu v zájmu zvýšení exportních
zkušeností výroby a efektivnosti naší
zahraničně obchodní směny.
Jedním z požadavků, které by měly
doprovázet zlepšení práce v oblasti
zahraničního obchodu, je zkvalitnění
cenové práce a vytváření předpokladů
k posílení zainteresovanosti pracovníků
zahraničního obchodu na dosahování
optimálních dovozních a vývozních
cen. Tyto a další formy hledání metod,
jak zajistit a zefektivnit zapojení Československa
do mezinárodní ekonomické spolupráce,
našly svůj odraz ve dvou formách experimentálního
ověřování možností sepětí
výroby a zahraničního obchodu - ekonomickém
propojení a ekonomickém i organizačním
propojení. Jak zde již bylo řečeno,
má od začátku ledna letošního
roku pět výrobních hospodářských
jednotek z resortů federálního ministerstva
hutí a těžkého strojírenství,
federálního ministerstva všeobecného
strojírenství, federálního ministerstva
elektrotechnického průmyslu a ministerstva průmyslu
České socialistické republiky experimentálně
delimitovanou veškerou zahraničně obchodní
činnost ve svém oboru.
Ověřil jsem si, že v těchto výrobních
hospodářských jednotkách a podnicích
zahraničního obchodu se hledají nové
formy spolupráce jednotlivých složek počínaje
výzkumem, vývojem, konstrukcí, přípravou
výroby a pochopitelně i výroby tak, aby byla
společně a konkrétně stanovena kritéria,
např. pro konstruktéry, technology i ekonomy, která
by zajišťovala výrobky vysoké technické
úrovně ve vysoké kvalitě i provedení.
Je předčasné zaujímat stanovisko k
výsledkům.
Druhou experimentální formou prohlubování
spolupráce zahraničního obchodu a výroby
je jejich důsledné ekonomické propojení.
Je ověřováno postupně na několika
případech vyčleněných obchodních
skupin vybraných podniků zahraničního
obchodu a národních podniků. V současné
době takto experimentují obchodní skupiny
podniků zahraničního obchodu Kovo a Motokov
a výrobní organizace TESLA Brno, AGROZET Brno, AZNP
Mladá Boleslav a ZTŠ Martin. U druhé experimentální
formy jde v podstatě o to, že PZO prodávají
a nakupují svým jménem, ale na účet
výrobních podniků.
Efektivnost zahraniční směny se bude při
použití této metody provádění
zahraničně obchodních operací promítat
přímo do ekonomiky výrobního podniku
a bude ho nutit hledat cesty k její optimalizaci. Ve výrobních
podnicích jsem se setkal s averzí proti této
formě s odůvodněním, že i za
chyby organizací zahraničního obchodu bude
platit výrobní podnik.
Musím připomenout, že experimentující
výrobní hospodářské jednotky
i podniky zahraničního obchodu sbírají
první zkušenosti. Nová metoda mění
jak podmínky práce podniků zahraničního
obchodu, tak především před výrobou
otevírá celou škálu nových problémů,
majících přímý dopad na jejich
hospodaření.
Další formou experimentálního ověřování
nových metod zvyšování adaptability
vybraných exportních oborů čs. výroby
do mezinárodní dělby práce je experiment,
sledující zefektivnění vnějších
ekonomických vztahů v organizacích, s výrobky
převážně z domácích surovin
a proto by měl být zvlášť podporován.
Jako příklad uvádím podnik Krystalex,
Jabloneckou bižuterii, Sklounion, Karlovarský porcelán
a PZO Skloexport, Jablonex a Československou keramiku.
Vážené soudružky a soudruzi, je krátká
doba k provedení odpovědného vyhodnocení
a poznatků. Vedoucí funkcionáři organizací,
kde probíhá experiment, měli řadu
připomínek a námitek k jednotlivým
jeho formám, ale připustili, že uplatnění
experimentu může nesporně přispět
ke zlepšení kvality výrobků dodávaných
pro vývoz i k dalším vnějším
stránkám výrobků, tzn. např.
obalové technice, designu atd., ale určitě
povede k lepšímu dodržování dodacích
lhůt a jejich zkracování.
Osobně si myslím, že toto hodnocení
je správné, i když některá dílčí
opatření se ukazují jako neúplná
a bude třeba je změnit nebo upravit a nečekat
na komplexní vyhodnocení experimentu. Rád
bych slyšel názor soudruha ministra Urbana na tyto
otázky a zejména, jak je zajišťována
organizace a spolupráce u experimentujících
podniků.
Chtěl bych zde však upozornit na okruh problémů,
který se týká hodnocení výrobků
státními zkušebnami a jejich zařazování
do jakostních tříd. Jak výroba, tak
i zkušebny mají ve svém plánu počet
výrobků 1. jakosti - všichni tedy plní
plán a stát vyplácí značné
cenové zvýhodnění, které v
řadě případů v zahraniční
ceně nelze zpravidla promítnout. Mám za to,
že zde nepřispívá zkušebnictví
dosti úspěšně k rozvoji vnějších
ekonomických vztahů, ale funguje pouze jako uzavřený
tuzemský systém. Setkal jsem se také s názory,
že obdobně působí i normotvorný
proces, který zatím promítá do státních
norem pouze současné schopnosti tuzemského
výrobce, což zejména z hlediska zahraničního
obchodu je zcela nedostačující.
Vážené soudružky a soudruzi, bylo zde
hovořeno, jaké byly vyvozeny závěry
z plnění plánu zahraničního
obchodu za I. pololetí letošního roku. Dovolte
mi k tomu říci několik poznámek.
Výsledky z hlediska ukazatelů efektivnosti nejsou
nijak příznivé.
Je však nutno vzít v úvahu vypovídající
schopnost některých ukazatelů, která
dle mého názoru je zatím malá nebo
dokonce zkresluje. Je to dáno tím, že naše
ceny se výrazně odlišují od nákladů,
což zhoršuje podstatně jejich vypovídající
schopnost. V tom se již dělá, resp. udělala
postupně náprava alespoň zčásti,
např. tím, že se provedlo podstatné
snížení cen výrobků elektrotechnického
průmyslu, což vedlo přirozeně k úměrnému
snížení rentability u jednotlivých výrobků
tohoto resortu, ale znamenalo na druhé straně možnost
cenově zpřístupnit a podstatně rozšířit
výrobky elektrotechnického průmyslu v ostatních
odvětvích. Totéž však dle mého
názoru bude třeba provést i v některých
jiných oblastech výroby, aby ceny i náklady
byly v určitých relacích.
Je nutno vzít v úvahu skladbu toho, co obsahují
velkoobchodní ceny, jako kupř. spotřebu materiálu,
energie, paliv, živé práce i režie organizací,
které se na výrobě podílejí.
To je vlastní výsledek efektivnosti celého
výrobního procesu, tzn. jak efektivně je
využit materiál v konstrukci výrobků,
energie a paliva v technologii výroby, jaká je skutečná
produktivita práce i jak velká je celková
režie. To je oblast, na kterou se musíme cílevědomě
zaměřit a kde především musíme
srovnávat naše výrobky se špičkovými
výrobky ve světě. Doporučuji těmto
otázkám věnovat zvláštní
pozornost, a to na základě ověřených
údajů a faktů.