Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

Takový vztah občana a socialistického státu je nemyslitelný bez toho, že by si lidé žijící v socialistické společnosti plně uvědomili novou kvalitu vztahů jedince a společnosti, zejména v relaci občana a státu. V současném vývojovém období naší socialistické společnosti dochází k utváření sociálně politické jednoty lidu, založené též na neexistenci odcizení člověka a státu. Proces tvorby sociálně politické jednoty lidu je kromě jiného založen i na skutečnosti, že československý stát a jeho socialistické právo ztělesňují podstatné životní zájmy, vlastní všem občanům.

Prohlubování socialistické zákonnosti je tedy jedním z významných faktorů dalšího hospodářského a sociálního rozvoje naší společnosti.

Proto věnují Komunistická strana Československa i ostatní složky Národní fronty takovou pozornost socialistické zákonnosti, a proto se i naše Federální shromáždění zabývá zprávami generálního prokurátora ČSSR a Nejvyššího soudu ČSSR, z nichž mj. vyplývá, jak se orgány prokuratury a soudy, tedy státní orgány, jimž přísluší bdít nad dodržováním zákonů a ostatních právních předpisů, vypořádávají se svými úkoly.

Jde nám samozřejmě o to, aby občané dobrovolně plnili své právní povinnosti, nedopouštěli se trestné činnosti a respektovali práva druhých občanů či socialistických organizací. Jestliže tak nečiní, pak se zcela pochopitelně vystavují nebezpečí trestního stíhání, popřípadě občanského soudního řízení.

Ze zprávy generálního prokurátora a Nejvyššího soudu ČSSR vyplývá, že se prokuratura i soudy se svými úkoly přes vysoký počet případů, které musí řešit, vyrovnávají a že vedle své represivní funkce plní i funkci preventivní a výchovnou. S tímto obecným hodnocením lze vyslovit souhlas. Spolu s orgány ministerstva vnitra přispívají soudy a prokuratura k zabezpečování klidného života našich občanů a spravedlivým rozhodováním na úseku občanskoprávních, rodinněprávních a pracovněprávních vztahů posilují soudy spolu se státními notářstvími právní jistotu občanů i socialistických organizací v našem socialistickém společenském zřízení.

Přesto není ani činnost orgánů prokuratury a soudů prosta nedostatků. Také pro prokurátory, vyšetřovatele prokuratury, soudce a státní notáře platí požadavek stále náročnějšího přístupu k plnění vlastních povinností. Zvláštní pozornost je přitom třeba věnovat mladým pracovníkům prokuratury a soudů, kterých nastoupil v uplynulých letech do uvedených státních orgánů větší počet, kteří jsou sice vybavení potřebnými právními znalostmi, kterým ve většině případů nechybí zájem o práci ani pracovní zápal, ale kteří musí teprve získat potřebné zkušenosti z prokurátorské a soudcovské práce, a to především od starších spolupracovníků.

Pro všechny pracovníky prokuratury a soudů ostatně platí, že musí prakticky celoživotně během celého svého pracovního působení na prokuraturách a soudech, stále zvyšovat svou politickou a odbornou úroveň, důkladně se seznamovat s novými zákony, aby je dovedli náležitě aplikovat podle vůle a v zájmu dělnické třídy a ostatních pracujících. Soustavná péče o odborný i politický růst pracovníků musí být jedním z hlavních úkolů prokuratury i soudů. Je to totiž právě náležitá odborná i politická úroveň pracovníků prokuratury a soudů" která pomůže při postupném odstraňování nedostatků, jež jsou vytýkány ve zprávě a naší veřejností také oprávněně kritizovány.

Mám tu především na mysli - i ve zprávě generálního prokurátora ČSSR a Nejvyššího soudu ČSSR výslovně zmíněné - zbytečné průtahy v řízení, které jsou v rozporu se zásadou hospodárnosti soudního řízení a snižují i společenskou efektivnost projednání daného trestného či občanskoprávního případu. Vymizet by také měly málo kvalitní obžaloby, jakož i nepřesvědčivá a dokonce někdy málo srozumitelná odůvodnění soudních rozhodnutí, která oslabují jejich výchovné působení a která nelze omlouvat ani návalem práce, jak se s tím někdy setkáváme.

Je správné, že Generální prokuratura a Nejvyšší soud vidí svůj přední úkol na úseku trestního práva v důkladnějším a přísnějším postihu hospodářské trestné činnosti. Je totiž třeba, aby prokurátoři a soudci viděli své úkoly v širších společenských souvislostech a aby si byli plně vědomi toho, že právě oni musí naší socialistické společnosti pomáhat při vykořenění takových nešvarů, které jsou v rozporu se samou podstatou socialismu a které představují nejen rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, ale také úplatkářství, spekulace, protekcionářství a jiné podobné jevy. Pracovníci prokuratury a soudů jsou ostatně již svou profesí povoláni k tomu, aby občanům vysvětlovali důsledky porušování zákonnosti, disciplíny a morálky, což mohou doložit řadou konkrétních příkladů. Je dobré, že soudci i prokurátoři - jak to vyplývá z předložené zprávy pokud jde o počet besed s občany, článků v denním tisku i vystoupení v rozhlase a televizi - dané možnosti využívají a působí tak na správné utváření právního vědomí občanů, které hraje nemalou roli při přípravě socialisticky myslícího a socialisticky jednajícího člověka, jak tento postulát vzešel ze sjezdových jednání Komunistické strany Československa.

Navazuji tu na zpravodajskou zprávu soudruha poslance Bartončíka, s níž plně souhlasím, a přeji si k ni dodat pouze toto:

Právní vědomí je jednou z forem společenského vědomí a obecně pro ně platí tytéž zákonitosti jako pro vědomí společenské. Právní vědomí je zvláštním katalyzátorem, přes který procházejí faktory ovlivňující tvorbu a realizaci práva, avšak napomáhající také přesným a přísným dodržováním práva rozvoji společenských vztahů žádoucím směrem.

Společnost, jejíž vývoj je uvědoměle směrován ke komunistické společnosti, se neobejde bez uvědomělého občanství, jehož základ je dán dobrovolným plněním povinností a využíváním oprávnění občana socialistického státu v souladu se zájmy celku.

Uvědomělé občanství, jemuž je vlastní pocit odpovědnosti za jednání, postoje i myšlení, je bází socialistického právního vědomí. V praxi se tento pocit odpovědnosti člověka za jednání, postoje a myšlení projevuje např. dobrou pracovní morálkou, dobrovolnou disciplínou, politickou a společenskou aktivitou atd. Již z tohoto konstatování je zřejmé, že právní výchova je zcela nerozlučně spojena s komplexní výchovou člena socialistické společnosti. Postoje a činy každého jedince, jež se projevují v různých situacích, zejména pak při výkonu povolání a v občanském životě, jsou totiž motivovány jeho celkovou, tj. politickou, morální i ideovou vyspělostí a v této souvislosti též úrovní jeho právního vědomí.

Na úseku právního vědomí našich občanů je ještě mnoho co zlepšovat. Co například říci k případům lhostejnosti, když před očima několika občanů dochází k trestné činnosti a nikdo se ani nepokusí tomu zabránit, anebo když občané ponechají vyřízení určitého případu, např. výtržnictví pouze na příslušnících SNB, jako by se jich samotných toto protispolečenské jednání netýkalo. Třeba ovšem konstatovat, že se situace na tomto úseku v posledních letech zlepšuje a že se postupně spolu s růstem socialistického právního vědomí našich občanů stává boj s porušováním socialistické zákonnosti v pravém slova smyslu celospolečenskou záležitostí.

Aby tomu tak doopravdy a v plném rozsahu bylo, k tomu musí přispívat nejen pracovníci prokuratury a soudů. Hodně tu můžeme udělat také my, poslanci, při své činnosti ve volebních obvodech. Materiálů z Federálního shromáždění, zejména z projednávání nově přijímaných zákonů, k tomu máme dostatek. Jedním z nich bude nepochybně též dnes projednávaná zpráva o stavu socialistické zákonnosti, jakož i usnesení, které k ní přijmeme.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Češkovi. Udeľujem slovo poslancovi Ladislavovi Mrázovi, pripraví sa poslankyňa Marie Tajovská.

Poslanec SN L. Mráz: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci, v správe generálneho prokurátora a Najvyššieho súdu ČSSR sa hovorí o tom, že práve v oblasti hospodárskej kriminality pôsobí veľmi rozsiahle tzv. "temné pole", teda taká oblasť trestnej činnosti, o ktorej nič nevieme alebo vieme len veľmi málo, pritom mnohé trestné prípady existujú a sú v spoločenskej praxi. Ide o tzv. skrytú, latentnú kriminalitu, ktorá spôsobuje nášmu národnému hospodárstvu značné hmotné, ale i morálne škody.

Predovšetkým by som sa chcel zaoberať otázkou, akým spôsobom bojovať proti tejto časti kriminality, zamyslieť sa nad príčinami, pre ktoré nevychádza najavo, alebo nie sú oznámené činným orgánom v trestnom konaní pre začatie trestného stíhania.

Už v samotnej správe sa poukazuje na niektoré okruhy problémov, ako je napr. oblasť pracovných úrazov, z ktorých je stíhané necelé percento z celkového počtu pracovných úrazov. Z toho vyplýva, že k trestnému postihu nedochádza ani pri všetkých smrteľných a ťažkých pracovných úrazoch.

Aké sú dôvody? Vyplývajú z vysokej úrovne nášho socialistického zabezpečenia a pracovného zákonodarstva; máme vybudovaný dokonalý systém evidencie pracovných úrazov, ktorý pamätá i na povinnosť príslušných orgánov oznamovať Verejnej bezpečnosti a prokuratúre tieto prípady, a predovšetkým tie, pri ktorých je podozrenie, že k úrazu došlo zavinením inej osoby a je podozrenie z trestného činu. V každodennej praxi je však táto oznamovacia povinnosť mnohokrát i vedome zanedbaná, a to hlavne preto, že organizácia, ktorej sa dokáže zavinenie úrazu, je postihovaná vysokým regresom. Preto sa vyskytujú i také tendencie vykazovania príčin pracovných úrazov, ktoré znižujú regresné postihy organizácií a súčasne umožňujú čo najviac poškodiť postihnutého pracovníka.

Ak máme vybudovaný dokonalý systém ochrany a bezpečnosti pri práci s celou škálou predpisov, ktoré sú vždy zovšeobecnením niektorej smutnej udalosti, potom nesmieme trpieť nedostatkom sankcií. Rád by som zdôraznil, že nemám na mysli prísne tresty, ale dôslednosť trestného postihu.

Každý zodpovedný pracovník si musí byť plne vedomý zodpovednosti za bezpečnosť práce, vrátane trestnej zodpovednosti za dodržiavanie bezpečnostných predpisov, za ich vydanie a za ich preniknutie k podriadeným pracovníkom. Ak takéto vedomie chýba, vedie to k podceňovaniu týchto predpisov, k celkovej neúcte k právnemu poriadku, čo má za následok škody na zdraví a na životoch.

Úmyselne som začal oblasťou pracovných úrazov, kde častou príčinou nedodržiavania bezpečnostných predpisov je úsilie pracovníkov uľahčiť si a urýchliť prácu v snahe splniť plán. To potom spätne vedie k tomu, že tento motív je považovaný za ospravedlnenie pri neoznámení takejto nedbanlivosti orgánom činným v trestnom konaní.

Snaha o splnenie hospodárskych úloh v niektorých organizáciách, kde ide v podstate o preferenciu miestnych, skupinových, čiastkových záujmov na úkor celej spoločnosti, je dôvodom i ďalších latentných príčin.

Najčastejším trestným činom v oblasti ekonomiky je rozkrádanie majetku v socialistickom vlastníctve. Z rozborov, ktoré vykonali orgány prokuratúry a ministerstva vnútra vyplynulo, že sa mení štruktúra páchateľov trestných činov rozkrádania v podstate tak, že sa znižuje počet páchateľov pôsobiacich menšie škody a pritom je zaznamenané narastanie oznamovania trestných činov až vtedy, keď škoda presahuje určitú vyššiu hranicu, ktorá v rôznych rezortoch sa pohybuje na rôznej výške, skoro vždy však presahuje výšku 1500 Kčs.

Čo to znamená? Jednak to, že orgány a organizácie, ktoré majú zákonom uloženú povinnosť oznamovať trestné činy, túto povinnosť si neplnia včas alebo neplnia ju vôbec. Preto sa môžu stať i úplne odstrašujúce prípady, ako napr. keď pokladník závodného zastupiteľstva Slovenskej štátnej sporiteľne v Považskej Bystrici od roku 1960 až do mája 1981, t. j. do odhalenia, stihol rozkradnúť 1982 tis. Kčs, alebo účtovníčka Krajského bábkového divadla v Banskej Bystrici od roku 1972 do roku 1979 postupne vyberala z bežného účtu FKSP peniaze v hotovosti, ktoré používala na nákupy pre seba a týmto spôsobom rozkradla až 815 tis. Kčs.

Bolo by však chybou redukovať príčiny latencie kriminality len na váhavosť organizácií, i keď je veľmi závažnou príčinou. Boli zistené dokonca i také prípady, keď vedúci pracovníci organizácie v rozpore so zákonom vydali interné inštrukcie alebo príkazy, ktorými bránili napr. kontrolórom plniť si povinnosti uložené vyhláškou č. 75/1959 o kontrolnej činnosti, keď šlo o oznámenie z podozrenia z trestného činu priamo prokuratúre; pritom sami posudzovali bez potrebných odborných vedomostí, či ide alebo nejde o podozrenie z trestného činu. Takýto postup pokladali za výhodnejší i pre svoju organizáciu, a treba otvorene povedať, že chceli kryť i svojho príslušného pracovníka.

Je pochopiteľné, že takýmto spôsobom sa ľahko dajú zakryť trestné činy len s nižšou škodou. Tým sa dá vysvetliť i časť zmien v štruktúre páchateľov, o ktorých som sa už zmienil.

Existujú však i ďalšie príčiny, ako je napr. nedostatočná evidencia a kontrola majetku v socialistickom vlastníctve" takže strata je ťažko zistiteľná, alebo vôbec nezistiteľná, prípadne sa odpisuje z rizikového fondu. Pritom mnohokrát pri dôslednejšej kontrole by sa dalo zistiť, že ide o rozkradnutý majetok alebo o majetok zničený z nedbanlivosti alebo neopatrnosti pracovníkov. Doteraz veľké rezervy v tomto smere existujú hlavne v prvovýrobe, v poľnohospodárstve a v stavebníctve.

Opäť spomeniem aspoň jeden odhalený prípad z oblasti pridruženej výroby pri JRD, kde kolektív zodpovedných vedúcich pracovníkov cez fakturáciu fiktívnych stavebných výkonov si zaúčtovali mzdy i na tzv. "mŕtve duše" a takto sa obohatil o sumu vyššiu ako 4 mil. Kčs.

Alarmujúce sú i vykazované škody Slovenskou štátnou poisťovňou, ako úhrady za úhyn poľnohospodárskych zvierat. Napr. v mojom volebnom okrese Lučenec v roku 1980 táto suma dosiahla 7844 tis. Kčs, ale už v roku 1982 vzrástla na 13 987 tis. Kčs. Okresné orgány preto prijali príslušné opatrenia na zamedzenie ďalšieho narastania.

V boji proti skrytej kriminalite treba zamerať pozornosť na dve hlavné oblasti, a to na plnenie povinnosti oznamovať trestné činy vedúcimi organizáciami a kontrolnými orgánmi a na neustále skvalitňovanie evidencie a kontroly v národnom hospodárstve.