Takový vztah občana a socialistického státu
je nemyslitelný bez toho, že by si lidé žijící
v socialistické společnosti plně uvědomili
novou kvalitu vztahů jedince a společnosti, zejména
v relaci občana a státu. V současném
vývojovém období naší socialistické
společnosti dochází k utváření
sociálně politické jednoty lidu, založené
též na neexistenci odcizení člověka
a státu. Proces tvorby sociálně politické
jednoty lidu je kromě jiného založen i na skutečnosti,
že československý stát a jeho socialistické
právo ztělesňují podstatné
životní zájmy, vlastní všem občanům.
Prohlubování socialistické zákonnosti
je tedy jedním z významných faktorů
dalšího hospodářského a sociálního
rozvoje naší společnosti.
Proto věnují Komunistická strana Československa
i ostatní složky Národní fronty takovou
pozornost socialistické zákonnosti, a proto se i
naše Federální shromáždění
zabývá zprávami generálního
prokurátora ČSSR a Nejvyššího soudu
ČSSR, z nichž mj. vyplývá, jak se orgány
prokuratury a soudy, tedy státní orgány,
jimž přísluší bdít nad dodržováním
zákonů a ostatních právních
předpisů, vypořádávají
se svými úkoly.
Jde nám samozřejmě o to, aby občané
dobrovolně plnili své právní povinnosti,
nedopouštěli se trestné činnosti a respektovali
práva druhých občanů či socialistických
organizací. Jestliže tak nečiní, pak
se zcela pochopitelně vystavují nebezpečí
trestního stíhání, popřípadě
občanského soudního řízení.
Ze zprávy generálního prokurátora
a Nejvyššího soudu ČSSR vyplývá,
že se prokuratura i soudy se svými úkoly přes
vysoký počet případů, které
musí řešit, vyrovnávají a že
vedle své represivní funkce plní i funkci
preventivní a výchovnou. S tímto obecným
hodnocením lze vyslovit souhlas. Spolu s orgány
ministerstva vnitra přispívají soudy a prokuratura
k zabezpečování klidného života
našich občanů a spravedlivým rozhodováním
na úseku občanskoprávních, rodinněprávních
a pracovněprávních vztahů posilují
soudy spolu se státními notářstvími
právní jistotu občanů i socialistických
organizací v našem socialistickém společenském
zřízení.
Přesto není ani činnost orgánů
prokuratury a soudů prosta nedostatků. Také
pro prokurátory, vyšetřovatele prokuratury,
soudce a státní notáře platí
požadavek stále náročnějšího
přístupu k plnění vlastních
povinností. Zvláštní pozornost je přitom
třeba věnovat mladým pracovníkům
prokuratury a soudů, kterých nastoupil v uplynulých
letech do uvedených státních orgánů
větší počet, kteří jsou
sice vybavení potřebnými právními
znalostmi, kterým ve většině případů
nechybí zájem o práci ani pracovní
zápal, ale kteří musí teprve získat
potřebné zkušenosti z prokurátorské
a soudcovské práce, a to především
od starších spolupracovníků.
Pro všechny pracovníky prokuratury a soudů
ostatně platí, že musí prakticky celoživotně
během celého svého pracovního působení
na prokuraturách a soudech, stále zvyšovat
svou politickou a odbornou úroveň, důkladně
se seznamovat s novými zákony, aby je dovedli náležitě
aplikovat podle vůle a v zájmu dělnické
třídy a ostatních pracujících.
Soustavná péče o odborný i politický
růst pracovníků musí být jedním
z hlavních úkolů prokuratury i soudů.
Je to totiž právě náležitá
odborná i politická úroveň pracovníků
prokuratury a soudů" která pomůže
při postupném odstraňování
nedostatků, jež jsou vytýkány ve zprávě
a naší veřejností také oprávněně
kritizovány.
Mám tu především na mysli - i ve zprávě
generálního prokurátora ČSSR a Nejvyššího
soudu ČSSR výslovně zmíněné
- zbytečné průtahy v řízení,
které jsou v rozporu se zásadou hospodárnosti
soudního řízení a snižují
i společenskou efektivnost projednání daného
trestného či občanskoprávního
případu. Vymizet by také měly málo
kvalitní obžaloby, jakož i nepřesvědčivá
a dokonce někdy málo srozumitelná odůvodnění
soudních rozhodnutí, která oslabují
jejich výchovné působení a která
nelze omlouvat ani návalem práce, jak se s tím
někdy setkáváme.
Je správné, že Generální prokuratura
a Nejvyšší soud vidí svůj přední
úkol na úseku trestního práva v důkladnějším
a přísnějším postihu hospodářské
trestné činnosti. Je totiž třeba, aby
prokurátoři a soudci viděli své úkoly
v širších společenských souvislostech
a aby si byli plně vědomi toho, že právě
oni musí naší socialistické společnosti
pomáhat při vykořenění takových
nešvarů, které jsou v rozporu se samou podstatou
socialismu a které představují nejen rozkrádání
majetku v socialistickém vlastnictví, ale také
úplatkářství, spekulace, protekcionářství
a jiné podobné jevy. Pracovníci prokuratury
a soudů jsou ostatně již svou profesí
povoláni k tomu, aby občanům vysvětlovali
důsledky porušování zákonnosti,
disciplíny a morálky, což mohou doložit
řadou konkrétních příkladů.
Je dobré, že soudci i prokurátoři -
jak to vyplývá z předložené zprávy
pokud jde o počet besed s občany, článků
v denním tisku i vystoupení v rozhlase a televizi
- dané možnosti využívají a působí
tak na správné utváření právního
vědomí občanů, které hraje
nemalou roli při přípravě socialisticky
myslícího a socialisticky jednajícího
člověka, jak tento postulát vzešel ze
sjezdových jednání Komunistické strany
Československa.
Navazuji tu na zpravodajskou zprávu soudruha poslance Bartončíka,
s níž plně souhlasím, a přeji
si k ni dodat pouze toto:
Právní vědomí je jednou z forem společenského
vědomí a obecně pro ně platí
tytéž zákonitosti jako pro vědomí
společenské. Právní vědomí
je zvláštním katalyzátorem, přes
který procházejí faktory ovlivňující
tvorbu a realizaci práva, avšak napomáhající
také přesným a přísným
dodržováním práva rozvoji společenských
vztahů žádoucím směrem.
Společnost, jejíž vývoj je uvědoměle
směrován ke komunistické společnosti,
se neobejde bez uvědomělého občanství,
jehož základ je dán dobrovolným plněním
povinností a využíváním oprávnění
občana socialistického státu v souladu se
zájmy celku.
Uvědomělé občanství, jemuž
je vlastní pocit odpovědnosti za jednání,
postoje i myšlení, je bází socialistického
právního vědomí. V praxi se tento
pocit odpovědnosti člověka za jednání,
postoje a myšlení projevuje např. dobrou pracovní
morálkou, dobrovolnou disciplínou, politickou a
společenskou aktivitou atd. Již z tohoto konstatování
je zřejmé, že právní výchova
je zcela nerozlučně spojena s komplexní výchovou
člena socialistické společnosti. Postoje
a činy každého jedince, jež se projevují
v různých situacích, zejména pak při
výkonu povolání a v občanském
životě, jsou totiž motivovány jeho celkovou,
tj. politickou, morální i ideovou vyspělostí
a v této souvislosti též úrovní
jeho právního vědomí.
Na úseku právního vědomí našich
občanů je ještě mnoho co zlepšovat.
Co například říci k případům
lhostejnosti, když před očima několika
občanů dochází k trestné činnosti
a nikdo se ani nepokusí tomu zabránit, anebo když
občané ponechají vyřízení
určitého případu, např. výtržnictví
pouze na příslušnících SNB, jako
by se jich samotných toto protispolečenské
jednání netýkalo. Třeba ovšem
konstatovat, že se situace na tomto úseku v posledních
letech zlepšuje a že se postupně spolu s růstem
socialistického právního vědomí
našich občanů stává boj s porušováním
socialistické zákonnosti v pravém slova smyslu
celospolečenskou záležitostí.
Aby tomu tak doopravdy a v plném rozsahu bylo, k tomu musí
přispívat nejen pracovníci prokuratury a
soudů. Hodně tu můžeme udělat
také my, poslanci, při své činnosti
ve volebních obvodech. Materiálů z Federálního
shromáždění, zejména z projednávání
nově přijímaných zákonů,
k tomu máme dostatek. Jedním z nich bude nepochybně
též dnes projednávaná zpráva
o stavu socialistické zákonnosti, jakož i usnesení,
které k ní přijmeme.
Předsedající první místopředseda
FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Češkovi.
Udeľujem slovo poslancovi Ladislavovi Mrázovi, pripraví
sa poslankyňa Marie Tajovská.
Poslanec SN L. Mráz: Vážený súdruh
predseda, vážené súdružky poslankyne,
vážení súdruhovia poslanci, v správe
generálneho prokurátora a Najvyššieho
súdu ČSSR sa hovorí o tom, že práve
v oblasti hospodárskej kriminality pôsobí
veľmi rozsiahle tzv. "temné pole", teda
taká oblasť trestnej činnosti, o ktorej nič
nevieme alebo vieme len veľmi málo, pritom mnohé
trestné prípady existujú a sú v spoločenskej
praxi. Ide o tzv. skrytú, latentnú kriminalitu,
ktorá spôsobuje nášmu národnému
hospodárstvu značné hmotné, ale i
morálne škody.
Predovšetkým by som sa chcel zaoberať otázkou,
akým spôsobom bojovať proti tejto časti
kriminality, zamyslieť sa nad príčinami, pre
ktoré nevychádza najavo, alebo nie sú oznámené
činným orgánom v trestnom konaní pre
začatie trestného stíhania.
Už v samotnej správe sa poukazuje na niektoré
okruhy problémov, ako je napr. oblasť pracovných
úrazov, z ktorých je stíhané necelé
percento z celkového počtu pracovných úrazov.
Z toho vyplýva, že k trestnému postihu nedochádza
ani pri všetkých smrteľných a ťažkých
pracovných úrazoch.
Aké sú dôvody? Vyplývajú z vysokej
úrovne nášho socialistického zabezpečenia
a pracovného zákonodarstva; máme vybudovaný
dokonalý systém evidencie pracovných úrazov,
ktorý pamätá i na povinnosť príslušných
orgánov oznamovať Verejnej bezpečnosti a prokuratúre
tieto prípady, a predovšetkým tie, pri ktorých
je podozrenie, že k úrazu došlo zavinením
inej osoby a je podozrenie z trestného činu. V každodennej
praxi je však táto oznamovacia povinnosť mnohokrát
i vedome zanedbaná, a to hlavne preto, že organizácia,
ktorej sa dokáže zavinenie úrazu, je postihovaná
vysokým regresom. Preto sa vyskytujú i také
tendencie vykazovania príčin pracovných úrazov,
ktoré znižujú regresné postihy organizácií
a súčasne umožňujú čo
najviac poškodiť postihnutého pracovníka.
Ak máme vybudovaný dokonalý systém
ochrany a bezpečnosti pri práci s celou škálou
predpisov, ktoré sú vždy zovšeobecnením
niektorej smutnej udalosti, potom nesmieme trpieť nedostatkom
sankcií. Rád by som zdôraznil, že nemám
na mysli prísne tresty, ale dôslednosť trestného
postihu.
Každý zodpovedný pracovník si musí
byť plne vedomý zodpovednosti za bezpečnosť
práce, vrátane trestnej zodpovednosti za dodržiavanie
bezpečnostných predpisov, za ich vydanie a za ich
preniknutie k podriadeným pracovníkom. Ak takéto
vedomie chýba, vedie to k podceňovaniu týchto
predpisov, k celkovej neúcte k právnemu poriadku,
čo má za následok škody na zdraví
a na životoch.
Úmyselne som začal oblasťou pracovných
úrazov, kde častou príčinou nedodržiavania
bezpečnostných predpisov je úsilie pracovníkov
uľahčiť si a urýchliť prácu
v snahe splniť plán. To potom spätne vedie k
tomu, že tento motív je považovaný za
ospravedlnenie pri neoznámení takejto nedbanlivosti
orgánom činným v trestnom konaní.
Snaha o splnenie hospodárskych úloh v niektorých
organizáciách, kde ide v podstate o preferenciu
miestnych, skupinových, čiastkových záujmov
na úkor celej spoločnosti, je dôvodom i ďalších
latentných príčin.
Najčastejším trestným činom v
oblasti ekonomiky je rozkrádanie majetku v socialistickom
vlastníctve. Z rozborov, ktoré vykonali orgány
prokuratúry a ministerstva vnútra vyplynulo, že
sa mení štruktúra páchateľov trestných
činov rozkrádania v podstate tak, že sa znižuje
počet páchateľov pôsobiacich menšie
škody a pritom je zaznamenané narastanie oznamovania
trestných činov až vtedy, keď škoda
presahuje určitú vyššiu hranicu, ktorá
v rôznych rezortoch sa pohybuje na rôznej výške,
skoro vždy však presahuje výšku 1500 Kčs.
Čo to znamená? Jednak to, že orgány
a organizácie, ktoré majú zákonom
uloženú povinnosť oznamovať trestné
činy, túto povinnosť si neplnia včas
alebo neplnia ju vôbec. Preto sa môžu stať
i úplne odstrašujúce prípady, ako napr.
keď pokladník závodného zastupiteľstva
Slovenskej štátnej sporiteľne v Považskej
Bystrici od roku 1960 až do mája 1981, t. j. do odhalenia,
stihol rozkradnúť 1982 tis. Kčs, alebo účtovníčka
Krajského bábkového divadla v Banskej Bystrici
od roku 1972 do roku 1979 postupne vyberala z bežného
účtu FKSP peniaze v hotovosti, ktoré používala
na nákupy pre seba a týmto spôsobom rozkradla
až 815 tis. Kčs.
Bolo by však chybou redukovať príčiny
latencie kriminality len na váhavosť organizácií,
i keď je veľmi závažnou príčinou.
Boli zistené dokonca i také prípady, keď
vedúci pracovníci organizácie v rozpore so
zákonom vydali interné inštrukcie alebo príkazy,
ktorými bránili napr. kontrolórom plniť
si povinnosti uložené vyhláškou č.
75/1959 o kontrolnej činnosti, keď šlo o oznámenie
z podozrenia z trestného činu priamo prokuratúre;
pritom sami posudzovali bez potrebných odborných
vedomostí, či ide alebo nejde o podozrenie z trestného
činu. Takýto postup pokladali za výhodnejší
i pre svoju organizáciu, a treba otvorene povedať,
že chceli kryť i svojho príslušného
pracovníka.
Je pochopiteľné, že takýmto spôsobom
sa ľahko dajú zakryť trestné činy
len s nižšou škodou. Tým sa dá vysvetliť
i časť zmien v štruktúre páchateľov,
o ktorých som sa už zmienil.
Existujú však i ďalšie príčiny,
ako je napr. nedostatočná evidencia a kontrola majetku
v socialistickom vlastníctve" takže strata je
ťažko zistiteľná, alebo vôbec nezistiteľná,
prípadne sa odpisuje z rizikového fondu. Pritom
mnohokrát pri dôslednejšej kontrole by sa dalo
zistiť, že ide o rozkradnutý majetok alebo o
majetok zničený z nedbanlivosti alebo neopatrnosti
pracovníkov. Doteraz veľké rezervy v tomto
smere existujú hlavne v prvovýrobe, v poľnohospodárstve
a v stavebníctve.
Opäť spomeniem aspoň jeden odhalený prípad
z oblasti pridruženej výroby pri JRD, kde kolektív
zodpovedných vedúcich pracovníkov cez fakturáciu
fiktívnych stavebných výkonov si zaúčtovali
mzdy i na tzv. "mŕtve duše" a takto sa obohatil
o sumu vyššiu ako 4 mil. Kčs.
Alarmujúce sú i vykazované škody Slovenskou
štátnou poisťovňou, ako úhrady
za úhyn poľnohospodárskych zvierat. Napr. v
mojom volebnom okrese Lučenec v roku 1980 táto suma
dosiahla 7844 tis. Kčs, ale už v roku 1982 vzrástla
na 13 987 tis. Kčs. Okresné orgány preto
prijali príslušné opatrenia na zamedzenie ďalšieho
narastania.
V boji proti skrytej kriminalite treba zamerať pozornosť
na dve hlavné oblasti, a to na plnenie povinnosti oznamovať
trestné činy vedúcimi organizáciami
a kontrolnými orgánmi a na neustále skvalitňovanie
evidencie a kontroly v národnom hospodárstve.