Pondělí 13. června 1983

Náš lid skutečně chápe smysl Gottwaldova hesla "Buduj vlast, posílíš mír", ale vykládaný v nových podmínkách nezbytnosti stále vyšší kvality a efektivnosti práce, růstu produktivity práce, tvorby národního důchodu, že zde je pro čs. občany bitevní pole, na kterém svými činy přispívají k budování socialistické společnosti, k věci míru a společenského pokroku na celé planetě. (Potlesk.)

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Trávníčkovi, který byl posledním z písemně přihlášených řečníků.

Hlásí se leště někdo o slovo? (Nehlásí.) Není tomu tak.

Rozprava ke státnímu závěrečnému účtu je tedy skončena.

Prosím ministra financí s. Léra, aby přednesl závěrečné slovo a současně odpověděl na otázku poslankyně Vojtekové.

Ministr financí ČSSR L. Lér: Vážené soudružky a soudruzi, v obsahově bohaté rozpravě k návrhu státního závěrečného účtu čs. federace za rok 1982 se velice často poslanci a poslankyně vraceli k otázkám řízení, jeho zkvalitňování, zdokonalování jeho funkce při řešení hospodářského a sociálního rozvoje naší vlasti. Koncentrovaně pak tyto otázky zazněly v otázce soudružky poslankyně Vojtekové, která se ptá na budoucnost pokračování hmotné zainteresovanosti a aktivní účasti pracujících v rozvoji iniciativy a v souvislosti s tím na řešení aktuálních problémů při dalším prohlubování a zdokonalování plánovaní a řízení.

Dovolte mi, abych odpověděl v zásadních pozicích na tuto otázku. Chtěl bych říci, že pro nás zdokonalování plánovitého řízení je velmi závažnou internacionální otázkou. Československo má velký zájem na tom, aby společenství RVHP neustále sílilo a rostlo, aby se jeho vnitřní vazby upevňovaly a aby postupně řešilo stále složitější úkoly. K tomu nutně patří koordinace hospodářského rozvoje, investiční politiky a také sbližování řídících struktur. Proto čs. orgány v této otázce vystupují v tom směru, že práce na řízení ekonomiky musí nutně navazovat na všechna systémová opatření, která podnikáme a budeme podnikat v rámci RVHP, aby toto společenství bylo stále silnější a pevnější. Proto zdokonalené řízení není pro nás nějaká samoúčelná československá záležitost, ale je to velmi významný nástroj k prohlubování mezinárodní specializace, kooperace a zvyšování podílu Československa na mezinárodní socialistické dělbě práce. V rámci tohoto internacionálního chápání zdokonalování řízení máme vnitřní logiku. Vnitřní logika je založena na tom, že máme soubor opatření schválený vedením strany a vládou, a na XVl. sjezdu byl dán jednoznačný úkol důsledně tento soubor zavádět do praxe. V současné době vládní orgány vyhodnocují dva roky působení souboru opatření, analyzují a dávají návrhy, kde je třeba hlouběji soubor opatření zavádět, diferencovaně podle podmínek jednotlivých odvětví a oborů a současně nečekat tam), kde vidíme již dnes slabá místa. Proto bylo odsouhlaseno, aby již v tomto roce v některých významných oblastech, které koneckonců se koncentrují do větší výkonnosti ekonomiky, to znamená v oblasti vědeckotechnického rozvoje, investiční činnosti, mezinárodní směny, byly podniknuty a odzkoušeny další kroky, které by zvýšily plánovitost ekonomiky, prohloubily chozrasčot, zvýšily hmotnou zainteresovanost na konečných výsledcích.

Spolu s tím se současně zamýšlíme, jak dál. Stojíme na platformě kontinuálního rozvíjení souboru plánovitého řízení v 80. letech v závislosti na věcných podmínkách a v jejich pevném sepětí. Proto předkládáme vládě určité náměty a směry v rozvíjení soustavy plánovitého řízení. Právě zde se opíráme o internacionální zkušenosti socialistických států, zejména Sovětského svazu. Chtěl bych zde odkázat na velmi významnou stať sovětského akademika soudruha O. Bogomolova v 7. čísle časopisu Komunist, kde se vykládá šířeji ekonomická strategie RVHP v 80. letech včetně základních směrů rozvíjení hospodářských mechanismů.

Nemohu zde uvádět konkrétní věci, ty rozhodnuty nejsou. Ještě se o věcech radíme, ale mohu naznačit, že tyto směry se ubírají k posílení prvků plánovitosti celého rozvoje. V této souvislosti se rozvíjejí práce na dlouhodobém výhledu, aby se upevnila v rámci toho i úloha pětiletého plánu a aby se upevnilo postavení centra při zvládání základních problémů rozvoje národního hospodářství. Chceme vidět tyto otázky v jejich semknutosti, v jejich vzájemné podmíněnosti v podmínkách Československa, které má velice živé kontakty s vnějším světem. Proto Státní plánovací komise a další vládní orgány přemýšlejí o takovém způsobu sestavování pětiletého plánu a takovém propojení centra a hospodářské sféry, aby při vyřešení základních otázek ekonomiky byl zde pružný prostor pro přizpůsobování se neustále se měnícím podmínkám s tím, že úloha centra by měla být ve větší míře orientována na to, jak správně stanovit tempa rozvoje ekonomiky, proporce mezi první a druhou skupinou společenské výroby, mezi příjmy obyvatelstva a zbožím na vnitřním trhu, úlohu agrokomplexu v řešení základních otázek výživy obyvatelstva a podobné základní otázky.

Praxe této pětiletky ukazuje, že to je cesta nadějná a potřebná. Na rok 1984 jsme nevydali nové speciální plánovací direktivy, jak sestavovat plán na rok 1984. Podniky se řídí pětiletkou. Můžeme říci, aniž bychom věci přeceňovali, že to je obrovská výhoda, jestliže podnik a VHJ prakticky se schválením plánu 1983 mohou okamžitě pracovat na plánu 1984. Je možno hlouběji propracovat ukazatele, lépe je zdůvodnit, více hledat rezervy, a tím také vytvořit účinnější základnu pro vstřícné plánování. Nelze podcenit to, že např. v tak významném resortu, jako je všeobecné strojírenství, na tento rok 8 VHJ z 10 přijalo vstřícný plán. Co to znamená? Vstřícný plán na tento rok je fakticky zpevnění pětiletky do roku 1985, vytyčení náročnějších úkolů. Proto tyto otázky dlouhodobého plánování s vazbou na pětiletý plán a pak na investiční plán budou neustále více zdůrazňovány.

Druhý směr je upevňování chozrasčotu a zvyšování samostatnosti v rozhodování podniků a VHJ v návaznosti na základní centrální rozhodnutí. I to se ukazuje jako společný trend v zemích RVHP, aby investiční činnost, provozní činnost, byla více odvíjena od vlastních zásluh, aby na plánované záměry si musely jednotlivé organizace vydělat svojí činností, svými konečnými výsledky, aby zde státní rozpočet nefungoval jako náhrada za neefektivní práci, aby přes státní rozpočet nešly různé neefektivní protisměrné redistribuční procesy a aby celá hospodářská a k tomu i finanční politika podniků odhalovala centra vysoké efektivnosti a tu také stimulovala, i centra neefektivnosti a tam přijímala nezbytná opatření.

Třetí směr je v oblasti organizace národního hospodářství, kde bude třeba řadu věcí ještě hlouběji promyslet z hlediska velkých článků, menších podniků, jejich diferencovaného řízení, jejich pružného přizpůsobování se potřebám vnitřního i zahraničního trhu. V rámci toho počítáme s tím, že se bude zvyšovat úloha objektivních cen, zdůvodněných kursů, správně zaměřené úvěrové a úrokové politiky asi v tom duchu, lak zde byla v rozpravě vznesena řada podnětů a zkušeností s tím, že v celkovém centrálním plánování i v interakci centra a hospodářské sféry se budou více uplatňovat normativní způsoby plánováni, které budou ukazovat na souvislosti, jaké jsou vstupy a jaké jsou výstupy, co společnost do podniku vkládá a jaké očekává od podniku konečné výstupy pro potřeby celého národního hospodářství.

V rámci toho půjdeme cestou neustálého prohlubování vnitropodnikového chozrasčotu, to znamená, abychom v chozrasčotu uvnitř podniku stále více vedle nákladovosti zdůrazňovali otázky celkové efektivnosti, kvality práce, včetně otázek zásluhovosti v odměňování morálního i hmotného. Když jsem zde přednášel úvodní zprávu, řekl jsem v rámci otázek řízení, že se vytvářejí podmínky. Když jsem si tento referát připravoval, tak odpovědní soudruzi, s nimiž jsem se radil, mně - myslím - správně radili, abych ukázal na postupný proces vytváření podmínek a jejich využívání. Byla by chyba zde myslet, že něco automaticky ukazatelově vznikne a automaticky podle toho se budou lidé chovat. Můžeme určitým mechanizmem vytvářet mzdové prostředky závislé na tvorbě národního důchodu, ale to neznamená, že zničíme nivelizaci, že se výsledky nebudou rozdělovat nivelizačně. A to je další velmi významný krok opřený o normy práce, normy výkonové, aby lepší práce byla více honorována, aby tvůrčí práce byla více honorována než práce průměrná. Proto vnitropodnikový chozrasčot bude mít v tomto procesu velmi výrazné místo, protože státní plán nedovedený na konkrétní pracoviště samozřejmě ztrácí svoji akční sílu a věci by se nám nemohly dařit tak, jak bychom chtěli.

K tomu bych chtěl říci, že při analýze působení soustavy řízení stále víc a více si musíme všímat právě toho subjektivního faktoru, chování řídícího článku a chování každého pracujícího v systému řízení, protože hospodářství - to není součet ukazatelů, to je velmi živý organismus s myšlením a chováním lidí, s přístupy těchto lidí k úkolům, které před nás společnost vytyčuje.

Proto bych chtěl říci, že zřejmě v průběhu několika měsíců budeme mít potvrzenu určitou základní platformu dalšího rozvíjení soustavy řízení v logice souboru opatření a také v logice některých nových věcných zkušeností v 80. letech a neopomeneme se i s těmito věcmi obrátit na orgány Federálního shromáždění k vzájemnému se poradění a informování a hledání potom nejúčinnějších východisek jak tyto věci prakticky realizovat.

K tomu pak také patří otázka soudruha poslance Maříka, pokud jde o různé formy stimulace progresívních metod, jak se např. objevují v komplexních racionalizačních brigádách, jak uvnitř podniku, tak v mezipodnikových a mezizávodových týmech, kde se sdružují pro společnou činnost nejlepší odborníci z různých odvětví, z různých sektorů, aby dosáhli většího účinku.

Chtěl bych říci, že naším problémem dneska není nedostatek mzdových prostředků. Máme instituci fondu odměn, který figuruje jako určitý rezervní mzdový fond. Chceme učit podniky a VHJ, že ne každá koruna, která je na mzdy, se musí ihned vydat. Naopak, tyto fondy se mají šetřit na takové účely, aby přinesly větší efekt.

Dnes na účtech podniků je ve fondu odměn rezerva asi 4 % jejich ročního mzdového fondu, ale musíme hledat metody jak tyto prostředky co nejúčinněji rozdělit právě na takové účely, o kterých soudruh Mařík hovořil a já se k tomu úkolu hlásím, a myslím, že i se soudruhem Štancľem, ministrem práce a sociálních věcí, se dohodneme a tento úkol zpracujeme; nevím, jestli to budou nějaké normy nebo normativy, ale nad tímto úkolem se zamyslíme, jak přes mzdové prostředky ve fondu odměn co nejvíce stimulovat právě takovou komplexní racionalizační činnost, kterou měl na mysli soudruh poslanec Mařík.

Jinak, soudružky a soudruzi, bych chtěl říci, že podle toho jak jsem se mohl průběžně kontaktovat s členy vlády, nemáme připomínek nebo oponentních stanovisek k námětům a zkušenostem zde vysloveným. Naopak bych chtěl podtrhnout, že jednání ve výborech sněmoven Federálního shromáždění, ale i zde v plénu je velmi tvořivou konfrontací kroků vládních orgánů, které usilují o to zvládnout ekonomické problémy, zabezpečit rozvoj ekonomiky, urychlit dynamiku této ekonomiky, rychleji převádět ekonomiku na intenzívní koleje rozvoje s konkrétními poznatky, s nimiž vy vystupujete a dokládáte slabiny, ale i některé první výsledky, kdy se daří pomocí plánu, pomocí financí, pomocí úvěru, pomocí úroku, pomocí vnějších vztahů účinněji řešit problémy intenzifikace národního hospodářství. Myslím, že tato tvořivá konfrontace ukazuje, že XVI. sjezd KSČ zcela správně a jasně vytyčil hlavní hospodářskou strategii intenzifikace ekonomiky, ale to, co chybí, je to, abychom promyšleněji, účinněji, důsledněji propracovali tuto hospodářskou strategii naší strany do konkrétních kroků v plánu, v cenách, ve financích, v úvěru, v kursu, aby celkový efekt naší společné práce byl větší než tomu bylo dosud, abychom se maximálně blížili k těm cílům, které vytyčil XVI. sjezd KSČ a zákon o 7. pětiletce.

Chtěl bych proto, soudruhu předsedo, poděkovat soudružkám a soudruhům poslancům zde na tomto jednání ještě jednou i za jednání ve výborech, které je velmi živé, velmi konkrétní v tom, že jsou kladeny velmi žhavé otázky, velmi konkrétní otázky, že toto jednání motivuje vládní orgány a všechny ty, které je zastupují k tomu, aby hlouběji přemýšleli o dosavadních problémech naší práce, o konkrétních výsledcích této práce a hledali účinnější východiska v zájmu toho, abychom naši pětiletku i naše roční plány plnili. Chtěl bych ještě jednou jménem vlády vám poděkovat za tento aktivní přístup, který znamená velkou pomoc vládě při zvládání velmi náročných úkolů. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji soudruhu ministrovi Lérovi. O závěrečné slovo se přihlásil společný zpravodaj výborů Sněmovny národů poslanec Křenek.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec D. Křenek: Výsledky rozpravy ke státnímu závěrečnému účtu československé federace nejsou v rozporu s předloženým vládním návrhem ani s vyjádřením, které jsem přednesl jako společný zpravodaj výborů Sněmovny národů. Proto mohu Sněmovně národů doporučit, aby se zněním vládního návrhu vyslovila souhlas.

Předseda FS A. Indra: Děkuji společnému zpravodaji výborů Sněmovny národů poslanci Křenkovi za závěrečné slovo.

Nyní přednese závěrečné slovo společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu poslanec Belko.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec J. Belko: Vážené súdružky a súdruhovia, uskutočnená rozprava k štátnemu záverečnému účtu za rok 1982 doplnila jeho prerokúvanie vo výboroch, poukázala na niektoré rezervy a nedostatky a ocenila tiež pozitíva, ktoré v minulosti boli dosiahnuté. Poukázala i na potrebu rýchlejšej adaptácie na všetkých úsekoch nášho národného hospodárstva i nové, zložitejšie podmienky v ktorých budeme zaisťovať realizáciu záverov XVl. zjazdu KSČ, pri ktorej my, poslanci Federálneho zhromaždenia, musíme intenzívne pôsobiť vo volebných obvodoch s cieľom sústavného skvalitňovania všetkej práce.

Pretože rozprava, tak ako povedal spoločný spravodajca výborov Snemovne národov, nebola a nie je v rozpore s predloženým návrhom na uznesenie Federálneho zhromaždenia k štátnemu záverečnému účtu za minulý rok, odporúčam Snemovni národov, aby s týmto vyslovila súhlas.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP