Náš lid skutečně chápe smysl
Gottwaldova hesla "Buduj vlast, posílíš
mír", ale vykládaný v nových
podmínkách nezbytnosti stále vyšší
kvality a efektivnosti práce, růstu produktivity
práce, tvorby národního důchodu, že
zde je pro čs. občany bitevní pole, na kterém
svými činy přispívají k budování
socialistické společnosti, k věci míru
a společenského pokroku na celé planetě.
(Potlesk.)
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Trávníčkovi,
který byl posledním z písemně přihlášených
řečníků.
Hlásí se leště někdo o slovo?
(Nehlásí.) Není tomu tak.
Rozprava ke státnímu závěrečnému
účtu je tedy skončena.
Prosím ministra financí s. Léra, aby přednesl
závěrečné slovo a současně
odpověděl na otázku poslankyně Vojtekové.
Ministr financí ČSSR L. Lér: Vážené
soudružky a soudruzi, v obsahově bohaté rozpravě
k návrhu státního závěrečného
účtu čs. federace za rok 1982 se velice často
poslanci a poslankyně vraceli k otázkám řízení,
jeho zkvalitňování, zdokonalování
jeho funkce při řešení hospodářského
a sociálního rozvoje naší vlasti. Koncentrovaně
pak tyto otázky zazněly v otázce soudružky
poslankyně Vojtekové, která se ptá
na budoucnost pokračování hmotné zainteresovanosti
a aktivní účasti pracujících
v rozvoji iniciativy a v souvislosti s tím na řešení
aktuálních problémů při dalším
prohlubování a zdokonalování plánovaní
a řízení.
Dovolte mi, abych odpověděl v zásadních
pozicích na tuto otázku. Chtěl bych říci,
že pro nás zdokonalování plánovitého
řízení je velmi závažnou internacionální
otázkou. Československo má velký zájem
na tom, aby společenství RVHP neustále sílilo
a rostlo, aby se jeho vnitřní vazby upevňovaly
a aby postupně řešilo stále složitější
úkoly. K tomu nutně patří koordinace
hospodářského rozvoje, investiční
politiky a také sbližování řídících
struktur. Proto čs. orgány v této otázce
vystupují v tom směru, že práce na řízení
ekonomiky musí nutně navazovat na všechna systémová
opatření, která podnikáme a budeme
podnikat v rámci RVHP, aby toto společenství
bylo stále silnější a pevnější.
Proto zdokonalené řízení není
pro nás nějaká samoúčelná
československá záležitost, ale je to
velmi významný nástroj k prohlubování
mezinárodní specializace, kooperace a zvyšování
podílu Československa na mezinárodní
socialistické dělbě práce. V rámci
tohoto internacionálního chápání
zdokonalování řízení máme
vnitřní logiku. Vnitřní logika je
založena na tom, že máme soubor opatření
schválený vedením strany a vládou,
a na XVl. sjezdu byl dán jednoznačný úkol
důsledně tento soubor zavádět do praxe.
V současné době vládní orgány
vyhodnocují dva roky působení souboru opatření,
analyzují a dávají návrhy, kde je
třeba hlouběji soubor opatření zavádět,
diferencovaně podle podmínek jednotlivých
odvětví a oborů a současně
nečekat tam), kde vidíme již dnes slabá
místa. Proto bylo odsouhlaseno, aby již v tomto roce
v některých významných oblastech,
které koneckonců se koncentrují do větší
výkonnosti ekonomiky, to znamená v oblasti vědeckotechnického
rozvoje, investiční činnosti, mezinárodní
směny, byly podniknuty a odzkoušeny další
kroky, které by zvýšily plánovitost
ekonomiky, prohloubily chozrasčot, zvýšily
hmotnou zainteresovanost na konečných výsledcích.
Spolu s tím se současně zamýšlíme,
jak dál. Stojíme na platformě kontinuálního
rozvíjení souboru plánovitého řízení
v 80. letech v závislosti na věcných podmínkách
a v jejich pevném sepětí. Proto předkládáme
vládě určité náměty
a směry v rozvíjení soustavy plánovitého
řízení. Právě zde se opíráme
o internacionální zkušenosti socialistických
států, zejména Sovětského svazu.
Chtěl bych zde odkázat na velmi významnou
stať sovětského akademika soudruha O. Bogomolova
v 7. čísle časopisu Komunist, kde se vykládá
šířeji ekonomická strategie RVHP v 80.
letech včetně základních směrů
rozvíjení hospodářských mechanismů.
Nemohu zde uvádět konkrétní věci,
ty rozhodnuty nejsou. Ještě se o věcech radíme,
ale mohu naznačit, že tyto směry se ubírají
k posílení prvků plánovitosti celého
rozvoje. V této souvislosti se rozvíjejí
práce na dlouhodobém výhledu, aby se upevnila
v rámci toho i úloha pětiletého plánu
a aby se upevnilo postavení centra při zvládání
základních problémů rozvoje národního
hospodářství. Chceme vidět tyto otázky
v jejich semknutosti, v jejich vzájemné podmíněnosti
v podmínkách Československa, které
má velice živé kontakty s vnějším
světem. Proto Státní plánovací
komise a další vládní orgány
přemýšlejí o takovém způsobu
sestavování pětiletého plánu
a takovém propojení centra a hospodářské
sféry, aby při vyřešení základních
otázek ekonomiky byl zde pružný prostor pro
přizpůsobování se neustále
se měnícím podmínkám s tím,
že úloha centra by měla být ve větší
míře orientována na to, jak správně
stanovit tempa rozvoje ekonomiky, proporce mezi první a
druhou skupinou společenské výroby, mezi
příjmy obyvatelstva a zbožím na vnitřním
trhu, úlohu agrokomplexu v řešení základních
otázek výživy obyvatelstva a podobné
základní otázky.
Praxe této pětiletky ukazuje, že to je cesta
nadějná a potřebná. Na rok 1984 jsme
nevydali nové speciální plánovací
direktivy, jak sestavovat plán na rok 1984. Podniky se
řídí pětiletkou. Můžeme
říci, aniž bychom věci přeceňovali,
že to je obrovská výhoda, jestliže podnik
a VHJ prakticky se schválením plánu 1983
mohou okamžitě pracovat na plánu 1984. Je možno
hlouběji propracovat ukazatele, lépe je zdůvodnit,
více hledat rezervy, a tím také vytvořit
účinnější základnu pro
vstřícné plánování.
Nelze podcenit to, že např. v tak významném
resortu, jako je všeobecné strojírenství,
na tento rok 8 VHJ z 10 přijalo vstřícný
plán. Co to znamená? Vstřícný
plán na tento rok je fakticky zpevnění pětiletky
do roku 1985, vytyčení náročnějších
úkolů. Proto tyto otázky dlouhodobého
plánování s vazbou na pětiletý
plán a pak na investiční plán budou
neustále více zdůrazňovány.
Druhý směr je upevňování chozrasčotu
a zvyšování samostatnosti v rozhodování
podniků a VHJ v návaznosti na základní
centrální rozhodnutí. I to se ukazuje jako
společný trend v zemích RVHP, aby investiční
činnost, provozní činnost, byla více
odvíjena od vlastních zásluh, aby na plánované
záměry si musely jednotlivé organizace vydělat
svojí činností, svými konečnými
výsledky, aby zde státní rozpočet
nefungoval jako náhrada za neefektivní práci,
aby přes státní rozpočet nešly
různé neefektivní protisměrné
redistribuční procesy a aby celá hospodářská
a k tomu i finanční politika podniků odhalovala
centra vysoké efektivnosti a tu také stimulovala,
i centra neefektivnosti a tam přijímala nezbytná
opatření.
Třetí směr je v oblasti organizace národního
hospodářství, kde bude třeba řadu
věcí ještě hlouběji promyslet
z hlediska velkých článků, menších
podniků, jejich diferencovaného řízení,
jejich pružného přizpůsobování
se potřebám vnitřního i zahraničního
trhu. V rámci toho počítáme s tím,
že se bude zvyšovat úloha objektivních
cen, zdůvodněných kursů, správně
zaměřené úvěrové a úrokové
politiky asi v tom duchu, lak zde byla v rozpravě vznesena
řada podnětů a zkušeností s tím,
že v celkovém centrálním plánování
i v interakci centra a hospodářské sféry
se budou více uplatňovat normativní způsoby
plánováni, které budou ukazovat na souvislosti,
jaké jsou vstupy a jaké jsou výstupy, co
společnost do podniku vkládá a jaké
očekává od podniku konečné
výstupy pro potřeby celého národního
hospodářství.
V rámci toho půjdeme cestou neustálého
prohlubování vnitropodnikového chozrasčotu,
to znamená, abychom v chozrasčotu uvnitř
podniku stále více vedle nákladovosti zdůrazňovali
otázky celkové efektivnosti, kvality práce,
včetně otázek zásluhovosti v odměňování
morálního i hmotného. Když jsem zde
přednášel úvodní zprávu,
řekl jsem v rámci otázek řízení,
že se vytvářejí podmínky. Když
jsem si tento referát připravoval, tak odpovědní
soudruzi, s nimiž jsem se radil, mně - myslím
- správně radili, abych ukázal na postupný
proces vytváření podmínek a jejich
využívání. Byla by chyba zde myslet,
že něco automaticky ukazatelově vznikne a automaticky
podle toho se budou lidé chovat. Můžeme určitým
mechanizmem vytvářet mzdové prostředky
závislé na tvorbě národního
důchodu, ale to neznamená, že zničíme
nivelizaci, že se výsledky nebudou rozdělovat
nivelizačně. A to je další velmi významný
krok opřený o normy práce, normy výkonové,
aby lepší práce byla více honorována,
aby tvůrčí práce byla více
honorována než práce průměrná.
Proto vnitropodnikový chozrasčot bude mít
v tomto procesu velmi výrazné místo, protože
státní plán nedovedený na konkrétní
pracoviště samozřejmě ztrácí
svoji akční sílu a věci by se nám
nemohly dařit tak, jak bychom chtěli.
K tomu bych chtěl říci, že při
analýze působení soustavy řízení
stále víc a více si musíme všímat
právě toho subjektivního faktoru, chování
řídícího článku a chování
každého pracujícího v systému
řízení, protože hospodářství
- to není součet ukazatelů, to je velmi živý
organismus s myšlením a chováním lidí,
s přístupy těchto lidí k úkolům,
které před nás společnost vytyčuje.
Proto bych chtěl říci, že zřejmě
v průběhu několika měsíců
budeme mít potvrzenu určitou základní
platformu dalšího rozvíjení soustavy
řízení v logice souboru opatření
a také v logice některých nových věcných
zkušeností v 80. letech a neopomeneme se i s těmito
věcmi obrátit na orgány Federálního
shromáždění k vzájemnému
se poradění a informování a hledání
potom nejúčinnějších východisek
jak tyto věci prakticky realizovat.
K tomu pak také patří otázka soudruha
poslance Maříka, pokud jde o různé
formy stimulace progresívních metod, jak se např.
objevují v komplexních racionalizačních
brigádách, jak uvnitř podniku, tak v mezipodnikových
a mezizávodových týmech, kde se sdružují
pro společnou činnost nejlepší odborníci
z různých odvětví, z různých
sektorů, aby dosáhli většího
účinku.
Chtěl bych říci, že naším
problémem dneska není nedostatek mzdových
prostředků. Máme instituci fondu odměn,
který figuruje jako určitý rezervní
mzdový fond. Chceme učit podniky a VHJ, že
ne každá koruna, která je na mzdy, se musí
ihned vydat. Naopak, tyto fondy se mají šetřit
na takové účely, aby přinesly větší
efekt.
Dnes na účtech podniků je ve fondu odměn
rezerva asi 4 % jejich ročního mzdového fondu,
ale musíme hledat metody jak tyto prostředky co
nejúčinněji rozdělit právě
na takové účely, o kterých soudruh
Mařík hovořil a já se k tomu úkolu
hlásím, a myslím, že i se soudruhem
Štancľem, ministrem práce a sociálních
věcí, se dohodneme a tento úkol zpracujeme;
nevím, jestli to budou nějaké normy nebo
normativy, ale nad tímto úkolem se zamyslíme,
jak přes mzdové prostředky ve fondu odměn
co nejvíce stimulovat právě takovou komplexní
racionalizační činnost, kterou měl
na mysli soudruh poslanec Mařík.
Jinak, soudružky a soudruzi, bych chtěl říci,
že podle toho jak jsem se mohl průběžně
kontaktovat s členy vlády, nemáme připomínek
nebo oponentních stanovisek k námětům
a zkušenostem zde vysloveným. Naopak bych chtěl
podtrhnout, že jednání ve výborech sněmoven
Federálního shromáždění,
ale i zde v plénu je velmi tvořivou konfrontací
kroků vládních orgánů, které
usilují o to zvládnout ekonomické problémy,
zabezpečit rozvoj ekonomiky, urychlit dynamiku této
ekonomiky, rychleji převádět ekonomiku na
intenzívní koleje rozvoje s konkrétními
poznatky, s nimiž vy vystupujete a dokládáte
slabiny, ale i některé první výsledky,
kdy se daří pomocí plánu, pomocí
financí, pomocí úvěru, pomocí
úroku, pomocí vnějších vztahů
účinněji řešit problémy
intenzifikace národního hospodářství.
Myslím, že tato tvořivá konfrontace
ukazuje, že XVI. sjezd KSČ zcela správně
a jasně vytyčil hlavní hospodářskou
strategii intenzifikace ekonomiky, ale to, co chybí, je
to, abychom promyšleněji, účinněji,
důsledněji propracovali tuto hospodářskou
strategii naší strany do konkrétních
kroků v plánu, v cenách, ve financích,
v úvěru, v kursu, aby celkový efekt naší
společné práce byl větší
než tomu bylo dosud, abychom se maximálně blížili
k těm cílům, které vytyčil
XVI. sjezd KSČ a zákon o 7. pětiletce.
Chtěl bych proto, soudruhu předsedo, poděkovat
soudružkám a soudruhům poslancům zde
na tomto jednání ještě jednou i za jednání
ve výborech, které je velmi živé, velmi
konkrétní v tom, že jsou kladeny velmi žhavé
otázky, velmi konkrétní otázky, že
toto jednání motivuje vládní orgány
a všechny ty, které je zastupují k tomu, aby
hlouběji přemýšleli o dosavadních
problémech naší práce, o konkrétních
výsledcích této práce a hledali účinnější
východiska v zájmu toho, abychom naši pětiletku
i naše roční plány plnili. Chtěl
bych ještě jednou jménem vlády vám
poděkovat za tento aktivní přístup,
který znamená velkou pomoc vládě při
zvládání velmi náročných
úkolů. Děkuji za pozornost.
Předseda FS A. Indra: Děkuji soudruhu ministrovi
Lérovi. O závěrečné slovo se
přihlásil společný zpravodaj výborů
Sněmovny národů poslanec Křenek.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
D. Křenek: Výsledky rozpravy ke státnímu
závěrečnému účtu československé
federace nejsou v rozporu s předloženým vládním
návrhem ani s vyjádřením, které
jsem přednesl jako společný zpravodaj výborů
Sněmovny národů. Proto mohu Sněmovně
národů doporučit, aby se zněním
vládního návrhu vyslovila souhlas.
Předseda FS A. Indra: Děkuji společnému
zpravodaji výborů Sněmovny národů
poslanci Křenkovi za závěrečné
slovo.
Nyní přednese závěrečné
slovo společný zpravodaj výborů Sněmovny
lidu poslanec Belko.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
J. Belko: Vážené súdružky a
súdruhovia, uskutočnená rozprava k štátnemu
záverečnému účtu za rok 1982
doplnila jeho prerokúvanie vo výboroch, poukázala
na niektoré rezervy a nedostatky a ocenila tiež pozitíva,
ktoré v minulosti boli dosiahnuté. Poukázala
i na potrebu rýchlejšej adaptácie na všetkých
úsekoch nášho národného hospodárstva
i nové, zložitejšie podmienky v ktorých
budeme zaisťovať realizáciu záverov XVl.
zjazdu KSČ, pri ktorej my, poslanci Federálneho
zhromaždenia, musíme intenzívne pôsobiť
vo volebných obvodoch s cieľom sústavného
skvalitňovania všetkej práce.
Pretože rozprava, tak ako povedal spoločný
spravodajca výborov Snemovne národov, nebola a nie
je v rozpore s predloženým návrhom na uznesenie
Federálneho zhromaždenia k štátnemu záverečnému
účtu za minulý rok, odporúčam
Snemovni národov, aby s týmto vyslovila súhlas.