Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

Soudružky a soudruzi poslanci, před třemi týdny jsme v naši vlasti a naši přátelé v zahraničí vzpomínali nedožitých osmdesátých narozenin našeho národního hrdiny Julia Fučíka. Celým světem obletěla jeho výzva: "Lidé, měl jsem vás rád, bděte!".

Tato výzva byla vepsána na štít světového mírového hnutí a její platnost je vysoce aktuální i dnes. Fučíkova výzva je varováním před netečností k nebezpečí, jež s sebou přináší soudobý imperialismus, jeho nejreakčnější agresívní kruhy.

Věrni odkazu Julia Fučíka pozvedáme i my, poslanci Federálního shromáždění, svůj hlas na obranu míru a proti nebezpečí jaderné války. Odpovídáme tak na "Provolání Nejvyššího sovětu SSSR a ústředního výboru KSSS k parlamentům, vládám, politickým stranám a národům světa", odpovídáme na provolání, které zaznělo z Moskvy u příležitosti 60. výročí vzniku SSSR. Bezvýhradně se ztotožňujeme s mírovou iniciativou našich sovětských soudruhů a přátel.

Hlásíme se rovněž k závěrům Politické deklarace, přijaté v lednu na pražském zasedání politického poradního výboru Varšavské smlouvy, a vysoce oceňujeme a podporujeme zejména návrh na uzavření smlouvy o vzájemném nepoužití síly a zachování mírových vztahů mezi členy Varšavské smlouvy a Severoatlantického paktu.

Poslední mírové iniciativy z Moskvy i z Prahy dávají našim národům, národům všech evropských zemí a celému lidstvu optimistickou perspektivu. Ukazují, že existuje reálná možnost zastavit nebezpečný vývoj ve světě, odvrátit hrozbu jaderné války a obnovit a dále rozvinout osvědčenou politiku uvolňování a mírového soužití.

Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, jménem poslanců, členů zahraničních výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů, doporučuji přijetí předloženého návrhu prohlášení Federálního shromáždění ČSSR, které je naší odpovědí na oba uvedené dokumenty.

Ve jménu nejvyššího lidského práva, ve jménu práva na život, my, zvolení představitelé československého lidu prohlašujeme, že učiníme vše, abychom svým dílem přispěli k realizaci ušlechtilých cílů obsažených v "Provolání Nejvyššího sovětu SSSR a ústředního výboru KSSS", jakož i v "Politické deklaraci" Varšavské smlouvy.

Spojí-li státy a národy své síly, budou s to odstranit nebezpečí války, zachovat a upevnit mír ve světě a zajistit právo na život. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci 48 Slovo má poslanec Veselý.

Poslanec SN F. Veselý: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, ve zprávě přednesené předsedou federální vlády s. Štrougalem. se hovoří o významu upevňování bezpečnosti a obranyschopnosti ČSSR a členských států Varšavské smlouvy. Přitom se vychází z vědecké marxisticko-leninské analýzy vojensko-politického vývoje v Evropě a ve světě, která je obsažena v závěrech sjezdů KSČ a bratrských komunistických stran socialistických zemí.

Jednáni politického poradního výboru členských států Varšavské smlouvy, které proběhlo v Praze ve dnech 4. a 5. ledna tohoto roku, naprosto jednoznačně a zcela srozumitelně ukazuje, že nejagresívnější kruhy světového imperialismu usilují, v rozporu s tužbami lidových mas po mírovém životě, stále otevřeněji o zastavení procesu uvolňování.

Řada konkrétních faktů ukazuje, že v průběhu roku 1982 se dominantním prvkem americké zahraniční politiky stala eskalace jaderného i konvenčního zbrojení, jehož rozsah a cíle nemohou být hodnoceny jinak než jako program materiální přípravy nové světové války.

Se splněním tohoto programu spojují nejagresívnější síly mezinárodního imperialismu své představy o dosažení vojensko-strategické převahy nad Sovětským svazem a nad zeměmi Varšavské smlouvy.

Zvlášť nebezpečný je z tohoto hlediska spekulativní mýtus o jakési "sovětské vojenské hrozbě" , který je založen na vykonstruovaném tvrzení, že v sedmdesátých letech se vojensko-strategická rovnováha "dramaticky změnila ve prospěch Sovětského svazu".

Ve spojených státech i v západní Evropě je přitom velmi dobře známo, že taková tvrzení neodpovídají skutečnosti. Mají oklamat veřejnost a slouží k tomu, aby ospravedlnila horečné zbrojení a agresívní doktríny Spojených států a jejich spojenců v Severoatlantickém paktu. Rovnováha mezi Sovětským svazem a Spojenými státy v oblasti strategických zbraní byla pečlivě prověřena při téměř sedmiletém jednání obou stran o přípravě smlouvy SALT 2, kterou v roce 1979 nejvyšší představitelé obou států svým podpisem potvrdili.

Politická deklarace členských států Varšavské smlouvy považuje proto existující paritu vojenských sil na obou stranách za určující předpoklad stejné bezpečnosti obou stran a zvýrazňuje, že uplatňování této zásady se nesmí projevovat v nekonečném zvyšování stavu výzbroje a ozbrojených sil, nýbrž ve společném, koordinovaném úsilí o snížení úrovně vojenské konfrontace.

Mimořádný význam mají v současné době pro Evropu návrhy socialistických zemí týkající se především raket středního doletu. Je v nich jasně vyjádřen souhlas Sovětského svazu s dohodou, podle níž by byly z Evropy úplně odstraněny veškeré jaderné zbraně, a to jak středního doletu, tak i taktické, došlo by v Evropě k podstatnému snížení jaderných zbraní středního doletu, a to postupně až o dvě třetiny na obou stranách, Sovětský svaz by si ponechal v Evropě jen tolik raket, kolik jich mají Velká Británie a Francie. To ovšem předpokládá současné ujednání snížit na stejnou úroveň počet letadel - nosičů jaderných zbraní středního doletu, které mají v dané oblasti SSSR na jedné a země NATO na druhé straně.

V případě přijetí jedné ze tří výše uvedených variant by Sovětský svaz neměl ani o jednu raketu či letoun středního doletu více, než existuje v NATO a poměr sil v oblasti raket středního doletu v Evropě mezi SSSR a USA by byl skutečně "nulový".

Naproti tomu tak zvané "nulové" řešení navrhované prezidentem Reaganem předpokládá vyjmout ze ženevského jednání všechny americké systémy středního doletu mimo rakety středního doletu odpalované z pozemních vojenských základen. To znamená, letecké a námořní systémy ponechat.

A nejenom to. Reaganem navrhované "nulové" řešení zároveň předpokládá, vyjmout z jednání celý britský a francouzský potenciál jaderných zbraní středního doletu, který u Velké Británie představuje 4 atomové ponorky se 64 raketami a 55 bombardérů-nosičů jaderných hlavic a u Francie čítá 18 pozemních raket S-2 a S-3, 5 atomových ponorek s 80 raketami a 46 bombardérů-nosičů jaderných hlavic.

Není složité si představit, jaká by po takovém "nulovém" řešení vznikla situace - rovnováha.

Došlo by k podstatnému narušení existující jaderné rovnováhy v Evropě a Spojené státy by si vytvořily reálnou možnost zasáhnout s předstihem území Sovětského svazu s cílem vyřadit maximum jeho jaderných prostředků a zničit bunkry sovětských mezikontinentálních raket a jiné strategické objekty v celé evropské části Sovětského svazu a ostatních socialistických zemích.

Kvalitativní posun, který je skryt za Reaganem navrhovaným "nulovým" řešením, spočívá mimo jiné i v tom, že právě rakety středního doletu mají být pro Spojené státy raketami prvního - to jest - preventivního jaderného úderu a mají v případném konfliktu zabezpečit Spojeným státům moment překvapeni.

Na základě této výrazné kvalitativní změny strategické situace ve prospěch Spojených států, se ve Spojených státech zrodila a je stále otevřeněji prosazována myšlenka o možnosti vést omezenou jadernou válku v Evropě. Nebezpečné je, že touto myšlenkou se zabývají lidé na samém vrcholu mocenské pyramidy USA, v jejichž rukou je rozhodování o jaderné válce.

Soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, jestliže s přihlédnutím k těmto skutečnostem vyjadřujeme upřímnou podporu odzbrojovacím návrhům členských států Varšavské smlouvy máme neustále na zřeteli, že poměrně dlouhého období stability a míru v Evropě bylo dosaženo především proto, že Sovětský svaz a státy Varšavské smlouvy postupně vytvořily takovou sílu, která nedávala nejagresívnějším kruhům světového imperialismu reálnou možnost kalkulovat s konfliktem.

Z tohoto hlediska nemůžeme také přehlížet, že Spojené státy se dostatečně nepoučily dnes již z téměř osmatřicetiletého poválečného vývoje v Evropě a ve světě a na počátku roku 1983 nutí své spojence v Severoatlantickém paktu k politice, která obsahuje vážná nebezpečí.

Z dlouhodobé vojenskostrategické koncepce světového imperialismu a ze závěrů sjezdů bratrských komunistických stran, odvozujeme růst nároků na nepřetržité zvyšování obranyschopnosti zemí Varšavské smlouvy. Mimořádný význam má proto dnes především tak zvaný dynamický faktor obranyschopnosti, který vyžaduje, aby se bojová a mobilizační pohotovost vojsk a všech prvků branného systému rozvíjela v souladu s požadavky rozvoje vědy a techniky i s přihlédnutím k vývoji a výrobě zbraní a zbraňových systémů, kterými Západ disponuje, nebo bude dříve či později disponovat.

Sebemenší podcenění právě dynamického faktoru obranyschopnosti by mohlo mít za následek porušení strategické rovnováhy a velmi negativně by se projevilo ve vlivu států Varšavské smlouvy na řešení všech vojenskopolitických a mezinárodních problémů.

Je, soudružky a soudruzi, logické, že v tomto smyslu vojenskopolitické aspekty mezinárodní situace vstupují stále intenzivněji do života všech lidí v naší společnosti a je třeba, v jednotě s hlavními myšlenkami Politické deklarace, přesvědčivěji lidem ukazovat, že celkové úsilí směřující k zabezpečení obranyschopnosti je dnes limitováno především tlakem vnějšího donucení.

Nemůžeme přitom podceňovat, že americký imperialismus začal znovu na počátku osmdesátých let velmi ostře prosazovat ideu likvidace socialismu a my musíme přihlížet k tomuto nebezpečnému vývoji, který ohrožuje bezpečnost zemí socialistického společenství a mírový život našeho lidu.

Obrana socialismu má proto v odzbrojovacích návrzích členských států Varšavské smlouvy své specifické místo, které je dáno tím, že jsme nikdy neusilovali a neusilujeme ani dnes o získání vojenské převahy nad státy Severoatlantického paktu. Naše úsilí vždycky směřovalo a bude i do budoucna směřovat pouze k zajištění vlastní obranyschopnosti a bezpečnosti.

Tuto skutečnost si uvědomuje stále více lidí ve světě, kterým odzbrojovací návrhy států Varšavské smlouvy přinášejí nové důkazy o tom, že vojenská spolupráce socialistických zemí je především obrannou spoluprací, je logickou a nedílnou součástí mírové zahraničně politické strategie socialismu a působí jako faktor stability mezinárodní bezpečnosti. Z politické deklarace také zcela jednoznačně vyplývá, že hlavním cílem států Varšavské smlouvy je omezit a zastavit horečné zbrojení na základě rovnosti a respektování oprávněných bezpečnostních zájmů všech zúčastněných zemí. V tom se naše obranné vojenské úsilí kvalitativně liší od politiky horečného zbrojení členských států Severoatlantického paktu.

V pevné jednotě s ostatními bratrskými státy přistupujeme k úkolům obranyschopnosti ČSSR a zemí socialistického společenství s plnou vážností a dobře si uvědomujeme, že bezpečnost ČSSR a další rozvoj naší země je možný jen v těsném spojenectví a spolupráci se socialistickými zeměmi, především pak se Sovětským svazem. Naše úsilí ubránit světový mír vychází z přesvědčení, že obrana socialistických vymožeností patří k nejdůležitějším internacionálním úkolům naší doby. Plnění tohoto úkolu vyžaduje, aby se úkoly obrany socialistické vlasti stále více stávaly záležitostí nejen ozbrojených sil, ale celé společnosti, všech našich občanů, tak jak to bylo stanoveno v závěrech XVl. sjezdu KSČ.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Veselému, který byl posledním z písemně přihlášených řečníků. Přesto se ptám: chce ještě někdo z poslanců vystoupit v rozpravě ke zprávě vlády o plnění jejího programového prohlášení? (Nikdo se nehlásil). Není tomu tak. Prohlašuji rozpravu za skončenou.

Prosím místopředsedu federální vlády soudruha Gerleho, aby odpověděl na otázky poslance Medeho.

Místopředseda vlády ČSSR L. Gerle: Vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci, ke třem základním otázkám položeným soudruhem Medem, které se týkaly této oblasti v dnešní rozpravě.

K prvnímu - jaká opatření jsou přijímána nebo budou přijímána v hutích ke snížení spotřeby paliv a energie? Otázka je nesporně položena oprávněně, protože naše československé hutnictví spotřebovává asi 20 % primárních energetických zdrojů v našem národním hospodářství. Na zítřejší schůzi vlády se budeme zabývat koncepcí rozvoje československého hutnictví. Hlavní myšlenkou tohoto koncepčního materiálu je to, abychom menším objemem vyráběných kovů plně pokryli potřeby rozvoje národního hospodářství a vysokou energetickou náročnost československého hutnictví snižovali především modernizací výrobních technologií.

Chtěl bych jmenovat alespoň 4 základní jako odpověď poslanci Medemu.

Za prvé je to směr kontilití - nebo plynulého odlévání oceli. Začátkem pětiletky se touto technologií pracovalo asi u 2 % vyráběné surové oceli. Ke konci této pětiletky to bude kolem 8 % a naše technické možnosti s ohledem na strukturu a finální hutnickou výrobu činí asi 53 %. V loňském roce byla uvedena do provozu dvě zařízení - ve Východoslovenských železárnách a Švermových železárnách. Jedno číslo jako příklad: Při výrobě ¹/₂ mil. tun plechu z tohoto zařízení v Košicích se ušetří asi 60 tis. tun surové oceli. Obdobná čísla jsou i u jiných technologických způsobů.

Za druhé je to systém zavádění kyslíkokonventorového procesu - kromě těch, které jsme již zavedli ve Východoslovenských železárnách a nyní zahajujeme výrobu ve Vítkovicích. Rozhodující stavbou je výstavba kyslíkokonventorové ocelárny v Třineckých železárnách. Uvedu pro informaci, že při výrobě 2,5 mil. tun surové oceli se ušetří ¹/₄ mil. tun měrného paliva a odvede z ocelářského procesu na 1 tis. pracovních sil.

Třetím hlavním směrem je využití odpadního tepla koksových baterií, vysokých pecí nebo jiných ohřívacích pecí včetně ostatních druhotných energetických zdrojů.

Konečně čtvrtým takovým rozhodujícím opatřením je snížení výroby surového železa tím, že se zvýší v hutnické technologii podíl šrotu. Jen pro zajímavost - výroba surového železa na vysokých pecích sama o sobě potřebuje 50 % veškerých paliv a energií, používaných v hutnictví železa.

První dvě opatření z těch hlavních, která jsem uvedl, jsou nesporně investičně vysoce náročná. Další opatření, to je využití odpadního tepla nebo zejména lepší využití kovového odpadu, mají minimální nároky na investiční prostředky i následně na energii.

Uvedu konkrétní čísla za uplynulé období. V loňském roce se na celostátních úsporách, více než 2,75 mil. tun měrného paliva, podílejí československé hutě téměř 0,5 mil. tun.

Ke zvýšení účinnosti energetických přeměn v resortu ministerstva paliv a energetiky nejdříve dvě konstatování: 50 % námi těženého i dováženého uhlí se spotřebovává v tomto resortu k výrobě elektřiny a tepla. Ročně, jak už bylo v rozpravě uvedeno, klesá výhřevnost, zvyšuje se popelnatost. Výhřevnost námi těženého uhlí klesá asi o 0,5 % ročně. Na XVI. sjezdu KSČ byly přijaty dva směrné velmi přesné úkoly: při výrobě tepla - pracovat se spotřebou 185 gramů měrného paliva na jednu gigakalorii a při výrobě elektřiny se dostat v roce 1985 na 373 gmp/1 kWh když výchozí rok 1980 byl 387 gmp/1 kWh.