Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Tomášikovi. Jako první po přestávce vystoupí poslankyně Mikundová. V jednání budeme pokračovat ve 13.15 hodin.

(Jednání přerušeno ve 12.04 hod.)

(Jednáni opět zahájeno ve 13.15 hod.)

Předseda FS A. Indra: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, z iniciativy zahraničních výborů obou sněmoven vám byl předložen návrh prohlášení Federálního shromáždění k Provolání Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik a ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu k parlamentům, vládám, politickým stranám a národům světa.

Prosím vás, abyste případné připomínky k tomuto návrhu odevzdali prostřednictvím pořadatelů.

Nyní budeme pokračovat v rozpravě ke zprávě vlády Československé socialistické republiky o plnění jejího programového prohlášení.

Slovo má poslankyně Mikundová, připraví se poslankyně Stýblová.

Poslankyně SL O. Mikundová: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci. Po pozorném vyslechnutí zprávy o programovém prohlášení vlády budeme jistě všichni souhlasit s myšlenkou, kterou ve svém vystoupení opakovaně zdůraznil předseda Federální vlády s. Štrougal, totiž s tím, že za klíčové otázky, na které musí vláda soustředit pozornost všech stupňů řízení, je nutno považovat především rychlejší růst produktivity práce a všestranné snižování výrobních nákladů. V jejich řešení totiž spočívá cesta ke zvýšení dynamiky tvorby zdrojů a národního důchodu.

Ve svém vystoupení chci poukázat na některé souvislosti mezi růstem produktivity práce a stále složitou a politicky velmi citlivou otázkou odměňování za práci.

Všichni naši pracující, a můžeme jistě bez nadsázky říci , že prakticky všichni naši občané, samozřejmě v obecném pojetí, chápou úzký a vzájemně se podmiňující vztah mezi produktivitou, množstvím a kvalitou vykonané práce a mezi odměnou, která je nebo by měla být za tuto práci vyplacena.

V praxi ovšem na konkrétním pracovišti, dílně a závodě vidíme, že věc není tak jednoduchá. Zkušenosti minulých let nás totiž poučily, že forma regulace mezd na základě vztahu k produktivitě práce, která je vyjadřována prakticky pouze hrubou výrobou, je nepřesná, a tudíž neúčinná. Takto vykázaná produktivita nevyjadřuje, resp. nevyjadřovala míru zásluh ani osobní přínos pracovníků k výsledkům výroby. Při klesající výrobní spotřebě může hrubá výroba na pracovníka zkreslit hodnocené údaje, vykázat výsledky bez zásluh lepší anebo nezaslouženě horší. A samozřejmě, za určitých okolností může tento ukazatel působit i negativně i na úspory materiálních nákladů a proti technickému pokroku.

Soubor opatření ke zdokonalení plánovitého řízení národního hospodářství samozřejmě mnohé z těchto nedostatků odstranil, nebo alespoň vytváří předpoklady k jejich odstranění v nejbližší budoucnosti. Nejdůležitější opatření v tomto směru v závodech a podnicích jistě právem spatřujeme v tom, že ukazatel produktivity práce vyjádřené hrubou výrobou byl nahrazen upravenými vlastními výkony. Zdaleka ovšem ne všude je tato otázka dotažena do konce a právě v nepřesnostech tohoto druhu je třeba hledat ještě přežívající nedůvěru pracovníků podniků, jakož i jejich podceňování objektivnosti vykazovaných výsledků produktivity práce. Naše ekonomická propaganda a koneckonců i naše hospodářská praxe má zde nevyužité rezervy.

Předpokládaný nárůst výroby, který má úzký vztah k produktivitě práce a k celé oblasti mzdového a sociálního rozvoje, je zejména v některých oblastech národního hospodářství značný. Tak v koncernu elektronické součástky Tesla Rožnov, kde pracuji, představuje nárůst výroby v 7. pětiletce hodnotu 176 % a pro koncernový podnik Tesla Rožnov dokonce více než 200 %. Zabezpečení tak vysokého zvýšení výroby si vyžádá několikanásobné zvýšení produktivity práce.

Při srovnání podílu růstu produktivity práce a průměrného měsíčního výdělku u pracovníků např. ve strojírenství a v elektrotechnickém průmyslu zjišťujeme, že zatímco pro růst průměrné mzdy pracovníka ve strojírenství o 1 % je třeba, aby produktivita jeho práce vzrostla o 3-5 % , v elektrotechnickém průmyslu pro 1 % nárůstu průměrné mzdy je potřeba zvýšit produktivitu práce o 15 až 17 %. V Tesle Rožnov je plánován na rok 1984 růst produktivity práce o 17,3 % při plánovaném zvýšení průměrné mzdy o 1,4 % , tj. na 2557 Kčs. Na rok 1985 má produktivita práce vzrůst o 13,7 % , přičemž průměrná mzda má dosáhnout výše 2595 Kčs. To ve svých důsledcích vede k tomu, že produktivita práce roste neúměrně rychleji než průměrný výdělek, což v koncernovém podniku Tesla Rožnov vede ke značnému úbytku kvalifikovaných pracovníků, kteří volí postup vyšších výdělků s menší náročností na růst produktivity jejich práce.

Jistě právem za jednu z nejzávažnějších slabin uplatňování souboru opatření označil předseda federální vlády s. Štrougal ve zprávě o plnění programového prohlášení vlády skutečnost, že se věci nedovádějí až do vnitropodnikových útvarů, že je nedůsledně uplatňován princip zásluhovosti v odměňování a zejména, že aktualizace normativní základny v podnicích je pomalá a nedůsledná. Naše zkušenosti a poznatky, ať již získané ve výborech sněmoven nebo na pracovištích, to plně potvrzují. Při zkoumání plnění usnesení federální vlády č. 382 z roku 1980 (jde o "Program zvýšení ekonomické účinnosti mzdových soustav v prvních letech 7. PLP" ) , ve kterém byla zdůrazněna nutnost rozšíření a zkvalitnění normativní základny a rozvoje motivační účinnosti pobídkových složek mzdy, bylo průzkumem ve více než 50 podnicích zjištěno, že vlastní realizace tohoto usnesení je složitý proces a že dosud nebylo dosaženo plánovaného cíle. Věc má mimořádnou závažnost proto, že na splnění úkolů této tzv. prvé etapy, rozvržené na léta 1981-83, mají navázat opatření pro léta 1984 a 1985 v 7. PLP, mezi nimiž je uvažováno i s úpravou mzdových tarifů.

V této souvislosti splnění úkolů v oblasti racionalizace práce, zvláště pak normování práce při zajištění kvalitních norem, je jediným praktickým opatřením k prosazení principu zásluhovosti a tím i diferenciaci v odměně za práci. Pouze za předpokladu kvalitních norem spotřeby práce bude možno přistoupit k uplatnění zvýšených mzdových tarifů. Kvalitní výkonové normy musí být zárukou rychlejšího růstu produktivity práce proti nominálním mzdám. Nezbytný předstih růstu produktivity práce před růstem mezd je důležitý pro neinflační vývoj ekonomiky. Organickou součástí tohoto úkolu je i zkvalitnění a rozšíření technicko-hospodářských norem kvality, výrobních kapacit, výtěžnosti apod. v zájmu spolehlivého určování nutného rozsahu výrobní spotřeby materiálů, energie apod.

Víme všichni, že nejde a nepůjde o proces jednoduchý a bezkonfliktní. Jsem však přesvědčena o tom, že při správné efektivnější a cílevědomější ekonomické propagandě se vláda při energičtějším prosazování těchto principů může spolehnout na podporu rozhodující části našich pracujících.

Na závodech a podnicích jsme uvítali, a považujeme to za jeden z nejvýznamnějších zásahů souboru opatření do hospodářské praxe, že došlo ke změnám i v technice členění mzdových prostředků, kdy bývalé členění prostředků na mzdové a fond odměn bylo nahrazeno novým členěním na dvě části, a to na základní složku a pobídkovou složku, přičemž je rozhodující jejich celkový objem.

Ekonomická účinnost těchto opatření byla v dosavadním průběhu 7. PLP na závodech a podnicích již dostatečně prokázána. Avšak nadále zůstala nedostatečně využita možnost vstřícného plánu, přijetí vyšších úkolů, které jsou spojeny s nároky na zvýšení objemu obou složek mzdových prostředků. Na našich závodech a podnicích je dosud nedostatečně využíváno možností, aby za 100 Kčs materiálových úspor na surovinách, energiích, palivech, zmetcích, nebo i růstem technické úrovně získala organizace již při vypracování plánu 43-70 Kčs do mzdových prostředků. Jsou to naše zjevné rezervy, a proto bude třeba kriticky posoudit podmínky, ale i formy propagandy výhodnosti pro pracující, kteří se zaslouží o dosažení lepších výsledků ve výrobě. Půjde zde o důslednější naplňování zásad vlády Československé socialistické republiky a Ústřední rady odborů č. 14/1981 Sb., o účasti pracujících na tvorbě, realizaci a kontrole plnění plánu v letech 1981-1985, ve kterých jsou stanoveny základní formy účasti pracujících na tvorbě plánu, včetně vstřícného plánování.

Stále ještě si s nedostatečnou naléhavostí uvědomujeme, že absolutní úroveň i tempa růstu produktivity práce v poměru ke mzdám jsou ovlivňovány významně i rozumným hospodařením s pracovními silami. Často slyšíme a opakujeme, že v současných podmínkách nejsou k dispozici potřebné zdroje pracovních sil pro extenzívní vývoj výroby, ale jen konkrétní čísla ukazují naléhavost této skutečnosti, jestliže před rokem 1970 činil roční přírůstek národního hospodářství asi 82 tis. pracovníků, dosáhl po roce 1970 45 tis. a současně je plánován přírůstek, který by neměl překročit 34 tis. pracovníků. Zajištění výrobních úkolů je však možné, ale pouze za podmínek zvýšení vlastních výkonů a rentability beze změn počtu pracovníků, což zahrnuje jak růst produktivity práce, tak relativní úsporu pracovních sil. A samozřejmě růstu mezd může být dosaženo zejména tehdy, pokud úkoly budou splněny menším počtem pracovníků.

Mzdové předpisy využití takto získaných mzdových prostředků nikterak neomezují, neboť k odměně obětavých a zasloužilých pracovníků je možno využít různých mzdových forem, ať již mimořádných odměn, upravených sazeb prémií, výkonnostních odměn i diferencovaného osobního ohodnocení.

Míra zvýhodnění v odměně za práci by však měla vždy vyjadřovat míru zásluh vzhledem k náročnosti úkolů tak, aby široký okruh pracujících nabyl přesvědčení, že pracovní iniciativa se vyplácí jak v osobním hmotném, tak morálním ocenění.

V koncernovém podniku Tesla Rožnov je uplatněno asi 1600 prémiových řádů a směrnic pro poskytování výkonnostních odměn. Rozhodující ukazatele pro přiznání těchto odměn jsou přísně orientovány na množství a kvalitu práce, do oblasti bezpečnosti práce, hygieny a dodržování pracovního řádu. Pro rok 1962 vstoupily v platnost zvláštní předpisy o odměňování těch pracovníků, kteří prokazatelně převezmou část práce za ušetřené pracovníky.

Cílové odměny vyhlášené pro rok 1981-1982 byly předem stanoveny tak, aby pomohly zabezpečit plnění plánu v těchto letech, v požadovaném množství, sortimentu a kvalitě výrobků.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, zpráva o plnění programového prohlášení vlády neskrývá problémy dosavadního vývoje, ale ukazuje i reálné cesty k naplnění životních zájmů našeho lidu k dalšímu všestrannému rozvoji naší socialistické vlasti. Mohu vás ujistit, že v orgánech Federálního shromáždění i na svých pracovištích jim nezbytnou a efektivní podporu poskytnou i členové Klubu poslanců, členů Československé strany socialistické. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Mikundové. Nyní vystoupí poslankyně Stýblová, připraví se poslanec Lichner.

Poslankyně SL V. Stýblová: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, zpráva vlády obsahovala mimo jiné i pasáž týkající se naší kultury. Jsme rádi, že jsme mohli také v této oblasti zaznamenat další nemalé pozitivní výsledky a že její vývoj probíhá v souladu s úkoly XVI. sjezdu KSČ. Tyto úkoly se týkají jak posilování společenské funkce umění a kultury a zvyšování její ideové a estetické účinnosti, tak i všeobecného požadavku vyšší hospodárnosti.

Ve svém vystoupení se chci dotknout právě některých otázek rozvoje kultury a umění v souvislosti s využíváním prostředků na ně vynakládaných. Prakticky všechny oblasti umělecké tvorby a všechny aspekty materiálního zajištění kultury jsou, komplexně zahrnuty v koncepci ministerstev kultury. Konkrétně pro současnost jsou v plánu a rozpočtu na kulturu a umění pro letošní rok. Není pochyb o tom, že obecně prosazovaný kurs na intenzívní rozvoj by se měl přiměřeně odrážet i v nevýrobní sféře, tedy i v oblasti kulturního rozvoje.

Probíráme-li program všech kulturních činností v nejširším smyslu, nenajdeme činnost či instituci, která by byla neúčelná, a zpravidla ani takovou, která by nebyla prospěšná. Tato kritéria musíme zpřesnit, chceme-li zabránit extenzívnímu kulturnímu rozvoji.

Dnešní složitá ekonomická situace si vynucuje tvrdé uplatňování hospodárnosti i na poli kulturních akcí a institucí. Tento dnes samozřejmý požadavek je v opatřeních ministerstev kultury a příslušných složek národních výborů většinou respektován. Nechci se zabývat konkrétními případy, kdyby snad bylo možno v ještě větší míře prosazovat úspornost, nýbrž pokusím se formulovat spíše obecnější zásady.

V oblasti kultury se považují za prospěšné i takové činnosti, u nichž soběstačnost, tj. poměr vlastních finančních příjmů k nákladům činnosti činí jen zlomek, někdy malý, dotací ze státního rozpočtu. Jde však o to - objektivně posoudit - zda a do jaké míry kladné přínosy k cílům kulturní politiky, které jsou zpravidla nevyčíslitelné, plně opodstatňují objem vynaložených prostředků. Na tuto kardinální otázku existují odpovědi, které mají intuitivní a empirický charakter, v nichž se odráží i zcela subjektivní hodnotící úsudek.

Ponecháme-li stranou fiskální hlediska, pak je třeba hledat objektivní měřítka, která by umožnila přiblížit se ke společensky uznané hranici prospěšnosti různých druhů kulturní aktivity. K tomu zatím chybějí metodické a informační podklady a zejména identifikace dlouhodobých cílů v kulturní oblasti. V dnešní skutečnosti jsou četné cíle zatím jen předpokládané jako nutné a vycházejí především z historicky vzniklých představ o obsahu národních kultur.

Stanovení objektivních kulturních potřeb a jejich priorit, odůvodněné míry jejich uspokojování a zejména jejich postavení a slučitelnost v rámci všech ostatních potřeb a zájmu jednotlivců i společnosti, je velkým problémem. Přitom kulturní cíle nejsou jednou provždy objektivně dány. Vhodná kritéria jsou nejčastěji odvozována z předpokládaných přínosů jednotlivých kulturních činností pro harmonický rozvoj socialistického člověka. Jejich praktické využití je však závislé na možnostech měření a hodnocení těchto přínosů. Aby bylo možno vůbec hodnotit dopad různých kulturních aktivit, bylo by nutno pokusit se uspořádat přínosy jednotlivých činností do určité škály preferencí. To by ovšem vyžadovalo, aby v rámci sociálně politických cílů a hodnot byly podrobněji formulovány perspektivní cíle kulturní politiky, které jsou rámcově zachyceny v materiále ministerstev kultury.

Neméně složitý je další úkol: zkoumat a hodnotit účinnost prostředků dlouhodobě vynakládaných na rozvoj kultury socialistické společnosti a na uspokojování jejich kulturních potřeb. Přínosy mají mimoekonomický charakter a jsou zpravidla nesouměřitelné s náklady na jejich dosažení. Vzhledem k tomu, že účinky jsou zpravidla nekvantifikované, bylo by žádoucí pokusit se zjišťovat, alespoň nepřímo, stupeň uspokojování kulturních potřeb posouzením stupně prospěšnosti podle jejich váhy a významu. Bez určité škály preferencí je velmi nesnadné posoudit přiměřenost či vhodnost zvoleného tempa růstu určitých kulturních institucí a aktivit, a naopak útlum a omezení jiných. Nebo posoudit rozdíly ve stupni soběstačnosti jednotlivých kulturních zařízení, kdy např. organizace řízené přímo ministerstvem kultury docilují přes 97 % soběstačnosti a organizace v oblasti národních výborů necelých 30 %.

Úvahy lze shrnout v požadavek, aby dosavadní postupy hodnocení využití společenských prostředků v kultuře byly doplněny o postupy, založené na objektivizaci do značné míry subjektivních měřítek v souvislosti s podrobnější analýzou a zhodnocením kulturních cílů socialistické společnosti. Obecně se konstatuje, že úkolem kultury a umění je tvorba uměleckých hodnot, uchování duchovních a materiálních výsledků lidské činnosti jako součásti kulturního bohatství pro budoucí generace. Tuto - řekla bych - akademickou definici je nutno doplnit výrokem soudruha Gottwalda na sjezdu národní kultury v roce 1948: "Starejme se o to, aby náš lid žil tak dobře, že se mu kultura stane denní potřebou, aby se mu staly dostupné všechny zdroje vědění a krásy". Výstižně to bylo formulováno v projevu soudruha Havlína na III. sjezdu Svazu českých spisovatelů. Řekl: "Každé dílo, které pomáhá osobitou, umělecky působivou řečí upevňovat pozitivní hodnoty a rozvíjet v lidech potřebné morální vlastnosti i estetický vkus, je pro nás cenné".