Neděle 13. března 1983

Uvědomujeme si totiž, že většina, ne-li všechny problémy Evropy jsou soustředěny kolem vztahů Varšavské smlouvy a NATO. Víme také, že na starém kontinentě je shromážděno nejvíce vojsk a výzbroje, včetně jaderné. Proto tento stálý zdroj napětí chceme oslabit, případně zcela odstranit. Nejen s použitím zásad, které vytyčila Charta OSN a Závěrečný akt z Helsinek, rovněž odmítající vojenskou sílu jako prostředek pro řešení sporů. Návrh politického poradního výboru jde totiž podstatně dál. Navrhuje zcela konkrétní smluvně právní závazek vylučující vojenský střet a vytváří zároveň základnu pro nastolení ovzduší politické důvěry jako předpokladu k dosažení reálných výsledků v odzbrojení, pro upevnění bezpečnosti a rozšíření vzájemně výhodné spolupráce. Navíc součástí smluvního závazku nepoužít proti sobě jako první jaderné ani konvenční zbraně je návrh zakázat použití síly proti třetím zemím.

Zároveň jsme upozornili, že proces ozdravění mezinárodní situace není myslitelný bez oživení, ale hlavně dosažení viditelného pokroku v odzbrojovacích jednáních, především v Ženevě a ve Vídni. Proto Politická deklarace vysoce ocenila veškeré mírové iniciativy, které vyšly v poslední době ze Sovětského svazu.

V jednáních politického poradního výboru se potvrdila jednota a semknutost členských států Varšavské smlouvy, jakož i společné vědomí potřebnosti účinné akce k obraně socialistického společenství, ale i míru na celém světě. Soužití, spolupráce, řešení sporů jednáním, hledání záruk stejné a rovné bezpečnosti řídí naše kroky. Naším programem je mír, celosvětový mír, takže sledujeme univerzální cíl, potřebný nám stejně jako druhým. Nehledáme výhody, nikomu nevnucujeme svůj společenský řád, neboť věříme ve svoji pravdu, kterou historie i budoucnost spolehlivě potvrdí. Bude-li však třeba, přijmeme pro zachování vojenské rovnováhy veškerá nezbytná opatření jak v oblasti zbrojního průmyslu, tak v našich ozbrojených silách, především v Čs. lidové armádě, v duchu spojeneckých závazků, v zájmu čs. lidu při obraně hranic republiky i celého socialistického společenství.

Je vám známo, že předsednictvo ÚV KSČ a vláda ČSSR přijaly pověření členských zemí Varšavské smlouvy, aby Československá socialistická republika informovala všechny státy zúčastněné na konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a další členské země OSN o výsledcích pražského zasedání a zároveň jim předala přesné znění Politické deklarace. Šlo o významný, svým rozsahem nebývalý, přitom velice náročný úkol.

Jménem sedmi členských států Varšavské smlouvy navštívili naši diplomaté představitele vlád, parlamentů a ministerstev zahraničních věci nejenom v Evropě, ale i na ostatních kontinentech - bylo jich více než 130 - a informovali je o pražském jednání. Politickou deklaraci jsme současně předávali zástupcům mezinárodních organizací OSN a významným mluvčím politického, hospodářského, vědeckého a kulturního života naší zeměkoule. Význam úkolu znásobila skutečnost, že v průběhu návštěv byl nově navázán či dále pokračoval dialog s vedoucími činiteli světové politiky o palčivých otázkách doby, především ve věcech míru a války. Uskutečnila se jedna z nejrozsáhlejších diplomatických kampaní tohoto desetiletí.

Rád prohlašuji, že jsme si potvrdili, jak nejnovější mírová iniciativa zemí Varšavské smlouvy získala na proslulosti, přirozené autoritě a sympatické odezvě.

Politická deklarace byla především vřele přijata v zemích našich socialistických přátel - na Kubě, v Mongolsku, Vietnamu, Laosu a Kambodži, a to platí nejenom o vládách, ale i o lidu těchto zemí. Velice ji uvítaly i země socialistické orientace v rozvojovém světě. Rovněž v neutrálních a nezúčastněných státech vyvolala Politická deklarace pozornost a přízeň pro svoji promyšlenost, duch spolupráce, úcty a ochoty řešit všechny složité a sporné otázky mírovou cestou, jednáním na zásadách rovnosti a stejné bezpečnosti. V těchto státech dobře totiž pochopili, že návrhy zemí Varšavské smlouvy jsou seriózní alternativou proti válce.

Oceňujeme, že i v závěrečných dokumentech 7. vrcholové konference Hnutí nezúčastněných, která v těchto dnech proběhla v hlavním městě Indie, se prosadily protiimperialistické postoje většiny zde shromážděných zemí. A zároveň byla vyjádřena touha po míru, znepokojení nad zostřením politické situace ve světě, nad pokračujícím zbrojením, prostě vůle řešit stávající konflikty politickými prostředky a aktivně se účastnit na přestavbě mezinárodních hospodářských vztahů na spravedlivém a demokratickém základě.

Velice si vážíme porozumění, s kterým reagovala na pražskou Politickou deklaraci mírumilovná veřejnost kapitalistických zemí, zejména těch, které jsou členy Severoatlantického paktu. U našich kapitalistických sousedů roste mezi prostými lidmi přesvědčení, že raketové zbrojní plány Západu jsou zkázonosné. Proto na pochodech míru, na statisícových demonstracích, při různých dalších příležitostech protestují a žádají od svých vlád realisticky myslet a mírově jednat. Na Západě se ozvaly mnohé hlasy, že Politická deklarace je vypočítána na rozum a především city lidových mas, že právě tam hledá podporu a spojence. Jistě, i tak tomu je. Opravdu chceme získat sympatie lidu Západu, ale nejen to, chceme získat podporu lidí dobré vůle všude na světě, protože věc míru je univerzální, všelidský úkol.

Představitelé západních zemí - především vlády států Severoatlantického paktu - se ocitli v krajně obtížné situaci. Hlavně je zaskočilo ucelené pojetí Politické deklarace, která vychází z předchozích iniciativ, ale zároveň je dotváří novými návrhy v opravdový program míru osmdesátých let. Nemohou totiž nadále vystačit s tím, co dělali po léta: pouze odmítat naše návrhy.

Měli jsme proto možnost slyšet i na této úrovni přiznání závažnosti návrhů deklarace Varšavské smlouvy a ujištění, že bude důkladně prostudována. Dokonce jsme slyšeli, že návrhy přicházejí v pravý čas, že mohou vést k jednání, k oživení dialogu Východ - Západ. Věříme, že právě tak tomu bude.

Říkáme, že letošní rok bude v jistém slova smyslu rozhodující, alespoň v otázkách, míru a bezpečnosti nejen Evropy, ale celého světa. Jsme přesvědčeni, že zároveň dobře víme, co se na zahraničním poli od nás, naší diplomacie a veškerých zahraničních služeb očekává. Konečně naše příští záměry výstižně shrnuje návrh Prohlášení Federálního shromáždění k Provolání Nejvyššího sovětu SSSR a ústředního výboru KSSS, který dnes máme předložen k projednání.

Soudružky a soudruzi, dovolte, abych v závěru zprávy o plnění programového prohlášení federální vlády upřímně poděkoval všem našim občanům, kteří svou poctivou prací přispívají ve všech oblastech společenského života k naplňování závěrů XVI. sjezdu KSČ, k překonávání současných obtíží a k zabezpečování dalšího společenského rozvoje.

Po zásluze patří náš dík všem organizacím Národní fronty, národním výborům a jejich širokému aktivu za všechno, co dělají pro plnění úkolů sedmé pětiletky, pro rozvíjení užitečné aktivity a iniciativy našich občanů.

K úkolům a cílům, které jsme si vytyčili, přistupujeme všichni s vědomím, že míra jejich naplňování neúprosně určuje i možnosti uspokojování potřeb každého jednotlivce i celé společnosti, že ovlivní základnu, na níž můžeme stavět naše záměry pro nejbližší i vzdálenější budoucnost.

Ujišťuji vás, vážené soudružky a soudruzi poslanci, že i v nadcházejícím období bude federální vláda v úzké spolupráci s vládami republik usilovat o důsledné uskutečňování závěrů XVI. sjezdu naší komunistické strany, jejichž hlavním smyslem je soustavně upevňovat sociální jistoty našich pracujících a vytvářet podmínky pro jejich spokojený život.

Dovolte, abych jménem federální vlády poděkoval i vám za pochopení, za účinnou pomoc a podporu, kterou Sněmovna lidu a Sněmovna národů i jejich orgány vládě dávají. Chci zároveň vyslovit přesvědčení, že tato plodná součinnost s orgány Federálního shromáždění bude trvat i nadále ve společném úsilí o další rozvoj naší krásné země - Československé socialistické republiky. (Potlesk.)

Předseda FS A. Indra: Děkuji předsedovi federální vlády soudruhu Štrougalovi.

Soudružky a soudruzi, 1. března na svých schůzích navrhla předsednictva obou sněmoven, aby pro vypracování návrhu usnesení k tomuto bodu pořadu byla zvolena komise v tomto složení:

- za Sněmovnu lidu poslanci: Richard Nejezchleb, Václava Kuželová a Stanislav Toms,

- za Sněmovnu národů poslanci: Vladimír Vedra, Miloslav Dočkal a Magdaléna Vojteková.

Jsou k tomuto návrhu nějaké připomínky? (Ne.) Nejsou.

Podle účasti jsou obě sněmovny usnášení schopné.

Prosím nejdříve o hlasování poslance Sněmovny národů.

Kdo z nich souhlasí s návrhem svého předsednictva na složení návrhové komise? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikdo. Sněmovna národů schválila návrh jednomyslně.

Nyní prosím o vyjádření poslance Sněmovny lidu.

Kdo z nich souhlasí s návrhem svého předsednictva? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikdo.

I Sněmovna lidu schválila návrh jednomyslně. Komise pro vypracování návrhu usnesení byla oběma sněmovnami schválena.

Soudružky a soudruzi, do rozpravy k tomuto bodu se přihlásili poslanci: Josef Puchmeltr, Jaroslav Navrátil, František Kliha, Gejza Mede, Ján Rábel, Ferdinand Tomášik, Oldřiška Mikundová, Valja Stýblová, Ján Lichner, František Samec, Otakar Svěrčina a František Veselý.

Zahajuji rozpravu a uděluji slovo poslanci Puchmeltrovi. Připraví se poslanec Navrátil.

Poslanec SL J. Puchmeltr: Vážený soudruhu generální tajemníku a prezidente ČSSR, vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, na XVI. sjezdu KSČ byl pro oblast řídící a hospodářské činnosti vytyčen úkol, vytvořit uskutečňováním uceleného souboru opatření, přijatých ke zdokonalení soustavy plánovitého řízeni a jeho dalším rozvíjením předpoklady, které jsou nezbytné pro důslednější prosazování výrazné intenzifikace, efektivnosti a exportní výkonnosti naší ekonomiky.

Ve zprávě, kterou přednesl soudruh předseda vlády, bylo ukázáno, jak vláda sleduje postupnou realizaci souboru těchto opatření, jak hodnotí program rozvoje řízení a jaké záměry si na základě získávaných poznatků vytyčuje k dalšímu zdokonalení plánovitého řízení.

Dovolte mi k tomu připojit několik poznámek. Podle poznatků z našich volebních obvodů můžeme především konstatovat, že soubor zmíněných opatření vytvořil mnoho podnětů ke změně dřívějšího přístupu hospodářské praxe k ekonomickému myšlení a rozhodování. Svými principy a jejich úzkou vazbou na dosahované hospodářské výsledky a na oblast hmotné zainteresovanosti si doslova vynucuje praktické uplatňování těchto principů.

Opatření v hospodářské sféře, která se již uskutečnila, přinášejí své konkrétní výsledky, a to v určitých pozitivních tendencích a některých příznivých výsledcích, které v národním hospodářství zejména zlepšením kvalitativních stránek výroby dosahujeme. Mám v tom směru na mysli zejména růst míry zhodnocování materiálových a energetických zdrojů ve výrobních procesech, rychlejší tempo snižování celkových a materiálových nákladů výroby, příznivější tendence v technické úrovni a kvalitě výroby, nebo růst rentability výroby a výrobních fondů a snižování ztrát z nekvalitní výroby. Pozitivní je i částečné zmírnění tlaku na růst počtu pracovníků a zlepšené uplatňování zásady odměňování pracovních zásluh, i posílení chozrasčotních principů tvorby a užití zdrojů zvláště v oblasti mezd a investic.

Neméně významným je, že uplatnění principů hospodárnosti nachází svůj odraz též v celé řadě oblastí nevýrobní sféry.

To vše jsou jistě skutečnosti významné pro dosažení výraznější efektivnosti společenské práce. Přesto bych však nechtěl jejich dosah, či zatím dosahovanou míru účinnosti působení principů souboru nějak přeceňovat.

Vždyť v mnoha případech jde zatím jen o dopad aktivního využití těch rezerv, které bylo možno snáze mobilizovat. Nelze také přehlédnout, že soubor opatření položil důraz i na dosažení plynulejší a rovnoměrnější výroby, na včasnost plnění stanovených dodávek, na pohotová zavádění výsledků vědeckotechnického rozvoje do praxe a na dosažení vyššího stupně využívání všech základních prostředků výroby. Známé přetrvávající problémy v těchto oblastech zatím spíše svědčí o tom, že zejména faktor času, jako nezastupitelný činitel uskutečňování sjezdového programu, rozhodný pro tempo postupu intenzifikace naší ekonomiky není ještě plně respektován.

Nelze rovněž nevidět, že i výsledky realizace souboru opatření ještě jsou z hlediska jednotlivých odvětví, oborů a podniků rozdílné a s větší důsledností a naléhavostí realizovány jen v ekonomických a méně v ostatních útvarech organizací.

Nepochybně má na tom svůj díl i kvalita jejich řízeni a míra zdravé iniciativy a podnikavosti jejich vedení, a to vedle takových objektivních vlivů, jimiž může být např. nepříznivý vývoj na zahraničních trzích v kapitalistických státech, či míra provázanosti úkolů plánu a kvality jejich rozpracovanosti, včetně dodavatelského a technického zajištění.

Souhlasím proto se závěry, které zatím nepovažují dosahované výsledky za nějaký zásadní zvrat v realizaci toho základního úkolu, o němž jsem se v úvodu zmínil, tj. prosazení výraznější intenzifikace naší ekonomiky, ale za nástup k tomuto cíli.

Vážené soudružky a soudruzi, v "Hlavních směrech hospodářského a sociálního rozvoje na léta 1981-1985" bylo mimo jiné uloženo prohloubit účast pracujících na plánovitém řízení naší ekonomiky a k tomu cíli vytvářet zvláště při tvorbě, realizaci a kontrole plnění plánu odpovídající podmínky.

Především tedy dovádět jednotlivé dílčí úkoly plánu a s nimi spojená kritéria a pravidla stimulace až na jednotlivá pracoviště a formou vstřícného plánování dosahovat překonání rozepsaných ukazatelů a zkvalitněni výroby.

S uspokojením můžeme dnes např. konstatovat, že z iniciativy podniků a VHJ se při sestavování loňského plánu podařilo zvýšit touto vstřícnou cestou upravené vlastní výkony o 3,5 mld Kčs. Nebo např. na dolech Nástup v Tušimicích v Severočeském hnědouhelném revíru zvýšit plán těžby uhlí až na 21 232 tis. tun. V Chemických závodech ČSSP v Litvínově docílit absolutní přírůstek těchto výkonů o 814 mil. Kčs, tj. nárůst o 45,6 %. Naším severočeským krajským výborem strany byly zobecněny trvale dobré výsledky Děčínských kovohutí, které našly své vyjádření v rozsáhlé iniciativě severočeských pracujících o jednodenní překročení výrobních úkolů z ušetřených surovin, energií a mezd.

Víme však, že takovéto mobilizační úkoly ještě nevedly k výraznějšímu posílení celoresortních úkolů. Soudruzi ministři jsou si jistě vědomi toho, že přínosy vstřícného plánování byly namnoze zkompenzovány již tím, že požadovaný objem a kvalitu úkolů nezajistily jiné organizace resortu. Nebo že část organizací ještě setrvala na takových postupech, které dostatečně neodrážely vliv podstatných změn vnitřních a vnějších podmínek reprodukce. Výsledky vstřícného plánování byly také oslabeny všude tam, kde principy souboru nebyly ve srozumitelné formě a důsledně dováděny až do vnitropodnikových útvarů a jejich chozrasčotního a prémiového systému.

Důležité však je pro nás poznání, že podniky se ke vstřícnému plánování i přes různé problémy, tkvící např. ve hmotném zabezpečení výroby, hlásí. Bylo by však úlohou hlubší analýzy poznat, na kolik je takový přístup motivován snahou podniků o dosažení většího objemu prostředků na mzdy, či podložen tím, že podle vládou požadovaného vytváření reálné normativní základny dochází ve vnitropodnikových útvarech ke zpevnění norem a úkolů.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP