Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

Účast našich pracujících na řízení a jejich zainteresování na konečných pracovních výsledcích musí s cílem mobilizace vnitřní výkonnosti každého odvětví a oboru podporovat také způsob, jakým jsou tyto úkoly z vyšší složky na nižší dováděny. Kritizováno je v tom směru zejména mechanické používání oné příliš zjednodušené indexové metody, která - jak se o ní říká - "dobrým bere a špatným odpouští" V době zdůrazněného uplatňování vědeckých metod a poznatků třeba najít pro zabezpečování úkolů prostředek lepší a opírat se zejména o četnost našeho informačního systému a rozborů, které by pro odůvodněnost rozpisu úkolů měly poskytovat dostatek podkladů a nacházet v něm své objektivní uplatňování.

V každém případě je třeba mít na zřeteli, že soubor opatření není žádným samočinným ekonomickým mechanismem, že je v něm nutné též experimentovat a že vyžaduje, jak to nedávno vyjádřil s. Lér v anketě Hospodářských novin, "mít určitou dávku odvahy jít do tzv. nových věcí".

Souhlasím s takovým pohledem především proto, že soubor je soustavou otevřenou a představuje určitý společenskopolitický proces. A dále proto, že každá řídící práce dnes probíhá v mnoha nových souvislostech, vyžadujících promyšlenější a komplexnější přístup.

Jeho náročnost a složitost se stala rozhodujícím činitelem schopnosti vedoucího pracovníka na každém stupni řízení, umět dát ve prospěch soudobých potřeb rozvoje všechny své znalosti a schopnosti, a - jak to na 7. zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa zdůraznil ve svém závěrečném slově generální tajemník a prezident republiky s. Husák - i více zdravé socialistické podnikavosti.

Jsem přesvědčen o tom, vážené soudružky a soudruzi poslanci, že takové činnosti poskytneme, my poslanci, plnou podporu.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Puchmeltrovi. Vystoupí poslanec Navrátil, připraví se poslanec Kliha.

Poslanec SN J. Navrátil: Vážené soudružky a soudruzi, v souvislosti s intenzívním uplatňováním vědeckotechnického rozvoje v praxi musíme brát v úvahu všechny články organizací a všechny skupiny pracovníků, kteří tento proces mohou v praxi ovlivnit a urychlit. Už 3. zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa po XV. sjezdu zdůraznilo, že důležitým článkem tohoto řetězu jsou projekce a konstrukce - přesněji řečeno projektanti, technologové a konstruktéři, kteří mohou a nezbytně budou muset uplatnit a ovlivnit technickou úroveň a efektivnost konstrukcí výrobků všech druhů a také vymyslet i odpovídající nejefektivnější technologii výroby.

O splnění našich hospodářských záměrů a cílů přece nerozhodují jenom ti, kteří stojí tak říkajíc na konci tohoto řetězu věnovaného procesu tvorby nových výrobků, ale ve stále větší míře též pracovníci starající se o jeho přípravu, to jsou konstruktéři, projektanti, technologové.

V podniku Lisovny nových hmot Vrbno pod Pradědem, okres Bruntál, ve kterém pracuji, máme v současné době padesát konstruktérů svářecích nástrojů. Jen tři mají vysokoškolské vzdělání. Byli zde i inženýři a absolventi středních průmyslových škol, kteří to v konstrukci zkoušeli. Mnozí z nich raději odešli do obchodnětechnických služeb, plánování, učňovského střediska či pracovat jako mistr. Možná proto, že v těchto profesích je "chlebíček" poněkud lepší. Můžeme si v této souvislosti položit otázku, proč je malý zájem o konstruktéry, projektanty a technology. Dobrým konstruktérem, projektantem, technologem se člověk stává daleko později a obtížněji než se může stát dobrým kontrolorem, plánovačem, zkušebním technikem apod. Tato obtížnost růstu a nároky na potřebnou technickou úroveň je jedním z důvodů malého zájmu.

Nebo jiný příklad: Porovnejme práci konstruktéra, technického kontrolora. Technický kontrolor s použitím měřidel složitých a někdy dokonalých přístrojů podle výkresu schváleného vzorku apod. posuzuje rozměry a jiné kvalitativní znaky. Míra jeho tvůrčí práce je nižší než u konstruktéra. Toto úskalí a riziko práce ovlivňuje podvědomí lidí a je dalším důvodem a příčinou k odchodu.

Třetím závažným důvodem nezájmu zůstat v profesi technologů, projektantů a konstruktérů v našem podniku je otázka platová. Uvedu příklad: Samostatný konstruktér se středoškolským vzděláním a 9 letou praxí dosahuje zpravidla 10. třídy. Samostatný konstruktér s vysokou školou za tři roky praxe má nárok na 11. třídu a vedoucí konstruktér na třídu 12. Naproti tomu vedoucí oddělení ekonomiky práce na středně velkém podniku je ohodnocen třídou 14. a vedoucí dopravy třídou 13. apod. Jsem názoru, že vytvořením vhodných pracovních podmínek včetně finančních, odstraníme mnoho nekvalitní práce těchto profesí, která se zpětně odráží v našem podniku hlavně tím, že se musí pak "za pochodu" odstraňovat chyby, spočívající v nedokonalém konstrukčním provedení výrobků nebo nedostatky v předepsané technologii.

Zlepšit jejich práci, zvýšit jejich úroveň - v tom je klíč k postupu vpřed při využívání poznatků vědy a techniky v našich závodech a podnicích.

Už v tom, jaký zvolí pracovníci předvýrobních etap přístup k hospodárnosti a efektivnosti, jaké zvolí konstrukční prvky a dílce, jaké materiály určí, se projevuje jejich postoj k potřebám naší ekonomiky. Není však málo těch, kteří lpějí na překonaných a zastaralých řešeních, trvají na použití materiálů a součástí z dovozu, ačkoli bychom si je mohli vyrobit sami. Není sporu o tom, že agitovat mezi konstruktéry, technology, projektanty není snadné. Je nutné jim na odpovídající úrovni vysvětlit, že se na výsledky, jichž dosahují, díváme s tím, co skutečně vykonali pro řešení úkolů, na nichž nejvíce záleží. Rovněž zde není místa k tomu, aby inovace výrobků vázla jen na tom, že je nutné čekat dlouhé měsíce na dodávky potřebných prvků a dílců, případně materiálů od subdodavatelů. Vzhledem k závažnosti projednávaného diskusního tématu jsem si ještě ověřil některé poznatky v koncernovém podniku Strojosvit Krnov. Tento podnik je monopolním výrobcem koželužských strojů a zařízení pro potřeby členských zemí RVHP a značnou část své produkce vyváží do nesocialistických zemí. Z celkové produkce výroby koželužských strojů jde více než 90 % na vývoz.

Výrobní program obsahuje celkem 104 typy výrobků a zařízení. Vývoj výrobků je převážně zajišťován podnikovou výzkumně vývojovou základnou, která má celkem 52 pracovníky, z toho 28 vývojových konstruktérů.

Z uvedeného počtu je patrné, že tak široký sortiment výrobků je velmi obtížné udržovat na vysoké technické úrovni, zejména pro omezené vývojové kapacity, které má podnik k dispozici.

Ročně je vyvinuto nejméně pět typů nových výrobků, u nichž je průměrná doba od výzkumu a vývoje po realizaci ve většině případů tři léta. Je nutné si položit otázku, v čem spočívají příčiny této dlouhé doby obměny.

Ukazuje se jako nutné daleko více informací a základní literatury i s přímými zkušenostmi konstruktérů ve světě. Nedostatek informací totiž ovlivňuje práci konstruktéra a je příčinou, že mnohdy se vynalézá již dříve vynalezené. Dokumentační střediska jsou technicky vybavena nekvalitními lidmi, a toto má vliv na vážné technické problémy. Rovněž zaostáváme v průběžné kvalifikaci, která má taktéž svůj vliv na dlouhodobé řešení závažných úkolů. Jsem názoru, že od 3. pléna ústředního výboru Komunistické strany Československa po XV. sjezdu strany, které projednávalo úkoly strojírenství, se v této otázce mnoho neudělalo. To je nutno napravit.

Dalším závažným problémem, který jsem v tomto podniku zjistil, je málo závazná spolupráce podnikových složek vývoje a složek s vývojově výzkumnými ústavy odběratele. Zde řeší každý samostatně svoje úkoly, což je podle mého názoru velmi nehospodárné a neekonomické. Některé neuvážené inovace kompletačních prvků a někdy i jejich špatná kvalita zaviňují velké ztráty a mají za následek velké problémy. Málo účinná je např. pomoc a spolupráce výzkumných ústavů v koželužském oboru, které jsou začleněny pod jiné výrobně hospodářské jednotky a řeší převážně racionalizační opatření v rámci své působnosti. Další příčinou je zkoušení strojů v koželužských provozech. U nás používáme odlišné technologie zpracování surovin i koželužských přípravků, což neumožňuje zkoušet stroje v podmínkách, ve kterých pak zejména v nesocialistických zemích pracují.

Třetím závažným problémem dlouhé obměny výrobků je nízká kvalifikace technologů, neboť technologie a její konstrukční rozvoj výroby má za úkol zvýraznit přínos vlastního výrobního procesu, zejména ve snížení živé práce, úsporách materiálu a energie.

Zdrojem ztrát jsou i neuvážené a nezajištěné převody výroby kompletačních výrobků a nebo i jejich zrušení bez zajištění dokonalých náhradních výrobků. Tím zůstává hlavní tíha vývoje nových progresívních strojů a zařízení určených pro vývoz i tuzemskou potřebu na podnikové vývojové základně.

Rovněž střední články řízení včetně zahraničního obchodu neplní svoji funkci. V mnoha případech řeší problémy od stolu a vůbec nic neví o výrobku, který znají jen pod určitým číslem.

V neposlední řadě je nutné řešit tři závažné problémy, které mají hlavní vliv na to, že nám stále odcházejí pracovníci konstrukcí, technologie a projektanti:

1. Stále narůstající množství administrativních a různých pomocných prací v souvislosti s řešenými úkoly.

2. Pracovnici konstrukce, technologie jsou používáni na výpomoc ve výrobě, v montáži a v různých brigádách.

3. Vyřešení nedostatečné hmotné zainteresovanosti ve srovnání s jinými profesemi a povoláními.

Protože podniky nedovedou objektivně usměrnit mzdovou politiku tak, aby byla výhodná pro konstruktéry, projektanty a technology, je třeba už z centra zakotvit toto zvýhodnění do příslušných mzdových předpisů.

Běžně se s těmito problémy setkáváme všude, v praxi je však neřešíme. Na podnicích se očekává, že připravovaný soubor opatření k zajištění úkolů VTR bude řešit i mzdovou oblast na základě znalostí, výzkumu a výsledků práce, což by mělo motivovat i dobré kádrové obsazení pro tyto úseky.

Závěrem bych chtěl podtrhnout, že při navrhovaných opatřeních je nutné zvážit všechny příčiny málo účinné práce konstruktérů, technologů a projektantů a učinit z nich rozhodující nástroj a spolehlivý článek řetězu vývoj-výroba-užití a urychlení celého výrobního procesu.

Hovořím proto o těchto otázkách, neboť této oblasti není stále

věnována odpovídající pozornost a není komplexně v celém souhrnu řešena tak, jak to zdůrazňují závěry XVI. sjezdu naší Komunistické strany Československa a následná jednání plén ÚV KSČ. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Navrátilovi. Slovo má poslanec Kliha, připraví se poslanec Mede.

Poslanec SL F. Kliha: Vážené súdružky, súdruhovia poslanci, vážení hostia, za celé obdobie socialistickej výstavby v našej vlasti sa na jej úspechoch významne podieľa iniciatíva pracujúcich na rôznych úsekoch národného hospodárstva. Stala sa neodmysliteľnou súčasťou nášho života a súčasne prejavom toho, že vec socializmu čoraz viac sa stáva vecou našich pracujúcich a všetkých občanov.

V základných dokumentoch o rozvoji národného hospodárstva a o rozvoji celej našej socialistickej spoločnosti má iniciatíva pracujúcich pevné miesto a je dôležitým faktorom pri plnení plánovaných úloh. Jej súčasťou je aj vynálezectvo a zlepšovateľstvo ako jeden z nevyčerpateľných zdrojov intenzívneho rozvoja. V siedmej päťročnici sa ráta s tým, že využitím zlepšovacích návrhov, vynálezov a objavov má byť dosiahnutých najmenej 45 mld Kčs spoločenského prospechu. Ich význam podčiarkujú aj dosiahnuté výsledky. V roku 1981 bolo využitím vynálezov a zlepšovacích návrhov ušetrených viac ako 1 mil. tun merného paliva, t. j. polovica úlohy zo štátneho cieľového programu 02, ďalej bolo usporené za 2,5 mld Kčs materiálu, takmer za 800 Kčs mzdových nákladov, za 0,5 mld Kčs devízových nákladov. V roku 1982 už bolo takto ušetrených 1,4 mil. t merného paliva a takmer 3 mld Kčs úspor v ostatných nákladoch.

Vo svojom vystúpení by som chcel hovoriť o poznatkoch, problémoch i výsledkoch rozvoja pracovnej aktivity. Začal by som príkladmi z n. p. Slovnaft Bratislava, v ktorom pracujem. Aj tento podnik prijal okrem ústretového plánu na rok 1982 celopodnikový socialistický záväzok na počesť 65. výročia VOSR a X. všeodborového zjazdu. Podnik prekročil v roku 1982 všetky rozhodujúce ukazovatele plánu vrátane všetkých úloh zakotvených v socialistickom záväzku. Napr. upravené vlastné výkony boli prekročené nad úroveň plánu a záväzku 20 mil. Kčs o ďalších 18,3 mil. Kčs, podobne bol prekročený zisk o 80,5 mil. Kčs, rentabilita o 5,6 %. Pracujúci podniku sa zaviazali vyrobiť nad plán tovar za 30 mil. Kčs, skutočnosť bola vyššia o 160 mil. Kčs. Exportné úlohy sa prekročili o vyše 170 mil. Kčs fco. Úsporu palív a energií podnik prekročil v rámci Štátneho cieľkového programu 02 o vyše 37 Tl, v devízových prostriedkoch o 4 mil. Kčs a ďalšie. Aj na rok 1983 prijal kolektív Slovnaftu celopodnikový socialistický záväzok.

Pracujúci sa zaviazali nad úroveň ústretového plánu zvýšiť výrobu tovaru o 20 mil. Kčs, zisk o 15 mil. Kčs a upravené vlastné výkony o 10 mil. Kčs. Nad plán vyrobiť napr. 200 ton aromatických rozpúšťadiel, 100 ton polyetylénu, 300 ton benzénu a ďalšie výrobky pre domácich odberateľov a na export. V oblasti zvyšovania kvality je záväzok rozšíriť počet výrobkov zaradených do 1. stupňa akostí o 7. V rámci rýchlejšieho zavádzania výsledkov vedeckotechnického pokroku začne sa vyrábať 5 nových výrobkov, ktoré patria do skupiny výrobkov tzv. kvalifikovanej chémie. Oproti plánovanej úspore 2,5 % palív a energií sa má ušetriť navyše také množstvo palív a energií, ktoré umožní dvojdňovú výrobu v podniku. V KSR je záväzok usporiť devízové prostriedky vo výške 14,7 mil. Kčs a z realizovaných vynálezov a zlepšovacích návrhov dosiahnuť spoločenský prospech najmenej 50 mil. Kčs.

V roku 1982 sme v podniku dosiahli najvyšší počet realizovaných vynálezov a zlepšovacích návrhov a aj vyhodnotených a odmenených celkom 301 a najvyššieho spoločenského prospechu z využívaných vynálezov a zlepšovacích návrhov vôbec v histórii podniku takmer 70 mil. Kčs.

Podnik má záujem rozširovať spoluprácu v oblasti vynálezov a zlepšovacích návrhov aj so svojimi zahraničnými partnermi v rámci RVHP. Väčšej pružnosti v tomto smere bránia dosť komplikované predpisy. Bolo by snáď vhodné preskúmať ich.

Ak hovoríme o iniciatíve pracujúcich, nemôžeme nespomenúť hnutie Brigád socialistickej práce. V podmienkach nášho podniku je to 225 pracovných kolektívov s vyše 5000 členmi. Osobne pôsobím ako vedúci jednej z týchto brigád, ktorá si svojou obetavosťou vydobyla jedno z popredných miest v podniku a nedávno bola zapísaná do Knihy cti SOR. Je to BSP kpt. Jaroša, hrdinu ZSSR, ktorá vznikla v roku 1970 a tvoria ju pracovníci dielne generálnych opráv točivých a piestových strojov. Moje ďalšie poznámky v súvislosti s hnutím BSP formulujem najmä na základe poznatkov a skúseností tejto BSP. Sme výborný kolektív a naše krédo je odvodené z bojového hesla kpt. Jaroša: "Neustúpiť", nekapitulovať pred problémami, ťažkosťami, pred zložitosťou úloh, ktoré prinášajú bežné pracovné dni, keď je potrebné hľadať riešenia, ako čo najrýchlejšie zvládnuť náročné opravy strojov, často aj skracovať termíny opráv a vytvárať tak podmienky pre vyššie využívanie fondu pracovného času na chemických výrobniach. Spoločne riešime náročné úlohy, neustále hľadáme nové technické riešenia, uplatňujeme nové pracovné postupy, technológie, ako je napríklad žiarové striekanie, odstredivé liatie ložísk a ďalšie renovačné postupy, čím šetríme devízy na nákup náhradných dielov.

Vážené súdružky, vážení súdruhovia, je veľmi náročné vytvoriť dobrý kolektív a dobre ho viesť. To si vyžaduje predovšetkým skúsenosti a osobný príklad. Sám som podal 20 zlepšovacích návrhov, ktoré sú realizované a spoločenský prospech z týchto návrhov prekročil 1 mil. Kčs. V našom kolektíve sa darí úspešne riešiť rad problémov a včas všetky nedostatky, ktoré sa tak v práci s ľuďmi, ako aj v zlepšovateľskom hnutí a v novátorstve často vyskytujú. Máme dosť skúseností a poznatkov z nášho podniku i z BSP. Bol by som rád, keby tieto dobré i kritické poznatky nezapadli, preto o nich hovorím. Napriek tomu mi dovoľte, aby som na zovšeobecnenie skúseností v rozvoji pracovnej aktivity využil aj poznatky ďalších podnikov a takisto analýzy Slovenskej odborovej rady.