Chtěl bych pro příklad uvést, že
zatímco v letošním roce představují
úlevy na odvodech do státního rozpočtu
více než 3,2 mld Kčs, po uplatnění
navrhovaných sazeb odvodů ze zisku by v příštím
roce měly tyto slevy poklesnout na méně než
jednu desetinu této částky. Pro jejich poskytování
budou stanoveny závazné pokyny ministerstev financí
s tím, že tyto slevy odvodu ze zisku budou poskytnuty
pouze v těch případech, kdy to bude vyplývat
z potřeb financování plánované
investiční výstavby jednotlivých odvětví
národního hospodářství.
U převážné části průmyslových,
především strojírenských odvětví,
se stanoví sazba odvodu ze zisku ve výši 75
%. Proti dnešní úrovni, kdy tato sazba činí
70 % , je toto zvýšení vyvoláno především
zrušením odvodu z jmění, který
v letošním roce podle očekávané
skutečnosti dosáhne téměř 19
mld Kčs. V případě, že by výnos
ze zrušeného odvodu z jmění byl v plném
rozsahu promítnut do sazby odvodu ze zisku, činila
by tato sazba téměř 80 %.
Po přepočtu dosavadní a navrhované
úrovně odvodů do státního rozpočtu
dochází k poklesu celkového odvodového
zatížení zisku hospodářských
organizací. Zatímco podle dosud platné úpravy
by v roce 1983 činilo zatížení zisku
odvody do státního rozpočtu více než
78 %, podle navrhované úpravy při zrušení
odvodu z jmění bude činit toto zatížení
v průměru pouze cca 73 %.
Je pochopitelné, že míra snížení
odvodového zatížení zisku je v jednotlivých
odvětvích značně rozdílná,
je to ovlivněno jak rozdílnou tvorbou hospodářského
výsledku, tak i rozdílnými potřebami.
V každém případě však snížení
odvodových povinností bude znamenat posílení
chozrasčotu v hospodářské sféře
i zvýšení její odpovědnosti za
tvorbu zdrojů a jejich efektivní využití.
V této souvislosti chci zdůraznit odpovědnost
resortů a VHJ za důsledné a správné
uplatňování Souboru opatření
v této oblasti. Soubor opatření vyžaduje
zvýšení odpovědnosti za výsledky
hospodaření na všech stupních - od ministerstva
až po závod. Systém odvodů do státního
rozpočtu při správném uplatňování
dalších nástrojů řízení
(centralizace, redistribuce, tvorba a použití fondů
atd.) vytváří dostatečné podmínky
jak pro plynulost financování plánovaných
potřeb, tak pro posílení chozrasčotní
odpovědnosti a zainteresovanosti všech hospodářských
organizací a jejich pracovních kolektivů
na soustavném zvyšování efektivnosti
a hospodárnosti.
V souladu se Souborem opatření se posiluje úloha
VHJ, které mají důležitou úlohu
ve finančním hospodaření a také
jsou podle návrhu zákona základním
subjektem odvodů ze zisku do státního rozpočtu.
Je však třeba zabezpečit, aby podle konkrétních
podmínek byla správně rozdělena odpovědnost
a pravomoc mezi jednotlivé stupně řízení,
aby při využití výhod integrace a strategického
rozhodování VHJ byly vytvořeny všechny
podmínky pro účinnou funkci chozrasčotu
podniků, závodů, dílen až po
brigádní chozrasčot.
Finanční vztahy a s nimi spojená hmotná
zainteresovanost uvnitř každé VHJ musí
být vytvářeny tak, aby každý
podnik dobře znal své úkoly, byl za jejich
plnění odpovědný, ale také,
aby zejména jeho hmotná zainteresovanost a finanční
situace odvisely zásadně od podnikem dosažených
výsledků. Zejména centralizace a redistribuce
finančních prostředků na úrovni
VHJ musí tato hlediska plně respektovat, musí
se v nich prosadit plánovitost a objektivita a v žádném
případě nesmí být cestou zakrývání
nedostatků v hospodaření jedněch na
úkor výsledků druhých. Za těchto
podmínek zkvalitnění řízení
a důsledného prosazení chozrasočtních
zásad hospodaření v celé podnikohospodářské
sféře možno hovořit o aktivním
působení zákona o odvodech do státního
rozpočtu v praxi. A o to musí všem řídícím
článkům jít.
Navržené sazby odvodu ze zisku jsou stanoveny pro
celá odvětví, resp. pododvětví
národního hospodářství, přičemž
však nemohou vystihnout konkrétní podmínky
jednotlivých podniků a VHJ. Je to především
důsledek rozdílné cenové úrovně
vytvářející značnou diferenciaci
v rentabilitě a různé výše plánovaných
potřeb v jednotlivých letech, ale v neposlední
řadě i důsledek rozdílné úrovně
řízení, což se promítá
i do výsledků hospodaření, do skutečné
rentability.
Zrovnoměrnění objektivních rozdílů
v rentabilitě mezi organizacemi je nutno zajišťovat
především postupnou úpravou velkoobchodních
cen. Protože jde však o dlouhodobější
proces, musí být odvody do státního
rozpočtu v nezbytné míře doplněny
plánovanou redistribucí a v omezeném rozsahu
i slevami.
Zákon dává potřebné zmocnění
vládě a ministerstvům financí řešit
i otázky vznikající vývojem hospodářství
a jeho potřeb k zabezpečení dobré
funkce soustavy odvodů do státního rozpočtu
a její dlouhodobější stability. Bude
třeba zajistit aktivní využívání
daných možností k dalšímu posílení
chozrasčotnosti v podnikové sféře
a omezení neúčelných přerozdělovacích
procesů.
Redistribuce zisku mezi VHJ bude i nadále výjimečná,
a to jen v některých odůvodněných
případech, kdy to bude především
v důsledku velmi rozdílné rentability VHJ
nezbytné a může se tak dít jen se souhlasem
vlády. Tím se zabezpečuje posílení
dlouhodobých prvků odvodů do státního
rozpočtu a vytváří se perspektivní
stabilní rámec vztahů hospodářských
organizací ke státnímu rozpočtu.
Soubor opatření klade velkou váhu především
na posílení chozrasčotních principů
při financování potřeb v podnikové
sféře, zejména pak potřeb reprodukce
základních prostředků. Tomu je podřízena
i koncepce navrhovaného zákona i sazby odvodu ze
zisku. Z hlediska průmyslových odvětví
se v zásadě vychází z toho, že
se podnikohospodářské sféře
ponechávají především odpisy
ze základních prostředků. Rozdílný
vývoj vztahů mezi plánovanou reprodukcí
základních prostředků a vývojem
finančních zdrojů vyžaduje plánovité
přerozdělení části odpisů
zejména uvnitř VHJ, částečně
mezi VHJ v rámci odvětví a ve výjimečných
případech i prostřednictvím státního
rozpočtu na základě odvodu části
odpisů do státního rozpočtu. V konkrétních
podmínkách nabývá tato otázka
na významu, a proto vláda bude problém sledovat,
analyzovat a hledat vhodná opatření k tomu,
aby odpovědnost podnikohospodářské
sféry na zabezpečení plánovaných
potřeb byla podložena ekonomicky nejúčinněji
uspořádanou soustavou finančního hospodaření.
Celkový komplex finančního hospodaření
uzavírá i racionální využívání
úvěrových zdrojů našeho národního
hospodářství, a s nimi rovněž
počítáme při finančním
zabezpečení hospodářských organizací.
Návrh zákona v souladu se Souborem opatření
obsahuje zavedení minimálního odvodu ze zisku
ve výši 85 % z celoroční plánované
výše tohoto odvodu určené ve schváleném
finančním plánu. Toto opatření
sleduje především to, aby u organizací,
u nichž dochází k výraznému neplnění
plánovaných úkolů, tj. o 15 a více
procent, byl vytvářen účinný
postih, který bude vyvolávat nutnost řešení
příčin tohoto neuspokojivého stavu.
K objektivnějšímu ocenění živé
práce u organizací, u nichž je uplatněn
relativní odvod ze zisku, přispívá
sjednocení výše příspěvku
na sociální zabezpečení na 20 %. Výjimky
prozatím zůstávají zachovány
jen u organizací, u nichž bude uplatňován
odvod volného zůstatku, tj. u organizací,
u nichž převládá veřejno-prospěšný
charakter.
Výše sazeb odvodu ze zisku i příspěvku
na sociální zabezpečení vychází
ze současných ekonomických podmínek,
které jsou stále více ovlivňovány
vnitřními a zejména vnějšími
vlivy. V zájmu zachování dlouhodobější
platnosti celého odvodového systému umožňuje
navrhované zákonné zmocnění,
aby vláda ČSSR při zásadnějších
změnách ekonomických podmínek mohla
provést svým opatřením nezbytné
upřesnění uvedených sazeb tak, aby
odpovídaly novým podmínkám a potřebám
našeho národního hospodářství.
Nová právní úprava odvodů do
státního rozpočtu zreálňuje
finanční vztahy hospodářských
organizací ke státnímu rozpočtu včetně
vytvoření většího prostoru pro
důslednější uplatňování
chozrasčotu při zachování žádoucí
kontinuity těch prvků odvodů, které
se plně osvědčily. Současně
respektuje i požadavek další racionalizace v
této oblasti zejména v tom, že
- dochází k zjednodušení základu
odvodu ze zisku i příspěvku na sociální
zabezpečení, a to především omezením
odpočitatelných a připočitatelných
položek,
- zrušuje se odvod z jmění včetně
navazujících opatření, což navíc
zjednodušuje i finanční vztahy uvnitř
VHJ, protože tento odvod dosud provádějí
jednotlivé organizace,
- zreálňuje se placení záloh na odvod
ze zisku podle skutečně dosažených hospodářských
výsledků za předchozí období
a zjednodušuje se i placení záloh na příspěvek
na sociální zabezpečení,
- formou snížení sankcí se sleduje zájem
organizací na prohloubení vnitřní
kontroly v oblasti důsledného dodržování
vztahů ke státnímu rozpočtu,
- zvyšuje se i pravomoc orgánů vykonávajících
správu odvodů tak,
aby v odůvodněných případech
mohly operativně rozhodovat ve vymezených oblastech.
Uvedená i další opatření budou
znamenat snížení administrativy jak u hospodářských
organizací, tak i u finančních orgánů.
Navíc se vytvoří prostor pro prohloubení
vnitřní i vnější finanční
kontroly.
Soudružky a soudruzi, při zpracovávání
návrhu zákona bylo využito námětů
a poznatků i připomínek poslanců obou
sněmoven Federálního shromáždění
a poslanců České národní rady
i Slovenské národní rady. Tyto náměty
a připomínky přispěly významnou
měrou ke zkvalitnění návrhu zákona,
a proto za ně jménem vlády Československé
socialistické republiky děkuji.
Nový zákon o odvodech do státního
rozpočtu je dalším významným
krokem uvádění Souboru opatření
do života, jehož účinné a energické
prosazování bylo zdůrazněno i na 7.
plenárním zasedání ÚV KSČ.
Soudružky a soudruzi, navrhuji proto jménem vlády,
aby Federální shromáždění
návrh zákona schválilo. Děkuji za
pozornost.
Předsedající místopředseda
FS M. Žákovič: Ďakujem s. ministrovi
Lérovi. Vládny návrh prerokovali výbory
ústavnoprávne, pre plán a rozpočet,
pre priemysel, dopravu a obchod, pre poľnohospodárstvo
a výživu a pre sociálnu politiku obidvoch snemovní.
Výbory Snemovne národov poverili prednesením
spoločnej spravodajskej správy poslanca lmricha
Oravcza a výbory Snemovne ľudu poslankyňu Ludmilu
Dvořákovú. Slovo má poslanec lmrich
Oravecz.
Společný zpravodaj výborů Sněmovny
národů poslanec I. Oravecz: Vážený
súdruh predseda, vážené súdružky
a súdruhovia poslanci, odvody do štátneho rozpočtu
predstavujú významný nástroj štátnej
hospodárskej politiky, ktorý plní svoju závažnú
úlohu zvlášť v súvislosti s postavením
a funkciou statného rozpočtu a v ňom uplatňovanej
výdavkovej politiky.
Potrebám nášho hospodárstva v podstate
zodpovedá taká sústava odvodov, ktorá
vedľa funkcie úhradovej plní aj funkciu regulačnú
a zachováva racionálne hľadiská. Ako
účinný nástroj štátnej
hospodárskej politiky má byť stabilná,
pritom ale tak pružná, aby umožňovala
včas reagovať na meniace sa podmienky a obsahovala
aj nástroje, ktoré možno účinne
používať k pôsobeniu na rozvoj hospodárstva
a na jeho vyrovnanosť a stabilitu.
Platný zákon o odvodoch do štátneho
rozpočtu a príspevku na sociálne zabezpečenie,
prijatý v roku 1971 vo Federálnom zhromaždení,
predstavuje východiskovú základňu
hospodárskych vzťahov k štátnemu rozpočtu
u ekonomicky rozhodujúceho okruhu hospodárskych
organizácií. Za viac ako 10 rokov, ktoré
od tej doby uplynuli, pôvodné znenie zákona
bolo spojené s niekoľkými úpravami,
ktoré podľa potreby danej doby jeho ustanovenia buď
zmenili, alebo doplňovali a svojím charakterom vyjadrovali
potrebu prispôsobiť ustanovenia zákona novým
alebo zmeneným podmienkam hospodárskeho rozvoja.
Na základe plnenia spomenutých hlavných funkcií
sústavy odvodov možno prijať záver, že
doterajšia sústava odvodov do štátneho
rozpočtu ako celok sa osvedčila, s výnimkou
ekonomického pôsobenia odvodu z majetku na mieru
využívania výrobných fondov a určitých
zložitostí výpočtov pre základ
niektorých odvodov.
Pri prechode na ekonomicky náročnejšie podmienky
rozvoja a potrebe vytvárať predpoklady pre dôsledné
uplatnenie opatrení prijatých na zdokonalenie sústavy
plánovitého riadenia, je objektívne nutné
premietnuť do zákona úpravy, ktoré súvisia
predovšetkým s posilnením chozrasčotného
charakteru financovania hospodárskej sféry, zvýšením
ekonomického pôsobenia jednotlivých druhov
odvodov a zjednodušením ich systému.
S hlavným cieľom a zásadami úpravy odvodov
výbory snemovne sa oboznámili v l. polroku tohto
roka a vyslovili svoj súhlas.
Ako spoločný spravodajca týchto výborov
dnes môžem konštatovať, že predložené
znenie zákona je v súlade s týmito zásadami.
Výška sadzieb odvodov zo zisku, prepočítaná
v zásade na úrovni VHJ ako základného
článku riadenia, vzhľadom na rozdielne ekonomické
podmienky jednotlivých subjektov je diferencovaná
a umožňuje rozšíriť ich vlastnú
finančnú základňu. Súčasne
je ďalej zjednodušovaný základ pre výpočet
odvodov. Novostanovenou povinnosťou minimálnej výšky
odvodu podľa finančného plánu je zdôraznená
zodpovednosť za dosiahnutie plánovaných ukazovateľov.
Pre málo adresné a príliš globálne
pôsobenie, spojené s nízkou ekonomickou účinnosťou,
je odvod z majetku zo zákona vypustený a sadzby
odvodu zo zisku sú zvýšené.
Pri príspevku na sociálne zabezpečenie, zjednotením
jeho sadzby je dosiahnutá jednotná základňa
pre tvorbu cien a východiská pre objektívnejšie,
perspektívne ocenenie výrobných činiteľov.
Odvod z odpisov ostáva naďalej len vo svojej špecifickej,
rámcovej polohe. Zachovaný je súčasný
rozsah dodatkových odvodov, ale sú rozšírené
na prípady porušenia predpisov o bezpečnosti
práce rozpočtovými a príspevkovými
organizáciami a na prípady súvisiace s plnením
národohospodárskeho plánu.
Na dosiahnutie dlhodobejšej platnosti novej úpravy,
a to zvlášť s ohľadom na opatrenia prijaté
v oblasti úprav veľkoobchodných cien, sú
do zákona zapracované zmocňovacie ustanovenia,
ktoré umožnia do určitej miery upravovať
odvody a príspevky až o 25 % príslušnej
sadzby. Podobne potom formou úľav a výnimiek
riešiť tiež eventuálne prípady príliš
tvrdého účinku ustanovení zákona
v hospodárskej praxi.
Podľa stanoviska všetkých výborov je
dôležité, že podľa v zákone
vykonaných úprav hospodárskej sfére
zostane na financovanie v nej plánovaných potrieb
väčší diel zdrojov zo zisku, resp. dôjde
prevažne k zníženiu ich celkovej odvodovej povinnosti
v súlade so sledovaným cieľom širšieho
uplatnenia chozrasčotného financovania. Súčasne
dôjde tiež k určitému zjednodušeniu
doterajšieho postupu a s ním spojenej administratívnej
agendy, čo zlepší aj podmienky vnútornej
a vonkajšej finančnej kontroly.
Nový zákon v hospodárskych kruhoch je očakávaný
s obvyklým záujmom a je považovaný za
správny. Na rokovaniach príslušných
orgánov národných rád sa k nemu zaujalo
kladné stanovisko.
Ako spoločný spravodajca výborov Snemovne
národov preto odporúčam v súlade s
ich stanoviskom, aby s vládnym návrhom zákona
o odvodoch do štátneho rozpočtu vyslovila Snemovňa
národov súhlas. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS M. Žákovič: Ďakujem spoločnému
spravodajcovi výborov Snemovne národov poslancovi
Oravczovi. Udeľujem slovo spoločnej spravodajkyni
výborov Snemovne ľudu poslankyni Dvořákovej.
Společná zpravodajka výborů Sněmovny
lidu poslankyně L. Dvořáková:
Vážený soudruhu předsedo, soudružky
a soudruzi poslanci, vážení hosté, v
květnu a červnu t. r. projednaly ústavně
právní výbory, výbory pro plán
a rozpočet, pro průmysl, dopravu a obchod a pro
sociální politiku obou sněmoven vládní
návrh zásad zákona o odvodech do státního
rozpočtu. Tehdy jsme mohli konstatovat, že předložený
návrh vychází z plánu hlavních
úkolů vlády ČSSR k realizaci zásad
zvýšení účinnosti opatření
ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení
národního hospodářství po roce
1980. Když se připravovala nová právní
úprava odvodů do státního rozpočtu,
vycházelo se z potřeb posílit chozrasčotní
charakter financování VHJ a podniků - především
k rozšíření vlastní finanční
základny úpravou výše sazeb odvodů,
přičemž se velmi pečlivě zvažovaly
různé varianty úprav sazeb a jejich hlubší
diferenciace. Neméně důležitým
momentem je i zvýšená účinnost
ekonomického působení jednotlivých
druhů odvodů. Pozitivně je třeba hodnotit
i záměr, celkový systém odvodů
zjednodušit.