Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

Nad Polskem se stahovaly mraky kontrarevolučního převratu. V sázce bylo vše.

Státní radě Polské lidové republiky za této situace nezbývalo nic jiného než využít svých ústavních pravomocí a v noci 13. prosince 1981 vyhlásit výjimečný stav a vytvořit vojenskou radu národní záchrany v čele s prvním tajemníkem ÚV PSDS, předsedou vlády a ministrem národní obrany generálem Jaruzelskim.

Toto rozhodnutí bylo vyvoláno akutní nezbytností nedopustit národní tragédii, ochránit životní zájmy polských občanů, ubránit socialismus před kontrarevolučním nebezpečím a anarchií, zajistit zákonnost a veřejný pořádek, obnovit hospodářství země a normální činnost státu a jeho orgánů.

Vyhlášením výjimečného stavu zápas s kontrarevolučními silami však v Polsku neskončil, ale teprve začal. Toho jsou si polští komunisté a polská dělnická třída dobře vědomi.

První období výjimečného stavu potvrdilo známé zkušenosti mezinárodního revolučního hnutí, že se reakční síly svých pozic snadno nevzdají. Kontrarevoluce sáhla k nejbrutálnějším metodám, které znamenaly nejen obrovské materiální škody, ale také prolitou krev. Jaká by byla asi bilance připravovaného "bleskového manévru", kdyby se tomu v poslední chvíli nezabránilo, si dovede každý představit.

Vláda Spojených států na opatření polského vedení reagovala příznačně. Vyhlásila sankce nejen proti Polsku, ale také proti Sovětskému svazu a rozpoutala doslova hysterickou kampaň vůči všemu socialistickému. Použila všech možných pák a nátlaku, aby přiměla také váhající západní Evropu k témuž postupu.

Západní rozhlasové stanice například vysílají štvavé a nepřátelské pořady pro Polsko plných 38 hodin denně. Jen stanice Svobodná Evropa vysílá 20 hodin, Hlas Ameriky 7 hodin atd., přičemž je známo, že Svobodná Evropa je financována americkou zpravodajskou službou CIA a je jí plně k dispozici.

Některé západní mocnosti - především USA - jdou dokonce tak daleko, že se snaží Polsku předpisovat, jak mají jeho úřady pracovat, jaký má mít země charakter, zkrátka diktovat mu politické podmínky. Zdá se, že ti, kdo se snaží určovat, kdo s kým má v Polsku jednat, si pletou socialistické Polsko s některou rozvojovou zemí, kde si může USA zatím ještě dělat, co chce. Ale i to už nebude dlouho trvat.

S velkým rámusem, provázeným dalšími tzv. sankcemi, reagoval Washington, jako představitel mezinárodních nejreakčnějších sil, na nedávné schválení nového zákona o odborech v polském parlamentu. Znovu dochází ze strany západní propagandy k vyhrožování spiknutím a dokonce i teroristickými akcemi. A to nikoliv proto, že lidové Polsko přistupuje k řešení kontrarevoluční situace v zemi samo, ale proto, že ignoruje scénář, který byl tak dlouho a pečlivě připravován právě ve Washingtonu, a že zmařilo a maří rejdy a plány zavilých nepřátel socialismu a že byl zastaven proces rozkladu státu.

Polská vláda nepožadovala, aby z amerických věznic byli propuštěny na svobodu uvěznění odboroví předáci leteckých dispečerů, nevydávala prohlášení, kterým by kritizovala nedodržování lidských práv v Severním Irsku, polské orgány neprojednávaly otázku, jestli odpovídá Deklaraci lidských práv zákon o zákazu povolání, který je uplatňován v NSR proti osobám, jejichž názory považuje vláda za tzv. nepohodlné. Polsko se nevměšuje do vnitřních záležitostí jiných států, a proto právem očekává totéž.

Postoj lidového Polska formuloval soudruh Jaruzelski za souhlasu parlamentu těmito slovy, cituji:

"Naše místo - a to nejen v geografickém smyslu - je v socialistickém společenství států, ve Varšavské smlouvě, mezi rovnými a spřátelenými národy. Ty všechny nám v těchto těžkých dnech poskytly internacionální hospodářskou pomoc a věřily nám, že dokážeme vlastními silami obrátit nebezpečí ohrožující socialismus v naši zemi". Konec citátu.

Po boku lidového Polska se postavily síly socialismu a pokroku celého světa. Mezinárodní reakce se tak mohla znovu přesvědčit o trvalé akční jednotě a síle revolučního hnutí, které se přihlásilo polskému lidu na pomoc proti intrikám imperialismu. Po zkušenostech z Mnichova se nehodláme ani na okamžik znovu podílet na sebevražedné politice pro sebe i celou Evropu, která by připravovala cestu k odčinění porážky německého imperialismu.

Znovu opakuji, že my všichni, celá československá veřejnost, sledujeme boj polských dělníků a všech pracujících za obranu socialismu v jejich zemi velmi pozorně a ubezpečujeme je, že se na naši podporu mohou plně spolehnout.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Pruknerovi. Slovo má poslanec Bedřich Švestka, pripraví sa poslanec Miroslav Štěpán.

Poslanec SN B. Švestka: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, z expozé ministra zahraničních věcí s. Chňoupka jednoznačně vyplývá, že hlavní osou současného mezinárodního vývoje a ústředním bodem myšlení a konání lidské společnosti je a zůstává i nadále otázka míru a války.

Konkrétním vyjádřením této otázky jsou dvě protichůdné tendence: je to politika míru, uvolňování napětí a vzájemně prospěšné spolupráce, prováděná Sovětským svazem a jeho spojenci a politika horečného zbrojení, zvyšování napětí a přípravy k jaderné konfrontaci, prováděná představiteli severoamerického imperialismu a militarismu a jejich spojenci v kapitalistickém světě.

V této rozporné a mnohotvárné mezinárodní situaci je naším jediným úkolem učinit vše, co je v našich silách, abychom podpořili politiku Sovětského svazu, usilující o odvrácení nebezpečí jaderné války a zastavení horečného zbrojení. Toto naše úsilí vyjadřuje v plném souladu s tužbou našeho lidu i expozé s. ministra Chňoupka.

V boji za upevnění a zachování míru, za odzbrojení má významnou úlohu světové veřejné mínění a mírové hnutí, jehož cíle a úkoly byly formulovány již v roce 1949 na Světovém kongresu obránců míru, konané, současně v Paříži a v Praze. Fréderic Joliot Curie ve svém zahajovacím projevu vytyčil dva základní cíle mírového hnutí, demaskovat podněcovatele války a přivést obrovskou většinu žen a mužů k tomu, aby v klidu a rozhodně jednali tak, aby těmto podněcovatelům války zastavili cestu. Mírové hnutí o mír neprosí, ale je tu proto, aby si mír na stoupencích války vynutilo. Z této mohutné protiválečné vlny čtyřicátých let vykrystalizovala mezinárodní demokratická organizace - Světová rada míru, která po více než třicet let formuje vědomí lidí a národů a mobilizuje světové veřejné mínění a široké lidové masy proti hrozbě jaderné války a za zachování a upevnění míru na celém světě. Po dlouhá léta Světová rada míru byla skoro jediným organizovaným hnutím a vytvářela platformu pro sjednocování a aktivitu mírových sil a představitelů veřejného mínění proti nebezpečí nového světového požáru.

V posledních třech letech se znovu v zemích západní Evropy zvedá mohutná vlna protiválečného a protijaderného hnutí. Desetitisíce a statisíce lidí manifestují a protestují proti válečné politice USA, proti úmyslu rozmístění raket středního doletu v západní Evropě, proti neutronové bombě a proti nebezpečí jaderné války. Toto hnutí překvapilo svou masovostí, dynamičností a šířkou sociálně politického složení. Uvnitř tohoto hnutí tak či onak spolupracují, koexistují a vzájemně se konfrontují různé proudy, organizace a sdružení. Jen v západním Německu se počítá s několika sty mírových sdružení, která se liší mezi sebou požadavky a ideově politickými koncepcemi. Proto se setkáváme mezi nimi s vnímavostí vůči pomlouvačným tvrzením o "stejné odpovědnosti" obou velmocí na válečném napětí, o "politice klacků", vůči zkreslenému výkladu událostí v Polsku a v Afghánistánu.

To nás nemůže udivovat a mást. Do protiválečné aktivity se zapojuje obrovský počet poctivých mužů a žen nejrozmanitějších náboženství, přesvědčení a povolání a přes rozdílné politické, etické a filozofické názory všechny spojuje poznání a myšlenka o nutnosti společného boje proti jaderné válce a za mír. Proto Světová rada míru se považuje za nedílnou součást této nové mohutné protiválečné a protijaderné vlny masových demonstrací, které otřásají západním světem, poněvadž právem pociťuje, že přispěla ke vzniku této nové protiválečné vlny neúnavným a mnohaletým působením na vědomí veřejného mínění.

Vlna protiválečného a protijaderného hnutí se ze západní Evropy přelila do Spojených států. USA dosud ve své historii nepoznaly tak mohutných demonstrací a manifestací proti jaderné válce a za odzbrojení jako v posledních měsících. V USA vzniklo hnutí lékařů za předcházení jaderné válce, které se již rozšířilo do 13 zemí a sdružuje nejlepší vědce - lékaře z celého světa. Toto hnutí si dalo za úkol, aby seznámilo nejširší veřejnost i politické činitele s důsledky jaderné války pro život lidstva i život vůbec na této planetě. Lékaře v protiválečné aktivitě již následovali spisovatelé a kulturní pracovníci a další vědečtí pracovníci.

Protiválečné a protijaderné hnutí v západní Evropě a v severní Americe je společenskou realitou a má aktivní vliv na vládní politiku. Je to nový činitel, s nímž musí vládnoucí kruhy Západu počítat a jenž se objektivně stává spojencem naší mírové politiky.

Proto reakční kruhy Západu se snaží různými machinacemi toto hnutí oslabovat a dezorientovat. Záměrně zkreslují poměry vojenských potenciálů SSSR a USA, NATO a Varšavské smlouvy, a tím dokazovat "sovětskou válečnou hrozbu". Usilují o roztříštění protijaderného a protiválečného hnutí a o izolaci Světové rady míru. Demagogicky tvrdí, že mírová hnutí jsou všude opoziční, a proto v socialistických zemích nejsou autonomní, poněvadž nejsou v opozici vůči svým vládám. Přes všechny tyto rozbíječské pomluvy nepřátel mírového hnutí se jim nepodařilo dosáhnout pokles aktivity mírového hnutí. Svědčí to o tom, že příčiny širokého rozmachu hnutí jsou hlubšího rázu. A není to jenom strach před hrůzami a následky jaderné války. Na obyvatele západního světa také působí důsledky hluboké hospodářské, politické a morální krize kapitalistického systému. Tato krize vytváří atmosféru sociální nejistoty a zejména mládež je nejvíce postižena nezaměstnaností a ztrácí perspektivu svého života. Zbrojení a hrozba jaderné války tuto sociální nejistotu ještě umocňují, a proto tak masové volání po míru a životě.

Tato vysoká aktivita a projevy nespokojenosti a hněvu vyvolává ve vědomí lidí nová poznání. Lidé čím dále tím více si uvědomují, že války jsou produktem lidské společnosti, samotných lidí, a že široké lidové masy nesou největší tíhu války na svých bedrech a přinášejí největší oběti. Poznání, že válka je lidskou záležitostí, musí vést k závěru, že válce zabránit a válku odstranit ze života lidské společnosti mohou jen lidé. Je to jejich právo a povinnost v zájmu zachování života jedinců, národů i celého lidstva.

Začátkem listopadu tohoto roku zasedalo v Lisabonu předsednictvo Světové rady míru a po něm zasedání nově utvořeného Mezinárodního přípravného výboru Světového shromáždění za mír a život proti jaderné válce, které se bude konat v Praze v červnu příštího roku. Představitelé Československého mírového hnutí informovali předsednictvo Světové rady míru i Mezinárodní přípravný výbor o připravenosti Československa stát se hostitelem Světového shromáždění za mír a život a proti jaderné válce.

Stanovisko československé delegace, že Světové shromáždění má být otevřené shromáždění - dialog za účasti reálně působících masových protiválečných hnutí, byl přijat s plným souhlasem. Z tohoto hlediska účast v Mezinárodním přípravném výboru je otevřená a každé mírové hnutí se může podílet na organizaci, přípravě a účasti na základě rovnosti pro všechny, kdo sdílejí hlavní cíl shromáždění, boj za mír a život, proti jaderné válce. Jsme si toho vědomi, že má-li dialog vést k poznání pravdy, musíme se shodovat alespoň na jedné věci, a tou je zabránit jaderné válce.

Světové shromáždění v Praze je podle ohlasu, kterého jsme byli svědky v Lisabonu, přijímáno se sympatiemi a s důvěrou, že vytvoříme v Praze prostředí a možnosti pro otevřený dialog a vzájemné poznání a porozumění a prostředí sjednocení aktivity mírových hnutí. Přitom bylo mnohokrát zdůrazňováno, že pražské shromáždění se musí stát věcí všech mírových hnutí a že budeme usilovat, aby v Praze se shromáždily všechny síly, které v roce 1983 budou aktivně působit v protiválečném hnutí.

Proto chceme usilovat o to, aby celá naše republika se stala jakýmsi dějištěm světového shromáždění a abychom tak demonstrovali všelidový charakter čs. mírového hnutí a jednotu snah a cílů všech společenských organizací a státních a stranických orgánů v boji za mír a odzbrojení.

Chceme celý svět a všechny delegáty Světového shromáždění seznámit s výrazným a upřímným rysem českého i slovenského národa, který se prolíná celými našimi dějinami; je to neuhasitelná touha po míru, národní nezávislosti, svobodě a společenském pokroku.

Tento společný rys nacházíme v husitském revolučním hnutí, které doznívá za vlády Jiřího z Poděbrad v návrhu na vytvoření Svazu spojenectví, míru, bratrství a rovnosti v tehdejším křesťanském světě.

Nacházíme jej v životě a díle J. A. Komenského i v době českého a slovenského národního obrození. Nechybí ani v boji Komunistické strany Československa o lidový a demokratický charatker Československé republiky po první světové válce, ani v boji proti hitlerovským okupantům a konečně nechybí ani v boji o socialistický charakter státu Čechů a Slováků po osvobození naší vlasti Sovětskou armádou.

I když v různých historických obdobích byly nositelem tohoto rysu různé společenské vrstvy a třídy, měl tento společný rys vždy hluboký lidový a vysoce morální obsah.

Existence českého a slovenského národa dvakrát byla ohrožena a dvakrát byl český a slovenský národ odsouzen k zániku. Bylo to v době nadvlády Habsburků nad našimi národy a po druhé v době okupace hitlerovským fašismem. Tato skutečnost činí pochopitelným, proč touha po míru, svobodě a společenském pokroku je bytostně spjata se životem našeho lidu. Přitom si uvědomujeme, že tato touha po míru a po společenském pokroku je vlastní všem národům a že boj za mír, za svobodu a společenský pokrok se vzájemně podmiňují. A to vytváří příznivé podmínky pro vzájemné porozumění mezi národy, pro úctu jedněch národů k druhým a pro solidaritu a spolupráci mezi národy. Národ, který utlačuje druhý národ a násilím mu vnucuje svou vůli, je otrokářem a současně otrokem sebe samého.

Je naším přesvědčením, že Velká říjnová socialistická revoluce a vznik Sovětského svazu se staly pevnou základnou a morální oporou světového hnutí za mír. Leninův "Dekret o míru" se stal nejen dokumentem určujícím mírovou politiku Sovětského svazu až do dnešních dnů, ale stal se symbolem boje lidových mas za mír a sociální pokrok na celém světě. A s touto přátelskou otevřeností a důvěrou chceme v Praze přivítat představitele všech mírových hnutí na Světovém shromáždění za mír a život, proti jaderné válce z celého světa s tím, abychom společně s nimi demonstrovali odhodlanost chránit to, co pro člověka je nejcennější, tvůrčí život a práci v podmínkách míru, přátelství a spolupráce.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Švestkovi. Slovo má poslanec Miroslav Štěpán. Pripraví sa poslanec Ernest Balog.

Poslanec SL M. Štěpán: Vážený soudruhu předsedo a soudruzi poslanci, nejprve chci vyjádřit souhlas s oněmi pasážemi expozé ministra zahraničních věcí ČSSR soudruha Bohuslava Chňoupka, v nichž se hovoří o podpoře našeho státu úsilí rozvojových zemí v jejich zápase za dosažení plné národní i sociální samostatnosti. My v socialistickém Československu sdílíme plnou podporu všem účinným krokům směřujícím k posílení morální, politické, hospodářské a jiné podpory bojujícím národům Afriky, Asie, Latinské Ameriky, rozvojovým zemím usilujícím o spravedlivé uspořádání poměrů ve svých zemích, zápasu, který je neoddělitelný od úsilí národů v boji za mír proti neokolonialismu, apartheidu, všem formám vykořisťování a diskriminace. Když rozebíráme současný stav zhoršené mezinárodní situace a poukazujeme na pokusy některých kruhů zemí Severoatlantického paktu, především vlády Spojených států, jež usiluje o zvrácení vojenské rovnováhy a chce přivést svět do nebezpečného stavu, víme, že je to linie namířená hlavně proti socialistickému společenství. Snadno však ale zjistíme, že stejnému tlaku sil imperialismu je vystaven i rozvojový svět, především jeho nejpokrokovější socialisticky orientovaná část. Poslední události na Blízkém východě, barbarská agrese Izraele vůči Libanonu a pokračující genocida Palestinců, útoky na Angolu, událostí na jihu Atlantiku, vměšování do vnitřních věcí Kambodže, Nikaraguy a Afghánistánu ukazují, že imperialismus se neštítí žádných prostředků, aby prosadil své záměry v rozporu se zásadami mezinárodního práva a Charty OSN. Je to způsob hrubého narušení úsilí národů v boji za mír, za odzbrojení, procesu posilování důvěry mezi státy rozdílného společenského zřízení. Proto i my spolu s celou československou veřejností tyto praktiky v celé šíři odsuzujeme a odmítáme a nebudeme litovat sil v dalším posilování široké protiválečné, protiimperialistické fronty a její semknutosti i jejích akčních možností.