Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

Tak, jak ukazují zkušenosti a fakta, terčem nejostřejších útoků kromě socialistického společenství a SSSR se stala i řada rozvojových zemí, jež budují novou společnost s pokrokovou orientací, z nichž řada vyhlásila budovatelské programy sledující socialistickou cestu výstavby, jako Etiopie, Mosambik, Angola, Afghánistán a další. Je přirozené, že při posilování mezinárodních záruk revolučních vymožeností v těchto zemích má mimořádný význam důsledná protiimperialistická strategie spojená s upevňováním a rozvojem všestranné spolupráce se socialistickými zeměmi. Podporu národně demokratickým režimům, jimž imperialismus a reakce brání v prohlubování pokrokových přeměn a celé jejich orientace ve směru socialistického vývoje, chápeme jako náš internacionální úkol, je internacionálním úkolem všech revolučních sil a pokrokových lidí. Vyjadřujeme uspokojení nad konkrétními výsledky, jichž bylo v této oblasti dosaženo při naplňování poslání čs. zahraniční politiky vycházející z předpokladů a cílů, které vytyčil XVI. sjezd naší strany.

Výsledky setkání tak, jak byly znovu potvrzeny při jednáních čs. nejvyšších představitelů v čele se s. Gustávem Husákem, po linii vládní či Federálního shromáždění, dvoustranné a mnohostranné styky ČSSR se zeměmi Asie, Afriky, Latinské Ameriky nás znovu přesvědčují, jak se rozvojové země stále více stávají významným nezastupitelným činitelem mezinárodního dění, jak se aktivně zúčastňují boje za mír proti imperialismu, za společenský pokrok. Je přirozené, že konkrétní spolupráce ČSSR s těmito zeměmi otevírá i řadu možností k posilování našich vlastních záměrů v oblasti hospodářského, vědecko-technického rozvoje, v oblasti kulturní a jiných. Otevírá nové surovinové možnosti, jakož i nové možnosti v obchodní výměně, dává nové možnosti dnes, ale i s ohledem na dlouhodobé výsledky a perspektivy na zítřek.

Je třeba se otevřeně přiznat, že nám dávno nejde jenom o nějakou pomoc, kterou těmto mladým státům poskytujeme na cestě budování moderní společnosti, ale o oboustranně výhodné svazky spolupráce. Vždyť odtud získáváme velice důležité věci a tam se nám zároveň otevírá i nesmírně zajímavý trh pro investiční činnost a dodávky zboží. A přitom si připusťme, že vzpomenutá relace má dynamickou tendenci, bude narůstat a vnitřně se obohacovat. I z uvedených důvodů považuji současné úsilí našich odpovědných orgánů za prozíravé i velmi správné, neboť myslí na budoucnost. Se značnou částí rozvojových zemí, jak bylo ukázáno v expozé soudruha ministra Bohuslava Chňoupka, má ČSSR společné či blízké názory na mezinárodní problémy, přičemž možno říci, že většina z nich považuje spolupráci se zeměmi socialistického společenství za součást svých základních politických záměrů. Proto vyjadřujeme podporu tomu úsilí, jež bylo vloženo do vypracování smluv o spolupráci a přátelství s těmito zeměmi. Krátkodobých i dlouhodobých smluv, podepsaných v minulém období, jež jsou i významným politickým faktorem, zvláště i s ohledem na současný složitý obraz mezinárodní situace - a jsou objektivním vyjádřením i našich vlastních potřeb, jsou součástí nezbytných podmínek pro plnění našich vlastních plánů a záměrů, které máme doma i vně.

Soudružky a soudruzi, vysokého hodnocení, kterého se dostalo a dostává naší socialistické vlasti, lidu, zahraniční politice našeho státu, za přístupy a pomoc poskytovanou spravedlivému boji národů, dříve pod koloniálním jhem, dnes v zápase za upevnění získané politické samostatnosti a za řešení a ustavení nových spravedlivých ekonomických poměrů, v obraně vydobytých vymožeností, je plně opřeno o vlastní zkušenosti našich národů z revolučních zápasů Čechů a Slováků, za národní a sociální svobodu.

Tato zkušenost musí posilovat a posiluje i naše přesvědčení ve správnost našeho postupu v dalším posilování vztahů k nám blízkým, byť geograficky vzdálenějším zemím a jejich národům.

Soudružky a soudruzi, v době, kdy kolem nás prochází přízrak války, vážné nebezpečí války, o kterém jsme přesvědčeni, že ji lze odvrátit, ve světě probíhají velmi nebezpečné procesy.

Země socialistického společenství v čele se Sovětským svazem, pokrokové, demokratické revoluční síly, mírové hnutí úspěšně čelí tomuto útoku při odvracení nebezpečí jaderné války. Významné místo v tomto zápase - jak bylo zdůrazněno v expozé - má vskutku hnutí neangažovaných, které představuje významnou část naší planety - vyjadřujeme i my naše plné sympatie a podporu k dalšímu posílení jeho úlohy v mezinárodních vztazích, v mezinárodní politice na různých úrovních i v rámci OSN.

Skutečnost, že většina rozvojových zemí je členy hnutí i naše styky s nimi dále výrazně posilují jeho možnosti i věrnost protiimperialistickým zásadám. Máme v tomto směru i mnoho dalších možností po linii nevládních organizací, prostřednictvím organizací sdružených v Národní frontě, jak naše vztahy s těmito zeměmi rozvojového světa dále posílit a obohatit.

Nadnárodní monopoly, prodloužená ruka imperialismu, využívají možností ekonomických, ideologických i vojenských k tomu, aby v souladu s intencemi svých metropolí zpochybňovaly pomoc a spolupráci socialistických zemí včetně ČSSR rozvojovým zemím, aby zpochybňovaly prestiž a sílící pozice socialismu v očích lidu těchto zemí. Zápas za prosazení linie i tzv. druhé samostatnosti rozvojových zemí - tedy hospodářské - je i naší společnou věcí.

Jsem přesvědčen, že máme i více možností jak ještě lépe posílit tyto vztahy, jak je prohloubit. Naší všestrannou podporou výrazně posilujeme pokrokový vývoj na celém světě a oslabujeme možnosti světového imperialismu v jeho snaze získat maximální zisk z práce a bohatství lidu rozvojových zemí - získat vydíráním maximum, bez ohledu na potřeby národních ekonomik, přání lidu jednotlivých zemí, s cílem vnucovat silou svá stanoviska jiným národům, a můžeme i říci, zabrzdit a komplikovat revoluční proces.

Proto oceňujeme úsilí našeho státu, československých zahraničních vztahů, ještě více a důsledněji podpořit naše stanoviska v politické oblasti, odpovídajícími oboustranně výhodnými ekonomickými opatřeními a dohodami na dvoustranné i mnohostranné úrovni. Vyjadřujeme plnou podporu zahraničně politické linii přijaté XVI. sjezdem KSČ, jejíž správnost prověřilo i období, jež dnes posuzujeme na základě zprávy přednesené soudruhem ministrem Chňoupkem.

Soudružky a soudruzi, tisíce mladých lidí z mnoha zemí Asie, Afriky, Latinské Ameriky studují na československých vysokých školách, učí se řemeslu, pracují na našich závodech, kde si zdokonalují profesionální úroveň. Příprava národních kádrů rozvojových zemí v ČSSR je významným předpokladem i dalšího dynamického rozvoje hospodářských i politických vztahů s těmito zeměmi, je to oboustranně vzájemná pomoc.

Jsem toho názoru, že nový rozsah této problematiky, jehož jsme v nedávné minulosti dosáhli, však bude žádat i kvalitativně nové způsoby od nás, jako předpoklad k tomu, aby i tato forma spolupráce ještě účinněji napomáhala k upevňování styku přátelství, větší dynamice v rozvoji průmyslové kooperace, úspěšné odborné přípravě konkrétních lidí, k vědeckotechnické spolupráci i k výraznějšímu posílení dynamiky celkových vztahů.

Přirozeně, tak jak probíhá proces zostřování mezinárodně politické situace, jsou složitější i podmínky pro posilování hospodářských styků.

Každý z nás ví, že zadluženost rozvojových zemí vinou pokračujícího vykořisťování nadnárodními společnostmi a převody zisků do průmyslově vyspělých kapitalistických zemí dosahují - i podle výpočtů a potvrzení liberálních buržoazních ekonomů - astronomických částek.

Spolupráce Československa s rozvojovými zeměmi je tedy bezesporu významným příspěvkem k tomu, aby bylo skoncováno s nerovnoprávností a nespravedlností ve světových hospodářských vztazích, a aby byla omezena nebo plně likvidována zvůle nadnárodních společností. Je potřebné, abychom tyto nové momenty mezinárodních vztahů, jež jsou součástí velkého zápasu, i účinnějším způsobem předkládali před veřejnost.

Podporujeme úsilí československé zahraniční politiky ve snaze pomoci posilování a probojovávání plné svrchovanosti rozvojových zemí nad jejich vlastním přírodním bohatstvím, aby lid těchto zemí byl skutečným pánem, mohl rozhodovat o přírodních zdrojích na svém území, aby v rámci OSN se uskutečnilo odsouhlasené, ale americkou vládou blokované globální jednání o klíčových otázkách nového mezinárodního ekonomického řádu.

Je správné, že náš přístup v těchto otázkách má na zřeteli, že řešení těchto problémů považujeme za cestu k dalšímu posílení hospodářských vztahů naší země se zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky, za cestu k dalšímu posílení možností rozvojových zemí, jejich vkladu do zápasu za mír a společenský pokrok.

Jsem přesvědčen, že plně v intencích závěrů XVI. sjezdu naší strany i touto cestou přispívá Československá socialistická republika k úsilí rozvojových zemí v zápase za prosazení její úplné politické samostatnosti, k celkovému posilování sil míru a společenského pokroku na světě.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Štěpánovi. Udeľujem slovo poslancovi Ernestovi Balogovi, pripraví sa poslanec Václav Štix.

Poslanec SN E. Balog: Vážený súdruh predseda, súdružky a súdruhovia poslanci, rozvíjajúci sa medzinárodný obchod a hospodárska spolupráca patrí vždy k významným prostriedkom konštruktívnej medzinárodnej politiky a k účinným nástrojom vzájomne výhodnej ekonomickej spolupráce medzi krajinami zhodných i odlišných spoločenských sústav. Ich pozitívnym základom vždy bola a je dôsledná realizácia dohodnutých zmlúv a vôľa riešiť súčasné ekonomické problémy, odstraňovať rôzne prekážky dobrých vzťahov a hľadať cesty rozširovania ďalšej možnej spolupráce.

Závažnosť takejto spolupráce potvrdzuje sám vývoj svetového obchodu na počiatku osemdesiatych rokov. Napríklad podľa správy GATT-u sa v roku 1981 naďalej zvyšovali hlavne dovozné ceny energetických surovín, obilia a krmovín. V nesocialistických krajinách pokračoval rýchly rast inflácie, prejavujúci sa súhrnne v stagnácii a poklesoch ekonomického rastu a stave zamestnanosti, aj v raste zadĺženosti. Ako je známe, mali okrem NSR, Nórska a Kanady tieto vyspelé krajiny pasívne obchodné bilancie. Takýto stav sa premietal nielen do zníženia životnej úrovne ich obyvateľstva, ale celkove znižoval aj mieru dopytu po tovare, zvlášť keď vplyvy ropnej a surovinovej krízy a s ňou spojené príčiny cenového pohybu ukazovali spolu s inflačnými procesmi a menovou nestabilitou na dlhodobejší proces vývoja.

V našej ekonomike sme sa museli vyporiadať s radom vplyvov sťažených podmienok, no najmä so získavaním rôznych surovín i niektorých druhov palív a energie, čo bolo pre nás stále najnákladnejšou záležitosťou. Nie je tiež nijakým tajomstvom, že sa výrazne zhoršili podmienky pre uplatnenie nášho tovaru na kapitalistických trhoch, zvlášť keď sa zosilnila aj diskriminačná politika proti nám a ďalším socialistickým krajinám.

Skutočnosťou totiž je, že medzinárodná hospodárska situácia sa od začiatku osemdesiatych rokov prudko zhoršovala predovšetkým tým, že určité kruhy na Západe prešli k otvorenému útoku proti silám socializmu, v snahe zhoršovať a oslabovať jeho ekonomický potenciál.

Ako je známe, vládnuce kruhy USA a niektoré krajiny NATO sa teraz pokúšajú spájať stupňovanie svojej militaristickej psychózy s intenzívnym ekonomickým nátlakom na socialistické krajiny. V rozpore so Záverečným aktom helsinskej konferencie uplatňujú k tomuto cieľu rôzne diskriminačné opatrenia, aby obmedzili, či znemožnili už skôr dohodnuté zmluvy a vedeckotechnické styky a sťažili či dokonca zemedzili vývoz a dovoz tovaru v styku so západnými krajinami.

Zjavne takto chcú pôsobiť na základy a na potreby hospodárstiev socialistických krajín, oslabovať ich a dezorganizovať a robiť si z medzinárodného obchodu nástroj politického vydierania s cieľom dosiahnuť politické ústupky.

V histórii sa s takýmto postupom nestretávame po prvý raz. Skúsenosti nám však už neraz ukázali, že tieto prostriedky nátlaku nemali úspech a nakoniec len vystupňovali existujúci rozpor v samotnej kapitalistickej ekonomike a obrátili sa proti jeho iniciátorom.

Záväzok zdržať sa akéhokoľvek zasahovania do vnútorných záležitostí iných krajín a rešpektovať ich zákony nie je v Záverečnom akte helsinskej konferencie zakotvený len formálne. Je to pricipiálny záväzok, bez ktorého by nebolo možné dôjsť k normálnym stabilným vzťahom, dosiahnuť zhodu a nadobudnúť dôveru.

Považujeme preto za správne, že v tejto situácii bola z našej strany celkom jednoznačne zdôraznená ako neprijateľná akákoľvek forma nátlaku i zasahovania do našich vnútorných záležitostí, a že v súlade s pricípmi socialistického internacionalizmu to bolo zdôraznené i pre prípady, týkajúce sa susedných socialistických krajín.

Rovnako tak hodnotíme to, že bola zdôraznená i potreba dialógu o tvorivej mierovej spolupráci medzi štátmi s rozdielnym spoločenskym zriadením, o spolupráci na základe rovnoprávnosti, bez akejkoľvek diskriminácie a protekcionárstva v hospodárskej oblasti.

V súčasnej zložitej medzinárodnej situácii sa ani my, ani iné socialistické krajiny, nechceme od obchodných, hospodárskych a vedeckotechnických vzájomne užitočných a prospešných stykov s kapitalistickými štátmi nejak izolovať. Naopak, bolo už neraz zdôraznené, že chceme tieto styky rozvíjať so všetkými kapitalistickými štátmi, ktoré prejavujú ochotu spolupracovať v duchu Záverečného aktu helsinskej konferencie, na základoch rovnoprávnosti a vzájomnej výhodnosti. Jedným z príkladov je kontrakt storočia, označovaný krátko "plyn-potrubie".

Mimoriadny význam prikladáme tiež ďalšiemu rozširovaniu vhodnej a účelnej spolupráce s rozvojovými krajinami.

Vidíme však, ako na Západe sa za stagnácie trhov, zostrujúcej konkurencie i rastúcej inflácie a nezamestnanosti, kapitalistické krajiny pokúšajú riešiť svoje problémy na úkor druhých, či slabších. Ako v USA sa pritom uchyľujú k politike hrubého nátlaku, ktorým sledujú vlastné záujmy a zvlášť ostro si počínajú voči socialistickým krajinám, predovšetkým voči ZSSR a PĽR. Svedčí o tom napríklad nedávna reakcia na opatrenia poľskej vlády a Sejmu, po ktorých USA odobrali doložku najvyšších výhod, prakticky prerušili s PĽR hospodárske styky a uchýlili sa znovu k metódam nátlaku, sankciám a politickému vydieraniu.

Skúsenosti týchto čias preto právom vedú nás i ostatné socialistické krajiny k tomu, aby sme spoločne dosiahli väčšiu ekonomickú zomknutosť a prehlbovali svoju technicko-ekonomickú nezávislosť.

Vieme, že to nie je cesta k nejakej izolácii od svetového hospodárstva, či dokonca snaha o konfrontáciu s ním, ale že je to poznaná nutnosť zabezpečovať si v takýchto zmenených podmienkach tesnejšie a pevné ekonomické vzťahy a odpovedať nimi na pokusy o diskriminačnú a nátlakovú politiku, ktorá vzájomne výhodnú spoluprácu rozvracia a medzinárodnú výmenu tovaru nepodporuje.

Som presvedčený, že tento postup a ním sledované ciele my, poslanci, plne podporujeme.

Na záver svojho vystúpenia mám otázku na súdruha ministra Chňoupka. Oznamovacie prostriedky oznámili, že v Československu bol nedávno minister zahraničného obchodu Francúzska. V tejto súvislosti by ma, súdruh minister, zaujímala bližšia informácia o súčasnom stave a o najbližších perspektívach v našich vzťahoch s Francúzskom.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Balogovi. Teraz vystúpi poslanec Václav Štix. Pripraví sa poslanec Bohuslav Kučera.

Poslanec SL V. Štix: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, všichni jsme velmi pozorně a se zájmem vyslechli zprávu soudruha ministra Chňoupka o naší zahraniční politice v současné složité situaci ve světě.

Jsme hrdi na to, že náš stát přes velmi komplikované mezinárodní vztahy, v souladu s ústavou ČSSR, v pevném spojenectví se Sovětským svazem a ostatními zeměmi socialistického společenství nadále důsledně a aktivně usiluje o přátelství a spolupráci se všemi národy a o zajištění trvalého míru v celém světě.

To je podstata naší zahraniční politiky.

Tím více se nás dotýkají informace ze světa, které hovoří o válečných konfliktech, o terorismu, rasové nenávisti, o genocidě a všech dalších projevech násilí, které je v rozporu s Chartou a dalšími dokumenty OSN a jehož se v řadě případů dopouštěji i členské země této vrcholné mezinárodní organizace. Proto také jsme s mimořádným zaujetím vyslechli tu část zprávy, která hovořila o situaci na Blízkém východě.

Zejména její vývoj v posledních měsících nemůže nechat v klidu žádného poctivého člověka, který si váží míru a má alespoň trochu vyvinutý smysl pro spravedlnost.