Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

Dovolte mi právě z této oblasti rezerv uvést příklad z našeho Severomoravského kraje, kraje nejen uhlí a železa, ale i vyspělé zemědělské velkovýroby. V posledních letech se hodně hovoří o mléku, a právem, protože jde o cennou bílkovinnou potravinu vyráběnou oproti masu s daleko menší náročností na spotřebu jadrných krmiv. Není náhodou, že náš kraj jako jeden z mála soustavně plnil a překračoval úkoly ve výrobě i dodávce mléka a také v letošním roce patří mezi nejlepší. Je to odraz dlouhodobé soustředěné a systematické péče a pozornosti věnované tomuto důležitému odvětví zemědělské výroby, a to počínaje krajským výborem strany a stranickými skupinami, odborovými úseky a brigádami socialistické práce v jednotlivých stájích konče.

Je jaksi příznačné pro tento cílevědomý přístup i to, že dva hrdinové socialistické práce ze zemědělství v kraji - s. Hrušková a s. Trousil - jsou právě ošetřovatelé dojnic. Nepřeháním, když řeknu, že "mléčná liga" - vyhlášená a organizovaná krajským deníkem Nová svoboda je sledována a studována nejméně se stejným zájmem a zápalem jako ta fotbalová. Tedy podařilo se vytvořit příznivé společenské klíma pro řešení tohoto náročného úkolu, což je základní předpoklad k dobrým výsledkům. Svou pozitivní roli zde sehrává i dobře uplatňovaný prémiový systém v závislosti na množství i kvalitě mléka ve většině zemědělských závodů. Úpravy nákupních cen v rámci zavádění nové soustavy řízení od 1. ledna tohoto roku tato pozitiva ještě posilňují. Chtěl bych to dokumentovat i na závodě Velkovýkrmen Bílovec, kde pracuji. V létech 1980 - 81 jsme dosáhli roční dojivosti okolo 3800 litrů a letošní nástup dává předpoklady dosáhnout hranice 4000 litrů od jedné dojnice, což přinese závodu včetně zvýhodněných cen cca 3 mil. Kčs zisku proti předcházejícímu roku.

Obdobně výnosy cukrovky v loňském roce dosažené v našem kraji nejdou jen na vrub příznivějším klimatickým podmínkám, ale jsou taktéž odrazem zvýšené pozornosti, věnované odpovědnými pracovníky pěstování této plodiny. Tak orientaci pracujících na rozhodující úkoly ve spojení s lepší masově politickou prací a důsledně prováděným a uplatňovaným chozrasčotním systémem řízení uvnitř podniku - v tom vidíme v našem kraji hlavní cestu odkrývání rezerv i při snížených materiálových vstupech, i když tím nechceme podceňovat další intenzifikační faktory včetně vlivu počasí.

Je samozřejmé, že klimatické podmínky ovlivňovaly a budou i nadále ovlivňovat výsledky v zemědělství. S tím musíme počítat. Přední zemědělské podniky i v našem kraji ukazují cestu, jak vliv tohoto faktoru podstatně omezit. Například nejlepší zemědělská družstva okresu Opava dosáhla i v loňském roce výnosů obilovin přes 5 tun/ha přes vysokou úroveň základní agrotechniky a péči o úrodnost půdy. Právě v rychlejším zvyšování půdní úrodnosti je jeden ze základních předpokladů přednostního rozvoje rostlinné výroby a omezení vlivu počasí.

Poslední rozbory půd v okrese Nový Jičín dávají varovný signál, že dochází ne ke zvyšování, ale ke snižování obsahu humusu v půdách, a to i u dobře hospodařících podniků. Obdobně v okrese Olomouc vykazuje, že za léta 1978 - 1980 ve srovnání s léty 19601965 se snížil v průměru obsah humusu o 0,4 %. Je to hlavně tím, že všeobecná péče o organickou hmotu, a to v množství i kvalitě, je nízká a nezabezpečuje ani stabilizaci obsahu humusu v půdě, natož jeho zvýšení. Tady musí nastat předně zásadní obrat v myšlení a přístupu technicko-hospodářských pracovníků přímo zemědělské prvovýroby. Vždyť každý rolník bez vyššího vzdělání v minulosti věděl, že péče o chlévskou mrvu je základní úkol. V tomto bodě se začíná odvíjet i nejvýznamnější trojúhelník v zemědělství dneska i zítřka - výživa půdy - objemná krmiva - skot. Zanedbávat dále tuto rezervu a neřešit ji při stále vyšší devastaci půd těžkou mechanizací a mnohde i exkrementy z velkochovu prasat, by mohlo vést k nedozírným a těžko napravitelným následkům.

Svůj podíl odpovědnosti za současný stav musí nést i ty složky, které povolily výstavbu roštových stájí pro skot i v těch podnicích a oblastech, kde je tradiční nedostatek organické hmoty. Tzv. zvláštní investice, uvolněné ministerstvem zemědělství pro výstavbu polních hnojišť, močůvkových jímek, příjezdových cest a dalších potřebných zařízení, přišly v pravý čas a měly by podstatnou měrou přispět k řešení nedobrého stavu.

Je třeba upozornit, že zemědělské závody nutně potřebují větší množství nakládací techniky k manipulaci s organickou hmotou. Jsme si vědomi, že právě tato technika je požadovaným vývozním artiklem, musíme si však ekonomicky propočítat, zda by nebylo výhodnější snížit její vývoz a na pokrytí této ztráty omezit zčásti dovoz strojených hnojiv. Je přece nelogické, že ztrácíme těžko spočitatelné množství živin špatnou péčí o organickou hmotu a takto ztracené živiny dodáváme do půdy nakoupenými strojenými hnojivy.

Při řešení přednostního rozvoje rostlinné výroby a obilního problému mají významné místo víceleté pícniny i krmné okopaniny. V té souvislosti zemědělská praxe poukazuje na nedostatek osiv jetele, vojtěšky a travních semen. Je samozřejmé, že o tyto problémy se musí odpovědné organizace více zajímat a také je důrazněji a rychleji řešit. Jde hlavně o osivo vojtěšky a na pěstování náročnějších trav. Na druhé straně osiva jetele i některých méně náročných trav může vyrobit pro svou potřebu každý zemědělský závod dostatek sám a tím si snížit i materiálové náklady. Argumenty v tamto případě, že je nedostatek osiv, neobstojí, půjde jen o to, aby mnozí pracovníci v zemědělských závodech více přemýšleli a vyvíjeli větší iniciativu. Pravda je, že za slovy specializace a koncentrace se mnohde schovává i určitá pohodlnost a stereotyp. V minulosti byla ČSSR významným vývozcem těchto osiv a na tuto tradici bychom neměli zapomínat.

Obdobně není tak závažným problémem, i při současném nedostatku mechanizace, doslova v každém zemědělském podniku pěstovat na určité ploše krmné okopaniny, hlavně krmnou řepu jako vynikající doplněk krmné dávky přes zimní období. To je také jen otázka přístupu vedoucích pracovníků a neobstojí ani výmluvy na nedostatek pracovních sil. Na našem závodě již před 5 roky jsme začali znovu s pěstováním krmné řepy a obdobně je tomu u mnoha závodů okresu i kraje.

Vedle rychlejšího odkrývání rezerv přímo v zemědělských závodech je další rozvoj našeho zemědělství, a tedy i řešení soběstačnosti ve výrobě potravin mírného pásu, závislý i na úrovni služeb pro zemědělství, a to hlavně biologických a pomoci ostatních resortů národního hospodářství, předně strojírenství a chemie. Je známou skutečností, že úroveň zemědělské výroby je přímo odvislá od této pomoci. Výsledky, kterých socialistické zemědělství dosáhlo za historicky krátké období, dokazují, že tato pomoc ze strany celé společnosti a všech odvětví národního hospodářství nebyla malá a je ji třeba plně ocenit a poděkovat za ni. Pravda je i to, že vývoj se nezastavuje a že co bylo ještě včera dost, je dnes málo.

Při tomto náročném přístupu nemůžeme být spokojeni například s tím, že za celkově příznivými globálními údaji se skrývají mnohé nedostatky a problémy. Konkrétně resort všeobecného strojírenství přesouvá vykrývání mnohých mechanizačních prostředků například pro sklizeň objemných krmiv, zemědělskou dopravu i dalších, převážně na poslední roky 7. pětiletého plánu, některá potřebná zařízení, jako separátory pro čističky odpadních vod i jiné, nejsou řešena vůbec. Podle informace ministerstva zemědělství a výživy je stupeň připravenosti mechanizace na jednotlivé etapy prací neuspokojivý a zaostává za průměrem posledních let z důvodu prokazatelného nedostatku některých náhradních dílů. Opravárenská kapacita zemědělských závodů je často věnována na výrobu náhradních dílů, nebo i nových strojů, hlavně pro sklizeň pícnin, které nejsou zajišťovány strojírenstvím. Zde je třeba ocenit přístup a pochopení a pomoc v mnohých patronátních průmyslových závodech. V našem kraji bych jmenoval za všechny např. Vítkovické železárny a strojírny Klementa Gottwalda, Novou huť Klementa Gottwalda, Tatru Kopřivnice, Válcovny plechu Frýdek - Místek a další. S touto pomocí dále počítáme.

Zemědělská praxe uvítala vytvoření nové hospodářské jednotky Agrozet a očekává od ní zásadnější řešení těchto i dalších vleklých problémů. Jistě je krátká doba na nějaké hlubší závěry, nutno však zdůraznit, že jen samotná organizační změna bez iniciativy a přístupu lidí ještě nikdy nic převratného nepřinesla.

Obdobně zemědělci jen stěží chápou, že chemické přípravky naší výroby se v posledním období začínají vyrábět v termínu, kdy je již praxe potřebuje k použití, jako tomu bylo letos s přípravky proti plevelům v cukrovce i obilovinách. Tato pozdní výroba zbytečně přivádí nervozitu v zemědělských závodech a navíc může ohrozit výnosy v důsledku pozdní aplikace.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, řešení soběstačnosti ve výrobě potravin, jak zdůraznil XVI. sjezd strany, je důležitým strategickým úkolem v souvislosti s prudkým nárůstem cen na světových trzích a zneužívání jejich nedostatku k politickému, společenskému a ekonomickému vydírání ze strany kapitalistických států. Podle některých odborníků otázka potravin se stane v budoucnu ve světě složitější než problematika zajištění energie. Proto například Sovětský svaz přichází v posledních týdnech s přijetím uceleného potravinového programu, a obdobně je tomu i v dalších státech. Naše socialistické zemědělství, založené na socialistických velkovýrobních formách, má všechny předpoklady a přednosti proti zemědělské malovýrobě rychleji tyto úkoly řešit. Bude to odvislé jak od iniciativní a poctivé práce statisíců pracovníků v zemědělských závodech, tak od pracujících ostatních odvětví našeho národního hospodářství. Dosavadní výsledky práce dělnicko-rolnického svazku dávají záruku, že všechny cíle společně splníme. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslancovi Římanovi. Udeľujem slovo poslancovi Tencianovi. Do rozpravy sa pripraví po, slanec Benjamín Šrenkel.

Poslanec SN J. Tencian: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, v souvislosti s náročnými hospodářskými úkoly, které zabezpečujeme v celém našem národním hospodářství, mi dovolte, abych ve svém vystoupení zdůraznil jeden z předpokladů tohoto rozvoje, kterým je dodržování právního systému dodavatelsko-odběratelských vztahů, jako důležité podmínky k plynulému plnění hospodářského plánu a upevňování společenské a pracovní kázně.

Od počátku loňského roku je postupně realizován v naší ekonomice Soubor opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství. Jeho jednotlivá opatření zabezpečují stálé zvyšování kvality plánů i úrovně ostatních stránek řídícího mechanismu.

Rozvoj a zvyšování účinnosti soustavy řízení jsou ovšem podmíněny zlepšováním kvality rozhodování na všech stupních řízení, zvyšováním úrovně vlastní řídící práce, zvyšováním plánovací, ekonomické a pracovní disciplíny a důsledným dodržováním právních předpisů na všech úsecích a stupních řízení.

Důsledky působení zaváděných opatření nutně ovlivňují i dodavatelsko-odběratelské vztahy. Proto Soubor opatření věnoval utváření těchto vztahů významnou pozornost a jedním z prvních právních předpisů, který byl vydán k jeho realizaci a který nabyl účinnosti již 1. května 1980, byla vyhláška č. 48/1980 Sb., o hmotném bilancování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu.

To, jak organizace i orgány řízení dodržovaly postupy stanovené citovanou vyhláškou, ukazuje, jak byl realizován Soubor opatření v oblasti utváření dodavatelsko-odběratelských vztahů v období plánovacího procesu a do jaké míry i ostatní opatření, zejména působení dalších ekonomických nástrojů a chozrasčotních principů vytváří tlak na řádné zabezpečování dodavatelsko-odběratelských vztahů v období tvorby plánu.

Dosavadní poznatky, které jsem měl možnost si ověřit u některých podniků Severomoravského kraje, především u podniků koncernu Sigma, poznatky, které má Státní arbitráž i poznatky z podniků místního hospodářství ukazují, že v této oblasti přetrvává ještě celá řada nedostatků.

Nelze přehlížet, že dodavatelsko-odběratelské vztahy jako vztahy ekonomické, se odvíjejí od výsledků materiální výroby a jejich fungování ovlivňuje především plán i působení řady dalších nástrojů.

Základním nástrojem v současném období je náležitě propojit státní a hospodářské plány a vůbec celý plánovací proces s procesem kontraktačním, tzn. s uzavíráním hospodářských smluv, které ve vztazích mezi organizacemi mají za cíl realizovat úkoly státních a hospodářských plánů, jinými slovy, mají pokrýt plánované úkoly hospodářskými smlouvami.

Přetrvávající disproporce mezi zdroji a potřebami, mezi možnostmi dodavatelských organizací a požadavky odběratelů, která se projevuje častými a opakujícími se poruchami v dodavatelskoodběratelských vztazích, není způsobena jen objektivními ekonomickými příčinami, nýbrž i důvody subjektivního rázu, nedostatky v řízení a plánování.

Organizace samy namnoze porušují citovanou vyhlášku často tím, že rozpory vzniklé při projednávání, nepředloží ani k řešení nadřízeným orgánům.

Nepříznivý vliv na stabilitu dodavatelsko-odběratelských vztahů mají i nesprávné, popř. nedůsledné postupy řídících orgánů. To lze doložit např. zjištěním z dřívějšího sporu mezi podnikem Tatra Kopřivnice jako odběratelem a Severomoravskými dřevařskými závody Šumperk jako dodavatelem desek a překližek, nezbytných k výrobě nákladních automobilů, které jsou dodávány především pro export.

Rozpory v rozpisu bilancí po linii jak středních článků řízení, tak i obou zúčastněných ministerstev byly takového rázu, že nakonec znemožnily smluvní zabezpečení zmíněných dodávek, potřebných ke kompletaci automobilů.

Tím se na úseku materiálně technického zásobování vytváří vztah nejistoty, který ve svých důsledcích nezřídka vede k tomu, že organizace se pak uchylují k různým nežádoucím praktikám, jako jsou intervence, protislužby, poskytování a vymáhání různých výhod apod.

Také rozporové řízení mezi nadřízenými orgány velmi často probíhá pouze formálně, aniž by byly hledány možnosti věcného řešení. V řadě případů se jednání o rozporech nadměrně protahuje a řídící nadřízené orgány bez prověření situace pouze mechanicky přejímají argumentaci podřízených organizací, takže řešení rozporů nevyústí v žádné konkrétní závěry. Uvedené nedostatky mají za následek, že roční plány organizací nejsou podloženy řádně projednanými dodavatelsko-odběratelskými vztahy, že jsou uzavírány s řadou otevřených problémů materiálového zajištění potřebných dodávek a že věcné řešení se posouvá do oblasti realizace plánu. To pak nutí nadřízené orgány k zásahům i do dodavatelsko-odběratelských vztahů řádně projednaných a již promítnutých do uzavřených smluv. Tím je znehodnocováno nejen projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů, ale je narušována i závaznost smluv. Za neplnění původních smluvních závazků musí organizace platit majetkové sankce a hradit i případnou škodu.

Přetrvávají nadále problémy a nedostatky při provádění převodů a změn výrobních programů - i když vesměs z důvodů nutnosti inovace a dalších bývají tato opatření věcně oprávněná. Často je výroba u dosavadního výrobce zastavena dříve, než je v potřebném rozsahu a kvalitě zavedena u nového výrobce anebo dokonce převod výrobního programu byl sice uskutečněn podle právních předpisů, avšak fakticky realizován nebyl.

Ani po vydání citované vyhlášky se výrazněji nezlepšila situace na úseku dodávek pro vnitřní trh. Poruchy v zásobování vnitřního trhu v současné době pramení převážně v přetrvávání nedostatků v národohospodářském plánování a řídící činnosti orgánů hospodářského řízení, zvláště pak středních článků řízení, a to zejména pokud se týká rozpisu plánu a rozpisu balancí.

Řídící orgány často vydávají bilanční rozpisy bez hlubšího hodnocení všech okolností, bilance nebývají někdy provedeny včas a vhodně po linii dodavatelské i odběratelské, popř. po jedné linii k rozpisu bilance vůbec nedojde. Z toho vyplývá řada problémů, jejichž důsledkem je mnohdy málo operativní zásobování maloobchodní sítě výrobky a zbožím, kterého je často ve skladech dostatek.

Orgány hospodářského řízení např. mlékárenského průmyslu, potravinářského obchodu a nákladní silniční dopravy nepůsobily dosud dosti účinně na své podřízené organizace, aby více spolupracovaly s příslušnými národními výbory při rozhodování o rozvozových plánech. Ukázalo se, že "Zvláštní podmínky pro přepravu mléka a mlékárenských výrobků", dohodnuté v roce 1965 mezi bývalým ministerstvem dopravy a ministerstvem potravinářského průmyslu, jsou již překonané, neodpovídají současným technickým podmínkám a je nutno je tedy upravit.

Při zkvalitnění organizace řízení jednotlivých článků vnitřního obchodu i dodavatelských výrobních organizací lze tedy mnohdy lépe uspokojit spotřebitelskou poptávku a předejít zbytečným kritickým připomínkám.

Na poruchy v zásobování vnitřního trhu působí i zdlouhavé řešení cenových rozporů spojené např. se stanovením délky záruční lhůty u nových výrobků. Svědčí to o neoperativnosti orgánů hospodářského řízení, která způsobí, že nové výrobky, o které mají spotřebitelé zájem, se objeví na trhu značně opožděně.