Nepříznivý vývoj efektivnosti našeho
zahraničního obchodu trvá již několik
let. Projevují se v něm změny ve vývoji
světového obchodu, jakož i vlivy krizového
vývoje v kapitalistických zemích, zostřující
se konkurence a odbytové problémy na světových
trzích. Avšak vedle tohoto víceméně
objektivního vlivu se zde projevuje i relativně
pomalý růst efektivnosti našeho hospodářství,
nízká konkurenční schopnost některých
vyvážených výrobků i neuspokojivá
úroveň komerční činnosti. Ne
vždy umíme dostatečně rychle a pružně
reagovat na měnící se podmínky jak
ve výrobě, tak i v obchodní činnosti.
To vše se odráží při konfrontaci
se zahraničím, kdy v celé řadě
případů dosahujeme při vývozu
nižší ceny, než jaké dosahuje konkurence.
Je třeba říci, že velká část
našich podniků i VHJ se těmito otázkami
nedostatečně zabývá a nevyvozuje z
nich potřebné závěry a opatření.
Odjakživa platilo a platí, že kdo chce výhodně
vyrobit a prodat, musí znát svou konkurenci, jaké
výrobky prodává, za kolik a za jakých
podmínek. To vyžaduje, aby VHJ i významné
exportní podniky v tomto směru s potřebným
předstihem zpracovávaly srovnávací
studie svých výrobků a výrobků
špičkových světových exportérů
a aby v této oblasti podstatně prohloubily svou
spolupráci v rámci našeho národního
hospodářství.
Za úspěšně hospodařící
můžeme považovat jen ten podnik či VHJ,
který obstojí v mezinárodním srovnání
nejen v technickoekonomických parametrech svých
výrobků, ale i v hospodářských
výsledcích, zejména v docilovaných
cenách a podmínkách dodávek. Dosud
však jen malá část ředitelů
podniků, VHJ a PZO má odměny závislé
na efektivnosti zahraničního obchodu.
Významným a stabilním finančním
zdrojem státního rozpočtu, kterému
však výrobní organizace často nevěnují
dostatečnou pozornost, je daň z obratu. V loňském
roce zůstal její plán nesplněn o 2,3
mld Kčs, zejména proto, že se nesplnil plánovaný
objem dodávek zboží. Rozdíly proti plánu
vznikly i ve struktuře dodávek, neboť dodávky
průmyslových výrobků, které
jsou relativně více zdaněny, byly splněny
jen na 97,2 %.
Také na straně užití finančních
zdrojů došlo v loňském roce k významným
změnám.
V zájmu snížení napětí
mezi zdroji a potřebami ekonomiky počítal
státní plán s tím, že objem investiční
výstavby zůstane na úrovni roku 1980. Ve
skutečnosti však nebyl plán investic splněn
o 3,6 mld Kčs a ve srovnatelném vyjádření
poklesly investice ve výrobní sféře
o téměř 4 % a v nevýrobní ještě
rychleji - přes 7 %. V souvislosti s tím se snížily
i finanční výdaje na investice hospodářských
a rozpočtových organizací.
V současné době je ekonomicky nutné
omezit investiční činnost, zejména
zahajování nových staveb. Vytvářejí
se tak předpoklady pro snížení nadměrné
rozestavěnosti a urychlené dokončování
staveb a v neposlední řadě se tak pomáhají
řešit i otázky vyrovnanosti vnějších
vztahů. I při nižším objemu investic
musíme však zajistit potřebné strukturální
změny v národním hospodářství.
To vyžaduje zvýšit podíl modernizačních
a racionalizačních investic a koncentrovat prostředky
na rychle návratné investiční akce.
V souladu se záměry Souboru opatření
se v loňském roce změnila struktura zdrojů
financování investic ve státních hospodářských
organizacích. Ve srovnání s rokem 1980 se
zvýšil podíl investic financovaných
z vlastních zdrojů organizací, a to z 46
na 58 % a poklesl podíl dotací ze státního
rozpočtu z 20 na 11 %. Investiční činnost
se stala více závislou na tvorbě vlastních
zdrojů organizací a VHJ, což je směr,
kterým chceme prohlubovat chozrasčotní hospodaření.
Přírůstek zásob byl v loňském
roce proti roku 1980 sice jen poloviční, ale měl
nežádoucí strukturu, neboť zejména
v průmyslu a stavebnictví rostly zásoby i
nadále neúměrně rychle. V těchto
odvětvích se zhoršilo jejich využití
- místo plánovaného zrychlení o 1,8
dne se jejich obrátka zpomalila o 2,2 dne.
Přes zvýšené úsilí řídících
orgánů zůstávají v zásobách
vázány příliš velké hmotné
i finanční prostředky. Proto se vláda
v květnu t. r. otázkou zásob znovu zabývala
a uložila resortům úkoly, zejména k
využití zásob nahromaděných v
minulých letech pro plnění úkolů
roku 1982.
Obdobně závažné problémy existují
i v oblasti základních prostředků.
Jejich objem v pořizovací ceně dosáhl
v loňském roce ve státních hospodářských
organizacích 1 bilión 638 mld Kčs a v průběhu
roku vzrostl o 103 mld Kčs. Využití této
velké ekonomické kapacity však není
zdaleka dostatečné. Svědčí
o tom skutečnost, že vybavenost pracovních
sil výrobními základními fondy loni
vzrostla o 5,5 %, tedy rychleji než výkony i než
upravené vlastní výkony, takže účinnost
těchto základních fondů poklesla.
Vedle značných rezerv v této oblasti máme
rezervy i v účinnějším využívání
vědy a techniky.
Na rozvoj vědy a techniky vynakládáme každým
rokem značný objem finančních prostředků.
Loni to bylo téměř 16 mld Kčs, z čehož
hradil více než třetinu státní
rozpočet a zbývající část
byla kryta vlastními prostředky organizací.
Nejde však jen o finanční zabezpečení
úkolů vědy a techniky, ale především
o účelné vynakládání
těchto prostředků a jejich reálný
ekonomický přínos. V tomto směru musíme
požadovat zvýšení účinnosti
práce zejména od vědeckotechnických
pracovníků, neboť s dosavadními výsledky
nemůžeme být spokojeni. Také pracovníci
ve výrobě musí podstatně více
a rychleji využívat poznatků vědy a
techniky pro zvýšení úrovně svých
výrobků i pro zvýšení efektivnosti
své činnosti. V tomto směru se také
připravují některá další
opatření.
Celkově lze shrnout, že loňské výsledky
ukázaly, že musíme důsledněji
a rozhodněji na všech stupních řízení
a za účasti nejširšího okruhu pracujících
prosazovat, aby základní strategická linie
hospodářské politiky strany, vytyčená
XV. a XVI. sjezdem Komunistické strany Československa
k vyšší efektivnosti a kvalitě práce,
se stala prioritním kritériem pro hospodářské
rozhodování. Nesmí zanikat mezi kritérii
jinými, byť společensky důležitými.
Všude, kde se rozhoduje o směrech hospodářského
rozvoje a o používání celospolečenských
prostředků, musíme požadovat spolehlivou
ekonomickou kalkulaci, která je základem posuzování
efektivnosti. Při využívání těchto
možností je třeba volit pro společnost
nejpřirozenější cestu - využít
přednostně těch nejefektivnějších
cest, na ně koncentrovat hmotné, finanční
a pracovní zdroje. Rozhodující význam
pro uplatnění těchto přístupů
má úroveň, obsah i forma našeho řízení.
Na některých pozitivních výsledcích
loňského roku se podílelo uplatnění
Souboru opatření ke zdokonalení soustavy
plánovitého řízení národního
hospodářství. Je třeba ovšem
vzít v úvahu, že v prvním roce jeho
působení byly využity především
snadněji a rychleji mobilizovatelné rezervy. Působení
Souboru opatření zejména v oblasti zahraničního
obchodu a vědeckotechnického rozvoje vyžaduje
vytvoření věcných podmínek
a dlouhodobější úsilí všech
článků řízení.
Uplatnění Souboru opatření považujeme
za výchozí krok, který dal směr opatřením
ke zdokonalení řídící práce,
pro rozvoj a uplatnění chozrasčotního
způsobu řízení. Proto budeme provádět
podle získaných zkušeností potřebné
úpravy, abychom co nejvíce rozvíjeli ty prvky
řízení, které se osvědčují,
které podněcují rozvoj iniciativy a podnikavosti.
Zvláště bych chtěl zdůraznit,
že centrálně prováděná
opatření by zůstala neúčinná,
pokud by na ně nenavazovalo rozpracování
na konkrétní podmínky každé VHJ,
každého podniku, závodu a pracoviště,
rozvíjení podnikového i vnitropodnikového
chozrasčotu, lepší využívání
hmotných i morálních podnětů,
zdokonalování norem apod. To vše je třeba
spojovat s širší a účinnější
účastí pracujících na řízení.
Jde nám o vytvoření takové soustavy,
která by vedla k ekonomicky racionálnímu
chování, která by pružně reagovala
na nově vznikající problémy a změny
a spojovala zájmy jednotlivců se zájmy celku
tak, jak to odpovídá principům vyspělé
socialistické společnosti.
V neposlední řadě se musíme snažit
o to, aby soustava, byla přehledná, jednoduchá
a srozumitelná, což je též podmínkou
toho, aby řídící práce byla
účinná, aby společenské náklady
na ni byly přiměřené, aby se nevytvářely
byrokratické tendence a nedocházelo k nehospodárnostem.
Jako každoročně, tak i v letošním
roce se ve všech hospodářských organizacích,
podnicích a VHJ hodnotily a uzavíraly dosažené
výsledky hospodářské činnosti.
Celkem u 83 % organizací jejich hospodaření
bylo uzavřeno bez výhrady, zatímco u zbývajících
organizací se uplatňují podle úrovně
splnění úkolů různé
stupně zpřísněné kontroly plnění
plánu a krátily se odměny vedoucích
pracovníků. U 17 % podniků byly tedy zpřísněny
podmínky.
Mohu konstatovat, že v převážné
většině případů proběhlo
hodnocení ročních výsledků
na dobré úrovni, že tato každoroční
akce značného hospodářského
i politického významu je přínosem
pro řešení otevřených otázek
v každém podniku i VHJ.
Zpřísnila se také kontrola plnění
dříve přijatých opatření
a kladl se důraz na konkrétnost a adresnost závěrů
a opatření ke zlepšení hospodářské
činnosti.
I zde však musíme čelit některým
nežádoucím tendencím. Uzavírání
hospodářských výsledků vychází
z plnění ukazatelů plánu. Celé
hodnocení ztrácí ekonomickou racionalitu
v těch případech, kdy se plán během
roku upravuje podle skutečně dosahovaných
výsledků. To oslabuje nejen účinnost
hodnocení, ale i autoritu státního plánu.
Musíme pro to posilovat stabilitu plánu, abychom
tyto případy radikálně omezili.
V rozborech hospodaření bude třeba více
zvýraznit hlediska, jak příslušná
organizace uspokojuje potřeby národního hospodářství
svými výrobky, jak reaguje na změny poptávky
a její struktury, na jaké úrovni je její
inovační činnost, jaká konkrétní
opatření přijala k většímu
uplatnění poznatků vědy a techniky,
jaká je její konkurenční schopnost
na zahraničních trzích a jakou dosahuje úroveň
vývozních cen ve srovnání s předními
světovými vývozci. Zkrátka musíme
i rozborovou činnost dostat na úroveň současných
požadavků, provádět ji s větší
náročností, kritičností a využívat
poznatků k přijímání konkrétních
opatření.
Soudružky a soudruzi, jak nás poučila zkušenost,
při zvyšování efektivnosti nevystačíme
jen s ekonomickými podněty. V zájmu zachování
rovnovážnosti finančních vztahů
uplatňujeme i omezování některých
výdajů, především v rámci
hospodárnostních opatření.
Hospodárnost považujeme za trvalý princip socialistického
hospodaření. Význam upevňování
hospodárnosti v současných hospodářských
podmínkách jen zesílil.
Nejde přitom o hospodárnost za jakoukoliv cenu,
ale o hospodárnost racionální, nepodlamující
další rozvoj, o hospodárnost společensky
užitečnou a prospěšnou. Jde nám
o to, abychom rozhodně čelili nezdravým lokálně
patriotickým tendencím, okázalosti, velikášství
a jiným formám plýtvání celospolečenskými
prostředky.
Proto musíme soustavně zvažovat, nakolik jsou
jednotlivé výdaje naší společnosti
účelné a v jakém rozsahu je potřebujeme.
Právě v této oblasti má neobyčejný
význam politická, organizační a ideově
výchovná práce, aby co nejširší
okruh pracovníků přijal tyto principy za
své, aby se angažoval za jejich prosazování
v zájmu obecného prospěchu. Nemůžeme
se zde ani zříci určitých administrativních
forem, limitování některých výdajů
apod.
Stranické i vládní dokumenty nám uložily
věnovat zvláštní pozornost různým
neproduktivním výdajům. Právem kritizujeme,
že máme rozsáhlou administrativu, jež
zaměstnává relativně mnoho lidí.
Zrušit ji však nelze, ale je možno ji provádět
racionálněji, zjednodušováním
systému řízení, s menším
papírováním, s nižším počtem
lidí a s menšími výdaji. V loňském
roce se snížily neinvestiční výdaje
ústředních orgánů na správu
o téměř 70 mil. Kčs. To dokazuje,
že jsme v tomto směru již něco udělali
a podle stanovených direktiv budeme pokračovat i
v dalších letech.
Pozornost věnujeme již delší dobu zhospodárnění
služebního autoprovozu v socialistickém sektoru.
Vloni jsme uspořili ze stanoveného limitu spotřeby
autobenzínu zhruba 28 tis. tun. Celková spotřeba
autobenzínu v organizacích socialistického
sektoru klesla z 641 tis. tun v roce 1977 na 454 tis. tun v loňském
roce.
Uspořili jsme i v dalších položkách,
kde byly stanoveny limity, jež se každoročně
zpevňují. U limitu výdajů na komplexní
cestovné se ušetřilo proti rozpočtu
přes 700 mil. Kčs, což znamená ve srovnání
s rokem 1980 snížení těchto výdajů
téměř o 1 mld Kčs. Také u limitu
výdajů na propagaci se dosáhlo úspory
159 mil. Kčs proti rozpočtu a přes 600 mil.
Kčs proti roku 1980. Koneckonců však jde nejen
o objem jednotlivých položek, ale především
o to základní, vytvořit klima hospodárnosti,
dosáhnout reálné úspory, naučit
se skutečně hospodařit všude a se vším
tak, jak to vyžaduje naše doba. K tomu také směřuje
program hospodárnosti, který vláda schválila
a jehož důsledné plnění patří
k důležitým úkolům v této
pětiletce. Proto bude jeho plnění pravidelně
kontrolováno a z neplnění budou vyvozovány
závěry.
Jak bylo řečeno, jde o otevřený program,
který bude dále doplňován o iniciativní
náměty, které v neposlední řadě
čerpáme i z jednání v orgánech
Federálního shromáždění,
z nich se poučujeme a budeme z nich dále čerpat.
Důležitým nástrojem při prosazování
efektivnosti a hospodárnosti je i finanční
kontrola a revize. Její orgány v loňském
roce zjistily řadu nedostatků v hospodaření
podniků a uložily dodatkové odvody do státního
rozpočtu ve výši přes 1/2 mld Kčs.
Soudružky a soudruzi, zabezpečení vysokého
standardu životní úrovně, který
jsme dosáhli, je v současných ekonomických
podmínkách vysoce náročným
úkolem, a to tím spíše, že přechod
k intenzívnímu hospodářskému
rozvoji probíhá pomalu a zvyšování
efektivnosti dosud nepřináší výraznější
výsledky. Prostředky, které směřují
do oblasti životní úrovně obyvatelstva,
nemohou překračovat naše faktické ekonomické
možnosti.
I přes obtíže v plnění plánovaných
úkolů na některých úsecích
ekonomiky se v roce 1981 osobní spotřeba obyvatelstva
zvýšila o 1 %, jeho peněžní příjmy
o 2,6 %, výdaje o 2,4 % a přírůstek
úspor a oběživa dosáhl přes 11
mld Kčs.
Na zabezpečení životní úrovně
se výrazně podílejí výdaje
státního rozpočtu na společenské
služby a činnosti pro obyvatelstvo. V uplynulém
roce jsme na financování sociálního
zabezpečení, zdravotnictví, kultury, školství
a dalších úseků služeb a činností
pro obyvatelstvo vynaložili z rozpočtu přes
133 mld Kčs, což je srovnatelně o 4,5 mld Kčs
více než v roce 1980. Kromě toho bylo na investiční
výdaje v této oblasti použito téměř
15 mld Kčs. To znamená, že celkem činily
výdaje ze státního rozpočtu na společenské
služby a činnost pro obyvatelstvo 148 mld Kčs.
Z celkového objemu uvedených neinvestičních
výdajů připadá zhruba polovina na
výdaje na sociální zabezpečení,
které v roce 1981 dosáhly téměř
72 mld Kčs a proti roku 1980 se zvýšily o 2
%. Z uvedené částky bylo téměř
44 mld Kčs použito na výplaty důchodů.
Průměrná výše starobního
důchodu v roce 1981 dosáhla 1202 Kčs, výše
nově přiznaného starobního důchodu
činila 1430 Kčs.
Na opatření na podporu rodin s dětmi bylo
vynaloženo 15,5 mld Kčs, což je o něco
méně než v roce 1980. Souvisí to s poklesem
porodnosti - v loňském roce se narodilo zhruba o
11 tis. dětí méně než v roce
1980.
Zabezpečení náročných úkolů
výchovně vzdělávacího procesu
včetně realizace nové školské
soustavy vedlo k dalšímu růstu prostředků,
na školství, které se v loňském
roce zvýšily o 4,7 % a dosáhly téměř
23 mld Kčs. Tyto výdaje, které každoročně
poměrně rychle rostou, vytvářejí
předpoklady pro přípravu politicky, morálně
i odborně vyspělé mladé generace pro
život i pro práci v naší společnosti.
Na druhé straně i zde musíme respektovat
objektivní potřeby národního hospodářství
a vynakládané prostředky co nejlépe
a nejúčelněji využívat.
V naší společnosti je samozřejmostí
péče o zdraví každého občana.
Celkem neinvestiční výdaje na zdravotnic
tví v minulém roce činily 20,8 mld Kčs,
což je téměř o 5 % více než
v roce 1980. Na léky a speciální zdravotnický
materiál bylo vynaloženo přes 5 mld Kčs,
tj. o 240 mil. Kčs více než v roce 1980. Přesto
však zůstaly problémy v zajišťování
některých druhů léků. Rozsah
výdajů na zdravotnické služby neustále
roste. I v této oblasti je proto nutno hledat cesty, jak
stále rostoucí prostředky lépe využívat
ke spokojenosti obyvatelstva. Zejména jde o zlepšení
preventivní péče, zavádění
nových léčebných postupů a
aplikaci nových léků, jak to odpovídá
současnému vědeckému poznání
na tomto úseku. Větší pozornost je třeba
věnovat uvádění nových zdravotnických
kapacit do provozu.
Uvedené výsledky svědčí o tom,
že v roce 1981 se přes složitost hospodářského
vývoje dosaženou životní úroveň
podařilo udržet a v některých směrech
i dále zvýšit. Tyto výsledky však
nelze brát jako samozřejmost, jako něco,
s čím můžeme každoročně
automaticky počítat. Je třeba si uvědomit,
že to, co můžeme v této oblasti každoročně
rozdělit, závisí na výsledcích
naší společné práce.