Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

Soudružky a soudruzi. Voliči oceňují úsilí federální vlády o další kvalitativní a kvantitativní rozvoj spolupráce mezi socialistickými zeměmi. Váží si vynaloženého úsilí na účinné zahraniční akce a iniciativy, které vycházejí ze zásad společné mírové politiky na posilování organizace Varšavské smlouvy k rozvíjení ekonomické spolupráce vyšší úrovně v rámci RVHP.

V podmínkách zostřené mezinárodní situace, vyvolané politikou imperialismu, především USA, nabývá prvořadého významu pro osudy lidstva aktivní uskutečňování leninské politiky míru, rozpracované na nadcházející léta XXVI. sjezdem Komunistické strany Sovětského svazu, se kterým jsme se i my plně ztotožnili, doplněné o nové iniciativní návrhy Sovětského svazu, osobně Leonidem Iljičem Brežněvem. Tyto jsou důkazem realistické cesty, návrhem na oslabení válečné hrozby, potvrzením linie spolupráce států s rozdílným společenským zřízením.

Před několika dny z Moskvy jsme všichni měli možnost slyšet z tribuny Všesvazového odborového sjezdu a později z Taškentu jasná slova soudruha Leonida Brežněva - rozhodnutí sovětského vedení, ve snaze usnadnit dosažení spravedlivé dohody o zásadním snížení jaderných prostředků obou stran v Evropě - jednostranně zavést moratorium na rozmísťování jaderných zbraní středního doletu v evropské části SSSR a další návrhy.

Vystoupení soudruha Leonida Brežněva se setkává s vysokým oceněním a s ohlasem mezi našimi občany a světovou veřejností. Bylo přivítáno i řadou realisticky uvažujících politiků Západu. Jde o další důkaz věrnosti programu míru, o akt dobré vůle, jde o další významný krok, který si zaslouží odpovědnější přístup ze strany USA, spojenců v NATO než jak jsme toho svědky.

Aktuální mírový program umožňuje řešit složité mezinárodní problémy nikoliv konfrontací, ale čestným a rovnoprávným jednáním při respektování zásad stejné a rovné bezpečnosti. Tohoto programu se aktivně zúčastňuje tak, jak bylo doloženo ve zprávě přednesené s. Lubomírem Štrougalem v rámci koordinovaného úsilí socialistických zemí i Československá socialistická republika, a to nejen prostřednictvím mezistátních styků. Na základě přijaté linie XVI. sjezdu Komunistické strany Československa se tato politika, tento program, staly společnou věcí i všech organizací Národní fronty, kde se jí dostává aktivní podpory a uznání. Jak již bylo řečeno, značný vklad přináší i zahraniční aktivita Federálního shromáždění a jeho orgánů. Neúnavné úsilí Svazu sovětských socialistických republik, Československé socialistické republiky a ostatních socialistických zemí je účinnou protiváhou agresívních snah imperialismu, jež chtějí vnutit světu nové kolo závodů ve zbrojení, neustále zostřovat mezinárodní situaci, podkopávat základy vzájemně výhodných mezinárodních styků. Generální linie na zabezpečení míru je politika odpovídající skutečným zájmům všech mírumilovných lidí. To ji zajišťuje podporu nejširších vrstev našich občanů i mezinárodní veřejnosti, všech lidí, jež mají rádi život a znají smysl života, mají rádi svoji zem. Dostává se jí plné podpory našich pracujících.

Soudružky a soudruzi poslanci, uvědomujeme si, že nejdůležitějším úkolem, na jehož naplnění závisí sama existence lidstva, je zmírňování mezinárodního napětí a odvrácení válečného požáru; je vskutku věcí každého, komu leží na srdci dnešek i budoucnost našich národů. Víme přitom, že mezinárodní autorita a vážnost, kterou si naše socialistická republika získala v minulém období a dále posílila. je zásluhou její zásadové mírové, internacionální politiky, že se plně opírá o naši příslušnost k socialistickému společenství, o naše členství ve Varšavské smlouvě a RVHP. Že je všestranně opřena o spojenectví nejspolehlivější - se Sovětským svazem. Vždyť hlavní překážkou válečným plánům USA je Sovětský svaz, který přináší obrovské oběti v zájmu obrany světového míru a společenského pokroku. Spolu s našimi občany ani my, poslanci Federálního shromáždění, nebudeme litovat sil v mobilizaci lidí ve volebních obvodech, v úsilí o další posílení prestiže ČSSR, politického a ekonomického postavení naší země, v úsilí o ještě větší podíl na boji za odvrácení válečného nebezpečí, za odzbrojení, za mír a štěstí člověka tak, jak nás k tomu zavazují závěry XVI. sjezdu Komunistické strany Československa.

Hazardní politika zbrojení, kterou praktikuje Reaganova vláda, vměšování se do vnitřních věcí suverénních států, diskriminace, politika pomluv a lží, podpora nejreakčnějších fašistických a diktátorských režimů nás opravňuje k tvrzení, jemuž se dostává široké podpory - že politika USA je hlavní příčinou současné nebezpečné mezinárodní situace, je vážnou hrozbou pro světový mír. Doslova, jak řekl nedávno soudruh Brežněv, "je orientací na politickou katastrofu".

Přerušení Madridské schůzky signatářů helsinského Závěrečného aktu do 9. listopadu, umělé vytváření složitosti okolo jednání ve Vídni i Ženevě i nevybíravé kampaně proti SSSR, PLR a další toto jen potvrzují. Pozitivní výsledky při jednání, o kterých jsme přesvědčeni, že jich lze dosáhnout, by jistě měly zásadní vliv na celkovou mezinárodní situaci, zejména ve věci míru a odzbrojení v základní otázce vojenského uvolnění a odzbrojení v Evropě, tedy souvisí s pokrokem v základní otázce evropské bezpečnosti, na posílení důvěry mezi Východem a Západem, na které má naše země z historické zkušenosti, ale i z hlediska budoucnosti, evidentní zájem.

Lidé vědí dobře, kdo je kdo; věříme ve správnou věc, jsme optimisté a ještě více budeme podporovat mírové iniciativy SSSR, naše vlastní a ostatních socialistických zemí. Budeme hledat další možnosti v práci Federálního shromáždění a jeho orgánů, v práci Československé skupiny Meziparlamentní unie, jak k zápasu za prosazení spravedlivého míru, k realizaci ducha Helsink ještě výrazněji přispět i ve složitějších podmínkách. Jak přispět k tomu, aby jednáním byla řešena i klíčová otázka - odvrácení rostoucího nebezpečí světové raketové a jaderné války - problém snížení jaderných zbraní středního doletu v Evropě.

Je zřejmé, že postup Spojených států a západoevropských zemí svědčí především o tom, že jsou příliš spojeni s těmi, jimž z nesmyslných závodů ve zbrojení plynou astronomické zisky, s těmi, kteří sní o světovládě.

Jsme svědky toho, jak v naší zemi, tak v Evropě roste odpor proti válečné politice USA, proti realizaci plánů na rozmístění nových jaderných zbraní středního doletu, jak říkáme, přímo před prahem našeho vlastního domu. Jejich cíl je jediný - narušit vojenskostrategickou rovnováhu - jako předpoklad pro dosažení amerických velmocenských cílů v různých částech světa. Rozhodnutí R. Reagana, vyčlenit ve finančním roce 1983 mimo jiné více než 800 mil. dolarů na hromadnou výrobu bojových toxických látek a v další budoucnosti přejít k nákladnému programu tzv. chemického přezbrojení, je přijímáno s hlubokým rozhořčením nejen občanů socialistického Československa, ale i těch zemí, kde chtějí vedoucí kruhy NATO tyto zbraně umístit. Sovětský svaz, ČSSR a ostatní socialistické země, společně se všemi mírumilovnými, demokratickými silami ve světě, dělají vše pro to, aby bylo odvráceno nebezpečí termonukleární války. Úsilí naší vlády, všech, kdo je aktivní v tomto procesu, budeme i my, poslanci Federálního shromáždění, nadále plně podporovat.

Víme, že naše hlavní jistoty jsou ve všestranné spolupráci s bratrskými socialistickými zeměmi. Uvědomujeme si dobře, že důsledným plněním závěrů XVI. sjezdu strany budeme moci dále posilovat naši ekonomickou a obrannou sílu. Nebudeme šetřit sil v boji za zachování míru, ještě výrazněji pomáhat národům bojujícím za národní a sociální osvobození a společenský pokrok tak, jak nás k tomu zavazují slova soudruha Gustáva Husáka, pronesená na XVI. sjezdu KSČ.

Soudružky a soudruzi, uplynulé období, jak vyplynulo ze zprávy federální vlády přednesené soudruhem Lubomírem Štrougalem, plně dokazuje, že náš socialistický stát pod vedením naší strany sleduje cílevědomou zahraniční politiku naplňovanou v součinnosti s bratrskými zeměmi socialistického společenství, především se Sovětským svazem, vést boj za zachování trvalého míru, za odzbrojení, všestranné prosazení uvolnění mezinárodního napětí a spolupráce jako normy vztahů mezi státy, což je plně v zájmu našich národů.

Vláda Československé socialistické republiky se přitom může spolehnout na plnou podporu poslanců Federálního shromáždění a našich občanů.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Štěpánovi, který byl posledním z písemně přihlášených řečníků.

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.) Není tomu tak.

Prohlašuji tedy rozpravu za skončenou.

O slovo se přihlásil předseda federální vlády soudruh Štrougal.

Předseda vlády ČSSR L. Štrougal: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, dvanáct poslankyň a poslanců se vyjádřilo k nejrůznějším otázkám rozvoje společnosti, k mezinárodnímu postavení našeho státu i k hlavním otázkám našeho národohospodářského rozvoje. Chci za jejich stanoviska k těmto otázkám poděkovat. Jsou v plném souladu s tím, co před rokem zaznělo na XVI. sjezdu naší komunistické strany, a s tím, co se snažíme uvádět v život i činností federální vlády. A jsou to stanoviska nejen shodná, ale především realistická a aktivní.

Když hovoříme o hlavní činnosti federální vlády, což je především oblast národního hospodářství, často se v poslední době setkáváme nejen s názory, které vyjadřují - dovolte mi to tak nazvat - reálně optimistickou atmosféru a která dnes zazněla i v této síni. Setkáváme se i s jinými názory, totiž s takovými, které hraničí s určitou pasivitou, dokonce s pesimismem, s nechutí překonávat problémy, které před námi stojí. To pochopitelně narušuje jednotný přístup strany, odborů, státu a všech řídících složek k základní linii, k linii intenzifikace, vyšší efektivnosti národního hospodářství v 7. pětiletce a v 80. letech vůbec.

V této době, jak známo, uzavíráme etapu potvrzování plánu na rok 1982 a zakončujeme práce na 7. pětiletce. Úmyslně jsem o 7. pětiletce nemluvil, protože se domnívám, že bude příležitost v parlamentu se k těmto otázkám podrobněji vrátit až některé z nich budou uzavřeny. Nemůžeme ostatně mluvit jen o 7. pětiletce, kde ještě mnohé otázky musíme v několika dnech v podstatě uzavřít, ale je třeba hovořit i o plánu roku 1982, kde ne všechny články hospodářství přijímají úkoly tak aktivně, jak jsou v plánu vytyčeny. Ještě v této etapě přicházejí jak podniky, tak výrobně hospodářské jednotky a někdy byť s jistou ostýchavostí i centrální orgány s některými problémy, které nemůžeme přijmout.

Ano, je nová situace. Ale tuto novou situaci musíme všichni jednotně přijmout a aktivně se k ní postavit. Tak jako zde v rozpravě zazněl jednotný a objektivní přístup k řešení problémů, tak tuto jednotu musíme vnést - a usilujeme o to už delší dobu - nejen do vědomí všech lidí, ale především do vědomí řídících štábů, a to od shora až dolů. A to se nám dosud nepodařilo. Někdy si soudruzi myslí, že s námi mohou diskutovat, namísto aby úkoly řešili aktivním přístupem, vyšší efektivností, lepším zhodnocováním, rychlejším inovačním cyklem, větší hospodárností a tak dále.

Obrat k intenzifikaci naší ekonomiky, to není subjektivní výmysl, subjektivní hlediska. Vždyť ve světě nejen ve srovnání s kapitalistickými firmami, ale i v socialistickém společenství máme příklady jak předních, tak i průměrných podniků, které dokazují, že lze lépe hospodařit, než hospodaří některé naše tzv. průměrné podniky. A je to patrné právě v kvalitativních ukazatelích.

Ano, rok 1982 je určitý předěl, důležitý předěl. I když jsme zvolili nízkou dynamiku v průmyslové výrobě, nízkou dynamiku národního důchodu, tak pokud jde o kvalitativní ukazatele tato dynamika není vůbec lehká. Protože poprvé v historii máme k dispozici stejné množství nebo méně surovin a my s nimi musíme dosáhnout určitého, byť minimálního, růstu a vytvořit si předpoklady pro lepší růst v příštích pětiletkách.

Proto má letošní rok strategický význam a splnit úkoly, které jsme si dali, je v našich silách. Velice oceňuji ty diskusní příspěvky, které ukazují kde to jde, kde se přemýšlí, jak to lépe dělat v podniku, ve VHJ, v odvětví nebo v konkrétním pracovním kolektivu, v odměňování, v hospodaření se surovinami, v práci s lidmi a vůbec v jakékoliv činnosti.

Zároveň chci připomenout, že ve svém úvodním vystoupení, které bude v plném rozsahu zveřejněno, jsem úmyslně neakcentoval určité kritické jevy v některých odvětvích, resp. oborech. Přesto je však musíme vidět a s lidmi také o nich konkrétně mluvit.

Je třeba říci, že v některých podnicích málo žijí problémy, které společnost dnes musí řešit. Je zbytečné s námi diskutovat - se soudruhem Potáčem, s vládou, s předsednictvem ústředního výboru komunistické strany - a požadovat více energie, je zbytečné požadovat více investic. Při určitém růstu národního důchodu, při posilování rovnováhy naší ekonomiky je možno vydělit jen určité částky. Ať k nám někdo raději přijde s tím, že chce zastavit investice, že nebude investovat do této, ale do efektivnější akce. To je dialog, který má národohospodářský smysl, který naplňuje linii XVI. sjezdu KSČ. Ať k nám někdo přijde s tím, že nebude vyvážet tento výrobek, ale jiný za vyšší ceny.

Je zbytečné dnes nám říkat, že na nesocialistických trzích je taková a taková situace. To jsme nemohli předvídat? Samozřejmě, že ne všechno do puntíku lze předvídat. Na západních trzích existuje určitý ústup konjunktury a nebude tam lepší situace, za tradiční výrobky dostáváme nižší ceny než v loňském roce. To je pravda. Ale zároveň známe cesty, jek se s touto situací rychle vyrovnávat. Jsou tu praktické příklady konkurence stejných výrobků v kapitalistickém světě nebo v socialistických zemích. Tyto zkušenosti a znalosti máme nebo je řídící štáby mají mít a mají se více snažit s uvedenými problémy se vypořádat. Proto ta náročnost, proto konkrétní hmotná odpovědnost, proto to přemýšlení o tom, jak ekonomicky, různými organizačními opatřeními, ale především hmotnou stimulací vytvořit podmínky, které budou nutit k růstu efektivnosti, k intenzifikaci národního hospodářství.

Marné je spoléhat se, že osmdesátá léta se změní. Nikoliv, budou ještě těžší. Suroviny a energie budou dražší, na zahraničních trzích bude větší konkurence. Podívejte se však, soudružky a soudruzi, třeba na otázku kvality výrobků. Je pravda, že vždycky bude určité procento odpadu, nekvalitní výroba existuje i u předních výrobků. Kdybychom však dosáhli takového procenta kvalitní výroby, jako dosahují srovnatelní průměrní výrobci ve světě, získali bychom miliardové hodnoty. Postačilo by, kdybychom na stávající technické úrovni, na stávajících kvalitativních parametrech vyráběli produkci na té kvalitativní úrovni, která je slibována, která je vytyčena. Jestliže toho kapitalista nedosáhne, pak nutně krachuje, zatímco u nás některé podniky si i potom žijí dobře.