Je zřejmé, že nazrála situace, kdy je
nutno komplexněji posoudit činnost a úlohu
národních výborů i v kontextu s požadavkem
XVI. sjezdu KSČ zvýšit účast
našich občanů na správě a řízení
státu, zvýšit úroveň řídící
a výchovné práce ve všech oblastech
jejich mnohostranného působení.
V dnešních podmínkách je nanejvýš
potřebné, zejména ve městech a střediskových
obcích, vybavit národní výbory tak,
aby všechny tyto narůstající úkoly
mohly účinněji zvládat. Z toho vychází
nutnost úprav ekonomických, právních,
organizačních a dalších nástrojů
v oblasti působnosti národních výborů
jednotlivých stupňů. Jde nám o to,
aby se zlepšila jejich činnost zejména pokud
jde o koordinaci hospodářského a sociálního
rozvoje, oblastní plánování, o plánování
a řízení vlastního hospodářství
a výkon státní správy.
Je třeba vytvořit předpoklady i v oblasti
plánování, v účinnějším
propojování odvětvových a územních
potřeb, ve větším využití
jejich pravomoci jako orgánů státu vůči
všem organizacím na spravovaném území.
Stále ještě trvá stav, kdy představitelé
některých ústředně řízených
organizací jsou málo spjati s potřebami a
možnostmi území, v němž působí
a nedostatečně přispívají k
řešení jeho problémů.
Úpravy k posílení pravomoci a odpovědnosti
budou provedeny diferencovaně vzhledem k úloze jednotlivých
stupňů, neboť jiné úkoly se řeší
v menších obcích a zcela jiná je kvalita,
rozsah problémů a potřeby občanů
ve městech s desítkami tisíc obyvatel.
Jsou připravena také opatření ke zvýšení
úlohy plén, rad a komisí národních
výborů, k podstatnému rozšíření
práv jejich poslanců. Zároveň budou
zpřesněny povinnosti poslanců, a to zejména
pokud jde o jejich odpovědnost vůči voličům.
Jde nám samozřejmě také o účinnější
práci občanských výborů, domovních
komisí i organizací Národní fronty
v místech. A také o to, aby návrhy a připomínky
občanů se staly předmětem vážného
projednávání i podnětem k činorodému
úsilí národních výborů
a jejich orgánů.
Nedílnou součástí připravovaných
opatření je také široká oblast
služeb placených obyvatelstvem. Všichni víme,
jak jejich dobrá či méně dobrá
práce ovlivňuje spokojenost občanů.
Trvale se opakují stížnosti na jejich kvalitu,
dodací lhůty a vůbec dostupnost. Ne všechna
odpovědnost zde padá jen na národní
výbory. Služby poskytují i družstva a
svůj díl odpovědnosti za tento stav mají
i ústředně řízené organizace.
V posledním období došlo k nadměrné
koncentraci podniků služeb do větších
celků, která však nepřinesla vždy
žádoucí užitek. Drobné provozovny
byly blíže občanům a rychleji reagovaly
na jejich požadavky. Proto je třeba věnovat
pozornost rozmístění jednotlivých
provozoven a usilovat o to, aby byly tam, kde je občané
potřebují.
Vedle organizačních opatření je třeba
řešit i mnohé ekonomické otázky,
materiálně technické zabezpečení,
způsoby hmotné zainteresovanosti na kvalitě
a pohotovosti služeb a podstatně zjednodušit
výkaznictví. V této oblasti je nutno odstranit
mnohostupňovitost v řízení a vytvořit
takové ekonomické podmínky, aby národní
výbory měly zájem na rozvoji všech druhů
služeb, které občan potřebuje.
Prostě, chceme vytvořit předpoklady, aby
se mohlo pružně reagovat na místní potřeby
a podle toho služby s využitím nejrůznějších
forem organizovat. Chceme to řešit prostřednictvím
komunálních služeb, družstev, přidružené
výroby JZD, zapojením jednotlivých pracovníků,
a pochopitelně s využitím centrálně
řízených organizací, s cílem
posílit tuto oblast.
Dořešit je třeba i otázky materiálně
technického zásobování a postupně
snižovat podíl činnosti některých
organizací, které v neúnosném rozsahu
kooperují s ústředně řízeným
průmyslem na úkor služeb poskytovaných
obyvatelstvu.
Všechny tyto otázky tvoří obsah materiálu
o rozvoji služeb v letech 7. pětiletky, se kterým
byly příslušné orgány Federálního
shromáždění a národních
rad seznámeny a na jehož tvorbě se některé
z nich podílely.
Nyní mi dovolte několik poznámek k některým
otázkám kultury, školství a zdravotnictví.
V současné době probíhají sjezdy
národních i federálních uměleckých
svazů. Početná obec tvůrců
na nich bilancuje vykonanou práci a odpovědně
se zamýšlí nad příštími
úkoly. V ideových a tvůrčích
zápasech o myšlenkově bohaté a působivé
umění hrají důležitou úlohu
i ekonomické otázky a na sjezdech byly několikrát
také kriticky vzpomenuty. Není pochyb, že i
pro ekonomiku kultury musí platit určitá
pravidla. A je zcela samozřejmé, že je musíme
koncipovat tak, aby přispívala ke zvyšování
kvality umělecké tvorby, k rozvoji socialistické
kultury a nedopustit, aby působila opačně.
Máme za to, že ministerstva kultury obou republik
by měla v krátké době přijít
s iniciativou, jak tyto některé vybrané otázky
racionálně řešit. Všem nám
musí jít o to, aby prostředky, které
do této oblasti vkládáme, byly v zájmu
rozvoje socialistické kultury optimálně využívány.
Pokud jde o školství, pokračuje zde postupná
obsahová a organizační přestavba výchovně
vzdělávací soustavy. Ukončena je již
v předškolní výchově a na I.
stupni základní školy.
Za významné považujeme, že jsme mohli
do mateřských škol umístit zhruba o
100 tisíc dětí více, než jsme
původně předpokládali, a že v
současné době navštěvuje mateřské
školy asi 85 % dětí příslušných
populačních ročníků. Přestavba
naší školské soustavy pokračuje
na 2. stupni základní školy i na školách
pro mládež vyžadující zvláštní
péči. Dosavadní výsledky jsou dobré,
stejně jako na středních odborných
učilištích, především tam,
kde pro to byly vytvořeny potřebné materiální
a kádrové podmínky.
Na většině gymnázií se již
experimentálně vyučuje novému předmětu
- základům odborné přípravy,
který výrazně mění obsah výuky
a charakter školy tohoto typu. Střední odborné
školy již ukončily první etapu experimentálního
ověření nového pojetí ve vybraných
studijních oborech.
Na vysokých školách se věnuje velká
pozornost koordinaci učebních osnov, zlepšení
kvalifikační a věkové struktury pedagogických
kolektivů, tvorbě učebnic a skript i širšímu
zapojení učitelů i studentů do vědeckovýzkumné
práce. Snažíme se zlepšit i podmínky
pro ubytování studentů. V loňském
roce se rozšířil počet lůžek
v kolejích o více než šest a půl
tisíce.
V poslední době se objevily hlasy, že vychováváme
více absolventů vysokých a středních
škol, než jich praxe potřebuje. Zřejmě
vycházejí z určitých potíží
v rozmísťování absolventů některých
studijních oborů.
Zároveň je skutečností, že místa
s požadovanou vysokoškolskou kvalifikací jsou
obsazena vysokoškoláky jen z 65 %, místa s
požadovanou středoškolskou kvalifikací
jen ze 72 %. Řešení této situace není
jistě snadné a vyžaduje vždy citlivý
přístup.
Bude nezbytné jak v střednědobém,
tak i v dlouhodobém plánu uvést do souladu
naše záměry ve výchově studentů
s potřebami společnosti. Takovéto práce
probíhají. Počítáme s tím,
že vláda v dohledné době upraví
způsob rozmísťování absolventů
škol tak, aby našli uplatnění v oborech,
na které je střední nebo vysoká škola
připravila.
Ve zdravotnictví jsme v posledním období
usilovali především o další rozvoj
ambulantní péče, o stabilizaci obvodních
lékařů, zejména v závodech,
a o prohloubení jejich kvalifikace.
Závodní zdravotní péče se v
současné době poskytuje zhruba 57 % všech
pracujících. Vláda rozhodla dobudovat její
ucelený systém tak, aby do roku 1990 závodní
zdravotní péče obsáhla 75 % všech
pracujících. V souvislosti s tím připravujeme
opatření, která stanoví závazné
směry dalšího podstatného prohloubení
a rozšíření zdravotní péče
pro pracující v hornictví.
V souladu s vládním programem dále prohlubuje
péči o ženu a dítě, zlepšuje
systém preventivních prohlídek. Zvýšená
pozornost se věnuje dětem z průmyslových
aglomerací. Připravujeme nová opatření,
jimiž chceme péči o děti předškolního
a školního věku, o dorost i pracující
ženu dále zkvalitnit.
Pokračujeme v realizaci celospolečenských
zdravotnických programů. Ve všech krajích
byly zavedeny nové metody léčby pacientů
po akutním infarktu myokardu, léčení
poruch srdečního rytmu a hypertenze a podstatně
vzrostla síť lékařských pracovišť
a dalších zařízení. Zlepšujeme
zásobování léky i zdravotnickým
materiálem, a v této pětiletce rozšiřujeme
výstavbu lůžkových kapacit určených
pro starší občany.
Naše zdravotnictví dnes disponuje rozsáhlou
sítí nejrůznějších typů
zařízení. Jsme si však vědomi,
že v některých oblastech, především
v Praze, ale i v Bratislavě, je nutné tuto síť
rozšířit a kompletovat tak, aby odpovídala
dosaženému stupni demografického vývoje.
Soudružky a soudruzi poslanci, rok, který uplynul
od XVI. sjezdu naší strany, potvrdil v plném
rozsahu jeho analýzu mezinárodní situace
i naléhavost realizace stanovených mezinárodně
politických záměrů, k jejichž
uskutečňování se zavázala federální
vláda ve svém programovém prohlášení.
Základní linie naší zahraniční
politiky, která tvoří součást
koordinovaného úsilí zemí Varšavské
smlouvy, směřovala k tomu, aby byly zachovány
a rozvinuty všechny hodnoty dosažené v procesu
mezinárodního uvolňování.
S tímto vědomím se XVI. sjezd naší
strany plně ztotožnil se závěry XXVI.
sjezdu KSSS, jenž přijal program míru pro osmdesátá
léta, program, který potvrzuje a dále rozvíjí
generální linii socialistické zahraniční
politiky - linii na odvrácení světové
války, na omezení horečného zbrojení
a odzbrojení, na zachování a další
prohloubení procesu uvolňování napětí.
Můžeme dnes odpovědně říci,
že navzdory prudkým střetům sil pokroku
a reakce, socialismu a imperialismu, sil války a míru,
světový mír zůstal zachován.
Navíc pokračoval politický dialog států
s rozdílným společenským zřízením,
včetně rozhovorů na nejvyšší
úrovni. Prostě ani v době silné protisovětské
a protisocialistické hysterie se Spojeným státům
nepodařilo přimět své spojence, aby
se úplně zřekli ducha helsinské konference.
V západní Evropě se dokonce rozvíjí
vlna mírového a protiválečného
hnutí, které je namířeno proti plánům
NATO, proti dalšímu zbrojení a umístění
nových raket středního doletu na území
západoevropských států.
Je zřejmé, že současná americká
administrativa ztrácí v mezinárodních
záležitostech tolik potřebný realismus.
A tak přivádí svět na osudovou křižovatku,
kdy se zcela neodpovědně hazarduje s budoucností
lidstva. Země socialistického společenství
jsou vystaveny výhrůžkám a nenávistným
obviněním, tak dobře známým
z období studené války.
Všechny tyto kroky jsou doprovázeny snahou změnit
stávající vojensko-strategickou rovnováhu
mezi Východem a Západem, dosáhnout vojenské
převahy, provádět politiku z pozice síly
a diktátu. Usilují o to, vnutit celému světu
nové kolo horečného zbrojení.
Věc obrany míru vystupuje tedy do popředí
s nebývalou vážností.
Za této situace je si přirozeně třeba
klást otázku, kde jsou příčiny
tohoto postupu imperialistických kruhů a jaká
východiska musíme sledovat, co z toho konkrétně
vyplývá pro naši zahraničně politickou
aktivitu.
Je třeba mít na paměti, že západní
svět se stále nachází ve všeobecné
krizi kapitalismu. Krizi, násobené velkými
třídními prohrami imperialismu, novými
otřesy zachvacujícími ekonomickou základnu
i nadstavbu kapitalistického světa. Vzrůstá
počet sociálních konfliktů, stoupá
křivka inflace a nezaměstnanosti. Na tyto potíže
a otřesy reaguje imperialismus dobrodružnou zahraniční
linií.
To se zvláště projevuje ve vojenské
oblasti. Zbrojní rozpočet Spojených států
poprvé v historii překročil dvě stě
miliard dolarů. Militaristé z NATO požadují
nové zbraně hromadného ničení.
Zaváděny do výroby jsou nové zbrojní
systémy, neutronová bomba i chemické zbraně.
Právě tzv. dozbrojovací program zemí
Severoatlantického paktu a plány na rozmístění
572 amerických jaderných raket středního
doletu na území pěti západoevropských
států jsou důkazem těchto nebezpečných
snah. Jejich uskutečnění by vytvořilo
novou strategickou situaci. Náš světadíl
by se změnil v jedno vojenské cvičiště,
doslova ve válečné předpolí
USA. Navíc se především ve Spojených
státech zrodila celá série nebezpečných
válečných doktrín: o obhajobě
životních zájmů Spojených států
kdekoliv na světě s pomocí sil tzv. rychlého
nasazení, o preventivním jaderném útoku,
o zastrašujícím úderu či obraně
na území protivníka, o omezené jaderné
válce v Evropě. Válečnické
kruhy se tedy dnes už vůbec netají tím,
že myslí na útok.
Proti této politice stavějí socialistické
země politiku zásadovou, cílevědomou
a perspektivní, sledující zachování
míru a spolupráci mezi národy. Obranu dosaženého
pružně spojují s aktivní ofenzívou
v klíčových oblastech světové
politiky. V krizových chvílích zachovávají
klid a rozvahu, naplněny historickým optimismem,
vírou ve vlastní síly a autoritu socialismu
ve světě. Přesně ve smyslu slov L.
I. Brežněva, pronesených z tribuny XXVI. sjezdu
KSSS, když řekl: "Vodítkem pro zítřek
nesmí být příprava na válku,
která odsuzuje národy k nesmyslnému plýtvání
materiálními a duchovními hodnotami, nýbrž
upevnění míru." Neznáme žádný
důležitější úkol, než
je odstranění nebezpečí války.
Právě tato stanoviska jsme zapsali do společných
mírových dokumentů států Varšavské
smlouvy.
Mír v Evropě musí být zachován
i pro příští pokolení. K tomu
směřují sovětské návrhy
týkající se zásadního řešení
zbraní středního doletu, přes jejich
snížení až po jejich úplnou likvidaci,
návrhy, které byly v těchto dnech rozvinuty
novou iniciativou soudruha Brežněva, přednesenou
na XVII. sjezdu sovětských odborů, o jednostranném
moratoriu na rozmísťování jaderných
zbraní středního doletu v evropské
části Sovětského svazu.
To může oživit ženevská jednání
SSSR - Spojené státy, pokud ovšem skončí
americké pokusy zavést rozhovory do slepé
uličky nepřijatelnými návrhy k jednostrannému
oslabení druhé strany. Společně s
důležitými návrhy na vzájemný
závazek nezahajovat nové kolo závodů
ve zbrojení představují tyto iniciativy upřímný
projev vůle Sovětského svazu k míru
a k uzavření oboustranně přijatelné
dohody, kterou plně podporujeme. Přimlouváme
se rovněž za návrhy na vytvoření
bezjaderných pásem v jednotlivých částech
Evropy i na jiných kontinentech. Říkám
to s důrazem na půdě zákonodárného
sboru země, která na svém území
nemá ani jednu raketu s nukleární náloží
a která svoji tužbu po míru prokazuje po celou
svou historii.
Vycházíme přitom ze základních
principů leninského pojetí zahraniční
politiky a jsme si plně vědomi své odpovědnosti
na rozhraní dvou rozdílných společenských
systémů. Současně se aktivně
podílíme na veškerém mírovém
úsilí bratrských socialistických zemí.
Bohužel, ne naší vinou jsou mařena mnohá
jednání o odzbrojení, především
v Ženevě, ve Vídni i na půdě
Organizace spojených národů.
V důsledku nepřijatelného postupu zemí
Severoatlantického paktu, především
Spojených států, došlo k dalšímu
přerušení madridské schůzky zástupců
signatářských států Konference
o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Tím
dochází i k odkladu svolání evropské
konference o vojenském uvolnění a odzbrojení.
Zástupci USA a některých dalších
západních vlád totiž rozpoutali farizejskou
propagandistickou kampaň kolem Polska, vědomě
zavedli jednání do slepé uličky a
tak znemožnili přijetí obsažného
závěrečného dokumentu, který
mohl být významným impulsem pro politiku
uvolnění.
V této souvislosti chci zdůraznit, že československá
vláda považuje pozitivní výsledek madridské
schůzky za velmi důležitý pro bezpečnost
a mírovou budoucnost Evropy, pro další rozvoj
ekonomické, vědeckotechnické a kulturní
spolupráce, jak to předpokládá Závěrečný
akt helsinské konference.
Až dosud vedl realismus v politice Evropu cestou mírového
soužití. Věříme, že zdravý
rozum opět zvítězí a na Starém
kontinentě se prosadí princip nedělitelného
míru, stejné a rovné bezpečnosti a
spolupráce zemí rozdílného společenského
zřízení jako trvalý a univerzální
jev. Vždyť není jiné alternativy. Bude
to ku prospěchu nejen národů Evropy, ale
i celého světa.
Současná imperialismem vyhrocená situace
znovu se vší naléhavostí potvrzuje nezastupitelný
význam jednoty a semknutosti zemí socialistického
společenství, což vyjádřeno slovy
soudruha Husáka na posledním sjezdu strany "tvoří
úhelný kámen naší zahraniční
politiky".
Varšavská smlouva je pro nás nejen spolehlivým
ochráncem mírového života, garantem
suverenity a bezpečnosti. V jejím rámci pečlivě
plníme úkoly spojené se zvyšováním
obranyschopnosti, morálně politické a materiálně
technické připravenosti našich ozbrojených
sil. Varšavská smlouva je zároveň i
politickým svazkem, v němž se realizují
vyšší formy spolupráce socialistických
států, koordinuje zahraniční politika
a formulují závažné mírové
iniciativy v zájmu společenství i celého
světa.