Ukazuje se, že právě v zájmu omezování
neužitečné administrativy bude nutné
postupně změnit a zkvalitnit praxí federálních
orgánů ve vydávání různých
předpisů a dbát, aby potřebné
úpravy byly účelné, komplexní
a přehledné.
Čekají nás přirozeně ještě
další úkoly, mezi nimiž na přední
místo řadíme výchovu občanů
k právnímu vědomí, která je
nezbytná pro jejich praktický život i pro spořádaný
chod společnosti.
Vláda si je vědoma své politické a
ústavní odpovědnosti vůči Federálnímu
shromáždění a jeho úloze v našem
politickém systému. Bude náležitě
zabezpečovat pracovní předpoklady pro jeho
zákonodárnou činnost a pro zdokonalování
socialistické státnosti, pro společenskou
kontrolu státní, hospodářské
a sociální politiky i pro ostatní oblasti
jejího působení. Spolu s tím budeme
dbát, aby jeho doporučení výkonným
orgánům státu byla plně respektována.
V souvislosti se sociálním a ekonomickým
vývojem v naší zemi se bude dále prohlubovat
společenská funkce výchovy a vzdělání
v jejich organické jednotě
Všestranná příprava mládeže
k aktivní účasti na výstavbě
rozvinuté socialistické společnosti vyžaduje
věnovat spolu s odbornou výukou stále větší
pozornost výchově k vědeckému světovému
názoru, socialistickému vlastenectví a internacionalismu
a v neposlední řadě upevňovat sepětí
školy se společenskou praxí.
Federální vláda v součinnosti s vládami
národními bude proto dbát i v tomto pětiletí
o důsledné naplňování programu
rozvoje výchovně vzdělávací
soustavy se zvláštním zřetelem na kvalitativní
obsahové změny ve všech typech a stupních
škol. Přitom budeme usilovat o to, aby úkoly
s tím spojené plnily i ostatní resorty, které
se na přestavbě školské soustavy podílejí.
Další rozvoj zaznamenává předškolní
výchova. Počítáme s tím, že
se dále zvýší již dnes vysoký
podíl tří až pětiletých
dětí, začleněných do předškolních
zařízení.
V letech 1983-84 dokončíme organizační,
obsahovou a metodickou přestavbu celé základní
školy a v plné šíři přistoupíme
k přestavbě gymnázií, středních
odborných škol a učilišť. Vyžádá
si to nová opatření i v oblasti legislativně
právní, včetně nového zákona
o základních a středních školách.
Zvláštní pozornost soustředí
vláda a národní výbory na přípravu
mládeže pro dělnická povolání.
Střední odborná učiliště
se v 7. pětiletce stanou nejmasovějším
typem středních škol, což je spojeno se
značnými nároky jak materiálními,
tak i kádrovými.
Do konce roku 1985 bude v podstatě všem dětem
umožněno získat střední vzdělání
a více než polovině veškeré mládeže
úplné střední vzdělání
s maturitou.
Pokud jde o vysoké školy, bude rovněž
pokračovat jejich obsahová a metodická přestavba.
Jejím cílem je nejen modernizovat a racionalizovat
teoretickou přípravu studentů na úrovni
současných vědeckých poznatků,
ale též ji přiblížit náročnějším
potřebám praxe včetně jejich přípravy
pro řídící práci.
Za důležité pokládáme, aby v
systému našeho středního a vysokého
školství se přednostně rozvíjely
technické a přírodovědné obory,
zabezpečující klíčová
odvětví národního hospodářství
kvalifikovanými kádry. Naléhavým úkolem
je zefektivnit vědeckovýzkumnou práci vysokých
škol, která by měla více přispět
i k řešení úkolů státního
plánu vědy a technického rozvoje.
Společně s vládami republik bude federální
vláda usilovat také o to, aby se dále zdokonalovaly
podmínky pro bohatý kulturní a společenský
život našeho lidu. Podobně jako škola, musí
se i kultura ještě účinněji podílet
na utváření socialistického společenského
vědomí a životního způsobu, jestě
angažovaněji se začlenit do zápasu o
novou společnost, všestranný rozvoj člověka,
za pokrok a mír.
Proto je nutno zvyšovat nároky na ideovou a profesionální
úroveň umělecké tvorby, která
by měla široce a přesvědčivě
ztvárňovat plnokrevný obraz člověka
naší doby, cílevědomě usilujícího
o kvalitativní přeměny společnosti,
člověka, který v procesu těchto přeměn
mění i sám sebe.
Za svůj významný úkol považuje
federální vláda podporovat všechno,
co napomáhá rozvoji kultur našich národů
a národností, jejich vzájemnému obohacování
a vytváření předpokladů pro
jejich sbližování.
Rozvoj socialistické kultury chápeme jako komplexní
a neustálý růst kulturně politické
úrovně lidu, jako růst kulturnosti prostupující
všechny oblasti společnosti. Je zřejmé,
že to vyžaduje koordinované působení
všech státních i společenských
organizací, zvýšení kvality i účinnosti
jejich výchovného vlivu, včetně uplatnění
náročnějších kritérií
ve sféře zprostředkování kulturních
hodnot. V tomto úsilí mají nesporně
významné místo masové sdělovací
prostředky - televize, rozhlas a tisk. Vláda bude
i nadále vytvářet potřebné
podmínky pro jejich činnost a rozvoj, pro to, jak
zdůraznil XVI. sjezd Komunistické strany Československa,
". . . aby tyto důležité nástroje
práce strany a socialistického státu mohly
úspěšně plnit své poslání,
zvyšovat úroveň, politicko-organizátorskou
a výchovnou úlohu i svou společenskou působivost."
Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych nyní
vyložil záměry federální vlády
na mezinárodním poli. Jsou nedílně
spjaty - jak jsme řekli na XVI. sjezdu KSČ - s úkoly
naší vnitřní politiky, jakož i
s cílem upevňování jednoty socialistického
společenství.
Scházíme se v období složité
mezinárodní situace, kdy se povážlivě
zhoršilo politické ovzduší, vzrostlo napětí
a počet válečných ohnisek, jsou zmražena
mnohá odzbrojovací jednání, a naopak
začíná nové kolo zbrojení.
Sedmdesátá léta zůstanou zapsána
v dějinách zlatým písmem jako období
úspěšných mírových iniciativ
zemí socialistického společenství,
k nimž Československo přispělo podle
svých nejlepších sil. Bylo to i desetiletí
triumfu mírového programu Sovětského
svazu. Dnes je však smutnou skutečností, že
imperialismus se znovu snaží prosadit vojenskou hysterií,
zbrojením a válkami.
Všechny tyto nové jevy se nás hluboce dotýkají
a zároveň ovlivňují současná
a příští rozhodnutí. Při
vědomí vážných změn ve
světě, při vědomí nezbytnosti
míru pro náš další pokojný
rozvoj, jsme se jednoznačně vyslovili pro soubor
návrhů, přednesených z tribuny XXVI.
sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu.
S radostí jsme přijali i výzvu Nejvyššího
sovětu SSSR k parlamentům a národům
světa. Vítáme, že z Moskvy - velké
metropole socialismu - opět zní důtklivé:
"Je třeba udělat vše, aby bylo zabezpečeno
právo lidí na život." Právě
tyto významné iniciativy jsou jedinou možnou
alternativou proti kursu horečného zbrojení,
proti strategii napětí a konfrontace, které
prosazují některé kruhy Spojených
států a dalších imperialistických
zemí.
I pro nás je přitom rozhodující to,
co řekl nedávno generální tajemník
ÚV KSSS a předseda prezídia Nejvyššího
sovětu SSSR, soudruh L. I. Brežněv: "Mezinárodní
situace může být horší nebo lepší,
ale velmi důležité je nesejít ze správné
cesty! Budeme vytrvale pracovat, aby se snížilo napětí,
aby se zachovalo uvolnění a byl zajištěn
jeho další pokrok. To je klíčová
otázka."
Československá socialistická republika je
zcela přesvědčena o životní nezbytnosti
soužití zemí rozdílného společenského
zřízení, o prospěšnosti úmyslu
rozšířit politiku uvolnění především
do vojenské oblasti, o nutnosti obnovení sovětsko-amerických
rokování o omezení a snížení
raket středního doletu v Evropě, o potřebách
pokroku v přípravě evropské konference
o vojenském uvolnění a odzbrojení.
A v tomto duchu je a bude zaměřena činnost
naší diplomacie, pracovníků zahraničního
obchodu, kulturních styků, vědců a
vůbec všech, kteří plní své
poslání na jevišti zahraniční
politiky.
Základním principem československé
zahraniční politiky byl, je a bude svazek internacionálního
bratrství, těsné soudružské spolupráce
a nejužší spojenecké součinnosti
se Sovětským svazem. Právě "ve
spojenectví se Sovětským svazem se naplňují"
- jak prohlásil na XVI. sjezdu KSČ soudruh Gustáv
Husák - "nejbytostnější zájmy
a tužby našeho lidu.
Českoslovenští komunisté, naše
národy, vysoce oceňují úlohu Sovětského
svazu jako rozhodující opory socialismu, všeho
revolučního a pokrokového, jako naděje
a garanta mírového vývoje, o jehož sílu
se rozbíjejí snahy imperialistických a militaristických
kruhů diktovat svou vůli jiným národům."
Pochopitelně zamýšlíme patřičně
obohatit praxi socialistického internacionalismu se všemi
bratrskými zeměmi Evropy: s Bulharskou lidovou republikou,
Maďarskou lidovou republikou, Německou demokratickou
republikou, Polskou lidovou republikou a Rumunskou socialistickou
republikou. Vždyť jednota a síla světového
socialistického společenství je spolehlivou
záštitou naší národní samostatnosti,
jedním ze zdrojů našich současných
i příštích jistot, předpokladem
lepšího světa budoucnosti.
Pokračovat ve vzájemně výhodné
spolupráci budeme se Socialistickou federativní
republikou Jugoslávie. V našich záměrech
je i rozšíření již tradičních
styků s touto přátelskou zemí.
Pokud jde o Polskou lidovou republiku, chce vláda vyjádřit
znepokojení nad vývojem v této bratrské
zemi, kde se zatím nepodařilo zastavit postup krize.
Soudružský dopis ústředního výboru
Komunistické strany Sovětského svazu ústřednímu
výboru Polské sjednocené dělnické
straně, s nímž se plně ztotožňujeme,
ukázal hloubku nebezpečí, které ohrožuje
lidové Polsko. Nadále doufáme, že socialistické
a vlastenecké síly našeho severního
souseda zvládnou povážlivou situaci, zkříží
záměry kontrarevolučních sil a vměšování
Západu do vnitřních záležitostí.
Přitom znovu ujišťujeme polské soudruhy
svou všestrannou solidaritou i svou připraveností
dále rozvíjet a rozšiřovat spolupráci
ve všech směrech.
Nejtěsnější bratrské svazky míníme
zachovat i ve vztazích k socialistické Kubě,
která jako první latinsko-americká země
úspěšně buduje socialismus a statečně
čelí tlaku amerického imperialismu na novém
kontinentě.
Stejně tak hodláme úzce spolupracovat s Mongolskou
lidovou republikou, která uskutečňuje program
výstavby socialismu, rovněž s národy
Vietnamu, Laosu a Kambodže, jež realizují hluboké
sociální přeměny a zároveň
úspěšně čelí imperialistické
agresi a úkladům pekingského hegemonismu.
Budeme dále spolupracovat i s Korejskou lidově demokratickou
republikou. Zbývá ještě říci,
že nic nebrání zlepšení československo-čínských
vztahů, alespoň z naší strany, ovšem
při zachování základních principů
naší zahraniční politiky.
Zdůrazňujeme, že Československo je pevným
článkem organizace Varšavské smlouvy,
která sleduje výlučně obranné
cíle za podmínek stejné a rovné bezpečnosti.
Pokud však budou některé státy NATO
stupňovat kurs na změnu poměru sil - za zvláště
nebezpečný považujeme úmysl rozmístit
572 nových raket středního doletu na území
pěti západních zemí - pak i Československo
a jeho spojenci přijmou nezbytná opatření.
Ostatně Československá lidová armáda,
naše ozbrojené síly vždy dostály
svým povinnostem při obraně západního
pomezí světa socialismu a tak tomu bude i v budoucnu.
Ve chvílích, kdy Evropa i svět stanuly na
jedné z obtížných cest vývoje,
kdy cítíme hlubokou odpovědnost za každé
politické rozhodnutí, kdy bedlivě zvažujeme
své příští kroky, naplňuje
nás jistotou příslušnost k socialistickému
společenství. Vždyť mírový
vývoj Evropy není myslitelný bez jeho existence,
bez jeho jednoty, společného postupu, nezištné
spolupráce, jakož i bez jeho síly hospodářské
a vojenské.
V posledních letech se dostal do popředí
zájmu vývoj Afriky. Právě na tomto
kontinentě v průběhu sedmdesátých
let vyvrcholil národně osvobozenecký boj,
v dalekosáhlých společenských přeměnách
se ustavila řada režimů revolučně
demokratických. Některé z nich se rozhodly
pro socialistickou cestu vývoje. Tento nový jev
vyžaduje od československé zahraniční
politiky odpovídající praxi mezinárodní
solidarity a účinné spolupráce především
s Angolskou lidovou republikou, socialistickou Etiopií,
Mosambickou lidovou republikou i dalšími protiimperialisticky
zaměřenými státy tohoto světadílu.
Naši podporu poskytneme i úsilí Organizace
africké jednoty, zvláště těm
jejím krokům, které směřují
k dosažení plné nezávislosti osvobozených
území a jsou namířeny proti staronové
doktríně "rozděl a panuj" proti
alianci sil imperialismu a rasistické Jihoafrické
republiky. Současně rozhodně odsuzujeme okupaci
Namibie, jejíž osvobozenecký boj zosobnila
organizace SWAPO.
Podobně jako v Africe usilujeme o širokou součinnost
se státy socialistické cesty vývoje v Asii
- s Afghánskou demokratickou republikou a Jemenskou lidově
demokratickou republikou. Všeobecné zájmy revolučního
procesu, ale i míru, vyžadují, aby se urovnala
situace kolem Afghánistánu, který žije
svůj všední den ve stavu nevyhlášené
války ze strany některých sousedů,
podporovaných imperialistickými státy. Proto
vítáme všechny návrhy afghánské
vlády k vypracování systému mezinárodních
záruk bezpečnosti v této oblasti. Svoji solidaritu
a podporu afghánské revoluci jsme v nedávných
dnech jednoznačně vyjádřili při
jednání na nejvyšší úrovni
mezi našimi státy, jakož i při podpisu
Smlouvy o přátelství a spolupráci.
Zároveň se vyslovujeme ve prospěch jednání,
které by skoncovalo s americkou eskalací vojenské
síly v Perském zálivu a v Indickém
oceánu. Jsme samozřejmě zajedno se všemi
silami, které požadují zakončení
válečného konfliktu a politické urovnání
všech sporných otázek mezi Irákem a
Íránem.
Velmi nás znepokojuje výbušná situace
na Blízkém východě, kde agresívní
akce Izraele maří spravedlivé řešení
národního údělu arabského lidu.
Nedávné útoky izraelského letectva
na Libanon. jakož i na jaderná zařízení
Iráku - mimochodem trvale pod mezinárodní
kontrolou - považujeme za bezpříkladné
porušení mezinárodního práva
a za další akty agrese. Je nám zřejmý
cíl těchto pokusů. Mají proměnit
bankrot campdavidských dohod v nový kurs válečných
provokací, v jejichž pozadí stojí snaha
po uzákonění vojenské přítomnosti
Spojených států. Jediné východisko
z nebezpečné situace nalézáme v návrzích
na svolání mezinárodní konference,
která by se zabývala příčinami
napětí na Blízkém východě,
obnovila národní a státní práva
Palestinců na územích okupovaných
Izraelem, spoutala agresivitu Tel Avivu a posléze zaručila
bezpečnost všech států v této
oblasti.
Jsme si vědomi důležitosti všestranné
spolupráce s protiimperialisticky orientovanými
arabskými zeměmi, jejichž vliv na světové
události stále sílí. Jejich pokrokovým
zápasům vždy poskytneme nezbytnou pomoc. Mám
na mysli především Syrskou lidovou republiku
a na africkém kontinentě Lidovou lybijskou Džamahirii
a Alžírskou lidovou republiku. Konečně
zdůrazňujeme i přednostní význam
styků s Indickou republikou. Tradice a úroveň
těchto styků jsou předpokladem i pro nové
formy ekonomické spolupráce.
Pozitivní vztah zachováme nadále k hnutí
nezúčastněných. Obzvláště
blízké jsou nám země, které
nesmlouvavě vystupují proti imperialismu, neokolonialismu,
rasismu a zároveň uskutečňují
programy ekonomických a sociálních přeměn.
Jsme hluboce přesvědčeni, že mladé
osvobozenecké národy mají nejen právo
na politickou samostatnost, ale i na dosažení ekonomické
nezávislosti v demokraticky fungujících mezinárodních
vztazích. Proto také rozhodně odsuzujeme
pokusy některých vládních představitelů
Spojených států ztotožnit národně
osvobozenecký zápas s mezinárodním
terorismem a tak ospravedlňovat vývoz kontrarevoluce,
což je součást jejich politiky konfrontace
a vydírání silou.
Vždy jsme byli přesvědčenými
stoupenci politiky mírového soužití,
tak jak se prosadila v Evropě uplynulého desetiletí.
Tento princip považujeme za závazný i do budoucna.
Jsme rozhodnými zastánci Závěrečného
aktu z Helsink a jeho důsledné realizace. Naopak
odmítáme veškeré pokusy Severoatlantického
paktu o získání vojenské převahy.
Neláká nás mír založený
na zastrašování a nesoutěžíme
s nikým v převaze zbraní a vojsk. Proto si
přejeme dialog o všech otevřených otázkách,
o rozšíření uvolnění do
vojenské oblasti. Proto na madridské schůzce
podporujeme úsilí o svolání evropské
konference k vojenskému uvolnění a odzbrojení.
Tak prosté a lidské jsou zásady naší
politiky vůči sousedním i vzdálenějším
zemím západní Evropy. V minulých letech
jsme dokázali své dobré úmysly proměnit
v činy. Máme opravdu sousedské vztahy k Rakousku,
jehož pozitivní postoj k otázkám uvolnění
naznačuje, že naši spolupráci lze ještě
prohloubit.