Kvalita spolurozhoduje o konečném zhodnocování
výrobního procesu, jako o výši ceny,
o konkurenční schopnosti v zahraničním
obchodě, o provozní spolehlivosti, odstraňování
reklamací, o získávání důvěry
odběratelů. Tyto rezervy mají ve strojírenství
stamiliónové hodnoty. Jen evidované ztráty
z nejakostní výroby i přes snížení
oproti roku 1982 dosáhly za minulý rok ve zmíněných
resortech 620 mil. Kčs. Dobře fungující
přejímka vstupních materiálů
zakládá úspěšný boj o
zvyšování kvality finálních výrobků.
V mnohých podnicích se však kvalitativní
přejímce materiálu nevěnuje dostatek
pozornosti hlavně pak u dodávek těch dodavatelů,
jejichž výstupní kontrola jakosti nedosahuje
spolehlivé úrovně.
Čtvrtý okruh - nedokončená výroba.
Nedokončená výroba představuje u uvedených
3 resortů částku 33 miliard, tj. 28 % veškerých
jejich zásob. Její výše je dána
převážně technologickou dobou výrobního
cyklu jednotlivých výrobků. Rovněž
struktura výrobního programu ovlivňuje výši
rozpracovanosti. Např. u elektrotechnického průmyslu
je výše nedokončené výroby závislá
na podílu objemu výrobků s dlouhým
výrobním cyklem (jako vysílače, telefonní
ústředny, komplexní zařízení
silnoproudé a zdravotní techniky) k celkovému
výrobnímu programu.
Zdroje rezerv v této oblasti lze hledat v dodržování,
resp. ve zkracování technických lhůt
finálních výrobků, v naprostém
souladu plánovacích trendů výroby
subdodavatelů s plánovaným trendem finální
výroby, v prověřování efektivnosti
kooperací i vnitroresortních (podrobně o
tomto problému hovořil poslanec Linhart), v odstraňování
poruch dodávek kompletačních materiálů,
a to mnohdy i maličkostí, hlavně pak od dodavatelů
mimo resort; tyto maličkosti mnohdy podstatně ovlivňují
zvyšování nedokončené výroby.
Pátý okruh - náhrad ní díly.
Snad nejnákladnější "shánění"
vyžadují náhradní díly. Význam
provozní spolehlivosti strojů, pohotovost v opravách
a údržbě a jejího vlivu na efektivnost
výrobního procesu není třeba zdůrazňovat.
Ve strojírenství působí funkce náhradních
dílů dvěma směry. Jednak pohotovost
skladu náhradních dílů pro udržování
provozní schopnosti vlastního strojního vybavení
a jednak dostatečné zajištění
výroby náhradními díly pro stejný
účel u svých odběratelů. Toto
má pro strojírenství zvláštní
význam hlavně v obchodní politice, jmenovitě
v zahraničním obchodě. Určitou složitost
zde způsobuje zajišťování náhradních
dílů pro komponenty dodávané dodavateli
mimo resorty.
Situace v náhradních dílech je stále
neuspokojivá, úspěch řešení
nutno spíše hledat v zajišťování
chybějících maličkostí, jako
je technická pryž, elektrika, různé
těsnění, drobné komponenty, než
ve zvyšování objemu výroby náhradních
dílů; tedy v sortimentech, které se rychleji
opotřebovávají. Ty by měl přece
každý výrobce spolehlivě znát.
A přece, bariéry nepřízně stávajících
ekonomických nástrojů u výrobce jsou
i nadále daleko silnější.
Jsme svědky četných stížností,
že pro maličkost, která se nedostane na trhu,
je zájemce nucen koupit komplexní náhradní
díl nebo agregát. Zbytky po vyjmutí potřebné
maličkosti se pak kupí jako další bezobrátkové
zásoby.
Únosná centralizace skladů náhradních
dílů se spolehlivým evidenčním
přehledem, odvážnější podniková
unifikace strojů, vyřazování starých
značek, zkvalitnění řízení
dovozu náhradních dílů na základě
vytypování operativních potřeb, to
vše může přinést obrat k lepšímu
hospodaření s náhradními díly.
Ostatně na situaci v náhradních dílech
jsme již několikrát upozorňovali zde
ve výborech i v plénu Federálního
shromáždění.
Šestý okruh - drobné a krátkodobé
potřeby. Stav DKP (což je zkratka pro drobné
a krátkodobé předměty), představuje
ve strojírenství částku 8 mld. Kčs.
Roční spotřeba ještě přesahuje
tuto částku. Již odedávna platí,
že drobné nářadí a nástroje
dělají mistra svého díla. Spolehlivost
a kvalita nástrojů, hlavně při automatizovaném
provozu, má nesmírný vliv na racionalitu
výrobního procesu. Rozhodování o nákupu
nebo dovozu by tedy mělo být svěřováno
nejlepším odborníkům. Rovněž
tak řízení vlastních nástrojáren
by mělo být všude příkladné.
Opakované nedostatky by se měly řešit
bezprostředně s dodavatelem, event. s výzkumem.
Další skupinu DKP tvoří ruční
nářadí, pracovní a bezpečnostní
pomůcky, oděvy a obuv. Způsob hospodaření
s touto skupinou zásob je značně podceňován.
Vydávání pro zaměstnance je často
bez kontroly, přístupy mnoha zaměstnanců
nesou znaky nehospodárnosti. Zde se nabízejí
možnosti a různé formy ze strany odborových
organizací. K rychlému opotřebování
přispívá i nízká kvalita pracovních
oděvů, rukavic, obuvi apod.
Vedle toho bychom se neměli spokojovat i s vyskytujícími
se případy, kdy odběratel, chce-li dostat
např. pracovní obuv v běžných
číslech velikosti, musí nakoupit i určitou
část abnormálně velkých nebo
malých čísel, i když ví, že
je nikdy nebude potřebovat. Tyto se samozřejmě
po určité době vyřazují jako
nepotřebné v plné hodnotě.
Celý systém hospodaření s drobnými
a krátkodobými předměty má
dosti rezerv, jejichž využití může
podstatně přispět ke snižování
výrobní režie strojírenských
podniků.
Konečně sedmý okruh - zásobovací
činnost: Oblast výrobních zásob končí
svou ekonomickou funkci dodáním franco první
místo spotřeby. Tento proces obsahuje tři
činnosti: pořízení zásob, skladování
a manipulace. Náklady na tyto tři činnosti
svým, podílem, i když nepřímo,
významně ovlivňují výši
výrobních nákladů. Navíc skladové
hospodářství a manipulace odčerpává
velký počet pracovníků. Jde současně
o významný, často opomíjený
zdroj zvyšování produktivity práce ve
strojírenských podnicích. Stupeň mechanizace
v této oblasti je poměrně nízký.
Řízení těchto tří činností
přes své rezervy nemá své adekvátní
postavení v systému vnitropodnikového řízení.
Funkce vnitropodnikového chozrasčotu v zásobovací
činnosti je všeobecně podceňována,
nemá potřebnou adresnost a účinnost,
praktikuje se spíše formálně v tradiční
globálnosti. Širší uplatnění
výpočetní techniky by se zde nesporně
vyplatilo.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
potud některé vybrané poslanecké poznatky
výborů pro průmysl, dopravu a obchod SL a
SN k zefektivnění výrobního procesu
prostřednictvím kvalitnějšího
řízení vývoje a využívání
zásob ve strojírenství.
Závěrem se domnívám, že převážná
část uvedených možných rezerv
v oblasti zásobování má svoji ekonomickou
platnost i v ostatních úsecích našeho
národního hospodářství. Jsem
toho názoru, že funkce racionálního
řízení zásobovací činnosti
patří k významným zdrojům pro
zefektivnění výrobního procesu. Její
úspěšné řešení může
předcházet drahým důsledkům,
jako je současná akce likvidace nadměrných
zásob, a může přispět významnou
měrou k žádoucí intenzifikaci národního
hospodářství. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
SL A. Hůla: Děkuji poslanci Chladovi. Jeho vystoupením
je vyčerpán seznam přihlášených
poslanců do rozpravy. Ptám se, zda se někdo
z poslanců ještě hlásí o slovo.
(Nikdo.) Není tomu tak. Rozprava je skončena.
Přerušuji jednání na 20 minut. Po přestávce
bude jednání řídit předseda
Sněmovny lidu soudruh Václav David.
Členy návrhové komise k usnesení upozorňuji,
aby se ihned sešli v přízemí v čítárně
knihovny.
(Jednání přerušeno v 15. 06 hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 15. 24 hodin.)
(Řízení schůze převzal předseda
Sněmovny lidu V. David.)
Předseda SL V. David: Soudružky a soudruzi
poslanci, budeme pokračovat v jedná. ní.
O slovo se přihlásil ministr financí ČSSR
soudruh Lér, který odpoví na otázku
poslance Komárka. Dávám mu slovo.
Ministr financí ČSSR L. Lér: Vážený
soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, poslanec
Komárek položil otázku, která je velice
závažná, a to, jak působí experiment
propojení vybraných podniků zahraničního
obchodu a výroby na vývoj zásob exportního
zboží v tuzemsku i v zahraničí. Tato
otázka úzce souvisí s tématem, který
zde přednesl soudruh Potáč.
Na tuto otázku v podstatě navazovala velká
část další rozpravy. Například
poslankyně Večeřová, která
hovořila o myšlení a přístupech
lidí k požadavkům ekonomiky, dále rozvinula
tuto otázku, a stejně tak poslanec Chlad, který
uvedl, že peníze za socialismu zůstávají
v pravém slova smyslu penězi, navázal na
tuto otázku. Přitom se nejedná o námět
aktuální pouze v Československu, ale zmíněná
otázka je diskutována i v ostatních zemích
socialistického tábora.
V našich současných podmínkách
uplatňujeme některé ekonomické experimenty.
Takovéto experimenty nemají charakter experimentů
chemických ani fyzikálních, ale jsou to nové
postupy zahrnující vědomí lidí,
jejich myšlení a chování. Takový
experiment není možné uskutečnit za
dva, za tři měsíce. Proto zde nemohu uvést
jednoznačnou odpověď, jaké již
dnes výsledky experiment užšího propojení
výroby a zahraničního obchodu přináší.
Uvedu některá fakta, o kterých ale ihned
musím říci, že jsou ovlivněna
vnitřním i vnějším ekonomickým
prostředím, a to ostatní, co působí
systémově, dlouhodobě v jednotlivých
odvětvích, musíme ještě velice
vážně posoudit.
Již druhým rokem, a předpokládám,
že tomu tak bude i v roce třetím, zrychlujeme
obrátku zásob. Je to důsledek opatření
stranických a vládních orgánů,
která se týkají limitů, normativů,
úvěrové politiky atd. Skutečností
je, že po sedmi nebo osmi letech zpomalování
dochází ke zrychlování obrátky.
Přitom však ve světě je obrátka
zásob výrazně rychlejší než
u nás, takže v tomto směru máme velké
rezervy, a to soudruh Potáč ve svém vystoupení
podrobně rozvedl.
Výbor lidové kontroly dělá velice
důsledné prověrky v oblasti zásob
a předkládá pravidelně materiály
do vlády. Kromě toho je zde vliv SBČS, Souboru
opatření, limitování spotřeby
kovů, materiálů. paliv atd. Všemi těmito
vlivy působíme, aby se obrátka zásob
zrychlovala a byla faktorem intenzifikačním.
V experimentu ve vztazích mezi výrobou a zahraničním
obchodem je cílem zajištění přímějších
vztahů mezi výrobou a konečným odběratelem.
Jde o vztahy naší výroby se Sovětským
svazem, zeměmi RVHP i západními státy.
Naší snahou je docílit, aby se ve výrobě
maximálně promítl tlak na konečný
efekt, aby nedocházelo k tomu, že na jedné
straně docilujeme zisku, zatímco na druhé
straně musíme na mezinárodní směnu
doplácet a v konečném efektu v zahraničním
obchodě v řadě případů
ztrácíme.
Kdybych měl proto pouze zjednodušeně odpovědět
na přednesenou otázku, řekl bych: ano, tam
kde zkoušíme zmíněný experiment,
došlo k poklesu zásob. Mám zde fakta, ze kterých
je možné vyčíst, že ve srovnání
s 926 mld. Kčs za stejné období předchozího
roku, došlo u experimentujících organizací
za 1. pol. 1984 k poklesu stavu zásob na 645 miliard Kčs.
Mám zde údaje, které dokumentují,
že v podnicích, kde se experimentuje užší
vztah mezi výrobou a obchodem, existuje lepší
poměr mezi vnějšími a vnitřními
cenami. Bylo by ale mylné se domnívat, že zde
se již projevuje výrazně vliv experimentu.
Působí zde mnoho vnějších a vnitřních
podmínek a musím říci, že s nimi
máme velké starosti a hledáme realizaci představy,
aby výroba cítila maximální zodpovědnost
za uspokojování odběratele.
Zda někde dojde k organizačnímu či
ekonomickému spojení nebo oddělení
apod. obou sfér, musí posoudit a rozhodnout vláda
ČSSR. Známe systémy řízení
této oblasti v NDR, Maďarsku, Bulharsku, Sovětském
svazu i v jiných zemích, ale jejich praxi nemůžeme
beze zbytku v našich podmínkách aplikovat.
Musíme proto předložit vládě
a příslušným politickým orgánům
analýzu toho, co by pro Československo bylo optimální.
Jiné je vyrábět atomové reaktory a
jiné vyrábět hudební nástroje.
Každý jistě pochopí, že v tom mohou
být různé souvislosti i vazby. Proto původní
myšlenka musí být ještě zhodnocena.
Dnes mohu říci, že ve výrobě,
kde uplatňují experiment, cítí větší
odpovědnost za výrobu a zásoby, neboť
výsledek jde na jejich účet. Máme
však také hlasy ze zahraničního obchodu,
že nové postavení nemusí být
vždycky rovnoprávné, a kdyby se zahraniční
obchod řídil pouze přáním výroby,
že bychom také mohli o zahraniční trhy
v některých případech přijít.
Proto budeme v těchto měsících tyto
věci hluboce analyzovat a hledat metody, jak myšlenku,
která platí, kterou vyslovil XVI. sjezd KSČ
- užší sepětí výroby a zahraničního
obchodu, a to koneckonců platí i pro obchod vnitřní,
jak tuto myšlenku realizovat.
Proto bych chtěl odpovědět, že myšlenka
užšího sepětí výroby a obchodu
se ukazuje jako správná. Avšak otázka
formy tohoto sepětí, tlaku na zásoby a kapacity
není uzavřena, zde hledáme ještě
cesty a modifikace, jak věci nejsprávněji
vyjádřit.
Ve spolupráci se Státní plánovací
komisí a SBČS jsme nyní dali našim ministerstvům
a dalším orgánům podklady, ve kterých
se snažíme vyjádřit, co každý
podnik přináší pro národní
důchod, a kolik na tento přínos musí
vynaložit, poněvadž jsme ve vládě
usnesli, že každý musí dělat analýzy,
jak výkonné jsou podniky jednotlivých resortů
a co udělat, jak pozvednout podniky na nejvyšší
úroveň.
Zazněla zde také otázka v rozpravě
o sdružování finančních prostředků.
Pro sdružování prostředků organizací
jsou předpisy vydány. Chceme sdružovat prostředky
průmyslových podniků, zemědělských
podniků a národních výborů,
aby se v rámci teritoria optimálně řešily
výrobně ekonomické problémy a uspokojovaly
se potřeby lidí.
Chci využít této otázky, abych upozornil,
že v posledním čísle Hospodářských
novin vyšly "Hlavní směry dalšího
rozvíjení soustavy řízení v
8. pětiletce". Jsou to opatření, o kterých
jsme s vámi diskutovali, ve kterých jsou i vaše
zkušenosti a váš rozum, je to práce stovek
odborníků. Je zde ještě hodně
bílých míst a nezodpovězených
otázek. Se soudruhem Potáčem jsme vydali
příkaz, podle kterého je třeba v připravovaném
systému ještě asi 150 otázek dopracovat,
ptát se podniků a výzkumných ústavů,
jak věci co nejlépe vyřešit, aby řízení
čs. ekonomiky skutečně bylo intenzifikačním
faktorem a pomáhalo realizaci 8. pětiletého
plánu. Podle něho má být národní
důchod zvýšen minimálně o 3,5
%, růst výroby má činit 4 %, a přitom
produktivit. a práce musí přes 90 % pokrývat
růst národního důchodu. Na jednotku
národního důchodu musíme ušetřit
minimálně 2 % paliv a minimálně 3
% kovů, tzn., že musíme plně nasadit
intenzifikační faktory k rozvoji naší
ekonomiky, a mezi ně patří také to,
že z přírůstku národního
důchodu musíme upevňovat i naší
platební rovnováhu ve světě a neutrácet
na nadměrné zásoby.
S. Potáč zde podrobně vysvětlil, že
počítáme se zrychlením obrátky
zásob, s vytřiďováním zásob
a se snižováním stavu zásob ve vztahu
k výkonům. K tomu by měly přispět
nejen experimenty, které děláme v zahraničním
obchodě, ale i obecné postupy například
v resortu FMVS, kde letos zkoušíme jednotný
zisk z vnitřní ekonomiky a ze zahraničního
obchodu - máme s tím spoustu starostí, metodicky
si s řadou věcí dosud nevíme rady.
Zkoumáme, v jakém rozsahu experiment uplatnit -
jestli pouze na vedoucí pracovníky nebo promítnout
opatření až do základních mezd.
Nejdříve proto předložíme analýzu
naší vládě a našemu politickému
vedení.
Končím odpověď tím, že experiment
ukazuje určitý nadějný směr,
ale zatím ještě nemůžeme vyslovit
konečný soud. Ale již dnes se ukazuje zřetelně,
že pro zaměření, aby výroba vyráběla
pro užití, pro konečné výsledky,
při maximální rentabilitě a zisku,
je správné, když bude spojena užitná
hodnota s náklady vynaloženými na tuto užitnou
hodnotu.