Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Sněmovna lidu

Význam bezpečnosti práce a dodržiavania bezpečnostných predpisov je nesporný. Prínosom pre odhaľovanie nedostatkov v oblasti bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci je vykonávanie kontrolnej činnosti v rámci trojstupňovej kontroly. Do tejto oblasti patria i ochranné pracovné pomôcky. S úrovňou ochranných pomôcok nemôžeme byť spokojní, pretože na trhu nie sú v žiadúcom sortimente, niektoré majú nevyhovujúcu kvalitu a nezodpovedajú stanoveným požiadavkám. O tom sme sa presvedčili pri našich prieskumoch v OSP Litoměřice, Pozemné stavby Trnava, ale i v ďalších podnikoch.

Uviedla som iba niekoľko námetov, ako obmedziť pracovnú neschopnosť. Vykonané prieskumy boli veľmi podnetné a ukázali cesty ako znižovať pracovnú neschopnosť. Hlavnú úlohu tu musia plniť vedúci na všetkých stupňoch riadenia v úzkej spolupráci s odborovými zložkami. Mali by analyzovať súčasný stav, dbať na to, aby noví pracovníci boli prijímaní len po dôkladnej zdravotnej vstupnej prehliadke, mali by byť rešpektované odporučenia lekárov pri dočasnom alebo trvalom preradení pracovníkov zo zdravotných dôvodov. Treba prehlbovať kontrolu dodržiavania liečebného režimu zameranú hlavne na pracovníkov s nižšou pracovnou morálkou, rozširovať možnosti liečebnej i preventívnej starostlivosti, obmedzovať počty rizikových pracovísk a tým znižovať straty použiteľného fondu pracovnej doby.

Předsedající místopředseda SL A. Hůla: Děkuji poslankyni Ridzikové, dávám slovo poslankyni Švihálkové, připraví se poslanec Chlad.

Poslankyně Z. Švihálková: Vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, existence zásob v reprodukčním procesu je pro jeho hladký chod nezbytná. Vyrovnává všechny poruchy i výkyvy, ke kterým dochází v důsledku objektivních i subjektivních faktorů, jako jsou sezónní vlivy, technické a technologické disproporce, zapojení do mezinárodní dělby práce, ale i různá opomenutí a chyby v procesu přípravy výroby. Minimální výši zásob lze tedy stanovit za podmínek optimální struktury a směrů jejího užití.

Zásoby fyzicky vznikají v celém procesu od výroby až po spotřebu. Jak tedy reagují hospodářské organizace na konkrétní podmínky, když na druhé straně se řadou opatření snažíme znevýhodnit růst zásob a stimulovat jejich pokles? V podstatě tak, jak by reagoval asi každý z nás. Ztráty ze zastavení výroby jsou pro hospodářskou organizaci rozhodně větší než sankční úroky za růst zásob. V takto vymezeném prostoru se potom v rámci chozrasčotních pravidel uplatňuje hmotná zainteresovanost jednotlivých pracovníků, kteří svojí činností mohou výši zásob nebo jejich obrátkovost ovlivnit.

Jednou z organizací, kde jsem si ověřovala, jak přijatá opatření přinášejí konkrétní výsledky ve vývoji zásob, byla VHJ Dřevařský průmysl, kde obrátkovost zásob se zrychlila od roku 1980 o 7 dní (tj. o 10 %).

Na první pohled není na přijatých opatřeních nic zvláštního a lze je ve stručnosti uvést takto: Stav a vývoj zásob je na úrovni generálního ředitelství i podniků vyhodnocován měsíčně. Přitom jsou přijímána adresná, konkrétní a kontrolovatelná opatření. Je povinností ředitelů podniků zařazovat ukazatele vývoje zásob mezi rozhodující ukazatele na poskytování prémií a odměn těm pracovníkům, kteří jeho plnění podle pracovní náplně a odpovědnosti ovlivňují. V tomto smyslu je využívána vazba na obrátku zásob a některé rozhodující limity včetně likvidace nepotřebných zásob. V případě potřeby jsou generálním ředitelem ukládány jmenovité úkoly v oblasti zásob, a to na podnikové ředitele, kteří je dále konkretizují na podřízené řídící složky a jmenovitě pracovníky včetně mistrů.

Tedy opatření a postup, který je běžný ve více hospodářských organizacích. Co je tedy navíc? Důslednost. Vedení nepřipouští cestu nejmenšího odporu a netoleruje krytí vznikajících subjektivních i objektivních potíží a nedostatků růstem zásob. Ty musí být řešeny i vyřešeny na té úrovni, na které vznikají a nesmí být s odůvodněním přesouvány k rozhodnutí vyšším stupňům řízení. Vždyť tam, kde potíže vznikají, je také nejvíce informací jak na ně nejúspěšněji reagovat.

Myslím, že celkově byla problému informací věnována doposud nedostatečná pozornost. Určitého druhu informací je dost. To jsou ty, o kterých jsem hovořila, které zdůvodňují, proč musí nutně k růstu zásob docházet. Ale poznatky poslanců, i moje vlastní, ze všech navštívených hospodářských organizací ukázaly jednoznačně na chybějící informace pro koncepční řešení výroby tak, aby zásoby nerostly, tj. využití informací z průzkumů trhu. Základním kamenem úrazu doposud je kvalita a věrohodnost údajů poskytovaných odběratelem. Vždyť ani roční smlouvy o přípravě dodávek nejsou dodržovány. Dosavadní nezávaznost průzkumem získaných údajů, zejména pro střednědobou a dlouhodobou orientaci výroby snižuje jejich hodnotu až k nepoužitelnosti. Soudruzi ve Slovenské armaturce Myjava si proto právem stěžují, když odběratelé odmítají poskytovat údaje na delší období - např. na pětiletku. V mnoha případech, i když nakonec na průzkum odpoví, poskytnou údaje na všechna léta stejné, naprosto neodpovídající pozdějším konkrétním požadavkům. Stejné zkušenosti mají i Třinecké železárny, tedy v oblasti hutních výrobků, kde je tato skutečnost s ohledem na potíže s krytím potřeb celkem překvapující.

Na druhé straně význam těchto informací, pokud jsou skutečně seriózní, je pro výrobu značný. Např. v n. p. Vzduchotechnika Nové Město nad Váhem, jsou ověřené zprávy z průzkumů trhu nejen důležitým podkladem pro stanovení sortimentní skladby výroby a odbytu pro následující léta, ale tyto informace mají přímý vliv i na plán vědy a techniky.

Kvalitní průzkum dodavatele a seriózní přístup k průzkumu ze strany odběratele vytváří tedy jednu ze základních podmínek k tomu, aby nedocházelo k situaci, že odbytové a zásobovací problémy je nutno řešit až po jejich vzniku. Teprve potom lze přijímat správná koncepční rozhodnutí, umožňující vznik nepotřebných zásob na minimum.

Zkušenosti ukazují, že bude nutno hledat způsoby a možnosti účinné motivace dodavatelů i odběratelů a úlohu průzkumu trhu výrazně posílit, včetně komplexního využití získaných poznatků zejména s dopadem do inovační aktivity. Výrobu nelze řídit se zavázanýma očima a dlouhodobost, stabilita a vzájemná důvěra v dodavatelsko-odběratelských vztazích jsou právě tím zdrojem informací, jejichž význam v dosavadních systémových opatřeních není dostatečně doceněn.

Soudružky a soudruzi poslanci, jak již bylo řečeno místopředsedou vlády ČSSR s. Potáčem a zdůrazněno ve zpravodajské zprávě, základním předpokladem účinného ovlivňování vývoje zásob je stanovení správného, ekonomicky zdůvodněného celkového limitu zásob podniku nebo VHJ. Stanovení limitu se přitom musí opírat o analýzu skutečných potřeb jednotlivých skupin zásob a opírat se o jejich normativní ukazatele. Postupné rozšiřování normotvorné základny pak umožňuje zvýšené nasazení výpočetní techniky k přímému řízení stavu a potřebného vývoje zásob. Za rozhodující je nutno považovat jejich kvalitu a technickou zdůvodněnost. Skutečnost, že např. ve VHJ Továrny strojírenské techniky převyšují normativy plánovaný stav zásob o 500 mil. Kčs (tj. 13 % celkového objemu zásob), může být způsobena jak nízkým limitem zásob, tak nedostatečně objektivizovanými normami.

Konkrétní poznatky z průzkumu v řadě podniků VHJ Dřevařský průmysl, Slovenská armaturka Myjava a dalších ukazují, že hospodářské organizace počítají při stanovení jednotlivých norem se skutečným stavem dodavatelsko-odběratelských vztahů, a tím vtahují do tohoto procesu i koeficient jistoty - nebo lépe nejistoty. Současně berou v úvahu i úroveň kooperace uvnitř podniku, která ve snaze zvyšovat upravené vlastní výkony působí proti externí kooperaci, a tím narůstá i vnitřní potřeba podniku na zásoby v oblasti rozpracované výroby.

Určitým krokem kupředu v procesu objektivizace norem zásob, je např. snaha VHJ Závody silnoproudé elektrotechniky, rozepisovat na jednotlivé podniky limity zásob podle jednotlivých kategorií, tj. materiálové zásoby, nedokončená výroba a hotové výrobky. Tam, kde to je možné, např. u materiálových zásob, jde rozpis ještě dále až na vybrané globály surovin, materiálů a subdodávek. Konfrontaci hledisek ze dvou úrovní řízení na specifikovaný, a tím i přehledný úsek zásob, se vytváří předpoklady i pro sbližování norem zásob a rozepisovaných limitů.

Průzkum v podnicích Závodů silnoproudé elektrotechniky přinesl i řadu dalších zajímavých poznatků. Přestože ze strany vedení VHJ je problematice zásob věnována náležitá pozornost, je plnění úkolů v této oblasti u jednotlivých podniků rozdílné. Na jedné straně má Kablo Bratislava s dodržováním plánovaných stavů zásob v důsledku nestability plánu a častých sortimentních změn již řadu let značné potíže. Na druhé straně v podniku téhož koncernu - v Závodech elektrotepelných zařízení Praha - je plánovaný objem zásob i doba jejich obratu trvale dodržována. Přitom tento podnik nemá vlastní výpočetní techniku, zpracování informací z oblasti zásob zajišťuje externě a výkaznictví směrem na VHJ je prováděno ručně.

Za příklad z oblasti analýzy a řízení vývoje zásob může sloužit další podnik koncernu Závodů silnoproudé elektrotechniky, a to Elektrotechnické závody Julia Fučíka Brno. Za poslední tři roky byla v tomto podniku pravidelně zvyšována výroba zboží v průměru o 5-7 % při nezměněném objemu zásob. Tento úspěch však není náhodný. Jeho počátky jsou v dlouhodobých opatřeních vedení podniku z počátku sedmdesátých let. Považuji za důležité upozornit na získané dobré zkušenosti, které jsou shrnuty v tiskovém materiálu, který všichni poslanci Sněmovny lidu dostali na dnešním zasedání.

Celkově je možno konstatovat, že dobré výsledky v řízení vývoje zásob byly v Elektrotechnických závodech Julia Fučíka dosaženy zejména cílevědomým přechodem na využití výpočetní techniky v této oblasti, postupnými, ale radikálními změnami metod práce a myšlení lidí v oblasti hospodaření se zásobami.

Soudružky a soudruzi, na rozdílných příkladech jednotlivých podniků jedné výrobně hospodářské jednotky je vidět, že nás čeká ještě mnoho práce - zejména práce s lidmi. Tam, kde byla iniciativa lidí zaměřena správným směrem, pak ve spojení s odpovídající motivací přinesla žádoucí výsledky. Je potřeba, aby příklad Elektrotechnických závodů Julia Fučíka Brno nezůstal osamoceným nejen ve vlastní VHJ, ale byl přijímán, aplikován a přizpůsobován konkrétním podmínkám i v dalších hospodářských organizacích.

Předsedající místopředseda SL A. Hůla: Děkuji poslankyni Švihálkové, slovo má poslanec Chlad.

Poslanec R. Chlad: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, dovolte promítnout dnes projednávanou problematiku do odvětví strojírenství, které bylo předmětem jednání 10. pléna ÚV KSČ. Jde o resorty: hutnictví a těžké strojírenství, všeobecné strojírenství a elektrotechnický průmysl. Všechny tři resorty představují hodnotu roční produkce přes 316 miliard Kčs. Spravují přes jednu čtvrtinu veškerých zásob našeho národního hospodářství.

Již několik těchto vstupních dat svědčí o rozhodujícím podílu strojírenství na funkci naší ekonomiky. Proto také každý úspěšný počin ve vývoji a využívání zásob u těchto tří resortů může sehrát významnou úlohu. Koncem roku 1983 vykazovalo

Obrat zásob ve dnech se však v důsledku přeplnění plánu výroby, za rok 1983 zrychlil oproti plánu

Zásoby ve všech resortech vykazují zatím v letošním roce příznivý vývoj. Nelze vsak tvrdit, že je to již v plné míře ovoce v současné době prováděných opatření v návaznosti na usnesení vlády č. 74. Závěry centrálních orgánů a koneckonců i výsledky poslaneckých průzkumů stále více zvýrazňují v poslední době význam funkce a řízení zásob na efektivnost výrobního procesu. Na podporu odůvodněnosti tohoto směru jsem si dovolil vybrat asi sedm okruhů zásobovací oblasti, ve kterých jsou, podle mého názoru, největší zdroje k ovlivňování efektivnosti výrobního procesu. Jde i o určité generalizování poslaneckých poznatků průmyslových výborů v uvedených třech resortech.

Posuďme společně. Prvním okruhem je výše zásob. Výše zásob má známé negativní důsledky v umrtvování značných finančních prostředků. Zásoby bezobrátkové se vlivem času znehodnocují, vyžadují nehospodárnou manipulaci, inventarizaci, způsobují znehodnocení surovin, energie a lidské práce při jejich likvidaci. Hlavní příčiny vzniku nadměrných zásob v podnicích strojírenských resortů se nejčastěji projevují v časovém, a sortimentním nesouladu nákupu s potřebou výroby. Mnohdy je tento nesoulad založen již v nekvalitním plánování, jinde je způsobován nízkou přizpůsobivostí nákupu ke změnám výrobního programu, někdy zase v nestabilitě ročních plánů a snad nejvíce plněním hospodářských smluv ze strany dodavatelů nespolehlivě.

Zvyšování zásob je také často způsobováno předzásobením metalurgických polotovarů v důsledku zpoždění naběhnutí finální výroby. Tak tomu bylo například u ČAZ s výrobou nákladního vozu T 815.

Mezi další závažné příčiny patří struktura odbytových zásob v odbytových organizacích hutnictví a strojírenství, a to v těch položkách, o které není zájem ze strany odběratelů. Podle zjištění SBČS se například v průběhu roku 1983 nahromadilo ve skladech průmyslových podniků a organizací, z důvodu nedostatečné přizpůsobivosti a nízké znalosti požadavků trhu, za 1,5 miliardy Kčs výrobků. Konečně, zvyšování stavu hotových výrobků pro nezájem odběratelů znamená velmi závažnou signalizaci výroby. Vyžaduje urychlené řešení.

Vedle toho je nutno vzít v úvahu, že podniky s vývozním charakterem výroby, hlavně pak do nesocialistických zemí, musí držet fondy na skladě až do doby vystavení expedičních dodávkových příkazů. Tato doba se v důsledku stávající a zhoršující se situace na zahraničních trzích podstatně prodlužuje.

Současně nutno konstatovat, že zdlouhavý proces snižování zásob lze také připsat k nedobré skutečnosti, že se tímto problémem zabývají toliko útvary finanční, a to ještě na základě potřeb úvěrování a tlaku SBČS, zatímco přístup vedoucích pracovníků ostatních útvarů, a to mnohdy i samotných zásobovacích, nemá patřičný respekt k funkci financování na podnicích. V průmyslově vyspělých zemích je oproti tomu financování všude v popředí objektu řízení.

Druhý okruh je plynulost zásobování. Plynulost a pohotovost v zásobování výrobního procesu nutno pokládat za jednu z nejnáročnějších a nejcitlivějších disciplín řízení výroby. Tato oblast je zároveň nejbohatší na rezervy. Lze těžko vyčíslit existující ztráty z poruch tohoto typu ve výrobě. Jistě jsou značné. K nim nutno ještě jako důsledek přičítat vícenáklady vyvolané "šturmem koncem měsíce nebo čtvrtletí, dalšími negativními dopady na kvalitu výrobků a systém odměňování.

Resort všeobecného strojírenství charakterizuje tuto oblast asi takto:

Plánované úkoly jsou spojeny se značnými riziky, které souvisejí s materiálovým zabezpečením, jakož i s dodávkami dodavatelů mimo resort v požadovaném čase, sortimentu a množství.

Rovněž tak i resort hutnictví a těžkého strojírenství poukazuje na to, že v odběratelsko-dodavatelských vztazích nedochází k žádoucímu zlepšení, že protokoly nemohou být ze strany dodavatelů uzavírány s potřebnou závazností a v potřebném čase pro nevyjasněnost zdrojové části plánu, že často odběratelé předkládají své požadavky bez znalosti potřebného zadání výrobci, že dlouhé dodací lhůty u odlitků a výkovků (někdy až 24 měsíce) neumožňují operativnější přizpůsobivost výroby, a že to vše vede v konečné fázi i k růstu nároků na dovoz ze zahraničí.

V žádoucím řešení intenzifikace národního hospodářství nutno pokládat okruh zásobování výrobního procesu, jeho plynulost za stěžejní. Bez důsledného vnitropodnikového a organizačního zabezpečení spolehlivosti této funkce a bez podstatného zlepšení funkce dodavatelsko-odběratelských vztahů nelze předpokládat významnější pokrok.

Třetí okruh - kvalita. O kvalitě finálního výrobku se již rozhoduje kvalitativní přejímkou surovin, polotovarů, subdodávek, které tvoří substanci finálního výrobku.