Soudružky a soudruzi, na závěr bych chtěla
říci, že víme, jak se chovat při
odběratelsko-dodavatelských vztazích, jak
normovat a plánovat zásoby, dbát na jejich
rovnoměrnost a užití, zainteresovat pracující
na jejich optimalizaci a snižování hmotně.
Máme směrnice a kritéria pro vytřídění
pomaluobrátkových a nadnormativních zásob,
máme zajistit pohotové zásoby. Jsme si vědomi
vnějších nepříznivých
vlivů. Stále si opakujeme, že musíme
vyrábět kvalitně a efektně. Známe
ještě další činitele, které
vývoj v zásobách ovlivňují.
Vzdor tomu se stávající stav mění
velice pomalu. Co tedy zbývá udělat? Docílit
obratu v myšlení lidí, což je podmínkou
pro úspěšné zvládnutí
úkolů souvisejících s problematikou
zásob. Závažnost problému je podtržena
10. zasedáním ÚV KSČ i příslušnými
vládními usneseními. Využít všech
ekonomických nástrojů stávajících
i navrhovaných pro zlepšení. Využít
působnosti a soustavného diferencovaného
úvěrového tlaku SBČs. Zdokonalit systém
informací o zásobách. Využít
výpočetní a sdělovací techniku
v oblasti zásob. Věnovat soustavnou pozornost i
druhotným podzákonným normám, sledovat
jejich účinnost a bude-li třeba, dávat
i návrhy na jejich novelizaci.
Předsedající místopředseda
SL A. Hůla: Děkuji poslankyni Večeřové,
slovo dávám poslanci Kratochvílovi, připraví
se poslankyně Ridziková.
Poslanec V. Kratochvíl: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně, soudruzi poslanci, snižování
ztrát je důležitou součástí
intenzifikačního procesu. Snižování
ztrát v rostlinné výrobě vytváří
prostor pro využití rezerv a zvýšení
výroby ve všech navazujících úsecích
jak v živočišné výrobě,
tak i v potravinářském průmyslu.
Jedním ze základních úkolů
je minimalizovat úbytky zemědělské
a orné půdy. Přijatá opatření
na tomto úseku se příznivě projevila
v tom, že v letech 1981-1983 se půdní fond
snížil jen o 16 tis. ha zemědělské
a orné půdy, což je méně než
desetina úbytku vykázaného v 6. pětiletce.
Ne ve všech krajích se však daří
tyto věci úspěšně realizovat.
Např. v Severočeském kraji v roce 1982 ubylo
z první kategorie 967 ha a z druhé 790 ha. Tím
se výměra zemědělské půdy,
připadající na každého obyvatele
tohoto kraje, zmenšila v průběhu jediného
roku o dalších 20 m2.
Výměrou zemědělské a orné
půdy je Severočeský kraj hluboko pod výměrou
ostatních krajů. Nejde jen o ochranu zemědělského
půdního - fondu, ale také o to správně
na ní hospodařit. Rezervy v tomto směru jsou
v některých zemědělských podnicích
ještě značné. Stále jsou ještě
tzv. dočasné cesty, nehospodaří se
dobře s ornou půdou na úvratích, v
okolí kravínů, skládek, stohů
apod.
Velké ztráty, které lze těžko
vyčíslit, vznikají nestejnou úrovní
agrotechniky. Jsou zemědělské podniky, které
v maximální míře využívají
výsledků vědy a výzkumů, což
se projeví ve výsledcích. Např. JZD
Určice na okrese Prostějov dosáhlo v průměru
tří let 7. pětiletky u ozimé pšenice
hektarového výnosu 6,9 tun. S ohledem na potřebu
zabezpečení soběstačnosti je třeba,
aby podprůměrné podniky se co nejdříve
dostaly na úroveň průměrných
a průměrné na úroveň předních.
Zejména je třeba odstranit rozdíly u zemědělských
podniků hospodařících v přibližně
srovnatelných podmínkách. Výzkumný
ústav ekonomiky zemědělství a výživy
v Praze srovnával po tři léta dvojice 59
JZD s vysokou a nízkou úrovní hrubé
zemědělské produkce na 1 ha zemědělské
půdy hospodařících ve srovnatelných
podmínkách. U zemědělských
podniků s nízkou úrovní hospodaření
na průměrné výměře 2615
ha, které měly v průměru 351 pracovníků,
bylo docíleno 14 943 Kčs hrubé zemědělské
produkce na 1 ha zemědělské půdy,
zatímco u zemědělských podniků
s vysokou úrovní hospodaření na průměrné
výměře 2521 ha při 293 pracovnících
bylo docíleno 17 490 Kčs hrubé zemědělské
produkce na jeden hektar zemědělské půdy.
Po vyhodnocení bylo zjištěno, že v daleko
nejvýznamnější míře ovlivňuje
výsledky hospodaření úroveň
řídící a organizátorské
práce.
Poslanci výboru pro zemědělství a
výživu se při skupinových i individuálních
průzkumech na konkrétních příkladech
přesvědčili o správnosti těchto
závěrů. Tak např. v JZD Blata - Hněvotín
na okrese Olomouc za nového vedení v loňském
roce dosáhlo průměrný výnos
u obilovin 6,17 t/ha a obsadilo druhé místo v okrese,
u hrachu výnosem 5,16 t/ha se zařadilo na 1. místo
v celé ČSR, u cukrovky výnosem 35,3 t/ha
bylo na 2. místě v okrese.
V předešlém roce bylo JZD Hněvotín
hodnoceno téměř ve všech ukazatelích
na posledních místech v okrese. Rovněž
JZD Starojicko na okrese Nový Jičín za starého
vedení bylo v plnění agrotechnických
lhůt na posledních místech, v současné
době patří k předním v okrese.
Rovněž po změně předsedy v JZD
Fulnek se v posledním období stav radikálně
zlepšil.
Vzhledem k velikosti podniků vedle řešení
zaostávajících podniků je třeba
upozornit, že vystupuje do popředí i řešení
rozdílů mezi jednotlivými středisky,
objekty, provozy i hony v rámci jednoho podniku. Např.
v jednom podniku jsou stáje s užitkovostí přes
4 tis. litrů mléka na jednu dojnici a na druhé
straně jen kolem 3 tis. litrů. Tyto rezervy musí
být řešeny v podnicích daleko radikálněji.
Značným problémem v současné
době je, omezit ztráty na živinách statkových
hnojiv v zemědělských podnicích, kde
se s nimi dosud nehospodaří dobře a které
se potom musí nahrazovat průmyslovými hnojivy.
I když lze připustit, že tyto ztráty jsou
často odvislé od výše limitu na investice,
přesto lze větší péčí
tyto ztráty podstatně snížit.
Největší problém je u sklizňových
ztrát, jak se o tom zmínil ve svém referátu
místopředseda vlády ČSSR s. Potáč.
U obilovin jsou ztráty poměrně malé.
Zásluhu na tom má poměrně dokonalá
sklizňová technika a soustavná kontrola práce
kombajnérů zemědělskými podniky
v průběhu sklizně. Ztráty se pohybují
do 3 %, při dobrých klimatických podmínkách
jsou menší. Na okrese Nový Jičín
se loni pohybovaly kolem 1,5 %. Stávající
sklizňový park je však poddimenzován
a vyhovuje v případě velmi dobrého
počasí. Jestliže se však vyskytnou mimořádně
nepříznivé podmínky, pohybují
se ztráty až do 9 %.
Problémy ztrát na okrese Nový Jičín
se koncentrují do sklizně cukrovky, brambor a objemových
krmiv.
U cukrovky jde o celý komplex, který zapříčiňuje,
že její pěstební výsledky zdaleka
neodpovídají naší tradici a reálným
možnostem. Ztráty se pohybují od 10-20 % a
jsou odvislé od ročníku, terénu a
v neposlední řadě od pracovníků
při sklizni a organizaci práce. V této souvislosti
je třeba urychleně přezkoumat a doplnit opatření
ke snížení ztrát zejména při
sklizni.
Značné ztráty u této plodiny vznikají
i při výrobě cukru. Při průzkumu
na Generálním ředitelství Cukor a
cukrovinky v Bratislavě byli poslanci seznámeni
s plánem na rekonstrukce a modernizace cukrovarů
do roku 1995. Podle tohoto programu by se v porovnání
s plánem s rokem 1983 v SSR zvýšila celková
kapacita za 24 hodin o 11 tis. tun, což umožní
zkrátit cukrovarnickou kampaň na 74 dnů.
Snížením současných ztrát
se promítne do získání ročně
více než 33 tis. tun cukru navíc, úspory
přes 55 tisíc tun měrného paliva a
roční úsporu cca 1 tisíc pracovníků.
Další vysoké ztráty vznikají
při sklizni a zejména uskladnění brambor.
Proti běžným 20 % ztrátám se
při uskladnění v bramborárnách
ztráty snižují na 10-12 %. Při jejich
výstavbě je účelné více
využít možnosti budování bramboráren
ve spolupráci se zpracovatelským průmyslem
a obchodními organizacemi. Ztráty lze rovněž
omezit výrobou zušlechtěných výrobků
z brambor např. lupínky, hranolky, bramborové
knedlíky v prášku, bramborová kaše
v prášku.
Ztráty u pícnin jsou odvislé od technického
vybavení zemědělského podniku a účinné
řídící práce. Sklizňová
řezačka SPS-35 byla v průměru využita
jen na 67 %, a to v důsledku časté poruchovosti.
Pro omezení ztrát je důležité,
kolik má příslušný zemědělský
podnik k dispozici mechanizace pro sklizeň, aby ji mohl
provést včas i za zhoršeného počasí,
dále množství senážních
a silážních žlabů a seníků
a dostatku konzervačních přípravků.
V JZD Fulnek a v řadě dalších JZD kde
tato věc byla v minulosti zanedbávána, úroveň
sklizených objemných krmiv byla slabá, vlivem
dlouhé doby senážování a silážování
se krmiva znehodnocovala a ztráty v provozních skladech
dosahovaly až 50 %. Poněvadž u tohoto JZD chyběla
technika na sklizeň píce (obraceče a shrnovače),
docházelo ke ztrátám na kvalitě sena
i v tak příznivých letech pro sušení
sena jako byl rok 1982 a 1983.
K dalším značným ztrátám
dochází rovněž u ovoce a zeleniny. Příčiny
lze hledat ve velké pracnosti těchto plodin, v dosud
nedokonalé mechanizaci a značné náročnosti
na pracovníky při sklizni, kde je nutno využívat
i brigádnické výpomoci. Rovněž
kapacity zpracovatelských závodů jsou nedostatečné
a v době zvýšení nabídky úrody
dochází k znehodnocování a k velkým
ztrátám. V období sklizňové
špičky např. u okurek a česneku docházelo
k odbytovým problémům, k omezováním
nákupu, neodběru třídy B, k zastavení
nákupu od drobných pěstitelů, ale
nedokonalou distribucí se stávaly i případy,
že ve vyšších polohách tyto plodiny
nebyly na trhu v dostatečném množství.
Rovněž ztráty vznikající při
uskladnění ovoce v nevhodných skladech jsou
až o 5 % vyšší než ve skladech klimatizovaných.
Rovněž na tomto úseku by věci prospělo
urychleně spojit finanční prostředky
a investiční limity zemědělských
podniků, zpracovatelského průmyslu a obchodních
organizací k výstavbě skladů a zařízení
s nejmodernější technologií.
Vážené soudružky poslankyně, soudruzi
poslanci, otázka snižování ztrát
v našem národním hospodářství
se musí stát hlavním cílem, poněvadž
jde o hodnoty, které již byly vyrobeny a byly na ně
vynaloženy značné náklady. Snížení
ztrát na minimum se mu i stát jedním z hlavních
cílů všech podniků a pracovníků
v zemědělství a potravinářském
průmyslu. Bude naší povinností, abychom
ve svých volebních obvodech poukazovali na příčiny
a vedli pracovníky k cílevědomému
snižování a odstraňování
ztrát.
Soudružky a soudruzi poslanci, na jaře letošního
roku byla v odvětví zemědělství
široce rozvinuta iniciativa pracujících za
bezztrátovou sklizeň. Tuto myšlenku zdůraznil
i soudruh Černěnko na nedávné všesvazové
poradě lidových kontrolorů v Moskvě,
když charakterizoval zemědělskou výrobu
jako náročnou a namáhavou lidskou práci
a uvedl, že proto není možno nijak omlouvat toho,
kdo trpí nebo zapříčiní ztráty
při sklizni, přepravě a skladování
úrody.
Chtěl bych se zeptat ministra zemědělství
a výživy ČSSR soudruha Tomana, jaké
jsou v letošním roce konkrétní zkušenosti
a výsledky našich zemědělských
podniků, řídících a kontrolních
orgánů ve snižování ztrát
při sklizni, k zajištění bezztrátového
skladování úrody. Děkuji.
Předsedající místopředseda
SL A. Hůla. Děkuji poslanci Kratochvílovi.
Slovo má poslankyně Ridziková a připraví
se poslankyně Švihálková.
Poslankyně M. Ridziková: Vážené
súdružky, vážení súdruhovia,
nedávno bola uverejnená správa Federálneho
štatistického úradu "Vývoj národného
hospodárstva a plnenie štátneho plánu
za I. polrok 1984". Celkové výsledky boli veľmi
priaznivé a v - mnohých dôležitých
ukazovateľoch došlo k prekročeniu plánovaných
zámerov. Napriek tomu i v správe sa poukazovalo
na niekoľko oblastí, kde s vývojom nemôžeme
byť spokojní.
Jedna z nich je využitie fondu pracovnej doby, ovplyvnené
i rozsahom pracovnej neschopnosti. To vyzdvihuje i správa
Ústrednej správy nemocenského poistenia o
vývoji pracovnej neschopnosti pracovníkov v pracovnom
pomere a správa FMPSV o vývoji pracovnej neschopnosti
pre nemoc a úraz družstevných roľníkov
za rok 1983. Vo svojom vystúpení by som vás
chcela zoznámiť s poznatkami z prieskumu vykonaného
členmi výboru pre sociálnu politiku. Ďalej
uvediem niekoľko skúseností z n. p. Tatralan,
Kežmarok, kde pracujem, a ktoré sa takisto týkajú
strát z dôvodu pracovnej neschopnosti.
V rámci celej ČSSR chýbalo z dôvodov
pracovnej neschopnosti denne priemerne vyše 305 tisíc
pracovníkov v pracovnom pomere a takmer 29 tisíc
družstevných roľníkov, čo oproti
roku 1982 znamená vzrast o viac ako 13 tisíc. Je
pravda, že v tomto období vzrástol aj priemerný
počet pracovníkov, ale nie o toľko, aby odôvodnil
taký vysoký vzostup. To je zarážajúce
najmä preto, že v minulom roku sa vynaložilo mnoho
prostriedkov na zlepšenie všetkých podmienok
pracujúcich - len v našom podniku 700 tisíc
Kčs - na zlepšenie pracovného prostredia a
ďalších 400 tisíc Kčs na zlepšenie
zdravotnej starostlivosti.
Správy ďalej ukazujú, že uvedený
vývoj nebol len výsledkom zvýšeného
počtu práceneschopných, ale prevažne
výsledkom dlhodobého rastu priemerného trvania
jedného prípadu pracovnej neschopnosti. Hlavné
príčiny tohto nepriaznivého stavu vidím
v nedostatkoch v zdravotnej starostlivosti.
Prvým vážnym problémom je postavenie
závodného lekára. Väčšina
ľudí v ňom vidí menšieho odborníka
než v lekárovi na zdravotnom stredisku. Mali by sme
teda hľadať cesty, ako zvýšiť spoločenskú
prestíž závodných lekárov, a
tým ich i stabilizovať. Stále výmeny
sú jedným z dôvodov toho, že prevažná
časť činnosti závodných lekárov
spočíva v liečení už vzniknutých
chorôb a úrazov, zatiaľ čo prevencii
venujú málo času.
Z vlastnej podnikovej skúsenosti chcem vyzdvihnúť
význam zdravotnej prevencie, ktorá začína
dôkladnými lekárskymi vstupnými prehliadkami.
I keď sú povinné, v niektorých podnikoch
sa robia len formálne a niekedy sa vôbec nerobia.
Zdravotná prevencia sa má týkať všetkých
pracovníkov. Ide nielen o pravidelné periodické
prehliadky, ale napr. aj o očkovanie pred očakávanou
chrípkovou epidémiou, o otužovanie pracovníkov
a pod. Túto funkciu môže úspešne
plniť len závodné zdravotné zariadenie.
Ďalším faktorom sú veľké časové
straty nemocných v dôsledku ciest do vzdialeného
zdravotného strediska a čakanie na poradie. 7. závodný
lekár má ďalšiu prednosť v tom, že
pozná dobre nielen pracovníka a jeho zdravotný
stav, ale i podmienky, v ktorých pracuje. Potom sa môže
závodný lekár kvalifikovane vyjadriť
i k preraďovaniu na iné pracovisko. Aj tejto problematike
venujeme v našom podniku zvýšenú pozornosť,
čo sa nám priaznivo prejavilo i v lepšom využití
pracovnej doby. Preto jen nutné, aby vedúci pracovníci,
počínajúc majstrom, prikladali tejto oblasti
zodpovedajúci význam a videli v nej časť
svojej riadiacej práce.
Vážené súdružky a súdruhovia,
priemerné percento pracovnej neschopnosti v r. 1983 robilo
u pracovníkov v pracovnom pomere 4,30 % a u družstevných
roľníkov 4,11 %, čo predstavuje veľké
straty pre naše národné hospodárstvo.
Percento pracovnej neschopnosti by nemalo narastať, ale klesať.
Výška pracovnej neschopnosti v členení
podľa jednotlivých odborových zväzov často
nezodpovedá charakteru v nich prevládajúcej
práce.
V ČSR je najvyššie percento pracovnej neschopnosti
v baníctve a energetike, v potravinárskom priemysle
a v ďalších odvetviach spotrebného priemyslu.
Na Slovensku je na prvom mieste potravinársky priemysel,
zatiaľ čo baníctvo a energetika sú až
na 3. mieste.
Zhoršená zdravotná situácia pracujúcich
sa prejavila i v počte priznaných invalidných
a čiastočne invalidných dôchodkov,
u ktorých došlo oproti roku 1982 tiež k nárastu.
V členení podľa dôvodov priznania týchto
dôchodkov priaznivo klesol počet pracovných
úrazov a nemocí z povolania.
Aj v našom podniku v prepočte na sto pracovníkov
oproti roku 1982 sa znížil počet pracovných
úrazov z 0,83 na 0,64 %. U nepracovných došlo
k poklesu z 0,92 na 0,87 %. Za celú ČSSR je však
vývoj nepracovných úrazov nepriaznivý.
Ich počet vzrástol z 628 tisíc v roku 1982
na 647 v roku 1983.
Rozhodujúci význam pre priznanie invalidných
dôchodkov majú nemoce z povolania. Ich rozsah je
ovplyvnený úrovňou bezpečnosti práce,
pracovným prostredím, použitými technologickými
postupmi, technickým zariadením. To všetko
sú činitele, ktorým treba venovať zvýšenú
pozornosť. Pracovné úrazy a nemoce z povolania
výrazne ovplyvňujú výsledky nášho
pracovného úsilia. Znižujú objem výroby,
sú vynakladané značné prostriedky
na liečenie, odškodňovanie postihnutých,
výplaty dávok v nemoci a u najvážnejších
z nich i na výplaty dávok dôchodkového
zabezpečenia.
O rozsahu celkových strát svedčí odhad
vyplácaných plných a čiastočných
invalidných dôchodkov vo výške cca 800
miliónov korún a odhad celkových výdavkov
na dávky nemocenského zabezpečenia vo výške
cca 200 miliónov korún ročne, teda 1 miliarda
korún ukazuje názorne ekonomický dôsledok
pracovnej neschopnosti.