Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Sněmovna lidu

Soudružky a soudruzi poslanci, v závěru mého vystoupení lze říci, že průzkum ukázal, že nové opatření v oblasti vnitřního obchodu poměrně úspěšně zajišťuje plynulé zásobování obyvatelstva. Naproti tomu všude tam, kde není v pořádku systém řízení v základním článku, tak i ve vyšších řídících složkách, kde se neberou v úvahu skutečné požadavky trhu, dochází k direktivnímu zásobování některými výrobky, vytvářejí se zbytečné zásoby a tím dochází ke ztrátám. Z průzkumů je zřejmé, že oblasti obchodu je nezbytné věnovat větší pozornost lidskému faktoru, zejména výchově celého obchodní ho aparátu, a na předním místě mladé generaci. Samozřejmě tak jak v průmyslu i ve vnitřním obchodě platí v plné míře, že rovnováha v oblasti dodavatelsko-odběratelských vztahů je předpokladem úspěšného plnění úkolů socialistického obchodu. Děkuji za pozornost.

Předseda SL V. David: Děkuji poslankyni Vavřincové. Slovo má poslanec Linhart, připraví se poslanec Venhauer.

Poslanec J. Linhart: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, největší možnosti zhospodárňování spotřeby surovin, paliv a materiálů tkví ve výrobě, ať už jde o aktivní technologická či konstrukční opatření, anebo o uzavřený cyklu s oběhu materiálu. Významný rozsah zdrojů surovin ovšem připadá i na využití druhotných surovin a sběr odpadů od obyvatelstva. Využití těchto zdrojů a rezerv musí být systematicky v celém cyklu výzkum - vývoj - výroba zajišťováno. 8. zasedání ÚV KSČ proto zaměřilo pozornost na důsledné sepětí vědeckotechnického rozvoje s potřebami intenzívního rozvoje národního hospodářství.

Vědeckotechnická revoluce vede k rozvoji řady nových technologických procesů, které umožňují výrazně snižovat energetickou náročnost na jedné straně a na druhé straně umožňují komplexně využívat suroviny a materiál a přináší příznivé důsledky, jako je např. zlepšení životního prostředí.

Mezi energeticky náročné obory v průmyslově vyspělých státech patří hutní průmysl. V Československu činí podíl hutnictví 14 % na palivoenergetické bilanci.

Chtěl bych ukázat na jednotlivých fázích hutního procesu, jaké jsou reálné zdroje úspor paliv a energie:

V aglomeraci je na programu automatizace řízení tohoto pochodu. Umožní dodržovat optimální režim a spolu s některými známými organizačními opatřeními umožní úsporu 200 tis. tun tuhých paliv za rok.

Ve vlastním vysokopecním pochodu je rozhodujícím palivem metalurgický koks. Také zde jde o plné zvládnutí technologického pochodu. Ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda je uplatňován automatizovaný systém řízení vysokopecního pochodu, od kterého se očekává snížení spotřeby koksu o 15-20 kilogramů na tunu surového železa. Vedle toho je připravován soubor dalších opatření, který může přinést úsporu koksu o dalších 10-20 kilogramů na tunu surového železa.

Ve výrobě oceli je u nás několik technologických pochodů. V současné době právě z hlediska možností úspor energie, ale i z hlediska růstu produktivity práce, je výroba v martinské oceli nahrazována kyslíkově ocelářskými pochody. Zde jde také o využití co největšího množství kovového šrotu do vsázky na úkor surového železa a tím i výrazné snížení energetické náročnosti. Třetím takovým důležitým zdrojem úspor je snížení tepelných ztrát mezi jednotlivými technologickými pochody. K využití tohoto zdroje se nejvíce blíží nově zaváděné kontinuální lití, které spojuje několik hutních pochodů a je energeticky velmi úsporné. Dalším zdrojem, který dosud není plně rozpracován a zejména realizován, je využití druhotných energetických zdrojů, jako je teplo žhavého koksu při jeho výrobě, spaliny ohřívacích pecí, aglomerátu a teplo vysokopecní a konvertorové strusky.

Poukázal jsem na některé reálné zdroje úspor paliv a energie v hutnictví, z nichž některé už se postupně využívají, abych ukázal, že úkol snížit podíl hutnictví na celkové energetické bilanci národního hospodářství je úkol reálný, a jsou známy cesty, jak toho dosáhnout. Je ovšem také nutno počítat s tím, že zejména u hutnictví je získávání těchto úspor podmíněno značnými investičními náklady.

Nejenom v tomto surovinově a energeticky náročném odvětví je možno hledat úspory surovin a zdrojů. Jsou pro to předpoklady na všech pracovištích.

Významné zdroje úspor materiálu, práce i dopravních nákladů můžeme získat přehodnocením současné specializace a dělby práce mezi jednotlivými podniky. Abych byl konkrétní, uvedu příklad z našeho podniku ČKD. Pro výrobu kompresorů nám dodávají Vítkovické železárny Klementa Gottwalda výkovky oběžných kol z vysoce legovaných chromniklomolybdenových ocelí. Zasílají nám surové výkovky, které my necháváme hrubovat. Při ohrubování se sníží váha materiálu asi o 60 % a promění se ve vysoce legovaný kovový odpad. Pak se dopravuje polotovar na tepelné zpracování do Vítkovických železáren Klementa Gottwalda a pak zpět k nám, kde dokončujeme opracování a provádíme mechanické a defektoskopické zkoušky. Při nich vyřadíme v průměru 8 % oběžných kol jako zmetky, za něž teprve v této fázi objednáváme náhradu a ztrácíme 3 až 6 měsíců. Kdyby byla ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda provedena taková opatření, aby výkovky hned ohrubovali, tepelně zpracovali a provedli zkoušky, došlo by všestranně k velkým úsporám. Jednak 60 % váhy v podobě třísek by zůstalo ve VŽKG a bylo by jako tříděný šrot plně využito včetně obsahu drahých legur pro ocelářské pece a také zmetky by se nepřepravovaly, ale hned by ve VŽKG vyrobili náhradu. Výkovky by se nemusely dvakrát přepravovat, čímž by se snížila přeprava jen u tohoto dílu zhruba o 200 tis. tunokilometrů a zkrátila by se průběžná doba výroby.

To není ojedinělý ani zvláštní případ. Když provedeme zhodnocení stávající specializace a kooperace mezi závody a podniky právě z hlediska celospolečenské efektivnosti, najdeme takových rezerv velké množství a tím i program pro racionalizaci na řadu let. Doporučuji tento námět zejména pro odvětvová ministerstva a pro VHJ ke zvážení a k realizaci.

Významným zdrojem rezerv ve spotřebě materiálu, energie i živé práce je i přímá mezinárodní spolupráce mezi výrobci zařízení. Náš závod ČKD Kompresory vyvíjí společně s Kazaňským kompresorovým závodem unikátní turbokompresor pro chemickou technologickou jednotku. Dnes už je zřejmé, že tento společný výrobek znamená nejen úsporu cca 137 tun železných kovů na jednom zařízení a snížení pracnosti, ale i zvýšení produkce v tomto případě močoviny, o 50 %, ale také snížení stavebních nákladů a trvalou úsporu elektrické energie.

Vážené soudružky a soudruzi, nejen u nás, ale ve všech zemích je věnována mimořádná pozornost využívání rezerv a omezování ztrát. Chtěl bych se zmínit o některých poznatcích ze socialistických zemí, zejména ze Sovětského svazu.

V Sovětském svazu se těží velká množství nerostných surovin, vždyť Sovětský svaz se, podílí 28 % na jejich světové těžbě. Ovšem také množství odpadů dosahuje astronomických čísel - je jich asi 5 mld. tun. Proto v Sovětském svazu bezodpadová výroba znamená komplexní využívání surovin od prvního okamžiku těžby. Například v pásmu výstavby Bajkalsko-amurské magistrály začínají využívat synytrové rudy, které byly dosud považovány za neužitečné rudy, poněvadž bylo obtížné z nich oddělovat jednotlivé složky. Ukázalo se však, že se z nich dají vyrábět výborná draselná hnojiva bez chlóru, dále oddělovat suroviny pro výrobu hliníku, ale i soda, potaš, cement a dokonce i suroviny pro křišťálové sklo a keramiku.

Hutnické závody v Sovětském svazu výrazně pokročily v komplexním využívání surovin a materiálu. Například ze 70 prvků, které se získávají v hutnictví barevných kovů, se téměř polovina vyrábí jako vedlejší produkt. Patří k nim stříbro, vizmut, platina, ale i zlato, síra, zinek, olovo a měď. Tyto "vedlejší" produkty představují téměř třetinu hodnoty získaných produktů.

V Sovětském svazu je i pro další období připravován rozsáhlý program, založený na výsledcích práce vědeckovýzkumné základny, který odhaluje další reálné možnosti využití stávajících surovin a materiálů. Očekává se, že jen využívání odpadů vznikajících v mnohatunových množstvích, vynese v roce 1990 nejméně o 14 mld. rublů více než v roce 1980.

V NDR se z druhotných surovin vyrábí zhruba 7 % oceli, 47 % papíru a 20 % mazadel. Rychle také narůstá využívání skleněného odpadu jako cenné suroviny ve výrobě skla.

V Maďarské lidové republice se zaměřují v současné době na využití surovin a odpadů z domácností a systematicky také čistí veřejná prostranství a skládky kolem závodů, takže tuto akci spojují se zlepšováním životního prostředí. Čistí města od pohozených kovových součástí, lahví, obalů, papíru, ale i chleba a pečiva.

V Rumunské lidové republice se zavádějí přísné režimy využívání materiálu. V roce 1985 chtějí získat v rámci celého národního hospodářství 9 mil. tun železa, 35 tis. tun mědi a 90 tis. tun textilních výrobků.

Vážené soudružky a soudruzi, i v této oblasti musíme zhodnotit své možnosti ve výzkumu a ve výrobě, podělit se o svoje výsledky s ostatními zeměmi Rady vzájemné hospodářské pomoci a tím získat i možnosti využívat výsledků dosažených v ostatních zemí RVHP. Děkuji za pozornost.

Předseda SL V. David: Děkuji poslanci Linhartovi, slovo má poslanec J. Venhauer.

Poslanec J. Venhauer: Váženy soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, zpráva, kterou jsme vyslechli i dosavadní rozprava svědčí o důležitosti projednávané problematiky pro všechna odvětví národního hospodářství.

Jestliže naše společnost přednostně řeší jako podmínku svého dalšího rozvoje plnění náročných úkolů v oblasti ekonomiky, pak musíme i v oblasti politické práce věnovat prvořadou pozornost ekonomice a ekonomické propagandě.

Proto jaké náš výbor pro kulturu a výchovu v souladu s tématem dnešní schůze zvolil ekonomickou propagandu za hlavní předmět svého zájmu při přípravě dnešní schůze sněmovny.

Nejvíce nás zajímalo, jaká péče je této složce ideologické práce věnována hospodářským vedením výrobních podniků i orgány a organizacemi Národní fronty, které na závodech vyvíjejí činnost. Zajímala nás též úroveň, působivost a přesvědčivost ekonomické propagandy. Ve výboru jsme si byli vědomi, že ekonomická propaganda sama o sobě nemůže vyřešit ekonomické problémy, ale že má sílu objasňovat, vychovávat i kritizovat. Ze může utvářet správné veřejné mínění a vhodnou atmosféru, aby si lidé neustále uvědomovali, že ekonomické problémy se týkají každého z nás.

Provedenými průzkumy jsme zjistili, že všechny navštívené podniky, mezi nimiž bych jmenoval n. p. Rudý říjen Otrokovice, n. p. Moravan Otrokovice, k. p. Svit Gottwaldov, k. p. Agrozet - Zetor Brno a k. p. Cementárny a vápenky v Mokré, věnují prvořadou pozornost plnění svých výrobních úkolů vyplývajících ze závěrů XVI. sjezdu KSČ a 7. pětiletky, které nejen plní, ale často i překračují. Těchto výsledků mohou dosahovat mj. proto, že s rozpracovanými úkoly, s problémy jejich plnění a výsledky hospodaření jsou pravidelně seznamováni i všichni jejich zaměstnanci.

Tím, že znají úkoly svého pracoviště i celého závodu, přijmou je za své a pochopí jejich celospolečenský přínos, vytváří vedení závodů ve spolupráci se složkami základní předpoklad uvědomělého zvyšování aktivity, pracovní iniciativy i osobní odpovědnosti každého pracovníka za splnění osobních i společných úkolů. Tento poznatek je v plném souladu se slovy soudruha Vasila Biľaka, která pronesl na jednom aktivu pracovníků ideologické oblasti, když řekl (cituji): ". . . jestliže nám lidé porozumějí, získáme záruku, že všechno zvládneme. Jak nepřesvědčíme a nezískáme lidi, úspěchy se nedostaví." (Konec citátu.)

V podnicích jsou zpracovávány zvláštní plány ekonomické propagandy a agitace. Jejich příprava i realizace je společným dílem hospodářského vedení, stranických a společenských organizací. Obsahují většinou tradiční, vžité a vcelku osvědčené formy ekonomické propagandy - aktivity, semináře a školení, plošnou agitaci jako jsou hesla a nástěnné noviny, podnikový nebo závodní rozhlas, časopis a některé další.

Je třeba popravdě říci, že jejich úroveň - jak již bylo uvedeno i ve zpravodajské zprávě - je různá, podle toho, jaký skutečný význam, místo a prostor ji vedení podniku se složkami vymezí a za jak důležitý nástroj ji považují.

Tomu zpravidla odpovídá i účinnost ekonomické propagandy. Podniky které jsme navštívili, mají pro rozvoj ekonomické propagandy v podstatě stejné možnosti. Avšak její výsledky ve využívání agitační účinnosti forem jsou značně rozdílné. Ne všude dovedou společné výrobní úkoly i další obecně platné principy hospodárnosti přibližovat životu v přesvědčivé konkrétní podobě přímo na pracovištích tak, jak jsme se o tom přesvědčili např. v n. p. Rudý říjen v Otrokovicích. Za zvláštní zmínku stojí především systém plošné agitace přímo ve výrobních halách u jednotlivých strojů nebo výrobních linek, vyjadřující ekonomické principy ve vztahu lidí k výrobnímu procesu. Jsou to například vhodně umístěná i výtvarně dobře provedená hesla směřující k efektivnosti využívání strojů a strojního zařízení výrobních linek, k ekonomice jejich provozu, vyčíslení ztrát způsobených prostoji, chodem strojů naprázdno, nedodržením stanovených technologických postupů, plýtváním energií, materiály atd.

Pro názornost uvedu alespoň dvě hesla:

"Hodinovým prostojem ztrácí podnik 427 ks výrobků v hodnotě 229 126 Kčs". "Úrazovost způsobuje ročně ztráty 35 900 hodin, představující trvalé snížení stavu o 18 pracovníků".

Tato hesla se podle potřeby obměňují a aktualizují. Kromě hesel jsou přímo na pracovištích stále aktuální nástěnné noviny. Patří mezi účinné neformální prostředky názorné agitace, protože informují pracující příslušných cechů a dílen o vnitropodnikových problémech, které se jich osobně dotýkají.

Vedle uvedených forem jsou přímo ve výrobních halách u linek nebo výrobních úseků umístěny tabule, na nichž je stálý přehled o stavu plnění výrobních úkolů se jmény nejlepších pracovníků, ale i se jmény těch, kteří nekvalitním podílem své práce znehodnotili výrobek nebo i několik výrobků, včetně výše způsobené Škody v korunách, o níž budou zkráceni na mzdě. Je pochopitelné, že tato forma veřejné kritiky je pro postižené nepříjemná, ale z hlediska předcházení ztrátám způsobeným nekvalitní prací velmi účinná. Vedení n. p. Rudý říjen i sami pracující vyslovili názor, že tyto formy plošné agitace přinášejí nesporně pozitivní výsledky. Naproti tomu se poslanci v montážní halo Zetoru Brno setkali s opačným názorem, že když pracující plní výrobní úkoly, tak k čemu by v montážní hale měli mít názornou agitaci?

Zajímavé, i když ve využití a účinnosti rozdílné zkušenosti byly získány i u ostatních prostředků ekonomické propagandy, jakými jsou podnikové časopisy a vysílání závodního rozhlasu. Na jejich podrobnější zhodnocení zde není potřebný časový prostor. Dá se však říci, že v měřítku podniků plní svou funkci dobře a staly se pro život jejich pracujících nepostradatelnými. Dokladem toho jsou např. stále beznadějně rozebrané podnikové časopisy, jejichž náklady zdaleka neuspokojují poptávku a zájem čtenářů.

Vedle ekonomické propagandy a agitace prováděné na úrovni podniků, nebo závodů okresních novin apod. sehrávají mimořádně významnou úlohu centrální sdělovací prostředky, zejména Čs. rozhlas a televize, které ovlivňují milióny posluchačů a diváků. Z toho vyplývá i jejich odlišná funkce, poslání, formy i metody programové a propagandistické práce.

O účinnosti programů jejich ekonomických redakcí, jež mají vysokou profesionální úroveň, nejlépe svědčí široké ohlasy posluchačů i orgánů a organizací, které na vysílané pořady reagují.

Programy televize a rozhlasu, zabývající se problematikou ekonomiky, jsou všeobecně známy. Např. v oblasti publicistiky je možné připomenout některé z úspěšných televizních magazínů s velkou sledovaností jako je "Ekonomický magazín" o aktuálních otázkách rozvoje národního hospodářství a naší ekonomiky. "Zemědělský rok" nebo magazín "Svět vědy a techniky "Věda pro praxi"", Suroviny a hospodárnost" a další, které jsou divákům velmi blízké.