Zvýšení úlohy chozrasčotních
principů a závislosti financování
na tvorbě vlastních zdrojů hospodářské
sféry musí nyní více nutit každého
investora, aby svá hlediska pro rozhodování
daleko pečlivěji rozvažoval. Zajímal
se především o rychlou návratnost vynakládaných
prostředků a jejich ekonomický efekt. Více
pozornosti přitom věnoval možnostem pouhé
rekonstrukce či modernizace výrobní základny
a zvláště uplatnění a výběru
nových technologií výroby, včetně
jejího pokud možno komplexního a nejen dílčího
uplatnění. Např. n. p. Granitol takto v mém
volebním obvodu úspěšně vybudoval
zařízení na výrobky z nízkotlakého
polyetylénu, dá se říci evropské
úrovně, které je ovšem závislé
na produktech lehkotonážní chemie a výrobě
tuzemských zpracovatelských strojů.
Samy podmínky a pravidla Souboru opatření
musí vést naše podniky co nejvíce k
tomu, aby ve své výrobní základně
dosahovaly výrazných přírůstků
produkce hlavně na základě důsledné
inovace výroby a optimálního využívání
této výrobní základny. Přitom
však také k tomu, aby se ve výrobním
programu opíraly spíše o výrobně
složitější výrobky, více
náročné na výzkum a vývoj,
neboť již to samo o sobě bude nesporným
dokladem o míře pozornosti a péče
(popř. podnikatelské odvahy), kterou věnují
výzkumu a vývoji a včasnému uplatňování
jeho poznatků.
Podle pravidel Souboru opatření je každý
střední článek řízení
článkem vybaveným nemalou rozhodovací
pravomocí. Musíme nyní od něj požadovat,
aby vytvářel daleko pohotověji a účinněji
potřebnou koncepci efektivního rozvíjení
výroby založené na poznatcích vědeckotechnického
rozvoje, a současně byl též článkem,
který spolehlivě řídí investiční
politiku, podporující realizaci potřeb tohoto
rozvoje a jeho poznatků. Dovolte mě k tomuto připomenout,
že na 8. zasedání ÚV KSČ bylo
podpořeno zvýšení limitu těch
investic, o nichž by mohly VHJ samy rozhodovat.
Dobře uvážený koncepční
přístup musí projevit zvláště
oblast strojírenské výroby, jako hlavního
našeho výrobního odvětví, které
má velký podíl na zvyšování
a udržování rovnováhy vnějších
ekonomických vztahů. Je např. známo,
že v nepříliš dávné době
spotřebovala zhruba jedna třetina strojírenských
podniků s nevýznamným podílem na vývozu
asi čtvrtinu investic odvětví, a jedna třetina
podniků s vývozním podílem do 10 %
takřka 30 % všech investic odvětví.
Takto využité prostředky nepochybně
zvyšovaly určitou měrou výkonnost odvětví,
ale rozhodně nepodpořily ten společenský
efekt, který za současných podmínek
vyžaduje, aby investiční záměry
podporovaly také růst exportní výkonnosti.
Je proto správné, budou-li napříště
investiční prostředky určeny především
pro ty podniky, které jimi budou sledovat zvyšování
svých vývozních možností a k
tomuto cíli soustavně pracovat na inovačních
směrech výroby, projevovat výraznou exportní
aktivitu a své věcné a finanční
prostředky lépe využívat k trvalému
růstu technické a ekonomické úrovně
výrobků.
Pozitivní poznatky byly v tomto duchu zaznamenávány
např. při finančních prověrkách
provedených ve Žďárských strojírnách
a slévárnách, Sklo Unionu Teplice nebo v
ČMZ Strakonice, a mj. také v koncernovém
podniku Sigma v Opavě. Nemusí při nich jít
vždy o řádově velké záměry
inovační aktivity. Mnohdy jde jen o to, dokázat
dál upevňovat užitné vlastnosti a spolehlivost
výrobků, které se již na trzích
dobře uplatňují, či rozšiřovat
možnosti jejich použití.
Mnohdy si to vyžaduje jen menší investice, hlavně
však jejich rychlé zvládnutí, zvláště
pokud jsou méně náročné, jednodušší
a snáze zvládnutelné. Např. v ZTS
Gottwaldov dělají stroje, do nichž dokázali
bez větších obtíží montovat
jak tuzemskou, tak zahraniční elektroniku a udržovat
si tak předpoklady konkurenceschopnosti na trzích.
Výsledky práce mnoha výzkumných a
vývojových organizací a jejich kolektivů
a řada vynálezů a zlepšovacích
návrhů rozhodně ukazují, že máme
hodně schopných tvůrčích pracovníků.
Úspěch jejich práce závisí
též na tom, aby k efektivnímu řešení
svých úkolů a uplatňování
poznatků s ním spojených měli zabezpečeny
potřebné předpoklady a dostatečné
prostředky.
Členové výboru pro plán a rozpočet
mohou potvrdit, že finanční prostředky,
které jsou v investiční oblasti k dispozici,
nejsou malé. Ale musí být využívány
způsobem, který lépe odpovídá
současným potřebám naší
společnosti. Nesmí být používány
k řešení úkolů, jejichž
společný přínos nebyl předem
řádně zvážen. Nesmí také
nikde docházet k tomu, aby ze zdrojů určených
na technický rozvoj byly financovány jiné
investice než ty, které mu slouží.
Realizace technického pokroku a modernizace výroby
bude vždy do značné míry závislá
na investiční výstavbě. Je proto také
důležité, aby v jejím rámci byla
cílevědomě urychlována likvidace zastaralých
strojů a zařízení, neboť uvolní
prostor pro předpokládaný efekt každé,
pokud možno komplexnější modernizace výroby.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
chtěl bych vás informovat o tom, že 7. zasedání
ústředního výboru Československé
strany socialistické, které se konalo ve druhé
polovině září t. r., projednalo za
účasti poslanců Federálního
shromáždění, České národní
rady, členů rad krajských národních
výborů, členů Československé
strany socialistické aktuální otázky
týkající se dalšího rozvoje vědy
a techniky a aplikace výsledků vědy v národním
hospodářství.
Rozprava zde ukázala řadu zajímavých
a pozitivních námětů, které
my, členové klubu poslanců naší
strany ve Federálním shromáždění,
chceme využít ve své poslanecké práci
ve prospěch aktivního uplatňování
vědy a techniky v nejrůznějších
oblastech naší socialistické ekonomiky. Děkuji.
Předsedající místopředseda
SL R. Nejezchleb: Ďakujem poslancovi Paruzovi. Slovo
má poslanec Janda a pripraví sa poslanec Martinec.
Poslanec S. Janda: Vážené soudružky
poslankyně, vážení soudruzi poslanci,
vážení hosté, dnešní jednání
Sněmovny lidu má ve svém programu jednu z
velmi důležitých otázek naší
socialistické společnosti. Věda a technika
dnes vládne celým světem a ve svých
důsledcích a aplikacích se promítá
do všech oborů lidské činnosti, neboť
bez jejího vlivu si dnes nedovedeme představit jakoukoli
výrobní činnost, promítá se
i do společenských oblastí, do našeho
osobního života.
Dovolte mi, abych se ve svém vystoupení zabýval
uplatňováním nejnovějších
vědeckotechnických poznatků v zemědělství,
v oboru, kde léta pracuji a mohu posuzovat jak rozdílné
úrovně ve výrobě bylo a je dosahováno
a co bude nutné požadovat od tohoto oboru v příštím
období.
V současném období v našem socialistickém
zemědělství dosahujeme celostátně
výnosů obilovin kolem 4 t/ha, výnosy jsou
vcelku stabilizovány, uplatňujeme v podstatě
zásady dobré agrotechniky, chemické ochrany
rostlin, máme výkonné odrůdy obilovin,
ale přesto výnosová křivka nejde tak
vysoko vzhůru, jak bychom podle vložených vkladů
pro národní hospodářství potřebovali.
Přitom u některých druhů zemědělských
plodin nedosahujeme ani tak kladných výsledků.
Jaké vlivy tedy zde působí a jak jim čelit?
Ukazuje se zde, že již tradiční způsoby
a dosavadní metody nestačí, nutně
musí nastoupit věda se svými komplexními
poznatky a výzkumy a chceme-li stihnout příští
potřeby národního hospodářství,
nezbytně požadované od zemědělské
výroby, musí aplikace vědy být také
poměrně rychlá a rozšířena
na rozhodující výměry.
V rozvoji obilnářství došlo v ČSSR
k vyšlechtění nových generací
odrůd pšenice a jarního ječmene. Výnosový
potenciál našich odrůd je na světové
úrovni, má však, a to je v našich klimatických
podmínkách mimořádně závažné,
nižší odolnost proti chorobám, suchu a
mrazu.
Dalším omezením výnosů je bezesporu
současný stav našich půd, zvláště
orné půdy, kde nás čeká v příštím
období nemalé úsilí, abychom ji uvedli
do stavu vysoké úrodnosti. Existuje celá
řada faktorů zhoršujících půdní
úrodnost a omezování biologických
a biochemických pochodů. Přispívá
k tomu i nižší přísun organického
hnojení, vliv některých pesticidů,
který život mikroorganismu potlačuje.
Vážené soudružky a soudruzi, křivdili
bychom však naší vědě a výzkumu
i zemědělské praxi, kdybychom prohlásili,
že se těmto problémům, které
navíc souvisí těsně s životním
prostředím, nevěnují.
Při přípravě na dnešní
jednání jsem tyto otázky konzultoval s odborníky,
měl jsem možnost se seznámit s celou řadou
materiálů, mimo jiné kupř. s návrhy,
kde jsou již připraveny osevní postupy a celá
biotechnologie okolo hospodaření na zemědělské
půdě v pásmech vodárenských
nádrží. Na těchto půdách
platí omezené minerální hnojení,
nelze dělat všechny zásahy, které udržují
půdu v plné plodnosti, dochází ke
snížení produkce a přitom rozsah těchto
pásem jde do tisíců ha a nepochybně
budeme muset v příštím období
využívat ještě intenzívněji
každý hektar.
Cílem této soustavy je sladění výrobních
požadavků s ochrannou funkcí a vědecké
poznatky slibují možnost zvýšení
výnosů v rostlinné výrobě přirozenou
cestou na základě efektivní spolupráce
mezi mikroorganismy a rostlinou. Dojde ke snížení
umělé chemické stimulace rostlin a bude vyloučeno
ohrožení vod zemědělskou výrobou.
Zásadní rozdíl mezi současnou a organickou
soustavou je ten, že zatímco chemickotechnická
soustava vyživuje rostliny přímo přísunem
ve vodě rozpustných živin, biologická
soustava vlastně krmí půdní organismy
a ty svým životním a posléze rozkladným
procesem připravují živiny pro rostlinu, které
jsou vázány na půdu.
Nástin modelu hospodaření na půdě,
o němž jsem hovořil, je navržen do ochranných
pásem vodních zdrojů, ale nestálo
by za úvahu v určité upravené formě
jej v budoucnu uplatňovat na dalších plochách?
Při své činnosti ve volebních obvodech
se snad denně setkáváme s kritikou našich
voličů, vodohospodářů, členů
mysliveckých svazů a všech, komu leží
na srdci čistota vod, zdravé životní
prostředí. Jsme tázáni: "Co vy,
poslanci, děláte pro zlepšení, pro odstranění
těchto negativních jevů civilizace na zdraví
národa? " Hledejme tedy a prosazujme biologickou cestu
levnější a prospěšnější.
Vážené soudružky a soudruzi, biologické
metody v zemědělství a potravinářském
průmyslu jsou dnes ve světě v popředí
zájmu. Nabízejí totiž netušené
možnosti k úsporám energie, materiálových
nákladů při zajišťování
zemědělské produkce. Vysoká pozornost
těmto otázkám je věnována ve
všech vyspělých státech, zejména
od doby, kdy stouply podstatně ceny energetických
zdrojů, a je samozřejmé, že i v ČSSR
jsou zájmem výzkumu a již i praktické
aplikace.
Uvádím jeden z příkladů: Již
od školních dob je nám známo, že
na kořenech motýlokvětých rostlin
žijí v symbióze hlízkové bakterie,
které dokáží přijímat
vzdušný dusík a značnou část
přenechávají rostlině, se kterou žijí.
Pro naši běžnou potřebu přicházejí
v úvahu všechny jeteloviny a luštěniny.
Na těchto plodinách žijí tyto bakterie
i bez lidského zásahu, ale ne vždy v dostatečném
množství a od počátku vegetace. Je prokázáno,
že dodáme-li rostlině při zasetí
tyto mikroorganismy spolu s dalšími příznivými
faktory, dokáží zásobovat rostlinu dusíkem
po celou dobu vegetace a ještě část
zůstává pro další plodinu. Soustavnou
vědeckou prací byly již testovány daleko
výkonnější kmeny bakterií, než
běžně rozšířené a
je možno na zlepšení působit vhodnou genetikou.
Soudruzi v naší vědeckovýzkumné
základně navrhují používat již
vyráběný "Rhizobin" na 300 tis.
ha výše uvedených plodin, kdy je možno
očekávat zvýšení výnosů
v průměru o 10 %, u bobu dokonce o 30 %. Další
významný přínos by představovala
možnost přísunu dusíku symbiotickou
cestou ve výši cca 200 tis. tun dusíku ročně
a prakticky zdarma, což představuje jednu třetinu
dusíku obsaženého ve vyráběných
dusíkatých hnojivech u nás.
O úsporách elektrické energie, investic,
za nákup dnes potřebných surovin si ani netroufám
hovořit, protože jen na 1 kg dusíku v hnojivech
se při výrobě spotřebovává
až 88 kWh elektrické energie, a jak jsem již
dříve řekl, nedochází při
tomto systému ke ztrátám vyplavováním
a škodám na životním prostředí.
Soudružky a soudruzi, zatím jsme hovořili jen
o dusíku, ale existují mikroorganismy, tzv. Endomykorisní
houby, které svou symbiózou s rostlinou zlepšují
výživu rostlin uvolňováním fosfátů
z nerozpustných forem. Špičková pracoviště
ve světě zabývající se výzkumem
Endomykorisních hub jsou v celé řadě
západních zemí, v socialistických
zemích především v SSSR, kde skupina
vědců pod vedením akademika Muronceva v Leningradě
dosahuje pozoruhodných výsledků. S tímto
ústavem má Mikrobiologický ústav Československé
akademie věd smlouvu o spolupráci a myslím,
že je nutné ji rozšířit i na tuto
oblast, protože u nás se jí zabývá
jen okrajově Ústav krajinné ekologie Československé
akademie věd. V posledních letech používáme
v našich zemích ke hnojení lehce rozpustné
fosfáty, z nichž značná část
se mění v půdě na nerozpustné
formy, pro rostlinu přijatelné jen za pomoci mikroorganismů,
o nichž jsem hovořil. Naskýtá se zde
tedy jedinečná příležitost, využít
levnějším způsobem investici z minulého
období.
Soudružky a soudruzi, v souvislosti s ochranou životního
prostředí, ale i se skutečností, že
některé plevele, škůdci z živočišné
říše získávají postupně
odolnost proti používaným přípravkům,
je stále větší pozornost věnována
biologické ochraně. Dnes jsou již vyráběny
preparáty mikroorganismů ke stimulaci rostlin a
ochraně vůči fytopatogenům. Určité
kmeny snižují napadení kořenů
pšenice proti hnilobě až o 50 %, jiné
zase působí proti řepné spále
a při aplikaci kmene Pseudomonas na hlízy brambor
při sázení se zvyšuje výnos o
10 - 30 % při vyšším podílu konzumních
hlíz. Jsou již známé bakteriologické
preparáty proti škůdcům, kdy např.
v SSSR je jimi ročně ošetřováno
více než 12 mil. ha, zejména sadů.
U nás brání vyššímu použití
těchto preparátů cenově náročný
dovoz a je nutné docílit v našich ústavech
a provozech vlastní výrobu v dostatečném
množství. Z celé dlouhé řady
biologických ochranných prostředků
jsem namátkově vybral některé, zejména
ty, jež byly v našich ústavech prakticky ověřovány,
a myslím, že je velmi významné, že
naše vědecká pracoviště věnují
těmto metodám soustavnou pozornost.
Otázkám biochemie a biotechnologie v zemědělství
mimo rostlinnou výrobu, o níž jsem jen běžně
informoval, je nemenší pozornost věnována
v živočišné výrobě, kde
je používáno např. nových genetických
poznatků pro urychlení tvorby nových plemen
zvířat s vysokou produkční schopností,
je řešena problematika uplatnění nových
poznatků biochemie ve výživě zvířat.
Zase jako příklad uvádím možnost
získávání bílkovinných
krmiv z netradičních zdrojů.
Zde se v poslední době dostává do
popředí zájem o získávání
bílkovin mikrobiální cestou, kdy jednobuněčné
mikroorganismy, jako kvasinky, bakterie, řasy i houby,
mají nepoměrně vyšší schopnosti
růstu než vyšší rostliny a lze je
pěstovat na levných substrátech, jako jsou
odpadové glycidy, uhlovodíky, drůbeží
trus, stromová kůra, lignocelulosové odpady,
biokaly apod.
Snad několik málo poznatků z potravinářského
průmyslu.
Biotechnologické pochody jsou nedílnou a dá
se říci tradiční součástí
potravinářských výrob, kde většinou
šlo o kvašení. Rozvoj biotechnologie přináší
metody čistých mikrobiálních kultur,
např. zákysové mléčné
kultury, v masném průmyslu bakterie rodu Micrococcus
přispívají ke zrání a trvanlivosti
uzenin apod. Nejvyšší nárůst však
v této oblasti je u vývoje enzymologie. Zatímco
před 30 lety bylo známo kolem 200 enzymů
- dnes jich známe zhruba 2 tisíc. Průmyslový
význam zatím má asi 50 druhů, např.
alkalická proteása je obsažena asi 30 - 40
% v pracích prostředcích, a očekává
se, že potravinářský a krmivářský
průmysl bude hlavním spotřebitelem enzymů
v příštím období.
Mezi velké úspěchy potravinářské
vědy minulého desetiletí nutno počítat
zvládnutí enzymové hydrolýzy škrobu
a úpravy glukózy. Tento proces znamená skutečný
převrat na cukerním trhu, neboť nabízí
sladidla mnohem levnější než z řepného
nebo třtinového cukru. Amylolytické enzymy
se úspěšně dají využít
při výrobě piva, kde zčásti
nahradí drahý a nedostatkový slad jiným
škrobnatým materiálem; a tak bychom mohli hovořit
o dalších látkách biologického
původu.
Důkazem vážnosti přikládané
přírodním metodám, o nichž jsem
hovořil, a to je velmi cenné, je usnesení
vlády ČSSR č. 377 z 9. 12. 1982, jednající
o rozvoji biologických technologií, a usnesení
8. zasedání ÚV KSČ k problematice
vědeckotechnického rozvoje.
Nemělo by tedy, vážené soudružky
a soudruzi, nám nic stát v cestě při
uplatňování těchto metod v našem
národním hospodářství, v našem
socialistickém zemědělství a potravinářském
průmyslu.