Úterý 11. října 1983

Poslanec J. Komárek: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, věda a technický pokrok byly na XVI. sjezdu KSČ označeny za činitele určující tempo nastoupené intenzifikace ekonomiky a za nejmocnější zdroj růstu společenské produktivity práce.

V zásadách zdokonalené soustavy řízení našeho plánovitého hospodářství byla proto vědeckotechnickému rozvoji přiřčena stěžejní úloha být osou plánu, od kterého se budou všechny ostatní činnosti odvíjet. Tento požadavek neznamená, že plán vědeckotechnického rozvoje by měl být ostatním plánům a jejich částem nějak nadřazen a vyžadovat přednostní zabezpečování plnění jeho úkolů. Nadřazeny mohou být jen významné ekonomické cíle sledované v národním hospodářství. Plánované úkoly rozvoje vědy a techniky musí být proto chápány jako prostředek k dosažení těchto cílů, a nikoli tedy jako cíl samotný.

V souvislosti s úlohou, která byla takto vědeckotechnickému rozvoji stanovena a na 8. zasedání ÚV KSČ znovu zdůrazněna, jde o jednu z nejvýznamnějších změn, která je v systému zabezpečení potřeb rozvoje našeho národního hospodářství uskutečňována. Podmínkou její úspěšné realizace však je změnit mnohé dosavadní způsoby myšlení a přístupy k tvorbě plánů. Že to není ani snadné, ani jednoduché, potvrzují naše dosavadní poznatky. Ukazují, jak v žádoucí míře, tak v jejím tempu se ještě nedaří zmíněnou základní úlohu plánů vědeckotechnického rozvoje plně uplatňovat.

V ročních prováděcích plánech, jimiž vyjadřujeme společenské zájmy a požadavky na činnost hospodářské sféry, by měl vědeckotechnický rozvoj působit hlavně svými plánovanými výstupy a potřebami, které se týkají zabezpečení těchto výstupů. Ve skutečnosti praxe ještě věnuje více pozornosti spíše vlastnímu zabezpečování potřeb výzkumu a vývoje a realizaci získaných poznatků neuplatňuje výrazněji a žádoucí měrou.

V přípravě na schůzi sněmovny jsme došli k závěru, že jednu z příčin toho je nutno vidět již ve výběru úkolů. Došli jsme rovněž k poznatku, že vědeckotechnický rozvoj bude své závažné poslání v růstu intenzifikace a efektivnosti naší ekonomiky plnit především tehdy, budou-li jeho úkoly vždy orientovány na ekonomicky závažné (možno říci "klíčové") potřeby rozvoje a stanovovány podle odpovídajících tomu ekonomických kritérií. Musí to být vždy úkoly reálné, splnitelné a přiměřené objektivním podmínkám. Jejich realitu musíme spatřovat hlavně v šíři zadávání úkolů a jeho přiměřenosti realizačním schopnostem vědeckovýzkumné základny a dále ve schopnostech výrobní základny uplatnit v žádoucím čase a kvalitě získávané poznatky.

Jinou příčinu spatřujeme v úrovni koordinačních prací a s nimi souvisejícího plánu. O jednotlivých úkolech by měla rozhodovat jen hlediska věcná a lepší koordinací by mělo být bráněno zbytečnému tříštění kapacit odborných pracovníků či dokonce duplicitě řešení (jaká vznikla např. u jednodeskových mikropočítačů). Koordinační pracoviště by měla zřejmě mít též větší pravomoc ve výběru spolupracujících organizací. Věci rovněž neprospívá praxe, která připouští, aby na koordinaci plánů technického rozvoje pracovaly jen útvary technické bez další horizontální provázanosti na jiné útvary organizací, zejména ekonomické.

Náročným se rovněž ukazuje propojení vazeb mezi plánovanými úkoly tohoto rozvoje a úkoly hospodářského plánu těch organizací, v nichž má být vyřešených úkolů výzkumu a vývoje použito. Ne vždy totiž zasahují jejich pracovníci do průběhu řešení natolik aktivně, aby to příznivě ovlivňovalo jeho technickoekonomické parametry. Zpožďují tím i vytváření podmínek pro včasné a rychlé uplatňování výsledků v praxi. A to je stěží omluvitelné zvláště v takových případech, kde řešitelé a realizátoři pracují pod hlavičkou jedné a téže VHJ.

Neméně závažným se ukazuje i zajištění reálnějších propočtů ekonomické efektivnosti technického rozvoje, které je nejen součástí podkladů k úkolům tohoto rozvoje, ale i podkladem k promítání ekonomických účinků řešení do příslušné části plánu hospodářské sféry. Zárukou jejich větší objektivity a reality má být účast výrobce (realizátora) na těchto propočtech a účast nadřízeného orgánu v oponentním řízení jako základní formě systematického posuzování úkolů výzkumu a vývoje.

Skutečností však je, že při některých změnách ekonomických a technických předpokladů mívají ukazatelé skutečné efektivnosti řešených úkolů až poloviční hodnotu proti původně vypočteným a plánovaným. Příkladem toho může být úkol, týkající se přípravy soustředěné výroby stavebnicových prvků a uzlů mechanizačních a automatizačních zařízení pro tvářecí procesy. Pro značné snížení objemu investiční výstavby, která měla tuto soustředěnou výrobu umožnit, se původně předpokládaný cílový objem této výroby snížil téměř na polovinu.

Některé jevy mohou však souviset i s nadhodnocováním propočtů již ve stadiu přípravy jednotlivých úkolů. Také k výkonu oponentur se v praxi ozývají různé názory, sledující, aby v jejich úrovni měla praxe vždy jen kvalitní účinný podklad pro závažná národohospodářská rozhodnutí.

Nynější důsledná orientace na úlohu vědeckotechnického rozvoje a na urychlené přenášení jeho výsledků do praxe se proto neobejde bez výraznějšího řízení plánem a jeho kvalitativních předpokladů.

Především proto oceňujeme, že v přípravě plánů a v zájmu jejich reality bude nyní vycházeno hlavně z poznání dlouhodobějších tendencí hospodářského a vědeckotechnického rozvoje a prognóz vývoje. V řešení klíčových otázek pak bude uplatňován cílově programový přístup vedoucí k lepší a komplexnější provázanosti s prioritní realizací.

Zvlášť významnou úlohou plánovacích komisí bude, aby ve spolupráci s ústředními orgány vědy a techniky dokázaly úspěšně zvládat koordinování dlouhodobých komplexních programů, a využít vazeb cílových programů a programů spolupráce v rámci RVHP tak, aby jich mohlo být využito v pracích, týkajících se 8. pětiletky. To je také základním předpokladem, aby v celé ose tohoto plánu mohly být řádně promítnuty a zakotveny výsledky vědeckotechnického rozvoje. Avšak již v souvislosti s přípravou plánu na rok 1984 by mělo jít výrazně o to, aby jednotlivé části tohoto plánu byly účinnými prostředky realizace vědeckotechnického pokroku. Vyjadřovaly v tom směru zejména konkrétní úkoly nižších článků řízení, rozhodné pro zabezpečení důležitých celospolečenských potřeb či důležité z hlediska pozoruhodného ekonomického přínosu.

Bude proto zejména třeba, aby VHJ a podniky dokázaly v úzké spolupráci s výzkumnou a vývojovou základnou co nejvíce využít svých možností zvláště k realizaci vyřešených již úkolů výzkumu a vývoje, které čekají na co nejširší uplatnění a které jsou spojeny s možností vysoce efektivních přínosů.

Je zapotřebí též zdokonalit soustavu plánovacích ukazatelů, charakterizujících růst technické úrovně a kvality produkce, popř. úspor v materiálové, pracovní a fondové náročnosti produkce či ukazatelů charakterizujících změny dosažené v efektivnosti vývozních fondů. Také příprava těchto ukazatelů a jejich diferenciace na podmínky jednotlivých odvětví a oborů, resp. jejich pojetí jako závazných ekonomických cílů, dosažitelných za pomoci aplikace poznatků vědeckotechnického rozvoje, bude vysoce významnou úlohou plánovacích komisí a centrálních orgánů v přípravě 8. pětiletky.

Aktivnější úloha připadá též finanční soustavě a úvěrové politice. Z hlediska našich poznatků plně podporuje záměr financovat výrobkovou a technologickou inovaci především z vlastních zdrojů hospodářských organizací a přerozdělovacími procesy, jen tu část rozšířené reprodukce, která bude v souladu s direktivami státního plánu. Podporujeme rovněž možnost, aby účelové prostředky během roku na potřeby technického rozvoje nevyčerpaných mohly být převáděny do dalšího období.

Očekáváme, že také podmínky Státní banky pro uplatnění úvěrových prostředků budou nyní velmi pružně reagovat na plánované přínosy realizace jednotlivých úkolů technického rozvoje. Zvláště pak podporovat hlavně zájem o rekonstrukce a modernizace a racionalizační akce výroby a také o co největší podíly strojních investic na celkovém objemu investičních záměrů.

Je třeba, aby nová finanční a úvěrová opatření mohla být co nejdříve uplatňována a plně využíváno forem bonifikací a postihů podle toho, jak budou plánované cíle v řešení úkolů vědeckotechnického rozvoje dosahovány.

Předsedající místopředseda SL R. Nejezchleb: Ďakujem poslancovi Komárkovi. Slovo má poslanec Michalski. Pripraví sa poslanec Hajko.

Poslanec K. Michalski: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, v souvislosti s mimořádně důležitou otázkou, kterou dnes Sněmovna lidu projednává a k níž nedávné 8. zasedání ÚV KSČ zvlášť výrazně konkretizovalo požadavky vyplývající z úkolů daných XVI. sjezdem strany a týkajících se zvyšování účinnosti vědy a techniky při rozvíjení národního hospodářství, chci několika poznámkami navázat na vystoupení místopředsedy vlády ČSSR s. Obziny a společného zpravodaje výborů Sněmovny lidu s. Hůly.

Žijeme v době, ve které obyvatelé naší planety očekávají, že v zájmu dalšího života na ní věda a technika budou stále více napomáhat vytváření podmínek pro pokojný vývoj současné i budoucích generací. Věda a technika mají mezinárodní charakter, přestupují hranice států a jsou povolávány k tomu, aby řešily globální problémy, před nimiž dnešní svět stojí. A jak to dnes ve světě vypadá?

Na pozadí složité situace, kterou charakterizují současné mezinárodní vztahy, se stále výrazněji projevuje výjimečná, vpravdě světodějná úloha socialistického společenství.

Od přijetí komplexního programu socialistické ekonomické integrace před více než 10 lety dosáhly členské země RVHP značných úspěchů. Při využívání předností socialistického zřízení a vzájemnou spoluprací dokázaly zajišťovat významné pozitivní změny v rozvoji národního hospodářství a upevnily své pozice ve světové ekonomice. Dokázaly téměř dvojnásobně předstihnout vyspělé kapitalistické země v přírůstku průmyslové výroby a národního důchodu. Za 10 let od přijetí komplexního programu se zvýšil celkový národní důchod v zemích RVHP o 66 %, objem hrubé výroby o 84 % a investice o 72 %.

Přitom je třeba zdůraznit, že takového tempa ve společenskoekonomickém rozvoji bylo dosaženo ve složitých podmínkách, kdy naše země přecházely z extenzívní cesty na intenzívní cestu rozvoje.

Lid socialistického společenství tvoří jednu desetinu obyvatel Země. Přitom na ně připadá 20 - 30 % světové výroby elektrické energie, ropy, oceli a uhlí.

Organickou složkou socialistické integrace se stále ve větší míře a rozsahu stává vědeckotechnická spolupráce. Svědčí o tom počet spolupracujících vědeckotechnických organizací socialistických zemí, který se zvýšil z 1300 na 3000. Bylo uskutečněno přes 16 tis. základních a aplikovaných výzkumů. Zkonstruováno bylo na 2000 typů strojů, zařízení a přístrojů, vynalezeno okolo 1500 různých materiálů a přes 1000 technologických procesů a uzavřeno bylo přes 250 dohod a smluv o spolupráci ve vědeckotechnické oblasti.

Je namístě si při této příležitosti připomenout, že v posledních letech byly na území SSSR společným úsilím zemí RVHP uvedeny do provozu: plynovod, co do rozměrů ojedinělý, kombinát na těžbu a úpravu azbestu, část závodu na výrobu celulózy, komplex na výrobu technologického zařízení a jiné objekty.

Při koordinaci národohospodářských plánů na současné pětiletky, a v jednotlivých otázkách i na delší období, byly dohodnuty základní směry hospodářství a vědeckotechnické spolupráce a podepsáno bylo na 150 mnohostranných dlouhodobých programů. Specializace a kooperace výroby umožní dosáhnout významného pokroku v zajišťování strojů a zařízení pro národní hospodářství všech zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci.

Soudružky a soudruzi poslanci, pro překonání nepříznivých vlivů změn, k nimž dochází ve světovém hospodářství, je významným činitelem pro nás mezinárodní socialistická dělba práce, která otevírá nové perspektivy našeho ekonomického vývoje.

Užší zapojení do ní je pro naši republiku - vzhledem k jejím přírodním a ekonomickým podmínkám - naléhavou nutností. Proto se Československo ve své zahraniční hospodářské politice orientuje především na všestranný rozvoj obchodních a vědeckotechnických styků v rámci RVHP, na neustálé rozšiřování účasti v mezinárodní socialistické integraci, zejména se Sovětským svazem.

Zvlášť spolupráce s naším nejbližším přítelem - Sovětským svazem - nám poskytuje stabilní podmínky pro náš hospodářský rozvoj a zároveň nám pomáhá podstatně zmírnit negativní vlivy, které na naši ekonomiku v důsledku poměrně rozvinutých vnějších hospodářských vztahů s kapitalistickými státy působí. Ostatně v celém poválečném období naše vazba na ekonomickou, vědeckou a technickou spolupráci se Sovětským svazem byla jediným východiskem pro bezkrizový a klidný rozvoj čs. ekonomiky.

Pracuji v hornictví a právě tam pociťujeme nejlépe spolupráci se Sovětským svazem. Byla to první poválečná léta, padesátá léta, kdy zavedením sovětské techniky do našich šachet do Ostravsko-karvinského revíru (byly to první kombajny typu Donbas), jsme mohli zvýšit těžbu a snížit pracnost u horníků a tím dát více uhlí naší republice. Ani dnes bez spolupráce se Sovětským svazem a jinými socialistickými státy my, havíři, bychom si nemohli představit svou práci.

Na počátku osmdesátých let spolupráce dosáhla ještě širších rozměrů. Jde o jedinou záruku stability a jistoty pro naše národní hospodářství. Pomáhá nám zabezpečovat důležité surovinové a energetické zdroje za výhodných podmínek, řešit velmi náročné vědeckotechnické problémy a co je hlavní: uplatňovat socialistický charakter společenského vývoje.

Kromě dovozu surovin a energie se v posledních letech výrazně rozvíjí ve spolupráci s SSSR jaderný program - výstavba jaderných elektráren, výstavba velkých společných integračních objektů a v úzké spolupráci se začínají řešit otázky rozvoje elektroniky. Byly schváleny Základní směry rozvoje specializace a kooperace výroby v této oblasti do roku 1990.

Velké pozornosti si zaslouží mírové bádání v kosmu, které provádí Sovětský svaz ve prospěch všeho lidstva a nabízí nám široké možnosti kooperace. Máme příležitost podílet se na výrobě potřebných přístrojů, jakož i možnost přímé účasti na objevných kosmických letech.

Dalším naším významným partnerem v oblasti hospodářské a vědeckotechnické spolupráce je Německá demokratická republika.

Například podle dohody o spolupráci v oblasti mikroelektroniky budou práce z ní vyplývající postupovat podle perspektivního pracovního programu. Společným vývojem tohoto klíčového zařízení se odstraní závislost na dovozu speciálních embargovaných technologických zařízení z kapitalistických států. Stále více se prohlubuje naše spolupráce i s Bulharskou lidovou republikou, Maďarskou lidovou republikou, Mongolskou lidovou republikou a ostatními zeměmi socialistického společenství.

Země socialistického společenství vytvořily spolehlivý mechanismus plánovité realizace zvláštních rozsáhlých programů spolupráce, jako je např. mezinárodní výrobní komplex na výstavbu jaderných elektráren a na výrobu zařízení pro ně.

To jsou jen některé příklady, které jsem v této souvislosti uvedl. Za více než 30leté období existence světové socialistické soustavy získala každá země velké zkušenosti ze zdokonalování mechanismů plánovitého řízení hospodářství. Praxe ukazuje, že tam, kde se nevyužívá kolektivních zkušeností, dochází k negativním výsledkům.

Spojení úsilí všech socialistických zemí při řešení problémů, které mají prvořadý význam pro národní hospodářství a urychlené uvádění získaných výsledků do výroby, naléhavě vyžaduje, aby bylo zajištěno důsledné propojení celého cyklu: věda - technika - výroba.

Bratrské socialistické země mají solidní vědeckotechnickou základnu. Je v nich soustředěna asi jedna třetina světového vědeckotechnického potenciálu. Proto je aktuálním úkolem vědeckotechnické spolupráce soustředit úsilí na hlavní směry v klíčových hospodářských odvětvích.

Soudružky a soudruzi poslanci, dosud se v historii nestalo, aby skupina států, které mají velký potenciál sil a možností, dala tyto síly a možnosti do služeb životních zájmů všeho lidstva.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP