Poslanec J. Komárek: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky a soudruzi
poslanci, věda a technický pokrok byly na XVI. sjezdu
KSČ označeny za činitele určující
tempo nastoupené intenzifikace ekonomiky a za nejmocnější
zdroj růstu společenské produktivity práce.
V zásadách zdokonalené soustavy řízení
našeho plánovitého hospodářství
byla proto vědeckotechnickému rozvoji přiřčena
stěžejní úloha být osou plánu,
od kterého se budou všechny ostatní činnosti
odvíjet. Tento požadavek neznamená, že
plán vědeckotechnického rozvoje by měl
být ostatním plánům a jejich částem
nějak nadřazen a vyžadovat přednostní
zabezpečování plnění jeho úkolů.
Nadřazeny mohou být jen významné ekonomické
cíle sledované v národním hospodářství.
Plánované úkoly rozvoje vědy a techniky
musí být proto chápány jako prostředek
k dosažení těchto cílů, a nikoli
tedy jako cíl samotný.
V souvislosti s úlohou, která byla takto vědeckotechnickému
rozvoji stanovena a na 8. zasedání ÚV KSČ
znovu zdůrazněna, jde o jednu z nejvýznamnějších
změn, která je v systému zabezpečení
potřeb rozvoje našeho národního hospodářství
uskutečňována. Podmínkou její
úspěšné realizace však je změnit
mnohé dosavadní způsoby myšlení
a přístupy k tvorbě plánů.
Že to není ani snadné, ani jednoduché,
potvrzují naše dosavadní poznatky. Ukazují,
jak v žádoucí míře, tak v jejím
tempu se ještě nedaří zmíněnou
základní úlohu plánů vědeckotechnického
rozvoje plně uplatňovat.
V ročních prováděcích plánech,
jimiž vyjadřujeme společenské zájmy
a požadavky na činnost hospodářské
sféry, by měl vědeckotechnický rozvoj
působit hlavně svými plánovanými
výstupy a potřebami, které se týkají
zabezpečení těchto výstupů.
Ve skutečnosti praxe ještě věnuje více
pozornosti spíše vlastnímu zabezpečování
potřeb výzkumu a vývoje a realizaci získaných
poznatků neuplatňuje výrazněji a žádoucí
měrou.
V přípravě na schůzi sněmovny
jsme došli k závěru, že jednu z příčin
toho je nutno vidět již ve výběru úkolů.
Došli jsme rovněž k poznatku, že vědeckotechnický
rozvoj bude své závažné poslání
v růstu intenzifikace a efektivnosti naší ekonomiky
plnit především tehdy, budou-li jeho úkoly
vždy orientovány na ekonomicky závažné
(možno říci "klíčové")
potřeby rozvoje a stanovovány podle odpovídajících
tomu ekonomických kritérií. Musí to
být vždy úkoly reálné, splnitelné
a přiměřené objektivním podmínkám.
Jejich realitu musíme spatřovat hlavně v
šíři zadávání úkolů
a jeho přiměřenosti realizačním
schopnostem vědeckovýzkumné základny
a dále ve schopnostech výrobní základny
uplatnit v žádoucím čase a kvalitě
získávané poznatky.
Jinou příčinu spatřujeme v úrovni
koordinačních prací a s nimi souvisejícího
plánu. O jednotlivých úkolech by měla
rozhodovat jen hlediska věcná a lepší
koordinací by mělo být bráněno
zbytečnému tříštění
kapacit odborných pracovníků či dokonce
duplicitě řešení (jaká vznikla
např. u jednodeskových mikropočítačů).
Koordinační pracoviště by měla
zřejmě mít též větší
pravomoc ve výběru spolupracujících
organizací. Věci rovněž neprospívá
praxe, která připouští, aby na koordinaci
plánů technického rozvoje pracovaly jen útvary
technické bez další horizontální
provázanosti na jiné útvary organizací,
zejména ekonomické.
Náročným se rovněž ukazuje propojení
vazeb mezi plánovanými úkoly tohoto rozvoje
a úkoly hospodářského plánu
těch organizací, v nichž má být
vyřešených úkolů výzkumu
a vývoje použito. Ne vždy totiž zasahují
jejich pracovníci do průběhu řešení
natolik aktivně, aby to příznivě ovlivňovalo
jeho technickoekonomické parametry. Zpožďují
tím i vytváření podmínek pro
včasné a rychlé uplatňování
výsledků v praxi. A to je stěží
omluvitelné zvláště v takových
případech, kde řešitelé a realizátoři
pracují pod hlavičkou jedné a téže
VHJ.
Neméně závažným se ukazuje i
zajištění reálnějších
propočtů ekonomické efektivnosti technického
rozvoje, které je nejen součástí podkladů
k úkolům tohoto rozvoje, ale i podkladem k promítání
ekonomických účinků řešení
do příslušné části plánu
hospodářské sféry. Zárukou
jejich větší objektivity a reality má
být účast výrobce (realizátora)
na těchto propočtech a účast nadřízeného
orgánu v oponentním řízení
jako základní formě systematického
posuzování úkolů výzkumu a
vývoje.
Skutečností však je, že při některých
změnách ekonomických a technických
předpokladů mívají ukazatelé
skutečné efektivnosti řešených
úkolů až poloviční hodnotu proti
původně vypočteným a plánovaným.
Příkladem toho může být úkol,
týkající se přípravy soustředěné
výroby stavebnicových prvků a uzlů
mechanizačních a automatizačních zařízení
pro tvářecí procesy. Pro značné
snížení objemu investiční výstavby,
která měla tuto soustředěnou výrobu
umožnit, se původně předpokládaný
cílový objem této výroby snížil
téměř na polovinu.
Některé jevy mohou však souviset i s nadhodnocováním
propočtů již ve stadiu přípravy
jednotlivých úkolů. Také k výkonu
oponentur se v praxi ozývají různé
názory, sledující, aby v jejich úrovni
měla praxe vždy jen kvalitní účinný
podklad pro závažná národohospodářská
rozhodnutí.
Nynější důsledná orientace na
úlohu vědeckotechnického rozvoje a na urychlené
přenášení jeho výsledků
do praxe se proto neobejde bez výraznějšího
řízení plánem a jeho kvalitativních
předpokladů.
Především proto oceňujeme, že v
přípravě plánů a v zájmu
jejich reality bude nyní vycházeno hlavně
z poznání dlouhodobějších tendencí
hospodářského a vědeckotechnického
rozvoje a prognóz vývoje. V řešení
klíčových otázek pak bude uplatňován
cílově programový přístup vedoucí
k lepší a komplexnější provázanosti
s prioritní realizací.
Zvlášť významnou úlohou plánovacích
komisí bude, aby ve spolupráci s ústředními
orgány vědy a techniky dokázaly úspěšně
zvládat koordinování dlouhodobých
komplexních programů, a využít vazeb
cílových programů a programů spolupráce
v rámci RVHP tak, aby jich mohlo být využito
v pracích, týkajících se 8. pětiletky.
To je také základním předpokladem,
aby v celé ose tohoto plánu mohly být řádně
promítnuty a zakotveny výsledky vědeckotechnického
rozvoje. Avšak již v souvislosti s přípravou
plánu na rok 1984 by mělo jít výrazně
o to, aby jednotlivé části tohoto plánu
byly účinnými prostředky realizace
vědeckotechnického pokroku. Vyjadřovaly v
tom směru zejména konkrétní úkoly
nižších článků řízení,
rozhodné pro zabezpečení důležitých
celospolečenských potřeb či důležité
z hlediska pozoruhodného ekonomického přínosu.
Bude proto zejména třeba, aby VHJ a podniky dokázaly
v úzké spolupráci s výzkumnou a vývojovou
základnou co nejvíce využít svých
možností zvláště k realizaci vyřešených
již úkolů výzkumu a vývoje, které
čekají na co nejširší uplatnění
a které jsou spojeny s možností vysoce efektivních
přínosů.
Je zapotřebí též zdokonalit soustavu
plánovacích ukazatelů, charakterizujících
růst technické úrovně a kvality produkce,
popř. úspor v materiálové, pracovní
a fondové náročnosti produkce či ukazatelů
charakterizujících změny dosažené
v efektivnosti vývozních fondů. Také
příprava těchto ukazatelů a jejich
diferenciace na podmínky jednotlivých odvětví
a oborů, resp. jejich pojetí jako závazných
ekonomických cílů, dosažitelných
za pomoci aplikace poznatků vědeckotechnického
rozvoje, bude vysoce významnou úlohou plánovacích
komisí a centrálních orgánů
v přípravě 8. pětiletky.
Aktivnější úloha připadá
též finanční soustavě a úvěrové
politice. Z hlediska našich poznatků plně podporuje
záměr financovat výrobkovou a technologickou
inovaci především z vlastních zdrojů
hospodářských organizací a přerozdělovacími
procesy, jen tu část rozšířené
reprodukce, která bude v souladu s direktivami státního
plánu. Podporujeme rovněž možnost, aby
účelové prostředky během roku
na potřeby technického rozvoje nevyčerpaných
mohly být převáděny do dalšího
období.
Očekáváme, že také podmínky
Státní banky pro uplatnění úvěrových
prostředků budou nyní velmi pružně
reagovat na plánované přínosy realizace
jednotlivých úkolů technického rozvoje.
Zvláště pak podporovat hlavně zájem
o rekonstrukce a modernizace a racionalizační akce
výroby a také o co největší podíly
strojních investic na celkovém objemu investičních
záměrů.
Je třeba, aby nová finanční a úvěrová
opatření mohla být co nejdříve
uplatňována a plně využíváno
forem bonifikací a postihů podle toho, jak budou
plánované cíle v řešení
úkolů vědeckotechnického rozvoje dosahovány.
Předsedající místopředseda
SL R. Nejezchleb: Ďakujem poslancovi Komárkovi.
Slovo má poslanec Michalski. Pripraví sa poslanec
Hajko.
Poslanec K. Michalski: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky a soudruzi
poslanci, v souvislosti s mimořádně důležitou
otázkou, kterou dnes Sněmovna lidu projednává
a k níž nedávné 8. zasedání
ÚV KSČ zvlášť výrazně
konkretizovalo požadavky vyplývající
z úkolů daných XVI. sjezdem strany a týkajících
se zvyšování účinnosti vědy
a techniky při rozvíjení národního
hospodářství, chci několika poznámkami
navázat na vystoupení místopředsedy
vlády ČSSR s. Obziny a společného
zpravodaje výborů Sněmovny lidu s. Hůly.
Žijeme v době, ve které obyvatelé naší
planety očekávají, že v zájmu
dalšího života na ní věda a technika
budou stále více napomáhat vytváření
podmínek pro pokojný vývoj současné
i budoucích generací. Věda a technika mají
mezinárodní charakter, přestupují
hranice států a jsou povolávány k
tomu, aby řešily globální problémy,
před nimiž dnešní svět stojí.
A jak to dnes ve světě vypadá?
Na pozadí složité situace, kterou charakterizují
současné mezinárodní vztahy, se stále
výrazněji projevuje výjimečná,
vpravdě světodějná úloha socialistického
společenství.
Od přijetí komplexního programu socialistické
ekonomické integrace před více než 10
lety dosáhly členské země RVHP značných
úspěchů. Při využívání
předností socialistického zřízení
a vzájemnou spoluprací dokázaly zajišťovat
významné pozitivní změny v rozvoji
národního hospodářství a upevnily
své pozice ve světové ekonomice. Dokázaly
téměř dvojnásobně předstihnout
vyspělé kapitalistické země v přírůstku
průmyslové výroby a národního
důchodu. Za 10 let od přijetí komplexního
programu se zvýšil celkový národní
důchod v zemích RVHP o 66 %, objem hrubé
výroby o 84 % a investice o 72 %.
Přitom je třeba zdůraznit, že takového
tempa ve společenskoekonomickém rozvoji bylo dosaženo
ve složitých podmínkách, kdy naše
země přecházely z extenzívní
cesty na intenzívní cestu rozvoje.
Lid socialistického společenství tvoří
jednu desetinu obyvatel Země. Přitom na ně
připadá 20 - 30 % světové výroby
elektrické energie, ropy, oceli a uhlí.
Organickou složkou socialistické integrace se stále
ve větší míře a rozsahu stává
vědeckotechnická spolupráce. Svědčí
o tom počet spolupracujících vědeckotechnických
organizací socialistických zemí, který
se zvýšil z 1300 na 3000. Bylo uskutečněno
přes 16 tis. základních a aplikovaných
výzkumů. Zkonstruováno bylo na 2000 typů
strojů, zařízení a přístrojů,
vynalezeno okolo 1500 různých materiálů
a přes 1000 technologických procesů a uzavřeno
bylo přes 250 dohod a smluv o spolupráci ve vědeckotechnické
oblasti.
Je namístě si při této příležitosti
připomenout, že v posledních letech byly na
území SSSR společným úsilím
zemí RVHP uvedeny do provozu: plynovod, co do rozměrů
ojedinělý, kombinát na těžbu
a úpravu azbestu, část závodu na výrobu
celulózy, komplex na výrobu technologického
zařízení a jiné objekty.
Při koordinaci národohospodářských
plánů na současné pětiletky,
a v jednotlivých otázkách i na delší
období, byly dohodnuty základní směry
hospodářství a vědeckotechnické
spolupráce a podepsáno bylo na 150 mnohostranných
dlouhodobých programů. Specializace a kooperace
výroby umožní dosáhnout významného
pokroku v zajišťování strojů a
zařízení pro národní hospodářství
všech zemí Rady vzájemné hospodářské
pomoci.
Soudružky a soudruzi poslanci, pro překonání
nepříznivých vlivů změn, k
nimž dochází ve světovém hospodářství,
je významným činitelem pro nás mezinárodní
socialistická dělba práce, která otevírá
nové perspektivy našeho ekonomického vývoje.
Užší zapojení do ní je pro naši
republiku - vzhledem k jejím přírodním
a ekonomickým podmínkám - naléhavou
nutností. Proto se Československo ve své
zahraniční hospodářské politice
orientuje především na všestranný
rozvoj obchodních a vědeckotechnických styků
v rámci RVHP, na neustálé rozšiřování
účasti v mezinárodní socialistické
integraci, zejména se Sovětským svazem.
Zvlášť spolupráce s naším
nejbližším přítelem - Sovětským
svazem - nám poskytuje stabilní podmínky
pro náš hospodářský rozvoj a
zároveň nám pomáhá podstatně
zmírnit negativní vlivy, které na naši
ekonomiku v důsledku poměrně rozvinutých
vnějších hospodářských
vztahů s kapitalistickými státy působí.
Ostatně v celém poválečném
období naše vazba na ekonomickou, vědeckou
a technickou spolupráci se Sovětským svazem
byla jediným východiskem pro bezkrizový a
klidný rozvoj čs. ekonomiky.
Pracuji v hornictví a právě tam pociťujeme
nejlépe spolupráci se Sovětským svazem.
Byla to první poválečná léta,
padesátá léta, kdy zavedením sovětské
techniky do našich šachet do Ostravsko-karvinského
revíru (byly to první kombajny typu Donbas), jsme
mohli zvýšit těžbu a snížit
pracnost u horníků a tím dát více
uhlí naší republice. Ani dnes bez spolupráce
se Sovětským svazem a jinými socialistickými
státy my, havíři, bychom si nemohli představit
svou práci.
Na počátku osmdesátých let spolupráce
dosáhla ještě širších rozměrů.
Jde o jedinou záruku stability a jistoty pro naše
národní hospodářství. Pomáhá
nám zabezpečovat důležité surovinové
a energetické zdroje za výhodných podmínek,
řešit velmi náročné vědeckotechnické
problémy a co je hlavní: uplatňovat socialistický
charakter společenského vývoje.
Kromě dovozu surovin a energie se v posledních letech
výrazně rozvíjí ve spolupráci
s SSSR jaderný program - výstavba jaderných
elektráren, výstavba velkých společných
integračních objektů a v úzké
spolupráci se začínají řešit
otázky rozvoje elektroniky. Byly schváleny Základní
směry rozvoje specializace a kooperace výroby v
této oblasti do roku 1990.
Velké pozornosti si zaslouží mírové
bádání v kosmu, které provádí
Sovětský svaz ve prospěch všeho lidstva
a nabízí nám široké možnosti
kooperace. Máme příležitost podílet
se na výrobě potřebných přístrojů,
jakož i možnost přímé účasti
na objevných kosmických letech.
Dalším naším významným partnerem
v oblasti hospodářské a vědeckotechnické
spolupráce je Německá demokratická
republika.
Například podle dohody o spolupráci v oblasti
mikroelektroniky budou práce z ní vyplývající
postupovat podle perspektivního pracovního programu.
Společným vývojem tohoto klíčového
zařízení se odstraní závislost
na dovozu speciálních embargovaných technologických
zařízení z kapitalistických států.
Stále více se prohlubuje naše spolupráce
i s Bulharskou lidovou republikou, Maďarskou lidovou republikou,
Mongolskou lidovou republikou a ostatními zeměmi
socialistického společenství.
Země socialistického společenství
vytvořily spolehlivý mechanismus plánovité
realizace zvláštních rozsáhlých
programů spolupráce, jako je např. mezinárodní
výrobní komplex na výstavbu jaderných
elektráren a na výrobu zařízení
pro ně.
To jsou jen některé příklady, které
jsem v této souvislosti uvedl. Za více než
30leté období existence světové socialistické
soustavy získala každá země velké
zkušenosti ze zdokonalování mechanismů
plánovitého řízení hospodářství.
Praxe ukazuje, že tam, kde se nevyužívá
kolektivních zkušeností, dochází
k negativním výsledkům.
Spojení úsilí všech socialistických
zemí při řešení problémů,
které mají prvořadý význam
pro národní hospodářství a
urychlené uvádění získaných
výsledků do výroby, naléhavě
vyžaduje, aby bylo zajištěno důsledné
propojení celého cyklu: věda - technika -
výroba.
Bratrské socialistické země mají solidní
vědeckotechnickou základnu. Je v nich soustředěna
asi jedna třetina světového vědeckotechnického
potenciálu. Proto je aktuálním úkolem
vědeckotechnické spolupráce soustředit
úsilí na hlavní směry v klíčových
hospodářských odvětvích.
Soudružky a soudruzi poslanci, dosud se v historii nestalo,
aby skupina států, které mají velký
potenciál sil a možností, dala tyto síly
a možnosti do služeb životních zájmů
všeho lidstva.