Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Sněmovna lidu

Výsledky prověrek zabezpečování státního cílového programu ukazují, že pokud jde o dosahované výsledky v minulém roce v úsporách paliv a energie, jsou dobré a lze očekávat i příznivé plnění v tomto roce. Nejsou však uspokojivě plněny úkoly, zejména z hlediska vytváření předpokladů pro trvalé snižování energetické náročnosti. Poznatkem z průzkumů výborů je pochybnost o reálnosti plánovaných úspor v dalších letech. Tato pochybnost je vyjadřována na všech stupních řízení, počínaje ministerstvem a konče závody. Jako hlavní argument je uváděno, že pohotové rezervy, které bylo možno čerpat bez investic a nákladných opatření, budou v podstatě v roce 1982 vyčerpány a pro další období je nutno investičními akcemi vytvářet předpoklady pro racionalizaci spotřeby energií.

Domníváme se, že tyto názory a argumenty platí jen částečně. Chci připomenout slova s. Husáka, která řekl na XVI. sjezdu KSČ: "Cíle, které vytyčujeme, nemohou však být založeny jen na našich přáních. Musíme vycházet z toho, co máme a je nutné co nejefektivněji a nejhospodárněji to využívat. Je třeba soustředit prostředky především na to, co pomůže řešit naše hospodářské problémy, co je pro rozvoj člověka a společnosti rozhodující." Tato slova by nás měla orientovat na přehodnocení již dosažených výsledků a nových poznatků při realizaci státního cílového programu 02 ve všech odvětvích národního hospodářství s cílem podstatně snížit nároky na investice.

To znamená více a intenzívněji využívat řadu vlastních rezerv. Je to tvůrčí schopnost konstruktérů, kteří by měli být prvními racionalizátory v každém podniku. Odpovědnost za úspory energie a materiálů musí začít právě u nich. Dále je třeba ještě účinnější zapojení do mezinárodní spolupráce zemí RVHP. Je třeba pokračovat společným úsilím ve vývoji nových typů energeticky úsporných zařízení a technologií. Rychlejším přístupem zajišťovat výrobu a uplatnění regulační a měřicí techniky. V tomto smyslu dala doporučení již schůze Sněmovny lidu v roce 1979. Uplatnění této regulační techniky velice efektivně může působit jak na starých, tak nových energetických zařízeních. Nutno konstatovat, že není dosud uspokojivě ani ve výrobě, ani v užití zajišťováno.

Státní cílový program 02 je zatím převážně naplňován menšími racionalizačními akcemi, které také zaujímají významné místo při snižování energetické náročnosti. Na těchto akcích vedle hospodářského vedení se podílejí návrhy pracujících. Jde převážně o opatření méně nákladná, mnohdy neinvestiční, a tedy efektní a žádoucí. To dokazuje i usnesení X. všeodborového sjezdu ROH "organizovat tvůrčí iniciativu pracujících na realizaci státního cílového programu zvýšením úspor o 0,5 %". Jsme-li u úspor, a to u přímého nebo nepřímého zaměření, je třeba vnést jasné formy a měřítka do jejich vykazování, abychom neměli pro různé účely procentní rozdíly v jejich vykazování. Přesvědčili jsme se o tom i při prováděných poslaneckých průzkumech.

Vážené soudružky a soudruzi, z jednání výborů vyplynula řada poznatků a doporučení. Dovolte, abych vás o některých informoval.

Výbor pro průmysl, dopravu a obchod se zabýval otázkami řízení a plánování státního cílového programu 02 na resortech federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj, federálního ministerstva paliv a energetiky, federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství a federálního ministerstva všeobecného strojírenství. Dále se zabýval racionalizací spotřeby tuhých paliv, plynu, elektrické energie a nafty u některých velkospotřebitelů, efektivností v řízení a organizaci dopravy podle záměrů uložených v dílčím státním cílovém programu č. 7, otázkami modernizace elektrospotřebičů pro vybavení domácností s vazbou na další dílčí státní cílový program č. 3. Výbor se dále zabýval výsledky a zkušenostmi z celostátní tématické soutěže "Za racionální využívání paliv a energie" a zlepšovatelským a vynálezeckým hnutím ve vztahu k palivům a energií, organizovaným Československou vědecko-technickou společností.

Účast jednotlivých článků řízení a výsledky práce z průzkumů a jednání výborů, tak jak byly zjištěny, lze charakterizovat takto: V příslušných útvarech federálního ministerstva všeobecného strojírenství jsou už rozpracovány jak poznatky z dosavadních výsledků, tak i rozepsány zdůvodněné rozpisy celkového úkolu úspor a postupně se rozpracovávají centrální opatření, investice a materiální zabezpečení u těch oblastí, které resort obhospodařuje.

Výsledky však zatím nejsou významné. Chybí náročný program zvyšování technické úrovně výrobků, jako důležitá cesta ke zhodnocování paliv a energie a také chybí program výroby měřicí a regulační techniky, úměrný potřebám národního hospodářství. Zatím slabou stránkou je zapojení do mezinárodní spolupráce zemi RVHP.

V ministerstvu hutnictví a těžkého strojírenství, kde samotné hornictví odčerpává 40 % energie spotřebované v průmyslu, je největší zdroj v nevyužitých energetických zdrojích ve formě odpadních paliv, tepla a odpadních plynů. Měla by zde být soustředěna pozornost na velké, celostátně důležité rezervy a jejich využití. Tato činnost je ve stádiu diskusí a dřívější opatření resortu nepředstavují ucelený program. Poněkud lépe je připravována mezinárodní spolupráce zejména zásluhou dohod, uzavřených v rámci RVHP, v minulém roce.

Ve federálním ministerstvu paliv a energetiky, kde jsou největší ztráty při zušlechťování, přeměnách a dopravě paliv a energie, je program racionalizace převážně založen na investicích. I přes vysoké investice se zatím nedaří zefektivnit výrobu elektřiny, kde jsou technicky prokázané největší rezervy a možnost dosáhnout 3-5 % úspor uhlí v elektrárnách, zejména optimalizací spalovacího procesu. V plynárenství, ve spolupráci se strojírenstvím, nutno urychlit opatření k racionalizaci pohonu kompresorů a ve spolupráci se zemědělstvím vyšší využití odpadního tepla z kompresorových stanic. Také společný meziresortní úkol využití méně hodnotných paliv, zejména novými metodami spalování pomocí fluidních reaktorů je zatím ve stadiu výzkumu a jenom v omezeném rozsahu se zkouší formou vývoje.

Z velkospotřebitelů uvádí výbor Východoslovenské železárny Košice:

Velké a dosud velmi omezeně využívané zdroje odpadního tepla v hutní výrobě představují velký zdroj energie. Jejich využití však není jenom otázkou investičně náročných akcí, ale vyžaduje širokou vnější, zejména mezinárodní spolupráci. Je to společný program všech zemí RVHP, které mají hutní výrobu. Vyžaduje proto dohody o dělbě při řešení jednotlivých úseků technologie. Výbor je toho názoru, že vláda Československé socialistické republiky by měla vyvinout mimořádné úsilí, aby závazná spolupráce na tomto úseku byla v co nejširším rozsahu a v nejkratší době rozvinuta.

Výbor pro plán a rozpočet ověřoval zajištěnost rozvoje energetiky, investorské a projektové přípravy a přístupu dodavatelských organizací k výstavbě jaderných elektráren. Projednal energetické úspory ve vazbě na finanční a cenové vyjádření a ekonomické ukazatele podmiňující dosáhnout nižší spotřeby energetických zdrojů. Dále se zabýval v souladu s dílčím státním cílovým programem č. 1 nutností včasného přizpůsobení kotelního fondu potřebám racionálního tepelného hospodářství.

Výbor ocenil, že jsme se v naší vnitřní hospodářské politice rozhodli řešit energetické potřeby

- nastoupením úsporného kursu opírajícího se o možnost přímé regulace spotřeby energetických zdrojů a využití existujících rezerv zvlášť soustavné racionalizace této spotřeby a lepšího využívání všech potencionálních náhradních, resp. doplňkových energetických zdrojů,

- přistoupením k nezbytným změnám ve struktuře výroby energeticky zvláště náročné,

- rozšířením stávajících výrobních kapacit, které je pro nás dostupné, s výstavbou nových kapacit opírajících se zejména o energii jadernou jako zdroj nejen perspektivní, ale i efektivní, umožňující víceúčelové užití energie.

Výbor se blíže seznámil s tím, jak vysoké nároky klade v praxi výroba této energie na vytváření potřebných celospolečenských podmínek pro rozvoj tohoto druhu energie.

Poznatky výboru ukázaly též na nezbytnost použití mimořádných opatření a výjimek při této výstavbě a zvláště pak na to, jak je pro plynulou a termínovanou realizaci výstavby významná úzká součinnost všech zúčastněných složek a jejich schopnost podřídit se prioritním zájmům výstavby a včas vytvářet pro její komplexní a plynulý chod všechny potřebné osobní a věcné podmínky a předpoklady.

Výbor pro zemědělství a výživu projednával racionalizaci dopravy a její využívání v zemědělství a zabýval se zkušenostmi z netradičního využívání energie jako je solární energie, odpadní teplo z kompresních stanic tranzitního plynovodu a možnostmi výroby bioplynu. Naše zemědělství se na celkové spotřebě paliv a energie v ČSSR podílí 5,5 %. a potravinářský průmysl 5,2 %. Naproti tomu zemědělskopotravinářský komplex významně ovlivňuje palivoenergetickou bilanci ČSSR tím, že se na spotřebě nafty např. v roce 1980 podílel 27 % a na spotřebě lehkého topného oleje 32 %. Z toho také vyplývá nutnost věnovat zejména hospodaření s motorovou naftou a topnými oleji v zemědělství maximální pozornost. Nutí k tomu navíc i skutečnost, že pro resorty zemědělství a výživy došlo ke snížení limitů pohonných hmot v porovnání s rokem 1980 o 14,8 %. Přerozdělení nafty uvnitř zemědělských organizací musí respektovat požadavek přednostního zabezpečení hlavních prací ovlivňujících bezprostředně vyšší hektarové výnosy zemědělských plodin, zejména sklizňových úkolů. Úspora pohonných hmot vede zemědělské podniky ke snižování objemů přeprav. V této souvislosti je třeba věnovat pozornost nejen přepravě zemědělských výrobků nákupním organizacím, ale i přepravě krmiv v živočišné výrobě. Málokdo si uvědomuje, že jen pro dojnice je třeba navézt v průběhu roku na 50 mil. tun materiálů. Pro přepravu však dosud není k dispozici potřebný počet nákladních automobilů, kterými by se oproti traktorové dopravě ušetřilo značné množství pohonných hmot. Proto je nutné věnovat větší pozornost jak výběru, tak zejména výrobě vhodných dopravních prostředků.

Další úspory energie získávají zemědělské podniky využíváním odpadního tepla při elektrárnách a u kompresních stanic tranzitního plynovodu. U těchto kompresních stanic je z 10 areálů výstavby skleníků rozestavěno 6 lokalit a od října 1981 je v provozu lokalita Břeclav. Všech 10 areálů by mělo být uvedeno do provozu postupně nejpozději do konce roku 1985.

Další způsoby netradičního využívání energie, které se zatím v malém rozsahu u zemědělských podniků využívají, jsou geotermální, sluneční energie pro ohřev vody, odpadní teplo při ochlazování mléka, k ohřevu užitkové vody. Jednou z nevyužitých rezerv je výroba energie z organických odpadů a exkrementů v živočišné výrobě, případně zpracovatelského průmyslu. V současné době je v ČSSR několik desítek zařízení na výrobu bioplynu; jde téměř výhradně o komunální čistírny odpadních vod. Jedno ze zařízení pro zpracování exkrementů je v provozu v oborovém podniku velkovýkrmny v Třeboni. Všechna tato zařízení byla vybudována s vysokými pořizovacími náklady a jsou zastaralá. V současné době jsou již ve světě v provozu moderní zařízení, která zkracují fermentační proces na jednu třetinu a nové poznatky naznačují, že dojde k dalšímu zkrácení. Bylo by proto třeba vyzkoušet tato perspektivní zařízení v podmínkách ČSSR a nejlepší z nich postavit u velkých velkovýkrmen prasat. Tím by došlo ke značné úspore energie, neboť rozkladem 1 kg organické hmoty vzniká 700-1200 litrů bioplynu a jeden kubík bioplynu výhřevností odpovídá zhruba 1,5 kubíku svítiplynu nebo 6,65 kubíku zemního plynu.

Jsme-li u využívání netradičních zdrojů energie, chtěl bych připomenout záslužnou činnost některých, podtrhuji zatím menších, výrobních organizací, které vyvíjejí úsilí pro rozvoj a využití sluneční energie. Mezi nimi zaujímá významné místo OPS Kroměříž; vyrobil již od roku 1980 14 tisíc kusů slunečních kolektoru a v tomto roce zahájil výrobu elektronických regulací pro solární systémy do a nad 50 m² kolektorové plochy. Ve svém nabídkovém a informačním materiálu má uveden následující velmi zajímavý citát: "Na Zemi, která byla, je a patrně navždy zůstane naším domovem - dopadá ohromný tok sluneční energie, třicetitisíckrát větší než v současné době celé lidstvo potřebuje. Není paradoxní, že v tomto nadbytku se hovoří o energetické krizi?"

Myslím, vážení soudruzi a soudružky, že to stojí za zamyšlení - svět toho začíná dost intenzívně využívat, přičiňme se, abychom neztratili s využitím této energie, která se nám nabízí, krok.

Výbor ústavně právní se zabýval účinností právních předpisů v oblasti paliv a energie, ověřoval praktické uplatňování zákona č. 64/1962 Sb., o rozšíření působnosti Státní energetické inspekce. Průzkumem získal podněty a poznatky pro potřebu novelizace tohoto zákona. Novelou zákona je třeba především otevřít organum Statní energetické inspekce prostor pro preventivní uplatnění zájmu racionálního užití paliv a energie v přípravě rozvojových - záměrů, vývoje a výroby energetických spotřebičů, racionalizačních prostředků a při zdokonalování soustavy státních nástrojů k usměrňování a prohlubování racionalizačního procesu.

Výbor pro kulturu a výchovu se seznámil s účinnějším výzkumem a vývojem forem výroby energie v Československé akademii věd. Ověřoval výchovu a přípravu kádrů pro rozvoj jaderné energetiky a zabýval se systémem šíření a uplatňování poznatků a zkušeností z efektivního využívání jednotlivých druhů paliv a energií. Poslanci tohoto výboru při průzkumech předně soustředili svůj zájem na problematiku odborné přípravy středně technických a inženýrských kádrů pro oblast jaderné energetiky, které jsou ledním ze základních předpokladů pro její potřebný dynamický rozvoj. Kriticky posoudili potřebu a současný způsob plánování, rozmísťování a využití těchto kádrů a poukázali na nedostatky, které se v tomto složitém komplexu otázek vyskytují. Jejich poznatky např. opakovaně ukazují na nepružnost plánování posluchačů pro příslušné fakulty Vysokého učení technického vzhledem k potřebám praxe nebo na nechuť některých institucí a závodů plánovat potřebu těchto kádrů v žádoucím několikaletém předstihu. Dále se poslanci zaměřili na otázky popularizace a praktického uplatňování nových racionalizačních opatření, uplatňování vynálezů, zlepšovacích návrhů, které mají podstatný vliv na spotřebu a efektivnost energií. Přes celkový pozitivní vývoj v této oblasti existují stále velké rozdíly a nevyužité rezervy u jednotlivých ústředních orgánů, výrobně hospodářských jednotek a organizací z hlediska potřeb národního hospodářství, a to jak v účasti pracujících na tvorbě vynálezů a zlepšovacích návrhů, tak zejména v jejich urychleném praktickém využití ve výrobě i v kvalitě nových potřebných technických řešení.