K §§ 32 a 33

Ministerstvo vnitra bude vykonávat státní požární dozor především na ústředních orgánech a krajských národních výborech, a to z hlediska, jak tyto orgány plní své povinnosti na úseku požární ochrany ve vztahu k podřízeným orgánům a organizacím. Pokud jde o posuzování dokumentace staveb a výrobků, vztahuje se pravomoc ministerstva vnitra v této věci jen na specifické případy přesahující možnosti národních výborů.

Navrhuje se, aby si ministerstvo vnitra mohlo vyhradit posouzení výrobků z hlediska jejich požární bezpečnosti, pokud tyto výrobky nebyly určeny ke schvalování Úřadem pro normalizaci a měření. Zároveň se navrhují příslušná oprávnění pro ministerstvo vnitra a tomu odpovídající povinnosti organizací. Navrhovanými úpravami není dotčena působnost orgánů státního zkušebnictví podle zákona č. 30/1968 Sb.

V zájmu odstranění duplicitního rozhodování v otázkách řešených v § 32 odst. 1 písm. b) bod 3 se navrhuje stanovit, že posudky vydané ministerstvem vnitra Slovenské socialistické republiky v rámci jeho působnosti mají na území České socialistické republiky stejnou platnost, jako posudky vydané ministerstvem vnitra. Obdobné ustanovení má i návrh zákona Slovenské národní rady o požární ochraně.

Ve vztahu k orgánům, které uskutečňují státní požární dozor, bude ministerstvo vnitra vykonávat hlavní státní požární dozor. Jeho účelem je prověřit, jak národní výbory plní své úkoly při výkonu státního požárního dozoru. Ke zjištění nezbytných skutečností je třeba umožnit ministerstvu vnitra, aby za tím účelem provedlo kontrolu v kterémkoliv orgánu a organizaci. V těchto případech bude příslušná opatření ukládat zpravidla krajský národní výbor.

K § 34

Krajský národní výbor plní úkoly státního požárního dozoru v orgánech nadřízených organizacím, pokud tento dozor nepřísluší podle § 32 odst. 1 písm. a) ministerstvu vnitra. Ministerstvo vnitra může určit, že krajský národní výbor vykonává státní požární dozor i v socialistických organizacích, kterým je třeba věnovat zvláštní pozornost, zejména vzhledem ke zvýšenému stupni požárního nebezpečí nebo k jejich významu pro národní hospodářství. Krajský národní výbor posuzuje dokumentaci staveb, při kterých rozpočtový náklad investic přesahuje částku stanovenou obecně závazným právním předpisem.

K § 35

Působnost okresního národního výboru při vykonávání státního požárního dozoru je vymezena negativně a vztahuje se na všechny případy, kde není dána působnost ministerstva vnitra nebo krajského národního výboru.

K §§ 36 až 38

Vyloučení věci z užívání a zastavení provozu jsou opatření, která umožňují orgánům vykonávajícím státní požární dozor řešit situace, kdy hrozí bezprostřední nebezpečí vzniku požáru. Tato opatření upravuje i platný zákon. Lze jich použít za předpokladu, že nepostačují jiná opatření bezprostředně směřující k odstranění nebezpečí vzniku požáru. O zastavení provozu bude možné rozhodnout buď v jednotlivých objektech organizace, v závodě nebo v celé organizaci.

Navíc se však navrhuje rozšířit ukládání těchto opatření i na případy, kdy nehrozí bezprostřední nebezpečí vzniku požáru, ale daná situace znemožňuje záchranu osob nebo majetku v případě vzniku požáru. Tato opatření nemají charakter sankcí, ale směřují k odstranění nežádoucího stavu.

Nezbytnost urychleného řešení takovýchto případů vyžaduje i odchylný procesní postup. Proto se navrhuje, na rozdíl od správního řádu, zkrátit lhůtu k podání odvolání a vyloučit odkladný účinek odvolání.

Na rozdíl od platného právního stavu, kdy rozhodování o zastavení provozu v celém závodě nebo v celé organizaci patří do působnosti krajského národního výboru, se navrhuje, aby tato opatření náležela do působnosti toho orgánu, který v organizaci vykonává státní požární dozor.

Nově se umožňuje vydat takové rozhodnutí i ústní formou. Závažnost uvedených opatření vyžaduje stanovit i podmínky, za kterých lze znovu užívat věc vyloučenou z užívání nebo obnovit zastavený provoz. Vyloučením věci z užívání nebo zastavením provozu není dotčen postih za porušení povinností na úseku požární ochrany.

K §§ 39 až 42

V souladu s tendencí posílit výkon státní správy na úseku požární ochrany v působnosti místních národních výborů navrhuje se nahradit termín preventivní požární prohlídka termínem preventivní požární kontrola. Při těchto kontrolách se sleduje dodržování předpisů o požární ochraně jednak v objektech organizací, které určí okresní národní výbor (např. prodejny, malé provozovny), jednak v rodinných domcích a jiných objektech ve vlastnictví nebo užívání občanů.

V současnosti provádějí preventivní požární prohlídky členové Svazu požární ochrany podle pokynů místních národních výborů. I nadále se předpokládá, že těmito úkoly budou pověřováni zejména členové této organizace.

V zájmu zvýšení účinnosti preventivních požárních kontrol se nově navrhuje vytvořit funkci preventisty požární ochrany národního výboru. Jeho úkolem bude zejména organizovat činnost kontrolních skupin, vyhodnocovat výsledky preventivních požárních kontrol a předkládat místnímu národnímu výboru návrhy na opatření.

V souvislosti s prováděním preventivních požárních kontrol se navrhuje rozšířit působnost místního národního výboru na rozhodování o vyloučení věci z užívání. Jde o analogické opatření, které se na vyšších stupních národních výborů provádí v rámci státního požárního dozoru.

K § 43

K upevnění jednotného systému požární ochrany s cílem zvýšit ochranu života a zdraví občanů a majetku se zvláštním zřetelem na ochranu majetku v socialistickém vlastnictví se navrhuje zřídit Sbor požární ochrany. V současné době složky požární ochrany (inspekce požární ochrany a veřejné požární útvary národních výborů) netvoří jednotně organizovaný celek. Projevuje se to v odlišném způsobu organizačního zařazení, rozdílném plánování a financování obou složek apod., což má negativní dopad na plnění úkolů na tomto úseku. Zřízením Sboru požární ochrany se vytvoří ucelená organizační struktura, která posílí odvětvové řízení a jednotný výkon služby. V důsledku toho dojde k posílení požární prevence a zvýší se účinnost zásahů při zdolávání požárů. Navrhované řešení též vytvoří předpoklady pro účelnější rozmisťování požární techniky a zkvalitnění odborné přípravy na úseku požární ochrany. Sbor požární ochrany bude zřízen jak v České socialistické republice, tak ve Slovenské socialistické republice.

Povaha výkonu služby ve Sboru požární ochrany vyžaduje, aby byl vnitřně organizovaný na zásadě nadřízenosti a podřízenosti se zesílenými vertikálními vazbami. Od tohoto principu je odvozeno i zvláštní postavení ministra vnitra České socialistické republiky, který ve vztahu k příslušníkům Sboru požární ochrany zařazeným na národních výborech bude mít postavení představeného. Takové postavení souvisí s uskutečňováním některých jeho pravomocí vůči těmto příslušníkům, např. při povyšování do některých hodností. Tímto návrhem nejsou dotčena oprávnění vedoucích pracovníků podle § 9 zákoníku práce. Při výkonu služby ve Sboru požární ochrany se uplatní princip velitelské pravomoci. Tento princip je již zakotvený v platném zákonu (§ 21 zákona č. 18/1958 Sb., o požární ochraně) a osvědčil se. Vztah nadřízenosti při výkonu státní správy zůstane zachován.

V návrhu se zakotvuje základní organizační členění Sboru požární ochrany na správy a útvary. V případě potřeby bude možné vytvářet i jiné organizační složky Sboru požární ochrany.

K §§ 44 a 45

Z charakteru úkolů správ Sboru požární ochrany, jejichž těžiště je orientováno na výkon kontrolní činnosti v rámci státního požárního dozoru v orgánech a organizacích, vyplývá i jejich specifické postavení v systému orgánů národních výborů. Správy Sboru požární ochrany budou zvláštním orgánem národního výboru (§ 63 b zákona o národních výborech). V souladu s požadavkem zákona o národních výborech se zakotvuje také postavení a působnost správ Sboru požární ochrany národních výborů. Posílení vertikálního řízení a uplatnění principu velitelské pravomoci v činnosti Sboru požární ochrany vyžaduje upravit odchylným způsobem proti zákonu o národních výborech řízení správ Sboru požární ochrany národních výborů při zachování dosavadní působnosti orgánů těchto národních výborů a ustanovování do funkcí náčelníků správ Sboru požární ochrany a jejich zástupců.

K § 46

V zájmu zabezpečení náležité ochrany socialistické ekonomiky před požáry se navrhuje postup, při kterém organizace Sboru požární ochrany a počty jeho příslušníků budou účelně stanoveny a rozmístěny z celospolečenského hlediska. Předpokládá se, že celkové početní stavy příslušníků Sboru požární ochrany bude určovat vláda České socialistické republiky formou plánu práce.

Kromě toho se zmocňuje ministr vnitra České socialistické republiky podrobněji upravit i další otázky týkající se Sboru požární ochrany, zejména organizaci Sboru požární ochrany.

K § 47

V návrhu jsou stanoveny podmínky přijetí do Sboru požární ochrany. Vedle zdravotní způsobilosti uchazečů jsou kladeny zvýšené požadavky také na jejich odbornou připravenost a občanskou bezúhonnost. Na mladistvé se budou v plném rozsahu vztahovat ustanovení právních předpisů o pracovních podmínkách mladistvých. Tito příslušníci až do dosažení plnoletosti budou pověřováni pouze pracemi přiměřenými jejich věku.

K § 48

V souladu s požadavky kladenými na příslušníky Sboru požární ochrany a jejich postavením se navrhuje po vzniku pracovního poměru skládat slib. Složení slibu je závazkem dodržovat povinnosti vyplývající pro příslušníka z jeho příslušnosti ke Sboru požární ochrany.

V zájmu zdůraznění příslušnosti ke Sboru požární ochrany se navrhuje upustit od opětovného složení slibu u těch příslušníků, u kterých dochází ke změně zaměstnavatelské organizace, pokud u předchozí a nové organizace vykonávají činnost ve Sboru požární ochrany.

K § 49

Jako odchylka od zákoníku práce se navrhuje zvýšení horní hranice zkušební doby, která má sloužit jednak k vytvoření předpokladů pro důkladný nástupní odborný výcvik trvající několik týdnů, jednak má prověřit zdravotní předpoklady příslušníka pro výkon zastávané funkce na úseku požární ochrany.

K § 50

Celospolečenský význam úkolů při ochraně života a zdraví občanů, jakož i majetku před požáry, zejména v oblasti prevence a operativně technické činnosti jednotek požární ochrany, vyžaduje vytvořit odlišné podmínky pro převedení příslušníků na jinou práci (funkci) nebo přeložení do jiného místa výkonu služby. Přeložení je možné jen v rámci organizace (§ 38 odst. 2 zákoníku práce).

K § 51

V rámci plnění úkolů Sboru požární ochrany dochází k situacím, kdy příslušníci Sboru požární ochrany plní mimořádné úkoly. Jde o zabezpečení požární ochrany při některých významných politických a společenských událostech, např. při sjezdech strany, spartakiádách, veletrzích, které zpravidla není možno zajistit silami a prostředky v místě konání těchto akcí, jakož i o zdolávání rozsáhlých požárů. Proto je třeba v zákoně zakotvit možnost vysílat příslušníky Sboru požární ochrany k plnění těchto úkolů, přesahujících rámec organizace. Za tím účelem se navrhují odchylky, zejména pokud jde o podřízenost těchto příslušníků, odpovědnosti za škodu a náhradu nákladů spojených s tímto vysláním. Oprávnění nadřízeného orgánu požádat o vyslání a tomu odpovídající povinnost podřízeného orgánu příslušníky vyslat má charakter administrativně právního vztahu.

K § 52

Na příslušníky Sboru požární ochrany se budou vztahovat ustanovení zákoníku práce o skončení pracovního poměru okamžitým zrušením. Kromě toho se navrhují další dva důvody. Skutečnosti, jejichž následkem je odnětí hodnosti, jsou natolik závažné, že je potřebné umožnit, aby s odnětím hodnosti bylo spojeno i okamžité zrušení pracovního poměru. Okolnosti, za kterých bude možné hodnost odejmout, jsou uvedeny v § 62. Složení slibu vyjadřuje nejen slavnostní závazek plnit úkoly vyplývající ze společenského poslání Sboru požární ochrany, ale má i hmotně právní důsledky, zejména jmenování do hodnosti. Vzhledem k tomu, že odnětí hodnosti má za následek okamžité zrušení pracovního poměru, stejné důsledky musí mít i odmítnutí složení slibu, který je předpokladem jmenování do hodnosti. Může to přicházet v úvahu zejména u mladistvého, kterému vznikne povinnost složit předepsaný slib až po dovršení 18 let věku.

K § 53

Vedle základních povinností pracovníků uvedených v zákoníku práce se navrhuje v návaznosti na odchylky v pracovněprávních vztazích příslušníků Sboru požární ochrany zakotvit i další specifické povinnosti příslušníků.

Uplatňování zásad velitelské pravomoci vyplývajících ze vztahu nadřízenosti a podřízenosti se realizuje zejména formou rozkazů. Posláním Sboru požární ochrany je chránit zejména životy a zdraví občanů. Toto se často děje ve složitých situacích s vysokým stupněm rizikovosti. Proto se navrhuje, aby příslušník byl povinen vždy splnit rozkaz s výjimkou případů, kdy by splněním rozkazu spáchal trestný čin nebo přečin.

Kromě odborných předpokladů je podmínkou úspěšného plnění úkolů příslušníky i jejich fyzická zdatnost. Její udržování se proto zakotvuje mezi základní povinnosti příslušníků.

Vyjádřením principu nadřízenosti a podřízenosti ve Sboru požární ochrany jsou i zásady služební zdvořilosti, obsažené v příslušných právních předpisech. Jde zejména o zásady zdravení, podávání hlášení apod.

Vzhledem k tomu, že pracovní režim příslušníků zařazených zejména v útvarech Sboru požární ochrany bude značně odlišný od režimu ostatních pracovníků národních výborů, se navrhuje, aby podrobnosti výkonu služby příslušníků Sboru požární ochrany upravil prováděcí předpis, který bude plnit obdobnou funkci jako pracovní řád ve smyslu i§ 82 zákoníku práce.

K § 54

Na rozdíl od zákoníku práce se navrhuje zakotvit přímo v zákoně i jednotlivé druhy odměn udělovaných příslušníkům Sboru požární ochrany. Zvláštní charakter výkonu služby ve Sboru požár ní ochrany vyžaduje rozšířit druhy kárných opatření o další kárné opatření - snížení hodnosti o jeden stupeň na dobu jednoho roku. Na ostatní otázky, zejména na postup při ukládání kárných opatření, se vztahují příslušná ustanovení zákoníku práce.

K § 55

Úprava pracovní doby zejména příslušníků zařazených ve veřejných požárních útvarech se značně odlišuje od obecných zásad rozvržení pracovní doby. Režim služby je převážně upraven tak, že jedna pracovní směna trvá 24 hodiny a 48 hodin činí mezisměnový odpočinek. Přitom část směny v rozsahu až 6 hodin se považuje za pracovní pohotovost ve smyslu § 95 zákoníku práce. Proto se v návrhu jako odchylka od zákoníku práce zakotvuje možnost nerovnoměrného rozvržení pracovní doby tak, že délka pracovní směny může být nejvýše 24 hodiny; přitom délka pracovní doby v této směně může být nejvýše 18 hodin.

Vzhledem k tomu, že příslušníci Sboru požární ochrany, pracující na směny, nemohou po dobu pracovní směny opustit pracoviště, navrhuje se, aby se pracovní přestávky na jídlo a oddech započítávaly v plném rozsahu do pracovní doby. Toto řešení se navrhuje z toho důvodu, že v rámci turnusové služby není možné přestávky napracovat. Na počet pracovních přestávek na jídlo a oddech se vztahují ustanovení § 89 zákoníku práce.

Pokud jde o ostatní otázky související s pracovní dobou, zejména o délku pracovní doby v týdnu, nařizování práce přesčas, nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami, platí ustanovení zákoníku práce.

K § 56

Návrh vychází z; 95 zákoníku práce a stanoví odchylky pro příslušníky s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou. Těmto příslušníkům se nařizuje pravidelně v každé pracovní směně pracovní pohotovost na pracovišti v rozsahu šesti hodin. Za rok to představuje cca 650 hodin na jednoho příslušníka. Tím je do značné míry oslabeno právo na oddech po práci v porovnání s ostatními pracovníky.

Na zmírnění tohoto stavu se navrhuje jako částečná kompenzace započítávat tuto pracovní pohotovost do pracovní doby v rozsahu nejvýše týdenní pracovní doby za kalendářní rok a posuzovat ji jako práci přesčas.

Jako další odchylka od zákoníku práce se navrhuje, že příslušníci za tuto práci přesčas nebudou mít možnost volby mezi odměnou nebo čerpáním náhradního volna. Za tuto práci přesčas se jim bude poskytovat zásadně náhradní volno. Bezdůvodné neposkytnutí náhradního volna příslušníkovi ze strany náčelníka se bude považovat za porušení jeho pracovní povinnosti.

Jestliže je příslušník v dubě pracovní pohotovosti na pracovišti povolán k výkonu práce, postupuje se i nadále podle § 116 zákoníku práce. Tento výkon práce se nebude započítávat do limitu 180 hodin podle odstavce 5.

K § 57

Při zdolávání rozsáhlých nebo složitých požárů, povodní, jiných živelních pohrom a obdobných situací jsou příslušníci nasazováni na delší dobu. Jde o náročné práce se značným fyzickým a psychickým vypětím. Proto je potřebné řešit zabezpečení odpovídající péče pro tyto příslušníky nad rámec současné právní úpravy. Jde o zabezpečení bezplatného stravování a vhodného ubytování. Vzhledem k výjimečnosti podmínek, za kterých se požáry zdolávají, stanoví se povinnost organizacím při plnění tohoto úkolu poskytovat pomoc.

K § 58

Uplatňování principu nadřízenosti a podřízenosti příslušníků a specifický charakter práce vyžaduje stanovit jako odchylku od § 9 zákoníku práce a § 52 odst. 2 zákona o národních výborech, že postavení vedoucího organizace v pracovně právních vztazích budou mít náčelníci správ Sboru požární ochrany. Zároveň se navrhuje, že vůči náčelníkům správ Sboru požární ochrany plní tuto funkci předsedové národních výborů.

K § 59

V tomto ustanovení je vyjádřen subsidiární vztah zákoníku práce k tomuto zákonu.

K § 60

Výkon služby ve Sboru požární ochrany vyžaduje, aby příslušníkům náležely hodnosti s označením příslušnosti ke Sboru požární ochrany. Návrh vychází v podstatě z dosavadního ustanovení 22 zákona č. 18/1958 Sb., o požární ochraně, a směrnic ministerstva vnitra ČSR č. 11/1976 Ú. v. ČSR, o jmenování a povyšování pracovníků požární ochrany do hodnosti, registrovaných v částce 25/1976 Sb. Na rozdíl od platné právní úpravy se jednotlivé hodnosti stanoví přímo v zákoně.

K § 61

V návrhu se rámcově stanoví základní podmínky pro jmenování a povyšování do hodnosti.

Podrobnosti o jmenování a povyšování do hodnosti upraví prováděcí předpis. Pokud jde o posuzování dosahování dobrých výsledků ve službě, bude se vycházet zejména z hodnocení pracovních výsledků podle § 75 odst. 1 zákoníku práce.

O jmenování a povyšování do hodnosti budou rozhodovat příslušní náčelníci správ Sboru požární ochrany a ministr vnitra. Vzhledem k tomu, že nejde o otázky spadající do oblasti pracovně právních vztahů, nebude řešení sporných případů spadat do působnosti soudů.

K § 62

Jako nový institut se zakotvuje odnětí hodnosti. Jeho prostřednictvím se budou řešit případy závažných protispolečenských jednání příslušníků, které se svými důsledky přibližují povaze trestných deliktů.

K § 63

Vzhledem k úkolům Sboru požární ochrany se navrhuje, aby příslušníkům náležel stejnokroj, který budou nosit při výkonu služby. Navrhované řešení se v podstatě přebírá z platné právní úpravy.

K § 65

Druhy jednotek požární ochrany se v podstatě přebírají z platné právní úpravy. Kritériem rozdělení jednotek požární ochrany na jednotlivé druhy je skutečnost, zda jsou složeny z osob, které vykonávají tuto službu jako svoje povolání (útvary Sboru požární ochrany a závodní požární útvary), nebo dobrovolně (veřejné požární sbory, závodní požární sbory). Za jednotky požární ochrany se pro účely tohoto zákona nepovažují některé speciální záchranné složky, např. báňské záchranně sbory zřizované v příslušných organizacích podle zvláštních předpisů; tyto záchranné složky plní v podzemí i úkoly, které jsou jinak tímto zákonem svěřeny jednotkám požární ochrany.

K § 66

K zabezpečení požární ochrany v územních obvodech národních výborů budou zřizovat útvary Sboru požární ochrany okresní a krajské národní výbory. Zřízením krajských útvarů Sboru požární ochrany se sleduje zejména zabezpečení některých speciálních služeb, které z ekonomických důvodů není účelné provádět v podmínkách okresů (poskytování pomoci speciální technikou apod.). Z důvodů racionálního využití sil a prostředků se navrhuje, aby v odůvodněných případech bylo možné se souhlasem ministerstva vnitra zřizování útvarů Sboru požární ochrany upravit odchylně od povinností zakotvených v zákoně. Např. v sídle krajského útvaru Sboru požární ochrany nebude zpravidla zřizován okresní útvar Sboru požární ochrany. V těchto případech bude krajský útvar Sboru požární ochrany plnit úkoly i okresního útvaru Sboru požární ochrany. Krajský národní výbor a okresní národní výbor budou při plnění těchto úkolů spolupracovat.

Se zřetelem na předpokládaný rozvoj významných územních aglomerací se navrhuje upravit možnost zřídit útvar Sboru požární ochrany i v působnosti jiných národních výborů než okresních a krajských. Perspektivně se uvažuje o zřízení speciálního útvaru Sboru požární ochrany na ministerstvu vnitra a útvarů Sboru požární ochrany ve vybraných organizacích.

K § 67

Na rozdíl od platné právní úpravy se posiluje vliv orgánů státní správy při zřizování závodních požárních útvarů. Tyto útvary budou zřizovány v těch organizacích, které určí krajský národní výbor v dohodě s orgánem přímo nadřízeným organizaci. Zároveň se stanoví rámcová kritéria zřizování závodních požárních útvarů.

Ustanovení umožňuje zřizovat závodní požární útvary i na základě smlouvy o sdružení. Podmínky uzavření této smlouvy stanoví zvláštní předpisy (§ 6 a zákona o národních výborech, § 360 a hospodářského zákoníku a vyhláška č. 151/1978 Sb., o sdružování prostředků socialistických organizací). V zájmu zachování vlivu orgánů státní správy na zřizování takových závodních požárních útvarů bude navíc vyžadován souhlas krajského národního výboru. Tento souhlas nemá hospodářsko-právní, ale administrativně právní charakter.

K §§ 68 a 69

Místní národní výbory a organizace zřizují požární sbory z osob, které jsou zpravidla členy Svazu požární ochrany. V organizacích, s ohledem na různý stupeň požárního nebezpečí, se navrhuje princip, podle něhož je organizace povinna zřídit závodní požární sbor jen tehdy, určí-li to okresní národní výbor.

Činnost v jednotce požární ochrany, zejména při zdolávání požárů, vyžaduje potřebné odborné a fyzické předpoklady. Proto návrh zákona stanoví, že do jednotky požární ochrany se zařazují především členové Svazu požární ochrany, kteří jsou k této činnosti připravováni.

V návrhu ustanovení se zakotvuje pravomoc okresního národního výboru při ustanovování velitelů požárních sborů.

V návrhu nové úpravy se požární hlídky nepovažují za jednotky požární ochrany. V organizacích, ve kterých nebudou zřízeny jednotky požární ochrany, budou plnit některé úkoly těchto jednotek požární ochrany požární hlídky. Požární hlídky lze zřizovat i vedle jiných jednotek požární ochrany.

K § 70

Na rozdíl od platného zákona se nově vymezují základní úkoly jednotek požární ochrany. Další úkoly těchto jednotek upraví prováděcí předpis. Při plnění uvedených úkolů jednotky požární ochrany spolupracují zejména s útvary Sboru národní bezpečnosti, především při ochraně veřejného pořádku a ochraně majetku na místě zdolávání požáru. Za další orgány, se kterými je nutno spolupracovat při zdolávání požáru, se považují zdravotnické orgány, orgány dozoru nad jadernou bezpečností, vedoucí likvidace havárií v objektech organizací podléhajících dozoru orgánů státní báňské správy apod.

K § 71

Zdolávání požárů vyžaduje potřebný stupeň organizace této činnosti. Za tím účelem se v návrhu vymezují základní vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Ustanovení zákoníku práce o vedoucích pracovnících zůstávají nedotčena. Velitelem zásahu se rozumí osoba, která řídí operativní činnost jednotek požární ochrany při zdolávání požáru. Způsob určení velitele zásahu upraví prováděcí předpis.

K § 72

V zájmu zkvalitnění činnosti osob zařazených v jednotkách požární ochrany, zejména při zdolávání požárů, se navrhuje zavést prokazování odborné způsobilosti..

V návrhu se zakotvuje i povinnost členů jednotek požární ochrany zúčastňovat se odborné přípravy, která až dosud byla upravena pouze prováděcím předpisem. Odborná příprava jednotek požární ochrany zahrnuje teoretickou přípravu. Součástí odborné přípravy je i požární sport. Zároveň se stanoví, že u členů jednotek požární ochrany a požárních hlídek se účast na odborné přípravě považuje za překážku v práci z důvodů obecného zájmu.

K § 73

Zdolávání požáru vyžaduje v některých případech rychlé a účinné nasazení sil více jednotek požární ochrany, včetně potřebné požární techniky. Proto se z dosavadního zákona přebírá ustanovení o povinnosti národních výborů poskytovat si vzájemně pomoc při zdolávání požárů, a to v souladu s příslušnou dokumentací požární ochrany.

V návrhu se zakotvuje oprávnění orgánů státní správy na úseku požární ochrany rozhodovat o soustředění a nasazení jednotek a prostředků požární ochrany, pokud je to potřebné při zdolávání mimořádně závažných požárů. V takových případech mohou být tyto jednotky nebo prostředky požární ochrany soustředěny a nasazeny bez ohledu na to, komu jsou jednotky podřízeny nebo kdo s těmito prostředky disponuje. Ustanovení o náhradě nákladů (§ 21 odst. 2) platí obdobně.

K § 74

Plnění úkolů na úseku požární ochrany vyžaduje, aby příslušné orgány a organizace úzce spolupracovaly s dobrovolnými společenskými organizacemi, zejména Svazem požární ochrany. Revoluční odborové hnutí v souladu se svým posláním již v současné době pomáhá vychovávat pracující k dodržování předpisů o požární ochraně a organizovat jejich účast při plnění úkolů na toto úseku. Účast orgánů ROH na celospolečenských úkolech souvisejících s požární ochranou vyplývá zejména z jejich postavení orgánů společenské kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při° práci, neboť předpisy o požární ochraně se považují podle § 272 zákoníku práce za předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Tuto problematiku řeší i směrnice Ústřední rady odborů č. 124/1973 Sb., o postavení a úkolech orgánů ROH v péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Specifickými formami se podílí na ochraně před požáry také Socialistický svaz mládeže, zejména v rámci hnutí "Reflektoru mladých".

K § 75

V souladu se závěry XVI. sjezdu KSČ se nadále počítá s aktivní a všestrannou pomocí členů a orgánů Svazu požární ochrany zejména v preventivně výchovné oblasti ve vztahu k občanům. Dobrovolná účast občanů při plnění úkolů na úseku požární ochrany je čestnou společenskou činností v zájmu socialistické společnosti a k jejímu prospěchu.

Podle platné právní úpravy mohou ministerstvo vnitra a národní výbory ukládat Svazu požární ochrany úkoly a kontrolovat jejich plnění. Toto vymezení vzájemných vztahů není v souladu se současným chápáním poslání a postavení dobrovolných společenských organizací. Proto návrh uvedené ustanovení nepřebírá.

Zvláštní místo mezi dobrovolnými společenskými organizacemi přísluší Svazu požární ochrany, jehož hlavním posláním je pomáhat národním výborům a prostřednictvím svých členů i organizacím při plnění úkolů na úseku požární ochrany. Úkoly a základní poslání Svazu požární ochrany upravují především jeho stanovy. V oblastech uvedených v návrhu ustanovení jsou uvedeny nejtypičtější oblasti spolupráce Svazu požární ochrany s národními výbory. Jde zejména o spolupráci při organizování a provádění preventivních požárních kontrol a při zřizování a zabezpečování činnosti dobrovolných veřejných požárních sborů a požárních hlídek.

Pokud se Svaz požární ochrany podílí na odborné přípravě velitelů, strojníků a členů dobrovolných veřejných požárních sborů a požárních hlídek, předpokládá se, že tuto činnost bude vykonávat i nadále v dosavadním rozsahu.

V souvislosti se zabezpečováním činnosti dobrovolných veřejných požárních sborů Svaz požární ochrany předkládá národním výborům návrhy na materiálně technické zabezpečení těchto sborů.

Svaz požární ochrany se dále podílí na plnění úkolů souvisejících s obstaráváním některých prostředků požární ochrany. Činnost Svazu požární ochrany se na tomto úseku řídí příslušnými ustanoveními hospodářského zákoníku, zejména jeho čtvrté části a stanovami Svazu požární ochrany.

K § 76 a 77

Nedostatkem platné právní úpravy je, že neumožňuje postih organizací. To neodpovídá významu ohrožených hodnot a škodám způsobeným na majetku v socialistickém společenském vlastnictví. Navrhuje se rozlišovat postih jednak podle závažnosti porušené povinnosti, jednak podle toho, zda jde o první nebo opětovné porušení předpisů o požární ochraně. Výši pokuty se navrhuje upravit tak, aby organizace byla citelně postižena za porušení povinnosti na úseku požární ochrany, přičemž se přihlíží k výši pokut upravených v jiných právních předpisech. Nositelem odpovědnosti za porušení povinnosti na úseku požární ochrany je organizace; postih pracovníků organizace podle pracovněprávních předpisů zůstává nedotčen. Na řízení ve věcech pokut ukládaných organizacím se vztahují ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Pokuty organizacím a nadřízeným orgánům ukládají orgány vykonávající státní požární dozor.

Oprávnění uložit pokutu organizaci a nadřízenému orgánu má též ministerstvo vnitra a krajský národní výbor při vykonávání působnosti podle § 33 resp., 34 odst. 2.

K §§ 78 a 79

Současný postih občanů za přestupky na úseku požární ochrany podle § 18 zákona č. 60/1961 Sb. neodpovídá potřebám náležité ochrany života a zdraví občanů, jakož i majetku před požáry. Skutková podstata přestupku na úseku požární ochrany je do značné míry nekonkrétní a rámcová. Kromě toho sankce, které lze za spáchaný přestupek uložit, jsou vzhledem k významu chráněných hodnot nízké, neboť pokutu lze uložit jen do 500 Kčs. Proto se v návrhu rozšiřují a zpřesňují skutkové podstaty přestupků a zvyšuje se horní hranice pokut. Navrhovaná úprava je v souladu s připravovaným návrhem zásad zákona o přestupcích.

K § 80

Náhradu škody příslušníkům, pracovníkům i členům jednotek požární ochrany, jakož i některým skupinám osob v souvislosti s plněním některých úkolů na úseku požární ochrany, upravují v současnosti pracovněprávní předpisy, zejména nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb. (§ 44). Tato úprava však nezahrnuje poskytování náhrady škody při úrazech ve všech případech, kdy k úrazu může dojít při plnění povinností podle zákona o požární ochraně. Proto se navrhuje, aby se náhrada škody poskytovala obdobně i v těchto případech, jako při odškodňování pracovních úrazů podle pracovněprávních předpisů. Navrhované řešení je obdobné, jak je upraveno v zákoně č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti. I v tomto případě se navrhuje, aby škodu uhradil stát s tím, že ji budou poskytovat okresní národní výbory.

Nárok na náhradu škody podle § 419 občanského zákoníku zůstává nedotčen. Řešení případných sporů o náhradu škody podle § 80 bude patřit do působnosti soudů.

K § 81

Protože činnost související se zdoláváním požárů a cvičením jednotek požární ochrany je spojena s vysokým rizikem újmy na zdraví nebo usmrcení, navrhuje se upravit nařízením vlády ČSR, obdobně jako byla zplnomocněna vláda ČSSR v zákoně č. 73/1973 Sb., o branné výchově, a v zákoně č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, mimořádné formy odškodnění. Navrhované mimořádné formy odškodnění mají vyjadřovat celospolečenské ocenění pomoci, kterou příslušníci Sboru požární ochrany, pracovníci a členové jednotek požární ochrany nebo občané poskytli při záchraně života, zdraví a majetku. Tato náhrada nemá povahu odškodnění podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů a její poskytování se má vztahovat i na příslušníky a pracovníky v jednotkách požární ochrany. Vzhledem k uvedenému charakteru této náhrady se navrhuje, aby ji poskytovalo ministerstvo vnitra s výjimkou případů odškodňování pracovníků organizací a pozůstalých po nich. Při uplatňování tohoto nároku se postupuje podle občanskoprávních předpisů. Řešení případných sporů o náhradu škody podle § 81 bude patřit do působnosti soudů.

K §§ 82 až 84

V návrhu se upravuje poskytování náhrady věcné škody v těch případech, jestliže tato škoda vznikla bez souvislosti se škodou na zdraví (§ 187 a násl. zákoníku práce).

Obdobně jako v zákoně č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, se umožňuje poskytnout ve zvlášť odůvodněných případech náhradu věcné škody ne ve výši skutečné ceny poškozené věci, ale pořízením nové věci za věc poškozenou.

Dále se upravuje náhrada věcné škody občanům, která vznikla v souvislosti s činností jednotek požární ochrany (např. odstraněním stavby nebo její části k zamezení šíření požáru, odstraněním porostů). Tato náhrada škody se neposkytuje v případě, že jde o škodu na objektech, které byly zasaženy požárem anebo škoda vznikla použitím hasicích látek.

V ustanovení se upravuje, kdo poskytuje náhradu věcné škody. Přitom se vychází z toho, že náhradu věcné škody poskytuje okresní národní výbor, v jehož obvodu požár vznikl. Tříměsíční prekluzívní lhůta k uplatnění práva se navrhuje z toho důvodu, aby se mohlo včas zjistit, zda škoda vznikla v souvislosti s činností jednotek požární ochrany. Ve většině případů je vznik této škody znám okamžitě.

K § 85

S výjimkou útvarů Československé lidové armády se v platném zákoně o požární ochraně výslovně nestanoví, v kterých dalších útvarech a organizacích nevykonávají dozor národní výbory. V souladu se zvláštními předpisy a vzhledem ke specifickým podmínkám se však tento dozor v současné době nevykonává ani v útvarech vojsk ministerstva vnitra, Sboru národní bezpečnosti a Sboru nápravné výchovy. Proto se navrhuje upravit v zákoně vynětí uvedených útvarů a zařízení z působnosti orgánů vykonávajících státní požární dozor, respektive provádění preventivních požárních kontrol. Úkoly, které jinak provádějí ministerstvo vnitra a národní výbory na úseku státního požárního dozoru a preventivních požárních kontrol, budou plnit v uvedených útvarech a zařízeních příslušné resortní orgány podle zvláštních předpisů. Z obdobných důvodů se navrhuje vynětí těchto orgánů z působnosti ministerstva vnitra a národních výborů při zjišťování příčin vzniku požárů drážních vozidel a říčních plavidel.

Rovněž se navrhuje vyjmout z působnosti orgánů vykonávajících státní požární dozor zařízení, pracoviště a činnosti v podzemí, které podléhají dozoru orgánů státní báňské správy, ve smyslu zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon), a zákona ČNR č. 24/1972 Sb., o organizaci a o rozšíření dozoru státní báňské správy, jakož i vybrané druhy dopravních prostředků, kde se bude tento dozor vykonávat podle zvláštních předpisů.

K §§ 86 a 87

V návrhu zákona se výslovně stanoví, že mezinárodní smlouvy na úseku dopravy, pokud upravují specifické otázky požární ochrany, nejsou tímto zákonem dotčeny.

Hmotně právní povinnosti uvedené v tomto zákoně se zásadně vztahují na všechny cizí státní příslušníky a cizí organizace, které se nacházejí na území Československé socialistické republiky. Naproti tomu na subjekty, které požívají výsady a imunity podle mezinárodního práva a mezinárodních smluv, se vztahuje procesní exempce. Procesní vynětí těchto subjektů platný zákon neupravuje. Vzhledem k tomu, že výsady a imunity přiznávané osobám podle mezinárodního práva a mezinárodních smluv jsou rozdílné co do obsahu a rozsahu, v návrhu je volena formulace, umožňující správnou aplikaci tohoto ustanovení. Výslovně se stanoví jen zákaz vstupu do objektů chráněných výsadami a imunitami při zdolávání požáru bez souhlasu vedoucího diplomatické mise.