Důvodová zpráva

OBECNÁ ČÁST

K důležitým předpokladům úspěšného budování naší socialistické společnosti patří také ochrana socialistické ekonomiky, života, zdraví a majetku občanů. Tento úkol zabezpečuje socialistický stát prostřednictvím celé soustavy orgánů a organizací. Významné místo při plnění tohoto úkolu náleží ochraně před požáry.

I když byla přijata celá řada opatření směřujících ke zkvalitnění ochrany před požáry, je situace na tomto úseku nepříznivá. Za posledních deset let (1975 - 1984) vzniklo na území Československé socialistické republiky 60 559 požárů s přímou škodou 2633 mil. Kčs. Při těchto požárech bylo usmrceno 1329 osob a 7470 zraněno. Z tohoto počtu připadá na území České socialistické republiky 45 964 požáry s přímou škodou 1821 mil. Kčs. Při nich bylo usmrceno 906 osob a 5918 zraněno. Kromě toho v důsledku přerušení nebo zastavení výroby, rekonstrukce poškozených výrobních zařízení, nákladů na přesuny pracovních sil apod. vznikly rozsáhlé následné škody. Odhad těchto škod je v České socialistické republice za léta 1975 - 1984 cca 4870 mil. Kčs. Zároveň je však třeba konstatovat, že včasnými a správně provedenými zásahy jednotek požární ochrany a za pomoci občanů byly zachráněny hodnoty bezprostředně ohrožené požáry ve výši 14 777 mil. Kčs.

Příčiny vysoké požárovosti spočívají zejména v tom, že požární ochrana se ještě všude nestala neoddělitelnou součástí zabezpečování výrobních a ostatních úkolů orgánů a organizací. Jde zejména o nedůslednost vedoucích a ostatních pracovníků při plnění úkolů na úseku požární ochrany, neznalost a nedodržování příslušných předpisů, zvláště při činnostech spojených se zvýšeným požárním nebezpečím, porušování technologické a pracovní kázně a všeobecné podceňování požárního nebezpečí. Tento nežádoucí stav je do značné míry také důsledkem nedostatečně prováděné vnitřní kontroly v rámci příslušných orgánů a organizací.

Současný stupeň rozvoje výroby, vznik nových, z hlediska požární ochrany nebezpečných technologií, rozsáhlé používání nových materiálů spod., vytváří potenciální nebezpečí vzniku požárů a jejich intenzivního šíření. Vznikají i ztížené podmínky pro záchranu osob a majetku. Proto je třeba v současné době klást zvýšené nároky na požární ochranu. Základním úkolem na úseku požární ochrany je organizování a zabezpečování požární prevence a operativně-technické připravenosti jednotek požární ochrany k účinnému zdolávání vzniklých požárů.

Otázkami ochrany před požáry, zejména v národním hospodářství, se po roce 1970 zabývaly nejvyšší stranické orgány, vláda ČSSR a vlády republik. Usnesení těchto orgánů přijala celou řadu konkrétních opatření směřujících ke zvýšení účinnosti ochrany před požáry. Přijatá opatření znamenala přínos zejména v tom, že se zlepšila kádrová situace na úseku požární ochrany. Zkvalitnilo se také materiálně technické vybavení veřejných a závodních jednotek požární ochrany.

Součástí těchto opatření má být i nová právní úprava požární ochrany. Proto bylo přikročeno k vypracování návrhu zákona o požární ochraně. Obdobný postup je i ve Slovenské socialistické republice.

Právní úprava požární ochrany má v našich zemích dlouholetou tradici. Dokladem toho jsou požární řády měst a obcí a později zákony upravující řády požární policie. V této tradici se pokračovalo i po osvobození, kdy lidově demokratický stát věnoval už od svého počátku pozornost právní úpravě požární ochrany. Prvním zákonem z tohoto období byl zákon č. 62/1950 Sb., o ochraně před požáry a jinými živelními pohromami, který na daném stupni společenského vývoje zakotvil základní zásady činnosti státních orgánů, organizací a občanů v oblasti požární ochrany. Podrobnosti k provedení zákona upravovalo vládní nařízení č. 135/1950 Sb., o organizaci ochrany před požáry a jinými živelními pohromami.

Tento zákon byl nahrazen zákonem č. 35/1953 Sb., o státním požárním dozoru a požární ochraně. Prováděcím předpisem k němu bylo vládní nařízení č. 95/1953 Sb., o organizaci státního požárního dozoru a požární ochrany. V těchto předpisech byl výkon státní správy na úseku požární ochrany svěřen jak národním výborům, tak i orgánům státního požárního dozoru, které byly podřízeny ministerstvu vnitra.

V souvislosti se změnami v řízení národního hospodářství a s tendencí posílit působnost národních výborů a postavení dobrovolných společenských organizací při plnění úkolů státní správy, došlo k nové právní úpravě zákonem č. 18/1958 Sb., o požární ochraně. Tento zákon svěřil řízení, organizování a kontrolu požární ochrany v zásadě do působnosti národních výborů a ve vztahu k organizacím bylo řízení požární ochrany svěřeno i do působnosti jejich ústředních orgánů. Podle tohoto zákona ústřední řízení požární ochrany a dozor na ni přísluší ministerstvu vnitra.

Zákon č. 18/1958 Sb., o požární ochraně, platí v podstatě ve své původní podobě. Přímo byl změněn pouze zákonem ČNR č. 146/1971 Sb., zákonem č. 20/1975 Sb. a zákonem ČNR č. 49/1982 Sb., nepřímo pak zákonem ČNR č. 130/1974 Sb.

Nejvýznamnějším přínosem zákona č. 18/1958 Sb. bylo, že řízení požární ochrany svěřil národním výborům. Dále je třeba pozitivně hodnotit zakotvenou odpovědnost vedoucích pracovníků organizací za zabezpečování požární ochrany v organizacích. Uplatňování zákona potvrdilo, že základní principy, na kterých je budována požární ochrana, se osvědčily, a proto není třeba je v podstatě měnit.

Vedle těchto kladů má však zákon i řadu nedostatků, plynoucích z názorů a postojů, které převládaly v době jeho přípravy a schvalování. Zákon je do značné míry rámcový a odkazuje úpravu některých otázek do prováděcích předpisů, ačkoliv mnohá ustanovení těchto předpisů by měla být pro svoji zásadní povahu upravena přímo v zákoně.

Nedostatkem platného zákona je, že působnost národních výborů na úseku požární ochrany upravuje jen rámcově. Úkoly vyplývající z jejich působnosti jsou na stupni krajského a okresního národního výboru upraveny jen výjimečně a lze je vyvozovat jen nepřímo, zejména z jiných právních předpisů.

Závažným nedostatkem současné právní úpravy je, že neumožňuje dostatečný postih organizací a občanů za porušování povinností vyplývajících z předpisů o požární ochraně.. Postih občanů je možný jen do 500 Kčs a postih organizací není možný vůbec. Tento stav neodpovídá škodám, které způsobují požáry.

Platná právní úprava, vzhledem k době jejího přijetí, nevyjadřuje ani federativní uspořádání státu, ani změny vyplývající ze souvisejících právních předpisů z jiných oblastí státní správy. Významu požární ochrany neodpovídají také mocensko-právní prostředky uplatňované orgány státní správy na úseku požární ochrany.

Od přijetí platného zákona uplynulo více jak 25 let. V tomto období došlo ke kvalitativním změnám ve vývoji společnosti. V důsledku těchto změn a uvedených nedostatků právní úprava na úseku požární ochrany již neodpovídá potřebám a zájmům současné etapy rozvoje naší společnosti.

Provedená politicko-právní analýza ukázala, že platná právní úprava vyžaduje doplnění celé řady ustanovení a upřesnění tak, aby byla na úrovni doby a stala se ještě účinnějším nástrojem společnosti k realizaci jejích zájmů v této oblasti. V důsledku potřeby provést rozsáhlé změny v platném zákoně, jakož i z důvodů komplexnosti a přehlednosti právní úpravy, se nejeví účelnou částečná novelizace. Bylo proto rozhodnuto připravit úplnou právní úpravu.

Nová právní úprava vychází z institutů platného zákona, které se osvědčily a v souladu s potřebami společnosti se rozšiřují o nové právní instituty. Těžiště navrhované právní úpravy směřuje především k účinnější preventivní ochraně socialistické ekonomiky. Proto se v návrhu zákona zakotvují základní povinnosti orgánů a organizací na úseku ochrany před požáry. K plnění těchto úkolů budou orgány a organizace povinny podle zákona vytvářet potřebné organizační, personální, výchovné a materiální podmínky. Zákon vytváří předpoklady pro uplatňování příslušných mocensko-právních nástrojů, zejména ukládáním pokut.

K podstatným změnám dochází také na úseku státní správy. Povaha výkonu služby v požární ochraně a zabezpečování celospolečenských zájmů vyžadují posílit vertikální řízení. V této souvislosti se nově formuluje postavení a působnost ministerstva vnitra ČSR a národních výborů na úseku požární ochrany. K prohloubení kontrolní činnosti ve vztahu k orgánům a organizacím budou tyto orgány vykonávat státní požární dozor.

Plnění úkolů národních výborů a ministerstva vnitra ČSR bude zabezpečovat nově vytvořený Sbor požární ochrany. Zřízení tohoto Sboru předpokládá některé organizační změny v soustavě národních výborů a zavedení odchylek v pracovněprávních vztazích příslušníků tohoto Sboru. Realizace těchto odchylek je podmíněna novelou 5 zákoníku práce. Tato novelizace byla uskutečněna zákonem č. 111/1984 Sb., který schválilo Federální shromáždění dne 13. listopadu 1984.

V zákoně se také novým způsobem formulují vztahy spolupráce s dobrovolnými společenskými organizacemi, zejména Svazem požární ochrany.

Nová právní úprava zakotvuje povinnosti občanů jak při předcházení vzniku požárů, tak v souvislosti se zdoláváním požárů. Jako forma společenského ocenění činnosti na úseku požární ochrany se navrhuje možnost udělování medaile, jakož i věcných a peněžitých darů. Charakter společenského ocenění budou mít i zvýšené nároky spojené se škodou, kterou by občané utrpěli v souvislosti s činností na úseku požární ochrany.

V souladu s článkem 9 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, požární ochrana náleží do výlučné působnosti republik. 7, tohoto důvodu náleží přijetí zákona o požární ochraně do působnosti České národní rady.

Požadavky na pracovní síly a státní rozpočet

S přijetím nového zákona o požární ochraně vzniknou národním výborům a ministerstvu vnitra České socialistické republiky některé nové úkoly, zejména v souvislosti s výkonem státního požárního dozoru. S ohledem na současnou situaci v bilanci pracovních sil se však požadavek na zvýšení celkového počtu pracovníků neuplatňuje. Některé nejzávažnější požadavky však bude třeba řešit perspektivně, a to i s ohledem na to, že snížení administrativního a správního aparátu u národních výborů se neúměrně dotklo zejména inspekcí požární ochrany. Jejich početní stavy byly do současné doby sníženy asi o 25%.

Nová právní úprava si vyžádá minimální zvýšení finančních prostředků ze státního rozpočtu. Zejména to bude v souvislosti s úpravou náhrady škody vzniklé jak pracovníkům požární ochrany, tak i občanům při plnění úkolů na úseku požární ochrany a vytvořením předpokladů k ocenění odvahy a obětavosti těchto osob. Zvýšené požadavky budou následující:

1. Náklady na výdaje spojené s poskytnutím věcných prostředků potřebných ke zdolávání požárů (§ 21)

Ojedinělé výdaje související s poskytnutím dopravních prostředků, zdrojů vody, spojovacích zařízení, energie apod. lze odhadem vyčíslit na jeden okres v průměru částkou 5000 Kčs, tedy roční náklady by činily

425 000 Kčs

2. Náklady na jednorázové mimořádné odškodnění (§ 81)

Statistické údaje týkající se této oblasti úrazů ukazují, že průměrně ročně dochází k 5 smrtelným úrazům. Při průměrném zvýšení odškodnění jednoho případu na dvojnásobek sumy náležející pozůstalým podle pracovněprávních předpisů, tj. o 11 000 Kčs, by roční náklady činily

55 000 Kčs

Pokud jde o mimořádné odškodňování úrazů, statistické údaje z hlediska sledovaných ukazatelů nejsou uvedeny. Odhadem lze však předpokládat, že by se jednalo asi o 15 případů. Při navrhovaném jednorázovém mimořádném odškodnění úrazů v rozpětí 5000 až 25 tisíc Kčs by průměrné odškodnění u jednoho případu činilo 15 000 Kčs, takže roční náklady by činily

225 000 Kčs

3. Náklady na náhradu věcné škody v souvislosti s pomocí poskytnutou při zdolávání požárů, činností v jednotce požární ochrany anebo s činností v kontrolní skupině (§ 82)

Statistické údaje týkající se náhrady této škody nejsou v současné době vedeny. Z dosavadní praxe lze vyvodit závěr, že jde o ojedinělé případy. Odhadem lze vyčíslit požadavky na státní rozpočet na jeden kraj průměrně ve výši 60 000 Kčs, tedy roční náklady by činily

cca 500 000 Kčs

4. Náklady na poskytování odměn v souvislosti s oceněním odvahy a obětavosti při záchraně životů a majetku před požáry (§ 91)

Odměny související s oceněním odvahy a obětavosti při záchraně lidských životů a majetku před požáry se příslušníkům jednotek požární ochrany a občanům poskytovaly jen ojediněle. Z dosavadní praxe lze odhadem vyčíslit průměrné náklady na jeden kraj a pro ministerstvo vnitra ve výši 30 000 Kčs, tedy roční náklady by činily

270 000 Kčs

Rekapitulace:

ad 1.	425 000 Kčs
ad 2.	280 000 Kčs
ad 3.	500 000 Kčs
ad 4.	270 000 Kčs
CELKEM	1 475 000 Kčs

 

Lze však předpokládat návratnost takto vynaložených finančních prostředků do státního rozpočtu, a to ve formě pokut zavedením postihu organizací a zvýšením postihu občanů za porušení povinností vyplývajících z předpisů o požární ochraně. Dále je možné očekávat, že zvýšená lékařská péče lékaři SNB sníží nemocnost, zlepší zdravotní stav příslušníku Sboru požární ochrany a omezí nežádoucí jev, kdy více než jedna třetina příslušníků odchází ze zdravotních důvodů ještě před vznikem nároku na starobní důchod.

Pro úplnost se uvádí, že souběžně s přípravou zákona ČNR o požární ochraně se připravuje také návrh úpravy odměňování příslušníků Sboru požární ochrany. Návrh úpravy však bude předmětem samostatného posouzení příslušnými ústředními orgány.

V souvislosti s finančním zabezpečováním Sboru požární ochrany se uvažuje řešit i některé otázky plánovací metodiky.

Přijetí nového zákona nebude znamenat vyšší nároky na administrativu v orgánech, organizacích a na národních výborech, protože se jejich úkoly proti dosavadnímu stavu nerozšiřují. Částečně zvýšená administrativní náročnost na ministerstvu vnitra bude vyřešena potřebnou organizací práce.

ZVLÁŠTNÍ ČÁST

K § 1

Z navrhovaných ustanovení vyplývá jednak důvod vydání zákona, jednak se v nich zakotvuje obecná povinnost orgánů, organizací a občanů chránit životy a zdraví občanů, jakož i majetek před požáry. Při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech (výbuchy, provozní havárie apod.) se ustanovení tohoto zákona použijí jen při bezprostředních záchranných pracích (§ 92).

K § 2

V návrhu ustanovení je vyjádřena obecná povinnost, že organizování požární ochrany je neoddělitelnou součástí řídící, hospodářské, výzkumné a jiné základní činnosti orgánů a organizací. Plnění této povinnosti se bude uskutečňovat organizačními, technickými, ekonomickými, výchovnými a jinými opatřeními stanovenými v tomto zákoně a v předpisech vydaných k jeho provedení. Povinnosti upravené v tomto zákoně se vztahují na všechny orgány a organizace, včetně cizích orgánů a organizací.

Za organizaci se považuje jakákoliv organizační složka, která má právní subjektivitu ve smyslu zvláštních předpisů (např. § 17 hospodářského zákoníku).

Za plnění povinností na úseku požární ochrany v orgánech a organizacích odpovídají vedoucí těchto orgánů a organizací v souladu s jejich postavením upraveným ve zvláštních předpisech (např. § 21 a 44 hospodářského zákoníku). Odpovědnost za plnění povinností na úseku požární ochrany v orgánech a organizacích, v jejichž čele je kolektivní orgán, určují příslušné organizační předpisy. Odpovědnost ostatních vedoucích pracovníků za plnění těchto povinností na jim svěřených úsecích vyplývá také z § 74 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 272 odst. 1 zákoníku práce.

K § 3 a 4

Mezi nejvýznamnější povinnosti ústředních orgánů patří upravovat otázky požární ochrany z hlediska specifických podmínek resortu, včetně organizačního uspořádání a provádění požární ochrany v resortu. Tato povinnost má obecnou povahu a bude se týkat všech ústředních orgánů. Její zabezpečování se předpokládá zejména vydáváním resortních předpisů. Mezi další povinnosti ústředních orgánů patří provádění resortní požární kontroly.

Zabezpečování požární ochrany v resortech vyžaduje vytvořit pro tuto činnost potřebné kádrové a materiálně technické předpoklady. Proto se navrhuje jako jedna ze základních povinností ústředních orgánů zabezpečovat tyto úkoly v příslušných plánovacích dokumentech.

V návaznosti na ustanovení § 2 se navrhuje, aby součástí hodnocení zejména hospodářské činnosti organizací ze strany ústředních orgánů bylo i hodnocení účinnosti opatření na úseku požární ochrany. Tento požadavek vyplývá také z příslušných usnesení nejvyšších stranických a státních orgánů. Obdobnou povinnost obsahuje i 132 odst. 1 zákoníku práce.

Jinými ústředními orgány se rozumějí jednak příslušné státní orgány (např. generální prokuratura, státní arbitráž) a jednak vrcholné orgány společenských organizací, svazy družstev apod.

Postavení ústředních orgánů ve vztahu k organizacím, řízeným nebo spravovaným národními výbory, mají krajské národní výbory. Vzhledem k tomu, že národní výbory plní úkoly, které spadají po odborné stránce do působnosti různých ústředních orgánů, návrh předpokládá, že specifickou úpravu požární ochrany pro jednotlivé úseky státní správy vydají formou zásad příslušné ústřední orgány a krajské národní výbory budou z nich vycházet při úpravě organizace a provádění požární ochrany v rámci své působnosti. Předpokládá se, že příslušné resortní orgány budou činnost na úseku požární ochrany metodicky usměrňovat a napomáhat při plnění těchto úkolů v řízeném odvětví. Pokud se v návrhu zákona hovoří o krajském národním výboru, rozumí se tím v souladu s příslušnými právními předpisy o národních výborech i Národní výbor hlavního města Prahy.

V návrhu se stanoví též specifické povinnosti pro některé ústřední orgány řídící výrobní organizace a podniky zahraničního obchodu. Jde o povinnost zabezpečovat ve výrobě a dovozu prostředky požární ochrany. Významný podíl při obstarávání a rozdělování prostředků požární ochrany mají i některé distribuční organizace, zejména Výzbrojna požární ochrany, účelové zařízení federálního výboru Svazu požární ochrany ČSSR. Specifické povinnosti při výrobě a obstarávání prostředků požární ochrany mají proto i ústřední orgány těchto distribučních organizací.

Další povinností příslušných ústředních orgánů je zabezpečovat ve výchovně vzdělávacím procesu výuku problematiky požární ochrany v přiměřeném rozsahu v těch studijních oborech, které mají vliv na požární ochranu. Tento požadavek se bude realizovat především v učebních osnovách a učebních plánech, které bude vydávat ministerstvo školství České socialistické republiky po projednání s příslušnými ústředními orgány. Tuto povinnost budou mít i další ústřední orgány, do jejichž působnosti patří řízení škol.

K § 5

Návrh zákona nově vymezuje specifické povinnosti orgánů, které přímo řídí nebo spravují organizace. U výrobně hospodářských jednotek a u jiných obdobně uspořádaných hospodářských jednotek se těmito orgány rozumějí orgány hospodářského řízení (§ 390 odst. b) hospodářského zákoníku), které je přímo řídí. Při dvoustupňovém řízení plní povinnosti nadřízených orgánů přímo ústřední orgány. Povinností nadřízených orgánů bude zejména aplikovat ustanovení obecně závazných právních předpisů a resortních předpisů o požární ochraně na podmínky organizací.

Vzhledem k tomu, že tyto orgány mají významné postavení v plánovacím procesu a finančním hospodaření, v návrhu ustanovení se zakotvuje povinnost již na tomto stupni zabezpečovat v plánu prostředky na kádrové a materiálně technické vybavení požární ochrany.

K § 6

Organizace je rozhodujícím článkem z hlediska plnění povinností na úseku požární ochrany, neboť tuto ochranu bezprostředně provádí. Povinností organizace je činit opatření vyplývající z předpisů o požární ochraně, jakož i plnit opatření uložená orgány vykonávajícími státní požární dozor a nadřízenými orgány. Organizace je povinna provádět také vlastní kontrolní činnost.

Organizace je povinna věnovat zvláštní pozornost činnostem, při kterých je zvýšené riziko vzniku požáru, např. manipulace s otevřeným ohněm, sváření, sklizeň úrody, skladování hořlavých látek. Ze stejných důvodů musí organizace věnovat pozornost i topným systémům, včetně povinnosti čistění komínů. Z důvodů ochrany života a zdraví lidí jsou organizace povinny provádět potřebná opatření při akcích, kterých se zúčastňuje větší počet osob, např. výstavy, divadelní představení, kulturní a společenské akce. Tato opatření budou vyplývat jednak z obecně závazných právních předpisů, jednak z příslušných technických norem.

Rychlá likvidace požárů závisí na jejich včasném zjištění. Proto se organizaci ukládá povinnost obstarávat, instalovat a udržovat signalizační a hasicí zařízení v potřebném množství a druzích, s ohledem na požární nebezpečí v organizaci.

V zájmu provádění opatření k předcházení požárům je organizace povinna oznamovat vznik každého požáru bez ohledu na výši vzniklé škody. Takové oznámení nemá povahu oznámení podle § 18 písm. c) návrhu zákona v souvislosti se zdoláváním požáru. Povinnost organizace oznámit požár koresponduje s úkoly národních výborů zjišťovat příčiny vzniku požárů.

Za požár se považuje každé nežádoucí hoření, při kterém došlo k ohrožení života, zdraví nebo majetku, případně ke škodě na těchto hodnotách.

K §§ 7 až 13

V návrhu se stanoví povinnost, aby na všech stupních řízení byla vytvořena funkce pracovníka speciálně určeného k plnění úkolů na úseku požární ochrany. Technik požární ochrany bude bezprostředně zabezpečovat a plnit úkoly na úseku požární ochrany a bude povinně ustanoven ve všech organizacích. Předpokládá se, že zásadně bude možné kumulovat tuto funkci s jinou funkcí. Takový postup, v souladu s návrhem prováděcích předpisů, však nebude možný zejména v organizacích se zvýšeným požárním nebezpečím, kde se navrhuje podle potřeby ustanovit dva nebo více techniků požární ochrany, případně technika, jehož funkce nebude kumulovaná s jinou funkcí.

Vzhledem ke specifickým podmínkám v některých resortech se umožňuje vytvořit místo funkce technika požární ochrany jiné funkce na úseku požární ochrany, které by lépe odpovídaly podmínkám příslušného odvětví (např. na úseku dopravy).

V zájmu posílení postavení techniků požární ochrany se nově navrhuje zakotvit oprávnění nařídit provedení nutných opatření směřujících k odstranění bezprostředního nebezpečí vzniku požáru. Tímto oprávněním se sleduje možnost účinněji předcházet vzniku požáru. Půjde zejména o zákaz některých činností, pokud by jejich pokračování vedlo bezprostředně ke vzniku požáru.

Specialista požární ochrany bude zabezpečovat kontrolu dodržování předpisů o požární ochraně zejména při zpracování dokumentace staveb. V organizacích provádějících výzkum a vývoj se navrhuje ustanovovat specialistu požární ochrany tehdy, jestliže činnost těchto organizací bude souviset i s řešením problematiky požární bezpečnosti.

Ve státních zkušebnách se navrhuje ustanovovat specialistu požární ochrany jen v případech, bude-li to vyžadovat charakter činnosti zkušebny, např. při zkoušení prostředků požární ochrany.

Má-li dojit k podstatnému zlepšení zabezpečování požární ochrany, je nutné zvýšit odbornou úroveň techniků požární ochrany a specialistů požární ochrany. Za tím účelem se navrhuje zavést ověřování a osvědčování jejich odborné způsobilosti.

Zabezpečovat požární ochranu je potřebné zejména ve výrobních organizacích soustavně a na všech pracovištích. Proto se navrhuje, aby kromě technika požární ochrany kontrolovali dodržování předpisů, příkazů, zákazů a pokynů na určených pracovištích podle potřeby i jiní pracovníci, zejména preventisté. Jde o pracovníky z jednotlivých pracovišť, kteří plní tyto úkoly vedle svého pracovního zařazení. Toto ustanovení se v podstatě přebírá z platné právní úpravy.

Návrh stanoví organizacím povinnost zřizovat požární hlídky. Tyto hlídky se zřizují buď jednorázově nebo k trvalé ochraně určených pracovišť. V dalších případech se zřizují požární hlídky zejména při akcích, kterých se zúčastňuje větší počet osob, zásadně na základě rozhodnutí místního národního výboru. Národní výbory vyššího stupně budou rozhodovat v případech, půjde-li o akce spadající do jejich působnosti. Kromě toho organizace zřizují požární hlídky v případech, nejsou-li v organizacích zřízeny jednotky požární ochrany.

K § 14

Zřizování a činnost požárně technických komisí se osvědčilo zejména ve výrobních organizacích. Komise se skládá z odborných pracovníků (vedoucí výroby, technolog, energetik, vodohospodář apod.), kteří navrhují vedoucímu organizace příslušná opatření na úseku požární ochrany. Tím se nepřenáší odpovědnost vedoucího organizace za požární ochranu na tento orgán. Podle potřeby se požárně technická komise může zřídit i na ústředním, případně na nadřízeném orgánu.

K § 15

Součástí preventivních opatření na úseku požární ochrany jsou i organizační opatření obsažená v dokumentaci požární ochrany. Tuto dokumentaci budou tvořit zejména požární řády, požární kniha, poplachové směrnice, operativní plány hašení požárů. Povinnosti ústředních orgánů, nadřízených orgánů a organizací při zpracovávání dokumentace požární ochrany budou upraveny diferencovaně, podle povahy úkolů, které tyto orgány a organizace plní. Navrhovaná úprava vychází v podstatě z dosavadních zkušenosti a praxe.

K § 16

Značný počet požárů vzniká, resp. se rozšiřuje v důsledku nedostatečných znalostí pracovníků o požární ochraně. Proto se stanoví povinnost orgánů a organizací provádět školení všech pracovníků o této problematice a odbornou přípravu pracovníků pověřených plněním úkolů na úseku požární ochrany. Podrobnosti budou stanoveny v prováděcím předpisu.

K § 17

V ustanovení jsou zakotveny povinnosti občanů zejména z hlediska preventivní ochrany před požáry, které platný zákon ani prováděcí předpisy k němu neupravují. Občané jsou povinni dodržovat předpisy o požární ochraně zejména v rodinných domcích a ostatních objektech, které jsou v jejich vlastnictví nebo užívání. Jde především o dodržování zásad bezpečného provozu tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů, jakož i zásady bezpečného skladování hořlavých látek, které jsou obsaženy v právních předpisech, popř. i v návodech k užívání spotřebičů.

Příslušné předpisy zakazují některé činnosti, zvláště manipulaci s ohněm na místech se zvýšeným požárním nebezpečím, jakož i kouření, zakládání ohňů a ponechávání motorů v chodu na určených místech apod. Proto se respektování těchto zákazů navrhuje zařadit mezi důležité povinnosti občanů. Součástí preventivních opatření je i vytváření podmínek pro rychlou likvidaci požárů a pro záchranné práce. Jde zejména o zabezpečení volného přístupu na schodiště, půdy, do sklepů a k uzávěrům plynu, vody a elektrické energie. Také je stanovena povinnost umožnit příslušným orgánům provedení preventivní požární kontroly a odstraňovat zjištěné nedostatky. Při této činnosti se kontrolují zejména sklepy, půdy apod.

Návrh zákona upravuje též povinnost vykonávat náležitý dohled nad osobami, které nemohou posoudit následky svého konání. Také se stanoví zákaz některých prací, ke kterým nemají občané příslušnou odbornou způsobilost, pokud by provádění těchto prací mohlo vést ke vzniku požáru (např. sváření, instalace elektrických rozvodů a zařízení). Dodržování tohoto zákazu se bude prověřovat zejména při preventivních požárních kontrolách.

K §§ 18 až 21

V souvislosti se zdoláváním požárů jsou uváděny nejtypičtější formy poskytování osobní pomoci. Nesplnění těchto povinností může zakládat administrativně právní odpovědnost, pokud nepůjde o přečin nebo trestný čin, jakož i občanskoprávní odpovědnost za škodu podle § 425 občanského zákoníku.

V platné právní úpravě je poskytnutí věcné pomoci při zdolávání požáru upraveno jen v části týkající se občanů, i když se zřejmě mělo týkat také organizací. Proto je v návrhu výslovně rozšířena tato povinnost i na organizace.

Pokud jde o působnost národních výborů k vyžadování pomoci při zdolávání požárů, bude zásadně příslušný místní národní výbor. Působnost národních výborů vyšších stupňů bude přicházet v úvahu zejména v případech rozsáhlých a závažných požárů.

Návrh upravuje důvody, za kterých nejsou útvary a příslušníci ozbrojených sil, útvary a příslušníci ozbrojených sborů a některé organizace a jejich pracovníci, jakož i občané povinni poskytnout pomoc.

Výjimky z povinnosti poskytnout pomoc, odůvodněné závažnými okolnostmi (zdravotní stav, služební povinnosti spod.), jsou upraveny nově a formulovány analogicky jako v jiných zákonech (např. zákon č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti).

Návrh upravuje i otázku náhrady výdajů spojených s poskytnutím věcné pomoci. Jde zejména o náhradu pohonných hmot, telefonních poplatků a elektrické energie. O náhradě těchto výdajů bude rozhodovat okresní národní výbor, v jehož obvodě požár vznikl. Tento národní výbor bude náhradu i poskytovat.

Jestliže však půjde o pomoc poskytnutou organizaci (např. poskytnutí speciálních hasicích prostředků a látek), kde tyto náklady mohou představovat značnou částku finančních prostředků, je odůvodněné, aby tyto náklady nesla organizace, v jejímž zájmu byla pomoc poskytnuta.

K § 22

Vstup na nemovitosti se přebírá z platné právní úpravy bez podstatnější změny. Doplňuje se pouze o působnost národního výboru rozhodovat ve sporných případech o vstupu na nemovitosti při cvičení jednotky požární ochrany. Předpokládá se, že cvičení jednotek požární ochrany se nebudou organizovat na zemědělské půdě. Pokud by se cvičení mělo konat výjimečně na takové půdě a její uživatel vstup odmítne, je třeba věc projednat též s orgánem ochrany zemědělského půdního fondu.

K §§ 23 až 25

Do návrhu byla v podstatě převzata působnost, která náleží ministerstvu vnitra České socialistické republiky podle platných předpisů, a v souladu s potřebami společenského rozvoje byla rozšířena o nové úkoly. V návrhu se na rozdíl od platné právní úpravy zvýrazňuje postavení ministerstva vnitra jako ústředního orgánu státní správy na úseku požární ochrany. Navrhovaná působnost ministerstva Vnitra navazuje na základní úkoly ministerstva podle § 67 a a s 68 zákona o národních výborech ve znění pozdějších předpisů.

V souladu se současnými potřebami státní správy se realizuje požadavek z usnesení vlády ČSSR č. 244/1974 o posílení vlivu orgánů státní správy na plánování a financování nákladů na požární ochranu tím, že ministerstvo vnitra v souladu se zvláštními předpisy ústředně plánuje bilanční a finanční krytí na vybranou požární techniku určenou pro národní výbory a pro organizace tuto techniku bilančně zabezpečuje.

V návrhu se zakotvuje také působnost ministerstva vnitra v odborné přípravě na úseku požární ochrany, jakož i při preventivně výchovné a propagační činnosti. Tento úkol bude ministerstvo vnitra plnit zejména vydáváním odborné literatury a popularizací významu a úkolů požární ochrany v prostředcích masové informace a propagandy.

Ministerstvo vnitra bude zabezpečovat a provádět výzkum a vývoj na úseku požární ochrany v některých speciálních oblastech, jako určování požárně technických charakteristik látek, výzkum procesu hoření v podmínkách požáru apod. V ostatních oblastech, jako je výzkum a vývoj technických prostředků požární ochrany, elektrické požární signalizace apod., budou nadále provádět výzkum a vývoj příslušné orgány a organizace, zejména v rámci své hospodářské činnosti.

Významným úkolem je příprava požární služby civilní obrany. Tuto činnost platný zákon ani prováděcí předpisy k němu neupravují. Při této činnosti ministerstvo vnitra postupuje podle zvláštních předpisů.

Zvyšující se nároky na všestrannou odbornou připravenost pracovníků na úseku požární ochrany si vyžádaly zřízení středních škol požární ochrany. Vzhledem k některým odlišnostem, které se týkají zejména organizace a řízení těchto škol a specifického obsahu výuky, se v návrhu osnovy zákona zakotvuje působnost ministerstva vnitra na tomto úseku. V návrhu zákona se upravují zásady finančního a hmotného zabezpečení žáků těchto škol. U žáků připravovaných pro oblast státní správy budou náklady hrazeny ze státního rozpočtu republiky, v ostatních případech se předpokládá, že budou tyto náklady ministerstvu vnitra refundovány těmi orgány a organizacemi, pro které budou žáci středních škol požární ochrany připravováni.

K §§ 26 až 30

Platný zákon o požární ochraně nevymezuje pozitivním způsobem úkoly jednotlivých stupňů národních výborů vyplývající z jejich působnosti. S výjimkou místních národních výborů jsou úkoly ostatních stupňů národních výborů upraveny jen ojediněle. Proto se navrhuje blíže vymezit působnost jednotlivých stupňů národních výborů.

Navrhovaná úprava úkolů krajských a okresních národních výborů vychází v zásadě z jejich dosavadní činnosti. Jde především o zjišťování příčin vzniku požárů a plnění úkolů souvisejících s odbornou přípravou a kontrolou jednotek požární ochrany. Tyto národní výbory podle zvláštních předpisů plánují, rozpočtují a financují prostředky na činnost správ a útvarů Sboru požární ochrany. Okresní národní výbory zabezpečují také požární techniku a jiné věcné prostředky požární ochrany pro místní národní výbory.

Nově se zakotvují úkoly krajských a okresních národních výborů spojené s organizováním a přípravou požární služby civilní obrany a s koordinací zabezpečování požární ochrany s ostatními orgány v jejich územních obvodech.

Do působnosti okresního národního výboru patří i úkoly související s odbornou přípravou jednotek požární ochrany. Při zabezpečování těchto úkolů v dobrovolných veřejných požárních sborech se v dosavadním rozsahu bude podílet i Svaz požární ochrany.

U místních národních výborů se do návrhu přebírají ta ustanovení, která se osvědčila. Jde zejména o výkon preventivních požárních kontrol, zabezpečování odborné přípravy členů jednotek požární ochrany, jakož i o výstavbu a údržbu objektů požární ochrany. Dalším úkolem bude zpracování dokumentace požární ochrany, zejména požárního řádu obce. Vzhledem k tomu, že se na stupni místních národních výborů neorganizuje požární služba civilní obrany, zakotvuje se zde povinnost pomáhat okresnímu národnímu výboru při je jim zabezpečování.

Pokud se v návrhu hovoří o okresním národním výboru, rozumí se tím v souladu s příslušnými právními předpisy o národních výborech i národní výbory měst Brna, Ostravy a Plzně. Pokud se v návrhu hovoří o místním národním výboru, rozumí se tím i městské národní výbory a dále obvodní národní výbory v městech Brně, Ostravě a Plzni (zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech, ve znění pozdějších předpisů).

K § 31

Jedním z rozhodujících úkolů orgánů státní správy na úseku požární ochrany je provádění dozoru nad tím, jak příslušné orgány a organizace plní své povinnosti na tomto úseku. Státní požární dozor je činnost, kterou se sleduje především ochrana celospolečenských zájmů. Protože těžiště požární ochrany je v preventivní činnosti a vyznačuje se specifickými úkoly, navrhuje se upravit dozor nad touto činností samostatně od ostatních úkolů ministerstva vnitra a národních výborů. Platný zákon o požární ochraně nezná pojem státní požární dozor.

V navrhovaném ustanovení se vymezuje obsah státního požárního dozoru. Rozsah působnosti při vykonávání státního požárního dozoru bude diferencovaný. Tak např. posuzování výrobků z hlediska jejich požární bezpečnosti bude provádět jen ministerstvo vnitra.

Činnost orgánů státní správy v rámci státního požárního dozoru je zaměřena především na kontrolu dodržování předpisů o požární ochraně.

Součástí státního požárního dozoru bude také kontrola připravenosti a akceschopnosti jednotek požární ochrany a kontrola materiálně technického vybavení požární ochrany v organizacích.

Pokud budou při výkonu státního požárního dozoru zjištěny nedostatky, je orgán vykonávající státní požární dozor oprávněn uložit opatření k jejich odstranění a provést v organizaci následnou kontrolu. K odstranění zjištěných nedostatků se zpravidla určí přiměřená lhůta. Působnost stavebních úřadů ve smyslu § 87 zákona č. 50/1976 Sb. není dotčena.