ČÁST OSMÁ
Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
73. Příslušníci, pracovníci a členové jednotek požární ochrany a členové prohlídkových skupin, je-li to nutné k plnění jejich úkolů na úseku požární ochrany, jsou oprávněni
a) vstupovat do příslušných objektů a zařízení, provádět potřebná zjišťování a úkony, nahlížet do příslušné dokumentace, požadovat potřebné údaje a vysvětlení a potřebnou součinnost od vedoucích a ostatních pracovníků organizací a občanů,
b) nařídit v souvislosti se zdoláváním požáru nebo při cvičení jednotky požární ochrany, aby se z místa zásahu vzdálily osoby, jejichž přítomnost není potřebná, anebo aby se podřídily jiným omezením nutným k úspěšnému provedení zásahu.
Příslušníci a velitelé jednotek požární ochrany uvedených v zásadě č. 54 písm. b) a c) jsou při plnění svých úkolů na úseku požární ochrany oprávněni vyzvat občana, který porušil předpisy o požární ochraně, aby prokázal svoji totožnost. Jestliže ji hodnověrně neprokáže, jsou oprávněni předvést tohoto občana na národní výbor nebo na útvar Sboru národní bezpečnosti.
Oprávnění podle předcházejících ustanovení se prokazuje způsobem, který stanoví ministerstvo vnitra obecně závazným právním předpisem.
Oprávnění osob pověřených plněním úkolů státní správy na úseku požární ochrany jsou zaměřena k tomu, aby jim umožnila provést nutná opatření k plnění těchto úkolů, zejména při výkonu státního požárního dozoru, při zdolávání požárů a cvičeních. Oprávnění zjišťovat totožnost osoby podezřelé z porušení předpisů o požární ochraně má zabezpečit účinný postih této osoby. Při výkonu této činnosti budou mít osoby pověřené plněním úkolů na úseku požární ochrany postavení veřejného činitele podle § 89 odst. 8 trestního zákona.
Ve výše uvedených oprávněních se vychází ze zásady přiměřenosti, podle níž je možno uvedené oprávnění využít jen tehdy, je-li to nutné ke splnění jejich úkolů v souvislosti s ochranou před požáry.
Oprávnění uvedená v písm. a) této zásady se nevztahují na útvary a zařízení Československé lidové armády, vojsk ministerstva vnitra, Sboru národní bezpečnosti a Sboru nápravné výchovy (zásada č. 79).
74. Osoby pověřené plněním úkolů na úseku požární ochrany jsou povinny zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které v obecném zájmu nebo v zájmu zúčastněných osob mají zůstat utajeny před nepovolanými osobami. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení pracovního poměru nebo po splnění úkolu.
Ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem podmínky osvobození od povinnosti mlčenlivosti.
Ustanovením zásady č. 73 a léto zásady nejsou dotčeny předpisy o ochraně státního, hospodářského a služebního tajemství. [Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství a předpisy vydané k jeho provádění.]
V zájmu ochrany osobnosti upravuje platný zákon povinnost mlčenlivosti. Tato právní úprava v podstatě vyhovuje, a proto se přebírá i do návrhu zásad zákona. Navíc se zdůrazňuje, že ustanovením o povinnosti mlčenlivosti nejsou dotčeny předpisy o ochraně utajovaných skutečností.
75. K ocenění mimořádného projevu odvahy a obětavosti příslušníků, pracovníků a členů jednotek požární ochrany a občanů při záchraně života a majetku může ministr vnitra udělit medaili, popřípadě věcný nebo peněžitý dar.
K ocenění dlouholeté vzorné služby příslušníků, pracovníků a členů jednotek požární ochrany, jakož i k ocenění mimořádných zásluh o rozvoj požární ochrany, může ministr vnitra, krajský národní výbor nebo okresní národní výbor udělit čestné uznání a odměny.
Zřízení medaile a čestného uznání, zásady jejich udělování, jakož i zásady poskytování odměn uvedených v předchozích odstavcích upraví vláda České socialistické republiky.
V platném zákoně o požární ochraně se pociťuje jako nedostatek, že neupravuje ocenění hrdinských činů a mimořádných zásluh jednotlivců o rozvoj požární ochrany. V současné době tuto otázku řeší jen resortní předpis. Proto se navrhuje stanovit přímo v zákoně možnost udělování medailí, čestných uznání a odměn ministrem vnitra nebo národními výbory podle zásad stanovených vládou republiky. Vynikající projevy občanské statečnosti a odvahy možno nadále oceňovat vyznamenáním "Za statečnost" podle vládního nařízení č. 30/1951 Sb., ve znění vládního nařízení č. 34/1959 Sb. Tím není dotčeno udělování státních vyznamenání podle zvláštních předpisů.
76.. Ustanovení tohoto zákona se nedotýkají výsad a imunit přiznávaných podle mezinárodního práva nebo mezinárodních smluv, kterými je Československá socialistická republika vázána.
Při zdolávání požárů lze vstoupit do objektů, které požívají ochrany podle předchozího odstavce, jen na základě příslušného souhlasu.
Hmotně právní povinnosti, uvedené v tomto zákoně se zásadně vztahují na všechny cizí státní příslušníky a cizí organizace, které se nacházejí na území ČSSR. Naproti tomu na subjekty, které požívají výsady a imunity podle mezinárodního práva a mezinárodních smluv, se vztahuje procesní exempce. Procesní vynětí těchto subjektů platný zákon neupravuje. Tyto otázky jsou řešeny ve vyhlášce ministerstva vnitra č. 106/1959 Ú. l., o organizaci požární ochrany. Navíc se netýkají cizích organizací, pokud jim patří výsady a imunity. Vzhledem k tomu, že výsady a imunity přiznávané osobám podle mezinárodního práva a mezinárodních smluv jsou rozdílné co do obsahu a rozsahu, v návrhu zásady je volena formulace, umožňující správnou aplikaci navrhované zásady. Výslovně se stanoví jen zákaz vstupu do objektů chráněných výsadami a imunitami při zdolávání požáru bez souhlasu představitele příslušné diplomatické mise.
77. Pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, vztahují se ustanovení tohoto zákona o úkolech jednotek požární ochrany, o právech a povinnostech příslušníků, pracovníků a členů jednotek požární ochrany, o poskytování osobní a věcné pomoci, o náhradě škody a ustanovení o udělování medailí, čestných uznání a odměn přiměřeně též na záchranné práce při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech.
Vzhledem k tomu, že jednotky požární ochrany se podílejí i na záchranných pracích při dalších mimořádných událostech, kdy jsou bezprostředně ohroženy lidské životy a majetek velkého rozsahu, je třeba přiměřeně aplikovat některá ustanovení tohoto zákona i na tyto případy: Přitom se zdůrazňuje subsidiární povaha tohoto ustanovení ke zvláštním předpisům. Např. na záchranné práce při povodních se vztahuje zejména zákon č. 138/1973 Sb., o vodách, zákon ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství a nařízení vlády ČSR č. 27/1975 Sb., o ochraně před povodněmi.
78. Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na díla, zařízení, pracoviště a činnosti v podzemí podléhající dozoru orgánů státní báňské správy.
Pokud jde o díla, zařízení, pracoviště a činnosti v podzemí, které podléhají dozoru orgánů státní báňské správy, vztahuje se na ně zákon č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon) a předpisy vydané na jeho základě a zákon ČNR č. 24/1972 Sb., o organizaci a rozšíření dozoru státní báňské správy.
79. Působnost ministerstva vnitra a národních výborů při výkonu státního požárního dozoru a při provádění preventivních požárních prohlídek se nevztahuje na útvary a zařízení Československé lidové armády, vojsk ministerstva vnitra, Sboru národní bezpečnosti a Sboru nápravné výchovy; v těchto útvarech a zařízeních se zabezpečují a provádějí uvedené úkoly podle zvláštních předpisů.
S výjimkou útvarů Československé lidové armády se v platném zákoně o požární ochraně výslovně nestanoví, v kterých dalších útvarech a organizacích nevykonávají dozor národní výbory. V souladu se zvláštními předpisy a vzhledem ke specifickým podmínkám se však tento dozor v současné době nevykonává ani v útvarech vojsk ministerstva vnitra, Sboru národní bezpečnosti a Sboru nápravné výchovy. Vynětí uvedených útvarů a zařízení z působnosti orgánů vykonávajících státní požární dozor a preventivní požární prohlídky se navrhuje upravit v zákoně. Úkoly, které jinak provádějí ministerstvo vnitra a národní výbory na úseku státního požárního dozoru a preventivních požárních prohlídek, budou plnit v uvedených útvarech a zařízeních příslušné resortní orgány podle zvláštních předpisů.
80. Pracovníkům a členům jednotek požární ochrany náleží stejnokroj s funkčním označením.
Podmínky poskytování stejnokrojů a další podrobnosti stanoví ministerstvo vnitra v dohodě s federálním ministerstvem národní obrany a federálním ministerstvem vnitra obecně závazným právním předpisem.
Povaha výkonu služby na úseků požární ochrany, zejména velení příslušníkům, pracovníkům a členům jednotek požární ochrany a jednotkám požární ochrany při společných zásazích vyžaduje, aby stejnokroj a funkční označení náležely i pracovníkům závodních požárních útvarů a členům dobrovolných jednotek požární ochrany. Tyto stejnokroje a funkční označení budou odlišné od stejnokrojů a hodností zavedených ve Sboru požární ochrany (zásada č. 51).
81. Organizace, ve kterých ke dni účinnosti tohoto zákona plnilo úkoly více techniků požární ochrany, nebo ve kterých byl zřízen závodní požární útvar, popřípadě závodní požární sbor, se považují za organizace určené ministerstvem vnitra nebo příslušným národním výborem podle tohoto zákona (zásady č. 8, 55 a 56).
V zájmu zjednodušení postupu po nabytí účinnosti tohoto zákona se navrhuje vyhlásit dosavadní skutečný stav v uvedených případech za právní stav podle tohoto zákona.
82. Působnost národních výborů podle tohoto zákona vykonává na území hlavního města Prahy Národní výbor hlavního města Prahy. Tím není dotčena působnost místních národních výborů zřízených na území hlavního města Prahy.
V zásadě se respektuje současný stav v rozdílení působnosti mezi národními výbory na úseku požární ochrany v hlavním městě Praze.
133. Zrušuje se zákon č. 18/1958 Sb., o požární ochraně a všechny obecně závazné právní předpisy vydané k jeho provedení, k nimž patří zejména:
- vyhláška ministerstva vnitra č. 198/1958 Ú. l., o opatřování, rozdělování a zkoušení věcných prostředků požární ochrany,
- vyhláška ministerstva vnitra č. 106/195 Ú. l., o organizaci požární ochrany,
- vyhláška ministerstva vnitra č. 70/160 Sb., o zajištění pohotovosti hasicích zařízení,
- vyhláška ministerstva školství a kultury a ministerstva vnitra č. 37/1960 Sb., o zavedení bezpečného filmu,
- vyhláška ministerstva vnitra ČSR č. 60/1976 Sb., kterou se vydávají zásady školení pracovníků o požární ochraně,
- vyhláška ministerstva vnitra ČSR č. 35/1977 Sb., o požární bezpečnosti při skladování a používání topné nafty, ve znění vyhlášky č. 46/1981 Sb.
Dále budou zrušeny
- vládní nařízení č. 12/1951 Sb., o náhradě škody příslušníkům hasičstva a jiným osobám i oboru ochrany před požáry a jinými živelními pohromami,
- vyhláška ministra vnitra č. 248/1951 Ú. l., kterou se upravují podrobnosti o náhradě škody v oboru ochrany před požáry a jinými živelními pohromami,
- vyhláška ministerstva vnitra č. 169/1955 Ú. l., o zajištění a organizaci požární ochrany v závodech, vydané na základě zmocnění předchozích zákonů.
V souvislosti s vydáním nového zákona o požární ochraně se předpokládá zrušení všech dosud platných obecně závazných právních předpisů na úseku požární ochrany. Konkrétní výčet zrušených předpisů bude uveden v paragrafovaném znění zákona o požární ochraně.
Politický a ekonomický rozbor
Současnou etapu budování rozvinuté socialistické společnosti charakterizuje dynamický rozvoj v ekonomické, sociální a kulturní oblasti, který významně ovlivňují výsledky vědeckotechnické revoluce. Tento proces rozvoje společnosti ušák negativně ovlivňují jevy, které zpomalují celkový pozitivní vývoj. Mezi takové negativní jevy patří také požáry.
Současný stupeň rozvoje výroby, vznik nových, z hlediska požární ochrany nebezpečných technologií, používání nových materiálů apod. vytváří akutní nebezpečí vzniku a intenzivního šíření požárů. V souvislosti s tím vznikají i ztížené podmínky pro záchranu osob a majetku. Proto je třeba klást zvýšené nároky na požární ochranu. Základním úkolem na úseku požární ochrany je organizování a zabezpečování požární prevence a operativně technické připravenosti jednotek požární ochrany na účinné zdolávání vzniklých požárů.
Význam potřeby zkvalitňovat systém požární ochrany dokumentují základní údaje o požárnosti. Za léta 1973 - 1982 vzniklo na území Československé socialistické republiky 56 490 požárů s přímou škodou 2950 miliónů Kčs. Při těchto požárech bylo 1360 osob usmrceno a 7457 zraněno. Z tohoto počtu připadá na území České socialistické republiky 41798 požárů s přímou škodou 2100 miliónů Kčs a při nich bylo 960 osob usmrceno a 5744 zraněno. Kromě toho v důsledku přerušení anebo zastavení výroby, rekonstrukce poškozených výrobních zařízení, nákladů na přesuny pracovních sil apod. vznikly rozsáhlé následné škody. Odhad těchto škod je v České socialistické republice v létech 1973 - 1982 cca 5200 miliónů Kčs.
Zároveň je ušák třeba konstatovat, že včasnými a správně provedenými zásahy jednotek požární ochrany a za pomoci občanů byly zachráněny hodnoty bezprostředně ohrožené požáry ve výši 8500 mil. Kčs.
Příčiny vysoké požárovosti spočívají zejména v tom, že požární ochrana se nestala všude neoddělitelnou součástí zabezpečování výrobních a ostatních úkolů organizací. Tento stav je do značné míry zapříčiněn nahromaděním nedostatků z minulosti na všech stupních řízení. Mezi další příčiny patří zejména nedůslednost vedoucích a ostatních pracovníků při plnění úkolů na úseku požární ochrany, neznalost a nedodržování předpisů na úseku požární ochrany, nerespektování požadavků požární bezpečnosti v projektové přípravě a všeobecné podceňování vzniku požárů. Obdobně se nevěnuje dostatečná pozornost na úseku požární ochrany resortní kontrole ze strany příslušných orgánů a organizací. Tato povinnost kromě jiného vyplývá též ze Zásad kontroly v národním hospodářství a státní správě publikovaných pod č. 66/1982 Sb.
Nutnost řešit tyto problémy potvrdilo i usnesení předsednictva ÚV KSČ ze dne 9. listopadu 1965 a navazující usnesení vlády Československé socialistické republiky č. 93/1966, kterými bylo rozhodnuto zpracovat novelu zákona o požární ochraně. Bylo uloženo organizovat nové požární ochranu a vytvořit podmínky pro její zkvalitnění, zvýšení operativnosti a odborné úrovně a posílit direktivní řízení z hlediska celospolečenských potřeb. Zahájené práce však byly v roce 1968 přerušeny. K otázkám nové koncepce požární ochrany se vrátilo předsednictvo ÚV KSČ v roce 1974. Uložilo přijmout potřebná opatření, směřující ke zkvalitnění požární ochrany, včetně vytvoření podmínek pro výstavbu Sboru požární ochrany. Konkrétní úkoly uložila i vláda Československé socialistické republiky dne 12. září 1974 svým usnesením č. 244.
Otázkami požární ochrany se zabývala též vláda České socialistické re-publiky, která v návaznosti na usnesení předsednictva ÚV KSČ a vlády ČSSR přijala řadu opatření, zejména usnesením č. 12/1972 a usnesením č. 88/1975.
Ze závěrů XV. sjezdu KSČ vyplývá požadavek věnovat zvýšenou pozornost ochraně ekonomiky před požáry. Tuto linii potvrdil v roce 1981 i XVI. sjezd KSČ.
Opatření provedená na základě uvedených usnesení znamenala přínos zejména v tam, že se zlepšila kádrová situace na úseku požární ochrany. Zkvalitnilo se i materiálně technické vybavení veřejných a závodních jednotek požární ochrany.
Součástí těchto opatření má být i nová právní úprava požární ochrany. Proto se na základě výše uvedených usnesení přikročilo k vypracování návrhu zásad zákona České národní rady o požární ochraně. Obdobné opatření se přijalo i ve Slovenské socialistické republice.
Základní principy navrhované právní úpravy byly předloženy ke stanovisku předsedům vlád obou republik. Z jednání vyplynula zejména tato doporučení:
- posílit řídící funkci ministerstev vnitra republik na úseku požární ochrany při zachovaní dosavadní působnosti národních výborů a odpovědnosti hospodářských organizací,
- budovat orgány státní správy na úseku požární ochrany na principu vzájemné podřízenosti a nadřízenosti; řídící funkci ministerstev vnitra republik posílit především plánem, rozpočtem, ovlivňováním kádrového výběru, stanovením složení a počtu pracovníků složek požární ochrany státní správy, řízením odborné přípravy apod.,
- vycházet z možnosti vytvoření Sboru požární ochrany, který by plnil úkoly ministerstev vnitra republik a národních výborů na úseku požární ochrany,
- zohlednit požadavky na vyšší společenské ocenění práce na úseku požární ochrany v oblasti mzdové a sociální, vyplývající zvláště ze zvýšené rizikovosti vyžadující odvahu a obětavost.
Z uvedených materiálů a doporučení se vycházelo při zpracování návrhů zásad zákonů České národní rady a Slovenské národní rady o požární ochraně.
Právní úprava požární ochrany má v našich zemích dlouholetou tradici. Dokladem toho jsou požární řady měst a obcí a později zákony upravující řády požární policie. V této tradici se pokračovalo i po osvobození, kdy lidově demokratický stát věnoval už od svého počátku pozornost právní úpravě požární ochrany. Prvním zákonem z tohoto období byl zákon č. 62/1950 Sb., o ochraně před požáry a jinými živelnými pohromami, který na daném stupni společenského vývoje zakotvil základní zásady činnosti státních orgánů, organizací a občanů v oblasti požární ochrany. Podrobnosti k provedení zákona upracovalo vládní nařízení č. 135/1950 Sb., o organizaci ochrany před požáry a jinými živelními pohromami.
Protože zákon postupem času zastaral a nevyjadřoval už dosažený stupeň rozvoje společnosti, byl nahrazen zákonem č. 35/1953 Sb., o státním požárním dozoru a požární ochraně. Prováděcím předpisem k němu bylo vládní nařízení č. 95/1953 Sb., o organizaci státního požárního dozoru a požární ochrany. V těchto předpisech byl výkon státní správy na úseku požární ochrany svěřen jak národním výborům, tak i orgánům státního požárního dozoru, které byly podřízeny ministerstvu vnitra.
V souvislosti se změnami v řízení národního hospodářství a s tendencí posílit působnost národních výborů a postavení dobrovolných společenských organizací při plnění úkolů státní správy, došlo k nové právní úpravě zákona č. 18/1958 Sb., o požární ochraně. Tento zákon svěřil řízení, organizování a kontrolu požární ochrany v zásadě do působnosti národních výborů a ve vztahu k organizacím bylo řízení požární ochrany svěřeno též do působnosti jejich ústředních orgánů. Ústřední řízení požární ochrany a dozor na ni přísluší ministerstvu vnitra.
Zákon č. 18/1958 Sb., o požární ochraně, platí v podstatě ve své původní podobě. Přímo byl změněn pouze zákonem č. 20/1975 Sb., kterým se mění a doplňují některá další ustanovení zákoníku práce. Zákon o požární ochraně byl však nepřímo novelizován i jinými právními předpisy, zejména na úseku výstavby a působnosti národních výborů.
Obecná charakteristika zákona č. 18/1958 Sb.
Nejvýznamnějším přínosem zákona bylo, že řízení požární ochrany svěřil národním výborům. Pozitivně je třeba hodnotit zakotvenou odpovědnost vedoucích pracovníků organizací za zabezpečování požární ochrany v organizacích. Pětadvacetileté uplatňování zákona potvrdilo, že základní principy, na kterých je budována požární ochrana, se osvědčily, a proto není třeba je v podstatě měnit.
Vedle těchto kladů má však zákon i řadu nedostatků, plynoucích z názorů a postojů, které převládaly v době jeho přípravy a schvalování. Zákon je dno značné míry rámcový a odkazuje úpravu některých otázek do prováděcích předpisů, ačkoliv mnohá ustanovení těchto předpisů by měla být pro svoji zásadní povahu upravena přímo v zákoně. Negativně působí i skutečnost, že mnohé, dosud platné prováděcí předpisy byly vydány ještě na základě zmocnění předchozího zákona. Značný počet prováděcích předpisů byl vydán v různých obdobích, proto jsou pojmově nejednotné a neodpovídají ani současné právní terminologii.
Platná právní úprava nevyjadřuje federativní uspořádání státu, ani změnu souvisejících právních předpisů z jiných oblastí státní správy. Významu požární ochrany neodpovídají také mocensko-právní prostředky uplatňované orgány státní správy na úseku požární ochrany.
Současná právní úprava rovněž nevytváří odpovídající podmínky k předcházení požárům. V důsledku koncentrace výroby roste počet velkých požárů, k jejichž zdolávání současné metody, síly a prostředky nestačí. Při těchto požárech je nutno nasazovat moderní techniku a větší počet jednotek požární ochrany, které je potřebné operativně soustředit a řídit. Současná právní úprava nevytváří potřebné podmínky pro tuto činnost, ani pro odborný růst kádrů požární ochrany.
Charakteristika jednotlivých částí zákona č. 18/1958 Sb.
a nástin nové právní úpravy
První část - řízení požární ochrany
Úprava řízení požární ochrany dostatečně nerozlišuje mezi úkoly státní správy a úkoly při řízení požární ochrany v jednotlivých odvětvích národního hospodářství. V této koncepci přísluší ministerstvu vnitra ústřední řízení požární ochrany a dozor na ni.
Některé úkoly patřící do působnosti ministerstva vnitra jsou již překonány a je třeba je formulovat novým způsobem. Kromě toho značná část úkolů, které ministerstvo vnitra plní, není v zákoně výslovně upravena. Jde zejména o úkoly ve vztahu k znárodním výborům se zvláštním zřetelem k řízení výkonu státního požárního dozoru. Proto v nové právní úpravě bude třeba zvýraznit postavení ministerstva vnitra ČSR jako ústředního orgánu státní správy na úseku požární ochrany a zahrnout do něj i některé nové úkoly.
Významné poslání při výkonu státní správy na úseku požární ochrany plní národní výbory jako místní orgány státní moci a správy. Jejich úloha v těchto vztazích je zvýrazněna tím, že při své činnosti se mohou opírat nejen o autoritu svých orgánů, ale také o zkušenosti a pomoc občanů. Tím, že národní výbory jsou orgány státní správy s obecnou působností, mají možnost zabezpečovat požární ochranu ve svém územním obvodu komplexně. Posílit úkoly národních výborů při zabezpečování potřeb rozvoje jejich územních obvodů zdůraznilo i 6. zasedání ÚV KSČ v dubnu 1982, které jednalo o úkolech národních výborů po XVI. sjezdu KSČ. Zároveň toto zasedání zdůraznilo potřebu posílení odpovědnosti ministerstev za odvětvové řízení národních výborů.
Nedostatkem platného zákona je, že způsobnost národních výborů na úseku požární ochrany upravuje pouze rámcově..Úkoly vyplývající z jejich působnosti jsou na stupni krajského a okresního národního výboru upraveny jen výjimečně; tyto úkoly je nutno pak vyvozovat nepřímo, zejména z jiných právních předpisů.
Činnost inspekcí požární ochrany národních výborů jako speciálních orgánů státní správy na úseku požární ochrany spočívá v řízení a organizování požární ochrany v jejich územních obvodech a dále i v kontrolní činnosti ve vztahu k socialistickým organizacím. V zájmu zintenzivnění kontroly vůči socialistickým organizacím a zvýraznění ochrany celospolečenských zájmů se jeví potřeba prohloubit tuto činnost formou státního požárního dozoru. Státní požární dozor by měly vykonávat ministerstvo vnitra České socialistické republiky, krajské a okresní národní výbory.
Při předcházení požárům mají zvláštní význam některá opatření, směřující k odstranění bezprostředního nebezpečí vzniku požárů, zejména vyloučení věci z užívání a zastavení provozu. Tyto instituty platného zákona se osvědčily. Určitým nedostatkem však je, že místní a městské národní výbory je nemohou uplatňovat s výjimkou národních výborů střediskových obcí. Proto se navrhuje umožnit uplatňování některých opatření i těmto národním výborům.
Závažným nedostatkem současné právní úpravy je, že neumožňuje dostatečný postih organizací a občanů za porušování povinností, vyplývajících z předpisů o požární ochraně. Podle ní lze uložit občanovi pouze blokovou pokutu až do výše 100,- Kčs, resp. v rámci projednání přestupku národním výborem pokutu až do výše 500,- Kčs. Organizace nelze postihnout vůbec. Tento stav neodpovídá škodám, které požáry způsobují. V zákoně je proto třeba zakotvit i možnost finančního postihu organizací a účinnějšího postihu občanů porušujících předpisy na úseku požární ochrany.
V rámci řízení požární ochrany jsou v platném zákoně stanoveny úkoly ústředních orgánů a úkoly závodů. Smyslem této úpravy bylo vyjádřit odpovědnost uvedených subjektů za stav požární ochrany v jejich působnosti. Zařazením těchto úkolů (upravených v §§ 9 a 10) do části zákona o řízení požární ochrany se nedostatečně rozlišuje mezi řízením požární ochrany v resortech a výkonem státní správy.
Základní povinnosti ústředních orgánů na úseku požární ochrany upravuje zákon jen obecně. Zákon ani předpisy vydatné k jeho provedení (s výjimkou vyhlášky č. 60/1976 Sb., kterou se vydávají zásady školení pracovníků o požární ochraně), vůbec neupravují povinnosti orgánů přímo nadřízených organizacím. Platný zákon (§ 9) umožňuje v některých odvětvích státní správy (obrana, bezpečnost, doprava, báňská správa) odchylnou organizaci požární ochrany, nebo její provádění podle zvláštních předpisů. Do budoucna se jeví jako odůvodněné vyjmout z působnosti národních výborů při výkonu státního požárního dozoru a preventivních požárních prohlídek jen útvary a zařízení Československé lidové armády, vojsk ministerstva vnitra, útvary a zařízení Sboru národní bezpečnosti a Sboru nápravné výchovy.
Rozbory požárnosti ukazují, že k požárům nejčastěji dochází v hospodářských organizacích, kde jsou i škody největší. Významu požární ochrany proto neodpovídá právní úprava povinností organizací obsažená v § 10 platného zákona. V nové právní úpravě bude třeba výslovně upravit základní povinnosti jak nadřízených orgánů, tak i organizací. Půjde o povinnost zřizovat vlastní funkce požární ochrany, obstarávat a udržovat požární techniku, hasicí přístroje, hasicí a signalizační zařízení, vést dokumentaci požární ochrany, provádět odbornou přípravu pracovníků na úseku požární ochrany apod.
Druhá část - Československý svaz požární ochrany a jeho základní úkoly
Na plnění úkolů požární ochrany se podílejí též dobrovolné společenské organizace. V platném zákoně je upraveno především postavení Československého svazu požární ochrany (současný název je "Svaz požární ochrany Československé socialistické republiky") jako dobrovolné společenské organizace, jejímž zvláštním posláním je plnění některých úkolů na úseku požární ochrany. Toto poslání zabezpečuje Svaz požární ochrany formami a metodami charakteristickými pro dobrovolné společenské organizace. Úkoly Svazu požární ochrany jsou obsaženy v jeho stanovách. Svaz požární ochrany se však podílí i na plnění některých úkolů státní správy, zejména pomocí poskytovanou místním národním výborům i organizacím. Tyto úkoly plní podle platného zákona v rozsahu určeném národními výbory nebo ministerstvem vnitra. Uvedené orgány jsou oprávněny v tomto směru činnost Svazu požární ochrany i kontrolovat (§ 11 odst. 1 zákona).
Vzhledem k požadavku posílit působnost národních výborů při výkonu státní správy a respektovat postavení dobrovolných společenských organizací je současná koncepce již překonána.
V nové právní úpravě odpovědnost za výkon státní správy na úseku požární ochrany v obcích bude svěřena místním národním výborům. Přitom se bude respektovat poslání Svazu požární ochrany. Vztahy mezi orgány státní správy a touho dobrovolnou společenskou organizací budou koncipovány jako vztahy spolupráce. V návrhu zásad zákona bude proto třeba vymezit základní formy této spolupráce při plnění některých úkolů státní správy, např. provádění preventivních požárních prohlídek, školení a výcvik členů veřejných požárních sborů místních národních výborů.
V současné době plní Svaz požární ochrany také úkoly při obstarávání a rozdělování věcných prostředků požární ochrany prostřednictvím Výzbrojny požární ochrany, která je distribučním zařízením federálního výboru Svazu požární ochrany ČSSR. Tuto činnost vykonává na základě vyhlášky č. 198/1958 Ú. l., kterou byla přenesena působnost ministerstva vnitra při obstarávání, rozdělování a zkoušení věcných prostředků požární ochrany na uvedenou dobrovolnou společenskou organizaci. Tento stav je již nevyhovující, neboť orgány státní správy mají omezený vliv na činnost spojenou s obstaráváním věcných prostředků požární ochrany. Proto usnesením vlády ČSSR č. 244/1974 byl vysloveni požadavek posílit vliv orgánů státní správy na tuto činnost. Řešení této otázky se předpokládá v rámci navrhované koncepce Sboru požární ochrany.
Na rozdíl od platného zákona bude třeba upravit i spolupráci s dalšími dobrovolnými společenskými organizacemi při plnění úkolů na úseku požární ochrany, zejména s Revolučním odborovým hnutím a Socialistickým svazem mládeže.
Třetí část - Jednotky požární ochrany
Úprava úkolu a systém jednotek požární ochrany se v podstatě osvědčily a není třeba je měnit. V souvislosti s navrhovaným vytvořením Sboru požární ochrany by veřejné požární útvary národních výborů přešly do tohoto Sboru. Perspektivně se uvažuje s možností převzetí vybraných závodních požárních útvarů do Sboru požární ochrany. Je třeba též posílit vliv národních výborů na zřizování jednotek požární ochrany v organizacích. Ke zvýšení akceschopnosti jednotek požární ochrany bude třeba zakotvit, obdobně jako u věcných prostředků požární ochrany, zásadu, že příslušníky těchto jednotek nelze po dobu služby pověřovat plněním úkolů nesouvisejících s požární ochranou.
Specifické podmínky výkonu služby na úseku požární ochrany, které se přibližují podmínkám v ozbrojených složkách, vyžadují odchylnou úpravu pracovněprávních vztahů na tomto úseku. Platný zákon o požární ochraně v § 19 vytvářel možnosti pro odlišný právní režim pracovněprávních vztahů. V dalším období byly prováděcí předpisy, vydané na základě citovaného ustanovení, a později i samotné ustanovení zrušeny předpisy z oblasti pracovního práva. Toto se v současné době pociťuje jako nedostatek. Proto bude třeba zakotvit pro příslušníky Sboru požární ochrany některé odchylky od zákoníku práce. Úprava těchto odchylek v zákoně České národní rady je však podmíněna novelizací § 5 zákoníku práce, která se v současné době připravuje.
Část čtvrtá - Součinnost občanů při požární ochraně
Právní úprava povinností občanů na úseku požární ochrany, zejména pokud jde o zdolávání požárů, tak jak vyplývá ze čtvrté části zákona, v podstatně vyhovuje. Závažným nedostatkem je, že v zákoně nejsou vymezeny základní povinnosti občanů při předcházení požárům. Platný zákon neupravuje také případy, kdy občan není povinen poskytnout osobní pomoc. I když jde o závažné právo občanů, je upraveno až v prováděcích předpisech. Proto ustanovení o osobní pomoci občanů bude třeba doplnit i o případy, kdy občan není povinen osobni pomoc poskytnout.
Pokud jde o věcnou pomoc občanů při zdolávání požárů a povinnosti vlastníků a uživatelů nemovitostí, zákon je výslovně vztahuje pouze na občany. V budoucí právní úpravě je nutné zakotvit tuto povinnost výslovně i pro organizace. Přímo v zákoně bude dále třeba upraviti náhradu nákladů spojených s poskytnutím věcné pomoci, jakož i náhradu škody, která se v platné právní úpravě řeší jen rámcově a neodpovídá nynějším potřebám.
Jako nedostatek platné právní úpravy se pociťuje i to, že neumožňuje ocenit zvláštní projevy odvahy a obětavosti pracovníků požární ochrany a občanů při záchraně lidských životů a majetku před požáry. V současné době může ministr vnitra udělit pouze čestný odznak "Za hrdinský čin". Tento odznak byl zřízen a jeho statut byl vydán rozkazem ministra vnitra č. 50/1955, který však nemá charakter obecně závazného právního předpisu. V novém zákoně bude třeba upravit možnost ocenění formou čestných uznání a peněžitých a věcných odměn, jejichž udílení bude v pravomoci ministra vnitra ČSR a národních výborů. Touto úpravou nebude dotčena možnost udělování státních vyznamenání, zejména vyznamenání "Za statečnost" podle vládního nařízení č. 30/1951 Sb., ve znění vládního nařízení č. 34/1959 Sb.
Při politicko-právní analýze zákona o požární ochraně a návrhu koncepce nové právní úpravy se přihlíželo i k právní úpravě požární ochrany v některých socialistických státech. Pokud jde o institucionální zabezpečení výkonu státní správy na úseku požární ochrany, patří v těchto státech zásadně do působnosti ministerstva vnitra a místních orgánů státní moci a správy. Výjimku tvoří organizace požární ochrany v Německé demokratické republice, kde je požární ochrana součástí lidové policie, a v Rumunské socialistické republice, kde je požární ochrana součástí vojsk ministerstva vnitra. V Sovětském svazu je požární ochrana řízena jednak ministerstvy vnitra (SSSR a svazových republik), jednak je dána působnost místním sovětům. Ve všech těchto státech je posílena působnost a pravomoc ústředního orgánu v otázkách odborného řízení a v dalších základních otázkách požární ochrany.
Z provedené analýzy platného zákona lze vyvodit závěr, že problémy související s právní úpravou požární ochrany je možno pro jejich závažnost řešit pouze změnou celého zákona.
Z čl. 9 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci vyplývá, že požární ochrana patří do výlučné působnosti republik. Z tohoto důvodu přísluší přijetí zákona o požární ochraně do působnosti České národní rady.
Nová právní úprava kromě převzetí osvědčených institutů z platného zákona o požární ochraně bude vycházet z těchto hlavních zásad:
1. upraví se základní povinnosti ústředních orgánů a orgánů přímo nadřízených organizacím na úseku požární ochrany;
2. upraví se základní povinnosti organizací na úseku požární ochrany se zvláštním zřetelem na předcházení požárům, zejména pokud jde o vytvoření potřebných organizačních a materiálně technických předpokladů;
3. nově se upraví povinnost občanů při předcházení požárům, zpřesní se práva a povinnosti občanů, zejména pokud jde o osobní a věcnou pomoc při zdolávání požárů;
4. rozšíří se povinnosti poskytování věcné pomoci a povinnosti vlastníků a uživatelů nemovitostí při zdolávání požárů a při cvičení jednotek požární ochrany i na organizace;
5. upraví se působnost ministerstva vnitra České socialistické republiky jako ústředního orgánu státní správy na úseku požární ochrany a posílí se jeho pravomoc pokud jde o řízení požární ochrany;
6. upraví se působnost národních výborů na úseku požární ochrany v jejich územních obvodech a podrobněji se vymezí působnost jednotlivých stupňů národních výborů na úseku požární ochrany;
7. prohloubí se úkoly ministerstva vnitra České socialistické republiky a národních výborů při výkonu státního požárního dozoru, který bude představovat především kontrolu plnění povinnosti orgánů a organizací na úseku požární ochrany;
8. zřídí se Sbor požární ochrany budovaný na principu nadřízenosti a podřízenosti;
9. upraví se v návaznosti na novelu zákoníku práce některé odchylky v pracovněprávních vztazích příslušníků Sboru požární ochrany;
10. nově se vymezí postavení Svazu požární ochrany, zejména pokud jde o jeho pomoc při plnění úkolů na úseku požární ochrany; upraví se též spolupráce s dalšími dobrovolnými společenskými organizacemi při plnění těchto úkolů;
11. upraví se sankce vůči organizacím a občanům za porušení předpisů na úseku požární ochrany;
12. rozšíří se a upraví, v souvislosti se současnými potřebami, náhrada škody, která vznikla v souvislosti s pleněním úkolů na úseku požární ochrany;
13. vytvoří se právní předpoklady k ocenění odvahy a obětavosti pracovníků požární ochrany a občanů při záchraně lidských životů a majetku před požáry;
14. vyjádří se subsidiární povaha tohoto zákona ve vztahu k předpisům upravujícím ochranu při jiných živelních pohromách;
15. zruší se všechny zastaralé předpisy na úseku požární ochrany a nahradí se komplexní právní úpravou.
Předpokládá se, že k zákonu o požární ochraně budou vydány obecně závazné právní předpisy, kterými se podrobněji upraví zejména:
- úkoly orgánů státní správy na úseku požární ochrany, včetně výkonu státního požárního dozoru,
- otázky zřizování, organizace, činnosti, školení a výcviku jednotek požární ochrany,
- pracovněprávní vztahy příslušníků Sboru požární ochrany, včetně stejnokrojů a hodností,
- udělování čestných uznání, medailí a odměn,
- jednorázové mimořádné odškodňování osob.
Požadavky na pracovní síly
Z návrhu zásad zákona České národní rady o požární ochraně vyplývá, že Sbor požární ochrany se vytvoří z inspekcí požární ochrany a veřejných požárních útvarů národních výborů.
Předpokládá se, že plánované počty pracovníků orgánů státní správy na úseku požární ochrany budou zachovány pro zabezpečování úkolů při ochraně socialistické ekonomiky, včetně dalších úkolů, které vyplynou z nového zákona o požární ochraně.
Plánované počty pracovníků požární ochrany je nutno dodržet především u inspekcí požární ochrany národních výborů. Tyto počty byly v minulých letech pravidelně snižovány na úkor posílení ostatních úseků státní správy krajských a okresních národních výborů. Tak byly plánované počty inspekcí požární ochrany do současné doby sníženy z původního stavu asi o 20%. Těmito opatřeními se oslabuje rozsah a kvalita zabezpečování úkolů, zejména při provádění kontrolní činnosti ve výrobních i nevýrobních organizacích.
Vzhledem k tomu, že s přijetím nového zákona o požární ochraně vzniknou národním výborům a ministerstvu vnitra České socialistické republiky některé nové úkoly, zejména v souvislosti s výkonem státního požárního dozoru, uvažovalo se o zvýšení celkového počtu pracovníků na úseku požární ochrany o 45 funkčních míst. S ohledem na současnou situaci v bilanci pracovních sil se tento požadavek neuplatňuje, bude jej však třeba řešit perspektivně.