Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji soudruhu ministrovi Tlapákovi za odůvodnění návrhu. Dávám nyní slovo zpravodaji výboru České národní rady pro plán a rozpočet poslanci Miroslavu Mrázkovi.

Zpravodaj posl. ing. Miroslav Mrázek: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky, vážení soudruzi, vstoupili jsme do období, které je v životě celé naší společnosti mimořádně významné. XVII. sjezd Komunistické strany Československa vytyčil strategii urychlení sociálně ekonomického rozvoje, stanovil úkoly pro 8. pětiletku a výhled do roku 2000. Položil důraz na výraznou dynamizaci tvorby zdrojů, založenou na zásadním obratu ekonomiky k intenzifikaci a vycházející důsledně z širokého uplatňování vědeckotechnického pokroku v praxi. Jako hlavní cíl vytyčil sjezd další zvyšování životní úrovně našeho lidu.

Ekonomické i sociální cíle tvoří nedílnou jednotu a vzájemně se podmiňují. Úkolem všech poslanců je důsledně pomáhat k plnému pochopení této jednoty i cest, kterými je lze zabezpečit. Je nezbytné dosáhnout tempa růstu národního důchodu minimálně 3,5 % ročně v 8. pětiletce. Znamená to zabezpečit v ČSR počínaje letošním rokem minimálně 3,2 % ročního růstu národního důchodu.

V našem jednání přistupujeme rovněž se znalostí závažných dokumentů XXVII. sjezdu KSSS. Sovětští komunisté řeší a nutno říci, že úspěšně - podobné otázky a kladou si stejné cíle, jako my. Proto jejich přístupy a zkušenosti jsou pro nás tak cenné a inspirující, proto jsou nám příkladem a vodítkem při práci na všech úsecích života naší společnosti.

Tyto skutečnosti je potřebné mít na zřeteli při posuzování výsledků hospodaření za uplynulý rok. V něm jsme si vytvořili výchozí základnu pro vstup do letošního roku, který je prvým rokem 8. pětiletky a tedy prvým rokem, ve kterém musíme důsledně od samého počátku realizovat závěry XVII. sjezdu naší strany.

Rok 1985 znamenal završení celkově úspěšného splnění záměrů stanovených v zákoně České národní rady o státním plánu rozvoje národního hospodářství ČSR na léta 1981 - 1985. Znamenal také splnění úkolů daných naším zákonem o státním rozpočtu ČSR na rok 1985. Podrobně to charakterizoval, jak jsme právě slyšeli, ve svém vystoupení soudruh ministr Tlapák.

Všechny výbory České národní rady náročně a odpovědně posoudily dosažené výsledky. Konstatovaly, že úspěchů se dosáhlo v rozhodující míře zásluhou důsledného zaměřování iniciativy pracujících na realizaci klíčových národohospodářských úkolů, zásluhou jejich obětavé a kvalitní práce.

Celkově pozitivní bilance však neznamená, jak bylo zdůrazněno na XVII. sjezdu, že vše probíhalo hladce. Také jednání našich výborů ukázala, že ne všude jsme dokázali využít existujících možností a rezerv tak, jak bylo třeba.

Podařilo se splnit základní úkol plánu - udržet dynamiku tvorby národního důchodu, ale jeho přírůstku bylo dosaženo vlivem působení extenzivních faktorů ve větší míře, než stanovil plán. Intenzifikace tedy nedosáhla předpokládané úrovně. Ilustrují to i čísla o nesplnění úkolu ve snižování nákladů na 1,-- Kčs výkonů, neplnění záměrů ve snižování zásob, ve zhodnocování produkce na vnitřním trhu a podobně. Je možné souhrnně říci, že plánované záměry se dařilo lépe plnit v kvantitě než v kvalitě.

Ve státním rozpočtu se to mimo jiné projevilo dosti výrazným neplněním odvodů státních hospodářských organizací. S odvodem ze zisku se např. nevyrovnalo ministerstvo průmyslu, potravinářský průmysl a ministerstvo obchodu.

Zpráva soudruha ministra i poznatky poslanců ukazují na řadu příčin, které ovlivnily loňské plnění plánu a rozpočtu. O mnohých však nehovoříme poprvé. Opakovaně zdůrazňujeme, že to jsou rezervy, které si nemůžeme dovolit nechat nadále nevyužity.

V prvé řadě je to požadavek snižovat energetickou a materiálovou náročnost reprodukčního procesu. Realizace tohoto úkolu je předpokladem pro snižování výrobní spotřeby.

Postupné zpomalování růstu intenzifikace během pětiletky dokumentuje např. klesající podíl úspor materiálových nákladů na ročních přírůstcích upravených vlastních výkonů i klesající podíl úspory celkových nákladů na ročních přírůstcích zisku.

To znamená, jak na to upozornili poslanci při jednáních výborů, že podniky a VHJ se orientovaly po vyčerpání snadno mobilizovatelných rezerv opět na převážně extenzivní faktory růstu, místo aby důsledně prosazovaly trvalé úspory a zvyšování produktivity práce cestou inovací výrobního programu i výrobních technologií, založených na širokém uplatňování nejnovějších poznatků vědy a techniky ve výrobě.

Je to možné dokladovat i na obsahovém zaměření úkolů, řešených například v rámci státního cílového programu 03. Převažují zde takové úkoly, které představují pouze dílčí technologická zlepšení a konstrukční vylepšování stávajících typů výrobků, nepředstavující řádovou kvalitativní změnu.

To ovšem nemůže stačit.

Chtěl bych v této souvislosti připomenout výstižnou myšlenku soudruha Gorbačova, který v Togliati mimo jiné řekl, cituji: "Příčiny mnohých negativních tendencí v našem strojírenství a v dalších odvětvích nespočívají v orientaci na vývoj principiálně nové techniky na nejlepší světové úrovni, ale často v orientaci na drobné zdokonalování již vyvinutých strojů". Konec citátu.

Tato slova, soudružky a soudruzi, mají obecnou platnost a plně platí i pro nás. Přednosti socialismu se musejí prosazovat ne slovy, ale činy, tedy v prvé řadě ekonomickými výsledky, pokrokovými technologiemi, vysoce kvalitními výrobky a efektivními výsledky práce na všech úsecích činnosti.

Platí to plně i o investiční výstavbě. Zde bych mohl znovu opakovat to, co již bylo na adresu investorů, projektantů, ale i plánovacích orgánů řečeno mnohokrát, mimo jiné právě při projednávání státních závěrečných účtů. Dosud to však nenašlo, jak konstatovaly naše výbory, potřebnou odezvu.  

Důsledkem těchto nedostatků jsou řádově stamiliónové až miliardové ztráty proti ekonomickým přínosům, které z nově vybudovaných dokončených kapacit měly plynout, ale neplynou.

Na příkladech mnoha investičních akcí v resortu průmyslu České socialistické republiky je možné dokladovat, co znamená nedodržování plánovaných termínů a parametrů staveb ze strany dodavatelů, co znamená, když investor nemá komplexně propracovanou a provázanou koncepci, vycházející z reálných možností materiálových vstupů i potřeby výsledných produktů, podložených řádnou ekonomickou kalkulací. Když toto není v plné míře zajištěno, potom zákonitě dochází k "neočekávaným" změnám v možnostech zajištění vstupů, mění se předpoklady odbytu výrobků, ekonomické ukazatele výroby apod. Výsledkem jsou pak značné ekonomické ztráty nejen investora, ale celé společnosti.

Podobně kriticky bych mohl hovořit i o práci projektantů a konstruktérů. Státní expertiza například musela konstatovat, že pokud jde o užitnou hodnotu výrobků, u akcí hodnocených v letech 1984 - 1985 v České socialistické republice, bylo možné klasifikovat pouze 20 % a jako špičkové ve srovnání se světem, 47 % mělo vyšší úroveň než náš současný průměr, a plná jedna třetina byla na běžném standardu. Nadprůměrnou technologii měla necelá jedna polovina staveb. Otevřeně musíme konstatovat, že to jsou znepokojivá a velmi závažná zjištění.

Hledat nápravu není jednoduché. Jde o velmi složitý proces, kde každý musí začít sám u sebe. Především však je nutné změnit myšlení investorů, včetně jejich nadřízených orgánů, projektantů i dodavatelů tak, aby odpovídalo současným i budoucím náročným požadavkům. Rozhodující vklad ke zlepšení musí přinést i centrální plánovací orgány.

Měnit vžité myšlení, to je základní požadavek, který často odezníval na jednáních výborů. Rozdílné přístupy k řešení konkrétních otázek jsou příčinou toho, proč se tatáž věc nemůže pohnout z místa a jinde s ní problémy prostě nemají.

Stále máme například podniky, kde vidí smysl své činnosti doslova v naplňování několika vybraných ukazatelů plánu, vesměs s převažujícím kvantitativním charakterem, aniž se starají o to, co se děje s jejich výrobky. Příliš je nezajímá, zda je někdo potřebuje či ne a jaký mají uživatelé názor na jejich kvalitu, zda jim vyhovují dodací lhůty apod.

To je jedna z příčin, která vede mimo jiné k neplnění záměrů v plánovaném užití produkce, k růstu nežádoucích zásob a dalším negativním jevům. Je třeba orientovat především hospodářské pracovníky na to, že smyslem není jakákoliv výroba, ale pouze taková, která zabezpečí užití výrobků, jež uspokojí oprávněnou společenskou potřebu. Ta je v zásadě určena plánem, je ovšem nutné ji prostřednictvím dodavatelsko-odběratelských vztahů precizovat a hospodářskými smlouvami včas a konkrétně garantovat.

Že jsou zde nemalé rezervy, ukazuje například vývoj finančních nákladů ústředně řízených státních hospodářských organizací za rok 1985. Převážný podíl na jejich překročení připadá na neplánované sankční náklady, což svědčí o nedostatečném zvládnutí hospodářských vztahů mezi organizacemi.  

Dodavatelsko-odběratelské vztahy byly, až na malé výjimky, při ročních komplexních rozborech hodnoceny jednotlivými podniky a VHJ jako prvek, vnášející do výsledků hospodaření značnou nejistotu. Jsou to i naše poznatky, že materiálně technické zásobování výroby se potýká se stejnými problémy jako v minulých letech. V některých oblastech se situace spíše zhoršila a často musí být řešena až na úrovni ministerstev. Má to negativní důsledky mimo jiné v tom, že resorty jsou odváděny od plnění těch úkolů, které jim především náleží. Objevují se však ve zvýšené míře i problémy na straně odbytu výrobků.

Kvalita dodavatelsko-odběratelských vztahů, jak bylo konstatováno na jednáních výborů, je vlastně odrazem toho, jak se nám daří v hospodářském mechanismu budovat předpoklady pro vytváření náročného ekonomického klimatu. Zároveň je výrazem i toho, jak jednotlivě hospodářské subjekty přistupují k uplatňování vysoce náročných hledisek především na sebe, na svou úlohu garanta konkrétních potřeb.

Náročnost a nová kvalita společenského růstu, formulovaná v Hlavních směrech hospodářského a sociálního rozvoje Československé socialistické republiky na léta 1986 - 1990 a výhledu do roku 2000, předpokládají zásadní změny v celém hospodářském mechanismu. Soudruh Husák ve svém závěrečném slově na XVII. sjezdu strany řekl, cituji:

"Klíčový význam přikládáme zejména požadavku výrazně zdokonalit soustavu řízení a plánování a dále prohloubit a aktivizovat všechny formy socialistické demokracie a účasti lidí na řízení." Konec citátu.

Chtěl bych v návaznosti na tento citát uvést některé poznatky, jež odezněly při jednání orgánů České národní rady.

V dokumentech Komunistické strany Sovětského svazu, zaměřených na problematiku zdokonalování hospodářského mechanismu, se mimo jiné hovoří o klíčové úloze, kterou má cenová tvorba. Všechny hodnotové ukazatele jsou tak či onak odvozeny od ceny. Proto tedy musí začínat snaha především příslušných orgánů o jejich důslednou racionalizaci.

Na hospodářských výsledcích konkrétních podniků v loňském roce je možné ukázat, že například různá cenová zvýhodnění jsou často jen motivací pro samoúčelné inovace výrobků, které mají za cíl právě jenom výhodnější cenu. V našich podmínkách toho výrobci často zneužívají a nejdou cestou snižování vlastních nákladů, ale cestou pokrytí všech vynaložených vlastních nákladů velkoobchodní cenou.

Současný stav může vést, jak ukazují například výsledky hospodaření výrobně hospodářské jednotky Jablonecká bižuterie za loňský rok, ke značnému zkreslování výsledků.

Tato výrobně hospodářská jednotka byla posuzována v rámci experimentu spojení zahraničního obchodu s výrobou. Se zahrnutím pravidel experimentu vykázala takové výsledky za rok 1985, že bylo její hospodaření uzavřeno bez výhrad. Ale podle normálně platných pravidel řízení doslova propadla na celé čáře. Například zisk splnila jen na něco málo přes 20 % plánu, příčina je zřejmě především v relaci vlastních nákladů a velkoobchodních cen.

Ve zdokonalování řízení má prvotní postavení především plán. Stále zdůrazňujeme, že musí být vybilancovaný a zajištěný hmotnými a energetickými vstupy, aby mohl sloužit jako spolehlivý základní nástroj řízení. Musí být ovšem maximálně náročný, a to předpokládá jeho diferencovaný rozpis z hlediska resortu na výrobně hospodářské jednotky a z výrobně hospodářských jednotek pak na podniky.

Naše poznatky svědčí o tom, že ne všude se takto postupuje. Z projednávání výsledků hospodaření na podnicích a výrobně hospodářských jednotkách za uplynulý rok i z poznatků o zajištěnosti letošního plánu vyplývá, že stále ještě existuje administrativní přístup a rozpis úkolů tzv. indexovou metodou. Svědčí to především o nedostatcích v řízení na příslušném stupni.

S kvalitou a náročností plánu souvisí i jeho stabilita. Nesetkali jsme se, soudružky a soudruzi, s podnikem nebo výrobně hospodářskou jednotkou, kde by nebyla za uplynulý rok uskutečněna alespoň jedna větší změna ročního plánu. Častější byly případy, kdy změn nebo tzv. objektivizací, jak se tomu někdy říká, bylo více.

To mělo negativní dopady i pro letošní rok, zejména v tom, že některé podniky opět spoléhaly na změnu náročného plánu, místo aby intenzívně hledaly cesty jeho plného zajištění. Jak bylo konstatováno i na jednání předsednictva České národní rady v dubnu tohoto roku, je to v rozporu se stranickou kázní, plánovací disciplínou a zájmy společnosti, a proto takový přístup nelze akceptovat.

S celkovou náročností, reálností a stabilitou plánu souvisí i otázka rezerv, často ve výborech diskutovaná. Několikrát jsme zdůrazňovali jak při jednání o státním závěrečném účtu, ale zejména o rozpočtech, že státní plán musí disponovat nezbytnými rezervami na pokrytí těch rizik, která nemůže objektivně chozrasčotní sféra účinně eliminovat. Je to především záležitost centrálních řídících orgánů a je nutno ji odpovědně řešit.

Soudružky a soudruzi,

na jednáních výborů se hovořilo také o dalších otázkách, které se dařilo v roce 1985 více nebo méně úspěšně řešit v souladu se záměry státního plánu a rozpočtu.

Poukazovalo se na rezervy v zajišťování plánovaných záměrů ve vnějších ekonomických vztazích, kde se například nedaří prosazovat především ve vztahu k nesocialistickým zemím vytváření a naplňování proexportních programů tak, jak bylo vládami usneseno. Rychleji je třeba postupovat při propojování naší ekonomiky se zeměmi Rady vzájemné hospodářské pomoci, především pak se Sovětským svazem.

poslanci konstatovali, že rozhodným impulsem se zde stal Komplexní program vědeckotechnického pokroku zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci do roku 2000, jehož konkretizace do úkolů chozrasčotní sféry je jedním z prvořadých požadavků pro 8. pětiletku.

Jednání výborů hodnotilo velmi pozitivně, že vnitřní trh se stal v uplynulém roce stabilizujícím prvkem našeho vývoje a že i nadále je mu ve smyslu závěrů XVII. sjezdu věnována potřebná pozornost. Jde spolu se službami o jednu ze základních oblastí ovlivňujících životní úroveň obyvatelstva.

Ve službách se však neprojevily v uplynulém roce pozitivní tendence tak výrazně, jak by bylo třeba. Často je kritizována nejen kvalita služeb, ale i skutečnost, že řada organizací, které by měly v působnosti národních výborů a v družstevním sektoru zajišťovat výhradně placené služby pro obyvatelstvo, tak nečiní. Ve většině případů je to zdůvodňováno plánem a ekonomickými nástroji řízení, které znevýhodňují provádění placených služeb na úkor výrobních a jiných činností pro organizace.

Významnou oblastí, ovlivňující spokojenost lidí, je soudružky a soudruzi, bytová výstavba. Zpráva o státním závěrečném účtu dokládá, že zde nebyly záměry plánu a rozpočtu 1985 beze zbytku realizovány. Tento stav bude nutno zlepšit. Trvale větší pozornost, jak zdůraznila jednání výborů, bude třeba věnovat modernizaci bytového fondu a daleko důrazněji zde prosazovat tzv. malou modernizaci bytů.

Soudruzi a soudružky, jednání výborů jednoznačně ukázala, že přes všechny poukazy na těžkosti a náročnost úkolů lze plného úspěchu dosáhnout všude. Vyžaduje to ovšem vlastní iniciativu a zdravou socialistickou podnikavost, opřenou o dobrou organizaci práce, pořádek a kázeň. Pokrokovost nelze pouze proklamovat, je nutné ji projevovat v konkrétní společenské aktivitě, přinášející užitek. A to je v prvé řadě komplexní plnění úkolů státního plánu.

Musíme se rychle vypořádat s formálností, zbytečnou administrativou a byrokratickými přístupy, pramenícími často z pohodlnictví, z alibismu, z obavy vzít na sebe nutnou odpovědnost. Komplikovanost mnohých našich předpisů, která je poslanci stále kritizována, takovým přístupům jen nahrává.

Setkali jsme se při svých individuálních průzkumech na podnicích a VHJ i s takovou formálností, kterou si již příslušní hospodářští pracovníci snad ani neuvědomují.

Konkrétně mohu uvést příklad VHJ Nábytkářský průmysl Brno, která si při předchozím komplexním rozboru hospodaření zakotvila mezi opatření úkol analyzovat průběžně neproduktivní náklady, protože jejich růst byl nežádoucí. Letos ve své zprávě o výsledcích ročního rozboru za rok 1985 konstatovala, že přijatá opatření bylo splněno; ale zároveň dále pokračoval nežádoucí vývoj neproduktivních nákladů, jejichž nárůst způsobil až platební neschopnost. K čemu je takové nápravné opatření?

Potom oprávněně ministerstvo financí ve své zprávě konstatuje, že jsou značné rezervy v oblasti režijních nákladů.

Formálním a nic neříkajícím opatřením je i to, jestliže VHJ konstatuje plnění plánu likvidace nepotřebných zásob, ale eviduje jich stále za 30 mil. Kčs a o tuto částku také překračuje jejich plánovaný stav.

Rovněž tak vysoce formálním je opatření "podrobně analyzovat ztráty z nejakostní výroby během roku", pokud se nenavrhnou konkrétní kroky k jejich odstranění. Potom se opět konstatuje, že přijatá nápravná opatření se plní, ale výrazného meziročního snížení ztrát na jakosti výrobků se nepodařilo dosáhnout. Je tomu tak proto, že se přijímají opatření, která jsou zcela formální a nic neřeší. Vytvářejí pouze pro určité pracovníky papírové alibi.

To jsou soudružky a soudruzi, rezervy, stejně jako kázeň, pořádek, dodržování pracovní doby, jejichž mobilizace nic jiného nevyžaduje, než nové, náročnější přístupy lidí.

Naše poznatky plně podtrhují pravdivost slov soudruha Husáka, který v prvomájovém projevu uvedl, že je plně v našich možnostech splnit velké úkoly, které před nás postavil XVII. sjezd strany. Je to potřebné dokázat již při plnění úkolů letošního roku, který je zároveň rokem voleb do zastupitelských orgánů všech stupňů.  

Svým hlasem ve volbách vyjádří každý občan naší republiky podporu politice strany. Musíme se všichni přičinit, abychom k její realizaci přispěli co nejlepšími výsledky práce na všech pracovištích.

Soudruzi a soudružky, všechny výbory ČNR projednaly výsledky hospodaření přikázaných kapitol státního rozpočtu ČSR za rok 1985 a vzaly je na vědomí. Rozpočtové hospodaření skončilo vyrovnaně.

Vládní návrh státního závěrečného účtu projednal ve své 46. schůzi 7. května t. r. výbor pro plán a rozpočet za účasti delegací z ostatních výborů. Zpráva výboru z tohoto jednání je v tisku 145.

Jako zpravodaj proto doporučuji, aby Česká národní rada schválila vládní návrh usnesení o státním závěrečném účtu ve znění tisku 144, který máte všichni k dispozici.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci soudruhovi Mrázkovi za zpravodajskou zprávu.

Nyní, soudružky a soudruzi, přistoupíme k rozpravě, do které se přihlásili poslanci: Bohuslav Horáček, Josef Meier, Jiří Fleyberk, Václav Michalec, Jana Klasová, Olga Divilová, Oldřich Paul, Jaroslava Šenková, Zdenka Vašíčková a František Přibyl.

Prosím soudruha Bohuslava Horáčka, aby se ujal slova. Do diskuse se připraví poslanec Josef Meier.

Poslanec Bohuslav Horáček: Soudružky a soudruzi, v našem výboru pro průmysl a stavebnictví jsme věnovali mimořádnou pozornost projednávání závěrečného účtu za rok 1985. V přípravě na toto jednání bylo uloženo všem poslancům zúčastnit se komplexních rozborů na vybraných VHJ a podnicích ministerstva průmyslu ČSR.

Rok 1985 byl pro resort průmyslu ČSR nesmírně náročný. Měl dosáhnout téměř zdvojnásobení meziroční dynamiky tvorby národního důchodu z 3,5 % dosažených v roce 1984 na 6,8 % v roce 1985, zvýšit maloobchodní ceny o 3,2 % a vztah mezi maloobchodní cenou k velkoobchodní ceně zvýšit o více jak 6 bodů.

Již při projednávání rozpočtu ministerstva průmyslu na rok 1985 se ukazovalo jak bude těžké jeho zajištění. Objevily se některé rozpory, které vyplynuly z takto náročně postaveného plánu. K tomu přistoupily ještě další negativní jevy, které nedovedly podniky vlastními silami řešit. To bylo důvodem ke změně plánu.

Přes provedené úpravy se však resortu nepodařilo zabezpečit některé rozhodující plánované úkoly. Resort při překročení plánu dodávek pro tržní fondy ve velkoobchodních cenách nezajistil úkol státního plánu v maloobchodních cenách o 295 miliónů, rozdílový ukazatel do socialistických zemí o 1,26 bodů, do nesocialistických zemí o 0,26 bodů a zejména zisk o 1,1 mld Kčs, i když byla provedena u některých ukazatelů objektivizace.

U tohoto úkolu finančního plánu je to závažnější o to, že ho ovlivňuje nepříznivý vývoj nákladovosti v oblasti mank, škod, pokut, penále, znečištění ovzduší, nekvalitní výroby apod.  

Nepodařilo se zajistit ani plánovanou efektivnost dodávek na vnitřní trh. Lze těžko posoudit bez podrobného průzkumu, zda plánovaná relace maloobchodní ceny k velkoobchodní ceně, kde výnos z daně je přímým příjmem státního rozpočtu, je stanovena objektivně. Z našich průzkumů v obchodech a ze znalostí toho, co naši občané chtějí či nechtějí kupovat, se ale domnívám, že sám resort má podíl viny na nesplnění tohoto úkolu, a to spolu s ministerstvem vnitřního obchodu.

Kolikrát jsme jen v našem výboru poukazovali na nevhodný, bez módních nápadů a kvality dodávaný sortiment do konfekce, obuvi, prádla a textilu do našeho obchodu, na to, že s praxí výroby na sklad, je nutno urychleně skoncovat. Cožpak skutečně neumíme rychle reagovat na poptávku, nejsme schopni zabezpečit požadovaný a tudíž odbytem zajištěný sortiment? Umíme-li to my, skláři, pak by to měli dokázat všichni. Maloobchodní ceny celé řady průměrných výrobků díky tzv. inovaci přitom rostou, a přesto požadovaný rozdíl maloobchodní ceny k velkoobchodní ceně se neplní.

Stejně bych mohl hovořit o vývozu do socialistických zemí i nesocialistických zemí, kde nedosahujeme plánovaný rozdílový ukazatel, o rostoucích zásobách, technickém rozvoji, využívání kapacit apod.

Jak odeznělo na jednání našeho výboru, v předsednictvu ČNR i ve vládě ČSR, věnuje se plnění úkolů letošního roku mimořádná pozornost. Hledají se všechny cesty a prostředky k zabezpečení plánu.

Ze získaných poznatků na komplexních rozborech vyplývá, že od náročných úkolů nelze za žádných okolností ustoupit. V organizacích ministerstva průmyslu ČSR je dostatek možností a prostoru k odhalování rezerv. Ty existují především ve využívání přínosů technického rozvoje, při snižování surovinové spotřeby i celkových nákladů a zvyšování užitné hodnoty výrobků. Nemalé rezervy jsou ve využívání nově vybudovaných kapacit a celkovém zaměření investičního rozvoje.