Vážené soudružky a soudruzi, výbor pro obchod, služby a dopravu věnoval v průběhu tohoto volebního období velkou pozornost problematice vnitřního trhu. Jsme si vědomi, že kvalita a úroveň vnitřního trhu není pouze ekonomickou záležitostí, ale zejména významným politickým faktorem bezprostředně ovlivňujícím postoje našich občanů.

Ve druhé polovině 7. pětiletky došlo k významné stabilizaci vnitřního trhu. Zásobování rozhodujícími sortimenty potravinářského zboží probíhalo plynule, zlepšily se i dodávky některých druhů dlouhodobě nedostatkového zboží, zvýšila se spotřeba jižního ovoce. I když v zásobování průmyslovým zbožím je situace oproti předcházejícím létům příznivější, nelze se s tím spokojit. Pozitivně se projevilo opatření federální vlády směřující ke zvýšení dodávek nedostatkových druhů zboží. Rozhodnutí o zavedení 1 %ní doplňkové výroby v organizacích, které spotřební zboží nevyráběly, přineslo jen dílčí výsledky.

Jednorázová opatření formou mimořádných dovozů či omezení vývozu přispívají sice ke zlepšení nabídky, ale nevytvářejí podmínky k trvalému řešení nedostatků. Perspektivnější bude konkrétní zapojení naší ekonomiky do mezinárodní dělby práce s ostatními socialistickými státy, zejména se Sovětským svazem.

Návrh plánu a rozpočtu na příští rok počítá s podílem 53,3 % průmyslového zboží oproti prodeji potravin. Tento podíl musí především naplnit strojírenský a elektrotechnický průmysl. Úkol to není lehký. Jednak výrobky těchto resortů nepatří kvalitou mezi nejlepší a zároveň je nutno vidět vysokou vybavenost domácností těmito předměty. Nelze do budoucna počítat s tím, že spotřebitel bude vždy spokojen se vším, co je na trhu a že obchod zabezpečí odbyt veškerého zboží.

V průběhu 7. pětiletky došlo k rozvoji prodejen potravinářského a průmyslového zboží mimořádné jakosti. I když podíl 2 mld korun na celkovém maloobchodním obratu 200 mld korun je malý, spočívá jejich význam zejména ve zpestření nabídky. V současné době je v České socialistické republice 200 prodejen tohoto typu, z toho 16 prodejen potravinářského zboží ESO. Obchod a samozřejmě i výroba musí zabezpečovat nejen výrobky mimořádné jakosti, ale i nabídku zboží v nižších cenových polohách. Občané jsou oprávněně nespokojeni, jestliže inovace výrobku spočívá pouze ve vyšší ceně, aniž by se úměrně k tomu zvýšila užitečná hodnota výrobku. Struktura dodávek odpovídající potřebám obyvatelstva, a to jak v sortimentu, tak v různých cenových polohách, je mimořádně citlivý politický úkol, který nelze podceňovat.

Významným úkolem obchodu je zabezpečovat zvýšené úkoly při společensky žádoucí úrovni služeb a kvality nákupních podmínek. Jde především o otázky rozvoje materiálně technické základny obvodu, personální a ekonomické podmínky činnosti. Dovolte, abych zde vyjádřila to, co opakovaně zaznělo při jednání výboru pro obchod, služby a dopravu. V prvé řadě bych chtěla v tomto předvánočním čase ocenit poctivou práci většiny prodavačů, přesněji prodavaček, neboť 80 % pracovníků resortu jsou ženy. Ve srovnání s jinými resorty dochází v resortu obchodu k zaostávání průměrných výdělků, což negativně působí na stabilizaci kádrů a získávání mládeže pro toto povolání. V zájmu potřebného zvyšování úrovně služeb je proto nutno ze strany resortu vytvářet takové podmínky, aby se práce v obchodě stala pro mladé lidi perspektivní.

Pro rok 1986 je plánován celkový maloobchodní obrat ve výši 208,6 mld korun. Hlavním úkolem při jeho zajištění bude zabezpečit plynulé a bezporuchové uspokojování poptávky obyvatelstva, posilovat stabilitu vnitřního trhu a vytvářet podmínky pro všeobecnou vyváženost nabídky zboží na trhu. Návrh plánu stanoví dostatečný prostor v celkovém objemu dodávek pro tržní fondy i pro obvodní dynamiky předstihu prodeje průmyslového zboží.

Z pověření výboru pro obchod, služby a dopravu doporučuji České národní radě přijmout oba návrhy zákonů ve znění, jak jsou obsaženy ve společných zprávách výborů, tisk 129 a 130. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Marcele Černé. Slovo má poslanec Ladislav Matějka, připraví se poslanec František Vrbka.

Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, řada nás, poslanců se zúčastnila průzkumů ve vybraných organizacích v rámci přípravy na dnešní schůzi. Konzultace se zaměřily na řadu otázek ovlivňujících hospodářské výsledky letošního roku a návrh plánu roku 1986. O některých otázkách zde již bylo hovořeno.

Při jednáních jsem sledoval oblast investiční výstavby, modernizaci kapacit a příčiny nezajištění stanovených technicko-ekonomických parametrů výrobních kapacit. To jsou úseky, ve kterých jsou ještě velké rezervy.

Dá se říci, že v souhrnu došlo ke zpřesnění reálného rozsahu investování jak v příštím roce, tak tomu může být i v nastávající pětiletce. Důsledněji se sleduje zaměření investic a jejich přípravy a investoři se orientují přednostně na modernizace, rekonstrukce závodů a obnovu zařízení.

Za nepříznivou je však považována reprodukce strojních základních fondů, kde za hlavní problém je označován nedostatek prostředků na stroje nezahrnuté do rozpočtu staveb a vysoké nárůsty cen strojů často bez odpovídajícího zvýšení užitné hodnoty.

Jako příklad nám na stavebních závodech uvedli nákladní automobil Tatra, u kterého je zvýšení cen z 250 tisíc na cca půl miliónu korun, stejně je tomu o výškového jeřábu MB 80 a dalších strojů. Přitom auto zůstane autem a jeřáb jeřábem bez markantních technických parametrů.

Za závažnou se nám však dále ukázala problematika osvojování kapacit. Investujeme-li, a my u nás investujeme hodně, - vždyť naše země je již 37 let jedním velkým staveništěm měli by si všichni investoři i dodavatelé klást za prvořadou povinnost uvádět kapacity do provozu včas při dodržení projektovaných technicko-ekonomických parametrů.

Bohužel, skutečnost je taková, že u značné části budovaných kapacit průběh realizace, dosahované parametry neodpovídají plánovaným záměrům.

Podle podkladů, které jsem měl k dispozici o závěrečném vyhodnocování staveb v roce 1984, ze 27 staveb sledovaných ve vrcholové úrovni v české ekonomice byly projektované parametry dosaženy jen u 13. Zbývajících 14 staveb, tj. 54 %, vykazuje ztrátu proti předpokládaným výkonům ve výši 1,3 mld Kčs, ztrátu hrubého zisku 217 mil. Kčs, propad ve vývozu a v dodávkách do vnitřního trhu atd. Na ztrátě výkonů se podílejí podniky ministerstva průmyslu, zemědělství a výživy třemi čtvrtinami.

Zajímal jsem se, proč tomu tak je, a došel jsem k závěru - a potvrdilo to i jednání ve výboru - že základní příčinou je nekvalitní investorská příprava podmínek budoucí výroby. Ta spočívá v chybných, nedostatečně vyjasněných koncepcích výroby a užití a v nekomplexním řešení. K tomu přistupují nedostatky v samotné realizaci stavebních, montážních a dokončovacích prací a prodlužování výstavby. Na změny vnějších ekonomických podmínek investoři i nadřízené orgány reagují pozdě nebo se jim nedokáží přizpůsobit.

Nejsem natolik odborník, ale z toho, co jsem kolem tohoto problému jako účastník slyšel, nebo jsem prostudoval, musím vyslovit názor, že investoři necítí za nesplnění projektovaných parametrů budovaných kapacit dostatečnou ekonomickou odpovědnost. A v tom vidím zásadní nedostatek. A těžko hledám jeho vysvětlení.

Staví-li si někdo z pracovníků investičního procesu domek, garáž, či jinou stavbu, má prvořadý zájem, aby byla včas, měla všech pět "p" a byla levná. U společného to již nejde anebo nemáme snad zájem, aby to šlo. I to je možné. Já jako frézař, když něco nesplním, tak si nevydělám, pokazím-li výrobek, zaplatím materiál a přijdu o mzdu. Je to jednoduché, je na mě vidět, zatímco u miliónových akcí se nedostatky vždy nějak někým zdůvodní. S dosavadní praxí je třeba skoncovat, je to v zájmu celé společnosti a jejího rozvoje.

Ještě na jeden poznatek získaný z průzkumů chci upozornit. Ke zkvalitnění investičního procesu měla také přispět vyhláška č. 37 z roku 1983 o fakturaci investiční výstavby. Jak dosavadní praxe ukazuje, přinesla však více negativního než pozitivního. Za klad lze považovat upřesnění systému splátkování a fakturace a zkracování lhůt při odstraňování vad a nedodělků.

Na druhé straně zavedení uvedené vyhlášky přineslo organizacím řadu vážných problémů. Patří mezi ně oddálení užívání dokončovaných objektů, zvýšená režie dodavatele při udržování dokončených objektů, narušování proudové metody stavění, obtížné zajišťování subdodávek na rozdrobené celky, zvýšená pracnost projekčních prací atd.

Některým VHJ, jako např. Karlovarskému porcelánu, její uplatnění ovlivňuje trvalé překračování zásob. Dodavatelé odmítají realizovat dodávky vyšší formou, čímž veškeré dopady kusových dodávek do zásob musí nést investor.

I když může jít z určitého hlediska o subjektivní názor podniků, je možné z argumentů vyslovit myšlenku, že ji lze aplikovat poměrně složitě.

S ohledem na uvedené skutečnosti, které jsme získali, dávám podnět k tomu, aby se účinnost vyhlášky č. 37 vyhodnotila a přijala se konkrétní opatření. Děkuji za pozornost. (Potlesk.

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Ladislavu Matějkovi. Slovo má poslanec František Vrbka, připraví se poslanec Jan Němec.

Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, jedním z hlavních úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství České socialistické republiky na rok 1986 je i rozšíření a zkvalitnění služeb pro obyvatelstvo. Jde jistě o velmi významný úkol, neboť dobře rozvinuté a fungující služby jsou nejen součástí každé vyspělé společnosti a její ekonomiky - a takovou jistě naše socialistická společnost je. Služby, a to služby všeho druhu, mají však i svou nezastupitelnou úlohu nejen pro vzestupný chod národního hospodářství, jako jeho významný doplňující faktor, ale i na úseku životní úrovně při uspokojování potřeb a požadavků našich pracujících a prakticky všeho obyvatelstva.

Z tohoto pohledu by také rok 1986 a celá osmá pětiletka měly přinést výrazný pokrok.

Podíváme-li se na vývoj situace, která byla na tomto úseku v průběhu 7. pětiletky a zejména pak po 6. zasedání ÚV KSČ, pak jistě můžeme shodně konstatovat, že původní stagnace v uspokojování potřeb občanů i organizací byla nejen zastavena, ale že se podařilo naplnit a překročit direktivu sedmé pětiletky na tomto úseku, a to zejména v objemu služeb. Byla rozšířena nabídka služeb, otevřeny nové provozovny, zavedeny nové činnosti i zkráceny dodací lhůty a upraveny provozní a otevírací doby.

Také na úseku doplňkových služeb můžeme kladně konstatovat jejich pozitivní růst. Je jistě potěšující skutečností, že prakticky v této době má již více jak třetina obcí naší republiky drobné provozovny a národní výbory vydaly téměř 40 000 povolení k poskytování služeb občany.

Přes tyto dosažené úspěchy, které naši občané jistě oceňují, zcela právem však poukazují na nedostatky a složitosti, které na úseku služeb stále přetrvávají a mnohdy zastiňují i to, co se již podařilo vykonat. Tyto skutečnosti mají svůj základ v rozdílné míře, kvalitě a intenzitě jednotlivých resortů, národních výborů, ale i podniků při zabezpečování závěrů 6. zasedání ÚV KSČ, a to v málo účinném systému řízení, trvale zaostávající materiálně technické základně a v pomalém uplatňování vědeckotechnického pokroku.

Logickým důsledkem je pak rozdílná situace nejen v kvalitě, ale i v dostupnosti placených služeb v obcích a městech, zejména na jejich sídlištích, včetně hlavního města Prahy.

Do popředí zájmu našich občanů se řadí i požadavky na služby spojené s bydlením, tj. s opravou a údržbou bytového fondu. Zde byla sice již přijata opatření k vytvoření samostatných čet nebo i podniků, které se budou věnovat výhradně opravám a údržbě obytných budov. Je však třeba tato opatření uvést co nejrychleji do praktického života, zabezpečit je odborně schopnými a zdatnými pracovníky a materiálovým vybavením. Tyto služby je třeba také urychleně rozvinout i na úseku bytového družstevnictví.

Není jistě žádným tajemstvím, že další podmínkou rozvoje služeb je plné prosazení účinnějšího systému řízení a organizace.

Dosavadní metody práce i přístupy některých odpovědných hospodářských pracovníků v národních výborech, podnicích i resortech neodpovídají nejen požadavkům, které budou na tyto úseky v příštích letech kladeny, ale mnohdy ne ani současné situaci a dnešním podmínkám.

Je také skutečností, že řídící úloha některých národních výborů se často omezuje pouze na využívání značného množství ukazatelů, zatímco progresívní metody ve mzdové politice ke stimulaci rozvoje služeb jsou opomíjeny a nevyužívány právě tak, jako jejich pravomoce v cenové politice.

Také dosavadní materiálová a surovinová náročnost, režie i rozdílná rentabilita ukazují na neefektivní a nehospodárné řízení v řadě podniků.

Neméně závažným problémem, který stále přetrvává, je i vysoká administrativní náročnost spojená s výkonem služeb. Ani zde některé resorty a národní výbory neplní úkoly ve snižování administrativy. Vyžadují se další údaje a výkazy, vznikají nové složité předpisy, které svým určením a charakterem mohou snad sloužit pro řízení ucelených organizačních celků průmyslové výroby, méně však již podnikům služeb.

Domnívám se proto, že by měla platit jiná kritéria a zásady o organizačním uspořádání, velikosti a řízení podniků služeb než je tomu v ostatních výrobních oborech.

Soudružky a soudruzi, další problém, který negativně ovlivňuje rozvoj služeb, jak jsme se s ním zabývali i na jednáních výboru pro obchod, služby a dopravu, a to i v souvislosti s návrhem plánu na rok 1986, je i materiálně technické zásobování. Na tomto úseku by měla příslušná ministerstva a jimi řízené podniky sehrát daleko výraznější úlohu než tomu bylo dosud. Na druhé straně je pak třeba, aby i podniky místní výroby a služeb, výrobní i bytová družstva mnohem hospodárněji a efektivněji využívaly a zhodnocovaly suroviny a materiály i různé odpady z průmyslové výroby. Obdobná situace se projevuje i v opravárenské činnosti, kde řada nedostatků je způsobena i malým a nepravidelným přísunem náhradních dílů, což vede k tomu, že tyto jsou opatřovány za každou cenu a působí tak nejen na růst režijních nákladů, ale dochází i k porušování právních předpisů.

Jedním z limitujících faktorů, které mohou výrazně ovlivnit další rozvoj služeb, je i vědeckotechnický rozvoj. Dosud se však plně nepodařilo překonat stávající praxi, ani ve vynakládání investičních prostředků, kdy řada podniků i družstev vkládá investiční prostředky do oblastí, které mnohdy ani neřeší aktuální potřeby zlepšování služeb pro občany.

Je také skutečností, že řada dalších nedostatků spočívá v samotných organizacích, které mají služby zajišťovat. Jde především o jejich složitou organizaci. Ve větší míře se jim dosud nepodařilo zjednodušit vlastní organizaci a řízení. To znamená zbavit se mezičlánků a uplatnit dvoustupňové řízení, snížit režijní náklady a dosáhnout také lepší rentability. Také zavedení vnitropodnikového chozrasčotu a jeho promítnutí až do hospodářských provozoven a středisek nedosahuje potřebné míry a úrovně.

Rychlejšímu rozvoji služeb mnohdy brání i stávající mechanismus v přípravě a hodnocení plánu, kdy jeho rozpis ze strany okresních národních výborů přesahuje počet ukazatelů stanovených usneseními ústředního výboru KSČ i vlád.

Také předpis dalších ukazatelů a limitů motivuje nežádoucím způsobem podniky k činnostem, které do služeb pro obyvatelstvo rozhodně nepatří. Důsledkem toho je stagnace společensky sice žádoucích a potřebných, ale méně rentabilních služeb.

Služby pro obyvatele však nezabezpečují pouze organizace řízené národními výbory, ale značnou jejich část zabezpečují i výrobní a spotřební družstva, bytová družstva a podniky řízené resorty. Bude jistě ku prospěchu, aby národní výbory využívaly důsledněji své územní pravomoci vůči těmto nepodřízeným organizacím a vyžadovaly i od nich plnění úkolů ve službách pro obyvatelstvo.

Soudružky a soudruzi, samotná oblast placených služeb je natolik rozsáhlá a složitá, že ji nelze jednorázově postihnout. Z toho důvodu jsem se zaměřil pouze na některé okruhy problémů a směrů dalšího rozvoje.

To, jaký význam je službám - a to službám všeho druhu přikládán v souvislosti s rozvojem naší socialistické společnosti, nejlépe dokumentuje skutečnost, jakou pozornost tomuto úseku věnují nejvyšší orgány KSČ, federální vlády i vlády obou republik. Svou nezastupitelnou úlohu na realizaci usnesení stranických a státních orgánů mají však i orgány České národní rady i my - její poslanci. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Františku Vrbkovi, slovo má poslanec Jan Němec. Připraví se poslankyně Marta Klimková.

Soudružky a soudruzi, návrhy zákonů o plánu a rozpočtu České socialistické republiky na rok 1986, které projednáváme, plně odpovídají náročným požadavkům na další sociálně ekonomický rozvoj naší socialistické společnosti a vytvářejí předpoklady k tomu, aby bylo možno lépe zabezpečovat potřeby obyvatelstva.

Je proto naším společným zájmem, aby úkoly, které plán a rozpočet obsahují, byly již od počátku příštího roku na všech pracovištích včas a odpovědně zajišťovány a plněny. K tomu je zapotřebí, abychom dokázali i více využívat dříve nabytých zkušeností a účinně překonávaly ty problémy, které nám v minulých letech způsobovaly mnohé potíže a často i nemalé ztráty.

Mám na mysli zejména otázky související s kvalitou výroby a veškeré práce. O jejich závažnosti svědčí nejen každoroční vykazování stamilionových nákladů na reklamace a ztráty z nekvalitní výroby, ale i další ekonomické a morální škody způsobené našemu národnímu hospodářství. Na 16. zasedání ÚV KSČ v listopadu letošního roku bylo proto znovu zdůrazněno, jak velice záleží na úrovni dosahované kvality, chceme-li rychleji postupovat vpřed v nastoupené cestě k vyšší efektivnosti a intenzifikaci naší ekonomiky.

Nechci ve svém diskusním příspěvku obsáhnout celou šíři problematiky kvality výroby, omezím se pouze na ty její stránky, které si nevyžadují v podstatě nic více, než odpovědné dodržování pracovních povinností a norem vyplývajících z našeho právního řádu.

Když jsme v ústavně právním výboru projednávali tyto otázky, museli jsme konstatovat, že odpovědnost za nekvalitní výrobu nesou nejenom jednotliví pracovníci ve výrobě, ale především ti vedoucí hospodářští pracovníci na různých stupních řízení, kteří nevyvozují vždy dostatečně všechny důsledky z nedbalého a nekvalitního plnění pracovních povinností svých podřízených pracovníků.

Náš právní řád poskytuje dostatek zákonných prostředků, které jsou určeny k tomu, aby nejen umožňovaly postih za škody způsobené nekvalitní výrobou, ale aby již vzniku těchto škod předcházely. Prostředky a nástroje trestního řízení mají v této oblasti jen podpůrný význam.

Příčiny nejakostní výroby spočívají především v porušování pracovní kázně a technologické disciplíny, v nedbalém plnění pracovních povinností, ve špatně fungujícím a často i technicky zaostalém systému technické kontroly a zejména v nízké úrovni řídící a organizátorské práce. Jak se uvádí ve zprávě přednesené na 16. plénu ústředního výboru Komunistické strany Československa, dosud přežívají u mnoha vedoucích řídících pracovníků staré návyky a přístupy z období extenzivního rozvoje, které jsou vážnou překážkou při realizaci nových, mnohem náročnějších úkolů, než tomu bylo dříve. Rozhodující roli proto musí vytvářet ovzduší kázně, pořádku, dodržování státní a hospodářské discipliny a socialistické zákonnosti, které vytvářejí potřebné podmínky pro iniciativu pracujících i pro rozumná hospodářská rizika socialistického podnikání.

Nejednou bývá motivem nekvalitní výroby snaha ulehčit si pracovní úkoly, splnit snadno plán a získat, byť i nezaslouženě, prémie a odměny. Za zmetky a nekvalitní práci se v řadě případů neuplatňuje náhrada škody vůbec. Jindy je sice náhrada za způsobenou škodu uplatňována, ale spíše jen symbolicky, nebo se za náhradu škody považuje pouhý postih na prémiích či odměnách, který se nezřídka v příštím čtvrtletí nebo pololetí opět vynahradí.

Není třeba ani dodávat, že tyto postupy či názory nejen odporují ustanovení zákoníku práce o mzdě za vadnou práci, ale jsou zcela neslučitelné se základními principy socialistické morálky, která nepřipouští prosazování zájmů jednotlivce či úzkého kolektivu na úkor celku a společnosti.

Významná úloha při zvyšování úrovně kvality výroby připadá na samotné odběratele. Na nich především je, aby důsledně uplatňovali a využívali oprávnění a postupy, které jim poskytují hospodářsko právní předpisy při ochraně jejich oprávněných zájmů. Jde zejména o to, aby řádným reklamováním vad a nekompromisním uplatňováním všech svých práv vytvářeli obecné klima vyšší náročnosti vůči dodavatelům, a to jak v oblasti výroby tak i služeb. Jakákoliv nezdravá smířlivost odběratelů k nedostatkům dodavatelů, slevování z kvality, odpouštění sankcí, tolerování přejímky i nekvalitního zboží se dříve či později obrátí nejen proti odběratelské organizaci, ale jde-li o spotřební zboží zpravidla proti kupujícím občanům.

Mohu k tomu, soudružky a soudruzi, uvést osobní zkušenost. 19. ledna tohoto roku jsem si za 840 korun koupil hodinky Prim quartz. Podle reklamy, která je doporučuje, údajně špičkové československé zboží. Šly 6 týdnů. Po první opravě 2 týdny, po druhé opravě 3 dny, po 4. opravě dvě hodiny, jsem v důchodu a tak jsem do té opravny mohl chodit, po páté opravě vydržely z podniku, kde se opravy provádějí, do prodejny, kde jsem je koupil a vrátil, všeho všudy asi 15 minut.

Jak jinak než nedostatečnou jakostní přejímkou v obchodních organizacích je si možno vysvětlit rozsah reklamací spotřebitelů, který se v loňském roce zvýšil proti předcházejícímu o více než 1,5 %. Proto bude třeba přikročit k přísnějšímu systému kontroly přejímaného zboží, zejména při plánovaném rozšiřování dodávek výrobků mimořádné jakosti.

Tlak, který musí odběratelská organizace svou důsledností vyvíjet vůči výrobcům a dodavatelům, není a pochopitelně ani být nemůže jedinou cestou vedoucí ke zlepšení kvality produkce. Tyto cesty je třeba hledat i mimo oblast hospodářsko právní regulace.

Řešení otázek kvality produkce, tak jak je zdůrazňováno v četných materiálech stranických a státních orgánů, je totiž součástí celého komplexu systémových, organizačních a jiných opatření, která je třeba v naší ekonomice v jednotlivých oblastech realizovat a která mimo jiné spočívají také v uplatňování zásadních úprav v oblasti technické normalizace, v nové koncepci státního zkušebnictví a měrové služby, v systémovém řízení technologie výrobních procesů, v řízení samotném a v důslednějším uplatňování ekonomických stimulů i v prohloubení účinnosti kontrolních, revizních a inspekčních institucí.

Je pochopitelné, že daleko více než v nadstavbových oblastech se musí ještě hodně udělat především v samotné materiální základně, neboť zde se v prvé linii rozhoduje o celkové úrovni a kvalitě produkce. Velká pozornost musí být věnována i předvýrobním etapám, projekční cestou počínaje.

Víme, že nepůjde o snadné a jednoduché úkoly. Je třeba za pochodu modernizovat naši výrobně technickou základnu, která si vyžádá zavádění výkonnějších výrobních zařízení a jejich progresivnější inovace, širší prosazování prvků automatizace a robotizace podmíněných rychlejším rozvojem elektroniky a elektrotechniky a provádět celou řadu dalších opatření vyplývajících ze závěrů 16. zasedání ústředního výboru strany.

Soudružky a soudruzi, snažil jsem se ve stručných obrysech postihnout některé nejzávažnější otázky spojené s uplatňováním odpovědnosti za nejakostní výrobu. Zákonné předpisy sehrávají v této oblasti významnou úlohu vedoucí k obecnému zvýšení kvality našich výrobků. Nejde však jen o jejich represivní charakter. Významnou úlohu tu musí sehrát ekonomická a právní propaganda zaměřená ke všem, kdo se na výrobním procesu významnějším způsobem podílejí.

Z pověření ústavně právního výboru doporučuji předložené návrhy zákonů schválit. (Potlesk.)