Předseda ČNR prof.ing.Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Václavu Zýkovi. Slovo má poslanec Antonín Slavíček a připraví se poslanec Václav Michalec.

Poslanec Antonín Slavíček: Vážené soudružky a soudruzi, vážení hosté, projednáváme dnes na plénu ČNR plnění programového prohlášení vlády ČSR. Hovoří se zde v rozpravě o tom, jak jsou jednotlivé úseky programového prohlášení plněny, na jaké problémy narážíme, a také se ukazuje cesta k řešení, převážně na ekonomickém úseku.

Já bych se chtěl ve svém diskusním vystoupení zaměřit na úsek výchovy našich občanů k obraně vlasti. Myslím si totiž, stejně jako před dvěma lety, když jsme zde na plénu hovořili k podobným otázkám, že je stále potřeba, aby branná výchova občanů byla plně doceněna. Její současné úkoly i další rozvoj, aby byly plněny s plnou odpovědností a důsledností, tak jak to bylo řečeno na předsednictvu ÚV KSČ v lednu letošního roku.

Soudružky a soudruzi poslanci, hovořím zde o této problematice, protože žijeme stále v době, kdy mezinárodní události jsou v prudkém pohybu, kdy na jedné straně se upevňuje socialismus a rozvíjí národně osvobozenecké hnutí, ale na druhé straně se imperialismus, a to zejména americký, snaží vývoj zvrátit, získat ustavičným zbrojením takovou vojenskou převahu, aby mohl ostatním diktovat svou vůli, a to i přes to, že Sovětský svaz ukazuje svými návrhy reálná východiska k řešení nejpalčivějších problémů dneška.

Okolnosti nás nutí nepolevovat v dosavadní práci. Vývoj mezinárodní situace v politické i vojenské oblasti vyžaduje neustálou pozornost a ostražitost. Ať už budou výsledky dialogu mezi představiteli socialistických a kapitalistických států jakékoli (i když samozřejmě máme zájem, aby byly pozitivní, vždyť veškerá světová veřejnost vzhlíží s nadějemi k těmto jednáním), nemůžeme si ale vytvářet iluze, že by se nejreakčnější imperialistické kruhy vzdaly svých plánů na likvidaci socialismu, že by založily do archívů všechny své alternativy na rozpoutání války. Z těchto pozic je proto potřebné přistupovat k řešení otázek obrany, budování ozbrojených sil a také k výchově k obraně vlasti a socialismu.

Přes nesporně dobré výsledky na tomto úseku, kde je konstatováno ve stranických a státních orgánech, že branná výchova, propaganda i popularizace Československé lidové armády zaznamenaly další rozvoj a že základní cíle a úkoly jednotného systému branné výchovy se postupně realizují, jsou dosud i slabá místa. Některá z nich považujeme ve stálé pracovní skupině předsednictva ČNR pro brannou výchovu za dlouhodoběji neřešená nebo řešená nedůsledně. Např.dosud se nepodařilo podstatným způsobem zlepšit zájem mládeže o vojenská povolání. Zvláště výběr mládeže ke studiu na vojenských školách, který považujeme za hlavní zdroj kvalitního naplňování velitelského sboru ČSLA, se přes veškeré vynaložené úsilí nedaří v plné míře zabezpečit. Příčiny mohou být i v tom, že branná výchova a propaganda dosud málo promyšleně bývá spojována s veškerou politickovýchovnou prací, prováděnou mezi občany a zejména mezi mládeží. Já jsem na toto téma již jednou v plénu hovořil.

To, co jsem zde uvedl, je také důvodem, proč přikládáme klíčový význam ideově výchovné práci s mládeží. V jednotnosti působení rodiny, školy, pracoviště, společenských organizací, zejména SSM a jeho PO, spatřujeme zdroj utváření správných názorů na problémy války a míru, na nutnost přípravy k obraně i k získání kladného vztahu k ČSLA a potom k volbě povolání. Jde nám především o mládež předbraneckého a braneckého věku, abychom i v těchto politicky a morálně nevyzrálých mladých lidech vypěstovali určité základy vztahu k obraně, které by pak mohly být rozvíjeny v základní vojenské službě a později v dalších formách branné výchovy.

V nedávné době se změnila koncepce branné výchovy na základních školách. Nahrazení předmětu branná výchova uplatňováním branného zřetele v ostatních vyučovacích předmětech vyvolalo určité problémy a komplikace. Je však třeba vidět, že předsednictvo ÚV KSČ v lednu letošního roku potvrdilo tento systém branné výchovy na základních školách a uložilo ministerstvům školství přijmout taková opatření, která by zajišťovala další prohlubování vědomostí, dovedností a návyků základních škol v branné výchově.

Ministerstvo školství ČSR přijalo už řadu opatření, která směřují především k vlastní přípravě učitelů, aby mohli kvalifikovaně plnit své poslání i v branné výchově. Chtěl bych vás, soudružky a soudruzi poslanci, požádat, zejména ve školském a kulturním výboru, o podporu při prosazování těchto změn při provádění branné výchovy na školách, především při organizování branných cvičení a kursů podle nových směrnic ministerstva školství.

Je potřebné se stále držet toho, že od výchovy mladé generace se všechno s jejím růstem dále odvíjí. Nic nám nebudou platní odborníci, kteří nenajdou kladný vztah k tomuto socialistickému státu a které k tomuto vztahu systematicky nepovedeme. Od mládeže je tedy potřebné začínat a mládež v tomto duchu vést. Jinak se nám tato slabá místa a problémy potom projevují na dalších úsecích branné výchovy v dalších etapách.

Vážným problémem je např. nízká účast branců na výcviku, a to jednak v důsledku nepochopení významu přípravy branců ze strany vedoucích hospodářských pracovníků, ale i samotných branců. Tato slabina politické a morální složky branné výchovy všech našich obyvatel se projevuje zejména v tom, že více než třetina obyvatel nemá ujasněn vztah k provádění branné výchovy a považuje ji i při současné složité situaci ve světě za víceméně zbytečnou.

Soudružky a soudruzi poslanci, jenom takový malý příklad. Zazněl na společném jednání stálých pracovních skupin předsednictev ČNR a SNR minulý týden. Co všechno musí absolvovat občan tohoto státu, než dostane speciální stroj, např. bagr Bělorus, jeřáb, nakladač, kolik školení, kursů a prověrek, než dostane osvědčení k jeho použití. A jak složitou a drahou techniku máme dnes v armádě? Kolik lidské práce je soustředěno např. v tanku? Ale naše myšlení stále ukazuje: to nepatří nám, to patří armádě, ať se armáda stará, ať zajišťuje kádry na tuto techniku. Proč bychom měli připravovat už brance k výkonu předpokládaných funkcí v armádě, když si někdy stále myslíme, že to stačí až při vojenské základní službě. Jinak by, soudružky a soudruzi, účast v branných střediscích neměla klesající úroveň. O uplatňování vědeckotechnického rozvoje a tím i další nové techniky v ČSLA nehovořím.

Soudružky a soudruzi poslanci, jak je to s námi, jak tady na plénu ČNR sedíme? Zabýváme se těmito otázkami i my ve svých volebních obvodech? Nevidíme někdy význam toho mírového soužití jenom v hesle samotném více než v nutnosti denodenně bojovat za jeho uskutečnění? Pochopili jsme i my poslanci naši konkrétní zodpovědnost za plnění úkolů v branné výchově? Myslím si totiž, že je potřeba, abychom větší pozornost této problematice branné výchovy věnovali i v orgánech ČNR, spoluprací pracovních skupin pro brannou výchovu a pro mládež a tělesnou výchovu, abychom našli společnou cestu k řešení branné výchovy ve školství, a to těsnou spoluprací se školským a kulturním výborem a samozřejmě i s ostatními výbory. Jsem toho názoru, že větší spolupráce a informovanost mezi jednotlivými výbory a stálými pracovními skupinami by při řešení těchto problematických otázek jenom prospěla.

Dále si myslím, že je potřeba věnovat větší pozornost na všech stupních řízení i komisím pro brannou výchovu rad národních výborů. Ne všude na základních stupních jsou tyto komise ustaveny a také jejich práce není jednotná a systematická. Jsem toho názoru, že bude třeba v souvislosti s novými volebními programy Národní fronty tyto otázky řešit a rovněž i s přípravou voleb a nových orgánů národních výborů se jimi zabývat.

Pozitivní skutečností je, že v mnohem větší míře a mnohem kvalitněji jsou řešeny otázky spolupráce při zabezpečování branné výchovy mezi národními výbory, Svazarmem, Svazem požární ochrany a Červeným křížem. Nové zásady k volebním programům Národní fronty na tyto otázky pro příští období pamatují, zejména v materiálně technických podmínkách.

Vláda ČSR se těmito otázkami podrobně zabývala a uložila ministrům a radám KNV přijmout konkrétní opatření. S plněním úkolů v branné výchově stálou pracovní skupinu pravidelně seznamuje výbor vlády ČSR a rovněž stav a výsledky na tomto úseku každoročně projednávalo i předsednictvo ČNR. Chtěl bych proto jménem poslanců - členů stálé pracovní skupiny ocenit úsilí vlády ČSR při plnění úkolů na úseku branné výchovy občanů ČSR, protože branná výchova je předmětem její trvalé péče a jako celek je v ČSR zabezpečována.

Jsem přesvědčen, že nejen stálá pracovní skupina pro brannou výchovu, ale i všichni poslanci ČNR budou i nadále podporovat úsilí vlády ČSR k posílení obranyschopnosti naší země, které je v současných podmínkách zostřené mezinárodní situace jedním ze základních předpokladů pro úspěšné pokračování v naší cestě budování socialistické společnosti. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Antonínu Slavíčkovi. Slovo má poslanec Václav Michalec a připraví se poslanec František Antony.

Poslanec Václav Michalec: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, nemalý podíl na dosaženém výsledku české ekonomiky, jak vyplynulo z jednání našeho výboru a jak o tom hovořil předseda vlády soudruh Korčák, má také resort průmyslu ČSR. Po celou uplynulou dobu se s uloženými úkoly vyrovnával a pravidelně je překračoval. I když v letošním roce je situace poněkud odlišnější - resort má s plněním úkolů státního plánu značné problémy je možno předpokládat, že usilovná péče resortu a jeho podniků, se kterou jsme se při jednáních, kontrolách i průzkumech setkávali, se projeví ve splnění nejen objemových, ale i ekonomických ukazatelů podle potřeb našeho národního hospodářství.

Dáte mi jistě za pravdu, že na trhu se objevila řada dříve chybějících výrobků lehkého průmyslu, např.ložní tkaniny a ložní prádlo, nitě, pletené rukavice, lněné a pololněné utěrky a ručníky, látací a pletací příze, hokejové hole, lyže, sáně, usňové rukavice, užitkové sklo a porcelán včetně talířů a hrnků, svitkové černobílé filmy, veloduše a velopláště apod. Výrobky jsou v různých cenových relacích a mohlo by být z čeho vybírat. Přesto se mi zdá (a není to jen můj poznatek), že značná část především textilního zboží trpí uniformitou, šedí a lidově řečeno chybí větší pestrost a "šmrnc". Řada výrobků při srovnání s dovezenými zaostává v účelnosti, pestrosti, doplňcích apod. Zdůvodnění, že vyvážíme stejně dobré a atraktivní výrobky, neprospěje ke spokojenosti zákazníků, pokud nejsou k dostání. Spíše naopak.

K tomu, aby se zhotovil kvalitní, žádaný a dobře prodejný výrobek, jak dobře víme, je zapotřebí mimo pracovní síly také surovina, energie a výkonný stroj, respektive progresívní technologie. A právě tento úsek, jak se já i ostatní poslanci našeho výboru domníváme, je tím slabým článkem, neumožňujícím dosahovat u celé řady výrobků prvotřídní jakost a žádanost. Je příčinou nejen nižšího zhodnocování surovinových, materiálových a energetických vstupů do výroby, vyšší spotřeby náhradních dílů a značného objemu údržbářských prací. Zanedbatelné nejsou ani náklady na opravu vadných výrobků a reklamace a ve svém souhrnu dopad na efektivnost jejich odbytu.

Po zářijovém jednání výboru o dodávkách spotřebního zboží do Sovětského svazu jsme na kvalitu výrobků znovu narazili. Zaměřil jsem se proto při přípravě na dnešní schůzi na tuto oblast v n. p. Mosilana, Vlněna a Nábytkářský průmysl Brno. Jde o známé podniky s dlouholetou tradicí výroby vlněných tkanin, koberců a nábytku. Ověřil jsem si, že to, co jsem uvedl, platí i u těchto závodů: Řada základních strojů má vysoký věk a přesto stále vyrábí. Např. valchovací stroje v n. p. Mosilana jsou z r. 1898. Nepřeslechli jste se, jsou z konce minulého století. Dále z let 1915, 1920, 1930 a nejnovější stroj naší výroby je z roku 1978. Podobně je tomu ve Vlněně, v závodě Svitávka, kde pracují v přádelně mykací stroje, dožívající se 96 let stáří. Udržení výroby na takovém zařízení klade značně vysoké nároky jak na dělnice, tak údržbáře a zásobovače a nakonec se to často projevuje i v kvalitě výrobků.

Není tomu tak samozřejmě jen u brněnských závodů. Jak jsem si zjistil z podkladů, opotřebení základních prostředků v textilním, polygrafickém, dřevařském, ale i dalších úsecích je nejvyšší na území ČSR. Udržení výrobních fondů resortu průmyslu v provozuschopném stavu si vyžádalo jen v roce 1984 částku 7,6 mld Kčs nákladů na údržbu. Není to částka malá a pochybuji o tom, zda je použita účelně, vynakládají-li se prostředky na údržbu zastaralých, plně opotřebených základních prostředků. Zde je třeba uvažovat o urychleném vyřazování a likvidaci zastaralého zařízení s cílem prosadit do výroby novou, progresívní výrobní techniku a technologii. S ohledem na omezené investiční prostředky, jak jsme se dozvěděli na jednání, je však třeba počítat s tím, že rozhodující kvalitativní změny v reprodukci základních prostředků nebude možné v resortu v nejbližším období uskutečnit.

I když je to závažné, nemělo by se ale spoléhat jen na to, že se všechno vyřeší zásadní obměnou výrobního zařízení. To jistě ne. Jsem toho názoru, že takovým nedoceněným pohotovým zdrojem, nenáročným na investice, který může řešit problémy, je zde racionalizace práce. Ta se však ještě /a je o tom dosti dokladů/ v žádoucí míře u mnoha podniků nedocenila. Právě v této oblasti musí podniky využít všech možností, počínaje vývojem a technickými kádry, přes prototypové a realizační dílny i pracující k tomu, aby i při problémech, které jsou s naším strojírenstvím, vyzkoušené a ověřené věci ať už u nás nebo v zahraničí realizovaly.

Schopné lidi k tomu máme. Je jim třeba dát plnou podporu, a to nejen finanční, ale i morálně je ocenit.

Tento požadavek je důležitý proto, že i výrobky spotřebního průmyslu jsou při srovnání s vyspělými producenty často materiálově a mzdově náročnější, chybí jim původnost i kvalita. Tuto skutečnost je možné dokumentovat na vývozu do nesocialistických zemí. Např. u výrobní hospodářské jednotky Sklo-Union činila dotace na 690 mil. Kčs vývozního úkolu 319 miliónů; vlnařský průmysl byl dotován na 1 miliardu vývozu 490 milióny Kčs a u polygrafie činila dotace asi 67 %. Toto je oblast, se kterou se musí podniky, VHJ, ale i resort nemilosrdně poprat.

Na jedné straně jsou nářky nad omezenými investicemi, nad tím, kolik pozornosti je třeba věnovat starým strojům, ale na druhé straně, co nové investice? Musím připomenout, že zde také není všechno v pořádku. Je třeba věnovat daleko větší pozornost uvádění nových kapacit do provozu a včasnému dosahování projektovaných parametrů. Zatím se to plně nedaří. Ze zjištění výboru lidové kontroly tomu tak není např. u Vertexu Litomyšl, u výroby barevných obrazovek, bezpečnostních skel v Konexu, u Chezakarbu a dalších. V tom všem jsou ještě rezervy, které čekají na využití. A nejen to. Resorty, VHJ i podniky se musí urychleně soustředit na odstranění problémů a využití všech rezerv ke zlepšení letošního stavu hospodářského rozvoje a především k nástupu do příští pětiletky.

Soudružky a soudruzi, protože resort průmyslu má letos vážné problémy s plněním plánu a úkoly, které před ním stojí, jsou velice náročné, domnívám se, že jsme zcela správně ve výboru doporučili urychlení dynamického rozvoje resortu. Neodkladně realizovat vědeckotechnické poznatky, orientovat se na zvýšení užitečných vlastností výrobků, jejich kvalitu a inovaci ve vyšších řádech, pružněji přizpůsobovat strukturu výrobních kapacit potřebám vnitřního a zahraničního trhu. Dále včas uvádět nové výrobní kapacity do provozu a dosahovat projektované parametry, podněcovat iniciativu pracujících ke splnění, respektive překročení úkolů, včetně skluzů ze začátku letošního roku, a to s maximální orientací hmotné zainteresovanosti podle zásluhovosti. V širším rozsahu uplatňovat principy mezinárodní vědeckotechnické spolupráce se socialistickými státy, zejména se Sovětským svazem.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Václavu Michalcovi. Slovo má poslanec František Antony a připraví se poslanec Bohumír Rosický.

Poslanec František Antony: Vážené soudružky, vážení soudruzi, jak bylo konstatováno ve zpravodajské zprávě, programovému prohlášení vlády ČSR jsme v roce 1981 vyslovili plnou podporu. Přihlásili jsme se jako poslanci k jeho obsahu a také se všude zasazujeme o jeho důslednou realizaci. Na dnešní schůzi nám podala vláda již druhý odpočet za toto volební období. Je o to závažnější, že se nacházíme těsně před koncem 7. pětiletky, v přípravě na 8. pětiletku a zároveň vstupujeme do období závěrečných příprav na XVII. sjezd naší strany.

Na 15. zasedání ÚV KSČ bylo zdůrazněno, že strana soustřeďuje veškeré úsilí především na řešení klíčových otázek hospodářského a sociálního rozvoje. V souladu s tím i v našem výboru pro plán a rozpočet jsme v přípravě na dnešní jednání věnovali největší pozornost právě těmto otázkám.

Soudružky a soudruzi, současné úkoly vyžadují rychlejší postup intenzifikace ekonomiky, především potom výroby. Musíme se však vyvarovat důsledně všech chyb a nedostatků, které jako poslanci stále na mnoha místech registrujeme. Jak jsme mohli konstatovat na výboru, jsou to často nedostatky subjektivního charakteru, k jejichž odstranění není třeba dodatečných prostředků ani časově náročných opatření, ale které nás stojí nemalé prostředky, pokud se neřeší. Jsou to případy investic, které reagují na existující neuspokojené požadavky trhu, ale nevycházejí přitom z reálně ověřených a stanovených potřeb. Jako příklad může sloužit zakoupení moderních linek na devizově návratný úvěr na výrobu monočlánkových baterií v Baterii Slaný. Dnes tato investice není plně využita, protože není předpokládaný zájem ze strany obchodu, a podnik má starosti s odbytem. Nese samozřejmě všechny negativní dopady. Ale negativní dopady pocházejí z toho, že nebyl dostatečně kvalifikovaně proveden průzkum potřeb a že byly věnovány prostředky na něco, zčásti by se dalo říci zbytečného. Dnes je nese i celá naše společnost.

Podobné příklady bych mohl uvádět i odjinud. V oboru potravinářského průmyslu, ve kterém pracuji, vznikají např. takovéto problémy i v důsledku nedostatečné koordinace postupu mezi výrobci v ČSR a SSR. Hlavní příčinou podobných nedostatků je nekomplexní a nedůsledný přístup k zajišťování potřeb. Nám již nemůže jít pouze o zajištění potřeb, ať to stojí, co chce. Musíme je umět zajistit co nejefektivněji. A to je problém, který vězí především v lidech, v řídících pracovnících, v jejich jednání a rozhodování.

Velká pozornost byla v programovém prohlášení vlády ČSR věnována bytové výstavbě. Ne všude a ve všem se zřejmě podaří beze zbytku splnit vyhlášené záměry. Jak jsem si ověřil při svém průzkumu např. v našem hlavním městě Praze, 8. pětiletý plán stanovil úkol 15 000 komunálních bytů. V rámci komunální bytové výstavby však rozplánování těchto bytů na jednotlivá léta bylo již podstatně nižší, a to o více než 2000 bytů. Očekávaná skutečnost za celou 7. pětiletku je ještě nižší zhruba o 300 bytů.

Když jsem si provedl podrobnější srovnání plánu a skutečnosti jednotlivých let této pětiletky, je zřejmé, že k neplnění přispívá i výrazně nerovnoměrné rozplánování úkolů. Tak se podařilo stavbařům předat v prvních třech letech pětiletky plánované počty komunálních bytů, ale již v roce 1984, kdy plán byl vyšší, se jej nepodařilo splnit, a jak ukazují dosavadní výsledky, je třeba se o splnění letošního úkolu obávat. Přitom jen na Praze 4, je evidováno více jak 5200 žádostí o byt z komunální výstavby a každý výpadek v plnění plánu je proto velmi citelný.

Velkou bolestí je také již plánem předpokládané nahromadění předávání bytů dodavateli v posledních někdy doslova okamžicích roku, což je typické pro Prahu. V tomto směru zazněly na našem výboru oprávněné připomínky a předkládám proto ministru stavebnictví ČSR podnět, aby se tento resort spolu s NVP zabýval problematikou předávání bytů v Praze s cílem předávat hotové byty rovnoměrně během celého roku. Je to jistě jeden z předpokladů lepší kvality odevzdávaných bytů, která je často a oprávněně kritizována. Přitom problém, o kterém jsem hovořil, není jen věcí dodavatele. Svou roli musí sehrát i příslušný národní výbor, v tomto případě NVP.

Národní výbory vůbec mají na plnění programového prohlášení vlády významný podíl. Období, do kterého vstupujeme, bude mimo jiné charakterizováno přípravou nových volebních programů NF, ale bude se také hodnotit končící volební období. Je třeba využít všech dobrých zkušeností a poučit se z toho, co se nám nedařilo dosud s plným úspěchem plnit, aby další období bylo ještě úspěšnější.

V oblasti činnosti národních výborů je široké pole působnosti ve spolupráci s hospodářskými organizacemi a podniky. V souladu s tím, jak pokračuje realizace závěrů 6. zasedání ÚV KSČ, jsou k tomu vytvářeny stále příznivější podmínky i v platných předpisech, i když ne ve všech oblastech, jak o tom hovořil soudruh Burian.

Praha 4, kde je můj volební obvod, je největším obvodem v Praze. Z toho se odvozují i určitá specifika. Ve své řídící a organizátorské práci se ONV zaměřuje na konkrétní dohody s podniky na svém správním území. Přitom není ustavena ředitelská rada. A jak je zde vidět, vůbec neschází.

V současné době je uzavřeno 77 dohod s podniky. Vesměs jsou tyto dohody vysoce účinné. Tyto jasně a konkrétně formulované dohody zajišťují splnění řady úkolů volebního programu NF, ale nejen to. Jak se ukázalo v letošní náročné zimě, spolupracující organizace se velmi iniciativně, za řízení ONV, účastnily na odstraňování následků mrazu, na likvidaci havárií na školských a zdravotnických zařízeních. Tato pomoc byla o to účinnější, že byla provedena rychle bez dalších následných ztrát.

Kromě těchto aktivit a iniciativ se Podařilo ONV v Praze 4 zorganizovat a rozšířit spolupráci přímo na místo bydliště, tedy na konkrétní spolupráci mezi občanskými výbory a závody. V současné době je již uzavřeno na 345 dohod mezi občanskými výbory a podniky v místní působnosti těchto občanských výborů. Tato, podle mých informací, dosud v Praze ojedinělá nová iniciativa si jistě zaslouží pozornost a rozšíření.

Dovolte mi na závěr ocenit jednu, podle našeho názoru velmi závažnou iniciativu vlády ČSR, která se stále intenzívněji zabývá problematikou řízení komplexního rozvoje jednotlivých územních celků v ČSR. V důsledném prosazování územně výrobního principu, ve vytváření společensko-územních komplexů, v plánovitém zajišťování jejich harmonického a vyváženého vývoje spatřujeme totiž jeden z podstatných předpokladů úspěšného postupu intenzifikačního procesu. Děkuji za pozornost. /Potlesk./