Na příkladu Československé spartakiády 1985 se ukázalo, jak perspektivní spojení představuje tělovýchova, sport a kulturní aktivity všeho druhu. Nejen v poslední době, nýbrž v delším časovém intervalu si děláme starosti, jak dále ve sféře zábavného umění a společenské zábavy. Zábavné žánry, zvláště hudební, jsou předmětem sporů, polemik a střetů nejen generačních. Jde o velmi citlivou oblast s velkými dopady na mladou generaci, oprávněně je upozorňováno na snahy o zneužití této sféry k protispolečenské činnosti. Vážíme si veškeré dosud vykonané práce, na níž má významný podíl ministerstvo kultury ČSR, ale klademe si otázku, zda bychom k řešení tohoto problému neměli přistoupit komplexně a využít všech pozitivních zkušeností, včetně přípravy, průběhu a výsledků letošní spartakiády. Vždyť zábavné umění není jen záležitostí řízení resortu kultury, ale také masových sdělovacích prostředků. Své zásadní slovo by k tomu měly říci rovněž Revoluční odborové hnutí, Socialistický svaz mládeže a resort školství.

Druhá zkušenost má těsnou vazbu na profesionální umění, kde při uskutečňování kulturní politiky strany a socialistického státu plní mimořádně významnou roli umělecké svazy. Jsou hlavními činiteli v péči o ideově výchovnou práci v tvůrčí frontě i o rozvoj umělecké tvorby v duchu marxisticko-leninských principů. Jejich členskou základnu tvoří nejlepší umělecké síly všech generací. Činnost svazů je skutečně mnohostranná a zasluhuje uznání. Svazy vytvářejí aktivy a kluby mladých a začínajících umělců, přicházejí s cennými podněty pro oblast estetické a umělecké výchovy a rozvíjejí internacionální svazky naší umělecké fronty. Nikoliv náhodou bylo dosaženo tak výrazných výsledků v umělecké tvorbě a tvořivých kulturních aktivitách pracujících a mládeže právě v roce 40. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Bylo by dobré tuto aktivitu, motivovanou významným výročím, v současném a budoucím období promyšleně rozvíjet v další angažované činnosti všech našich uměleckých svazů.

Na závěr mi dovolte, vážené soudružky a soudruzi, abych jménem kulturního a školského výboru doporučila České národní radě schválit zprávu vlády ČSR o plnění jejího programového prohlášení. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Naděždě Křenové, slovo má poslanec Václav Zýka, připraví se poslanec Antonín Slavíček.

Poslanec RNDr. Václav Zýka, DrSc.: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zpráva o plnění programového prohlášení vlády stručně konstatuje, že ekonomika řízená vládou ČSR se na vývozu ČSSR podílí plnou čtvrtinou, přičemž export do nesocialistických zemí představuje 43 % celkového vývozu ČSSR. Tato skutečnost zasluhuje zvláštní pozornosti sama o sobě, zvláště pak přihlédneme-li k tomu, že jde většinou o průmyslová odvětví, která v minulých letech nebyla přednostně budována pro plnění exportních úkolů. Nesporný úspěch ještě zvýrazňují vnější podmínky, za kterých bylo těchto výsledků dosaženo. Oprávněnou hrdost nad významným podílem naší ekonomiky v celkovém čs. vývozu však nutně snižuje úroveň dosahovaných cen na kapitalistických trzích.

V hlavních směrech hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR na léta 1981-1985 je mj. obsažen důležitý úkol pro všechny stupně řízení v této oblasti: soustavně posilovat exportní schopnost výroby a efektivnost zahraničního obchodu. Splnění tohoto úkolu je v prvé řadě podmíněno prohloubením cílevědomé součinnosti a spolupráce výrobní sféry a zahraničního obchodu.

Z toho vycházela i vláda ČSR při stanovení svého programu na tuto pětiletku, když si v této oblasti dala za úkol: "v zájmu zvyšování exportní schopnosti našich výrobků podporovat součinnost výrobních podniků a organizací zahraničního obchodu a efektivní formy spolupráce na třetích trzích".

V souvislosti s tímto úkolem a přirozeně v přímé spojitosti s plněním vývozních úkolů ekonomiky řízené vládou ČSR, jsme se ve stálé pracovní skupině předsednictva České národní rady zaměřili právě na ověření, jak tato spolupráce probíhá. Vybrali jsme k tomu tři VHJ řízené ministerstvem průmyslu ČSR a jejich partnery - příslušné podniky zahraničního obchodu: VHJ Jablonecká bižuterie a PZO Jablonex, VHJ Bavlnářský průmysl a PZO Centrotex a konečně VHJ Lachema a PZO Chemapol.

Analýzou poznatků získaných u všech uvedených organizací jsme dospěli k jednoznačnému závěru, že všechny úkoly a problémy, které jsou schopny společným úsilím vyřešit, řeší a úkoly plní. Spolupráce VHJ a PZO má ve všech případech vysokou nebo alespoň velmi dobrou úroveň, existuje úzký kontakt mezi pracovníky obou organizací na všech stupních. Společná programová a koncepční činnost není úplně na stejné úrovni, rozvíjí se však uspokojivě. Pozornost si zasluhují výsledky experimentu probíhajícího ve VHJ Bižuterie a PZO Jablonex, jehož podstatou je neúčetně prováděná úprava ukazatelů rozhodujících pro hodnocení plnění plánu o propočet tzv. "efektu z vývozu". Součástí experimentu je i prohloubení devizové zainteresovanosti proti obecně platnému systému - rozhodně by stálo za to zvážit možnosti eventuálního rozšíření zkušeností těchto dvou organizací na některá jiná odvětví zpracovatelského průmyslu.

Každá z organizací má však problémy, které není schopna vyřešit a právě ty jsou pro exportní výkonnost a efektivnost rozhodující. Nejde zdaleka o problémy nové, ale protože nebyly a nejsou soustavně řešeny, prohlubují se, zhoršují naše pozice na zahraničních trzích a ve svém důsledku zpomalují rychlost růstu celé naší ekonomiky.

Vůbec nejvážnějším problémem jsou investice. Textilní průmysl, který v minulosti příliš prostředků pro modernizaci zrovna nedostával, protože nebyl budován pro zajišťování exportních úkolů, je však zajišťuje v neustále rostoucí míře, ale přidělované investiční prostředky nestačí ani na prostou reprodukci. Toto odvětví významnou měrou využívá devizově návratné úvěry a důsledně zajišťuje výrobu ve třísměnném provozu, aby mohly být ve stanovených lhůtách zaplaceny stroje na tyto úvěry zakoupené. Tímto způsobem však nelze řešit všechno, to není v silách VHJ, a tak není divu, že existují provozy s budovami a zařízením pocházejícími dokonce i z minulého století.

Podobně je tomu i ve VHJ Jablonecká bižuterie. V k. p. Precióza v Jablonci převládá ruční práce, ale výkonně jednoúčelové stroje jsou i zde naprosto nepostradatelné. Stroje používané na broušení jsou staré až padesát let. Pro potřeby vlastního rozvoje obdržel podnik za tuto pětiletku jen tři desetiny procenta vyprodukovaných deviz a z takového podílu toho asi moc nezmodernizoval.

Před poněkud jiným problémem stojí VHJ Lachema, zřízená pro tzv. malotonážní chemickou výrobu. Tato VHJ nemá pro svůj výrobní program potřebná zařízení a protože chemické strojírenství není připraveno na změnu struktury výroby, VHJ Lachema se vážně zabývá otázkou zřízení vlastního strojírenského podniku.

Druhým největším problémem v oblasti spolupráce výroby a zahraničního obchodu je skutečnost, že záměry plánů nejsou účinně propojeny ekonomickými nástroji. Finančně ekonomické nástroje zahraničního obchodu nejsou dostatečně orientovány na ty faktory, které jsou rozhodující pro efektivnost. Rozdílový ukazatel, závazný pro plánování a hodnocení efektivnosti, vykazuje řadu zkreslení objektivního i subjektivního charakteru. Franco-cena je zkreslena inflačními vlivy, dále úroky z úvěrových prodejů, celními sazbami, měnovými kursy a teritoriálním zaměřením vývozu. Velkoobchodní cena, jejíž úprava není pružná, zkresluje výši rozdílového ukazatele. Vývozní a dovozní úkoly dané státním plánem je třeba mezi organizacemi výroby a zahraničního obchodu již od počátku plánovacího období vzájemně provázat a obě tyto složky musí mít stejnou odpovědnost za jejich efektivní naplňování, a to každý na svém úseku.

Důležité také je, aby byly vytvořeny takové formy osobní a podnikové hmotné zainteresovanosti, které by zvýšily zájem o trvalý růst efektivního vývozu. Je to nepříjemné zjištění, ale poznatky pracovní skupiny ukázaly, že přes různá opatření v oblasti ekonomických nástrojů byla někdy důsledkem jejich finančního dopadu spíše ztráta zájmu VHJ na zvyšování exportu. Opakovaně zjišťujeme, že stačí jeden nesprávně zvolený ekonomický ukazatel, který potlačí pozitivní působení všech ostatních, včetně iniciativy lidí.

Další velkou bolestí výroby jsou normativy zásob surovin i hotových výrobků. Např. bavlnáři často pracují se surovinou, která je na skladě a ne s takovou, která je nejvhodnější pro určitou výrobu. Zaměňují se tak jednotlivé druhy bavlny, jejichž cenové rozdíly by neměly být zanedbatelné.

U bižuterie jde zase o zásoby hotových výrobků. Je to módní a sezónní zboží, poptávka má výkyvy. S ohledem na to, ale i vzhledem k nedostatku pracovních sil v tomto odvětví, by bylo účelné mít zásoby jak hotových výrobků, tak polotovarů pro konjunkturální období, kdy výroba nestačí uspokojit bez zásob požadavky zahraničního obchodu a zakázky musí být odmítnuty.

U VHJ Lachema se povolená zásoba hotových výrobků rovná třídenní výrobě, ale např. konkurenční firma v NSR má na skladě zboží, které představuje 40 - 50 % ročního obratu. Komu se lépe obchoduje, kdo může rychleji reagovat na požadavky zákazníka, je nasnadě.

Jistě by nebylo správné škrtem pera povolit všude vysoké zásoby surovin a hotových výrobků. Je ale třeba přistupovat k tomuto problému pružněji a přibližovat podmínky našich exportujících podniků zahraničním podnikům konkurenčním.

Zdánlivě podružná se může zdát otázka obalové techniky. Na toto téma jsme toho slyšeli na půdě ČNR již mnoho a ještě víc ve výrobě pracující pro export. Z našich konzultací jednoznačně vyplynulo, že se situace nejen nelepší, ale dokonce zhoršuje. Na straně jedné chceme a musíme zvyšovat kvalitu výrobků, zvyšovat export a jeho efektivnost, na straně druhé konečný výsledek snižují množící se reklamace na obaly a jejich vzrůstající dovoz z kapitalistických států. Problematika obalů je známá, zanalyzovaná, ale provedená opatření jsou zřejmě málo účinná. Budeme muset v ČNR tento a podobné problémy důrazněji připomínat a vyvíjet větší aktivitu pro jejich řešení a vyřešení.

Vážené soudružky a soudruzi, existuje ještě řada dalších problémů, které výrobu a vývozní společnosti tíží - bylo by možno dlouze hovořit o otázkách propagace, služebních cest do zahraničí, výsledcích konfrontace našich a zahraničních výrobků, o kvalifikaci pracovníků zahraničního obchodu, o dosahovaných cenách na zahraničních trzích a mnoha jiných poznatcích; nejsou to otázky podružné, ale nelze je zde rozebírat.

Myslím, že celou diskutovanou problematiku možno shrnout asi takto:

Ve vzájemné úzké spolupráci a iniciativě výroby a zahraničního obchodu se jistě ještě najdou rezervy, ale jejich odkrytí a doplňující iniciativa pracovníků není úměrná úkolům. Je prostě třeba jim pomoci při řešení některých složitých problémů, především technického rozvoje, současně však prosazovat kritéria hodnocení, která platí ve světě, nespokojovat se s dosaženým a prosazovat přednosti socialistické výroby. Požadavek vysoké kvality je požadavkem obecným, v exportní výrobě a v zahraničním obchodě v podmínkách tvrdé konkurence velmi kategorickým. Prohloubit je třeba i informatiku - jejím výsledkem nemůže být jen prosté přizpůsobování se tomu, co už ve světě je, se zpožděným nabízením toho, co už konkurence dodává, co je na trhu běžné. To umožňuje stěží udržet si pozici, nic víc. Od OZO musíme žádat inspirativní náměty, znalost dlouhodobých trendů, kvalitní informace z cest, veletrhů, výstav atd., ale současně je nutné všeho získaného patřičně využívat.

Součinnost výroby a zahraničního obchodu se musí realizovat ve zcela nových, přitažlivých, kvalitních a v prodeji vysoce ekonomicky efektivních výrobcích, které posílí naše postavení na světových trzích.

Pracovní skupina předsednictva ČNR pro zahraniční vztahy při průzkumu diskutované problematiky dospěla k závěrům, které plně odpovídají příslušným pasážím zprávy o plnění programového prohlášení vlády ČSR. Bezvýhradně podporujeme úmysl vlády podpořit modernizaci a urychlit rozvoj jí řízených odvětví. Ta si to vzhledem k trvale vysokému podílu ekonomiky ČSR na plnění vývozních úkolů zasluhují a v zájmu splnění budoucích úkolů je to bezpodmínečně nutné.

Soudružky a soudruzi, ve zprávě o plnění programového prohlášení vlády upoutá pozornost každého z nás nejvíce to, co se týká vlastního působení nás jako jednotlivců, co je adresováno nám, každému z nás jako jednotlivci. Já jsem se v souvislosti s diskutovanou problematikou zvlášť zamýšlel nad větou, která je sice adresována výrobě, kterou však je možno aplikovat na veškerou naši činnost. Ta věta přímo souvisí s mým diskusním příspěvkem. A já jsem nenašel lepší větu, kterou bych svůj diskusní příspěvek mohl uzavřít: "Rozhodujícím měřítkem nemůže být jen to, v čem jsme dnes lepší než včera nebo před pěti lety, ale přední místo v mezinárodním srovnání". /Potlesk./