/Přerušenou schůzi České národní rady zahájil předseda České národní rady prof. ing. Josef Kempný, CSc., v 9.00 hodin./

Předseda České národní rady prof. ing. Josef Kempný, CSc., místopředsedové České národní rady Oldřich Voleník, Marie Jarošová, Zbyněk Žalman a JUDr. Čestmír Adam.

Členové vlády České socialistické republiky

předseda vlády Josef Korčák, místopředsedové vlády doc. RSDr. Ladislav Adamec, CSc., ing. Zdeněk Krč, CSc., ing. Stanislav Rázl a ing. František Šrámek, ministr financí ing. Jaroslav Tlapák, ministr práce a sociálních věcí RSDr. Emilian Hamerník, ministr průmyslu Miroslav Kapoun, dipl. tech., ministr zemědělství a výživy ing. Vladislav Třeška, CSc., ministr lesního a vodního hospodářství ing. František Kalina, ministr obchodu ing. Antonín Jakubík, ministr vnitra ing. Josef Jung, ministr spravedlnosti JUDr. Antonín Kašpar, ministr školství doc. Milan Vondruška, ministr kultury doc. JUDr. Milan Klusák, ministr zdravotnictví prof. MUDr. Jaroslav Prokopec, CSc., ministři Vlastimil Svoboda a Ladislav Kopřiva.

179 poslanců České národní rady podle prezenční listiny.

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Soudružky a soudruzi, zahajuji přerušenou schůzi České národní rady. Budeme pokračovat v rozpravě ke zprávě vlády České socialistické republiky o plnění programového prohlášení. Dávám slovo poslanci Václavu Burianovi.

Poslanec Václav Burian: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, soudružka místopředsedkyně Jarošová ve své zprávě společné zpravodajky již zdůraznila mimořádnou pozornost, kterou nejvyšší stranické a státní orgány věnovaly v uplynulém období zvýšení úlohy národních výborů a prohloubení účinnosti jejich práce.

K zabezpečení linie dané XVI. sjezdem KSČ a závěry 6. zasedání ÚV KSČ byla schválena a je realizována celá řada opatření směřujících k posílení vlivu a zajištění výraznějšího podílu národních výborů na proporcionálním rozvoji jimi spravovaných území, ke zkvalitnění úrovně výkonu státní správy a k účinnějšímu zajišťování občanských potřeb. Společně s vládou ČSR a dalšími orgány jsme se i my podíleli na vytvoření legislativních, organizačních a řídících předpokladů k tomu, aby tato opatření mohla být postupně uváděna do praxe.

Když jsme ve výboru projednávali návrhy novelizace zákona o národních výborech, když jsme se zabývali otázkami rozšíření působnosti a pravomocí národních výborů - především základního stupně, když jsme diskutovali o nutnosti přiblížení výkonu státní správy občanům a o mnoha dalších problémech, věděli jsme, že konečné splnění všech těchto opatření a jejich plné uplatnění v praxi nelze realizovat přes noc. Že jedině dlouhodobé a soustavné úsilí řídících orgánů i samotných národních výborů přinese očekávané a potřebné výsledky.

V tomto roce na úrovni mnoha orgánů hodnotíme, jak se podařilo prosadit růst podílu národních výborů na zabezpečování politických a hospodářských úkolů naší společnosti, na uspokojování sociálních a kulturních potřeb obyvatelstva. Jak dokazují dosažené výsledky, lze dnes bez nadsázky říci, že se udělal velký kus práce.

Rozvíjející se úspěšná činnost místních národních výborů ve většině střediskových obcí dokládá správnost a odůvodněnost tvorby sítě střediskových obcí. Ukazuje se, že přesun působnosti na národní výbory základního stupně se podařilo provést poměrně pečlivě a dobře, že již v krátké době přispěl k posílení postavení národních výborů základního stupně i přiblížení výkonu státní správy občanům.

Pečlivější a promyšlenější příprava jednání plenárních zasedání národních výborů, zvýšení aktivity volených orgánů, snaha o prosazení větší koncepčnosti a objektivity při přípravě dlouhodobých plánů rozvoje měst a obcí, realizace řady opatření vedoucích ke zkvalitnění a zintenzívnění práce aparátu národních výborů, zlepšení výkonu státní správy, určité zvýšení úrovně, rozsahu a kvality služeb poskytovaných obyvatelstvu jsou nespornými úspěchy, kterých se v důsledku zvýšené pozornosti věnované práci národních výborů podařilo dosáhnout.

Provedená hodnocení však kromě kladného ocenění dosažených úspěchů nasvědčují i tomu, že jak ve vlastní činnosti národních výborů všech stupňů, tak v řídící a metodické činnosti resortů ještě existují rezervy, především v důslednosti a včasnosti uplatňování některých záměrů a plnění konkrétních úkolů. Těmto "slabším místům" je nezbytné věnovat soustředěné úsilí v dalším období. Chtěl bych vás nyní seznámit s některými připomínkami, které vyplynuly z posledních jednání našeho výboru a z poslaneckých průzkumů.

Zodpovědnost národních výborů za komplexní ekonomický a sociální rozvoj územních obvodů s sebou přináší očekávané rozšíření jejich vztahů k ústředně řízeným organizacím působícím v těchto obvodech. V řadě míst se rozvíjí dobrá vzájemná spolupráce. Přispívají k tomu v neposlední řadě tzv."ředitelské rady", s jejichž pomocí se prosazuje účast podniků na řešení většiny problémů měst a obcí. Je škoda, že tomu tak není ve všech případech a ve všech místech.

Velice diskutovaná je v poslední době otázka sdružování prostředků a činností. Z tohoto místa se již ve včerejší diskusi této problematiky dotkla poslankyně Patejdlová. Fakt, že došlo k velmi podstatnému snížení objemu sdružování, nelze ale klást za vinu jen nedostatečné aktivitě národních výborů. Plně oprávněný důraz na splnění všech ekonomických úkolů přece nemůže vést podniky k takovému postoji, že budou považovat za podstatné jen plnění plánu a nic víc, bez ohledu na pomoc při zajištění dobrých životních podmínek a potřeb v místech, kde žijí i jejich pracovníci. Bohužel se na tomto úseku projevují velmi rozdílné přístupy organizací. Často jsou navíc komplikovány nezájmem nadřízených složek o sdružování i v těch případech, kde v místě závodu je ze strany vedení snaha o angažovaný, uvědomělý přístup k potřebám rozvoje místa. Je zřejmé, že v dalším období bude tedy zapotřebí ještě důsledněji vyžadovat od resortů, aby jednoznačně a soustavně vedly své podřízené organizace ke společensky odůvodněné pomoci národním výborům při rozvoji a zvelebení měst a obcí.

Je třeba však také říci, že některé městské národní výbory nevyžadují od podniků plány ekonomického a sociálního rozvoje, i když by to měly dělat, a podniky je samy také nepředkládají, i když by to také měly dělat. Stav není v tom dobrý a bylo by škoda si něco jiného namlouvat. Vždyť srovnáme-li sdružené prostředky v minulé pětiletce - a to se o této otázce málo hovořilo - s tím, kolik prostředků bylo sdruženo v ČSR v 7. pětiletce, kdy bylo téměř módou o sdružování prostředků hovořit, tak výsledek je podstatně horší a vidíme, že bude třeba mnohé přehodnotit, mnohé urychleně i v souvislosti s prací na volebních programech Národní fronty.

Další oblastí, v níž resorty zůstaly národním výborům ještě "něco" dlužny, je tolikrát diskutovaná složitost právních úprav odvětví a nadměrná administrativní náročnost řízení. Vláda ČSR se v uplynulém období podrobně zabývala úrovní odborné a metodické pomoci svých resortů národním výborům.

Úpravy v souborech právních předpisů jednotlivých odvětví, provedené před dvěma lety, přinesly sice dílčí zjednodušení, ale národní výbory právem kritizují trvající neúměrnou složitost právních předpisů - zejména na úseku stavebního řádu, lesního a vodního hospodářství apod. Tato složitost pak zákonitě vede k častějším chybám při rozhodování.

Potřebný efekt také nepřineslo provedené snížení počtu hlášení a výkazů zpracovávaných národními výbory, neboť resorty si od nich stále vyžadují značný počet jiných písemností. S ohledem na rozsah praktických činností zajišťovaných národními výbory je třeba, aby resorty vyžadovaly písemné zprávy a podklady jen v případech opodstatněných potřeb a za předpokladu jejich maximálního využití pro řídící práci. Bohužel, dosud tomu tak není.

V souvislosti s uvedenými nedostatky se ukazuje potřeba i nadále důsledně prosazovat požadavek na zkvalitnění stylu a metod práce ve státní správě. Na rozdíl od konkrétních výsledků racionalizačního úsilí v průmyslových organizacích se výsledky racionalizačního procesu ve státní správě vyjadřují jen velmi obtížně. Praxe a poznatky národních výborů však ukazují, že přes činnost mnoha racionalizačních komisí a četnost racionalizačních opatření se řídící procesy zjednodušily převážně jen dílčím způsobem.

Zvýšení rozsahu působnosti národních výborů s sebou přineslo nové činnosti a s nimi zvýšené nároky na jejich zabezpečování pracovníky aparátu národních výborů. Navíc celá řada resortů stále přichází s novými požadavky na zajištění dalších činností národními výbory - např. na úseku péče o zemědělský půdní fond, pro zřizování vodohospodářských inspekcí, v oblasti kontroly a plnění úkolů na úseku energetiky apod. Po provedeném snížení systematizovaného počtu pracovníků aparátu je třeba otevřeně přiznat, že na mnoha místech se národní výbory skutečně obtížně vyrovnávají s kádrovým zajištěním plnění všech svých úkolů. Jedinou cestu ke zlepšení je v současné situaci možno hledat ve zvýšení kvalifikace aparátu, v získávání nových schopných a odborně vysoce fundovaných pracovníků.

Otázky kádrového vybavení svého aparátu národní výbory uvážlivě a většinou operativně řeší. Výraznou pomocí v tomto úsilí by jim však bylo dopracování též způsobu odměňování srovnatelného s řešením mzdových systémů v ostatních organizacích našeho národního hospodářství.

Vážené soudružky a soudruzi, ve svém vystoupení jsem se věnoval skutečně jen několika vybraným problémům. Dalo by se hovořit o mnoha dalších, které s sebou přináší široký rozsah činností zajišťovaných národními výbory. V zájmu vytvoření podmínek pro další zefektivnění práce národních výborů by bylo zapotřebí dopracovat jejich řešení.

V mnohém by bylo možné kritizovat i vlastní činnost národních výborů. Ať už se jedná o pomalý a nestejně intenzívní postup při rozšiřování hospodářské základny městských národních výborů a plnění jejich dalších povinností při rozvoji měst, nebo zlepšení hospodaření s bytovým fondem, jeho údržby a modernizace, zajištění vysoké kvality služeb poskytovaných občanům i služeb veřejných.

Jsou i oprávněné kritické připomínky k určité části pracovníků aparátu, která se odcizila člověku, jeho starostem a problémům, která pracuje rutinérsky anebo prostě zpohodlněla. A stejně nesprávné je vytváření představy sdělovacími prostředky, že za vše může národní výbor a že národní výbory mají neomezené možnosti řešit problémy života obcí a měst.

V neposlední řadě musí národním výborům jít o zvýraznění politickoorganizátorské práce k dosažení široké účasti občanů na správě celospolečenských záležitostí, k takovému výchovnému působení, aby každý cítil svoji osobní spoluodpovědnost za vytvoření dobrých životních podmínek a za rozvoj a krásu své obce, svého města. Ani v tomto se práce plně nedaří.

Již v úvodu svého vystoupení jsem naznačil, že otázky prohlubování postavení národních výborů a zvyšování účinnost jejich práce vyžadují k dosažení konečného cíle dlouhodobé a soustavné úsilí všech zainteresovaných orgánů a národních výborů všech stupňů. Myslím, že lze říci, že většina národních výborů v uplynulém období osvědčila svou snahu vyrovnat se se všemi nedostatky. K tomu jsou jim ze strany vlády ČSR a všech jejích resortů vytvářeny potřebné předpoklady a budou jistě vytvářeny i nadále. Jen cílevědomé, energické a trpělivé prosazování přijatých opatření povede ke splnění záměrů stanovených pro oblast národních výborů vrcholnými politickými orgány. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Václavu Burianovi, slovo má poslanec Jan Onderka, připraví se poslankyně Naděžda Křenová.

Poslanec Jan Onderka: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, programové prohlášení vlády ČSR si stanovilo také závažné úkoly v oblasti vědeckotechnického rozvoje. Pozornost České komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj se proto v souladu s programovým prohlášením vlády soustředila především na:

- koncentraci kapacit výzkumné a vývojové základny na rozhodující směry technického rozvoje,

- zkracování doby řešení úkolů státního plánu a

- ve spolupráci s resorty na urychlení zavádění výsledků výzkumu a vývoje do praxe.

Výsledky tohoto působení, jak je patrno z podkladů, které jsem měl k dispozici, se projevily ve zkracování průměrné doby řešení úkolů z 5,3 roku v počátku pětiletky na 4 roky v současném období. Důsledek tohoto tlaku na překračování realizace výrobkových a technologických výstupů se projeví překročením realizovaných výstupů v hodnotě cca 5 mld Kčs. Je to jistě potěšitelný výsledek. Tím se ovšem vyčerpaly snadno dostupné rezervy, které jsou jen menší a snazší částí úkolů uložených 8. zasedáním ÚV KSČ. V tom širokém záběru uplatňování a využívání VTR, jak mělo citované usnesení na mysli, k zásadnímu obratu ještě nedošlo.

Nepodařilo se dosud dosáhnout zásadního zvratu v myšlení řídících pracovníků na nejrůznějších stupních a jejich přístupu k inovačnímu procesu. Nejsou dosud vytvořeny podmínky pro urychlení inovačního procesu, a to ani po metodické stránce. Novelizace předpisů realizujících inovační proces probíhá dosud velmi pomalu a ani nové myšlenky v tomto předpisu tento proces prakticky neovlivnily. Dlouhý realizační cyklus nadále způsobuje naše zaostávání v technické úrovni výrobků, čímž se nejen podstatně snižuje naše konkurenční schopnost ve vývozu, ale nezabezpečuje pestrost vnitřního trhu.

Jsem si vědom, že tyto otázky vyžadují určitou dobu, než se projeví výsledky přijatých opatření. Přesto chci upozornit, že ani v běžné výrobě v mnoha případech nedokážeme v minulosti dosaženou úroveň udržet. Např. v textilu došlo při zvýšení vývozu o 13 % ke zvýšení počtu reklamací o 27 %, přičemž reklamace při podrobnější analýze ukazují na pokles technologické kázně, pracovní disciplíny, nedostatečné vstupní, mezioperační a výstupní kontroly apod.

Jde zpravidla o nedodržení barevnosti odstínů, špatný potisk, nestálost vybarvení, nedostatky v adjustaci a nakonec i znehodnocení materiálu při jeho manipulaci. V konfekci pak se jedná o nekvalitní práci, jako např. zřasení ve švech, nestejné vzdálenosti knoflíků, rozdílná délka jednotlivých dílů atd. Z těchto důvodů nám např. kanadský zákazník vrátil dámskou šatovku za téměř 3/4 mil. Kčs, zákazník ze Spojených států vrátil pánská saka z n. p. Kras za 400 000 Kčs. Podobné případy je možné uvést z Keramiky, kde se počet reklamací zdvojnásobil a v chemickém průmyslu se opakují stejné závady po řadu let.

Otázka kvality se tak dostává v celém národním hospodářství, a tedy i v resortech průmyslu a stavebnictví, na první místo. I když je jí ze strany politických i hospodářských orgánů věnována značná pozornost, náprava se děje jen pomalu. Dokumentují to výsledky prověrek Výboru lidové kontroly. Z celkové hodnoty 18,2 mld Kčs kontrolovaného zboží na vývoz v roce 1984 byly označeny jako vadné dodávky za 3,1 mld Kčs, tj. asi 17%. Tato čísla hovoří sama za sebe.

Při poslaneckém průzkumu našeho výboru v Automobilových závodech n. p. Mladá Boleslav jsme se mohli osobně přesvědčit, jak nekvalitní díl z plastické hmoty, prakticky korunové hodnoty, může ovlivnit hodnotu finálního výrobku - automobilu, jehož cena je o několik řádů vyšší. Odpovědnost subdodavatelů za kvalitu své výroby je stále problematická, zejména tam, kde dochází ke kapacitní napjatosti a kde odběratel je tzv. "v rukou subdodavatele". Tím se dostávám k jednomu z nejzávažnějších jevů, jehož řešení pokračuje stále neuspokojivě, dělá velké problémy a je jednou z hlavních příčin všech kritizovaných negativních jevů ve výrobním procesu.

Konzervativní oblast, která se dost těžko mění, je změna myšlení odpovědných hospodářských pracovníků, zejména ve vztahu k vědeckotechnickému rozvoji. Stále ještě většina těchto pracovníků nepociťuje osobní odpovědnost za technický pokrok a nevěnuje dost úsilí k jeho urychlení. V průměru trvá inovační proces 6 - 8 let (je-li podmíněn investiční výstavbou), což v oblasti spotřebního průmyslu je příliš dlouhá doba, je proto udivující, že podniky neprojevují dostatečný zájem a už vůbec ne tlak na nové výrobky.

Tak např. Výzkumný ústav pletařský je autorem světové priority tzv. "integrovaných textilií". Jedná se o vhodné spojení klasických materiálů se syntetickými při optimálním využití vlastností obou těchto tkanin. Žádný z československých podniků zatím neprojevil zájem tento vynález realizovat. Výzkumný ústav pletařský nabídl proto tuto novinku prostřednictvím Polytechny zahraničním firmám. Bude-li ji některý z výrobců sportovních potřeb realizovat., získá tak celou řadu dalších trhů pro nové a kvalitní výrobky z tohoto našeho vynálezu. To je jeden z důkazů, jak nezájmem z jakéhokoliv důvodu o nové lze ztratit prvenství a tím možnost velké konkurence.

Československo jako sklářská velmoc má zvládnutou technologii tzv. triplexových okenních skel, o které je zájem nejen v cizině, ale které by měly významnou měrou naplňovat usnesení stranických orgánů k úsporám paliv, zejména jejich zavedením v bytové výstavbě. Využití a zavedení těchto pokrokových výrobků brání především byrokratický přístup k řešení realizace. Nejen Polytechna, ale řada pracovníků vědeckotechnické základny by mohla uvést řadu podobných příkladů, které svědčí o tom, že jsme dosud nevyužili všech možností, které nám nejen vlastní vědeckotechnický rozvoj poskytuje, ale jaké rezervy jsou skryté v mezinárodní spolupráci.

Soudružky a soudruzi, myšlenky 8. zasedání se stále ještě pomalu prosazují v praxi a čekají na své naplnění. Je proto povinností jak nás politických, tak hospodářských pracovníků na všech stupních řízení hledat všechny cesty k jejich uvedení do života. Stranou nesmí zůstat ani pracující. Tento kvalitativně nový směr - i když je náročný - je rozhodující cestou v rozvoji naší společnosti a je nutné trvale se jím zabývat. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof.ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Janu Onderkovi, slovo má poslankyně Naděžda Křenová a připraví se poslanec Václav Zýka.

Poslankyně Naděžda Křenová: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, kulturní a školský výbor České národní rady za účasti obou ministrů projednal v měsíci září plnění programového prohlášení vlády ČSR v odvětvích kultury a školství. Jeho členové ocenili výsledky dosažené v obou resortech v procesu formování vědomí socialistického člověka v duchu závěrů 15. zasedání ÚV KSČ z června letošního roku, posoudili těžkosti, překážky a nedostatky, které nám brání v uvedených oblastech postupovat rychleji vpřed.

Je nesporné, že ve sféře školství stojí a do budoucna bude stát v popředí naší pozornosti problematika dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy. V příštím roce uplyne doset let od schválení tohoto projektu předsednictvem ÚV KSČ a vládou ČSSR. Po celé období se na jeho realizaci podílela také Česká národní rada, která se spolu s Federálním shromážděním ČSSR a Slovenskou národní radou komplexně zabývala otázkami školství v legislativní rovině /přijetí zákonů č. 29/1980 Sb. a č. 31/1980 Sb./, i ve své kontrolní a iniciativní činnosti.

Přestože chápeme československou výchovně vzdělávací soustavu jako systém, jehož součásti tvoří řada stupňů od předškolní výchovy přes školní vzdělání až po vzdělávání dospělých, představuje nejvýznamnější změnu zvýšení úrovně pedagogicko-didaktického procesu, ale též nové pojetí přípravy mládeže na dělnická povolání, zvláště ve středních odborných učilištích. Společnost právem požaduje, aby se mladí dělníci stali nejen odborníky ve zvoleném povolání, ale rovněž uvědomělými příslušníky dělnické třídy, aktivními nositeli společenského a technického pokroku a socialistickými hospodáři na svém pracovišti.

Ke splnění těchto úkolů bylo vykonáno mnoho. Např. v letech 1977 - 1981 bylo na středních odborných učilištích postupně zavedena nová soustava učebních a studijních oborů, jejíž ověření a zhodnocení proběhlo v letech 1981-1984. Podle výsledků prověrek byly zpracovány návrhy na profily absolventů, typové učební plány a provedena úprava soustavy učebních a studijních oborů. Kladem je, že všechny změny reagují na požadavky urychleného zavádění výsledků vědy a techniky do výroby, především v oblasti elektronizace národního hospodářství, uplatňování mikroelektroniky, výpočetní techniky, průmyslových robotů a manipulátorů a biotechnologií.

Na druhé straně se ukazuje, že vedle celkově pozitivních výsledků přestavby přípravy mládeže na dělnická povolání se v jejich praktické realizaci projevují některé nedostatky a problémy. Chtěla bych se zmínit zejména o hlavním z nich, který v oblasti materiálně technického zabezpečení představuje nedostatek stavebních kapacit pro plánovanou výstavbu, rekonstrukci nebo přístavby středních odborných učilišť. Podle přehledu ministerstva školství ČSR poukazují jejich zřizovatelé, že střední odborné učiliště nejsou zařazována jako sledované stavby, a proto stavební podniky odmítají objednávky. Tak dochází k situaci, že přes plánované a schválené investiční prostředky nejsou stavby, rekonstrukce nebo dostavby SOU realizovány, případně dochází k odkládání termínů či opožďování. Konkrétní údaje byly předány k dispozici všem výborům ČNR, kromě mandátového a imunitního a ústavně-právního. Kulturní a školský výbor ČNR se otázkami školství a výchovy v širších souvislostech bude zabývat v rámci přípravy materiálu "Zpráva o výchově socialistického člověka v etapě komplexní intenzifikace národního hospodářství", kterou projedná předsednictvo České národní rady v březnu 1986.

Problematikou kultury a umění se náš výbor zabýval nejen v zářijové, ale i říjnové schůzi, na níž byly hodnoceny výsledky plnění závěrů XVI. sjezdu KSČ v této oblasti. Z řady projednávaných problémů bych chtěla upozornit na dva z nich.