Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Marii Dubské. Slovo má poslankyně Vladimíra Peřinová a připraví se poslanec Jaroslav Kolařík.

Poslankyně ing. Vladimíra Peřinová: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, v souvislosti s naším dnešním jednáním jsem shromáždila některé poznatky o stavu a některých problémech v dodavatelskoodběratelských vztazích v zemědělsko-potravinářském komplexu. Jde o problematiku, na jejíž důležitost kladou důraz naše nejvyšší stranické a státní orgány. Požadavek zdokonalení soustavy plánovitého řízení zemědělství zahrnuje jako nedílnou součást této soustavy také nutnost prohloubení a zkvalitnění dodavatelskoodběratelských vztahů na všech úrovních. Tyto vztahy ve svém souhrnu vytvářejí totiž jeden z předpokladů pro to, aby zemědělsko-potravinářský komplex mohl efektivně řešit své úkoly při zabezpečování výživy našeho lidu.

V tomto diskusním příspěvku bych chtěla poukázat na některé aspekty dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi organizacemi vnitřního obchodu a potravinářského průmyslu.

Dosavadní situace v projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu plně neodpovídá záměrům sledovaným právními předpisy, které byly k tomuto účelu vydány. Hlavní nedostatek vidím v tom, že chybí návaznost mezi výsledky projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů a prováděcími plány. Protokoly o tomto projednávání, které jsou i součástí návrhu plánu, se uzavírají zpravidla již v červnu předchozího roku a vyjadřují možnosti dodavatele a potřeby odběratele pro následující rok. Mezidobí mezi uzavřením protokolů o projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů a rozpisem prováděcích plánů, které organizace dostávají až koncem roku, má sloužit k tomu, aby na vyšších úrovních byly projednány rozpory mezi potřebami odběratelů a možnostmi dodavatelů. Mé poznatky z praxe ukazují, že tam, kde není uvedeného mezidobí využito k důslednému projednání a odstranění rozporů, stávají se protokoly o projednání dodavatelskoodběratelských vztahů a smlouvy o přípravě dodávek, uzavírané na jejich podkladě, pouze orientačními doklady ve srovnání s odlišnými úkoly stanovenými prováděcími plány. Tento stav pak v průběhu roku může vyvolávat nejasnosti ve vzájemných vztazích zúčastněných organizací a může dokonce i působit potíže při rovnoměrném plnění stanovených ukazatelů plánu.

Dalším důležitým problémem, který se bezprostředně dotýká zájmů spotřebitelů, je otázka prověřování množství a jakosti dodávaných potravinářských výrobků a s tím spojené reklamační řízení. Platná právní úprava stanovená příslušnými základními podmínkami dodávky, je vyhovující a všude tam, kde ji zúčastněné organizace dodržují probíhá reklamační řízení rychle a bez potíží. Problémy a nejvíce rozporů ohledně množství a jakosti výrobků vzniká tam, kde dochází k plnění dodávek za nepřítomnosti pracovníka maloobchodní prodejny před začátkem prodejní doby. Takovým typickým příkladem jsou dodávky mléka a pečiva. Častým předmětem sporů se stává např. množství mléka, které vyteče z poškozených sáčků, protože se obtížně prokazuje, že k poškození došlo v mlékárně, ale až po splnění dodávky, tj. před prodejnou.

Kladnou roli při zajišťování hladké a nerušené cesty potravinářských výrobků z výroby až ke spotřebiteli sehrávají tzv. rozvozní plány, předkládané a realizované podle příslušných základních podmínek dodávky. Tento způsob organizace dodávek je velice účelný, zejména také proto, že rozpory, k nimž někdy dochází, jsou na místě řešeny příslušnými národními výbory, a to ve většině případů ve prospěch odběratelů. To, že základní podmínky dodávky stanoví v těchto případech aktivní účast národních výborů, dává záruku, že při organizaci dodávek potravinářského zboží budou dostatečně respektovány oprávněné zájmy spotřebitelů.

Další otázkou v oblasti dodavatelsko-odběratelských vztahů, o níž se domnívám, že zasluhuje pozornost, je podle mého názoru vracení obalů, zejména prázdných lahví a přepravek. Jde především o problematiku mlékárenského a pivovarnického průmyslu. V některých podnicích se hromadí prázdné lahve vykoupené od obchodních organizací ve větším množství, než jaké bylo dodáno z výroby. Naproti tomu obchodní organizace často výrobky prodává a skladuje v přepravních obalech a tyto obaly vrací až po delší době, takže u výrobce dochází ke zvýšené potřebě obalů. Problematika hospodaření s obaly je upravena jednotným předpisem vyhláškou č. 11 z roku 1965. V současné době se jedná o novelizaci této vyhlášky a bylo by vhodné, aby tento nový předpis vzal v úvahu i některé specifické problémy, o nichž jsem hovořila.

Jak jsme si ověřili při jednání ústavně právního výboru za účasti hlavního arbitra ČSR, vzniká při formování dodavatelsko-odběratelských vztahů již v plánovacím procesu řada nedostatků, jejichž příčinou nejsou vždy jen objektivní důvody. Na konkrétních příkladech se ukázalo, že zemědělské organizace ve vztahu ke svým odběratelům a naopak průmyslové, odbytové či obchodní organizace ve vztahu k zemědělským organizacím nedodržují platné právní předpisy a v nich stanovené postupy při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů.

Nechci v této souvislosti přeceňovat význam práva. Myslím si však, že k řadě sporů a nesrovnalostí mezi organizacemi by nedocházelo, kdybychom v celé šíři a důsledně využívali práva jako jednoho z důležitých nástrojů řízení. V té souvislosti by bylo vhodné též uvážit, zda by v oblasti zemědělství neměla být výrazněji posílena právní služba. Jsem toho názoru, a opírám jej o konkrétní poznatky, že jak v organizacích, tak i v orgánech řízení není právní služba na potřebné úrovni.

Závěrem mi dovolte, vážené soudružky a soudruzi, konstatovat, že nedostatky zjištěné v dodavatelsko-odběratelských vztazích nespočívají podle mého názoru v nedostatečnosti právní úpravy, ale v tom, že možnosti dané právními předpisy nejsou dostatečně využívány. Je třeba, aby podniky řádně projednávaly dodavatelsko-odběratelské vztahy v plánovacím procesu, sjednávaly v návaznosti na to hospodářské smlouvy, trvaly na jejich závaznosti, uplatňovaly majetkové sankce a současně aby řídící orgány dbaly o vzájemný soulad mezi plány a hospodářskými závazky.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Vladimíře Peřinové. Slovo má poslanec Jaroslav Kolařík a připraví se poslanec Antonín Očenášek.

Poslanec Jaroslav Kolařík: Vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté.

Přípravou dnešní schůze jsme se důsledně zabývali i ve stálé pracovní skupině předsednictva ČNR pro životní prostředí.

Chtěl bych se zde zmínit o některých souvislostech mezi rozvojem našeho zemědělsko-potravinářského komplexu a potravinářského průmyslu a tvorbou a ochranou životního prostředí.

Ochrana přírody, přírodních hodnot a tvorba a ochrana životního prostředí naší vlasti představují jeden z nejsložitějších a přitom nejzávažnějších společenských úkolů. Člověk stále více ovlivňuje přírodu a životní prostředí, a proto je třeba podnikat rozsáhlá a účinná opatření na stabilizaci a zlepšení stavu prostředí.

Základní význam pro přírodu a prostředí má péče o půdu, o vodu, o čistotu ovzduší a péče o zeleň.

I potravinářský průmysl patří u nás k odvětvím, dosti značnou měrou se podílejícím na ovlivňování životního prostředí. Je to dáno povahou zpracované suroviny výhradně organického původu s vysokým obsahem vody. Tato surovina musí být před vlastním zpracováním pečlivě oprána a očištěna. Dále je zde nutná dokonalá sanitace veškerého technologického zařízení a provozních prostorů. To se projevuje ve velké spotřebě vody, převážně pitné, pro uvedené účely a tím ve velké produkci často silně znečištěné odpadní vody.

Značné problémy vyvstávají i s produkcí tuhých odpadů, další převážně při zpracování živočišné produkce, v oblasti plynných exhalací - obtížných pachů a podobně.

Není možno v krátkém diskusním vystoupení hovořit o celé šíři této problematiky, ale chtěl bych se zde zmínit o jednom z aspektů ovlivňujících rozhodujícím způsobem oblast životního prostředí a to o vlivu vodohospodářských poměrů.

Příklady volím z Jihomoravského kraje, kde je můj volební obvod. V roce 1980 bylo v Jihomoravském kraji zásobeno pitnou vodou z veřejných vodovodů 65 % obyvatel. Z hlediska podílu zásobovaných obyvatel zaostává za průměrem ČSR cca o 7 % a mezi kraji ČSR je na sedmém tj. předposledním místě. Kraj má podstatně vyšší podíl vodovodů s vysokými průměrnými koncentracemi dusičnanových iontů. Skutečnost, že nejhorší situace je v tomto směru v okrese Brno - venkov, Břeclav a Znojmo, tedy v okresech s rozhodujícím podílem zemědělské výroby, jen potvrzuje přímou souvislost užívání minerálních hnojiv a znečištění zdrojů vod.

Na území kraje je cca 16 000 km vodních toků, téměř 3000 rybníků s objemem vody cca 77 mil. m³ a přece nelze říci, že je dostatek kvalitní vody. Většina řek je zařazena do III. a IV. třídy čistoty. Všechny naše hlavní moravské toky - řeky Morava, Dyje, Svratka, Svitava a Jihlava, pociťují negativní dopady intenzívního znečištění od samého pramene. Tím vzrůstá nebezpečí kyslíkových deficitů a s tím spojených havarijních stavů ohrožením biocenosy těchto toků i nadrží.

Prognóza dalšího vývoje upozorňuje, že z hlediska čistoty vodních toků je nutné zaměřit pozornost především na oblast novomlýnských nádrží, kde se akumuluje znečištění ze značné části kraje a dále na řeku Moravu, kde řada měst i průmyslových závodů jednak znemožňuje použití moravní vody pro některé účely a jednak ohrožuje zdroje pitné vody, napájené infiltrovanou říční vodou.

Po uvedení čistíren odpadních vod do provozu, a to v Hodoníně, rozšířením čistírny odpadních vod v Brně - Modřicích nebyla a nebude již v Jihomoravském kraji v 7. pětiletce zahájena výstavba žádné větší nebo střední čistírny komunálních vod. Tím dojde k přerušení příznivé tendence v čištění odpadních vod a další znečištění z městských aglomerací k roku 1990 rychle poroste.

Dalším ze základních přírodních zdrojů ovlivňovaných řadou přírodních podmínek a činností člověka je půda.

Pro vysoký podíl nejkvalitnějších zemědělských půd patří Jihomoravský kraj k nejúrodnějším oblastem ČSR. Kraj je na 1. místě v rozloze zemědělské půdy, jakož i v zemědělské produkci, která je na úrovni 25 % ČSR.

Zemědělství, vzhledem k výborným přírodním podmínkám a na základě dlouhodobých tradic, bude i nadále jednou z hlavních ekonomických aktivit kraje.

Vzhledem k pokračujícímu tlaku na půdní fond, především zemědělskou výrobou, dochází však k prudkým změnám kvality půdy. Jedná se o zvyšování vodní a větrné eroze vlivem přestavby organizace půdního fondu a používání těžkých mechanizmů, což vyvolává značné ztráty humusu a změny vodního režimu.

Důsledkem erozní ztráty ornice a živin je snížení půdní úrodnosti. To se v běžné praxi nahrazuje vyššími dávkami umělých hnojiv na ha, a to zejména vápníku, draslíku a dusíku. Průměrná dávka čistých živin činila v roce 1983 287,7 kg/ha.

Bezprostředním následkem nadměrného hnojení je kontaminace vody ionty NO₃. Tyto jednak vyvolávají kojenecká onemocnění a dále přispívají k celkovému znečištění vod zhoršením jejich kyslíkového režimu. Na druhé straně je však jisté, že zemědělská produkce bude i v budoucnu závislá na průmyslových hnojivech. Jejich užívání však musí být řízeno konkrétními podmínkami.

Projevem intenzifikace zemědělské výroby je používání pesticidů. Jejich nadměrnému používání se lze vyvarovat větší výrobní kázní a souborem agrotechnických opatření. Řada toxických látek z pesticidů se akumuluje v půdě, plodinách a podzemní vodě, proniká do potravních řetězců s negativním vlivem na život rostlinstva a živočišstva. Jde především o kovy, jako olovo, zinek, kadmium aj. Tyto látky se do půdy dostávají nejen z pesticidů a umělých hnojiv, ale také ze znečištěného ovzduší nekontrolovaným únikem ze skládek odpadů, znečištěnými vodami při závlahách apod. Intenzita kontaminace půd Jihomoravského kraje je úměrná intenzitě výše jmenovaných zdrojů. Tato skutečnost platí pro celé území Jihomoravského kraje, čemuž odpovídají výsledky měření v některých potravinách produkovaných v kraji a také jejich obsah v lidských tkáních.

V této souvislosti zde dáváme podnět ministerstvu zemědělství a výživy ČSR, aby se postupně u výrobních zemědělských podniků (JZD i státních statků), po případě jejich sdružení, zaváděla vlastní kontrola přítomnosti cizorodých látek a mikrobiologického znečištění u zemědělských produktů, které sami vyrábějí a dodávají potravinářskému průmyslu nebo přímo obyvatelstvu. Taková kontrola by vedla ke zkvalitnění jejich výroby, k vlastní kontrole své výroby a měla by být vyjádřena i v ceně za dodávaný kvalitní výrobek při nákupu.

Z melioračních opatření mají největší význam závlahy a odvodnění zemědělských pozemků. Vedle dočasného pozitivního vlivu na úrodnost půdy u odvodněných pozemků projevují se však negativní ekologické důsledky: snižuje se drnové bohatství travních porostů a urychluje odtok vody z povodí, což negativně ovlivňuje rozkolísanost průtoků v řekách a velikost vodní zásoby v těchto oblastech.

Při závlahových opatřeních je nezbytný zdroj nezávadné vody. Tato podmínka není splněna u závlahových vod čerpaných z toků pod všemi většími městy Jihomoravského kraje. Je to důsledek nedostatečně čištěných odpadních vod komunálních a průmyslových. Totéž se týká částečně i vodního díla Nové Mlýny.

Z hlediska vývoje potřeby závlah je nezbytné vybudovat akumulační zdroj pro okres Znojmo, který by po roce 1990 pokryl celou potřebu 35 000 ha. Obdobně v povodí Moravy, tj. v okresech Kroměříž, Uherské Hradiště a Hodonín, není k dispozici zdroj k pokrytí závlahové potřeby 65 000 ha po roce 1985.

Jihomoravský KNV ve své koncepci o životním prostředí v Jihomoravském kraji zpracoval a navrhl hlavní směry řešení ke zlepšení stavu jednotlivých složek a faktorů životního prostředí pro 8. pětiletku i směrem k zemědělství.

Uvedu některé směry řešení u vody:

1. účinně zabezpečit hlavní zdroje pitné vody tak, aby nedocházelo k jejich znehodnocování zejména při aplikaci nitrátových hnojiv,

2. zabezpečovat výstavbu čistíren odpadních vod k pozitivnímu vyřešení čistoty vody ve vodním díle Nové Mlýny a dále v řece Moravě,

3. v zemědělských podnicích dbát na racionální hospodaření s průmyslovými hnojivy, vypracování a dodržování takových postupů hnojení, které se v daných podmínkách nestanou zdrojem nežádoucí kontaminace půdy a vody,

4. důsledné dodržování kázně při manipulaci s hnojivy a prostředky ochrany rostlin, a

5. zabránění jakékoliv kontaminaci povrchových i podzemních vod chemickými prostředky, používanými v zemědělství, včetně hnojiv, močůvky, silážních šťáv apod.

V hlavních směrech řešení u půdy se konstatuje, že bez výrazného obratu ve způsobu zemědělského hospodaření nelze očekávat zlepšení kvality půdního fondu. Tohoto obratu lze dosáhnout především dodržováním optimálních režimů dávkování hnojiv, sledováním těchto látek v půdě, užíváním ochranných prostředků a závlah, předcházením větrné i vodní erozi, a používáním mechanizmů tak, aby nedocházelo ke zhoršení kvality půd s následným snížením produkční schopnosti.

Soudružky a soudruzi, problematika životního prostředí, zemědělství a vodního a lesního hospodářství se stále více stává předmětem zájmu široké veřejnosti. Dokladem toho jsou i četné dopisy, které přicházejí na adresu stálé pracovní skupiny pro životní prostředí.

Jako příklad uvedu výňatky z dopisu občana Václava Svobody z Rašovic - Křižanovic z Jihomoravského kraje, který píše: Cituji - "Vážení soudruzi, obracím se na Vás o pomoc i radu týkající se problematiky ochrany a tvorby životního prostředí obce Rašovice i okolních vesnic. Naše hlavní problémy: úbytek a kvalita spodních i povrchových vod, vodní a větrné eroze půd, problematická aplikace pesticidů, herbicidů, anorganických hnojiv, problémy skládky atd. Naše obec je situována v severozápadních svazích Ždánického lesa. Ještě začátkem 19. století obec obhospodařovala 9 malých rybníků, které se nacházely většinou v lesních údolích. Návrh na obnovu alespoň některých nebyl přijat.

Odvodňování údolí, neúnosná spotřeba spodních vod, likvidace volné zeleně, zhutnění půd, zvýšená těžba v lese atd. jsou hlavní příčiny, proč klesá sekundární průtočnost potoka.

Udržet vodu v krajině považuji za prvořadý úkol. Pokud je málo vody, musí se šetřit a hledat možnosti zřízení byť sebemenších retenčních nádrží.

Také ochrana půdního fondu není dostatečně řešena. Z velkých lánů je splavována a větry znehodnocována nejkvalitnější půda. Kde potom se mají zvyšovat hektarové výnosy?

Ať se těchto problémů dotknu kdekoliv, neshledávám opravdový zájem o jejich řešení. XVI. sjezd dal přitom jasné úkoly i v této sféře". Tolik úryvek z dopisu Václava Svobody.

Stálá pracovní skupina pro životní prostředí dopis projednala a v rámci své pravomoci udělala vhodné opatření.

Soudružky a soudruzi, závěrem mého vystoupení je možno říci, že zemědělská a živočišná výroba má ve vztahu k životnímu prostředí dvě základní funkce

- jednak na ni působí stav životního prostředí, tj. stav ovzduší, úroveň vodního hospodářství, zábory zemědělské půdy apod. Nejsou-li tyto prvky životního prostředí v pořádku, působí na ni negativně, tj. snižují kvalitu zemědělské půdy a ohrožují ekologickou rovnováhu a tím nepříznivě ovlivňují její výnosnost. Stav životního prostředí tak přímo i nepřímo ovlivňuje naše sklizně a jejich výnosy, naší zemědělskou a živočišnou produkci;

- na druhé straně je známo, že současné zemědělské a potravinářské technologie způsobují samotnému přírodnímu procesu vážné škody, které při kumulaci mohou citelně snížit produkční možnosti v zemědělství právě v době, kdy usilujeme o potravinovou soběstačnost. Za této situace se musíme naučit hospodařit s každým hektarem zemědělské půdy.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Jaroslavu Kolaříkovi. Slovo má poslanec Antonín Očenášek. Připraví se poslanec Josef Píro.

Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté!

Československý chemický průmysl vyrábí značné množství různých chemických produktů a přípravků, které používá potravinářský průmysl, a to jak ve vlastních technologických procesech, tak při pomocných a vedlejších operacích.

Jejich růst spotřeby je ovlivňován pokračující chemizací technologií potravinářských výrob a zaváděním progresivních postupů. Těmto potřebám se také přizpůsobuje chemický průmysl, i když ne takovým tempem a rozsahem, jak by bylo žádoucí.

Jak jsme si v přípravě ověřili, zásadní problémy v dodávkách a kvalitě chemických výrobků se soustřeďují do oblastí potravinářské technologie, mlékárenského a tukového průmyslu, vonných látek a desinfekčních prostředků.

Jde o suroviny v podstatě ovlivňující plnění úkolů nejen potravinářů, ale potřeby farmaceutického průmyslu, zdravotnictví a dalších odvětví. Je tomu tak především u aditivních látek, jejichž dodávky z domácí výroby jsou nízké. To neumožňuje návazně v potravinářském průmyslu zvýšit výrobu dosavadního sortimentu, zvýšit jeho kvalitu, respektive rozšířit o nové výrobky.

Je proto nejvýše žádoucí zvýšit nebo zavést výrobu kyseliny citronové, mravenčí, škrobů, umělých sladidel a dalších komponentů a přispět tak k obohacení sortimentu, po kterém všichni voláme.

Ze základních surovin pro potravinářský průmysl vyráběných ve světě nebo v tuzemsku, musí však být některé dováženy v důsledku nedostatečných kapacit, nebo nevyhovující kvality tuzemské produkce.

V souvislosti s potřebnými objemy dodávek chemických produktů, jejich kvalitou zabezpečením chybějících chemických specialit, dospěli jsme k závěru, že především výzkum není dostatečně zaměřený na řešení nedostatků.

Problémy jsou v zastaralých a nedostatečných výrobních kapacitách a nedostatečné možnosti efektivní směny chemických výrobků.

Zvýšenou pozornost musí chemický průmysl věnovat také těm surovinám, na které může být vydán zákaz nebo omezení dovozu a pro které má výrobní prostředky. Je tomu například u suroviny na výrobu vanilinu pro tuzemskou výrobu vanilkového cukru, ale zejména pro jeho vývozní možnosti. Zde se očekává aktivní přístup výrobců chemického i potravinářského průmyslu, k ukončení laboratorního výzkumu a zkoušek a zahájení poloprovozní výroby této potřebné suroviny. Také výroba desinfekčních látek a jejich použití nemá žádoucí úroveň.

Při celkovém nedostatku dezinfekčních přípravků mohou vzniknout, a to nelze podceňovat - jejich mimořádně naléhavé požadavky. Jejich zabezpečení pro sanitaci potravinářského průmyslu, pro zemědělství, zdravotnictví a dalších odvětví v současné zhoršené mezinárodní situaci se jeví vysoce aktuální. Ověřil jsem si to v největším mlékárenském podniku v Československu v Hradci Králové. Nedostatek dezinfekčních prostředků si proto vyžaduje zavedení dalších nových typů jako například Dikonitu a podobně, pro které jsou určité možnosti.

Mimo nedostatky v potřebných dávkách, jejich kvalitě a rovnoměrnosti dochází ještě k rozhodnutím o zastavení výroby. To způsobuje vážné technické a v konečném výsledku i ekonomické dopady. Například zrušení výroby pevného louhu sodného v n. p. Tonaso Neštěmice bylo nutno krýt náročným dovozem z kapitalistických států.

Kromě toho, vytvoření podmínek pro příjem, skladování a manipulaci s dovezenou kapalnou substancí si vyžádalo další značné finanční náklady. Nelze ani pominout tu skutečnost, kolik času bylo nutno k řešení vynaložit a problém není úplně dořešen. Jeden resort sice ušetřil energii, ale druhému vzniknou potíže se zajišťováním náhradních zdrojů.

Zde se plně ukázal požadavek, jak je nutno vážit každé takové rozhodnutí, i když se v celospolečenském měřítku jeví na první pohled jako vysoce efektivní.

Myslím si, že netradiční přístup musí chemici volit k zhodnocení vlastních odpadů jako je tomu u síranu sodného, který je odpadem ve Spolaně Neratovice a Severočeských chemických závodech. Jeho přebytek se ještě plně nevyužívá a pro domácí výrobu pracích prostředků se tak ztrácí cenná surovina.

Bylo by možné hovořit o nedostatku nebo chybějících surovinách pro výrobu dietetik a dalších, které by obohatily náš trh. Na druhé straně je třeba uznat, že bylo uděláno kus poctivé práce. Řada problémů se vyřešila, nebo se řeší. Plně se potvrdila zásada, že dají-li se hlavy dohromady, je možné dosáhnout dobrých výsledků. Je tomu například už u zmíněného síranu sodného - kalciovaného, kde mezioborová komplexní racionalizační brigáda přispěla k vyřešení jeho nedostatku.

Od roku 1984 byl získán značný nárůst produkce a nyní i odbourání dovozů z kapitalistických států. Značné rezervy ve vstupních surovinách pro potravinářský průmysl jsou i v detergentech pro výrobu pracích prášků.

Všem je nám dobře známo, že v minulých letech byly vybudovány velké petrochemické kapacity, které nejsou dosud plně využity. Jednou z možností jak využít je například zavedení výroby Alfaolefínu, důležité výchozí suroviny pro účinné látky pro prací prostředky, které se zčásti dovážejí z devizových oblastí a bylo by možné je vyrábět v tuzemsku.

Potravinářům by také velmi pomohlo urychlené uvedení do provozu a zahájení výroby tripolyfosfátu v Poštorné, která měla dodat suroviny již v roce 1984.

Na těchto několika příkladech, které vyplynuly z jednání, a bylo by možno jich uvést daleko více, jsem chtěl ukázat klady, ale i problémy, které musí náš chemický průmysl řešit, aby zabezpečil ten podíl, který mu byl uložen na rozvoji potravinářského průmyslu.

Řadu nevyužitých možností ve spolupráci s potravináři i dalšími resorty k tomu má. Znovu se nám jednáním potvrdilo, že právě malotonážní chemii a jejímu rozvoji je třeba z úrovně resortu a i centra věnovat komplexně a trvale zvýšenou pozornost

Tato část chemie je tím "progresivním", co nám musí vytvořit podmínky rozvoje nejen potravinářského průmyslu, ale řady dalších odvětví, včetně elektronického průmyslu. Zatím tomu ještě tak zdaleka není.

Jsme si ale plně vědomi, že vyrábět všechny potřebné suroviny a chemické přípravky není v rámci československé chemie možné.

Domníváme se, že právě v této oblasti by bylo nejen žádoucí, ale především nutné daleko více využívat spolupráce v rámci RVHP. V rámci 8. pětiletky a výhledu je k tomu pravá příležitost.

K přijatým doporučením dnešní schůze České národní rady k projednávané problematice i výboru se budeme v kontrolní činnosti systematicky vracet a napomáhat k cílům dlouhodobého programu rozvoje odvětví zabezpečujících výživu lidu.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)