Tak vznikají situace, které výchovu k práci narušují. Rodina v naší společnosti se nachází ve velmi dobré sociální situaci, která však vede k nebezpečnému pedocentrismu. Malé dítě je středem všeho.

Prospěšnější je vést své děti kriticky, učit je skromnosti, pracovitosti, vytrvalosti a houževnatosti. Mezi duševní a tělesnou prací musí být rovnováha a nejlepším lékem proti lenosti a pohodlnosti u dětí je soustavná drobná tělesná práce.

Nebezpečné je často též konjukturální pojetí práce, kdy děti pracují jen za určitou odměnu nebo výhodu. Učí se tomu často od dospělých a my se potom divíme, jaká ta mladá generace je. Stejně jako u ostatní výchovné činnosti, je i v pracovní výchově nezbytný jednotný postup rodiny a školy. Našli bychom dnes již historická stranická usnesení, která požadují užší spojení školy se životem, revoluční přebudování výchovné a vzdělávací soustavy v duchu pracovní a polytechnické školy. Nový projekt tuto myšlenku bohatě propracoval a prohloubil. Přesto však ani naše škola neřeší ideálně tuto složku komunistické výchovy. Nejde jen o to, co je v osnovách. Osnovy dávají opravdu dostatečný prostor, jde ale o to, jak to děláme a zda často skloňovaná polytechnizace školy není někdy jen více představou a přáním školských pracovníků a orgánů než osvědčenou skutečností.

Příčiny jsou různé. Soudružky učitelky, které tak přesvědčivě převládají v pedagogických kolektivech a které často v pracovním vyučování, v pracech na pozemku, technickým pracem vyučují, mají sice upřímnou snahu, ale postrádají praktické zkušenosti a dovednosti, a tím i předpoklady naučit děti přitlouci hřebík, vyvrtat otvor, hoblovat, lakovat atd.

Je to samozřejmě hodně zjednodušené, ale přesněji řečeno spíš učí o práci, ne pracovat. Převládají teoretické výklady. Stejně tomu je na některých středních školách a podobně je tomu s technickou mimoškolní činností. Citelně chybí dostatek zapálených vedoucích zájmových kroužků na školách, při DPM a tak ať už jde o činnost rukodělnou nebo úzce specializovanou, bývá v rámci ostatní zájmové činnosti popelkou. Ale na našich vysokých školách už vyrostlo tolik mladé technické inteligence!

S výchovou k práci souvisí také veřejně prospěšná práce. Hraje pozitivní roli jen tehdy, je-li dobře řízena, je-li účelná a opodstatněná. Ve školách, na závodech i v družstvech se proto musíme postarat o to, aby například z obsahu letní aktivity, podzimních a ostatních brigád, vymizel jakýkoli náznak formalismu, samoúčelnosti atd.

Žáci hodnotí práci podle toho, jak prospívá společnosti. Je zajímavé, že značná část dětí nezná práci svých rodičů nebo o ní ví jen velmi málo. V rodinách se zřejmě o takových záležitostech buď nemluví, nebo mluví jen velmi málo. Stejně málo toho vědí o činnosti svých patronátních BSP, závodů atd.

Také profesionální orientaci žáků napomáhá jejich účast ve veřejně prospěšné práci, spojení školy s výrobní prací a mnohostrannější spolupráce s výrobními organizacemi. Jedním z rysů nového pojetí pracovního vyučování je právě přizpůsobení obsahu a organizace vyučování místním podmínkám a výrobnímu zázemí.

I v profesionální orientaci je stále převládající vliv rodiny bez ohledu na skutečné předpoklady dětí a na celospolečenské zájmy.

Manuální práce je ve veřejném mínění hodnocena často jako méněcenná a dospělí lidé v okolí svým chováním a jednáním nedemonstrují dobrý příklad. Často se u mladých lidí vytváří názor, že čím vyššího vzdělání dosáhnou, tím méně budou muset pracovat.

Ale práce, to je i vztah k učení. Asi padesát procent žáků se spokojuje s průměrnými výsledky a kladný vztah k učení se s postupem do vyšších ročníků vytrácí.

Protože děti pak málo znají hodnotu lidské práce a nebývají napojovány do rodinné ekonomiky, neváží si někdy výsledků práce jiných. Z toho plyne jejich vztah k šetření potravinami, učebnicemi, energií atd., který bývá mnohem velkorysejší než náš vlastní. Z toho plynou někdy i projevy vandalismu. A tak nás napadá otázka, jakými budou v budoucnu hospodáři?

Soudružky a soudruzi, ve svém příspěvku jsem chtěla jen upozornit na některé současné problémy ve výchově k práci. Všichni známe jejich řešení. Marxistický princip spojení vyučování s produktivní prací je základním principem přípravy mladé generace. Proto na výchovu prací a k práci bychom měli všichni, to znamená rodina, škola i společnost, klást mnohem větší důraz než dosud. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Zdeně Žákové. Slovo má poslanec Josef Podlešák a připraví se poslankyně Marie Kochtová.

Poslanec Josef Podlešák: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych se především vyjádřil k rozvoji učňovského školství v zemědělství, potravinářském průmyslu a lesním hospodářství. Zkušenosti, které máme z volebních obvodů i ty, které jsme získali v přípravě jednání výboru, ukazují na dosažené pozitivní výsledky s výukou, výchovnou účinností i odborným výcvikem při zavádění nové vzdělávací soustavy. Jsou zde však i některé problémy.

Je třeba připomenout, že v období sedmdesátých let došlo k završování koncentrace jak v zemědělství, tak i v lesním hospodářství. Nové pracovní postupy v návaznosti na nové technologie a techniku v nich, ale také v potravinářském průmyslu a ve vodním hospodářství vyžadovaly nové přístupy při zabezpečování rozvoje odborného školství pro pracovníky nastupující do těchto odvětví.

Nové vědecké a technické poznatky a na jejich základě uplatňované nové technologie, nová náročnost na zvyšování kvality výživy i zvýšené nároky v lesním a vodním hospodářství bylo nutno promítnout nejen do počtu a struktury potřebných odborných pracovníků, ale také do profilu absolventů učňovských, středních ale i vysokých škol.

Proto byla zpracována perspektiva potřeby i požadavků podle územního rozmístění i jednotlivých podniků.

Nedělám si samozřejmě nároky na zhodnocení toho, co se podařilo a co je třeba ještě udělat. K tomu by také nestačil ani čas vymezený na mé vystoupení. Chtěl bych jen poukázat na to, že obě ministerstva a to ministerstvo zemědělství a výživy i ministerstvo lesního a vodního hospodářství, spolu s ministerstvem školství v minulém období vykonaly mnoho práce. Analyzovaly počty jednotlivých oborů, jejich cílové zaměření, zabývaly se vztahem a rozsahem jednotlivých předmětů, poměrem výuky a výcviku apod.

Přitom však nemám na mysli jen pracovníky těchto resortů, Institutu a VHJ, ale také pedagogů a pracovníků pro odborný výcvik a vychovatelů. Každý z nich měl svůj významný podíl na všem tom pozitivním, co zde bylo vykonáno.

Avšak přes celkový pozitivní vývoj jsou některé problémy, na které bych chtěl poukázat.

Postupně se uskutečňuje přijímání žáků na všechny typy škol podle krajů, event. okresů. To se osvědčuje, neboť absolventi škol pak ve většině nastupují do míst a podniků, odkud vyšli. To zabezpečuje potřeby jednotlivých podniků, případně oborů. Proto doporučuji, aby se tato metoda dále uplatňovala a prohlubovala.

V této souvislosti jsme byli ve výboru informováni o tom, že jsou úvahy, aby na vysoké školy byli přijímáni především absolventi gymnázií a také, že se budou omezovat podniková stipendia.

Poznatky poslanců výboru i přizvaných odborníků ukazují, že vysokoškoláci, kteří předtím vystudovali střední odborné učiliště, ať již zemědělské či lesnické, ve větším měřítku zůstávají ve svém oboru. Proto bude žádoucí, aby bylo na vysoké školy počítáno s určitým počtem přijímaných ze středních odborných škol. Navíc pro to mluví skutečnost, že mají i určitý odborný výcvik v příslušném oboru.

Také o podnikových stipendiích je možné se domnívat, že vytváří určitou vazbu mezi studentem a podnikem. Tyto věci jsou pozitivním faktorem při rozmísťování či získávání absolventů na určitá pracoviště, případně do určitých podniků.

Lze říci, že rozmísťování absolventů se proti minulosti znatelně zlepšilo. Přesto je však nutné připomenout, že méně absolventů zemědělských škol nastupuje zejména do Severomoravského kraje. Naopak zase absolventi Vysoké školy lesnické více než je žádoucí zůstávají v Jihomoravském kraji. To je další důvod, proč je třeba udělat vše pro prohloubení rovnoměrnějšího rozmístění absolventů zemědělských a lesnických škol.

V této souvislosti je však třeba připomenout i potřebu řešit jejich internátní ubytování. Není-li totiž zajištěno, je obtížné přijímat žáky ze vzdálenějších krajů. Připomínky při jednání byly také k ubytování posluchačů Vysoké školy lesnické v Brně a v některých učňovských a středních lesnických školách.

Při nezajištěném ubytování totiž není vždy možné do školy dojíždět pro velké vzdálenosti. To má pak důsledky, o kterých jsem již hovořil.

Na základě poznatků z průzkumů jsme též hovořili o osnovách a rozsahu učiva na učňovských školách. Zejména bylo poukazováno na nevyváženost mezi všeobecnými a odbornými předměty.

Některé připomínky poslanců také byly k úrovni mistrů pro výcvik v učňovských školách. Byli jsme však informováni, že v loňském roce se řešila jejich hmotná zainteresovanost. To umožní klást mnohem vyšší nároky na jejich kvalifikaci i na kvalitnější zabezpečování výcviku. Proto jsme ve výboru mohli konstatovat, že jsou zde vytvořeny podmínky pro další zlepšení výuky a výcviku.

Také lesnické učňovské školství bylo koncem sedmdesátých let budováno znovu po převedení do resortu. Dnes při přechodu na novou soustavu vzdělávání je třeba zabezpečovat zvyšování kvalifikace pedagogů. Obdobně je tomu i na učňovských školách v zemědělství. Z toho také vyplývají některé problémy s výukou.

Systém výuky a osnovy bude také třeba posoudit i v souvislosti s nástupem do učňovských škol o rok dříve - 14 leté děti. Do určitého věku totiž nemohou žáci - učni - zacházet se stroji. To je z hlediska předpisů bezpečnosti práce správné. Proto bude třeba posoudit, zda by nebylo účelné víc v tomto období zajišťovat nacvičování zručnosti s ručním nářadím, kterému je dnes věnována minimální pozornost. Nebylo by ani dobré, kdyby učni neuměli zacházet s pilkou, kladivem, hoblíkem atd.

Nutno poznamenat, že pro větší zájem o některý učební směr při volbě povolání rozhoduje mnohdy i název učebního oboru.

Soudružky a soudruzi, shrneme-li dosavadní výsledky, i když přihlédneme k současným problémům, můžeme říci, že za poslední léta bylo dosaženo řady pozitivních výsledků a jsou vytvořeny předpoklady pro přechod na novou vzdělávací soustavu. Cenné je na tom i to, že problémy, které v zemědělském, potravinářském i lesnickém školství existují, jsou známé pracovníkům všech tří ministerstev a že je tito řeší.

Soudružky a soudruzi poslanci, dnes také projednáváme některé změny a doplňky zákona ČNR č. 77/1978 Sb., o státní správě ve školství a zákona ČNR č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních.

Vzhledem k tomu, co jsem uvedl k rozvoji školství i proto, jak jsme ve výboru konstatovali, že se těmito zákony dovršuje realizace nové výchovně vzdělávací soustavy v návaznosti na školský zákon, doporučuji, abychom schválili vládní návrh v předloženém znění.

Myslím, že tím vytvoříme předpoklady i pro kvalifikovanou výchovu nových a mladých pracovníků, kteří budou pracovat v zemědělství, potravinářském průmyslu, lesním a vodním hospodářství. Chtěl bych vyjádřit přesvědčení, že tím zajistíme novou kvalitu při vzdělání i při výchově mladé generace.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Josefu Podlešákovi. Slovo má poslankyně Marie Kochtová a připraví se poslanec Petr Král.