Společná zpravodajka poslankyně Pavla Bařinová: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, v roce 1978 přijala Česká národní rada dva zákony, které byly v úzké souvislosti se zákonem Federálního shromáždění o opatřeních v soustavě základních a středních škol. Prvním zákonem ČNR byla upravena působnost státní správy ve školství, druhý zákon konstituoval předškolní zařízení, školská výchovná zařízení a školská účelová zařízení jako součást čs. výchovně vzdělávací soustavy.

Nyní předložený vládní návrh zákona ČNR, kterým se oba zákony České národní rady mění a doplňují, navazuje na nový školský zákon schválený 22. března Federálním shromážděním. Navrhované úpravy a doplnění obou zákonů ČNR respektují potřeby zásadní zákonodárné úpravy ve věcech základních a středních škol a jsou v plném souladu se závěry 6. zasedání ÚV KSČ v roce 1982 ke zdokonalení činnosti národních výborů, promítnutými do dvou posledních novel zákona o národních výborech, jimiž se upravuje působnost městských národních výborů a působnost místních národních výborů ve střediskových obcích.

Všechny výbory ČNR projednaly návrh předložený vládou České socialistické republiky a doporučily malé úpravy, které nejsou meritorního charakteru.

Výbory kulturní a školský, pro národní výbory a národnosti a ústavně právní projednaly ve společné schůzi dnešního dne dodatek k vládnímu návrhu (tisk 80a) a vyslovily s ním souhlas. Dodatek se týká navrhovaného ustanovení o vyučovacím jazyce, které zaručuje nejpočetnějším národnostem žijícím v Československé socialistické republice specifické právo na realizaci jejich svébytnosti ve vzdělání. Vyučování českému nebo slovenskému jazyku ve školách s vyučovacím jazykem příslušných národností vytváří pak předpoklady pro rovnocenné společenské uplatnění žáků těchto škol v souladu se zásadou rovnoprávnosti národů a národností, zakotvenou v naší socialistické ústavě.

Jménem výborů doporučuji, aby Česká národní rada vládní návrh zákona ČNR, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady o státní správě ve školství a zákon ČNR o školských zařízeních schválila ve znění společné zprávy výborů předložené v tisku 81. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Bařinové za zprávu.

Budeme pokračovat rozpravou k oběma bodům tak, jak byly uvedeny v předešlém jednání. Do rozpravy se zatím přihlásili poslanci ing. Václav Anděl, CSc., Květoslava Březinová, Václav Burian, Věra Fišerová, Walter Herrgesell, Marie Kochtová, Petr Krátký, RSDr. Milan Mráz, JUDr. Marie Patejdlová, Josef Podlešák, ing. Miroslav Šlouf a Zdena Žáková.

Přerušíme nyní soudružky a soudruzi jednání na 30 minut. Po přestávce jako první v diskusi vystoupí poslanec Anděl.

/Schůze byla přerušena ve 14,30 hodin a znovu zahájena v 15,00 hodin./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Jako první v rozpravě vystoupí poslanec Václav Anděl, připraví se poslanec Václav Burian.

Poslanec ing. Václav Anděl, CSc.: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, na 6. schůzi ČNR v r. 1982 jsme se zabývali uplatňováním vědeckotechnického rozvoje ve výrobní praxi. S touto problematikou velmi úzce souvisí i otázka dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy, kterou se zabýváme dnes. Vědeckotechnický pokrok je totiž růstem vzdělanosti naší mládeže i všech pracujících přímo podmíněn.

V dokumentu "Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy" je uvedeno, že vysoké nároky, kladené na každého člena socialistické společnosti, vyvolané potřebami rozvoje socialismu, vyžadují, aby naše výchovně vzdělávací soustava prohlubovala a zkvalitňovala přípravu kvalifikované a uvědomělé mladé generace.

Dokument je tedy programem, který odpovídá dlouhodobým potřebám naší společnosti. Jsou v něm zakotveny i nejpokrokovější zkušenosti školských soustav socialistických zemí. To je velmi dobře patrné, srovnáme-li jej např. s návrhem "Základní směry reformy všeobecně vzdělávacího a odborného školství v SSSR", o kterém již zde bylo hovořeno.

V našem výboru ČNR pro průmysl a stavebnictví věnujeme především přípravě mládeže na dělnická povolání, ale i otázkám výchovy a vzdělávání veškeré naší mládeže soustavnou pozornost. Přípravou pro dělnická povolání v resortech průmyslu ČSR a stavebnictví ČSR jsme se podrobně zabývali na 16. schůzi výboru. Také na letošní 23. schůzi výboru jsme věnovali mimořádnou pozornost přípravě na dnešní schůzi ČNR.

Z těchto jednání, z průzkumů v mém volebním obvodu, na ZŠ v Komárově, na SOU strojírenském v Komárově, SOU strojírenském v Berouně, v berounském závodě n. p. Průmstav Praha, v Králodvorských železárnách a na odboru školství ONV v Berouně i z konzultace na ministerstvu školství ČSR vyplynula řada kladných poznatků, ale i připomínek.

O tom, že výchově a vzdělávání mládeže je věnována značná pozornost svědčí i na školství vynakládané finanční prostředky.

V našem okrese byla v roce 1982 otevřena nová 22třídní základní škola v Hořovicích a nová mateřská škola v Komárově. V roce 1983 byla dokončena adaptace mateřské školy KŽ v Berouně. Provádí se přístavby 4. ZŠ v Berouně a základních škol v Hostomicích a Osově. Dokončují se další mateřské školy v Lochovicích, Hudlicích a MŠ Králodvorských cementáren v Berouně. V souvislosti s novou bytovou výstavbou je ještě zapotřebí zajistit stavbu nové základní školy přímo v centru Berouna, protože stará 1. základní škola již svojí kapacitou nepostačuje a nevyhovuje ani z hygienických důvodů.

Na všech ZŠ v okrese se připravují pedagogické konference, které zhodnotí klady i zápory nové koncepce vyučování. Provedenými kontrolami bylo ověřeno, že nové pojetí je přínosem pro rozvoj logického myšlení a že se zvyšuje zájem žáků o matematiku a další předměty technického zaměření. Při srovnání klasifikace se starým pojetím jsou zjišťovány jenom nepatrné odchylky.

Nedostatkem je skutečnost, že znalosti dětí jsou spíše povrchní. Učitelé si stěžují na nadměrné množství nového učiva v nových učebnicích. Zbývá pak málo času na cyklické opakování a upevňování získaných vědomostí a všichni víme, jak jsou právě tyto činnosti důležité.

Jsou připomínky k příliš velkým nárokům učebních osnov a učebnic na žáky II. stupně ZŠ u některých předmětů. Dějepisné a zeměpisné vyučování ztrácí na zajímavosti např. tím, že je zapotřebí věnovat mnoho vyučovacího času na vysvětlování nových pojmů. Značné jsou např. i nároky na žáky 7. a 8. tříd v českém jazyce.

Nedostatkem, zejména na ZŠ ve městech, jsou velmi vysoké počty žáků ve třídách, které neumožňují plně využívat moderních metod a forem práce.

K oblasti základních škol bych měl ještě jednu konkrétní připomínku. Týká se ZŠ pro děti se zbytky zraku ve Šporkově ulici v Praze na Malé Straně. Tato škola je jediná v celé ČSSR, výuka je zde vedena na světové úrovni, ale kapacita školy ani jejího internátu již nepostačuje. Je tedy na Národním výboru hl. m. Prahy, aby se rozšířením kapacity této tak potřebné školy urychleně zabýval a to např. i ve spolupráci s ostatními kraji naší republiky.

Zavedení povinné desetileté školní docházky se setkává s všeobecným souhlasem. Vždyť potřebujeme politicky vyspělou a vzdělanou dělnickou třídu. Sovětští sociologové např. zjistili, že dělníci, kteří ukončili desetiletku si dvakrát rychleji osvojují novou techniku a mnohem častěji se stávají zlepšovateli.

V oblasti středních odborných učilišť jsou značné rozdíly mezi úrovní učilišť jednotlivých resortů, ale někdy i mezi středními odbornými učilišti téhož resortu. Velmi dobře materiálně vybavena je většina středních odborných učilišť ministerstva stavebnictví ČSR. Dobrým příkladem může být např. střední odborné učiliště stavební na Kladně, které připravuje učně v oboru tesař a zedník pro n. p. Průmstav Praha - závod Beroun.

Příkladem hůře materiálně vybavených učilišť je střední odborné učiliště strojírenské v Berouně, jehož učňovské díly umístěné v Královodvorských železárnách jsou z celé VHJ Hutnictví železa nejhůře vybaveny. Naopak zase kvalifikace učitelů a mistrů odborné výchovy je na tomto středním odborném učilišti velmi dobrá.

Všeobecně je zapotřebí, aby resorty i KNV věnovaly nadále prvořadou pozornost materiálně technickému vybavení středních odborných učilišť i dalšímu zvyšování kvalifikace pedagogických pracovníků, včetně mistrů odborné výchovy a vychovatelů. Musíme si být vědomi, že již dnes vychováváme dělníky, kteří budou rozhodovat o úspěších naší ekonomiky v jednadvacátém století. Tomu také musí odpovídat úroveň jejich vzdělání, odborná kvalifikace i morálně-politický profil.

Problémem středních odborných učilišť strojírenských a stavebních je špatný průměrný prospěch žáků, kteří na učiliště přicházejí. Např. Průmstav závod Beroun sice velmi dobře plní nábor žáků do středních odborných učilišť, ale plánované počty jsou nízké a noví absolventi nepokrývají ani přirozený úbytek pracovníků.

Zvyšování nároků na teoretickou výuku na středních odborných učilištích je plně v souladu s postupným vyrovnáváním úrovně všech tří druhů středních škol i s nároky, které budou na jejich absolventy v budoucích letech kladeny. Přesto jsou však připomínky k příliš vysokým požadavkům při výuce všeobecně vzdělávacích předmětů. Žáci, kteří nejsou nejlépe připraveni již ze základní školy, pak na středním odborném učilišti nestačí a jsou tím deprimováni.

Názory na dostatečnou praktickou přípravu absolventů středních odborných učilišť pro výkon povolání se různí. V Královodvorských železárnách Beroun, v Rakovnických keramických závodech i v Buzuluku Komárov jsou s jejich přípravou v zásadě spokojeni. Stavaři říkají, že musí v tomto směru dohánět nedostatky až v průběhu čtyřměsíční řízené praxe. Nadále tedy bude zapotřebí věnovat i praktickému výcviku mimořádnou pozornost.

Výuku na středních odborných učilištích strojírenských komplikuje nedostatek nástrojů a měřidel a někdy i nedostatečný počet učebnic. Pro některé elektrotechnické předměty nebyly dosud potřebné učebnice vůbec vydány. Lze proto jen uvítat, že do příštího školního roku mají být vydány pro všechny předměty 1. ročníků středních odborných učilišť nové učebnice a každoročně že pak budou vydávány učebnice pro ročník následující.

Určité potíže činí také to, že ukončení středních odborných učilišť až v prosinci po 4. měsíční řízené praxi koliduje s termínem nástupu do středních škol pro pracující i to, že učni během řízené praxe blokují mnohdy nedostatečné ubytovací kapacity středních odborných učilišť.

Soudružky a soudruzi, teprve další praxe dobře ukáže veškeré přednosti a nedostatky. Dnes je ještě příliš brzo, a to zvláště v případě středních odborných učilišť i dalších středních škol, na nějaké konečné hodnocení.

Přesvědčil jsem se však o tom, že pracovníci ministerstva školství i ostatní pedagogičtí pracovníci hodnocení celé výchovně vzdělávací soustavy již dnes velmi uvážlivě a odpovědně provádí. Na základě připomínek z praxe jsou již proto připraveny např. pro základní školy i střední odborná učiliště nové osnovy všeobecně vzdělávacích předmětů, které budou platit od 1. září letošního roku.

Všichni si uvědomujeme nesmírnou důležitost vzdělávání a výchovy naší mládeže, které jsou proto oprávněně centrem pozornosti nejen stranických a státních orgánů, ale i našich spoluobčanů.

Vážíme si obětavé a neúnavné práce našich učitelů, ale i mistrů odborné výchovy, vychovatelů a ostatních pedagogických pracovníků. Musíme proto dále posilovat jejich společenské postavení a zvyšovat jejich autoritu.

Prvořadým úkolem nás rodičů, ale i všech organizací a politických stran NF, výrobních podniků i národních výborů, a tedy také poslanců všech stupňů NV a zastupitelských sborů je se školou úzce spolupracovat a spolu s ní se podílet na výchově naší mladé generace, která se bude podílet na dalším úspěšném rozvoji naší socialistické společnosti. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Václavu Andělovi. Slovo má poslanec Václav Burian, připraví se poslankyně Zdena Žáková.

Poslanec Václav Burian: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, v posledních měsících a zvláště v uplynulých dnech se stala škola středem mimořádné pozornosti široké veřejnosti. Proč, to není třeba zdůrazňovat.

Byla provedena hluboká analýza realizace usnesení PÚV KSČ o dalším rozvoji československé výchovně vzdělávací soustavy na jednotlivých stupních a druzích škol. Vyplývá z ní, že se stanovené záměry vcelku daří postupně uskutečňovat a že úspěšné plnění přijatých opatření a úkolů v dalším období předpokládá, že naši učitelé a všichni, kdo ve škole působí a s ní spolupracují, budou s velkou odpovědností, pochopením a uvědoměním plnit úkoly, které na školu klademe. Bude jistě záviset i na tom, do jaké míry se tyto otázky stanou věcí celé společnosti.

Jsem přesvědčen, že hlavním realizátorem československé vzdělávací soustavy je a musí být učitel a všestranná politická a společenská podpora práce učitelů, mistrů odborné výchovy, vychovatelů bude i nadále jednou z rozhodujících podmínek uskutečňování dlouhodobého programu školské politiky v období budování rozvinuté socialistické společnosti.

Učitel je společenský činitel nad jiné závažný. Vždyť on do značné míry ovlivňuje budoucnost mladých lidí, pomáhá formovat jejich základní poznatky. Spolu s rodinou, která první zasahuje do společenského povědomí mladého člověka, přichází učitel jako představitel společnosti. Je to významný, nezastupitelný důvěrník společnosti při výchově našich dětí a žádáme od něj, aby byl spolehlivou oporou strany, socialistické společnosti a veškeré ideologické práce. 

Když Lenin charakterizoval učitele, řekl, že každý z nich musí být aktivním společenským a politickým činitelem, zprostředkovatelem a přesvědčivým propagátorem idejí komunismu. Zdůraznil, že učitelova práce vyžaduje spojit rozum i srdce, socialistické uvědomění, angažované vystupování, vědeckou připravenost a profesionální vyspělost.

A máme takové učitele? Jistěže máme, ale zdá se, a i mnohé poznatky z našich průzkumů, besed, potvrzují, že jsme se dostali dále v odborné přípravě učitelů než ve formování jejich politického profilu. Nebudeme si zastírat, že vedle převážné většiny učitelů, kteří své povolání vykonávají s láskou a skutečným zájmem, jsou i takoví, v jejichž práci se projevuje povrchnost, pohodlí, nízká náročnost a v některých případech i nesprávné metody a necitlivý vztah k dětem.

V úsilí postavit školu a učitele do středu pozornosti celé společnosti, významnou měrou přispěly a nadále přispívají jednotlivé organizace NF a bylo by možné uvést řadu příkladů.

Na vytváření příznivé celospolečenské atmosféry kolem školy se podílejí významnou měrou i prostředky masové komunikace a propagandy, tisk, rozhlas, televize. Bohužel, při průzkumu, v rozhovoru s řadou učitelů jsme slyšeli nejednou kritiku nebo povzdech především na adresu Československé televize - kolik dětí vidí v některých pořadech nevkusu, kolik cynismu, násilí, hrubosti, a jak je možno někdy doslova mařit úsilí učitele především v citové oblasti.

Při výchově mladého člověka má, jak všichni víme, zvlášť významné postavení rodina. Na tom, jak dojde k souzvuku mezi tím, co dítě slyší a vidí doma a tím, co mu vštěpuje učitel, záleží velice mnoho. Souzvuk dobrého příkladu rodičů a obdobného příkladu učitele upevňuje v dítěti základy socialistického životního názoru a čestného občanského charakteru. A zde také, vedle kladných příkladů, uváděli učitelé i to, co má vážný dopad do výchovy dětí, a to vysoká rozvodovost. Je vysoká, velmi vysoká, u nás v Chebu např. téměř 40 % manželství je rozvedeno, ale jak jsme při poslaneckém průzkumu hovořili s učiteli na Liberecku, jsou i zde třídy, kde 60 % i více žáků je z rodin, které se rozpadly. To je vážný problém, málo o něm hovoříme, někdy spíše v televizi ukazujeme, že až ten druhý tatínek nebo maminka dobře chápe děti a je ten pravý, ale ve skutečnosti všechny vážné kolize v rodinách a zvyšující se rozvodovost vážně narušuje především opět citovou výchovu dětí.

A ještě bych chtěl upozornit na jednu skutečnost. Že totiž nepůsobíme sami na naši mládež. Velmi o ni usiluje i náš protivník. A všichni víme, že základní metodou antikomunistické politiky a propagandy je ideologická diverze. A také víme, že jádro ideologické diverze spočívá ve využívání vědomých lží, celé imperialistické mašinérie od špionážních centrál, vojenské síly, rozvětvené sítě buržoazní propagandy, vzdělávacího systému až po velké množství ústavů, institucí, které se specielně zabývají podvratnou činností a falsifikací idejí marxismu-leninismu.

Mezi charakteristické zvláštnosti dále patří rostoucí rafinovanost a rozmanitost forem boje proti socialistické praxi a teorii marxismu-leninismu. Už proto, že ideologická diverze představuje nejvyšší svého druhu vrcholný stupeň ideologické činnosti buržoazie - psychologickou válku proti socialismu, nemůžeme ji nikde, a zvláště v Západočeském kraji, který leží na hranici dvou světů, podceňovat. A z Chebska bych pro ilustraci uvedl několik příkladů. Jen na jediném hraničním přechodu s NSR přijíždí ročně do ČSSR kolem 400 000 cestujících, většinou západoněmeckých občanů a více než 70 % z nich jsou turisté, kteří mají bezprostřední vztah k Československu, mají zde své příbuzné, známé, jsou to odsunutí Němci i naši bývalí emigranti, kterým byl pobyt na Západě legalizován. Mnozí se vyhýbají ubytování v hotelích a vyhledávají je v soukromí. Jen v minulém roce bylo například 13 495 takových cizinců dlouhodoběji ubytováno v Mariánských Lázních a z toho v soukromí 2249. V Chebu bylo v soukromí ubytováno 1207 osob ze Západu, ve Františkových Lázních 399. To jsou ale jen čísla, lidé o kterých máme přehled. Jen v loňském roce bylo na jediném přechodu zabaveno 5589 závadných, nepřátelsky zaměřených, protisocialistických a protisovětských tiskovin, letáků, brožur a knih. Zvláště nebezpečné jsou letákové akce. Bylo zabaveno 136 letáků s názvem Prohlášení stávkového výboru loděnic ve Štětíně s výzvou na podporu Solidarity, 65 letáků z předvolební kampaně Zelených, v závěru minulého roku zesílila letáková akce tzv. Čs. strany národně sociální, kdy bylo nalezeno 226 letáků. Celkem bylo v loňském roce odhaleno jenom u nás 427 letáků posílaných z NSR velmi nebezpečného obsahu zvláště proto, že jsou zaměřeny především k mladým lidem a nechybí v nich ani výzvy k emigraci.

Nepřátelská propaganda je vedena i prostřednictvím revanšistických srazů, provokací na státní hranici, štvavou propagandu vedou nepřátelské rozhlasové stanice a celý okres je pokryt třemi televizními západoněmeckými programy.

Neříkal jsem tuto poznámku proto, abych vzbuzoval obavy nebo strach. To opravdu ne, ale proto, že víme, že vůči tomuto působení není imunní mládež ani dospělí, nelze to podceňovat. Musíme i s tímto faktorem v naší výchovně vzdělávací práci počítat a hledat cesty, jak tomuto působení účinněji čelit.

Bylo by možné dlouho a z mnoha pohledů hovořit o tom, co dále ztěžuje práci učitele. O přílišné feminizaci, problémech s učebními pomůckami, vybavování škol. Nejednu připomínku jsme od učitelů slyšeli i k obsahu učebnic, rozsahu učební látky. Ověřili jsme si, že bude třeba dále zdokonalovat přípravu učitelů, zvyšovat pozornost národních výborů škole, napomáhat stabilizaci učitelů atd. Chci však potvrdit, že byť si nám učitelé posteskli, když mluvili o překážkách, zvláště těch zbytečných, setkali jsme se při poslaneckém průzkumu především s učiteli, kteří nedělají svoji práci jako nějaké řemeslo, pouhé zaměstnání, ale berou je jako své vysoké společenské poslání. V besedách si člověk znovu a znovu uvědomoval, jak každý národ musí vidět svou budoucnost v novém pokolení. S hrdostí můžeme hodnotit dosažené. Ne všechny země a jejich vlády vytvářejí stejné podmínky pro tuto budoucnost. I zde se stroze rýsují hranice dnešního rozděleného světa.

Soudružky a soudruzi,

vzdělávání a výchova mladého člověka je snad tou nejsložitější a nejtěžší prací. Nikdy si nebudeme moci říci: "zastavme se, už je všechno hotovo, už nemáme co dělat, nemáme kam jít." Práce na výchově a vzdělávání člověka je stejně dynamická, jako je dynamický náš život a bude ji třeba neustále zdokonalovat.

A proto nemůžeme slevit ani z požadavků na učitele, od kterého budeme vždy vyžadovat harmonické spojení jeho poznávací, výchovné a společenské činnosti a zejména, aby byl bojovníkem na ideologické frontě, aktivním realizátorem politiky strany a socialistického státu, aby neustále upevňoval spojení školy se životem, s praxí výstavby socialismu.

Učitel je sochařem duchovního světa osobnosti, stojí u pramenů budoucích úspěchů vědy, techniky a kultury. A dobře také víme, jak zejména starší děti a odrostlejší mládež se mnohdy dívá daleko přes naše hlavy, jestliže ji nedokážeme v působivých konkrétních obrazech zaujmout pro rozvoj společnosti a pro cíle, které vytrvale sleduje naše KSČ a náš lid, jestliže ji nedokážeme spojit s naší zemí tak dokonale, aby se od ní nemohla nikdy odloučit, jestliže jí nevštípíme základy občanské etiky, která předpokládá věrnost své zemi, poctivost, pracovitost, skromnost a celospolečenské zaujetí.

Věřím, že učitelé své vysoké společenské poslání splní se ctí. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Václavu Burianovi. Slovo má poslankyně Zdena Žáková a připraví se poslanec Josef Podlešák.

Poslankyně Zdena Žáková: Soudružky a soudruzi, jednou ze složek komunistické výchovy je také výchova k práci. Práce je zdrojem všeho, co člověk vytvořil, je první potřebou člověka. Víme, jak velký vliv má pracovní výchova na rozvoj charakterových vlastností, víme, jak formuje osobnost, jak upevňuje kolektiv, učí správnému vztahu ke společnému majetku, úctě k práci jiných.

Přípravu mladé generace k práci zajišťuje zejména pracovní výchova v širokém slova smyslu, polytechnizace výchovy a vzdělání, odborná příprava profesionální orientace.

Podívejme se na výchovu k práci u vlastních dětí v rodině. Podle našich zjištění je pomoc dětí rodičům velmi individuální. Je to i proto, že pracovních příležitostí pro děti v rodinách ubývá. Zvyšuje se tak manuální negramotnost, a to zejména u dětí bydlících na sídlištích. V bytech je ústřední topení, teplá voda, automatické pračky atd. Ale bez práce se přece neobejde dobrý chod žádné rodiny. Rodiče však většinou nežádají drobnou dětskou systematickou pomoc, nemají trpělivost vést děti, vysvětlovat jim pracovní postupy. Všichni zápasíme s časem.