Poslankyně Marie Kochtová: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, je myslím velice vhodné, při příležitosti, kdy projednáváme otázky související s úrovní a zabezpečením dalšího rozvoje naší výchovně vzdělávací soustavy, abychom si také hmatatelně připomněli, co v rámci společenské spotřeby naše socialistická společnost do oblasti školství vkládá. Musíme ovšem zároveň připomenout, co tato společnost k tomu, aby lidem mohla dávat, od lidí potřebuje a také vyžaduje. Jsou dvě stránky jedné mince, které nelze od sebe oddělovat, protože jinak by tato mince ztrácela na své hodnotě. Právě projednávání otázek dalšího rozvoje naší školské soustavy je vhodnou příležitostí uvědomit si tyto souvislosti. Životní úroveň za socialismu se nemůže měřit jen objemem a počtem spotřebních výrobků. Udržení a další zkvalitňování dosažené životní úrovně u nás je úzce spojeno s morálně volnými vlastnostmi lidí, s úrovní jejich myšlení a s motivací, která oceňuje jejich jednání. To vše je velmi silně ovlivněno úrovní vzdělanosti a především kvalitou výchovy lidí.
Jednoduše to vyjádřil generální tajemník ÚV KSSS s. Černěnko ve svém projevu k voličům v Moskvě, když řekl:
"Chceme, aby lidé byli nejen lépe hmotně zabezpečeni, ale aby měli pevné zdraví, aby se rozvíjeli po duchovní stránce a aby byli společensky aktivní".
Naše socialistická společnost plánovitě a cílevědomě vytváří potřebné materiální předpoklady pro výchovu a vzdělání lidí. Jestliže v roce 1975 bylo v rámci společenské spotřeby v ČSR na školství vynaloženo přes 11 miliard Kčs, v roce 1980 to již bylo více než 14 miliard a v roce 1982 již skoro 17 miliard Kčs.
Za 6. pětiletku se tedy výdaje na společenskou spotřebu v odvětví školství zvýšily o 27,3 %, za prvé dva roky 7. pětiletky o dalších 17,4 %. V uplynulých letech byly tyto prostředky vynakládány především na zlepšení provozu a vybavení školních i mimoškolních zařízení, na zabezpečení vyššího počtu žáků, studentů na gymnáziích i učňů a na postupnou realizaci schváleného programu dalšího rozvoje naší výchovné vzdělávací soustavy.
Výdaje na přestavbu školství představují částku zhruba 12 mld. Kčs, z nichž více než polovina je předpokládána pro 8. pětiletku. Jsou to opravdu značné prostředky, se kterými je třeba dobře hospodařit, aby byly co nejúčinněji využity k tomu, k čemu jsou určeny.
Z poznatků poslanců se ukazuje, že zejména zabezpečení nezbytných materiálně technických předpokladů k zavádění nové výchovně vzdělávací soustavy vyžaduje nový přístup ze strany všech zainteresovaných článků. Nejmarkantněji se to nyní ukazuje v oblasti středních škol a zejména středních odborných učilišť, protože zavedením povinné desetileté školní docházky od letošního roku jsou právě zde nové požadavky velice konkrétní.
Potřeba opravdu nových přístupů k vytváření materiálně technických předpokladů na všech stupních však vyplývá i ze základního cíle celé přestavby, totiž podstatně obohatit sociální funkci vzdělání. K tomu je naprosto nutné pevné spojení školy s praxí a především významný podíl resortů, VHJ i podniků na vytváření potřebné materiální základny pro realizaci tohoto spojení. Na to již sama škola resp. resort školství a národní výbory nestačí.
Chceme-li posilovat např. praktickou výuku na gymnáziích, je to možné jen za účinné pomoci výrobních organizací a podniků jednotlivým školám podle místních podmínek. Osvědčila se forma patronátních smluv, někde fungují stanice mladých techniků při podnicích. Zde je třeba hledat další a další formy a uplatňovat je v co nejširší míře a všude.
Při jednání našeho výboru pro plán a rozpočet byla mimo jiné právě k této otázce živá diskuse, protože jak ukazují poznatky poslanců, není tento proces z hlediska resortů a VHJ dosud potřebným způsobem řízen. Jinak řečeno, není vznesenému požadavku v konkrétních místech vždy dávána potřebná váha. Chceme-li totiž, řečeno opět slovy s. Černěnka, "vštípit školákům lásku k práci a plně zařadit do výchovného procesu produktivní práci", musí se pochopení závažnosti tohoto požadavku projevovat v jednotlivých místech konkrétními činy. Potom by v prvé řadě měly vymizet případy nedostatečného zájmu některých organizací např. o střední odborná učiliště. Sama jsem se mohla u nás v Jihočeském kraji přesvědčit, že existují organizace, které vytváří dobré a někde i výborné podmínky pro výchovu školáků a učňů, jsou však i takové, kde je malý zájem příliš patrný a má to samozřejmě negativní dopad na úroveň výchovného procesu.
Jestliže mezi velmi dobré patří např. střední zemědělské odborné učiliště ve Vodňanech a ve Vimperku, mezi ty horší např. střední zemědělské odborné učiliště v Blatné, ale našla by se i další. Musí nám jít o to, aby těch horších bylo co nejméně.
Jak jsem již uvedla, naše společnost na přestavbu školství vynakládá značné prostředky. Velikost nákladů je však jen jedním ze zdrojů pro docílení potřebné efektivnosti vzdělávání z celospolečenského hlediska. Významně působí i úroveň procesu plánovitého řízení celé této oblasti. Zatím zde máme významné rezervy. Je všeobecně známo, že na nízké úrovni je např. plánování potřeb kvalifikovaných pracovníků.
Základním východiskem pro stanovení společenské potřeby absolventů škol musí býti záměry v růstu kvalifikační úrovně pracujících. Zde chybí zejména perspektivnost, která by měla býti obsažena nejen v prognózách vývoje, ale v rozhodovacích dokumentech příslušných stupňů řízení hospodářské sféry, tedy v koncepcích, výhledech, plánech. Tady opět mají nebo by měly míti rozhodující slovo resorty.
I rozmisťování absolventů škol do praxe, jako poslední fáze celého plánovacího procesu reprodukce kvalifikovaných pracovníků, je zatím předmětem oprávněné kritiky a sem směřují často připomínky poslanců. Právě zde se v některých odvětvích a oborech projevuje rozpor mezi individuálními a celospolečenskými zájmy. Jejich postupnému odstranění musí zdokonalení výchovně vzdělávacího procesu účinně napomoci.
Naším cílem je vypěstovat v lidech socialistické uvědomění, které se bude projevovat především v poctivé práci každého jednotlivce pro společnost. Ve výchově mladého člověka je základ pro dosažení tohoto cíle. A v tom má naše výchovně vzdělávací soustava své nenahraditelné poslání. Proto musíme všichni přispívat k plné realizaci záměrů vytyčených předsednictvem ÚV KSČ v červnu 1976. /Potlesk./
Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Marii Kochtové. Slovo má poslanec Petr Krátký, připraví se poslankyně Marie Patejdlová.
Poslanec Petr Krátký: Vážené soudružky a soudruzi, chtěl bych se s vámi podělit o zkušenosti, které poslanci výboru pro obchod, služby a dopravu získali pokud jde o výchovu dělnické mládeže, zejména prodavačů. Jistě mně dáte za pravdu, že některé výhrady, které má naše veřejnost vůči mladým prodavačům jsou oprávněné. A proto jejich výchově je třeba věnovat větší pozornost. Je to v zájmu kulturnosti prodeje i v zájmu samotné prosperity našeho obchodu.
Ve výboru jsme mohli konstatovat, že ministerstvo obchodu ČSR i Český svaz spotřebních družstev přistupuje k výchově dělnické mládeže na tomto úseku cílevědomě.
Resorty ministerstva obchodu i spotřební družstva v minulosti zabezpečovaly přípravu mládeže v učňovských školách a střediscích praktického vyučování. Dnes se bude také příprava realizovat v síti středních odborných učilišť, která se právě vytváří. S ohledem na omezené investiční prostředky, řešilo ministerstvo obchodu tento úkol především využitím kapacity bývalých učňovských škol a dalších objektů, které po úpravách a rekonstrukcích byly využity. Dosud zabezpečovalo 14 středních odborných učilišť ministerstva obchodu výchovu 12 000 žáků a učňů. K 1. lednu 1984 převzal Institut obchodní výchovy dalších 12 středních odborných učilišť, která zabezpečí přípravu 9200 žáků - učňů. Koncepce rozvoje sítě středních odborných učilišť MO ČSR do roku 1990 počítá s další tvorbou středních odborných učilišť, zejména v roce 1985, kdy vzniknou další 3, která budou připravovat celkem 1300 žáků - učňů. V roce 1984 zahájí resort výstavbu středního odborného učiliště v Praze, které bude mít kapacitu 1000 žáků a učňů a domov mládeže o kapacitě 600 lůžek. Celkový náklad bude činit 107 mil. Kčs. Tím bude ministerstvo obchodu zabezpečovat ve vlastním středním odborném učilišti přípravu celkem 23 600 žáků. Z tohoto počtu bude vychováváno pro odvětví obchodu téměř 20 000 žáků. Kromě toho ve středních odborných učilištích jiných resortů zejména spotřebních družstev bude MO zajišťovat nadále výchovu žáků pro některé profese, jako je kuchař, číšník, aranžér apod.
V působnosti Českého svazu spotřebních družstev přibylo k původním 6 středním odborným učilištím dalších 9, převzatých delimitací od odborů školství KNV, takže celkový počet středních odborných učilišť řízených Správou středních odborných učilišť svazu je 15. K 1. lednu 1985 zvýší se tento počet na 16. V současné době navštěvuje střední odborná učiliště Českého svazu spotřebních družstev 6000 žáků a učňů. V rozvoji materiálně technické základny středních odborných učilišť Českého svazu spotřebních družstev lze zaznamenat v prvních 3 letech 7. pětiletky výrazný kvantitativní a kvalitativní posun. Dokončuje se výstavba učebnového bloku středního odborného učiliště v Klánovicích, byl uveden do provozu celý komplex středního odborného učiliště Pelhřimov - školní budova, domov mládeže a hotel, který představuje jedno z nejmodernějších zařízení tohoto druhu v ČSR. Dále byl odkoupen panelový dům pro střední odborné učiliště Žatec a adaptován jako domov mládeže, pokračuje výstavba domova mládeže pro střední odborné učiliště v Hronově. Kromě toho proběhla v jednotlivých středních odborných učilištích řada rekonstrukcí a adaptací. V roce 1984 bude zahájena výstavba nového učebnového bloku středního odborného učiliště ve Žďáru nad Sázavou, v 8. pětiletce výstavba domova mládeže při středním odborném učilišti Znojmo o rozpočtových nákladech přes 50 mil. Kčs.
Kladně bychom mohli hodnotit zapojení resortního ústavu Institutu obchodní výchovy ve spolupráci se Správou středních odborných učilišť v ČSSD do výuky žáků učilišť především při tvorbě potřebných učebních pomůcek a při uplatňování vhodné didaktické techniky. Byla vyhlášena i resortní soutěž "Tvoříme učební pomůcky". V dalších letech budou na základě dohody mezi Institutem a n. p. Komenium vybavována všechna resortní střední odborná učiliště jednotně učebními pomůckami.
Soudružky a soudruzi, podmiňujícím faktorem úspěšné realizace přípravy dělnické mládeže, a to platí obecně, je obsazení pedagogických funkcí i mistrů odborné výchovy kvalifikovanými pracovníky. To také odeznělo ve zprávě společné zpravodajky posl. Smolíkové. Můžeme potvrdit, že na tomto úseku přetrvávají nedostatky. Např. v odvětví státního obchodu splnilo předepsané vzdělání pro vychovatele v učilištích 58, 4 % pracovníků a 17,7 % si vzdělání doplňuje. V kategorii mistrů odborné výchovy plní předepsané vzdělání 59,5 % pracovníků.
Lepší situace je u vedoucích místně odloučených pracovišť a středisek praktického vyučování, kde kvalifikační předpoklady plní přes 60 % pracovníků. Ve všech středních odborných učilištích a odborných organizacích zajišťujících praktické vyučování byly zpracovány harmonogramy postupného zvyšování kvalifikace všech kategorií výchovných pracovníků. Kontrola plnění těchto harmonogramů je součástí resortního dozoru.
Poněkud jiná je situace ve spotřebních družstvech. V kvalifikaci pedagogických pracovníků lze zaznamenat zlepšení ve středních odborných učilištích, zatímco ve střediscích praktického vyučování a místně odloučených pracovištích se kvalifikační struktura v žádoucích proporcích nezlepšila.
Znovu se připomíná, že relativně vysokým kvalifikačním požadavkům na mistry odborné výchovy neodpovídá jejich odměňování, a proto se pro tuto funkci velmi těžko získávají kvalifikovaní pracovníci. Český svaz spotřebních družstev přijal řadu opatření ke zlepšení sociálního postavení a odměňování této kategorie pedagogických pracovníků a bude třeba, aby je krajské výbory Českého svazu spotřebních družstev a sama spotřební družstva realizovala.
Ve výchově nejen dělnické mládeže, ale mládeže vůbec má prvořadý význam i mimoškolní výchova a zájmová činnost. Ministerstvo obchodu a také Český svaz spotřebních družstev věnovaly v tomto směru mimořádnou pozornost rozpracování příslušných vládních usnesení k zabezpečení závěrů, které přijal III. sjezd SSM.
Velmi dobrých výsledků je dosahováno ve sportu, o čemž svědčí i úspěšná reprezentace učňů na resortní olympiádě učňovského dorostu v roce 1983. Na masové základně je organizována pracovní iniciativa. Zapojení brigádnické činnosti, do soutěže o "Rudý karafiát", do záloh brigád socialistické práce, hlídek reflektoru mladých a do soutěží mladého dělnického dorostu ve státním i družstevním obchodě.
Soudružky a soudruzi,
omezil jsem se jen na několik otázek, které ve výchově učňovského dorostu považujeme za nejdůležitější.
Na závěr bych chtěl upozornit ještě na jeden konkrétní problém. Týká se termínů praktické části závěrečných zkoušek, které jsou až dosud vždy před vánočními svátky. Předvánoční prodej i jeho intenzita nevytváří však potřebné podmínky jak pro samotné žáky, tak i pro zkoušející.
Ministerstvo školství ČSR ve spolupráci s ministerstvem obchodu ČSR a Českým svazem spotřebních družstev by měly zvážit vhodnější termín. /Potlesk./
Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Petru Krátkému. Slovo má poslankyně Marie Patejdlová. Pak bude přestávka, po přestávce bude prvním diskutujícím poslanec Miroslav Šlouf.
Poslankyně JUDr. Marie Patejdlová: Soudružky a soudruzi, stejně jako vy i já jsem se v posledních týdnech díky projednávání školských zákonů v našich výborech a na našem dnešním plenárním zasedání více než kdy jindy předtím zaobírala ve svém volebním obvodu i mimo něj otázkami dotýkajícími se naší výchovně vzdělávací soustavy. Chtěla bych říci něco málo k výchově v rodině.
Všichni si přejeme, aby pokud možno z každého narozeného československého občánka vyrostl dobrý člověk - člověk s pevným charakterem, s poctivým vztahem k práci, s upřímným čestným vztahem k lidem, se vřelým a uvědomělým vztahem ke své socialistické zemi. Aby nám prostě vyrůstali občané, kteří budou pokračovat v budovatelském díle tak, aby se u nás v socialistickém Československu šťastně a radostně žilo. Zároveň, aby přispívali svou prací, svými postoji chránit to nejcennější pro celé lidstvo - mír.
Shodli jsme se, ať to byl učitel, dělník či rolník, inženýr či vědec, funkcionář nebo člověk bez funkcí, že vychovat z dětí takové občany je velmi namáhavá práce, vyžadující od každého dospělého člověka určitou cílevědomou pomoc, abychom výchovu dětí a dospívajících, ten dlouhodobý, nepřetržitý proces, v němž působí mnoho sociálně ekonomických, ideologických a politických faktorů, objektivních i subjektivních vlivů, se zdarem zvládli.
Shodli jsme se i v tom, že nezastupitelnou úlohu ve výchově takového člověka má rodina. Ona rozhodujícím způsobem ovlivňuje vývoj dítěte, zejména v období ranného dětství a v předškolním věku, tedy v době, kdy se vytvářejí základy osobnosti člověka. Již v rodině se proto musí vytvářet potřebné klima pro založení socialistické výchovy, ve které pokračuje nebo na ni navazuje a dále ji rozvíjí zejména škola, a jiné instituce.
Přesto, že zákon o rodině přesně vymezuje funkci rodiny - pro osvěžení naší paměti uvádím, že zákon ukládá rodičům za povinnost být osobním příkladem svým dětem, odpovídat společnosti za všestranný rozvoj svých dětí, pečovat soustavně a důsledně o jejich výchovu a výživu a řídit jejich jednání tak, aby z nich vyrostli zdraví a uvědomělí občané - přesto ne všichni rodiče si jsou této povinnosti ze zákona vědomi.
V čem spočívají příčiny - myslím si, že je třeba je hledat u mladých rodičů v jejich nepřipravenosti, v morálně politické a sociální nevyzrálosti pro rodičovskou úlohu. Mladí rodiče mnohdy nepodstatné a v rodině běžné konflikty, které mezi nimi vznikají řeší hádkami, rozvody, aniž mají na zřeteli zájmy svých dětí. Zde by měla sehrát úlohu výchova k rodičovství a měli by se jí ujímat národní výbory, společenské organizace a u rodičů s dětmi ve školním věku zejména Sdružení rodičů a přátel školy, kde jsou značné nevyužité možnosti. Rodiče by si měli uvědomovat, že rodinnou atmosféru nelze uměle ani vytvořit ani udržet. Rodinnou atmosféru utváří život a chování rodičů. Ani nejlepší a nejpromyšlenější pedagogické metody nepřinesou efekt, jestliže je atmosféra v rodině špatná. Upřímné vztahy mezi rodiči, vzájemná láska, úcta, práce rodičů, jejich příklad a společenská angažovanost jsou předpokladem správného sociálního začlenění dítěte do kolektivu a do společnosti.
Není žádným tajemstvím, že v některých rodinách není vše v pořádku. V řadě rodin přežívají tendence k měšťáckému spotřebitelství, které velmi nepříznivě působí na výchovu mladých lidí. Myslím si, že bojovat proti konzumnímu charakteru života vůbec je jedním z předpokladů k rozvíjení socialistické výchovy, a to nejen v rodině, ale v celé naší společnosti. Domnívám se rovněž a jistě mi dáte za pravdu, že by se rodiče měli více věnovat svým dětem, všímat si, jak tráví volný čas, s kým se kamarádí, stýkají, jaké čtou knihy, jaké mají zájmy, na jaké chodí filmy a pod. Nenásilně a osobním příkladem by je měli vést k odmítání povrchních a našemu socialistickému způsobu života cizích zájmů. To chce však jedno, aby si rodiče na děti udělali čas, aby s nimi trávili všechny své volné chvíle. Aby byli trpěliví, když jim jejich ratolest líčí svoje problémy nebo se svěřují se svými radostmi. Chce to prostě žít plně se svými dětmi, ne vedle nich.
Zvlášť citliví by měli být rodiče k mládeži mezi 14 - 18 rokem, u nichž předčasný biologický růst je provázen opožděným mentálním dozráváním.
Mladí lidé jsou zvídaví - uspokojovat jejich zvídavost, nepodbízet se jejich vkusu - nepodporovat nic, co by v nich posilovalo apolitismus nebo neutrální přístup k jevům a otázkám, které jsou předmětem ostrého třídního boje mezi socialismem a kapitalismem.
Někteří rodiče jsou vůči svým dětem velmi nekritičtí, omlouvají jejich poklesky, před dětmi narušují nejen autoritu školy a učitelů, ale někdy dokonce znevažují výchovné a vzdělávací cíle školy a vůbec výsledky naší socialistické společnosti. Takové děti jsou pak ve dvojím ohni. Velmi nepříznivě působí na výchovu dětí i to, že je rodiče zahrnují vším, co si děti přejí a někdy dokonce přepychem, aniž by od nich vyžadovali určité povinnosti. Takováto výchova je zcela v rozporu s principy socialistické výchovy. Dětem také škodí, když je rodiče zahrnují, řekla bych ochranářskou péčí. Musíme děti připravovat i na to, že život s sebou přináší nejen to dobré, ale i těžkosti, které až dorostou budou muset samy řešit. A na tom výchovou nepřipravený jedinec může i ztroskotat.
Všech těchto negativních jevů ve výchově by se měli rodiče vyvarovat.
Soudružky a soudruzi, soustředila jsem se na negativní jevy ve výchově dětí v rodině, abych zdůraznila úlohu rodiny v procesu výchovy, zejména při formování jejich charakterových vlastností. Víme, že v převážné většině dává naše rodina dětem dobrý základ. Přesto však nemůžeme opomíjet projevující se nedostatky v nemalé části rodin.
Jak na to? Není všelék, ale tak jako platí v ekonomice, kdo chce řídit, musí znát, musí v této oblasti platit - kdo chce vychovávat, musí to umět. A aby to uměl, musí se učit a často vychovávat i sebe a nestydět se za to.
A všichni, se kterými jsem na toto téma mluvila jsou rovněž přesvědčeni, že více přirozenosti, otevřenosti, pravého soudružství ve vztazích mezi dospělými nebývale ovlivní i chování a jednání našich mladých občánků i mladých občanů. Ať se nám věc daří, neboť V dobrých dětech je naše budoucnost. /Potlesk./
Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Marii Patejdlové. Přerušuji jednání na 20 minut.
(Schůze byla přerušena v 16,15 hodin a znovu zahájena v 16,35 hodin.)
Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v rozpravě. Slovo má poslanec Miroslav Šlouf, připraví se poslankyně Květoslava Březinová.
Poslanec ing. Miroslav Šlouf: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci. Mimoškolní výchova je důležitou složkou výchovného a vzdělávacího procesu. V rozvíjení této výchovy má důležitou úlohu i SSM, který se na mimoškolní výchově podílí jak u dětí, navštěvujících základní školu, tj. zejména v pionýrské organizaci, tak u mládeže středních škol, která je organizována v SSM.
Problematikou podílu SSM na realizaci úkolu projektu dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy na úseku středního školství, se náš český ÚV systematicky zabýval od roku 1976, kdy bylo schváleno usnesení předsednictva ÚV KSČ o přestavbě školské soustavy. Je potřeba již v úvodu říci, že velká většina námi rozvíjených aktivit se nějakým způsobem dotýká volného času těchto převážně 14 - 18 letých, tedy tzv. mimoškolní výchovy. Je zcela logické, že jsme zvláštní důraz kladli a klademe na přípravu naší učňovské mládeže. Rozvíjíme celou řadu specifických forem činnosti, které si kladou za cíl podněcovat zručnost a dovednost učňů, pěstovat v nich odpovědný vztah k práci, ale i hrdost na zvolenou profesi a příslušnost k dělnické třídě. Jde nám o to, abychom v tomto duchu dokázali podchytit a usměrnit přirozené zájmy učňovské mládeže. Máme k tomu již řadu osvědčených prostředků, ať jde o soutěže zručnosti, které probíhají ve stovce jednotlivých oborů a jsou charakteristické skutečně masovou účastí učňovské mládeže, nebo o technické zájmové kroužky, podněcující v současnosti více než 25 tis. učňů v pravidelné zájmové činnosti. Ve veřejnosti již také dobře známe hnutí Reflektoru mladých, jehož více než 3,5 tis. hlídek složených z žáků středních odborných učilišť si dokázalo posvítit na nejednu rezervu či nedostatek, ale co je hlavní - přispěly k formování správného vztahu k práci a hodnotám naší společnosti.
Mezi nejnáročnější formy práce s učňovskou mládeží, na jejichž rozvoj klademe v současnosti zvláštní důraz, patří hnutí záloh BSP. Těší nás, že dnes již v našich středních odborných učilištích pracuje více než 4 tis. těchto záloh BSP. Pro naplnění cílů naší výchovně vzdělávací soustavy a samozřejmě i naší svazácké organizace, je velmi cenné, že zde, snad ještě více než jinde, nacházíme možnosti úzké spolupráce a součinnosti se socialistickou školou, s průmyslovými závody, ale i s ROH a ostatními společenskými organizacemi NF. Od hnutí záloh BSP dnes již ani nelze oddělit hnutí patronů dělnické mládeže. Usilujeme o to dále tyto osvědčené formy rozvíjet a plně využít i v rámci našeho podílu na plnění úkolů školské politiky strany.
Soudružky a soudruzi,
náš Český ústřední výbor SSM v návaznosti na "Projekt" hledal i vlastní způsob, novou formu práce, jak přímo zapojit středoškolskou mládež ze všech 3 proudů středního školství prostřednictvím svazáckých organizací do přípravy pro budoucí povolání. Proto jsme na plenárním zasedání ČÚV SSM v listopadu 1978 vyhlásili "Středoškolskou odbornou činnost", dnes již rozvíjenou na celostátní bázi. Středoškolskou odbornou činnost organizujeme jako systém aktivit a forem zájmové, přírodovědné, technické a společensko-vědní činnosti v návaznosti na výuku a potřeby výrobní a společenské praxe. Jde o pestrou mozaiku nejrůznějších forem práce, od besed s úspěšnými absolventy škol, s odborníky z patronátních závodů, přes exkurze, nebo řešení tématických úkolů pro potřebu škol nebo patronátních závodů a institucí. Nemůžeme se pochlubit žádným údajem o tom, kolik žáků naše středoškolská odborná činnost podchycuje. Ona skutečná pestrost forem neumožňuje vést "tradiční statistiky a přehledy", ale myslíme si, že právě to není podstatné. Podstatné je, ze jsme ve Svazu mládeže dokázali nalézt, v návaznosti na program školské soustavy, systém práce se skutečně neformální odezvou mezi mladými lidmi, to, že při jeho realizaci dokážeme účinně spolupracovat se státní školskou správou a se společenskými organizacemi NF. Základnou pro tyto formy práce je dnes více než 3 tis. kroužků středoškolské odborné činnosti pravidelně pracujících na středních školách v ČSR. Přes tento jednoznačný přínos máme samozřejmě, tak jako u každé nové a náročné věci, také celou řadu problémů.
Soudružky a soudruzi, Československo má jednu z nejrozšířenějších sítí vybavení pro zájmovou činnost mládeže. Je k naší škodě, že ji dosud neumíme plněji využít. Myslíme si, že je zbytečný luxus, aby ve večerních hodinách a o sobotách a nedělích zely prázdnotou školní dílny, laboratoře, kabinety a mnohdy i školní tělocvičny a hřiště, tedy prostory, které je možno využít pro zájmovou činnost a brannou přípravu naší mládeže.
Asi dlouho ještě nebudeme mít také dostatek obětavých odborníků z řad pedagogických pracovníků, ale i patronátních závodů a institucí pro vedení odborných kroužků, potřebujeme řadu materiálů, pomůcek, narážíme i na závazné limity odběru elektrické energie, jejích čerpání nelze v důsledku rozvoje zájmové činnosti překročit, stejně jako na celou řadu předpisů a nařízení, která omezují rozvoj naší zájmové činnosti.
Chtěli bychom skutečně uvážlivě, všude tam, kde jsou pro to opodstatněné podmínky, tyto překážky překonávat a situaci měnit. V řešení těchto odůvodněných a opodstatněných potřeb naší mladé generace bychom potřebovali pomoci nejen v krajích, okresech, ale zejména pak v jednotlivých školách. Určitě bude v tomto směru přínosem i dohoda, kterou náš ČÚV SSM v únoru 1984 uzavřel s ministerstvem školství ČSR. Kromě toho, že řeší aktuální otázky naší součinnosti, si myslíme, že můžeme sehrát i úlohu určitého metodického návodu pro kraje, a u základního školství i pro okresy, při projednávání otázek spolupráce a uzavírání obdobných ujednání.
Nemenším problémem je, soudružky a soudruzi, využití sítě Domů pionýrů a mládeže pro práci s věkovou kategorií čtrnácti až osmnáctiletých. Bez nadsázky lze říci, že mládež zůstala u těchto výchovných zařízení pouze v názvu. Vžila se již představa, že jde o pionýrské domy a práce s dospívající mládeží - zejména učňovskou - jako by do jejich náplně nepatřila. A tak dál schvalují odbory školství KNV a ONV plány práce Domů pionýrů a mládeže, které v podstatě s prací s mládeží nepočítají, nebo je brána jako něco navíc. Je potřeba ale říci, že ruku v ruce je vina i na KV a OV SSM, které na tyto jevy málo upozorňují.
Dovolte, abych se zmínil ještě o jedné věci, která naši práci se středoškolskou mládeží velmi ztěžuje. Jde o vytváření kádrových předpokladů pro naši práci mezi středoškoláky. Několikaset členné celoučilištní a celoškolské organizace (a máme až 1500 členů) řídí amatérsky o školních přestávkách 16leté děti. O úrovni této řídící práce, i přes veškerou eventuální pomoc pedagogických pracovníků, si jistě není třeba dělat iluze. Řešení vidíme i v ustavování funkce zástupce ředitele pro mimoškolní výchovu, který by mimo jiné, mohl věci velmi pomoci. Přesto, že se plně osvědčilo experimentální ověření MŠ ČSR, je zatím tato funkce ustavena pouze v 8 školách v Praze a v jedné v Severočeském kraji. Ustavování těchto funkcí je plně v kompetenci odborů školství KNV, MŠ ČSR vydalo potřebné pokyny. Sami jdeme ale příkladem a po redukci našeho aparátu na úrovni krajských výborů dáme v průběhu let 1984 - 1985 uvolněného pracovníka (přirozeně staršího 18 let) na všechny střední školy, které mají více než 900 žáků. Bylo by dobře, aby nejméně na dalších pěti největších školách v každém kraji byla ustavena zmíněná funkce zástupců.
Soudružky a soudruzi,
pro výchovu naší mladé generace a v neposlední řadě i pro činnost Socialistického svazu mládeže, má zásadní význam přijetí tak závažného dokumentu, jakým je zákon o soustavě základních a středních škol. Všichni známe jeho význam z hlediska další demokratizace socialistické školy i vytváření podmínek pro její rozvoj. Pro naši organizaci má však ještě jeden zásadní význam - poprvé je zde v zákoně zakotvena úloha mládežnické organizace, a to nejen při výchově, ale i při vzdělávání mladé generace. Socialistický svaz mládeže si této skutečnosti hluboce váží a mohu vás ujistit, že i naše republiková organizace a její český ústřední výbor, udělají v rámci svých možností vše pro to, aby mládež nastupovala na svá místa v továrnách, zemědělských závodech, službách, laboratořích i vysokých školách co nejlépe připravena. /Potlesk./
Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Miroslavu Šloufovi. Slovo má poslankyně Květoslava Březinová a připraví se poslanec Milan Mráz.