Společná zpravodajka poslankyně ing. Marie Smolíková: Vážené soudružky a soudruzi, dovolte, abych v úvodu své zprávy zdůraznila jedno ze základních občanských práv zakotvených v naší socialistické ústavě - právo na vzdělání. Společenské vlastnictví výrobních prostředků umožňující mohutný rozvoj výrobních sil vytváří potřebnou ekonomickou základnu, v jejichž rámci se potřeby škol plně zabezpečují.

Od roku 1945, především po Únoru 1948 prochází naše školství vývojem, který odpovídá jednotlivým etapám naší socialistické výstavby. Rozhodujícím krokem v budování školské soustavy na socialistických principech bylo přijetí zákona o základní úpravě jednotného školství Ústavodárným Národním shromážděním 21. dubna 1948. Tehdy Zdeněk Nejedlý ve svém projevu řekl: "Nemohu jinak, než říci, že dnes, v této chvíli, jdou dějiny národa touto síní. Naše jednotná škola má ten velký význam, aby občané byli rovni nejen před zákonem, ale také ve škole, ve vzdělání. Odstraníme proto všechno, co mládež rozděluje."

Tato demokratizace školství se stala základem jeho dalšího rozvoje a ve svých zásadách nebyla narušena ani v krizových letech 1968 a 1969, kdy drtivá většina pedagogů jim zůstala věrna.

Významným mezníkem se stal XIV. sjezd KSČ, který právem považujeme za historický předěl v životě naší země.

Období výstavby rozvinuté socialistické společnosti, kdy do popředí jako důležitý intenzifikační faktor vystupuje vědeckotechnický rozvoj, klade vysoké nároky na vzdělávání pracujících. Čím dále tím více se do popředí dostává vzdělanost jako určité měřítko společenského bohatství. Je to přirozený proces vyplývající ze samé podstaty socialismu, z ekonomického a sociálního rozvoje naší země, z vědeckotechnického pokroku, který výrazně mění charakter práce a úlohu člověka v pracovním procesu. Na podkladě závěrů XIV. sjezdu potvrzených XV. sjezdem schválilo předsednictvo ÚV KSČ v červnu r. 1976 program dlouhodobého perspektivního rozvoje školské soustavy. Bylo v něm využito všech dosavadních pozitivních zkušeností, na které projekt navázal.

Procházíme obdobím mohutného rozvoje výrobních sil, kdy věda sama se stává výrobní silou, kdy nové vědecké poznatky, zavádění techniky a inovačních procesů se staly doslova součástí plánů veškeré naší činnosti. Toto tempo v celém světě, zejména v socialistické společnosti, nabývá na akceleraci. K tomu potřebujeme zcela nutně lidi, kteří novou techniku zvládnou, budou připraveni jak teoreticky, tak prakticky na úkoly, které před námi nutně vytyčuje čas. Nesmíme se opozdit ani v přípravě dorůstající generace, což by mohlo znamenat ztratit tempo se světovým trendem rozvoje výrobních sil.

Nejde však jen o výchovu mládeže k pokroku dosahovaným v technice; stejně důležitou složkou je i výchova našich mladých občanů k ideové vyspělosti, k socialistické morálce, k socialistickému vztahu k práci a obraně vlasti. Boj za mír a boj za uchování hodnot, které lidstvo vytvořilo, to je nesporně stejně důležité a stejně náročné, jako vštípit mladé generaci nezbytné teoretické i praktické vědomosti a návyky.

Perspektivním cílem usnesení předsednictva ÚV KSČ bylo zavedení povinné desetileté školní docházky pro veškerou naši mládež a získání středního, popřípadě úplného středního vzdělání. Jde o úkol, pro jehož postupné uskutečňování se vytvořily v roce 1978 právní předpoklady zákonem Federálního shromáždění o opatřeních v soustavě základních a středních škol a zákony ČNR a SNR o státní správě ve školství a o školských zařízeních.

Letošní rok je rokem, kdy realizace čs. výchovně vzdělávací soustavy vstupuje do konečné fáze, kdy se z devítiletého vzdělávání přechází na povinnou desetiletou školní docházku zabezpečovanou základní školou všemi třemi proudy středních škol. To vyžaduje novou komplexní legislativní úpravu. Stalo se tak školským zákonem, který v minulých dnech schválilo Federální shromáždění. Tímto zákonem se také ruší platnost školského zákona z roku 1960, stejně jako učňovského zákona z roku 1958 i uvedeného zákona Federálního shromáždění z roku 1978. Od realizace nového školského zákona očekáváme, že se stane dobrým právním nástrojem pro uskutečňování cílů čs. výchovně vzdělávací soustavy. Na přípravě tohoto zákona jsme se jako poslanci ČNR též aktivně podíleli a v návaznosti na něj projednáme dnes změny a doplnění zákonů ČNR o státní správě ve školství a o školských zařízeních.

To je také příležitostí k tomu, abychom na základě předložené zprávy vlády ČSR a vlastních poznatků poslanců a výborů posoudili současný i předpokládaný rozvoj školství v ČSR a to z hlediska potřeb realizace naší výchovně vzdělávací soustavy. Vycházíme při tom též z programového prohlášení vlády ČSR z roku 1981, ve kterém si vláda stanovila úkoly v této oblasti a zavázala se k jejich plnění.

V přípravě dnešního jednání jsme se soustředili na základní a střední školství, které je předmětem školského zákona. To však nikterak neznamená, že by orgány ČNR opomíjely problémy vysokých škol Naopak. Předsednictvo ČNR se již v roce 1981 na základě zprávy kulturního a školského výboru zabývalo prvními zkušenostmi z provádění a působení zákona o vysokých školách. Máme však za to, že problematikou vysokých škol bychom se měli zabývat později s větším odstupem od účinnosti uvedeného zákona, který je postupně realizován od 1. září 1980.

V přípravě dnešního jednání se výbory podle své působnosti zaměřily zejména těmito směry: kulturní a školský výbor se zabýval otázkami základních a středních škol komplexně, výbor pro plán a rozpočet se soustředil na uplatňování čs. výchovně vzdělávací soustavy z hlediska ekonomických předpokladů, výbor pro národní výbory a národnosti na působení pravomocí národních výborů v této oblasti. Výbor pro průmysl a stavebnictví se zaměřil na výchovu dorostu ve spotřebním průmyslu a ve stavebnictví. Přípravou mládeže pro dělnická povolání v obchodě a spotřebních družstvech se zabýval výbor pro obchod, služby a dopravu. Výbor pro zemědělství a výživu se soustředil na výchovu dělnické mládeže v zemědělství a lesním hospodářství a zdravotní a sociální výbor na výchovu zdravotnických pracovníků. Všechny výbory využily zkušeností získaných z dřívějších jednání orgánů ČNR i poznatky z besed skupin poslanců uspořádaných ve Východočeském kraji, na Obvodním národním výboru v Praze 1 a na okresních národních výborech v Klatovech, České Lípě a Šumperku. Poslanci zejména kulturního a školského výboru využily též poznatků získaných spoluúčastí na přípravě třetí schůze Sněmovny národů v říjnu 1983, kdy se Sněmovna národů zabývala otázkami výchovy a vzdělanosti.

Soudružky a soudruzi,

dovolte mně nyní, abych jako společná zpravodajka výborů stručně shrnula závěry z jejich jednání. Tyto závěry jsou v podstatě shodné se závěry vlády ČSR i s názory naší školské veřejnosti, jak jsme si měli možnost ověřit. Dosavadní zkušenosti z realizace programu dalšího rozvoje čs. výchovně vzdělávací soustavy ukazují, že se dokument osvědčuje, je cílevědomý a odpovídá současným i perspektivním potřebám našeho společenského rozvoje ve všech jeho směrech. Také jeho postupná realizace je vcelku úspěšná, zejména vezmeme-li v úvahu, že jsme teprve na jejím začátku. Základní principy čs. výchovně vzdělávací soustavy je však třeba neustále prohlubovat, rozvíjet demokratizaci vzdělání, usilovat o jednotu výchovy a vzdělání, o spojení školy se životem a v neposlední řadě o zvyšování efektivnosti komunistické výchovy. Prohlubovat komunistickou výchovu vyžadují stále náročnější úkoly výstavby rozvinuté socialistické společnosti; vyžaduje to v mezinárodním měřítku se zostřující třídní boj, ve kterém se imperialisté se svou antikomunistickou propagandou zaměřují především na mladé lidi. Zvyšování účinnosti komunistické výchovy je proto prvořadým celospolečenským úkolem, na němž se ještě účinněji musí podílet i naše škola. Marxisticko-leninská světonázorová výchova, výchova k socialistickému vlastenectví a internacionalismu musí prostupovat celou činností škol a musí více pomáhat k utváření ideově politického, morálního a kulturního profilu mládeže. To je také jednou z nezbytných podmínek úspěchů v dalším budování socialismu.

Neoddělitelnou součástí komunistické výchovy je výchova k práci. Od pracovní výchovy ve školách musíme požadovat, aby pomáhala vytvářet kladný vztah mladého člověka k práci s vědomím, že jsou to výsledky celospolečenské práce, které zabezpečují životní jistoty každého občana. Od pracovní výchovy současně požadujeme, aby pomáhala orientaci mládeže na společensky užitečná a potřebná povolání.

Posuzováno z těchto hledisek pracovní výchova své úkoly ještě zdaleka neplní. O tom se naši poslanci při svých průzkumech sami přesvědčili. Vytvářet pro uplatnění pracovní výchovy ve školách všechny materiální a kádrové podmínky je proto předním a trvalým úkolem v realizaci naší výchovně vzdělávací soustavy. Přitom zde škola nemůže zůstat sama. Významným pomocníkem se musí stát závody, mnoho rezerv je i v zájmové činnosti dětí organizované pionýrskou organizací a SSM. V souvislosti s tím, bych se chtěla zmínit o volbě povolání. Tato otázka vyvstala v řadě poslaneckých průzkumů. Ukazuje se, že ne všude je dobrá spolupráce s rodiči a že školy se ponejvíce omezují na pouhé informace rodičů o jednotlivých povoláních. Rodičům není také vždy správně vysvětlován smysl a záměr realizace nového pojetí výchovně vzdělávací práce. Dobrý příklad hodný následování máme z České Lípy. Osvědčil se zde dvouletý cyklus pro rodiče, ve kterém učitelé lektoři seznamovali rodiče se zásadami a cíli výchovně vzdělávací soustavy.

Myslím si, že také naše sdělovací prostředky, a z nich je pro veřejnost na nejpřednějším místě televize a rozhlas, by se měly ještě více zabývat popularizací našeho školství a jeho úkoly.

Práce na uskutečňování dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy je velmi náročná, pracuje na ní fakticky celá fronta učitelů a je nesporně nutné, aby jejich úsilí bylo podpořeno celou rodičovskou veřejností. Je samozřejmé, že škola sleduje především, aby si děti osvojily patřičné vědomosti. Škola ovšem i vychovává, a právě při této výchově má rodina svou nezastupitelnou funkci. Nechceme, aby se rodiče učili za žáky, ale je nutné, aby si svých dětí všímali, vedli je k píli a pořádku a vytvářeli jim doma takové zázemí, aby se v klidu a pohodě mohly do školy připravovat. Setkáváme se mnohdy u některých dětí ke sklonu k lajdáctví, k nechuti pracovat a plnit svoje školní povinnosti. Každá práce vyžaduje úsilí a to se týká i naší mládeže. A právě zde musí rodiče přispět svým dílem k výchově mladých lidí.

Hlavní osobou ve škole je učitel, který ve vztahu k žákům musí mít autoritu. Tu si musí vytvořit on sám svým přístupem k dětem; na druhé straně by však bylo velmi nesprávné, kdyby tato autorita učitele byla mimo školu kýmkoliv narušována. Tak jako učitel musí podporovat autoritu rodičů, musí rodiče podporovat autoritu učitele. Jen v této úzké spolupráci se nám podaří dosáhnout jednoty výchovy v rodině a ve škole, což je základním předpokladem k dosažení vlastních výchovných cílů.

Naše výchovně vzdělávací soustava má náročnější požadavky na každého žáka, než jak tomu bylo kdykoliv předtím. Technický pokrok jde rychle kupředu a tomu musíme stačit v předstihu času, v obsahu a kvalitě. V tom je celý systémový přístup k uskutečňování soustavy. V celém našem vzdělávacím procesu a platí to hlavně pro základní školy, není tedy jiné cesty, než úměrné zvyšování požadavků na žáky a učitele. Není však v souladu s posláním socialistické školy zbytečné přetěžování žáků právě tak, jako nízká náročnost. Nelze vycházet z toho, že na jedné straně máme jen velmi nadané žáky a na druhé straně, že všichni pedagogičtí pracovníci jsou ve svých vědomostech a praxi na nejlepší úrovni. Musíme vzít v úvahu, že máme mezi žáky vynikající jedince, že máme žáky průměrné, že však máme i mládež, která jen s vypětím sil stačí zvládnout na ni kladené požadavky. To vše je třeba brát více v úvahu při dopracování základních dokumentů, učebních plánů, učebních osnov i učebnic a metodických příruček. Jen pro ilustraci uvedu, jak jsme si to zvláště ověřili v základní škole v Praze 1, Ostrovní ulici, že např. učebnice dějepisu a zeměpisu pro 5. třídu jsou obsahově velmi rozsáhlé, mají množství abstraktních pojmů, které desetileté děti nemohou pochopit. Týká se to i jiných předmětů. To je jeden ze zjištěných nedostatků, který je třeba tak říkajíc za pochodu řešit, který však nikterak nezasahuje do podstaty věci.

V kulturním a školském výboru jsme mohli konstatovat, že ministerstvo školství je si tohoto nedostatku vědomo a usiluje o nápravu. Obdobně je tomu, pokud jde o zvládnutí náročnosti přechodu ze 4. do 5. třídy základní školy.

Klíčovým článkem středního školství jsou střední odborná učiliště. Přípravou mládeže pro dělnická povolání se v České národní radě nezabýváme poprvé. V celém komplexu byla tato problematika projednávána v plénu ČNR v roce 1979. K závěrům tehdy přijatým se stále vracíme. V roce 1982 se předsednictvo ČNR podrobně zabývalo realizací výchovně vzdělávací soustavy v ČSR se zvláštním zřetelem na učňovské školství. Máme tedy dnes možnost zvážit pozitiva, která od té doby nastala.

Několikaleté zkušenosti z postupného zavádění koncepce přípravy dělnické mládeže potvrzují její správnost i reálnost. Současně však musíme upozornit na některé aspekty, na něž by v zájmu plnění úlohy učiliště měl být položen větší důraz. Je to v prvé řadě důsledné respektování učebních osnov v teoretické i praktické části. S tím úzce souvisí potřeba vybavovat učiliště moderní technikou, zabezpečovat pro ně a stabilizovat v nich dobré odborné pedagogické kádry. V neposlední řadě je to péče o ubytování žáků učilišť a především rozvíjení mimoškolní výchovy i vytváření podmínek pro využívání jejich volného času vhodnou zájmovou činností i zábavou.

Žáci učiliště nabudou středního vzdělání, a to po absolvování povinné desetileté školní docházky, a mají dále možnost získat ve vybraných oborech úplné střední vzdělání. Naše zkušenosti ukazují, že to bude znamenat značné nároky na zvládnutí učiva. Bude proto třeba, aby zvlášť zde byl pedagogický sbor na odpovídající úrovni.

V poslaneckých průzkumech jsme si dále ověřili, že ne všechny resorty, ne všechny VHJ a podniky věnují učilištím potřebnou péči.

A ještě na jednu velmi důležitou otázku je třeba upozornit. Zvláštní pozornost, a to trvalou, si zasluhuje struktura oborů přípravy pro dělnická povolání. Není dána jednou pro vždy. Je to proces, ve kterém neustále musíme sledovat rozvoj dělnických povolání, pro která se mládež připravuje a s dostatečným časovým předstihem prosazovat změny, které by odpovídaly hospodářskému a sociálnímu rozvoji naší země.

Dalším proudem středního školství jsou gymnázia, jejichž příznačným rysem je všeobecně vzdělávací polytechnický charakter. Připravuje žáky především ke studiu na vysokých školách a v menší míře pro výkon některých odborných činností pro uplatnění v praxi. Již nyní se ukazuje, že polytechnický charakter gymnázií pomáhá k orientaci studentů na studia technických směrů, což je v souladu s celospolečenskými potřebami. Třetí proud středního školství, to jsou střední odborné školy, připravují žáky Pro výkon odborných činností na různých úsecích národního hospodářství, kulturního a sociálního života. Protože absolventi těchto škol mají ucelené úplné střední odborné vzdělání, předpokládá se, že většina po ukončení studia nastoupí do praxe, i když i jim je cesta na vysoké školy otevřena stejně tak, jako nadaným absolventům středních odborných učilišť.

Soudružky a soudruzi,

ve výchovném procesu, jak to také bylo zdůrazněno na XVI. sjezdu KSČ, má nezastupitelné poslání učitel. Úkoly, které na učitele klade čs. výchovně vzdělávací soustava, jsou velmi náročné, a od učitele vyžadují nejen aktivní, ale velmi iniciativní přístup. Naši učitelé mají potřebnou vysokoškolskou průpravu, bude jen třeba, aby si své vzdělání stále doplňovali v obsahu i formách, jak to také ministerstvo školství připravuje. Dospěli jsme k názoru, že ke zvýšení úrovně našeho školství by přispělo, kdyby nebylo tak značně feminizováno, i když víme, že žena jako učitelka má ve výchovně vzdělávacím procesu, zejména na prvním stupni základní školy, svou osobitou úlohu. V naší zemi má pokrokový učitel svou tradici. Vždyť jsme zemí, ve které se narodil, po léta žil i své dílo tvořil klasik pedagogiky, zakladatel pedagogické vědy, vlastenec, demokrat, humanista a bojovník za mír J. Á. Komenský.

Vzpomeňme pokrokových učitelů v obrozenecké době, i za první republiky a v okupaci. Jejich tradici je třeba rozvíjet. Od socialistického učitele právem požadujeme, aby byl politicky a odborně dobře připravený na své povolání, vykonával je s láskou, aby svou veřejnou angažovaností a svým osobním životem byl mládeži příkladem. Takovýmto učitelům patří naše poděkování a také naše podpora k vytváření všech příznivých podmínek pro výkon učitelského povolání.

Soudružky a soudruzi,

hovoříme-li o úloze vzdělanosti v naší socialistické společnosti, máme na zřeteli plné využití vzdělání, jak to vyžadují náročné úkoly budování socialismu. Nejen v přípravě dnešní schůze, ale i v celé naší kontrolní činnosti se často přesvědčujeme o tom, že ve využívání kvalifikovaných pracovních sil máme ještě mnohé rezervy. V čem spočívají příčiny tohoto stavu? Vidíme je především v metodice plánování, která vychází více z odhadu a neopírá se o dlouhodobý výhled. Všude také není vytvářeno potřebné klima pro uplatňování kvalifikovaných pracovníků a v některých případech je to nízké platové ohodnocení. Na druhé straně, a to zejména u absolventů vysokých škol vidíme, že často se zdráhají nastoupit na místa, která se jim nabízejí. Zatímco ve velkých městech nejsou pro ně možnosti uplatnění, v Severočeském kraji i v některých jiných oblastech ČSR je nedostatek lékařů, učitelů, chemiků i ostatních vysokoškolsky připravených odborníků. Všeobecně lze říci, že na mnoha místech pracují lidé s nedostatečnou kvalifikací. Tato otázka se musí řešit velmi citlivě i s ohledem na jejich věk, nicméně bude však třeba je postupně nahrazovat kvalifikovanými pracovníky.

Soudružky a soudruzi,

tak jako u nás vyvolává vědeckotechnický rozvoj nutnost přizpůsobit tomuto vývoji výchovu a vzdělávání, přistupují i ostatní socialistické země z tohoto hlediska k reformám školského systému. V současné době probíhá v Sovětském svazu všelidová diskuse k návrhu ústředního výboru KSSS "O základních směrech reformy všeobecně vzdělávacího a odborného školství". Návrh vychází ze závěrů plenárního zasedání ÚV KSSS v červnu minulého roku k ideologické a masově politické práci. Diskusi k návrhu budeme pečlivě sledovat a získané zkušenosti využívat.

Výchova mládeže i její příprava pro život stojí v popředí trvalého zájmu KSČ, všech státních orgánů, zastupitelských sborů, Národní fronty, jejích organizací především SSM a ROH. Předsednictvo ÚV KSČ se v březnu t. r. - na základě zprávy vlády ČSSR - podrobně zabývalo plněním svého usnesení z 24. června 1976 a orientovalo všechny státní orgány, zastupitelské sbory a společenské organizace na konkrétní úkoly, které důsledně musí zajišťovat při realizaci dalšího rozvoje čs. výchovně vzdělávací soustavy. ČNR chce v tomto duchu svůj přínos na tomto významném celospolečenském úkolu zvyšovat a využívat k tomu ústavou dané prostředky. Je povinností nás všech, abychom se s největší odpovědností podíleli na formování mladé generace, která ve věku zralosti po nás převezme a dokončí dílo, které jsme započali. Na ní bude záležet, jak bude toto dílo úspěšné a na nás záleží, abychom mládež dobře připravili na plnění náročných úkolů výstavby rozvinuté socialistické společnosti. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji soudružce Smolíkové za zpravodajskou zprávu. Soudružky a soudruzi, ke zprávě vlády České socialistické republiky o rozvoji školství v České socialistické republice přijme Česká národní rada usnesení. Předsednictvo České národní rady doporučuje, aby pro přípravu tohoto usnesení byla zvolena návrhová komise a její předsedkyní byla společná zpravodajka poslankyně Marie Smolíková. Navrhuji, aby v komisi dále pracovali poslanec ing. Václav Anděl, CSc., MUDr. Jaroslav Henzl, Petr Krátký a Václav Starec.

Máte k tomuto návrhu nějaké připomínky? Nikoli.

Kdo tedy souhlasí s tím, aby uvedení poslanci byli zvoleni do návrhové komise, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Děkuji. Tím je zvolena návrhová komise, a prosím její členy, aby se podle pokynů soudružky Smolíkové sešli k poradě v místnosti č. 28 vedle zasedací síně. Jakmile návrhová komise připraví návrh usnesení, bude vám v průběhu jednání rozdán. Pokud k němu budete mít připomínky nebo doplňky, odevzdejte je některému ze členů návrhové komise nebo u prezence.

Budeme pokračovat v projednávání druhého bodu pořadu. Prosím ministra školství ČSR doc. Milana Vondrušku, aby odůvodnil vládní návrh zákona České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady o státní správě ve školství a zákon České národní rady o školských zařízeních.

Ministr školství ČSR doc. Milan Vondruška: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, dovolte mi, abych z pověření vlády ČSR odůvodnil návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR o státní správě ve školství a zákon ČNR o školských zařízeních.

Je v živé paměti nás, poslanců ČNR, že jsme projednávali zásady zákona o soustavě základních a středních škol - školský zákon - a zásady zákona ČNR, kterým se mění a doplňuje zákon o státní správě ve školství a zákon o školských zařízeních. Pak se projednával v jednotlivých výborech vládní návrh paragrafovaného znění těchto zákonů. Dělo se tak za velmi živé a inspirující diskuse vás poslanců.

Ve svých vystoupeních jste v mnoha případech uplatnili závěry poslaneckých průzkumů ze svých volebních obvodů. Jak je všeobecně známo, přijalo Federální shromáždění ČSSR 22. března t. r. zákon o soustavě základních a středních škol (školský zákon). Obsahuje organizační přestavbu základních a středních škol, jak byla vytýčena v dokumentu "Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy" (tedy v "projektu") a jejíž legislativně právní základy jsou zakotveny v novém školském zákoně. Přinášejí s sebou pochopitelně další a nové úkoly pro orgány státní správy a zejména pak pro orgány státní správy ve školství. Z těchto důvodů a v přímé návaznosti na zákonnou úpravu u základních a středních škol byla připravena a předložena k projednání novela zákona ČNR o státní správě ve školství. Sleduje se tím především, aby národní výbory všech stupňů mohly nejen realizovat zvýšenou působnost na úseku školství, ale i to, aby se zdůraznila jejich odpovědnost za realizaci státní školské politiky.

Zároveň je ve vládním návrhu zákona promítnuta nyní působnost městských národních výborů na úseku školství tak, jak to vyplývá ze závěrů 6. plenárního zasedání ÚV KSČ. Přenášejí se též do tohoto návrhu zákona některé otázky, které byly dosud upraveny zákonem č. 186/60 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání, a které nemohly být pojaty do nového školského zákona, protože ve smyslu čl. 9, ve spojení s čl. 37, odst. 3 ústavního zákona č. 143/68 Sb., o čsl. federaci patří do působnosti republik. Jde o vyučovací jazyk, Sdružení rodičů a přátel školy, vyučování občany za úplatu, poradní sbor ředitele střední školy a ředitele zvláštního odborného učiliště a o vedlejší hospodářskou činnost.

Nový zákon ČNR, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 77/78 Sb., o státní správě ve školství, obsahuje dále změny a doplňky kterými se zpřesňuje dosavadní formulace některých ustanovení, a to jak z hlediska věcných potřeb, tak i pokud jde o odstranění formulací, které v době uvažované účinnosti návrhu zákona byly nebo budou překonány.

Dále se nově upravují otázky týkající se výkonu státní správy ve školství, jako je hodnocení a klasifikace žáků, změna studijního nebo učebního oboru, přestup na jinou školu, postup do dalšího ročníku a opakování ročníků. V souladu se zákonem o soustavě základních a středních škol jsou doplněna ustanovení o přijímání žáků do středních škol se zvláštním zřetelem k postupu žáků do středních odborných učilišť. V některých případech předpokládá návrh zákona též novou působnost národních výborů v návaznosti na školský zákon.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vládní návrh zákona přináší též v článku 2 novelu zákona ČNR o školských zařízeních. Je tomu tak proto, že v dosavadním zákoně nejsou uvedena některá školská zařízení, na která se vztahuje rozšířená působnost městských národních výborů. Tato školská zařízení je třeba v zákoně zakotvit. Uskutečňuje se to navrhovanou novelou.

Zpracování projednávaného vládního návrhu zákona ČNR, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR o státní správě ve školství a zákon ČNR o školských zařízeních, probíhalo v úzké koordinaci s přípravou obdobného zákona ve Slovenské národní radě.

Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci,

za odpovědný přístup jednotlivých výborů ČNR k otázce výchovy a vzdělávání mladé generace bych chtěl vyjádřit poděkování jménem vlády ČSR. Jsem přesvědčen, že vládní zákon tisk 80 a změny v dodatku tisku 80a spolu se závěry přijatými výbory ČNR odpovídá záměrům státní školské politiky, a proto doporučuji České národní radě vládní návrh ke schválení. /Potlesk./ 

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji ministru školství ČSR soudruhu Vondruškovi za odůvodnění předloženého návrhu a dávám slovo společné zpravodajce poslankyni Pavle Bařinové, aby přednesla zprávu o projednání vládního návrhu ve výborech České národní rady.