Poslankyně Naděžda Křenová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté. V souvislosti s projednáváním stavu socialistické zákonnosti se kulturní a školský výbor zabýval otázkami účinnosti soudem nařízené ústavní výchovy a uložené ochranné výchovy, vykonávané ve zvláštních výchovných zařízeních. Dovolte mi, abych úvodem svého vystoupení připomněla, že problematikou realizace ústavní a ochranné výchovy v resortu školství se náš výbor zabýval v roce 1978, a to se zaměřením na péči výchovných a diagnostických ústavů o obtížně vychovatelné děti a mladistvé. Usnesení ze 17. schůze kulturního a školského výboru ze dne 27. září 1978 mimo jiné také doporučilo ministerstvu školství České socialistické republiky spolu s krajskými národními výbory vypracovat plán celorepublikového rozvoje výchovných ústavů tak, aby sít rozmístění odpovídala potřebám výchovy narušených dětí a mládeže v České socialistické republice a aby byly vybudovány podmínky pro jejich postupnou realizaci.

Z hluboké analýzy stavu kapacit požadavků a možností jednotlivých krajů byl vypracován ministerstvem školství ČSR soubor opatření, jehož cílem bylo přispět v letech 1978 - 1985 k dalšímu rozšiřování a zkvalitňování sítě výchovných a diagnostických ústavů. Předsedům krajských koordinačních sborů soustavy poradenské péče o děti, mládež a rodinu bylo v konkrétních úkolech uloženo zejména:

- zabezpečit dostatečnou kapacitu diagnostických ústavů, zvláště s ohledem na děti ve věku od 3 - 6 let,

- řešit konkrétními opatřeními kritický stav nedostatečných kapacit výchovných ústavů pro mládež, vč. ústavů ochranného typu, ústavů s výchovně léčebným režimem a speciálního oddělení pro těhotné mladistvé, umístěného ve výchovných ústavech na území v ČSR,

- věnovat zvýšenou pozornost kádrovému zabezpečení ústavů kvalifikovanými pracovníky a jejich stabilizaci.

Naše socialistické společenské zřízení vytváří optimální podmínky pro zdravý vývoj a výchovu dětí a mládeže. Při uskutečňování sociálního programu a naplňování humánních cílů socialismu věnují stranické a státní orgány dlouhodobou a soustředěnou pozornost rodině, zvláště rodině s dětmi. Podmínky a předpoklady pro to, aby každá rodina dobře plnila své společenské poslání, výchovnou funkci, aby všechny děti měly svůj šťastný domov vytváří ucelený systém hospodářských, sociálních, právních, zdravotnických a dalších opatření.

Zdálo by se tedy, že v naší společnosti žijí jen šťastné děti, jimž rodiče a společnost zabezpečují veškeré podmínky příznivého vývoje. Jaká je však skutečnost? Přibližně 500 - 800 dětí v rámci České socialistické republiky přichází ročně do ústavních zařízení bezprostředně po svém narození. V resortu školství je v dětských domovech, výchovných a diagnostických ústavech a z části i ve zvláštních školách internátních vychováváno téměř 10 000 dětí bez vlastního kvalitního rodinného zázemí. Příčinou jsou zpravidla dlouhodobě narušené vztahy v rodině mezi manžely i mezi rodiči a dětmi. Přitom každý člověk z vlastní zkušenosti ví, že cit a rozum dítěte se formuje především v rodině, v ní dostává životní jistotu a předpoklady pro svůj další vývoj. Nikomu nemůže být lhostejné, jaké děti nám vyrůstají, jak budou prospěšné naší socialistické společnosti. Tam, kde selhává vlastní rodina, musí účinně přistoupit pomoc společnosti, Současná koncepce a právní předpisy vytvářejí dostatečný prostor pro naplnění tohoto náročného úkolu. Výrazným přínosem je zákonné opatření, zákon České národní rady o školských zařízeních, které umožňuje péči dětských domovů až do ukončení profesionální přípravy dětí i například formou vysokoškolského studia. Z celkového počtu 4025 dětí v dětských domovech /k 31.10.1982/ byla téměř jedna čtvrtina těch, kterým domov poskytuje všestrannou péči a pomoc v důležité etapě jejich života a při vstupu do samostatného života.

Významnou roli hraje i podstatné zvýšení úrovně materiálního zajištění dětí, zlepšení prostředí výchovných skupin a poskytování základního vybavení pro vlastní domácnost odcházejících mladých občanů, kterými se stanoví výše kapesného a normy pro ošacení a věcnou pomoc pro děti a mládež s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou.

Cílem profesionální orientace v zařízeních je usměrňovat vývoj dětí a mládeže tak, aby veškerá mládež absolvovala přiměřenou formu přípravy a našla vhodné pracovní uplatnění, ale i pozitivně stimulující sociální prostředí a materiální zajištění např. možnost ubytování, získání vhodného bytu, dobrý kolektiv na pracovišti apod.

Je pravdou, že děti, které odcházejí z dětských domovů do běžného života to nemají lehké. Často okolí a veřejné mínění pohlíží na tyto děti zkresleně. Velkým kladem dobré ústavní výchovy je solidárnost, kolektivismus, pracovitost, které jsou vlastní většině dětí vychovávaných v ústavech.

Pokud jde o kvalitu pedagogického personálu, domnívám se, že je potřeba získávat ve větší míře pro toto náročné poslání vychovatele. Podstatnou část dětí v domovech tvoří chlapci. Současný stav pedagogického personálu tvoří výhradně ženy - vychovatelky a je si třeba uvědomit, že zejména v období puberty je žádoucí výchova a vedení chlapců ze strany vychovatele. Těmto otázkám by měla být věnována zvýšená pozornost.

Obtížnější situace je tam, kde je ústavní výchova nařizována u dětí, které se dopouštějí trestné činnosti nebo jiných vážných poklesků. Zde se většinou jedná o děti ve věku nad 12 let, v jejichž výchově došlo v minulosti k chybám, hlavně v tom, že se jim rodiče patřičně nevěnovali, nebyli jim dobrým příkladem, děti měly špatné kamarády. V těchto případech rodiče většinou s ústavní výchovou souhlasí, protože sami uznávají, že nejsou schopni výchovu dětí zajistit a že nemají u dětí rodičovskou autoritu. Zde účinnost ústavní výchovy je do značné míry závislá na samotném postoji nezletilého dítěte, které pokud pochopí proč byla ústavní výchova nařízena, může se postupně svým jednáním a chováním stát platným členem naší společnosti. Pokud je dítě těžce výchovně zvladatelné a nechce respektovat výchovné snahy pracovníků ústavů, spočívá účinnost ústavní výchovy prakticky v tom, že nezletilý je izolován a nemá možnost dopouštět se přestupků nebo i trestné činnosti.

Lze konstatovat, že zákonná úprava v tomto směru vystihuje potřeby společnosti a dává možnosti všem orgánům činným v této oblasti zasahovat pružně, pokud dochází k narušení výchovy nezletilých dětí. Nutno zdůraznit, že ústavní výchova nemůže být pro nás konečným řešením. Je však skutečností, že řada dětí, pokud by zůstala ve stejných podmínkách, těžko by získala své místo v životě a stala se řádnými občany.

Je nutno předcházet tomu, aby ústavní výchova byla nařizována. Nedostatky a problémy při výchově dětí nejsou známy až při nařizování ústavní výchovy. O mnohých problémech se včas dozvídá obvykle již škola, dětský lékař, občanský výbor. Proto je třeba tyto problémy řešit včas a hledat cesty k nápravě. Víme, že k výchovným problémům dochází především tam, kde mají určité problémy sami dospělí. Je mimo pochybnost, že převážná část dětí, se kterými jsou problémy, pochází z rodin rozvrácených a z rodin, kde rodiče nejsou dobrým příkladem.

Dosavadní vývoj v této oblasti nás nemůže nechat lhostejnými. Je nutno předcházet takovým negativním jevům v naší společnosti, jako je rozvodovost, kriminalita mládeže, alkoholismus a toxikománie, které jsou vzájemně provázeny a jsou hlavními příčinami výchovných problémů s dětmi. Ve větší míře se na tyto problémy musí zaměřit pozornost nejen národních výborů, školských zařízení, ale rovněž i podniků a organizací, kde rodiče těchto dětí pracují. Společnými silami je třeba tyto úkoly řešit. Jen tak můžeme dosáhnout, aby k nařizování ústavní výchovy docházelo co nejméně a byly vytvářeny podmínky pro šťastný život dětí ve vlastních rodinách.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Křenové. Slovo má soudruh dr. Kejzlar, připraví se poslanec ing. Píro.

Od návrhové komise jste obdrželi na stůl návrh usnesení. Prosím, abyste se, pokud budete mít připomínky, k němu vyjádřili. Připomínky předejte k prezenčnímu stolu tak, aby návrhová komise mohla uzavřít své jednání.

Předseda Nejvyššího soudu ČSR JUDr. Karel Kejzlar: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky, vážení soudruzi, jedním ze základních principů dalšího budování socialistické společnosti a rozvíjení socialistické státnosti v souladu se závěry XVI. sjezdu KSČ zůstává nadále přísné dodržování socialistické zákonnosti. V činnosti justice to znamená zabezpečovat na stále vyšší úrovni a s větší účinností, aby soudy a státní notářství při důsledném uplatňování vedoucí úlohy komunistické strany a realizaci její právní politiky správně třídně a jednotně vykládaly a používaly socialistický právní řád, aby zapojovaly pracující do boje za dodržování socialistické zákonnosti i formou jejich účasti v řízení před soudem a aby plnily úkoly vyplývající pro justici z usnesení a jiných dokumentů nejvyšších stranických a státních orgánů.

Zpráva o stavu socialistické zákonnosti v ČSR předložená generálním prokurátorem České národní radě ukazuje, jak jsou tyto úkoly plněny v činnosti prokuratury, ale v některých směrech i činnosti soudů, protože v oblasti práce těchto dvou orgánů na sebe úzce navazují, zejména v trestním řízení.

Pozornost soudního dozoru prováděná Nejvyšším soudem ČSR je soustředěna na ty druhy trestné činnosti, o nichž se zpráva generálního prokurátora podrobněji zmiňuje. Jde o trestné činy proti republice, trestné činy hospodářské, úplatkářství, trestné činy proti životu a zdraví, včetně trestných činů v dopravě, ale i o trestnou činnost páchanou recidivisty a pod vlivem alkoholu. Se zřetelem na zvláštní pozornost, kterou společnost věnuje mladistvým, jednou z oblastí, do níž se soustřeďuje soudní dozor, je i trestná činnost těchto osob ve věku od 15 - 18 let. U těchto pachatelů klademe zvýšený důraz na výchovnou úlohu trestního řízení a výchovný účel ukládaných trestů.

V rámci soudního dozoru zdůrazňujeme obecně povinnost soudů přísně dodržovat procesní předpisy a tak zvýrazňovat výchovnou úlohu i samotného trestního řízení. Do těchto hlavních oblastí soustřeďujeme nejvíce kontrolních průzkumů soudní praxe i dalších prostředků soudního dozoru, abychom měli soustavný přehled o soudní praxi a mohli operativně odstraňovat vyskytující se nedostatky. Vycházíme přitom z toho, že zásada kvality i zásada rychlosti řízení tvoří vzájemně neoddělitelné součásti, aniž by bylo možno jednu potlačovat na úkor druhé.

Na základě poznatků můžeme říci, že kvalita soudního rozhodování na trestním úseku má stoupající úroveň. V uplynulých letech došlo i ke zkvalitňování soudního postihu. Důrazněji jsou tresty odnětí svobody postihováni zejména recidivisté a pachatelé závažné trestné činnosti, došlo i k určitému zlepšení využívání celého rozpětí trestních sazeb. Rovněž tak se zlepšilo ukládání dalších druhů trestů nespojených s odnětím svobody, i když v jednotlivostech ještě některé nedostatky zjišťujeme a soudní dozor soustřeďujeme na jejich odstraňování. Považujeme např. za potřebné zlepšit praxi soudů ve využívání peněžitých i ostatních majetkových trestů u některých druhů trestné činnosti. Vcelku však postih pachatelů trestných činů odpovídá potřebám ochrany společnosti.

Zpráva generálního prokurátora ČSR se zabývá i účastí společenských organizací na trestním řízení, kde dosud nemůžeme hovořit o příznivém stavu, ač by to výchovnému významu trestního řízení značně prospělo. Ani soudy tu ještě nevyčerpaly všechny možnosti své aktivity k dosažení příznivějších výsledků. O tom v nedávné době jednalo i plénum Nejvyššího soudu ČSSR, které se touto problematikou zabývalo. Zaměřujeme proto pozornost soudního dozoru též tímto směrem a usilujeme zejména o to, aby se zvyšoval počet společenských obhájců, popř. i společenských žalobců v hlavních líčeních před okresními soudy a aby soudy žádaly společenské organizace o výchovné spolupůsobení také v případech, kdy za méně závažnou trestnou činnost byli obžalovaní odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody nebo k nápravnému opatření.

Souhrnné poznatky soudního dozoru na trestním úseku opravňují učinit závěr, že soudy svou rozhodovací i ostatní, zejména preventivní činností, účinně přispívají k boji proti kriminalitě a k ochraně společnosti před pachateli trestné činnosti.

Úspěšnost boje proti kriminalitě je podmíněna mimo jiné i znalostí příčin a podmínek trestné činnosti. Okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání jsou soudy podle zákona povinny zjišťovat a dokazovat, neboť tyto okolnosti mají vliv na stupen nebezpečnosti trestného činu a tím na posouzení věci, i pro konkrétní a účinnou preventivní činnost. Nejvyšší soud ČSR proto přezkoumal postup soudů při zjišťování příčin a podmínek trestné činnosti a získané poznatky projedná ve svém plénu, které stanoví konkrétní úkoly pro další zefektivnění soudní činnosti na tomto úseku.

Soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych se vrátil k jednání České národní rady v říjnu 1980, na němž Česká národní rada věnovala při projednání zprávy o stavu socialistické zákonnosti v České socialistické republice zvláštní pozornost činnosti soudů při prohlubování socialistických pracovních vztahů. Ve svém usnesení, které má trvalou platnost zdůraznila, že prohlubováním soudního dozoru je třeba zintenzívnit ochranu socialistické ekonomiky, chránit práva a oprávněné zájmy občanů a zjednávat nápravu při narušování pracovních vztahů. Uložila též soustředit pozornost na dodržování pracovněprávních předpisů organizacemi zejména na úseku socialistické pracovní kázně.

Zpráva o hlavních směrech hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR na léta 1981 až 1985 přednesená na XVI. sjezdu KSČ považuje pro splnění úkolů hospodářské politiky strany za nezbytné, aby se v příštím období také mnohem více využívalo socialistického práva. Vytýčila kromě jiného i požadavek odstranění nedostatků v organizaci práce, odstranění neodpovědnosti, neodůvodněné fluktuace a vysoké absence.

Z takto stanovených úkolů vychází i Směrnice pléna Nejvyššího soudu ČSR o úkolech soudního dozoru po XVI. sjezdu KSČ. Výkon soudního dozoru podle této směrnice se zaměřuje na to, aby soudy ve své rozhodovací činnosti správným třídním výkladem a používáním pracovněprávních předpisů důsledně chránily práva a oprávněné zájmy socialistických organizací i jednotlivých pracovníků, nepřipustily zneužívání pracovněprávních předpisů proti celospolečenským zájmům, přispívaly k upevňování socialistické pracovní kázně, zabezpečovaly ochranu majetku v socialistickém vlastnictví, posilovaly sociální a právní jistoty pracovníků při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání a příznivě ovlivňovaly vytváření socialistických pracovních vztahů mezi organizacemi a pracovníky.

Jednou ze základních podmínek řádného plnění úkolů a efektivnosti práce je pracovní kázeň. Na její dodržování se zaměřuje především výchovné působení vedoucích pracovníků, uskutečňované v úzké součinnosti se společenskými organizacemi, zejména s Revolučním odborovým hnutím. Teprve tam, kde se výchova nesetkává s kladnými výsledky, je nutno vést pracovníky k dodržování pracovní kázně i dalšími prostředky, jejichž použití umožňují příslušná ustanovení zákoníku práce.

Nejvyšší soud ČSR věnuje otázkám postihu porušování pracovní kázně soustavnou pozornost a jeho občanskoprávní kolegium přijalo postupně řadu materiálů sledujících správné usměrnění praxe soudů nižších stupňů. V roce 1982 byl proveden kontrolní průzkum rozhodování soudů ve věcech postihujících porušování pracovní kázně. S ohledem na mimořádnou aktuálnost této problematiky byly výsledky průzkumu projednány v plénu Nejvyššího soudu ČSR, které ve svém usnesení přijalo konkrétní opatření k dalšímu zkvalitnění rozhodování soudů ve věcech postihujících porušování pracovní kázně.

Z poznatků získaných z přezkumného soudního řízení o návrzích na zrušení kárného opatření vyplývá, že se vedoucí pracovníci organizací dopouštějí pochybení při ukládání kárných opatření. Projednávaná zpráva generálního prokurátora se o nejčastějších případech těchto pochybení podrobně zmiňuje a poznatky Nejvyššího soudu ČSR jsou v tomto směru shodné. Výkon soudního dozoru se proto zaměřuje k tomu, aby i rozhodování soudů příznivě ovlivňovalo zvyšování kvality ukládaných kárných opatření.

V současné době Nejvyšší soud ČSR hodnotí rozhodování soudů v pracovněprávních věcech týkajících se ekonomiky se zvláštním zřetelem na ochranu majetku v socialistickém vlastnictví. Ukazuje se, že další prohloubení zobecňovací činnosti občanskoprávního kolegia přispělo ke zkvalitňování rozhodovací činnosti soudů. Je však třeba i nadále usilovat o zvýšení úrovně rozhodování o náhradě škody způsobené pracovníkem organizaci, zejména při hodnocení podmínek pro mimořádné snížení náhrady škody způsobené pracovníkem z nedbalosti, aby k takovému snížení docházelo skutečně jen v odůvodněných případech s přihlédnutím k pracovníkovu poměru k práci a k socialistickému vlastnictví, ke společenskému významu škody, k tomu, jak ke škodě došlo, a k osobním a hospodářským poměrům pracovníka.

Významným podnětem k dalšímu prohloubení činnosti soudů a státních notářství se stalo usnesení vlády České socialistické republiky č. 13 z letošního roku, obsahující soubor opatření k předcházení neoprávněnému obohacování a k zajištění účinnějšího postihu majetku a majetkového prospěchu získaného z nepoctivých zdrojů. Ministerstvo spravedlnosti ČSR i Nejvyšší soud ČSR přijaly opatření, aby soudy svou rozhodovací činností přispívaly k postihu pachatelů trestných činů a přečinů, jimiž byl získán takovouto nepoctivou cestou majetek, popřípadě jiný majetkový prospěch, a k nápravě všech negativních jevů majících příčinu ve snaze získat neoprávněné majetkové výhody. Nejvyšší soud ČSR při výkonu soudního dozoru usměrňuje praxi soudů k stále důslednějšímu a účinnějšímu postupu v této oblasti.

Dále mně, soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, dovolte, abych vás informoval o zkušenostech z rozhodovací činnosti soudů a státních notářství při výkladu a používání některých ustanovení novel občanskoprávních kodexů, tj. občanského zákoníku, zákona o rodině, občanského soudního řádu a notářského řádu. Uvedené novely zákonů - až na nepatrnou výjimku - nabyly účinnosti k 1. dubnu letošního roku. Poměrně krátká doba účinnosti nedovoluje sice ještě činit zásadní závěry, avšak lze již vyhodnotit první zkušenosti z aplikace nových nebo novelizovaných ustanovení.

První poznatky z praxe soudů i státních notářství naznačují, že novely byly připraveny odpovědně, že úpravy provedené novelami odpovídají společenské potřebě a jsou způsobilé přispět k posílení právních jistot a tím i k upevňování socialistické zákonnosti.

Předběžně můžeme konstatovat, že novela občanského zákoníku příznivě ovlivňuje řešení sousedských sporů tím, že podrobněji upravila práva a povinnosti nejen vlastníků, ale i uživatelů sousedních nemovitostí. Zatím nemáme signály, že by docházelo k vzestupu počtu sporů ze sousedských vztahů, naopak z poradenské činnosti a z dotazů občanů můžeme učinit závěr, že podrobnější úprava působí preventivně, neboť i udílení právních porad u soudů a státních notářství může vycházet z jasně v zákoně stanovených nejtypičtějších práv a povinností vlastníků i uživatelů sousedních nemovitostí. Právě podrobnější a konkrétní úprava těchto práv a povinností přispívá k předcházení sporům.

Dosavadní zákonná úprava nepřipouštěla možnost zamítnout návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, tj. spoluvlastnictví, v němž podíl každého spoluvlastníka je číselně vymezen např. jednou polovinou či čtvrtinou k celku. To vedlo v některých případech k nežádoucím důsledkům, protože jeden ze spoluvlastníků mohl sledovat spekulativní cíle, zejména výhodně získat například celou nemovitost pro sebe, ačkoli nic nebránilo tomu, aby ji spoluvlastníci užívali nadále společně. Soudní praxe na tuto situaci postupně reagovala tak, že v takových případech za použití základních článků občanského zákoníku podílové spoluvlastnictví nerušila. Novela občanského zákoníku nyní takovou možnost přímo uzákonila. Dosavadní poznatky svědčí o tom, že soudy ustanovení o možnosti zamítnout návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v těch případech, kdy nelze věc reálně rozdělit, používají uvážlivě, především tehdy, jestliže návrhem je jednostranně sledováno výhodné získání podílu na úkor druhého spoluvlastníka.

Z praxe státních notářství máme poznatky, že je poměrně hojně využíváno možnosti smluvního zřízení věcného břemene. Někdy se totiž rozumné hospodářské využití např. sousedních pozemků pro zřízení věcného břemene přímo nabízí; sousedé si vybudují společnou studnu jen na pozemku jednoho z nich a druhý soused získá právo vodu ze studny čerpat a tedy i přístup za tím účelem na sousedův pozemek. Dosud bylo možné uzavřít takový závazek, který však nepřecházel na další vlastníky uvedených nemovitostí. Novela připouští, aby takový závazek mohl být zřízen jako tzv. věcné břemeno, které přechází na všechny další vlastníky uvedených nemovitostí. Vyšší počet zřizování takovýchto práv se očekával, protože právě z tzv. listinné činnosti státních notářství vycházela řada signálů, že se možnost smluvního zřízení věcného břemene postrádala. Zejména se to projevovalo v případech u převodů rodinných domů na děti, kdy rodiče si chtěli zabezpečit právo bydlení i pro případ, že by se v budoucnu změnil vlastník domu. V tomto směru spočívá vysoká odpovědnost na těch, kdo poskytují poradu při utváření těchto vztahů proto, aby závazky byly reálné, aby později nedocházelo k návrhům na zrušení nebo omezení těchto věcných břemen, tedy aby neuváženě vznikající věcná břemena se nestala zárodkem budoucích sporů.

Předmětem zvýšeného zájmu občanů bylo uzákonění institutu vydědění. Ve veřejnosti však namnoze vznikla nesprávná představa o jeho obsahu, neboť mnozí se domnívají, že pro jakoukoli neshodu s dětmi mohou rodiče své děti vydědit. Novela však stanoví, že vydědit potomka lze jen, jestliže v rozporu s pravidly socialistického soužití neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech a tento důvod musí být v listině o vydědění uveden. Zkušenosti státních notářů z poradenské činnosti tyto poznatky potvrzují.

Novela zákona o rodině upravila nárok rozvedené manželky na přiměřenou výživu v podstatě v souladu se soudní praxí, která postupně šířeji vyložila pojem "nutná výživa". K tomuto výkladu vedlo především sociální hledisko, neboť v mnohých případech šlo o ženy, které v rodině vychovaly děti a ve starším věku po rozvodu zůstaly bez dostatečného zabezpečení.

Poznatky ze soudní praxe svědčí o tom, že rozhodování o příspěvku na přiměřenou výživu respektuje tento požadavek v relaci k nárokům nerozvedené manželky, kde se vyžaduje takové stanovení výživného, které by vyrovnávalo životní úroveň obou manželů.

Občanský soudní řád i notářský řád byl novelizován tak, aby na jedné straně přispěl k důslednější ochraně práv účastníků řízení a umožnil důslednější prosazování celospolečenských zájmů, zejména zesílením postavení prokurátora v řízení jako strážce socialistické zákonnosti, na druhé straně, aby řízení zjednodušil a zhospodárnil. Ne všechny soudy okamžitě reagovaly na novou úpravu, což se projevuje zejména v tom, že nevyužily dosud plně možnost vyřídit jednodušší majetkové věci v tzv. zkráceném řízení.  

Ze strany Nejvyššího soudu ČSR společně s ministerstvem spravedlnosti ČSR bylo zabezpečeno, aby soudci i státní notáři správně pochopili politickoprávní záměr novel, a to účastí zástupců těchto orgánů při seznamování soudců a státních notářů s novelami. Základní problémy byly před tím projednány na společném zasedání občanskoprávních kolegií všech tří nejvyšších soudů. Domnívám se, že předběžné závěry z výkladu a používání některých ustanovení novel svědčí o tom, že zamýšlených záměrů novelizací se v podstatě daří dosahovat.

Dovolte mi ještě poznámku k občanskoprávní agendě soudů obecně. Statistické údaje o počtu rodinných, majetkoprávních, pracovněprávních a ostatních věcí občanskoprávního úseku vykazují mimořádný vzestup těchto věcí, a to na 152,4 % v roce 1982 ve srovnání se stavem roku 1971. Nejvyšší soud ČSR spolu s ministerstvem spravedlnosti ČSR považují za nezbytné včasné vyřizování soudních věcí i kvalitní jejich rozhodování. V obou směrech bylo dosaženo určitých pozitivních výsledků, avšak zmíněný vývoj a stav agendy, který vyřizuje ve srovnání s rokem 1971 počet soudců vyšší pouze o 3,3 % plánovaného stavu a výkonný aparát s dokonce nižším počtem pracovníků, znamená, že soudci i pracovníci výkonného aparátu soudů pracují s maximálním vypětím sil. Za tohoto stavu se již méně daří zkracovat dále dobu vyřizování jednotlivých případů a tento stav přece jen nedovoluje další výraznější zkvalitňování vlastního projednávání věcí i jejich rozhodování. Považuji za svou povinnost o této situaci se zmínit proto, aby byla uvážena možnost zhodnocení podmínek práce soudů na občanskoprávním úseku a aby bylo zváženo vytvoření odpovídajících předpokladů pro další zkvalitnění jejich činnosti.

Soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, dovolte, abych v závěru svého vystoupení vás ujistil, že Nejvyšší soud ČSR vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby v rámci své působnosti důsledně zajišťoval právní politiku strany a dodržování socialistické zákonnosti a tak se podílel na úspěšném plnění závěrů XVI. sjezdu Komunistické strany Československa. /Potlesk./