Chtěl bych především konstatovat jednu nejzákladnější věc - a pokud se nemýlím, tak ze všech nejvýznamnější z celého jednání. Základní otázkou, kterou jsem slyšel v obou zprávách i diskusi je ta - pokud dělám správný závěr - že není závisti vůči hl. městu Praze a že každý kdo promluvil a měl možnost to udělat, pokládá Prahu za své hlavní město. Je-li to pravda, dovolte, abych vám za to upřímně poděkoval i když sám nejsem rodákem Pražák.

Je to věc složitá, protože největší staveniště jaké existuje v Československu i v Evropě, je Praha, Tolik tisíc lidí, tolik desítek, stovek a milionů tun přesunů materiálu a všechno to, co se děje, posoudí jenom ten, který alespoň někdy něco řídil a organizoval a ví, jaká je to odpovědnost.

Zodpovídáme za rozvoj hl. m. Prahy, které má milión dvě stě tisíc lidí. První otázka zní: moderní Praha, dovolte abych prohlásil, že zejména za posledních 13 let, kdy ÚV, speciálně předsednictvo ÚV strany v čele se s. Husákem narozdíl od předchozích období věnovalo pozornost hl. městu Praze, se udělalo tolik práce, že ani sídliště, o kterých jste mluvili, ani vysoké baráky, něco povedeného a někde i nepovedeného, ji nemohou znehodnotit. A jednou budoucnost bude hodnotit dnešní den a poslední léta jako mimořádný úspěch výstavby moderního města.

Když jste dostali před 15 nebo 20 lety pohled třeba z Japonska a viděli nadjezdy a podjezdy, tak to byl barevný pohled, který se schovával jako doklad o zázraku techniky. Dnes jej můžete dostat z Prahy. Tím nechci zdaleka chválit, že je všechno v pořádku. Praha svou výstavbou, která je ohromného rozsahu, nemá nikde obdoby.  

Samozřejmě, že to plodí i chyby. Co znamená podle mého názoru modernizace v Praze i řešení problémů, které byly kdysi nastoleny, jako řešení bytového problému? Můžeme se rozcházet ve svých názorech, co všechno se udělalo špatně, a není toho málo, mohlo se dělat lepším způsobem. Ale skutečností zůstává, že žádný oponent nenajde doklad, že by se dělala zásadní chyba a že rozvoj hlavního města by nebyl správný. Mohl někdo po druhé světové válce vyřešit bytový problém v Praze tím, že by se nestavěla velká sídliště? Mohl někdo postavit otázku v době, kdy nebyly vůbec byty - dělat jenom modernizaci hlavního města Prahy? Myslím, že to bylo nemožné a rozhodnutí bylo zcela správné - že se stavělo plošně, že se stavěla velká sídliště. Pravda, Praha 4 má 264 tisíc obyvatel. Málokteré krajské město je tak rozsáhlé. Také se nám vnucuje otázka jejího řízení a co s tím dále. Ale vyřešili jsme problém natolik, že to je důstojné dnešnímu budování socialismu a přitom nesrovnatelné. Mám dopis od redaktorky Práce, v němž mi píše, co uděláme v Praze, aby se nečekalo na byt 17 - 20 let. Protože všechny výhody socialismu, jako je novomanželská půjčka, propadají, protože mezi tím vyroste nová generace a není možno ji použít. Je to drastické srovnání, ale promítněme si skutečnost, jestli je i jinde podobná situace nebo jestli to stojí za pozornost.

Proč jsem se zmiňoval o tom, že za posledních 13 let? Neberte to neskromně, byl jsem v té době na severu, na šachtě, chodili jsme pracovat na brigády tak, jak bylo zapotřebí, ale vím, že Praha stavěla Ostravu, dávala tramvaje do Brna, veletrh do Brna, stavěla jinde, včetně stavby mládeže na Slovensku apod. Když slyším dnes slova "pomoc Praze", tak myslím, že není adekvátní tomu, co máme dělat. Není otázka pomoci Praze, pohraničí nebo jinému, myslím, že stojí otázka ekonomická i celospolečenská, co se vlastně v danou chvíli má dělat. Dělme miliardy, které jsou pro Prahu, 1,2 milióny lidí.

Ve zprávě bylo řečeno, kolik set miliónů lidí se v Praze přepraví; podívejte se do statistiky, je to více než přepraví ČSD. Je někde srovnatelný problém s tím, který se zde řeší? To není omluva. Naší chybou je, že jsme nezvládli dopravu, řekl jsem to již v úvodu. Naší chybou je, že lidé nejsou plně spokojeni. Ale jestliže to někdo zúží na funkcionáře národních výborů, potom nezná situaci ani politickou ani společenskou, mezi našimi lidmi. Chyby vznikají u lidí a oni je způsobují. Někdy v řízení, ale také velmi často v realizaci. Nebo chce snad někdo, aby tramvaje nevyjížděly přesně, aby nebyl dodržován režim apod.? Navádí někdo k tomu? Je to slabost politické práce i výchovy lidí. To nám dělá největší starosti.

Podobných problémů na území hlavního města Prahy je dost. Na vesnici, na okrese, když se potkáte, aspoň to tak bylo u nás, zejména v minulosti - když jsem staršího člověka nepozdravil, dostal jsem doma pohlavek. V Praze se dá žít 20 let v jednom baráku a lidé se neznají. To není otázka, na kterou jsme znali odpověď z minulosti, to je současná situace. A promiňte, bydlejí tam funkcionáři strany, centra, na nejvyšší úrovni z hlediska uvědomělosti. Předělat toto, změnit způsob života, dát odpověď na to, co se nám daří nebo nedaří ve výchově člověka, musíme přiznat, že ne. V Praze je 700 tisíc aktivně pracujících, z toho 170 tisíc nás, kteří pracujeme v centrále. Tam je drtivá většina strany, uvědomělých lidí, mohlo by se dát rovnítko - 180 tisíc agitátorů a propagandistů socialismu. A přitom nejsou vždy příkladem, jak má socialistický člověk pracovat a žít ve společné domácnosti, ve společných blocích.

Praha samozřejmě nese odpovědnost za to, jak se plní nebo neplní, včetně bytové výstavby. Ale i ostatní soudruzi, včetně ministrů stavebnictví - bývalého s. Šrámka i dnešního s. Poláka, si musí položit otázku, včetně soudruhů na Slovensku, kteří zatím nikdy nesplnili přesun kapacit pro Prahu: je to otázka jenom viny Prahy /vzali jsme si velký kus práce/, není to i otázka náročnosti řízení? Je to vina Prahy. Ale proč v Motole spadne 21 tisíc m² stropů, které se musí potom tolik let opravovat, při situaci, kdy v Praze je dnes na obyvatele méně lůžek v nemocnicích než bylo po roce 1945.

Ve zprávě bylo řečeno, že třeba na Vinohradech pro spáleniny se staví pavilon více jak 10 let, na Proseku poliklinika atd. Mezi vámi jsou poslanci, kteří jsou věhlasní, co se týká jejich odbornosti lékaře. Zeptejte se, jak to vypadá na Karlově náměstí, v jakých podmínkách se operuje, postele jsou na chodbách. To není stížnost, volání, aby dostala Praha víc. I když jsou to miliardy, musí se hospodařit s korunou. To je zásada, kterou prosazujeme. Chceme, aby tak pracoval Národní výbor hl. m. Prahy, i všechny ostatní. Praha nemá málo prostředků, někdy má málo kapacit, i nedostatek připravenosti, i když se to v zásadě řeší.  

Pro každé jiné město než je Praha není přeměna napětí problémem. V Praze by však měla být při dostupných kapacitách dokončena do r. 2010. Co to znamená za zatížení, náklady, transformátory a co to znamená za nepořádek na území hlavního města Prahy, může poznat každý, kdo projde tyto staré baráky i ostatní. Ne, to není naříkání, stížnost, že nejsou prostředky, ale konstatování faktů, že vedle prvotního - co nejvíce uspokojit potřeby bytů, přišla druhá otázka, abychom ještě více, i když jsme první na světě ze všech zemí, dali do toho, co generace v minulosti postavila a výrazem pozornosti socialistické společnosti jsou všechny budovy, které tady vidíme.

Závěr: možná, ne po souvislém, možná ne po přesvědčivém slovu o modernizaci a výstavbě Prahy dovolte, abych konstatoval: není spokojenost s dopravou, ale byly to orgány - předsednictvo ÚV, ale i předsednictvo městského výboru a Národního výboru v minulosti, orgány, které zvítězily nad tím, když v r. 1968 bylo prosazováno dělat milánským způsobem podpovrchovou dráhu. Metro je jeden z nejmodernějších prostředků dopravy, architektonicky na vysoké úrovni, Je plněn plán a jsou dobré předpoklady ve výstavbě metra do budoucnosti. Dá se obdivovat, že nová technika byla zvládnuta a metro postaveno a připraveno do budoucnosti. Doprava bude i nadále ještě problémem - z důvodů někdy málo kvalitní práce při výrobě autobusů, jejich nedostatku, ale i chyb, které jsou naše, to je otázka disciplíny, kázně, výchovy řidičů i cestujících. Přesto jsme přesvědčeni, že Praha roste, skutečně jako moderní velkoměsto a že není tolik nedostatků, které by mohly v budoucnosti tomu bránit.

Dovolte druhou poznámku, která s tím souvisí, kterou není čas vysvětlovat, ale prosil bych o pochopení. Je to otázka, která byla několikrát vzpomenuta - modernizace průmyslu a tzv. strukturální změny. O těch mluvíme dnes na adresu Prahy, ale celostátně i na adresu našeho národního hospodářství a ani v jednom - i když to nechci srovnávat - ani v druhém se nám to nedaří, jak bychom potřebovali. Ekonomická struktura - to není jenom doklad, který kdysi byl přijat, ke kterému se i městský výbor strany vyjadřoval, to je daleko hlubší a vážnější záležitost. Dialektika nás učí postupovat od jednoduššího k složitějšímu. Má pravdu ta kritika, která zazněla, že my máme nejlepší podmínky díky vysokým školám, akademiím a výzkumným ústavům, díky tomu, že máme vysoce vyspělou dělnickou inteligenci a zručnou dělnickou třídu. Je pravda, i když to platí na každého, že tady můžeme odevzdat daleko víc. Proč to nepochopí resorty, ve federální vládě. Proč oni nepomáhají k tomu, aby ten, kdo umí, dostával složitější - náročnější výpočetní techniku, připravoval robotizaci a další. Tyto problémy nejsou respektovány ani ve věhlasných fabrikách. Proč ČKD Dukla, která je 30 let kritizována, žije v podmínkách manufaktury? Kdo nevěří, může se podívat. Proč Koh-i-noorka, která žije ve stejných podmínkách, nedostane podmínky pro modernizaci. Praha by měla dostatek pracovních sil a všichni se ještě dočkáme toho, že argument nedostatku pracovních sil nebude platit. Jinak bychom nemohli věřit v pokrok, v techniku a zvyšující se produktivitu práce. Ale musíme, a to je povinností resortů, dát do takovýchto zastaralých základních prostředků lidi s vynikající technikou a zručností, dát se do modernizace, nemluvím o nových fabrikách, jinde jsou modernější fabriky, v naší republice. Ale je potřeba dát se i do výchovy a zvyšování zručnosti dělnické třídy. To jsou rozpory, které potom ukazují na nedostatek pracovních sil, přičemž musíme ovšem jedno respektovat. Při tak vysoké životní úrovni jako je v Československu, není zájem dělat za 800 - 1200 Kčs jako prodavačka a protikladem není ani čtyřtisícový příjem řidičů tramvají nebo autobusů, docílený za stovky přesčasových hodin. I to jsou problémy. Dovolte, abych je uzavřel. Máme velké obavy, že se může stát, že bude moderní Praha a zastaralý průmysl. Škodilo by to celému národnímu hospodářství, a proto jsem chtěl poprosit z tohoto místa, aby resorty, ale nejenom v České socialistické republice a ve federální vládě, pomohly tuto otázku změnit ve prospěch zájmu vysoké produktivity i kvality výrobků na území hlavního města Prahy. Připomínáte nám velmi správně, ale přece jen bych to usměrnil, dovolte mi můj názor, jestli hospodaříme nebo nehospodaříme dobře se zemědělskou půdou. Bylo přijato usnesení, které dobře znáte. Dovolte mi na obranu tento fakt, že ještě než to bylo přijato, již v r. 1963 jsme sami dobrovolně v jižních Čechách postav li dvě farmy - několik tisíc hektarů a nikdy nás k tomu nenutili /Zvonkovou, Pasečnou/. Myslím, že jsou na dobré úrovni, pracujeme tak dále i dnes, abychom nahrazovali zemědělskou půdu, kterou musíme pro výstavbu města zabírat. Proběhla prověrka, která podstatně snížila nároky na zábor zemědělské půdy s tím, že musíme stavět především tak, kde nezabereme půdu, i když to bude dražší.  

Ve stavebnictví, stejně tak jako v průmyslu, je Praha nejslabší. Máte pravdu, co se týká směnnosti a využití. Směnnost v minulosti byla politickým argumentem, jenom směnnost, jak ji zvyšovat, vyjádřeno čísly. Každý technik dneska ví, že to není to hlavní. Především musí pracovat stroje, které mají deseti až stonásobnou produktivitu, o to se snažíme a to nemůžeme zatím dokázat. Ale ani v krajích, ani v Praze nepřesvědčíme tam, kde to nevyžaduje technologická kázeň a proces, abychom podstatně zvyšovaly směnnost. Proto musíme hledat cesty, aby to byla především technika. Proč se soudruhům ve stavebnictví, od mistrů počínaje, přes nás, jako stranický orgán, nepodařilo do dneška, aby na stavbě v Praze i jinde, ale především v Praze, bylo méně nákladních aut Tatra, méně buldozérů, aby se dělalo na dvě směny tak, jak se dělá když pracujeme v zahraničí nebo jak v Praze dělali Švédové, Poláci, Maďaři i ostatní. To je otázka dost složitá a dokonce ne adresovaná jednomu, ale všem, včetně odborových a politických orgánů. Asi to nezlomíme přes koleno, ale chce to pokus.

Otázka ovzduší, o které jste hovořili, by mohla znamenat s tím stanoviskem "bojovat za něco", že bychom měli další Prosek. Je takováto skutečnost. Jestli v Praze budeme topit nejhorším uhlím, např. v Praze 6 máme 600 malých kotelen, ty již byly postaveny před námi, ale nadále je stavíme. Moskva je již desítky let zaobvodovaná teplem. Tam nemůže dojít k havárii, která by ohrozila dodávky. V Praze může k ní dojít kdykoliv. Proto je tak významné poděkovat za navrhované stanovisko, i když to není konečné, je to náznak, že zásobování teplem stejně jako vodou by měly být na území hlavního města vyřešeny.

Moskva má desítky let ne jeden dopravní okruh, ale několik, velký, střední, malý okruh. V Praze budujeme první a je možná náročnější, dražší, než celé metro. Ale je to bezpodmínečně nutné pro to, abychom řešili dopravu. Nejsou to malé věci.

Palác kultury není pro Pražany, není pro Prahu. Je to výraz kultury, je to chrám sv. Víta postavený za socialismu. Národní divadlo není výmysl, že ho musíme mít za každou cenu v Praze. Je to výraz pozornosti naší strany, federální, české vlády ke kultuře minulého století. Není to pro nikoho argument, protože je zařazeno v plánu, že tam museli přejít kapacity a ostatní zůstane neplněno, jak jsem se o tom zmiňoval. Soudružky a soudruzi, nevím, jestli je to trest nebo odměna dělat funkci v Praze. Stavaři říkají, že NVP je nejhorší investor, jakého kdy poznali. Mají pravdu. Je ale také nejsložitější. Ale myslím, že jedno zůstane asi v každém z nás, pokud tak jak mluvíme a pracujeme i myslíme - jsem o tom přesvědčen. Praze věštila slávu žena. Praha prožila všechna společenská zřízení, zanechala nám z minulosti hodnoty, které skutečně nejsou na světě. Nepočítám se vůbec za žádného odborníka, beru to, co se mně líbí, co uznávám, o čem se píše. Ale myslím, že největší hodnoty ze všech společností bude mít právě socialistická společnost. Je to hodnota, která v budoucnosti bude při nejmenším rovnocenná minulosti. Nebude tam žádné naše jméno, ale věřím a jsem přesvědčen o tom, že bude vzpomenuto, že Česká národní rada svou autoritou pomohla tomu, aby rozvoj Prahy šel ještě lépe kupředu, než šel dosud. Proto mi dovolte, abych i za sebe a za náš stranický orgán za vaši velkou pozornost a pomoc vám upřímně poděkoval. Děkuji za pozornost. /Potlesk./