Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Jiřímu Cibeliusovi, slovo má poslanec Jiří Hrdlička, připraví se poslanec Bohumil Ladislav.

Poslanec Jiří Hrdlička: Vážené soudružky a soudruzi, také ve školství a v kultuře má Praha své potřeby a problémy vyhraněné pochopitelně ostřeji než kdekoli jinde. Vždyť zde skoro každé z nových sídlišť představuje větší koncentraci obyvatel, než má většina našich krajských měst, avšak potřebné občanské vybavení tomu zatím všude zcela neodpovídá, i když se velice mnoho udělalo.

Jenom třeba na vysokých školách v Praze jsou 43 tisíce studentů - což je téměř polovina všech vysokoškoláků v Československu - a proto každé opoždění ve výstavbě kolejí a menz je velice citlivé a narušuje studijní a životní rytmus všech, kterých se dotýká.

Lze tedy jenom uvítat, že do užívání v současné době přibývají dostavěné koleje v Praze 4 - Chodově se 4914 lůžky a menza s kapacitou čtyř tisíc jídel denně a že se letos dokončí kolej Univerzit Karlovy v Praze 6 Na Kajetánce s 500 lůžky i moderní menza na Jarově pro 1500 strávníků denně. To podstatně vylepší současnou situaci.

Ostatně školní jídelny v Praze představují obrovskou restauraci pro 181 tisíc každodenních hostů. Leckde se však na jedné židli při hlavním jídle musí vystřídat až osm strávníků.

Výstavba nových škol je značné rozsáhlá, a přesto se v hustě zalidněných nových sídlištích nepodařilo zabránit vícesměnnému provozu při vyučování zvláště u 1. až 4. tříd základních škol.

Směnuje také nová škola v Hovorčovické ulici v Praze 8 - Libni, kde jeden z pavilónů je uzavřen, protože je v havarijním stavu. Po sedmiletém provozu jsou zde panely uvolněné, stropy rozestouplé, padají omítky, zatéká do ředitelny i do suterénu. Opravy stály už čtyři a půl milionu korun a nejsou ještě u konce. Stavba s rovnou střechou je zřejmě nedořešená, úplně vadný projekt se vydává za inovaci, navíc je až trestuhodně lajdácky provedený. Ani řada kontrol a komisí nezjednala nápravu, a proto poslanci kulturního a školského výboru ČNR, kteří tuto školu při svém průzkumu navštívili, žádají ministra Výboru lidové kontroly, aby příčiny tohoto stavu dal odborně zjistit a viníky povolal k odpovědnosti. Je to pro děti z této školy a jejich rodiče politicky a výchovně závažná věc. Také ekonomická stránka nemůže být lhostejná, protože podle téhož projektu se stavělo asi třicet dalších škol, každá za 40 milionů korun, snad všechny nečeká stejný osud.

Z ostatních problémů pražského školství nejvíce naléhají na řešení: převod mateřských škol do péče závodů /z dnešních 8,6 procenta je cílem dosáhnout 20 procent/a dokončení sítě středních odborných učilišť včetně sdružování prostředků pro jejich další výstavbu. Chybí zhruba 200 učeben pro přípravu mládeže na dělnická povolání, zvláště v odvětví obchodu, elektrotechnického a polygrafického průmyslu, pro podnik ČKD a výrobní družstva. Naléhavost řešení se zvyšuje prudce rostoucím zájmem mládeže o čtyřleté učební obory s maturitou.

Pro kulturní život hlavního města Prahy sehrává mimořádnou roli Palác kultury jako víceúčelové zařízení a dalším obrovským přínosem bude znovuotevřené Národní divadlo. Kladně se projevují Dům sovětské vědy a kultury, Ústřední loutkové divadlo a ostatní rekonstruovaná kulturní zařízení. Z 90 kin v Praze je nově vybaveno 16 a dvě jsou nová, v provozu je v současné době 16 divadelních scén. Několik sídlišť má nové vlastní kulturní domy s knihovnami a diskotékami, v Jižním Městě dokonce s první kartotékou u nás, kde se zapůjčují výtvarná díla. Cesty za kulturou ze sídlišť do středu města však ztěžuje nedostatečná veřejná doprava zpět v nočních hodinách.

Úplnou radost z nových obvodních kulturních zařízení v Praze 8 - Bohnicích a v Jižním Městě - Opatově kazí různé nedokonalosti, kterých si všimli i neodborníci a Večerní Praha: je to např. nedostatečná zvuková izolace sálů a hlavně stropů, chybí prostor pro pokladnu a šatny pro účinkující jsou malé, narychlo se pak improvizují z přilehlých učeben pro jazykovou výuku, jeviště nevyhovuje pro to, k čemu bylo určeno a musí se nově upravovat atp.

Mělo by přece být samozřejmostí vyhodnotit a využít zkušenosti a praktické poznatky z provozu již postavených kulturních domu v Praze i jinde - není jich přece málo - a napříště se v projektu i provedení vyvarovat takovýchto základních závad. Snad by se tím náklady na tyto stavby nijak zvlášť nezvýšily.

Nedílnou součástí plánovité výstavby hlavního města Prahy se stala obnova kulturních a historických památek. Nenajdeme ve střední Evropě podobný městský historický útvar, který po staletí zůstal tak zachovalý. Tato historická podstata Prahy má přes dva tisíce nemovitých patek a leží na zhruba osmi čtverečních kilometrech, patří neodmyslitelně k pojmovým znakům životního prostředí naší metropole.

Ačkoliv se za posledních pět let do oprav a obnovy významných památkových objektů vložila více než miliarda korun, zdaleka to nestačí. Záchrana postupuje zatím pomaleji, než další chátrání, které dosavadním tempem staveních prací nelze zastavit. Bude zřejmě nutné získat ještě další stavební kapacity, zejména podniků a družstev, a také více vyžadovat od uživatelů, aby plnili své povinnosti v údržbě objektů, jak vyplývají ze zákona o kulturních památkách.

Postup prací brzdí mnohdy projektová nepřipravenost a neujasněnost pro další využití některých historických budov, až budou obnoveny. Přímo odstrašujícím příkladem je zámek v pražské Tróji, kde se opravy stále protahují a náklady značně narůstají, stejně tak jako zchátralé domy v Karmelitské ulici č. 31 a 39, kde se dosud ani nepřipravil projekt na jejich úpravu.

Potřeby a nároky péče o památky musíme samozřejmě sladit s možnostmi naší ekonomiky. To znamená využívat nemalé prostředky finanční i materiálové, které naše společnost k tomu poskytuje, s největší efektivností, dbát na kvalitu odváděných prací a použitého materiálu, aby se zvyšovala životnost provedených oprav.

Školství a kultura zůstávají bezesporu neoddělitelnou součástí komplexního rozvoje tak živého organismu, jakým je naše hlavní město. Zůstává úkolem našich generací zachovat co nejvíce hodnot a půvabu z kulturního dědictví minulosti ve starých čtvrtích a vybavit současně nová sídliště postupně tak, aby nebyla jenom nocležnami, ale moderním domovem občanů rozvinuté socialistické společnosti. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Hrdličkovi. Slovo má poslanec Bohumil Ladislav.

Poslanec Bohumil Ladislav: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, navázal bych na část zprávy místopředsedy vlády soudruha Šrámka, ve které ukázal na výstavbu nejdůležitějších

opravních systému v Praze v souvislosti s trvale rostoucími přepravními potřebami. Ve výboru pro obchod, služby a dopravu jsme tuto problematiku mohli objektivně zhodnotit, neboť nám soudruh náměstek primátora Národního výboru hlavního města Prahy ing. Jindřich Škubal umožnil v rámci skupinového poslaneckého průzkumu navštívit některé objekty, které zabezpečují dopravu v Praze.

Konstatovali jsme, že s výjimkou uspokojivých služeb metra nemá městská hromadná doprava v Praze požadovanou úroveň. Celkový počet cestujících přepravovaných vozidly městské hromadné dopravy rok od roku stoupá. V roce 1976 činil 978 mil. osob za rok, do roku 1982 se zvýšil o 20 % na 1170 mil. osob za rok. V dělbě přepravní práce se stále více uplatňuje metro, které nyní přepravuje zhruba jednu čtvrtinu z celkového počtu cestujících. Metro je charakteristické zejména velkou přepravní kapacitou /může přepravit až 36 tis. osob za hodinu v jednom směru/vysokou cestovní rychlostí a pravidelností provozu. S rychlostí a pravidelností metra kontrastuje provoz povrchové městské hromadné dopravy a to jak tramvají, tak i autobusů. Problémy se týkají nedodržovaní jízdních řádů, nekulturnosti cestování, jízdy vozidel v kolonách, přeplňování vozu v dopravních špičkách, špatné návaznosti jednotlivých druhu opravy a mnoha dalších. Při nejrůznějších příležitostech zaznělo, že v drtivé většině případů je kritika cestujících oprávněná a že je potřeba věnovat otázkám kolem pražské hromadné dopravy maximální pozornost.

Hlavními příčinami současného nepříznivého stavu je nedostatek pracovních sil, zejména řidičů - údajně chybí cca 370 řidičů autobusů a cca 130 řidičů tramvají, dále je to nepříznivá situace ve stavu vozového parku a tratí a především skutečnost, že dosavadní tempo rozvoje technické základny neodpovídá potřebám, zejména tempu bytové výstavby.

Rezervy jsou i v organizaci a řízení provozu, např. ve tvorbě jízdních řádů - vozidla různých linek by neměla vyjíždět z konečných zastávek najednou - i v kontrolách dodržování jízdních řádů při odjezdech z konečných stanic. Dále je nutno v řízení dopravy světelnou signalizací i v celkové organizaci dopravy výrazně uplatnit tzv. preferenci - zpřednostnění městské hromadné dopravy před ostatní dopravou pomocí různých technických zařízení nebo organizačních opatření.

Výsledky průzkumu z let 1981 - 1982, které prováděl Ústav dopravního inženýrství v hlavním městě Praze, odrážejí zmíněné nedostatky v kvalitě povrchové městské hromadné dopravy v Praze. V průměru každý třetí časový odstup tramvají a každý čtvrtý u autobusů byl nepravidelný. Výrazně nepravidelně jezdily i některé linky ve vnějších pásmech města, kde nejsou ovlivňované ostatní dopravou, a to v některých případech již při sledování v blízkosti konečných zastávek. To svědčí o špatné pracovní disciplíně některých řidičů a o nízké účinnosti kontrol.

Nedostačující počty autobusů a tramvají se projevují v nízké kultuře cestování, charakterizované 28 % přeplněných tramvají a 25 % přeplněných autobusů na sledovaných místech. Nadprůměrně plné se projevují zejména tramvaje a autobusy návazné dopravy k metru v Dejvicích a autobusy ze Severního města. To signalizuje skutečnosti, že k přeplnění vozidel dochází jednak v důsledku nedostatečného počtu vozu a jednak v důsledku nepravidelnosti a tím i nerovnoměrnosti využívání. Z toho vyplývá poznatek, že zvýšení pravidelnosti by přispělo bez investic a jiných nákladů i za současných podmínek k určitému zlepšení kulturnosti cestování. Pokud jde o nedostatek řidičů autobusů pražské hromadné dopravy, byli jsme informováni, že nově zaváděná progresívní hmotná zainteresovanost řidičů na délce vykonávání tohoto povolání pomůže řešit počet i kvalitu jejich práce.

Dále jsme měli možnost shlédnout výstavbu centrálního dispečinku městské hromadné dopravy v Praze Na bojišti - rozpočtové náklady činí cca 235,5 mil. korun. Stavba centrálního dispečinku městské hromadné dopravy se realizuje a dokončuje podle hlavních parametrů schváleného souhrnného projektového úkolu a dle všech doporučení sovětské a státní expertizy. Zkušební provoz jeho prvé etapy byl zahájen v nezbytném rozsahu řízení provozu tras metra I-A a I-C 30. 6. 1978 a celkové dokončení stavby centrálního dispečinku je určeno na prosinec letošního roku. Soustředění komplexu řídící a dispečerské činnosti a zařízení do jedné provozní budovy je stavebně, technicky a ekonomicky méně náročné, než roztříštěnost jednotlivých dispečinků na více místech. Uvedení celého centrálního dispečinku do provozu jistě příznivě ovlivní celkovou kvalitu pražské hromadné dopravy.

Dále nám bylo umožněno podívat se, jak pokračuje budování základního komunikačního systému v Praze, který je náročným souborem velkých investic, rozvrženým na několik pětiletek. Současně je ukázkou reálných možností socialistické společnosti, jak řešit dopravní problematiku hlavního města Československé socialistické republiky. Zejména jsme se mohli seznámit s budováním středního dopravního okruhu, který je součástí tří okruhů základního komunikačního systému, a jehož prvořadá důležitost je dána jeho polohou na hranici jádra městské aglomerace. Mohli jsme si ověřit, že vzhledem k jeho dopravní důležitosti vyvíjí Národní výbor hlavního města Prahy maximální úsilí, aby tento okruh byl co nejdříve uveden do provozu. Jeho nejnáročnější stavbou je bezesporu Barrandovský most; tato investice s rozpočtovými náklady 1,5 mld Kčs bude uváděna do provozu po etapách. Prvá z nich koncem tohoto roku. Další náročnou součástí tohoto okruhu je realizace Strahovského tunelu, jehož výstavba bude podle plánu zahájena v příštím roce, přičemž s jeho průjezdností je počítáno již na rok 1989.

Realizace Strahovského tunelu, rozložená na období 7. - 9. pětiletky, je důležitou technickoorganizační, ale i společenskopolitickou akcí, srovnatelnou s velkými dopravními investicemi jako je most Klementa Gottwalda, metro nebo přestavba železničního uzlu Praha.

Střední okruh je řešen zásadně s mimoúrovňovými křižovatkami bez kolizí s jinými dopravami a mimo jiné jeho realizace pomůže ochránit nedocenitelné hodnoty historických objektů Malé Strany, v jejíž těsné blízkosti je dosud doprava vedena. Dokončením okruhu se odstraní známá místa dopravních přetížení, např. v ulici Ječná, Letenská, Veletržní, Želivského, Plzeňská a mnoha dalších. Tím se také částečně zlepší životní prostředí, nadměrně zatěžované hlukem, emisemi a otřesy a zmenší se počet dopravních nehod s těžkými následky.

Soudružky a soudruzi, domnívám se, že v zájmu komplexnosti řešení dopravní situace v hlavním městě Praze je nutné se zmínit o přestavbě železničního uzlu Praha, kterou zajišťuje federální ministerstvo dopravy. Na pražský železniční uzel jako součást dopravního systému hlavního města ČSSR jsou v souvislosti s rostoucím významem železniční dopravy v celkové dělbě přepravní práce mezi jednotlivými druhy doprav v ČSSR kladeny zvýšené nároky, zejména v osobní dopravě, a to jak dálkové, tak i příměstské. V současné době federální ministerstvo dopravy vypracovalo "Návrh dalšího postupu výstavby železničního uzlu Praha" s cílem vytvořit podmínky pro zajištění železniční dopravy v hlavním městě. Domnívám se, že tento důležitý úsek dopravy si po posouzení z celospolečenských hledisek zaslouží patřičnou pozornost.

Soudružky a soudruzi, v závěru bych chtěl doporučit, aby celá problematika dopravy v hlavním městě Praze, zejména městská hromadná doprava, byla v orgánech ČNR soustavně sledována, aby vytyčené závěry XVI. sjezdu naší strany v této oblasti byly splněny. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Bohumilu Ladislavovi.

Nyní přerušíme naše jednání na polední přestávku. Budeme pokračovat ve 13.45 hod. V diskusi vystoupí poslanec Josef Lacek.

/Schůze byla přerušena ve 12.15 hodin a znovu zahájena ve 13.45 hodin./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Slovo má poslanec Josef Lacek. Pak požádal o slovo primátor hlavního města Prahy soudruh Štafa.  

Poslanec Josef Lacek: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, stálá pracovní skupina předsednictva České národní rady pro mládež, tělesnou výchovu a sport věnovala pozornost výhledům dalšího rozvoje hlavního města Prahy z hlediska zajišťování podmínek a příležitostí pro tělesnou výchovu a sport mládeže. Je pochopitelné, že jsme si k této práci přizvali i městský výbor SSM v Praze a využili diskusních připomínek řady poslanců - členů naší skupiny.

Při posuzování současného stavu jsme brali především v úvahu i zajímavé informace městského výboru ČSTV v Praze. Podle nich se aktivní sportovní a tělovýchovné činnosti v našem hlavním městě pravidelně účastní ve 235 tělovýchovných jednotách asi 130 000 ze 150 000 členů. Přitom je ovšem nutno konstatovat, že příležitostí k provozování této aktivní činnosti jev Praze velice málo; nejhorší je to v tělocvičnách, jichž je poskrovnu, jsou zastaralé a nevyhovují ani svým prostorem a vybavením. Rozšířila se sít krytých i otevřených bazénů, nejsou však optimálně rozloženy po městě, stejně tak malý počet umělých ledových ploch, které jsou nadto většinou pro masový sport nepřístupné. Nechci zde uvádět všechny zjištěné důvody, proč i stávající sít těchto zařízení neslouží dobře veřejnosti, zvláště pak mládeži, ale považuji za nutné otevřeně říci, že to nejsou jen důvody technické nebo kapacitní, ale velmi často ryze osobní a lokální, nebo spolkový patriotismus.

Další závažnou překážkou, která brání rozvoji masové tělovýchovy a sportu, je skutečnost, že rozvoj špičkového sportu jde na úkor právě masové tělovýchovy. Nutnost lépe využívat všech existujících tělovýchovných zařízení v Praze je o to důležitější, protože na jednoho obyvatele Prahy připadají pouze 3 m² tělovýchovných ploch oproti urbanistickému ukazateli, který je 12 m². Praha je tedy z tohoto hlediska na posledním místě mezi všemi kraji ČSSR. Tento stav nepříznivě ovlivňuje i nekomplexní výstavba sídlišť a městské vybavenosti, kde není v žádoucí míře zajištěna výstavba tělovýchovných a sportovních zařízení.

Pro neorganizovanou tělesnou výchovu a sport slouží především hřiště, parky, lesoparky, areály zdraví a některá zařízení organizované tělovýchovy, navíc pak příměstská rekreace v chatových osadách, zvláště ve Středočeském kraji. Nutno však říci, že tento způsob není zdaleka ideální - a navíc, poohlédneme-li se po Praze, můžeme s nepříliš velkou radostí sami vidět, že řada dříve vybudovaných sportovních ploch parků, sadů apod. je nyní v dezolátním stavu, podobají se spíše skládkám odpadů. O jejich využití, ale ani o jejich údržbu nemá zřejmě nikdo zájem, ačkoliv jsou v nich skryty velké hodnoty a možnosti.

Tím ovšem nechci říci, že pražská mládež jen čeká, až jí dospělí sami vytvoří podmínky pro její sportovní a tělovýchovnou aktivitu. V Praze je asi 1/4 obyvatel ve věku od 14 - 30 let a připočteme-li k tomu 60 000 členů Pionýrské organizace SSM, činí to téměř 1/3 obyvatel. Mládež v posledních letech odpracovala dobrovolně každoročně asi 2,5 mil. brigádnických hodin v rámci plnění volebních programů Národní fronty a okolo 30 % všech poslanců národních výborů patří do kategorie mladých lidí.

Na co bychom měli společně zaměřit svou pozornost?

V prvé řadě k všestrannému využití všech tělovýchovných a sportovních zařízení, ať jsou spravována kýmkoliv. Na to úzce navazuje spolupráce národních výborů, školských orgánů, kulturně výchovných orgánů apod., organizací tělesné výchovy a mládeže a ne na posledním místě i podniků, které mají k dispozici tělovýchovná zařízení nebo možnosti k jejich výstavbě či pomoci při ní v rámci programu Národní fronty.

Na druhém místě je to problematika urbanistického řešení v Praze. V tomto směru již NVP udělal mnoho dobrého, ale na této cestě by bylo třeba pokračovat daleko intenzívněji a cílevědoměji především v připravovaném Generelu výstavby tělovýchovných zařízení na území hlavního města Prahy.

Zájem by měl být dále soustředěn i na budování nenáročných sportovišť a hřišť jak na sídlištích, tak i ve staré zástavbě. Návrhy připravil již městský výbor SSM v Praze a některé akce např. v Praze 4, 8 a 9 jsou realizovány za podpory národních výborů, stranických a státních orgánů. Účelné by bylo rozvinout více i odpovědněji akci patronátů mládeže nad velkými zelenými a rekreačními plochami, sady, parky apod.

Postupně by měly být vytvářeny diferencované podmínky pro sport a tělesnou výchovu u jednotlivých skupin mládeže - např. pro učňovskou a vysokoškolskou mládež. Jejich zapojení by mohlo významně přispět i ke zvýšení vlastní aktivity při budování a výstavbě tělovýchovných zařízení.

Musíme mít stále na zřeteli, že tělesná výchova a sport je významným činitelem zdravotní prevence, a to především mládeže a představuje nedílnou složku socialistické výchovy, prostředek harmonického rozvoje osobnosti a vytváření socialistického způsobu života. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Josefu Lackovi. Slovo má primátor hlavního města Prahy Štafa, připraví se poslanec Milan Šebor.

Během jednání jste dostali návrh usnesení ke zprávě vlády České socialistické republiky o rozvoji hlavního města Prahy, předložený návrhovou komisí. Pokud máte ještě nějaké připomínky nebo doplňky, odevzdejte je, prosím, členům návrhové komise.

Primátor hlavního města Prahy ing. František Štafa: Soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci. Moje vystoupení je velmi ulehčeno tím, že jsme se podíleli na přípravě zprávy a ona obsahuje hlavní úkoly a hlavní požadavky, které potřebuje naše hlavní město řešit, abychom se rozvíjeli moderně a postupně naplňovali to heslo "vzorného socialistického města".

Mohl bych být tedy velmi spokojen s tím, že prohlášením vlády byl dán slib, že se budou řešit problémy zdravotnictví tak, jak si to představují městské orgány, že se budou řešit problémy rozvoje dopravy, od metra počínaje až po tramvaje, v souladu s názory městských orgánů, že se zajišťuje čistírna, spalovna atd.

Samozřejmě jste si mohli vši mnout, že tam jsou formulace přesnější a dohodnuté, a formulace, které jsou ještě otevřené. Je třeba říci, že nás tíží problém centrálního průmyslu. My máme v Praze 8 % obyvatel ČSSR a 8,5 % průmyslu. Ta relace je v zásadě správná. Ale jak vypadá ten průmysl, jak se vyrábí, v jakých podmínkách, jak je modernizován, co se do tohoto průmyslu vložilo, jaká je produktivita práce, jaké jsou pracovní podmínky? To je první věc, se kterou v žádném případě nemůžeme být spokojeni.

Já vím, že to přesahuje možnosti české vlády. Většinu průmyslu řídí federální vláda. Ale přesto je třeba tuto otázku nastolit, protože zde je zdroj pracovních sil, zde je zdroj efektivnosti, který by měl být využíván více než dosud.

Druhá základní připomínka je tato: Jsou věci, které máme v prohlášení. Připravujeme do programu pro předsednictvo ÚV KSČ i pro federální vládu věci o rozvoji Prahy. Ten materiál je vcelku shodný s tím, co jste dnes slyšeli. Ale my si musíme dnes také uvědomit, že současně jsou určité bariéry. Když sečteme návrhy, které zde byly obsaženy v materiálu, předneseném s. Šrámkem, zřetelně přesahují to, co se prozatím pro Prahu uvažuje v plánech a perspektivách. My máme pro tuto pětiletku stejně jako pro minulou 32 mld Kčs. To co zde bylo vysloveno, je o pár mld Kčs více. Přitom zde nebyly uvedeny některé další věci, které vyplynou z projednávání, které mají souvislost s těmi materiály. Bude to dalších několik mld Kčs. Je to otázka prostředků s ohledem na stav ekonomiky a otázka kapacit.

Otevřeně říkám, že program, který tu byl přednesen, bude vyžadovat ještě strašně moc práce při rozpracování, při zajišťování, bude vyžadovat mimopražské kapacity. Nebudou na to stačit jen kapacity českých krajů, v rozumném rozsahu se na tom musí podílet kapacity krajů slovenských. V rámci pracovních sil, které v Praze máme, musíme zvýšit kapacity pro výstavbu a údržbu města.

Některé programy tu byly zmíněny jen letmo. Nikdo nedokáže rekonstruovat historické jádro Prahy a přestavět střed města, když nedokážeme udělat kolektorizaci. My máme první studii kolektorizace, která ukazuje, že to bude pro stavbaře "dobrý kšeft", ale pro republiku to bude obrovský náklad. Kolektorizace toho širšího středu Prahy /1400 - 1500 ha/bude vyžadovat 27 mld Kčs jen na podzemní stavby, které nikdo neuvidí.

Každý z vás, kdo se zabývá plánováním rozvoje většího nebo menšího města, ví, co to bude stát, co to bude vyžadovat za kapacity a co to chce za organizátorskou práci. Musíme to vzít v úvahu. Ale když nevybudujeme kolektory za pomoci našich stavbařů, nebudeme mít moderní město. Můžeme od rána do večera slibovat, že Praha bude čistá a krásná, nerozkopaná, ale když nebudou kolektory, nebude to pravda. Je otázka, kolik jich musíme v první pětiletce postavit, ale stavět je musíme tak trvale, jako metro, a nesmíme od nich ustoupit.

Stejně tak je tomu s modernizací. Pokusím se stručně ukázat, jaký je problém. My máme asi 60 tis. bytů postavených před první světovou válkou, zhruba 200 tis. bytů postavených mezi válkami a zhruba 200 tis. bytů po druhé světové válce. Nikdy nemůžeme dosáhnout takového podílu nových bytů první kategorie, jaký má dnes Bratislava nebo Ostrava. Praha je dána historicky těmi 200 tisíci bytů postavenými mezi válkami jako starší město. Proto je pro nás jedinou možnou perspektivou více rekonstruovat a modernizovat, vrátit se k těm bytům postaveným mezi válkami a zásadně zmodernizovat to, co je starší. To je jediný způsob spolu s bouráním těch bytů a domů, které nejsou perspektivní, abychom dosáhli takové moderní struktury, jakou mají města, o nichž jsem hovořil.

To není žádny nacionalismus, to vychází docela prostě z výpočtu, jaký je podíl bytů III. kategorie a IV. kategorie a jaký je podíl starších domů. A když chceme mít právo řídit hlavní město a jeho rozvoj, musíme na tu rekonstrukci a modernizaci jít.

Proto je náš program do roku 2010 sestaven tak, že zhruba 130 tis. bytů postavíme v sídlištních útvarech na okraji města a 70 tis. bytů musíme rekonstruovat a modernizovat. Současně musíme přestavět i staré vesnice ve staré zástavbě, zbourat a postavit nové čtvrti.

To vyžaduje změnit strukturu stavebnictví. My dnes máme na rekonstrukci a modernizaci města na pětiletku zhruba 11 mld Kčs všech kapacit. A už nyní potřebujeme 20 mld Kčs. Tady je obrovská disproporce, a to právě v těch nejhorších oblastech, kde bude záležet na pracovní síle. Při rekonstrukcích a modernizacích totiž dosahujeme produktivity práce 50 - 100 tis. zatímco ve velkém stavebnictví 200 tis. Tím se násobí potřeba pracovních sil.  

Heslo rekonstrukce a modernizace a heslo kolektorizace staví před nás programy, které ještě nejsou plně obsaženy v návrzích, které dnes přednesl jménem vlády s. např. Šrámek. Ale když budeme chtít Prahu takto moderně stavět a modernizovat, musíme tyto programy v nejbližších letech nastolit a realizovat.

Mohl bych hovořit o řadě dalších věcí. Nyní ale k zákonu o Praze. My v tom zákonu nevidíme žádnou spásu. Nám je uloženo takový zákon předložit. Co v tom zákoně může být řešeno? Už před pěti lety byl navrhován nový zákon, který navazoval na federaci, ale prostě neprošel, protože hlavní otázky jsou sporné. Není to v tom, že Praha je federální hlavní město a současně české hlavní město, o tom není sporu. Sporná je tato otázka: když NVP odpovídá za rozvoj Prahy, má právo něco uložit ministrovi? Samozřejmě dnes nemá a rád bych viděl takový zákon a takovou vládu, která takový návrh předloží. My tedy napíšeme hezké paragrafy, ale nic zvláštního od toho zákona nemůžeme očekávat, protože ministr řídí svůj úsek a primátor mu ho nebude mistrovat. Cesty plánu jsou dány zákonem o plánování a cesty rozpočtu jsou dány jinými předpisy, které jsou přinejmenším stejně vysoko, jako zákon o postavení hlavního města.

Z tohoto hlediska by nebylo správné v tom zákoně vidět vyšší nebo lepší řešení úkolů, než máme dnes. Jsou to věci, o nichž budeme muset ještě uvažovat, abychom lidem neslibovali, že zákon vše vyřeší a on nevyřeší nic, nebo vyřeší velmi málo.

Stejně tak musíme otevřeně lidem říkat: ano, sdružovat se mohou investice, které jsou. Když podnik nemá, tak samozřejmě nic nesdruží a může mu rada a primátor ukládat něco od rána do večera.

Podobně je tomu s různými názory na reorganizaci. Soudružky a soudruzi, my jsme v Praze za necelých 40 let od války zažili už tři různé organizace národních výborů. Vždycky když si nevíme rady s tím, jak věcně problém řešit, vymyslíme další reorganizaci. Slibujeme si od ní, že se to zlepší, že z toho bude lepší vztah k lidem a že rovnoměrně rozdělíme úkoly mezi obvodní národní výbory. Přitom 150 let lidem v Praze nevadilo, že existovaly Košíře, Nové Město, Vinohrady, města velmi rozdílné velikosti, a byla to dobře fungující města. Nerad bych vystupoval jako staromilec. Naši otcové ale věděli, co dělají, když nechávali fungovat tyto útvary sto let, aby si lidé i funkcionáři zvykli, aby každý ten svůj kout znal a rozuměl problémům jeho rozvoje.

My bohužel skoro na všechno reagujeme tím, že uděláme počtvrté nebo popáté organizaci, která tady už byla. Lidé potom ne vždycky říkají, že máme pravdu. Když se nám něco nedaří, tak něco rozkulačíme, uděláme to po novu a řekneme si: na dvě léta máme lidi z krku, nebudou nás kritizovat, opatření jsme provedli. My bychom neměli takovým způsobem k věcem přistupovat. Máme málo lidí na údržbu, tak proč bychom rozbíjeli existující a dobře fungující organizace. Ušetřeme v administrativě, ušetřeme v řízení, věnujme další dodatečné kapacity pro ONV, pro místa bydliště atd.

Hodně se hovoří o sídlištích. Soudružky a soudruzi, nejvíce pro sídliště uděláme, když bude pořádně postaveno. Potom nemusí žádné výbory dodatečně agitovat lidi, honit lidi a organizovat je i honit stížnosti. Když bude dobře sídliště postaveno, když tam bude to, co tam má být, když budou všechny věci správně provedeny, když budeme pracovat tak, aby podzemní rozvody vydržely alespoň 50 let a ne 20 let, jako je tomu doposud, tak budeme mít s lidmi pokoj. To hlavně - stavme pořádně, organizujme pořádně práci a ty organizační formy, jestli bude sídlištní výbor, nebo bude-li mít občanský výbor o pravomoc víc, bude také dobré a to bude fungovat za předpokladu, že budeme řešit správně ty hlavní záležitosti.

Soudružky a soudruzi, nechtěl bych hovořit dlouho, chtěl bych poděkovat všem výborům, které navštívily Prahu. Na vystoupení soudruhů poslanců se ukázalo, že o řešení problému Prahy mají zájem, že nám chtějí pomoci. Něco neděláme dobře. Nebudeme to dělat dobře ani za 5 let, na něco nemáme, ale myslím spolu, za pomoci české vlády, federální vlády, národních orgánů, za pomoci České národní rady myslím, že ty problémy jsme v Praze schopni zvládnout. Děkuji. /Dlouhotrvající potlesk./