Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Šafaříkovi. Slovo má poslankyně Jindřiška Strnadová, připraví se poslanec Jaroslav Kolařík.

poslankyně Jindřiška Strnadová: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky, vážení soudruzi, ve svém vystoupení bych chtěla navázat na tu část výkladu soudruha ministra Tlapáka, kde hovořil o předpokladech a podmínkách, které naše socialistická společnost vytváří ve finanční a rozpočtové politice pro rozvíjení životní úrovně obyvatelstva. Jak bylo řečeno, velká část, téměř 55 %, výdajů rozpočtové soustavy ČSR byla v loňském roce vynaložena na společenskou spotřebu. Absolutní částka přes 93 miliard Kčs je opravdu úctyhodná a znamená, jak bylo řečeno, že na každých 100 Kčs pracovních příjmů je našim občanům poskytováno v průměru dalších 57 korun ze společenských zdrojů. Jsou to zdroje, se kterými při uvážlivém a rozumném hospodaření jsme schopni zajistit existující potřeby, ale musíme s nimi opravdu hospodařit v tom správném smyslu tohoto slova.

Bylo mnohokrát řečeno, že náročnost současných a budoucích úkolů vyžaduje hledat nové a účinnější přístupy k jejich plnění. Je tomu tak i s otázkou životního prostředí a všech problémů s tím spojených.

Mým volebním obvodem je okres Ústí nad Labem a zde jsou mezi voliči otázky životního prostředí velice živé. Všechny kroky, které se podnikají k ozdravění životního prostředí, jsou pod přísným dohledem veřejnosti. Je to pochopitelné, protože to má dopad na životní úroveň v té nejzávažnější oblasti a také to velice úzce souvisí právě s prostředky, které stát vynakládá na společenskou spotřebu.

V našem kraji poznamenává rozvoj průmyslové výroby a zejména energetiky životní prostředí velmi výrazně a nešetrně. V současné době je myslím velice potřebné si právě zde klást otázky, zda postupujeme z celospolečenského hlediska vždy co nejefektivněji. Protože na jedné straně můžeme dávat právě přes společenskou spotřebu do oblastí s ohroženým životním prostředím stále větší prostředky na kompenzaci následků negativních vlivů na životní prostředí, ale pokud současně a důsledně nepůjdeme, jak se říká "shora i zdola", na příčiny těchto vlivu, potom se zejména z dlouhodobějšího hlediska ukáží tyto vložené prostředky jako velmi málo efektivní. Proto se domnívám, že by bylo správné pečlivě zvažovat, při současném trendu na úspornost v investiční výstavbě, zajištění akcí na ochranu životního prostředí.

Zde mají nezastupitelnou úlohu jak centrální řídící orgány, tak podniková sféra, ale zejména národní výbory všech stupňů.

Nechci hovořit o tom, že vlastní zrod ekologických problémů, jejichž součástí otázky životního prostředí jsou, je již v rozhodování o samotných úkolech a cílech reprodukčního procesu, ale především v tom, že investice na ochranu životního prostředí je třeba chápat jako nezbytný vklad, jako základní předpoklad pro zajištění efektivnosti reprodukčního procesu a v pohledu do budoucna v mnoha směrech jako nezbytnou podmínku dalšího rozvoje vůbec. Z tohoto pohledu je třeba např. posuzovat i veškeré takové akce, které byly nebo jsou v Severočeském kraji spojovány s plánovanou výstavbou katalytického kraku v této pětiletce. Pokud bude tato výrobní investice odsunuta, měly by se hledat cesty, jak přesto realizovat závažné akce na ochranu životního prostředí, které s tím byly v návrhu plánu spojeny, protože je budeme muset realizovat stejně, ale čím později, tím to naší společnost bude stát více.

V okrese Ústí nad Labem byly k 31. 12. 1982 splněny z 29 jmenovitých akcí ke zlepšení životního prostředí zařazených do programu na léta 1981 - 1985 pouze 3. U řady akcí jsou termíny realizace několikrát prodlužovány a přes 20 % akcí je dosud nezajištěno vůbec a hrozí odsun do další pětiletky. Důvody pro odsun se asi vždy najdou, bohužel, protože výrobní podniky a organizace jednoznačně preferují především výrobní úkoly. Ale právě zde by měly svou úlohu sehrávat i národní výbory. Musí zde, jak jim to bylo uloženo na 6. zasedání ÚV KSČ, s větším důrazem uplatňovat svoji řídící, kontrolní a koordinační funkci právě ve vztahu ke všem průmyslovým, zemědělským a ostatním organizacím na svém území. Národní výbory jsou nositeli sjednocení celospolečenských potřeb a potřeb obyvatel na spravovaném území a toto jejich poslání je nezastupitelné zvláště v konkrétních otázkách ochrany životního prostředí.

Musí však postupovat plánovitě, citlivě a důsledně. V mém volebním obvodě byla například plánována akce vybudování lesoparku na území zrušeného dolu v bezprostřední blízkosti krajského města. Akce byla vyhlášena mezi občany a dostala patřičnou publicitu. V současné době však bylo v zájmu úsporných opatření rozhodnuto o využití zrušeného dolu jako skládky pevných chemických odpadů z nejbližší továrny a lesopark se budovat nebude. Je to obtížné vysvětlovat občanům a myslím, že takové zvraty v přístupech ke konkrétním akcím nepůsobí dobře ani politicky. Tady právě příslušný národní výbor musí citlivě zvažovat dopady podobných rozhodnutí a hledat optimální řešení i za cenu, že se dostane do konfliktu s některými organizacemi.

Soudružky a soudruzi poslanci, jsem si plně vědoma toho, že i řešení otázek životního prostředí je závislé na reálných ekonomických možnostech. Je však závislé i na přístupu všech orgánů a organizací k tomuto problému. Naše současné ekonomické možnosti nejsou malé, dokazují to i čísla státního závěrečného účtu ČSR za rok 1982, ale klíč je myslím ve správném přístupu k řešení otázek životního prostředí a v pochopení skutečnosti, že zde můžeme např. sice zredukovat investiční náklady a tím pro daný rok dosáhnout "úspor", ale že takovéto úspory nás budou v příštích obdobích stát daleko více než dnes. Musíme se naučit dívat se na ochranu životního prostředí jako na problém nejvyšší důležitosti, jehož řešení nelze odsunout a už vůbec ne oddělovat od řešení výrobních úkolů, jak se to v konkrétních případech děje. Mluvím o tom proto, protože jsem ze Severočeského kraje z pánevní oblasti a každý den mohu prakticky posuzovat, co to znamená a jaké to má dopady mezi lidmi. Právě zde bychom však měli plně využít předností, které máme v socialistickém zřízení, a v konkrétní praxi docílit potřebné zlepšení. Svůj podíl zde musíme odvést i my, jako poslanci, při své práci ve volebních obvodech i v orgánech ČNR. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Strnadové. Slovo má poslanec Jaroslav Kolařík, připraví se poslankyně Alena Hanzlová.

Poslanec Jaroslav Kolařík: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, s uspokojením jsme ve výboru pro zemědělství a výživu konstatovali, že podniky Státních lesů nejen splnily, ale v řadě případů i překročily plánem stanovené úkoly.

Dosažené výsledky pokládáme za úspěšné nejen proto, že v roce 1982 bylo zpracováno více jak 4,5 mil. m³ kalamitního dříví, což představuje více jak 40 % celkově vytěženého dříví v roce 1982, ale také proto, že proti roku 1981 se zvýšil objem zalesňovacích prací o dva a půl tisíce hektarů.  

Vedle nezbytného zpracování kalamitního dříví a rozšiřování pěstební činnosti jsme při posuzování výsledků hospodaření přihlíželi i ke stále se ztěžujícím podmínkám lesní výroby v oblastech poškozených exhalacemi i ke zhoršení podmínek pro odbyt surového dříví na zahraničních trzích.

Všechny tyto faktory vedly v roce 1982 ke zvýšení nákladovosti, která proti roku 1981 vzrostla o 3,2 %. Ve srovnání s plánem, který již v části náročnější úkoly respektoval, bylo dosaženo o 14 setin bodu lepších výsledků, což se v celkovém souhrnu projevilo v tom, že plánovaný zisk byl vyšší o 38 700 000 korun.

Plnění plánovaných úkolů však bylo provázeno i některými negativními jevy. Nepodařilo se dosáhnout, vlivem zhoršených realizačních podmínek, rozdílového ukazatele vývozu do nesocialistických zemí, což bylo nutno vyrovnat zvýšeným vývozem dřevní hmoty. Dalším nepříznivým jevem v tvorbě finančních zdrojů, zejména v oblasti financování podniků, byly potíže vyvolané platební neschopností tuzemských odběratelů surového dříví, které se v průběhu celého roku projevovaly na úrovni 100 až 150 mil. korun. Tento stav narušoval finanční situaci podniků Státních lesů a ztěžoval jejich běžné financování. Domníváme se, že odbytové potíže zpracovatelského průmyslu by neměly mít nepříznivý dopad na plán plnícího dodavatele a že by v tomto směru měla být přijata odpovídající opatření. Umožní to snížení potřeby oběžných prostředků, která byla ke konci roku 1982 vyšší oproti plánu o 161 mil. Kčs především v důsledku pohledávek za odběrateli.

Také ústředně řízené podniky vodního hospodářství se v roce 1982 úspěšně vyrovnaly se stanovenými úkoly. Plánovaný objem zisku byl překročen, plánované odvody do státního rozpočtu byly splněny.

Při projednávání jsme se však setkali s tím, že se zvýšil o 50 % počet žádostí o udělení výjimek pro vypouštění znečištěných odpadních vod. Zastáváme názor, že jde o velmi závažnou záležitost, které by měla být věnována patřičná pozornost nejen se strany znečišťovatelů a jim nadřízených orgánů, ale i orgánů a institucí, které o udělení výjimek rozhodují. Víme, jaký význam má voda pro naše národní hospodářství. Proto pokládáme za nezbytné učinit všechna opatření k ochraně její čistoty. Nechceme jen pasivně brát na vědomí, že se zvyšuje podíl znečistění z kanalizací, který činí v současné době více než 40 %, z chemického průmyslu přes 30 % a ze zemědělství více než 16 %. K tomu přistupuje i plošné znečištění podzemních vod, splachy průmyslových hnojiv do toků apod. Obracíme se proto nejen na vládu ČSR, ale i na všechny ostatní instituce s tím, aby čistotě vod věnovaly zvýšenou pozornost.

Abych ale nehovořil jen o negativních stránkách hospodaření vodou, chtěl bych vás seznámit i s jedním z pozitivních poznatků. Ekonomické nástroje zaměřené na docilování materiálových úspor se počínají prosazovat i u odběrů vody, zejména u velkých odběratelů, jako jsou elektrárny a další zařízení.

Do oblasti této kapitoly patří i hospodaření prostředky Státního fondu vodního hospodářství a fondu ochrany ovzduší. Zdroje Státního fondu vodního hospodářství dosáhly v roce 1982 částky vyšší než 1 mld Kčs, přičemž hlavním zdrojem byly úplaty za vypouštění znečištěných odpadních vod ve výši 705 mil. Kčs, tedy 70 % celkových zdrojů.

Ve fondu ochrany ovzduší byly vytvořeny zdroje ve výši 231 mil. Kčs. Na jejich tvorbě se podílely příjmy za znečištění ovzduší částkou 38 mil. Kčs, což představuje 38 % celkových zdrojů.

Soudružky a soudruzi,

ve výboru jsme se shodli v tom, že s prostředky této kapitoly včetně Státního fondu vodního hospodářství i fondu ochrany ovzduší bylo v roce 1982 hospodařeno odpovědně a se zaměřením na docilování efektivnosti.

Z pověření výboru ČNR pro zemědělství a výživu doporučuji tuto kapitolu státního závěrečného účtu ČSR ke schválení.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Kolaříkovi. Slovo má poslankyně Alena Hanzlová, připraví se poslanec Josef Rota.

Poslankyně Alena Hanzlová: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, zdravotní a sociální výbor má na starosti kapitoly zdravotnictví, práce a sociální věci, nemocenské pojištění a nemocenské pojištění členů výrobních družstev. Jejich rozpočet na rok 1982 činil celkem 69 mld 532 miliónů Kčs, což je téměř polovina celého rozpočtu ČSR.

Jako na všechny státy světa i na nás dopadly důsledky hospodářské krize kapitalismu, i když v podstatně menší míře díky našemu zapojení na obchod se socialistickými zeměmi s plánovaným hospodářstvím. Na rozdíl od nesocialistických zemí, nebyly tyto důsledky promítnuty do sociální a zdravotní péče společnosti o občana, ale naopak objem prostředků věnovaných na tuto péči i nyní stále roste. Oceňujeme to a současně chceme, aby se za tyto prostředky dostalo našim občanům co nejvíce a co nejlepší zdravotní a sociální péče.

Velmi důkladně jsme se věnovali zvýšení efektivnosti v hospodaření s těmito prostředky a předložili jsme svoji zprávu předsednictvu ČNR, které náš postup schválilo. Jde nám o to, aby ministerstva i národní výbory všech stupňů dbaly o rovnoprávné uspokojování potřeb občanů při respektování zvláštností životního a pracovního prostředí, tedy aby naší ústavou zaručená rovnoprávnost občanů byla plně uplatňována. Jde nám také o to, aby přibližně stejné výkony nevyžadovaly podstatně rozdílné náklady, nejsou-li pro to pádné důvody. Na takovýto přístup se neomezujeme jenom při jednání o rozpočtu a závěrečném účtu, ale stále odhalujeme nové možnosti zvyšování efektivnosti i v této oblasti.

Prostředky vynaložené v loňském roce na sociální účely dosáhly téměř výše 38 mld Kčs, což představuje téměř 28 % státního rozpočtu. Rozhodující podíl na těchto výdajích mají dávky sociálního zabezpečení, v roce 1982 na ně naše společnost vynaložila 36 mld 389 mil. Kčs, z toho více jak 34 mld na dávky důchodového zabezpečení. V této souvislosti bych ráda připomenula, že v lednu loňského roku došlo zákonnými opatřeními Federálního shromáždění a České národní rady ke zlepšení sociálního zabezpečení i k vyrovnání cenových opatření u důchodců a rodin s dětmi.

Za vysoce pozitivní vývoj v oblasti sociální péče pokládáme pozornost věnovanou národními výbory rozšiřování počtu míst v zařízeních 1181 dalších míst. V důsledku plánovaných rekonstrukcí nebo havarijních situací se tento počet částečně snížil, takže čistý přírůstek dosáhl 982 míst. Dalším pozitivním rysem je, že kromě výstavby nových zařízení se národní výbory v zájmu postupného vyrovnávání kvality poskytovaných služeb zaměřily též na údržbu a opravy dosavadních ústavů. Dokumentuje to i výrazný vzrůst výdajů na údržbu a opravy, které byly proti rozpočtu v roce 1982 překročeny o více jak 33 %. V obou případech se projevuje pozornost národních výborů k zabezpečování potřeby oblasti ústavní péče. Významnou úlohu zde sehrála i možnost financovat - podle zásad vydaných ministerstvem financí ČSR v loňském roce - rekonstrukce a modernizace zařízení sociální péče až do výše 5 mil. Kčs na jednu akci, z prostředků na údržbu a opravy. Nedostatkem je, že plánované výdaje na údržbu a opravy nebyly čerpány ve všech krajích stejnoměrně, např. v Západočeském kraji byly překročeny pouze o 7 %, zatímco v kraji Východočeském o více jak 72 %.

Další významný úspěch jsme zaznamenali v rozvoji pečovatelské služby. Počet osob, jimž byla poskytnuta pečovatelská služba vzrostl o více než 3000, i když počet pečovatelek z povolání i dobrovolných pečovatelek klesl. Přínosem pro rozvoj a zvýšení kvality pečovatelské služby je růst počtu domů s pečovatelskou službou, a zde bylo dosaženo výrazného úspěchu, kdy místo plánovaného přírůstku 450 bytových jednotek, bylo získáno 723 bytových jednotek.

1 ve zdravotnictví národní výbory hospodařily dobře. V porovnání s rozpočtem na rok 1982 je celkový finanční vztah kapitoly "Zdravotnictví" příznivější přibližně o 242 tis. Kčs. Škoda je, že tento jinak příznivý výsledek je z části způsoben neplněním plánovaného rozsahu investic a údržby. Přitom předpokladem zlepšení úrovně zdravotní péče je realizace plánované investiční výstavby a včasné uvádění budovaných kapacit do provozu, a to tím spíše, že investice do zařízení léčebně preventivní péče představují pouhé tři promile z celkových investic. Mrzí nás i nečerpání výdajů na údržbu a opravy z důvodu nesplnění plánovaných rekonstrukcí, oprav a údržby, a to pro nedostatečnou kapacitu dodavatelských, stavebních a strojírenských organizací. To samozřejmě nepřispívá k dobrému stavu materiálně technické základny ve zdravotnictví a takovéto úspory je nutné považovat za společensky nežádoucí. A zde bych ráda připomenula, že v srpnu 1980 bylo přijato usnesení předsednictva ÚV KSČ a všech tří vlád o rozvoji zdravotnictví v 7. pětiletce, kde bylo národním výborům uloženo přednostně využívat kapacity místního stavebnictví pro opravy a údržbu. Také novelizovaný hospodářský zákoník přímo stanoví, že je to přednostní povinnost místního stavebnictví.

Již několikrát v minulosti jsme doporučili uplatňování zásady rovnoměrnosti vybavení jednotlivých správních území ČSR zdravotnickými službami, nejen v počtu pracovních sil, v materiálně technické základně a v nákladech, ale i v odborných službách. Nerovnoměrnost ve vybavenosti jednotlivých krajů a okresů zdravotnickými službami přetrvává co do rozsahu i kvality. Byla stanovena perspektivní sít zdravotnických zařízení, což je ovšem úkol dlouhodobý, úkol velké ekonomické a investiční náročnosti. Je však třeba využít všech možností daných plánem na 7. pětiletku pro postupnou realizaci perspektivní sítě zdravotnických zařízení a stanovit již nyní v přípravě na 8. pětiletku společně s KNV pořadí naléhavosti realizace nových staveb, rekonstrukcí i modernizací, a to v souladu s cíli perspektivní sítě zdravotnických zařízení.

Když se ověřovala vybavenost jednotlivých OÚNZ přístroji, na základě normativů, dospělo se k výsledkům, které nás nemohou těšit. Vybavenost je v průměru pouze 40 - 50 %, jen některé OÚNZ jsou vybaveny mnohem lépe. Je tedy rozdílnost nejen ve vybavení prostředky, ale i v dostupnosti techniky, která je mnohdy navíc již zastaralá.

Chceme-li, aby naše, dnes již dostatečně materiálně vybavená výrobní základna, měla i dostatek zdravých a schopných pracovníků, musíme také náležitě vybavit zdravotnictví, neboť ani prevence se nedá dělat s prázdnýma rukama. A zde máme rezervy: například splněním úkolů XIV., XV. i XVI. sjezdu KSČ týkajících se rozšíření léčebné rehabilitace, by naše hospodářské organizace získaly několik tisíc pracovních dnů navíc, a to ne zvýšením počtu zaměstnanců, ale jejich dřívějším návratem do zaměstnání při rychlejším získání plné pracovní schopnosti po aplikaci léčebné rehabilitace, která může u některých nemocí zkrátit pracovní neschopnost na pouhou jednu čtvrtinu. Z toho je vidět, že neplnění tohoto sjezdového úkolu vede k velkým ekonomickým ztrátám.

Vhodně investované prostředky by mohly přivodit nové formy práce a vyšší racionalizaci, např. na úseku laboratorního komplexu, lze novými metodami podstatně zvýšit produktivitu práce. Bez náležitého materiálního vybavení se často i novátorské a pokrokové formy práce míjejí účinkem, mám na mysli např. zavedení nové formy kolektivní práce při zhotovování zubních protéz, které při stávajícím vybavení zdaleka nedosahují takových výsledků, jaké bychom očekávali. Uvedu vám jeden příklad z okresu Svitavy, kde je můj volební obvod. Ve snaze zkrátit dlouhé čekací doby na náhradu kyčelního kloubu, jaké byly ve Východočeském kraji, kolektiv pracovníků litomyšlské ortopedie přistoupil k provádění těchto náročných operací za příslibu postupného vybavení oddělení potřebnými nástroji a přístroji. A jaký je současný stav? Operace se provádějí s prostředky, které pokaždé zapůjčuje ortopedická klinika v Hradci Králové.

Společně s ministerstvem zdravotnictví řešíme i některé problémy v kádrovém zajištění. Obecně - celostátně existuje přebytek lékařů pro některé skupiny nemocí a naopak nedostatek pro společensky nejzávažnější skupiny nemocí, jako jsou nemoci zažívacího, dýchacího a pohybového ústrojí, úrazové medicíny a protetiky. Společensky nejzávažnější jsou tyto nemoci proto, že právě ony způsobují největší nemocnost s nejdelší ošetřovací dobou. Nedostatek lékařů v těchto oborech nemůžeme přehlížet, máme-li na mysli zdraví a spokojenost našich občanů.

Úroveň kvality zdravotní péče není jen záležitostí samotného zdravotnictví, ale jiných resortů. Několik let již trvá nedostatek rtuti pro stomatologická pracoviště. Poslanci zdravotního a sociálního výboru ČNR již vyvinuli mnoho úsilí a byli několikráte ujištěni, že situace se řeší, ale neuspokojivý stav trvá a stomatologická pracoviště se s tímto problémem jen těžko vyrovnávají.

Díky zvláštním opatřením, které učinilo ministerstvo zdravotnictví a o němž nás informoval ministr zdravotnictví s. prof. MUDr. Prokopec při projednávání rozpočtu na rok 1983, se podstatně zlepšilo zásobování injekčními jehlami a stříkačkami na jedno použití, ovšem pro potřeby diabetiků se stále ještě nedostávají. Situaci v zásobování léky a zdravotnickým materiálem se ministerstvu zdravotnictví podařilo zlepšit i přes občasné výkyvy a nerovnoměrnosti v dodávkách.

Soudružky a soudruzi poslanci,

státní závěrečný účet prokazuje, že bylo vynaloženo dostatečné množství prostředků na to, aby se mohla zabezpečit zdravotní a sociální péče pro naše občany na vysoké úrovni. Vedlo to k dalšímu upevnění sociálních jistot. Jménem zdravotního a sociálního výboru navrhuji, aby státní závěrečný účet byl schválen, a prohlašuji, že výbor bude i nadále dbát na co nejefektivnější vynakládání prostředků na sociální zabezpečení a na zdravotnictví. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Aleně Hanzlové. Slovo má poslanec Josef Rota. Připraví se poslanec Milán Václavík.

Poslanec Josef Rota: Vážené soudružky a soudruzi, výsledky hospodaření v kapitolách školství, kultury, Československé televize, Československého rozhlasu a Českého úřadu pro tisk a informace jsme v kulturním a školském výboru přijali. Srovnávali jsme plán a jeho rozpočtové plnění a podle jednotlivých kapitol jsme mohli konstatovat, že systém a finanční disciplína se upevnily. Jistě je to dáno základními direktivami vlády i plodným přístupem pracovníků. Plán na rok 1982 předpokládal v řadě položek proti minulým letům úsporu. Přitom výkony v oblastech, které jsme projednávali, neznamenali stagnaci, ale právě naopak. Jestliže došlo v kultuře i přes omezené prostředky k vyšším výkonům, pak to znamenalo lepší využívání daných prostředků.

Tím vůbec nechceme říci, že všechna dobrá a upřímná předsevzetí jsou vyčerpána. Při běžné kontrole letošního plánu zjišťujeme, že v řadě oblastí jsou ještě další rezervy. A právě sem chceme napřít naši pozornost při posuzování plánu na příští rok.

Konečně tuto skutečnost jsme prokázali, když jsme v předsednictvu ČNR v květnu tohoto roku podali zprávu a návrh na další účinnější využívání prostředků právě v kultuře. Ať již šlo o film, resp. filmovou tvorbu, ať šlo o další využívání prostředků pro knižní produkci, využívání investičních prostředků, resp. prostředků věnovaných na památkovou péči, vždy jsme přistupovali s cílem vytěžit z daných prostředků pro společnost co nejvíce. Nechci zde opakovat čísla, která potvrzují určitý progres ve využívání materiální základny i ostatních finančních prostředků. Nehodnotíme odvětví jen podle statistických výkazů, ale i podle účinku působení.