Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Josefu Hotovcovi.

Soudružky a soudruzi, přerušíme nyní jednání k polední přestávce. Ve schůzi budeme pokračovat ve 14.00 hodin.

/Schůze byla přerušena ve 12.38 hodin a znovu zahájena ve 14.00 hodin./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Diskutovat bude poslankyně Pavla Bařinová.

Poslankyně Pavla Bařinová: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, členové kulturního a školského výboru zabývajíce se otázkami zemědělství a potravinářského průmyslu, udíleli zvláštní zřetel přípravě kvalifikovaných kádrů pro tuto oblast.

Na veřejnosti vzniká často dojem, že máme v našem zemědělství až dost absolventů odborných i vysokých škol, ba i mezi pracovníky v zemědělství je někdy nadhazována otázka, zda i do budoucna má být pro tento resort zachována dosavadní úroveň přípravy kádrů. Není tedy náhodou, že se touto otázkou zabývají i poslanci ČNR.

Společenská objednávka zemědělských odborníků je stanovena požadavky ministerstva zemědělství a výživy. Je uspokojována. Příprava těchto odborníků je ve své struktuře i ve svém obsahu vzdělávací soustavou ČSSR velmi dobře zabezpečována. Ať už myslíme na učňovské školství, střední nebo vysoké školství. Je to uspokojující skutečnost.

Avšak musím připomenout nedávné 7. zasedání ÚV KSČ, kde bylo ústy kandidáta předsednictva ÚV KSČ s. Hruškoviče řečeno: "Ozývají se též hlasy, že by bylo třeba omezit studium. To by podle mého názoru byla nenapravitelná politická chyba. Naopak se domnívám, že všechny orgány budou muset věnovat zvýšenou pozornost nejen otázkám rozmisťování, ale hlavně využívání kvalifikace mladých lidí, hlavně ve prospěch rozvoje techniky a zabezpečování dalšího růstu společenské produktivity práce."

Hned na začátku je třeba otevřeně říci, že názory tzv. přebytku absolventů zemědělských škol jsou mylné a nepodložené. Vnímáme - a stává se to i ministerstvu zemědělství a výživy - často jen čisté přírůstky absolventů a nebereme v úvahu, že mnozí absolventi středních škol odcházejí na vysoké školy jiného zaměření a dívky ve středním zemědělském školství, kterých je 53 %, často vůbec mimo resort. Přitom jsou potřeba pracovníci např. pro Osevu, nákupní a zásobovací závody, pro Zeleninu, masný průmysl, zemědělské odbory národních výborů, vojenské statky, mlékárny atd. Připočítáme-li k tomu, že zemědělští odborníci získávají v základní vojenské službě oprávnění k řízení různých motorových vozidel, nacházíme pak mnohé absolventy na místech řidičů, jsou spokojeni jako krmiváři, v sušárenství a všude tam, kde mají výhodnější podmínky a vyšší ohodnocení.

Současná sít škol a zařízení podílejících se na přípravě kádrů pro zemědělství je dostatečná a zabezpečuje reprodukci středně technických odborníků i vysokoškolsky vzdělaných lidí v potřebném rozsahu. Avšak v posledních letech, a hlavně do budoucna, porostou požadavky na vysoce kvalifikované odborníky pro oblast zemědělského výzkumu a služeb, bez takových odborníků si nelze představit intenzifikaci výroby přímo v zemědělských podnicích a v podnicích potravinářského průmyslu.

Vědeckotechnický pokrok nám už dnes v této oblasti přináší zcela nové profese a funkce, např. specialista krmivář, specialista osivář, reprodukční technik, pedolog a ochranář půdního fondu, technik výstupní kontroly, kvalitář apod. O potřebě kvalifikovaných mechanizátorů ani nemluvě.

Střední zemědělské školy poskytují dívkám takové vzdělání, které jim umožňuje široké uplatnění na místech - hospodářek, skladnic, dispečerek, nákupčích, účetních, a to často zcela mimo resort, zejména po provdání, kdy následují manžela. Je to pro ně výhodnější, protože v jiných běžných provozech mohou pracovat i na kratší úvazek. V zemědělství, hlavně v době sezónních prací, je žádoucí dříve opačný úvazek.

Dovolte mi dále uvést několik důležitých poznatků, které nabyli poslanci. Zjistili jsme, že mladí absolventi SZTŠ nutně potřebují uváděcí praxi. Kádrové útvary okresních zemědělských správ by tomuto požadavku měly věnovat zvýšenou pozornost. Nestačí solidně zvládnutá teoretická odbornost, provoz vyžaduje větší samostatnost v rozhodování, v organizaci práce, v jednání s lidmi, což absolventům pochopitelně chybí.

Citelná mezera je spatřována v malé schopnosti absolventů umět si počínat v náročných mechanizovaných a automatizovaných provozech s moderním technologickým zařízením. Přicházejí často ihned do styku s mechanismy vysokých pořizovacích hodnot a mnohdy bývá neodborné vedení strojů příčinou národohospodářských ztrát. Měřítkem kvality vzdělání je stav vědomostí, ale i dovedností a návyků. Navrhujeme, aby při zachování nynějšího rozsahu všeobecně vzdělávacích předmětů byl přece jen rozšířen podíl výuky odborných dovedností.

Úspěšné zemědělské podniky, např. JZD, státní statky, předstihují často svou úrovní to, co se studentům ve škole předkládá jako norma učebních osnov. A tak jsme v době prudkého vzestupu uplatňování vědy a techniky ve výrobě svědky toho, že se např. žáci učí o odrůdách, které se již dávno nepěstují. A to, jak mi jistě dáte za pravdu, je nedostatek.

Vezmeme-li v úvahu, že zemědělské školství takřka nemá učitelů, kteří by postrádali potřebnou kvalifikaci, což je velice pozitivní a potěšující skutečnost, zůstává zde požadavek stálého rozšiřování a inovace jejich odbornosti. Velmi prospěšné byly dříve stáže, které vykonávali jak v orgánech středního článku řízení, tak v podnikové sféře. Stáže byly zrušeny. Nepovažujeme to za správné.

Neuvěřitelně zní i fakt, že zemědělský resort sám nepouští žáky škol do moderních zemědělských provozů pro přísné veterinární předpisy. Nejde přece o exkurzi, ale o bezprostřední formu výuky. Každé předpisy jde upravit tak, aby si zachovaly přísnost, ale byly i účelné. Potřebovali bychom i více odborníků pro chemickou ochranu rostlin. Chybějí nám rostlinolékaři.

Lidé z praxe vidí i nesprávné vedení prázdninové praxe studentů 3. ročníků. Skupinu žáků - praktikantů - dostává na starost jeden pracovník. Tento člověk na zodpovědné funkci není zainteresován ani korunou, a není-li zainteresován ani morálně, pak praxe studenta - např. při zhoršení počasí - dopadne tak, že ji prolenoší. Není kdo by pro něj našel účelnou náhradní práci. A to je krajně nevýchovné. Přitom by se jistě našly prostředky, jak instruktorův zájem o studenty podnítit.

Specifickým vyučovacím prostředím jsou školní statky. Pro žáky 1. a 2. ročníku jsou nezastupitelnou součástí profesionální přípravy a přece jsou některými představiteli finanční sféry považovány za něco, co čerpá od státu jen dotace. Musím se v této souvislosti zmínit i o interpelaci poslance Severomoravského KNV, který letos v říjnu na plénu KNV požadoval pro školní statky ekonomické nástroje podle souboru opatření. Uvědomoval si, že školní statky jsou účelovým zařízením, a to je jejich základním posláním, ale mají předepsané i výrobní úkoly, které plní a mnohé statky vysoko překračují. Účelovost zařízení zde kráčí ruku v ruce s intenzitou výroby. Jen tak je možné přímo v práci žákům demonstrovat vstřícné plánování a zvýšeným úsilím možné překračování plánu. I když jsme si vědomi, že odborný výcvik má svoji metodiku a mnohdy je třeba žákům dát čas, aby práci zvládli.

Sledujeme přísná racionální opatření, ale málo pohodlné a nepříjemné je bourat resortismus. Ukáži to na příkladě. Existují dvě zařízení, která mají stejný cíl - výchovu zemědělského dorostu. Obě zařízení, tedy Střední zemědělská technická škola a Střední odborné učiliště, potřebují pracoviště pro odborný výcvik. Jsou-li v příznivé vzdálenosti, mohou a správně by měly vzájemně využívat svých zařízení pro odborný výcvik. Šetřily by investice, špičkové techniky by bylo plně využito atd. Jen překonat resortismus.

Střední odborná učiliště, třeba potravinářských oborů, byla dříve řízena podniky, nyní generálním ředitelstvím, jsou momentálně na čas mimo účinný řídící vliv. Podniky se zodpovědnosti rády a rychle zbavily. Generální ředitelství zodpovědnost ještě se vší intenzitou nepřevzala. Zatím, co by měla vyvinout nejen iniciativu, ale zpětně přesvědčit podnik o jeho nepostradatelné péči.

Na závěr mi dovolte vyjádřit uspokojení nad tím, že poslanci kulturního a školského výboru se při svém průzkumu setkali s pedagogickými kádry optimisticky naladěnými a přesvědčenými, že mají síly i prostředky ke zdokonalení přípravy mladých kádrů pro naše zemědělství. Očekávají netrpělivě vstup masového uplatnění nového pojetí vyučování na svém školském typu a přimlouvají se za metodika, kterého v současnosti na KPÚ nemají a jsou přesvědčeni, že příprava pedagogů na nové pojetí vyučování musí být přísně a nekompromisně řízena z pedagogického centra. Sami vyučující a zodpovědní funkcionáři na školách pro nové pojetí učiní vše, co bude v jejich silách s cílem připravit pro zemědělství pracovníky, kteří je budou umět nejen řídit, ale dále rozvíjet tak, aby možná a potřebná zemědělská produkce byla zabezpečena. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji soudružce Pavle Bařinové za diskusní příspěvek. Slovo má poslanec Filip Pejchal.

Poslanec Filip Pejchal: Soudružky a soudruzi poslanci, ve zpravodajské zprávě byly mimo jiné zdůrazněny úkoly národních výborů v ochraně a využívání zemědělského půdního fondu. Chtěl bych jako předseda JZD i jako člen výboru pro národní výbory a národnosti, který se tímto problémem soustavně zabývá, uvést některé zkušenosti.

Především jsme si zjišťovali, jaká je práce národních výborů při rozhodování o vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Na příkladu Středočeského kraje a okresu Jihlava bych chtěl ukázat odpovědný přístup národních výborů, který k této otázce zaujímají.

Ve Středočeském kraji se v posledních dvou letech výrazně zvýšila aktivita orgánů ochrany zemědělského půdního fondu a s velkou náročností jsou posuzovány žádosti o vynětí pozemků ze zemědělského půdního fondu. Zpřísněným postupem bylo v roce 1981 docíleno celkové snížení požadavků investorů na zábor zemědělské půdy o 11 ha a v roce 1982 o dalších 29 ha. Například pro výstavbu sídliště "Za nádražím" v městě Slaný na okrese Kladno žádal investor o vynětí orné půdy ve výměře 29 ha. Po projednání v orgánech národních výborů bylo vyňato jen 5 ha a vyškrtnut veškerý zábor v extravilánu. Podobně byl snížen požadavek na vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu pro stavbu vepřína v Kostomlatech v okrese Nymburk. Při posuzování nutnosti vyjmout požadovanou půdu je možno jít také cestou umístění plánované výstavby na půdu horší bonity v témže nebo v jiném katastru, jak to bylo například řešeno při výstavbě skladu cibule v Opolanech na okrese Nymburk.

Další možnost šetřit zemědělskou půdou, je v rukou nás zemědělců. Po příkladu třeba našeho JZD, kde jsme provedli rekonstrukci všech starých objektů, jsme se vlastně vyhnuli jakémukoliv záboru, zvýšili jsme produktivitu, zvýšili jsme kapacitu, kulturu práce a nezabrali jsme ani ar zemědělské půdy. Ještě v této souvislosti bych chtěl podotknout, že jedna cesta ke zlepšení by byla také v tom, a já na to pořád myslím, že by byla možnost, a to záleží na projektantech, aby ve svém vývoji využili vícepodlažních objektů pro živočišnou výrobu. My jsme to zkusili v našem JZD a je to věc dobrá a laciná.

Soustavnou pozornost věnují národní výbory využívání pozemků nevhodných pro zemědělskou velkovýrobu. Ve Středočeském kraji bylo předáno společenským organizacím k využití 450 ha zemědělské půdy, z toho pro zřízení zahrádkářských osad 125 ha. V okrese Jihlava bylo fyzickými inventurami zjištěno 576 ha obdělávatelné, ladem ležící půdy, z níž bylo předáno 149 ha JZD a 64 ha společenským organizacím, zejména Svazu zahrádkářů, Svazu chovatelů a dalším. Chtěl bych upozornit, že zde je možno využít i dalších forem. Například v místě, kde nepůsobí žádná společenská organizace, může být nevyužitá půda předána k obdělání i soukromníkům, a to na základě smlouvy o dočasném užívání. V této souvislosti bych chtěl připomenout, že pro obdělávání těžko přístupných pozemků není k dispozici malá mechanizace.

Dělají si ji sami doma. Na našem okrese a to nejenom na našem, ale na všech okresech se setkáváme s problémem, že vesnice dočasného významu mají problémy s poskytováním příspěvku na výstavbu rodinných domků. Je možnost řešit tuto výjimku, kde si to vyžaduje růst živočišné výroby, ale je potřeba, aby vláda tuto výjimku zachovala, protože je nutné, aby skuteční lidé, kteří obsluhují živočišnou výrobu, v těchto vesnicích zůstali. V další části bych chtěl hovořit o spolupráci zemědělských podniků a závodů s národními výbory.

Zde sehrávají důležitou úlohu volební programy NF. Ze strany národních výborů je zemědělským závodům poskytována pomoc především při zajišťování sklizně sena z nepřístupných a roztříštěných ploch, což je zvláště rozvinuto v Severočeském kraji, kde bylo tímto způsobem sklizeno 43 000 tun sena. Říkám z tohoto místa, že je třeba to takto rozvinout skutečně ve všech krajích, protože všude to tak není.

Národní výbory organizují také brigádnickou pomoc ve špičkových zemědělských pracích, a tím zabezpečují jejich zvládnutí. Je značným pokrokem, že tyto brigádnické práce nejsou již zajišťovány živelně, ale s předstihem a na základě dohod nebo smluv. Velký význam pro zemědělce má ve venkovských sídlech organizátorská práce národních výborů při zabezpečování obchodu a služeb. Chce-li místní národní výbor pro své občany něco udělat, musí být naprostá souhra s jednotným zemědělským družstvem. Nejde tu jen o pomoc mechanizačními a dopravními prostředky, ale významné jsou i finanční prostředky, které sdružení s prostředky jiných organizací slouží k financování akcí, zahrnutých do volebních programů Národní fronty.

Tak například díky úzké spolupráci a dobrým vztahům mezi místním národním výborem a JZD se ve střediskové obci Brtnice na Jihlavsku podařilo nejen postavit mateřskou školu, kterou též JZD převzalo do správy, ale vybudovat v obci také kanalizaci a zavést plyn do každé domácnosti. Tak je to i v jiných městech, městečkách a obcích.

Soudružky a soudruzi poslanci, omezil jsem se jen na několik úseků spolupráce národních výborů se zemědělskými organizacemi. Spolupráce je samozřejmě mnohem širší a vyplývá z pravomoci národního výboru v příslušném územním obvodu, i když národní výbory zemědělské organizace neřídí.

Nyní půjde o to, aby zejména národní výbory základního stupně využívaly své rozšířené pravomoci a působnosti, dané jim dvěma novelami zákona o národních výborech, které jsme v letošním roce schválili. Mám za to, že důsledné provádění zákona o národních výborech spolu s realizací úkolů, na něž položilo důraz 7. zasedání ÚV KSČ, je také jedním z předpokladů pro splnění náročných úkolů našeho zemědělství v sedmé pětiletce. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Filipu Pejchalovi za diskusní příspěvek. Dávám slovo poslanci Františku Štefanovi.

Poslanec František Štefan: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté. Intenzita zemědělské výroby a její efektivnost je výrazně ovlivňována technickým zařízením, jeho množstvím kvalitou, výkonovými parametry apod. Tento základní úkol, vybavit naše zemědělství v určeném množství a sortimentu požadovanou technikou, byl konkrétně formulován na XVI. sjezdu KSČ a rozpracován na 4. zasedání ÚV KSČ.

Plánované nárůsty v zemědělství pro 7. pětiletku je možné plnit jen v pevné součinnosti všech odvětví národního hospodářství. Čím dál tím více si uvědomujeme stoupající závislost zemědělství na ostatních resortech a službách. Vezměme si jen s kolika dobrými, ale i nepodařenými stroji a technologiemi musíme pracovat. Na ztrátě výnosových jistot se výraznou měrou podílí i současná mechanizace.

Vynecháme-li exhalace a odpady v průmyslu, začíná to zhoršováním biologických a fyzikálních vlastností půdy, nárůstem hmotnosti mechanizace bez odpovídajícího řešení podvozkové části a dále toto pokračuje setím a kultivací. Např. ani sebelepší příprava půdy neumožní dostat zrno pšenice secím strojem S 045 nebo Sex 125 do potřebné hloubky. Plodem našeho úsilí je sklizeň.

I při sebevětší snaze však není stále bezztrátová. Absolutní ztráty brambor jsou vysoké, ale ještě větší jsou při dělené skli zni cukrovky osmitunovými monstry, kdy až v podstatě letos musíme přiznat skutečnou výši ztrát, která se pohybuje kolem 20 %. Dobré však je, že máme možnost určité parametry porovnat se zahraničními výrobky. Sklizeň bulev KS 6 není tak nejhorší stroj, ale není do všech podmínek, jak o tom svědčí některé zkušenosti.

Je obtížné nadále překonávat výpadky v dodávkách rozhodujících zemědělských strojů. Mnoho jich soustavou strojů není zabezpečováno vůbec, například jednoduché vybírače silážní kukuřice, krouhačky na krmnou řepu apod., ale ještě více je těch, kterých je dodáváno minimum a kde tempo obnovy schválených na 7. pětiletku tento dosavadní trend nezmění. Průměrné stáří parku se dále zvýší. Ve Středočeském kraji dnes je 6 - 14 let. Například v roce 1975 mělo zemědělství republiky 57 600 pluhů a v roce 1980 pouze 36 200. V roce 1975 bylo 22 400 secích strojů a nyní jich je v celé republice 13 600. Zvětšily se pracovní záběry a rychlosti, to je pravda. Ale ruku na srdce, kolik je ještě vedeno statistikou strojů, které už jsou dávno ve šrotu pro jejich morální a fyzické opotřebení a z důvodu dlouhé plánované životnosti je nemůžeme odepsat.

Vážené soudružky a soudruzi, na dodávky, stanovené na 6. pětiletku, nebylo našemu zemědělství dodáno 11 tisíc traktorů a plánovaná dodávka mechanizačních prostředků na zpracování půdy a setí byla splněna pouze na 50 %. Říkám to proto, že vývoj dodávek těchto dvou let 7. pětiletky nenasvědčuje tomu, že bychom chtěli dluh vyrovnat. Jen v rámci Středočeského kraje je 14 871 kolových traktorů a z toho plných 6100 je umrtveného typu, to je takového, u něhož uplynulo od skončení sériové výroby 10 let a náhradní díly se již nevyrábějí.

Bilance na rok 1981 výkonové třídy do 70 koní, tedy I. unifikované řady, činila pro Středočeský kraj v roce 1981409 traktorů a splněna byla pouze na 54 %. Bilance na rok 1982 byla v I. unifikované řadě sice o 17 % vyšší oproti roku 1981, ale i tak by obměna při tomto tempu byla možná za 21 let. A to se opět mluví o krácení.

Jak by to vypadalo v kraji u ostatních strojů, pokud by dodávky zůstaly na průměru letošního roku? Například stav kombajnů ve Středočeském kraji je 1983, základní bilance na rok 1982 činila 62 ks a obměna by byla možná tedy za 31 let. Nakladačů je 1889, základní bilance 29, obměna tedy za 65 let. A tak bych mohl ve výčtu pokračovat. Je to také jeden z důvodů, proč spotřebováváme náhradních dílů za 3,6 miliardy korun. Již nyní se zpožďují např. dodávky zemědělských účelově upravených automobilů. Směrnice pro Středočeský kraj na rok 1983 uvádí 126 ks, ale podle závěrů XVI. sjezdu by roční průměr měl činit zhruba 300 kusů.

Pozitivní je, že stoupá instalovaný výkon dodávané techniky. Má to ovšem háček; např. traktor II. unifikované řady bez přední hnané nápravy, konkrétně od typů Z 8011 až Z 12011 není schopen přeměnit sílu motoru na sílu na háku. Nemohu nasadit také tento traktor, kterých je sice dostatek, na svážení slámy, nebo do provozu živočišné výroby za 22 litrů nafty za hodinu. Přitom jeho cena je 170 tisíc korun.

Stoupající trend měrných cen nejlépe ukazuje vývoj ceny instalované jedné KWh. Jestliže za 1 KWh v roce 1970 jsme zaplatili 1195 Kčs, tak nás nyní stojí 2400 Kčs. U kombajnů 1 kg průchodnosti stál v roce 1975 36 000 Kčs, a nyní je to 40 tisíc.

Mnoho nám dluží i naši partneři - ÚPZT, STS, ČSAZ, Mototechna a Zempo. Víme o problémech, které ÚPZT má. Avšak zahraniční stroje činí z celkového objemu pouze 30 %. Co naplat, jedna nulová položka jako deset, ale i bez toho jednoho ložiska se v mnoha případech mašina nepohne. Ložisko, řetěz, pneumatika - si sami nevyrobíme, tak jako to v mnoha případech děláme. Například výrobou plazů k pluhům, dílů bran, botek a pouzder se zabýváme denně. Doba ze sezóny na sezónu by měla našim všem dodavatelům stačit na to, aby se neopakovaly nedodávky u pluhů z Roudnice, díly k motorům ST 180, semenovody k sečkám, hlavice kos a prstů k řezačkám z Pelhřimova apod. Nestačí ani výroba cca 300 položek náhradních dílů na stroje z NDR, které podnik ÚPZT v tuzemsku zajistil. Pochopíme, když je nedostatek vložených válců a linka v Agrostroji Jičín vyrábí na 3 směny, ale když 3 roky nemáme žabky, kosy, a přitom automatická linka v Jičíně není plně využita a výrobou se musí zabývat JZD na okrese Olomouc, to pochopit nemůžeme.

Domnívám se, že při 6 - 13 % obchodního rozpětí, které jen ze zemědělství Středočeského kraje činí cca 60 miliónů, má ÚPZT dost prostředků, aby zvládl i kooperační sklady, které se prosazují. Nemohu posoudit, zda specializace skladů ÚPZT byla celospolečenským přínosem. Ale pro naše JZD ekonomicky určitě přínosem nebyla.

Je nehospodárné, když kvůli manžetě musíme koupit celý hydraulický píst, např. k pluhu z NDR. Je škoda, že gumových "O" kroužků za 1,- Kčs nemáme dostatek, když jejich poškození má za následek tisícilitrové ztráty oleje.

Více než kdykoli dříve se u zemědělských strojů posuzuje kromě výkonu, ceny a spotřeby PHM i provozuschopnost a náklady na opravu.

Není to právě ta příčina, proč v současné době nemají STS naplněny požadavky na provádění generálních oprav a oprav vůbec? Nejsme spokojeni s kvalitou oprav a jejich cenou, která se blíží ceně nového stroje. Statistiku reklamací STS vylepšujeme sami, mnoho oprav totiž pro jejich zdlouhavé odstranění uděláme ve vlastních dílnách. V JZD Bystřice na okrese Benešov stojí traktor Z 16045 za 220 tisíc Kčs, tedy špička výroby našich traktorů, od 20. 9. 1981 s prasklou skříní, a ke stejnému datu letošního roku ještě opraven nebyl. Nemůžeme si přece dovolit, aby v sezoně - v orbě - stál tahač ST 180 pro poruchu motoru a náš gestor STS se nemohl s ČSAO Čáslav dohodnout, kdo přijede motor včas vyměnit. Stalo se v JZD Jankov a JZD Miličín na okrese Benešov. Aby byl tahač nasazen, na tom přece záleží především.

Musíme otevřeně přiznat, že nemalé zásluhy na současné situaci máme i my zemědělci. Někdy nezvažujeme reálnou možnost potřeby strojů a nevyřazujeme opotřebenou techniku, která neskýtá žádnou záruku energetické a materiálové hospodárnosti. Týká se to především traktorů. Pro špatnou obměnu se 20leté bojíme vyřadit pod dojmem, že nám zachrání špičky. Avšak žádné práce ani sklizně se neobejdou v současné době bez samochodných strojů a traktorů máme pořád stejně. Dopravu senáží, siláží, cukrovky a chrástu děláme z 90 % auty a v současné době i část hnojení. Proto musíme prolamovat zastaralé pohledy na mechanizaci. Nejen na počty, opravy, ale i jejich využití a kvalitu obsluh. Mechanizace nemůže zastávat poslední místo. Vyžaduje stejnou pozornost jako živočišná a rostlinná výroba. Vždyť veškerou výrobu děláme přes mechanizaci a v našem JZD jsou např. náklady na mechanizaci druhou největší položkou.

Soudružky a soudruzi,

mé vystoupení bylo více kritické, zaměřené na oblast služeb pro zemědělce. Jsem si ale plně vědom toho, že svůj podstatný díl při zajišťování náročných úkolů musíme zabezpečit především my, zemědělci, dalšími opatřeními ke snížení spotřeby nafty, v dobrém uskladňování a využívání strojů, v optimálním hospodaření s náhradními díly apod. Rezervy stále máme a musíme je proto stoprocentně využít. K tomu, aby se to plně zdařilo, by právě pomoc v oblasti služeb byla nejvíce žádoucí.

Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./