Úterý 21. prosince 1982

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Slovo má poslanec Stanislav Loutchan. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Stanislav Loutchan: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Chtěl bych přispět v duchu 6. a 7. zasedání ÚV KSČ k dnešnímu jednání několika poznatky, které jsem získal ze skupinového poslaneckého průzkumu, organizovaného výborem ČNR pro obchod, služby a dopravu k otázkám, jak napomáhá naše zemědělství a potravinářský průmysl k rozvoji veřejného a závodního stravování.

Není pochyb o tom, že společné stravování napomáhá k účinnější realizaci zásad správné výživy, umožňuje nutričně efektivněji a přitom hospodárněji využívat dosažitelné potravinové zdroje. Tento význam společného stravování není v praktické činnosti patřičně doceněn, a proto často nejsou jednotlivé formy společného stravování pro svou základní funkci dostatečně připraveny a vybaveny.

Např. koncernový podnik Tukového průmyslu "ALIMA" Brno má podle schválené koncepce vlády z roku 1976 zabezpečovat výrobu teplých polohotových a hotových jídel s případným přihříváním s určením pro závody veřejného a společného stravování. Tento předpoklad koncernovým podnikem není plněn, i když hodnota jeho základních prostředků činí 58,3 mil. Kčs, z toho dovezené stroje a zařízení z kapitalistických států 13,5 mil. Kčs, s denní kapacitou kolem 48 000 porcí, s počtem 319 pracovníků a s využitím na 1 směnu. Ověřili jsme si, že výroba je dostatečně kryta základními surovinami, včetně levnějších druhů masa. Přitom fondy masa nebyly v 1. pololetí t. r. vyčerpány ve výši 296 tun. Toto příznivé zásobování se však neodráží potřebným způsobem v zabezpečování výroby žádoucího sortimentu jídel. Zájem odběratelů vykazuje sestupnou tendenci a v "ALIMĚ" rostou zásoby hotových jídel. /Např. k 31. 7. 1982 činily zásoby 36 400 pětilitrových plechovek, tj. 182 tun v hodnotě asi 5 mil. Kčs - přičemž mají dále vzrůstající tendenci./

Jedním z důvodů snižujícího se zájmu odběratelů o výrobky koncernového podniku "ALIMA" je způsob výrobního programu, kde se ze 65 % vyrábějí hotová jídla v pětilitrových plechovkách, které jsou pro odběratele veřejného a závodního stravování nevhodné.

Další důvod, který vede ke snížení zájmu odběratelů, spočívá v současné cenové tvorbě. Podnik "ALIMA" nakupuje za velkoobchodní ceny, ale dodává za ceny maloobchodní s poskytováním 10% maloobchodního rabatu. Ve své kalkulaci se řídí ceníkem platným pro veřejné stravování a má tedy v maloobchodní ceně zahrnutou 50% přirážku 4. cenové skupiny. Tím jsou jídla dodaná do veřejného stravování z "ALIMY" dražší než jídla vlastní výroby.

Posledním důvodem snižujícím zájem odběratelů o výrobky "ALIMY" je i nedodržování pevných rozvozových plánů, nepravidelné dodávky objednaného sortimentu výrobků, odmítání dodávek do některých okresů a měst a do určité míry panující praxe, že o části dodávek a jejich vykrývání rozhodují řidiči a závozníci.

Tento stav vyžaduje od příslušných organizací a zodpovědných pracovníků, aby vložené investice do základních prostředků spolu s pracovními silami, surovinovými možnostmi a s dořešenou tvorbou cen vytvořili podmínky pro plnění dané koncepce ke krytí potřeb veřejného a společného stravování.

Obdobnou výrobnu jídel určenou speciálně pro závodní stravování jsme měli možnost poznat v Kutné Hoře. Jedná se o Oblastní výrobnu pokrmů s centrální kuchyní v objektu ČKD s výrobou kolem 4000 pokrmů denně s cca 32 pracovníky, která byla zřízena k 1. lednu 1981 dle "Projektu centralizace a racionalizace závodního stravování", schváleného vládou ČSR usnesením č. 318/1978.

Hlavní problém v této výrobně spočívá v malých výrobních a skladovacích prostorách - i když ve výrobě by se lepším uspořádáním výrobního toku ještě něco ušetřilo - a v naprosto nedostačujícím hygienickém zařízení, které neodpovídá stávajícímu množství výroby a dalšímu předpokládanému nárůstu. Přes všechny tyto nedostatky však produktivita práce činí v současné době 120 porcí na jednoho pracovníka - oproti celostátnímu měřítku v závodním stravování, kde na jednoho pracovníka se počítá kolem 65 porcí.

Současný stav včetně přehodnocení realizace druhé etapy vyžaduje patřičnou pozornost od všech příslušných resortů, ale i dalších podniků a organizací, které v této oblasti působí.

Při průzkumu jsme měli možnost přesvědčit se i o tom, že lze plnit své poslání a uspokojovat požadavky veřejného stravování i ve stísněnějších výrobních prostorách, nedostatečných skladech, avšak při dobré organizaci práce a vzorné čistotě - jak tomu bylo ve výrobně hotových jídel brněnského výstaviště a v brněnské restauraci U Jakuba. Kromě toho je třeba zvlášť zdůraznit, že jejich jídelní lístky obsahují i jídla bezmasá, avšak z hlediska výživy velmi důležitá, ve složení ze zeleniny nebo ovoce. Tento příklad by mělo následovat i veřejné, školní i závodní stravování a v zájmu zdraví obyvatelstva více dbát na správnou strukturu racionální výživy. Na adresu výrobců i obchodu je třeba kriticky říci, že ke spotřebiteli se vždy čerstvá zelenina nebo ovoce nedostane.

Soudružky a soudruzi, všechny výrobny jídel, ať již závodního nebo veřejného stravování, které jsme navštívili, měly celou řadu oprávněných připomínek vůči dodavatelům surovin. Shodovaly se v tom, že masný průmysl dodává nedostatečně opracované maso, že zemědělská výroba zatím v malé míře dodává kuchyňsky upravené suroviny, jako např. brambory -pokud jde o jejich zpracování v loupárnách, zeleninu apod. K bramborám bylo ještě mnoho stížností i na jejich kvalitu.

Konečně řada oprávněných stížností vůči nekvalitní práci masného průmyslu je i z řad drobných spotřebitelů. Např. pokud jde o balíčkovaná masa a jejich prodej je žádoucí z hlediska racionalizace spotřeby masa, ochrany spotřebitele i z hlediska jeho snadnějšího prodeje. Je zajímavé, že po zdražení masa nějakou dobu jsme mohli být s jeho prodejem spokojeni. Nyní se konstatuje, že zájem o balíčkovaná masa poklesl. Ale položme si otázku, proč. Tehdy se také započítávaly do ceny náklady za balení 2,- Kčs za jeden kilogram, a maso šlo na odbyt. Ukazuje se však, že spotřebitel vyžaduje za vyšší cenu vyšší kvalitu než dříve. Nespokojuje se s nesprávnou tržní úpravou baleného masa, zejména v poslední době se projevuje vyšší tukové krytí, vyšší podíl kostí, potrhané obaly, vytékající tekutina na podložní misku, neprůhledné obaly a s odlepenými etiketami apod.

Myslím, že si tato problematika zaslouží ze strany ministerstva zemědělství a výživy ve spolupráci s příslušnými resorty patřičnou pozornost.

Tyto příklady jsem uvedl podrobněji proto, abych dokumentoval, že převážná většina nedostatků pramení z nízké náročnosti vedoucích provozoven, z nedostatečné úrovně a účinnosti řídící a kontrolní práce podnikových i nadpodnikových orgánů. Jsou subjektivní povahy a lze je tedy řešit bez velkých nákladů a zbytečných průtahů. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Stanislavu Loutchanovi, hovořit bude poslanec ing. Jaroslav Kolařík, CSc.

Soudružky a soudruzi, o přestávce vám byl rozdán návrh usnesení ke zprávě vlády ČSR o plnění úkolů zemědělské výroby a potravinářského průmyslu v 7. pětiletce, který předkládá návrhová komise. Pokud máte k návrhu usnesení nějaké doplňky nebo připomínky, prosím, abyste je odevzdali nejpozději během polední přestávky u prezence.

Prosím poslance ing. Jaroslava Kolaříka, aby se ujal slova.

Poslanec ing. Jaroslav Kolařík, CSc.: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, s rozvojem intenzifikace zemědělské velkovýroby přibývají zároveň starosti, jak chránit naši společnost před těmi vlivy, které působí škodlivě na životní prostředí. Za tím účelem byla vydána řada právních norem s různým stupněm závažnosti a pracovní skupina předsednictva ČNR pro životní prostředí byla pověřena úkolem projednat, jak jsou tyto normy plněny.

Jedná se zejména o zákon o péči o zdraví lidu z roku 1966, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu z roku 1976, zákon o vodách a další zákony a vyhlášky, včetně vyhlášky ministerstva zemědělství a výživy týkající se znečišťování povrchových a podzemních vod zemědělskou výrobou.

Dovolte mi, abych vás s některými poznatky pracovní skupiny seznámil, a to mimo jiné i z toho hlediska, jak porušování právních norem v oblasti životního prostředí při zajišťování úkolů zemědělské výroby škodí především samotné zemědělské výrobě a snižuje její efektivnost a výnosy.

Objektivně je třeba konstatovat, že ochraně životního prostředí je po řídící ose věnována rostoucí pozornost, což se nejen příznivě projevuje ve zpřísňování příslušných předpisů, ale přináší to i v praktickém životě řadu pozitivních výsledků.

K těmto dobrým výsledkům patří i dohody se společenskými organizacemi NF a hospodářskými organizacemi, ke kterým dochází z iniciativy národních výborů za účelem zajištění ochrany přírody a společných zájmů lesního a vodního hospodářství, myslivosti a rybářství. Takováto dohoda byla např. uzavřena v letošním roce mezi Jihočeským KNV, krajskou správou SNB, oborovým podnikem Státní rybářství, podnikovým ředitelstvím Jihočeských státních lesů a krajským výborem Českého rybářského svazu. Příklady dobrého vztahu k životnímu prostředí známe i z jiných krajů.

Přesto nemůžeme být s dosavadním stavem zabezpečování životního prostředí spokojeni; platí to v prvé řadě o nedodržování předpisů, které mají zabránit znečišťování, nebo dokonce znehodnocování jak povrchové, tak i podzemní vody. Tak např. zjišťujeme, že čistota Labe již nedaleko od jeho pramene se stále zhoršuje, postupně jsou znehodnocovány i okolní drobné zdroje pitné vody, a to nejen nesvědomitým počínáním jedinců, ale i zemědělských podniků. Dochází čím dál tím více k prosakování silážních šťáv do půdy třeba jen proto, že byly opomenuty základní hygienické předpisy pro silážování. Obdobně to platí mnohdy i pro skladování a manipulaci s ropnými látkami.

Přitom máme konkrétní poznatky, že řadu nedostatků lze odstranit drobnými úpravami. Například v okrese Hodonín jsou prováděna opatření ke zlepšení stavu a ochrany podzemních i povrchových vod budováním zpevněných polních hnojišť, zpevněných silážních žlabů včetně jímek, budováním močůvkových jímek apod.

Problém správného hospodaření s PHM se v okresu Hodonín řeší postupným budováním údržbářsko-opravárenských středisek, které jsou již v provozu např. v JZD Čejkovice, Strážnice a Ratíškovice.

Ve Středočeském kraji jsme se setkali s tím, že již v roce 1979 byl vypracován základní návrh pro využití a zpracování veškerých zdrojů organických hnojiv v tomto území. Cílem řešení je likvidace stávajících hnojišť v obcích a divokých skládek. Realizací tohoto projektu, kterou je třeba uspíšit, by mohlo dojít k úspoře až 30 % minerálních hnojiv.

Zjišťovány jsou nedostatky u bezstelivových provozů zemědělské velkovýroby a produkcí kejdy. Při realizaci této koncepce se likvidace kejdy uvažovala převážně její aplikací do půdy. U velkých kapacit však stále není sladěn počet ustájených zvířat s možnostmi území pro likvidaci kejdy, a proto dochází k vážným hygienickým závadám a porušování ekologie krajiny. Nedostatečné respektování základních hygienických požadavků mívá pak někdy i za následek, že velké, nově vybudované vepříny, nemohou být uvedeny do provozu.

Větší pozornost je třeba věnovat dodržování předpisů o osivu mořeného rtuťnatými přípravky, jehož přebytky se někdy likvidují ve vodních nádržích a tocích a prostřednictvím konzumu ryb mohou ohrozit zdraví lidí. Je však třeba zabránit zkrmování mořeného obilí i jiným zvířatům, neboť možné ohrožení lidské populace je evidentní. Nápravu je třeba hledat jednak ve správném bilancování potřeb mořeného osiva, jeho moření těsně před setím po ověření klíčivosti, jednak v urychlení náhrady rtuťnatých přípravků jinými preparáty.

Nedodržováním příslušných norem a technologií dochází také k znehodnocování půdy a k snižování její úrodnosti. Patří sem např. nežádoucí orba po spádnicích, používání nadměrně těžkých zemědělských mechanismů, přehnojování půd; nedodržuje se přesná dávka dusíku podle vlastností půdy a potřeb pěstované plodiny, meliorace pramenišť a slatin, vysoušení půdy, odstraňování mezí zabraňujících erozi půdy na svažitých pozemcích, neúměrné rozšiřování výměr honů a jiné.

Dobře si v hospodaření s půdou vedou družstevníci v JZD Kobylí na Břeclavsku, kteří provádějí rekultivace svažité a neplodné půdy terasováním na ploše 375 ha. V roce 1980 sklidili na části této plochy po rekultivaci z 1 ha 230 q broskví, 51 q meruněk a 70 q hroznů.

Mezi opatření, která mohou napomáhat k zlepšování péče o životní prostředí a zdraví člověka patří mimo jiné i posílení úlohy státních kontrolních orgánů, realizace návrhu na znovuzřízení rostlinolékařské služby s obdobnou působností, jako má veterinární služba, na ucelený systém kontroly cizorodých látek v potravinářském řetězci, přesné dodržování norem platných pro letecké rozprašování a rozšíření sítě aktivistů působících v oblasti péče o životní prostředí, až již jsou to členové Svazu ochránců přírody, rybáři, zahrádkáři, chovatelé drobného zvířectva, nebo členové SSM a další.

Vzhledem ke komplexitě problematiky výskytu cizorodých látek v poživatinách doporučuji příslušným zainteresovaným ministerstvům hodnotit výsledky získané z kontrol na meziresortní úrovni s navržením příslušných plánů společných preventivních postupů.

Příležitost ke zlepšení situace na úseku životního prostředí poskytuje rovněž nedávno schválená novelizace zákona o národních výborech, která posiluje postavení národních výborů na všech stupních a umožňuje zřizovat komise pro životní prostředí též u místních národních výborů střediskového významu.

Soudružky a soudruzi, na závěr mi dovolte vyjádřit přesvědčení, že nejen zemědělské, ale i ostatní organizace a pracující pochopí, že dodržování předpisů na ochranu životního prostředí je v zájmu nás všech.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Jaroslavu Kolaříkovi. O slovo se přihlásil akademik Kudrna, předseda Československé akademie zemědělské. Prosím, aby se ujal slova.

Předseda Československé akademie zemědělské akademik Karel Kudrna: Vážený soudruhu předsedo, vážení soudruzi poslanci, vážené soudružky poslankyně, neobyčejně náročné problémy zabezpečení potravin a surovin těžených v zemědělství, problémy spojené se zabezpečením energie, životního prostředí, složité mezinárodní problémy - to vše charakterizuje náš současný život.

Abychom se orientovali v této složité problematice, položme si nejdříve otázku, do jaké míry je tento stav normální a studujme příčiny odchylek od tohoto stavu. Již první analýzy nám ukážou, že na tomto stavu není nic nenormálního, že vše je vyvoláno rostoucí demografickou křivkou na této planetě a že v historickém procesu vývoje lidské společnosti to není poprvé, kdy se lidstvo do takové situace dostává, i když vždy na určité nové, vyšší hladině, na vyšším stupni spirály tohoto věčného kontinua života. Tento stupeň byl vždy určován vědeckou, kulturní a technickou úrovní té které společnosti. A není také poprvé, kdy lidstvo řešilo tento jinak řešitelný problém nejprimitivnějšími způsoby - ať již válkami nebo vlivem naprosté nepřipravenosti, absolutním podřízením se přírodnímu výběru; a hladomory zkosily mnohem více lidí na světě než všechny války dohromady. V těchto kritických situacích vývoje lidské společnosti člověk ještě nikdy neprokázal úroveň odpovídající jeho hrdému názvu "Homo sapiens", který si vložil do počátku souřadnic svého vývoje.

A tak stojí opět lidstvo na křižovatce historických cest, vybaveno nezměrným vědeckým poznáním, udivující technikou, vysokou společenskou úrovní. Má tedy ještě nyní právo podřídit se nemilosrdné selekci přírodních zákonů anebo je dostatečně zralé a připravené, aby našlo další a nové alternativy a prostředky, které by zabezpečily jeho progresívní vývoj?

Složitá problematika ve výživě lidstva nás nutí k zásadnímu řešení tohoto problému i v naší republice. Pokusím se ve vymezeném čase předložit stručnou informaci o nových výsledcích vědeckého poznání, o nových možnostech a alternativách, které by bylo dlužno využít, abychom vyřešili tento složitý problém výživy a soběstačnosti, jenž byl koncisně definován již XVI. sjezdem KSČ. Chtěl bych ukázat, že vývoj ZS není nic náhodného, ale že se řídí dnes již poznanými objektivními zákony, které, budou-li využity, budou znamenat významný pokrok v celé zemědělské výrobě, zejména ve stabilitě zemědělské soustavy. Chtěl bych ukázat, že již zdaleka nejsme odkázáni na empirické odhady a zkušenosti, ale jsme schopni objektivně a s potřebnou přesností vypočítávat a stanovit nejen optimální strukturu ZS, ale i předpokládané výnosy.

Složitost problematiky a značný tlak potřeb náš často hutí k urychlování výrobního procesu, k volbě momentálních ekonomicky výhodnějších technologií a hledání cest přizpůsobování i biologických procesů těmto technologiím.

Je pravda, že taková řešení mohou sice vykázat okamžité výsledky, ale nevedou k cíli. Nutně vyvolávají porušení objektivních přírodních zákonů, které se se všemi důsledky dříve nebo později nepříznivě projeví.

Analýzy ZS ČSSR a většiny evropských zemí zcela přesvědčivě ukazují, že základním předpokladem progresívního vývoje ZS a zejména pak uvažovaného ZPK, je zabezpečení stability výroby. Použijeme-li zákonů systémologie, pak to znamená, že soustavu je nutno více uzavřít, zvýšit stupen její adaptace, tj. snížit stupeň její reakce na nepříznivé vnější podmínky. Jednota stability a schopnost adaptace je nejpodstatnější charakteristikou činnosti zemědělské soustavy. Ukazuje se, že existují dvě možnosti, které tento proces v ZS mohou řešit.

1. Vytvoření takové struktury ZS, jež s maximální přesností odpovídá podmínkám konzervativních rysů krajinného prostoru republiky.

2. Transformace a utilizace všech hmot, jež odcházejí ze ZS a jejich recyklace. Přitom je potřeba zdůraznit, že ZS je bezprostředně závislá na vlastnostech krajinného prostoru a že svou činností jej také nejvíce přetváří; spolu s lesním hospodářstvím pracujeme na 91 % plochy republiky a bezprostředně působíme na vodní režim a migraci prvků; ovládáme nejvíce migrující komponentu krajinného prostoru - vodu - a proto na intenzitě činnosti zemědělských soustav a lesního hospodářství bude záviset i intenzi ta progresivního vývoje krajinného prostoru republiky.

Studie ZS prokázaly, že její vývoj dlužno opřít o teorii konzervativních prvků krajinného prostoru, tedy o geologickopetrografický substrát půd a nadmořskou výšku. Z nich také vyplývá někdejší i stávající struktura ZS, vyjádřená poměrem zdrojů a spotřebitelů uhlíku. Proto izočáry tohoto poměru sledují různé úrovně nadmořské výšky, přičemž objem uhlíku s nadmořskou výškou roste a izočáry kolmo protínají vodní toky. Izočáry maximálních výnosů pak sledují geologickopetrografický substrát půd nejpříznivější pro každou plodinu. Zde nejsou tedy žádné náhody, ale přísné a prověřené zákony.

S tím pak úzce koreluje i hustota skotu. Rovnice pro tyto případy odvozené ukázaly, že nejmenší soubor veličin, který zcela charakterizuje ZS je objem uhlíku vyjádřený plochou a výnosem víceletých pícnin na orné půdě a hustota polygastrických zvířat jako transformátor těchto hmot.

Dekompozicí ZS jako složité dynamické soustavy se rovněž jednoznačně prokázalo, že v základní struktuře se prosazuje vliv uhlíku víceletých pícnin jako stabilizátoru objemu sklizně zrna obilovin, zatímco pro cukrovku a brambory je stabilizátorem objem uhlíku slámy obilnin a pícnin drnového fondu. Přitom výsledky vědecké práce prokazují důležitý zákonitý jev v naší zemědělské soustavě - že dosažený objem uhlíku akumulovaný celou soustavou přesně koreluje s objemem sklizně zrna obilovin, zatímco objem skli zně cukrové řepy a brambor je určen sekundárně přes uhlík slámy obilovin. Obecně pak platí, že 1 t akumulovaného aktivního uhlíku představuje 1 t zrna obilovin.

Na tomto principu byly již odvozeny rovnice pro výpočet možných ploch /tzv. maximální zatížení soustavy spotřebiteli uhlíku/ cukrovky, brambor a obilovin, které odpovídají zmíněným již nadmořským výškám a geologickopetrografickému substrátu půd a zabezpečují předpoklad stability výnosů. Tak se podařilo definovat zákon bioenergetického pole, jehož využití má mimořádný význam pro stanovení optimální struktury ZS ve vztahu k různým nadmořským výškám.

Poznání těchto zákonitostí povede ke stanovení podílu vlivu klimatických podmínek a podmínek technologických a půdních.

Podařilo se rovněž definovat termodynamické podmínky klimatu pro dosažení maximálních výnosů, přičemž se prokázalo, že maximální výnosy polních plodin téměř výhradně závisí na zabezpečení srážkami v kritickém období každé polní plodiny, zatímco jejich nedostatek, v tomto období vede k podprůměrnému nebo minimálnímu výnosu, nehledě již k enormnímu výskytu chorob a škůdců v takovém případě.

Na tomto principu byla již koncipována graficko-analytická metoda stanovení a řízení diferencovaných závlahových režimů polních plodin a z jednoho centra jsou počítány a řízeny závlahové režimy na více než 20 000 ha závlahových soustav Středočeského kraje.

Poslední rok přinesl další významná vědecká poznání v oblasti prognóz v meteorologických poruch a v závislosti na tom i prognózy nadprůměrných nebo podprůměrných výnosů polních plodin.

Letošní rok byl již touto metodou úspěšně prognózován. Tyto výsledky vědeckých prací, jakož i četná další, jako je zvýšení výnosových hladin pšenic a ječmenů, nás opravňují vyjádřit naději, že problémy, které jsou v zemědělsko-potravinářském komplexu a v programu soběstačnosti vytyčeny, jsou řešitelné.

Je však třeba pochopit, že úkoly, které stojí před zemědělstvím, nemohou být řešeny klasickým plánem, který je sice kvalifikovaným souborem potřeb a možností, jež mají být splněny, ale současně musí být stanoveno, jakými metodami, prostředky a procesy toho bude dosaženo. Plán musí být objektivizován a musí být přesně stanoveny podmínky a metody k překonávání limitů, které se budou stavět do cesty. Základním předpokladem je pak odstranění většiny náhodných jevů, působících v zemědělské soustavě jako náhodné veličiny.

Řešení těchto problémů je proto možné metodou řízení projektem, a to počínaje generálním projektem v oblasti vlastní řídící sféry a konče dílčími projekty zemědělských soustav v oblasti zemědělských podniků. Přitom generální projekt, jak ukazují výsledky výzkumných prací, musí vycházet z objektivní a neúprosné skutečnosti limitů, jejichž dokonalé poznání pak vede k definování způsobů práce, metod a prostředků k jejich překonání. Jen taková analýza - analýza vztahů ve struktuře zemědělské soustavy, nebo jak říkáme systémová analýza - může vytvořit předpoklady pro řešení další úrovně náročných problémů našeho zemědělství.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP