Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji místopředsedovi soudruhu Adamovi za jeho vystoupení. Slovo má poslanec Milan Šebor.

Poslanec Milan Šebor: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, v přípravě na toto jednání jsem se zúčastnil skupinového průzkumu ve Výzkumném ústavu lýkových vláken a v národním podniku MORAVOLEN Šumperk. Tento výzkumný ústav řeší zejména úkoly týkající se technologických procesů. V poslední době úspěšně zavedl do výroby následující nové výrobní programy:

- výroba polyolefunových lehkých plachtovin v rozsahu výroby 5 mil. metrů ročně v n. p. Technolen Svitavy

- výroba netkaných textilií v závodě JUTA Trutnov a v závodě Texlen Malé Svatoňovice.

Podíl výzkumu na těchto výrobách, jak jsme se přesvědčili, byl značný.

Na druhé straně uplatňování nápadů vědeckotechnického rozvoje je ztížené specifičností lnářské výroby a zejména tím, že stroje pro zpracování lnu se u nás nevyrábějí. Dovoz strojů z nesocialistických zemí je ze známých důvodů omezen a ze socialistických zemí nejsou požadavky plně uspokojovány, neboť je jenom jeden výrobce. Z uvedených důvodů se posunuje a prodlužuje nejen zavádění nejnovějších poznatků technického rozvoje, ale i prostá obměna základních fondů. Plánovaná modernizace lnářských přádelen by se měla dále uskutečnit už jenom proto, že lnářský průmysl zpracovává tuzemskou surovinu a rovněž proto, že o výrobky ze lnu je u nás i ve světě trvalý zájem.

Další poznatky jsem získal v oblasti gumárenského průmyslu. Technický rozvoj v n. p. MITAS v Praze 10 se může pochlubit některými významnými vyřešenými úkoly. Např. vývoj a zavedení výroby nákladních radiálních pneumatik, vývoj pneumatik pro extrémně těžké podmínky, vývoj řady obřích pneumatik pro zemní a stavební stroje. Není to ovšem jen oblast inovací. Ve vlastní výrobě byla realizována řada mechanizačních a automatizačních akcí se značnými úsporami pracovníků, energie všech druhů, humanizací prostředí a zvýšením celkového objemu výroby bez nároků na mimořádné investice.

Na řadě zmíněných akcí se významně podílela spolupráce s pražskými vysokými školami. Vysoká škola chemicko-technologická řeší řadu úkolů technologického charakteru spojených jak s novými výrobky, tak s optimalizací stávajících výrob. Vyčíslení efektu jdou do miliónů. ČVÚT FSI zase vyvinula a vyrobila poloautomatický systém navažování a dávkování sazí, který podniku významně pomohl při řešení humanizace práce a zlepšení životního prostředí hl. m. Prahy.

Až potud by se zdálo, že je vše v pořádku. Je ale i řada problémů. Průměrné stáří strojního zařízení je 16 let a tím je nutně dáno zastarávání za současnou světovou špičkou. Řadu nových technologií prostě bez nových strojů realizovat vůbec nelze. Dovoz je omezen na minimum a kapacita tuzemské výroby kvalitativně a kvantitativně neodpovídá potřebám. Tento rozpor roste již kolik pětiletek a je zostřován poměrně intenzívním vývozem investičních celků - pneumatikáren do nesocialistických zemí.

Tento stav lze řešit pouze rozsáhlou obměnou strojního vybavení podniků která může být v detailech řešena dovozem z nesocialistických zemí, ale základ zařízení musí být z tuzemska. Proto je nutné rozšířit kapacity gumárenského strojírenství a dostat je na srovnatelnou světovou úroveň i nákupem licencí. To platí nejen pro vnitřní potřebu, ale i v souvislosti s vývozem investičních celků, tj. pneumatikáren do nesocialistických zemí.

Soudružky a soudruzi, z toho, co jsem zde uvedl, nechci aby byl učiněn závěr v tom smyslu, že průmysl potřebuje finance event. devizy na modernizaci základních fondů. Chci upozornit na to, že technický rozvoj se nedá do nekonečna uplatňovat na tom strojním zařízení, na kterém již byla provedena i několikerá modernizace. Při průzkumech jsem se přesvědčil, že naše vědeckovýzkumná základna v lnářském a gumárenském průmyslu má rozhodně na víc než na pouhé dílčí vylepšování zastaralých strojů. Zde musí sehrát hlavně svou roli strojírenství, a to v tom, že musí vyrábět to, o co je zájem za hranicemi, ale i to, co potřebuje náš tuzemský průmysl. Jen tak budou moci být plně využity nejnovější poznatky naší vědy včetně iniciativy pracujících ke zlepšení celkových výsledků naší ekonomiky. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Milanu Šeborovi. Slovo má poslanec Vlastimil Sýkora.

Poslanec Vlastimil Sýkora, dipl. tech.: Vážené soudružky a soudruzi, provedené skupinové a individuální průzkumy v oblasti vědeckotechnického rozvoje prokázaly, že plán vědeckotechnického rozvoje se v řadě podniků stává osou národohospodářského plánu a základem, ze kterého se odvíjejí ostatní činnosti. V souladu se Souborem opatření možno konstatovat, že plán vědeckotechnického rozvoje má svou významnou prioritu a jeho postavení i úloha nikdy v minulosti nebyla tak zdůrazněna. Vyplývá z toho i velká odpovědnost za další rozvíjení vědních a technických oborů, především za uplatňování jejich výsledků v praxi. Žádná myšlenka, byť byla sebevětším objevem pro společnost mnoho neznamená do doby, dokud z ní společnost nemá užitek. Proto se právem klade rovnítko mezi hodnotou objevu a jeho praktickým využitím. Mnohaleté zkušenosti nasvědčují tomu, že právě využití výsledků vědeckotechnického rozvoje v praxi představují tu závažnější a obtížnější část daného problému.

Základem úspěšného řešení vlastního problému a zajištění jeho realizace, je koordinační plán s potvrzenými realizačními postupy, potvrzenými dodavatelsko-odběratelskými vztahy jak pro fázi vlastního výzkumu, tak i pro realizaci výsledků. Nezbytně nutná je i provázanost s plánem výroby, plánem investic pro zajištění předstihu potřebných výrobních kapacit. Půjde tedy o provázanost plánu od vzniku myšlenky až po zavedení do výroby. Poznatky, které byly získány při poslaneckých průzkumech a které se opírají o dlouholetou praxi našich předních pracovníků vědeckovýzkumné základny nasvědčují tomu, že výzkumu se daří mnohem lépe tam, kde bezprostředně za tolik významnou předvýrobní etapou stojí ochotná výrobní základna, která umožní ověřovat i dílčí výsledky v podmínkách výrobního procesu. Toto propojení podstatně urychluje cyklus výzkum - výroba - užití a podstatně tak přispívá k dosažení technických i ekonomických parametrů.

Nemůžeme naprosto souhlasit s tím, že v případě, kdy bylo vyvinuto zařízení špičkové úrovně /svazkovací a značkovací stroj/ se 5 roků čekalo na stanovení výrobce. Po pěti letech čekání na stanovení výrobce řešitelské pracoviště v Severomoravském kraji na úseku strojírenského výzkumu realizovalo tyto výsledky formou aktivní licence prodejem do Japonska. Nyní, když byl výrobce v tuzemsku nalezen, světové trhy jsou nám v této oblasti uzavřeny.

Při individuálních průzkumech i průzkumech skupinových se tento názor plně potvrdil. Bylo však také zjištěno, a praxe tomu nasvědčuje - že je zapotřebí věnovat mnohem větší pozornost propracování spolupráce mezi vlastním řešitelským pracovištěm a ostatními kooperujícími pracovišti. Tato nutnost vyplývá i ze skutečnosti, že část našich výzkumných pracovišť má přestárlou základnu pokud jde o vybavení potřebnými zkušebními, laboratorními zařízeními.

Vyplývá to z toho, že ne ve všech oborech se podařilo vybavenost pracovišť výzkumné vývojové základny dovést na odpovídající potřebu. Přihlédneme-li ke skutečnosti, že pracoviště výzkumně vývojové základny pracují převážně v jednosměnném provozu, nutně se projevuje potřeba úzké spolupráce s jinými pracovišti výzkumně vývojové základny, především s pracovišti vysokých škol. Ta jsou často lépe vybavena, než pracoviště výzkumně vývojové základny ve VHJ. Jako příklad takové spolupráce bych chtěl uvést vztahy koncernu Vítkovice a Vysoké školy báňské v Ostravě.

Tato dlouhodobá spolupráce umožňuje využít vzájemně všech dostupných zkušebních zařízení mnohem racionálněji, než by bylo únosné pro jedno pracoviště.

Je prokázáno, že nejúčelnější formou řešení úkolů vědeckotechnického rozvoje je týmová práce. Ne všude se jí stejně daří. Podstatně lepších výsledků je dosahováno v případech, kdy v řešitelských týmech jsou i pracovníci realizátora, kteří již v průběhu vlastního řešení mohou poukázat na problémy, které by ev. vznikly při uplatňování výsledků v praxi. Při tom je třeba mít na zřeteli, že optimální využití výsledků výzkumně vývojové základny je možné tam, kde je stanovena dlouhodobá koncepce výrobního programu, na něž navazuje v potřebném časovém předstihu i plán vědeckotechnického rozvoje za plné podpory výrobně hospodářských jednotek, a to především v oblasti finančního zajištění a v návaznosti na výrobní program v souladu se záměry státní či resortní technické politiky.

Naše výzkumně vývojová základna není malá a disponuje značnými finančními prostředky. Charakter výzkumně vývojové činnosti je však poněkud odlišnější, než práce v podmínkách, kdy plán je stanoven do všech podrobností a opírá se o dlouholeté zkušenosti či návyky. Je proto zapotřebí, aby naše výzkumně vývojová základna pracovala i v oblasti finančních zdrojů s určitými formami volnosti, aby pracovníci výzkumně vývojové základny nebyli zatěžováni často zbytečnými kontrolami, které je nutí k tomu, aby při plánování vědeckotechnického rozvoje, především v oblasti finančního zajištění, si počínali jako pracovníci, kteří se obávají každé možné změny plánu. Dáváme-li pracovištím výzkumně vývojové základny i jejím pracovníkům určitou míru volnosti při způsobu řešení, musíme jim nutně dát i příslušnou míru vlastní odpovědnosti za svěřené finanční prostředky, bez ohledu na to, zda dochází k "rovnoměrnému" finančnímu čerpání. Vycházejme ze zkušenosti, že negativní výsledky řešení jsou v některých případech i konečnými výsledky.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že důvěra kontrolních orgánů vůči pracovníkům výzkumně vývojové základny se příznivě odráží na jejich postoji i iniciativě.

Myslím si, že se všichni shodneme na názoru, že vlastní realizace výsledků práce výzkumně vývojové základny je etapou nejnáročnější, nejsložitější, vyžadující plné spolupráce jak pracovníků výzkumně vývojové základny, tak pracovníků výrobní sféry. Urychlení cyklu věda - výzkum - výroba - užití se bude dařit tam, kde jednotlivci, ale i celé kolektivy budou přesvědčeny, že předvýrobní etapa výzkumu a vývoje může zdárně ovlivnit naši snahu za úsporu paliv, energie všeho druhu, za snižování zmetkovitosti, za lepší využití deficitních surovin, snížení závislosti na dovozu, zvýšení exportních možností tak, aby konečné výsledky našeho národního hospodářství byly plně v souladu se záměry politického i státního vedení tohoto státu k dalšímu zvyšování soběstačnosti na všech úsecích našeho života. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Vlastimilu Sýkorovi, slovo má poslanec Miroslav Šlouf.

Poslanec ing. Miroslav Šlouf: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, jedním z rozhodujících úkolů SSM, vytýčených III. sjezdem SSM je důsledná orientace mládeže na vlastní podíl při uskutečňování komplexní intenzifikace národního hospodářství, jehož nejsilnějším zdrojem je plné uplatňování nejnovějších poznatků vědy a techniky ve všech sférách společenské praxe.

Spojení mládeže s úlohami vědeckotechnického rozvoje se v řadě významných oborů stává základním předpokladem řešení závažných úkolů přímo spojených s budováním rozvinutého socialismu.

Dnes si již nedovedeme představit elektroniku a mikroelektroniku, její aplikaci v národním hospodářství bez mladých vysoce kvalifikovaných vědeckovýzkumných pracovníků, inženýrů, techniků a dělníků. Procesy automatizace s využíváním průmyslových robotů, jadernou energetiku, automatizované systémy řízení začínají uskutečňovat především kolektivy mladých lidí.

Vedle nezastupitelné úlohy školství, sehrávají při přípravě těchto lidí stále významnější roli doplňkové formy, a zde v činnosti SSM dosahujeme celé řady dobrých výsledků. Postupně jsme rozvinuli ve všech věkových skupinách mládeže specifické formy - Zenit, Středoškolská odborná činnost, Studentská vysokoškolská odborná činnost, které napomáhají mladým lidem vnikat do základů vědy a techniky, účinněji se připravovat na svoji budoucí profesi.

Dochází zde k významným kvalitativním změnám v obsahové orientaci pionýrských zájmových kroužků a stanic mladých techniků a přírodovědců směrem k elektronice, kybernetice, biologii. Ne vždy se ale v tomto směru setkáváme s pochopením a podporou národních výborů. Progresivně se rozvíjí středoškolská odborná činnost, která se spolu se soutěžemi dovednosti a technické tvořivosti přenáší i do učňovských zařízení. I studentská vědecká a odborná činnost na vysokých školách doznává mimo kvalitativních změn i většího napojení na konkrétní výrobní praxi.

Tak například celkově zapojených studentů do SVOČ v ČSR ve školním roce 1981 - 1982 bylo 18 a půl tisíce, z toho ve studentských vědeckých kroužcích téměř 9300, ve SVOČ z celkového počtu studujících je téměř 20 %.

Z analýzy fakultních i krajských zpráv hodnocení SVOČ v ČSR vyplývá, že práce předkládané při soutěžích z 60 - 80 % jsou součástmi řešených plánovaných vědeckovýzkumných úkolů na fakultách.

V posledních letech se nám daří rozvíjet aktivitu mládeže i v předvýrobních etapách, především ve vědeckovýzkumné základně.

Spolu s ČSAV jsme rozvinuli činnost svazáckých organizací v základním výzkumu zaměřenou na zvýšení podílu mladých pracovníků při plnění úkolů základního výzkumu a přenosu jeho výsledků do aplikovaného výzkumu a praxe. Spoluvytvářeli jsme tím základ pro účinnější přenos a spolupráci mezi nositeli vědeckotechnického rozvoje vědce - inženýra - dělníka i po linii svazu mládeže.

Podíl mladých pracovníků na snižování energetické, surovinové, materiálové náročnosti výroby za současného zvyšování produktivity práce se nejvíce odráží v práci mládežnických řešitelských kolektivů a především mládežnických komplexních racionalizačních brigádách, kterých v současné době pracuje v ČSR více než 650.

V práci těchto kolektivů nalézáme špičkové výsledky ve všech oborech našeho národního hospodářství. Oceňujeme výsledky např. podnikové organizace SSM VŽKG při důsledném naplňování hnutí ZENIT, či úspěchy svazáků z n. p. PAL Magneton při vývoji nových forem obrábění kovu. Vážíme si práce městské organizace SSM v Praze s mladými lidmi ve vědeckovýzkumné základně. Příkladem může být činnost Komplexní racionalizační brigády z Pozemních staveb České Budějovice vedená s. Suchanem nebo kolektiv rady mladých odborníků z n. p. Rudý říjen Otrokovice, který za vývoj sportovních radiálních pneumatik získal státní vyznamenání "Za vynikající práci".  

Vysoce oceňujeme neustálé tvůrčí hledání nových forem aktivizace mladých lidí a jejich kolektivů při urychlování úkolů vědeckotechnického rozvoje. Patří sem například severočeská aktivita Každá ZO SSM ve výrobě řeší alespoň jeden konkrétní technický úkol", východočeské "Dny techniky ZENITu" směřující k výměně zkušeností se zaváděním mikroelektroniky do strojírenských výrob a další.

Systém akcí včetně výstav vědeckotechnické tvořivosti mládeže Zenit umožňuje předvést široké veřejnosti výsledky práce mládeže od technických řešení, zlepšovacích návrhů až po vynálezy. Ve dlouholetém cyklu od podnikových přes okresní výstavky, na kterých je vystavováno přes 10 tisíc vybraných řešení a krajské výstavy se v tomto roce na VI. celostátní výstavě prezentovalo na 2000 nejlepších řešení. Široká základna vyjádřená ročně téměř 30 tisíci podanými zlepšovacími návrhy, kde společenský přínos z realizovaných ZN představuje přes půl miliardy korun, nám umožňuje získávat řadu ocenění i v mezinárodním srovnání na výstavě vědeckotechnické tvořivosti mládeže socialistických zemí v Moskvě.

Kritériem úspěšnosti příprav mládeže k aktivní úloze ve vědě a technice je její uplatnění ve společenské praxi. Množství a kvalita znalostí a vědomostí získaných studiem jsou základní podmínkou, k tomu musí přistoupit schopnosti vytvářet a zavádět nejnovější poznatky do praxe. Právě tento proces, při kterém se musí nutně překonávat vžité postupy, šablonovitost a rutina je vysoce náročný na morální vlastnosti lidí.

Mladí lidé se často mylně domnívají, že vědeckotechnický rozvoj je bezkonfliktní proces. Na řadu překážek, které mají často subjektivní charakter a zejména jejich překonání, je proto nezbytné mládež systematicky připravovat, včetně práce v širokém kolektivu vědců, inženýrů a dělníků.

Nejde nám pouze o převratné změny, ale i o novátorský přístup k řešení každodenních úkolů, kterých se může zúčastnit každý mladý pracovník, který o své práci přemýšlí a chce ji zlepšit. Konečným cílem je praktické ovládnutí nejnovějších poznatků vědy a techniky a jejich plné využití ve prospěch společnosti, ke zvyšování produktivity práce, obohacení obsahu a charakteru práce lidí, zvýšení jejich tvořivého podílu.

III. sjezd SSM i sjezd SSM v ČSR na základě závěrů XVI. sjezdu KSČ, velice konkrétně vytyčily naléhavost zvyšování podílu SSM na urychlování procesu vědeckotechnického rozvoje a stanovily, aby další rozvoj vědeckotechnické tvůrčí aktivity mládeže byl postaven na pevnější programový a organizační základ. V této době je připravován návrh komplexního cílového programu přípravy a zapojení dětí a mládeže do procesu vědeckotechnického rozvoje, který by se měl stát nástrojem sjednocování obsahu, sil a prostředků všech zainteresovaných orgánů a organizací jak státních, tak i společenských. S nezbytným zabezpečením ze strany státních orgánů, tak jak je tomu ve většině socialistických zemích.

Tento program má dva hlavní směry:

1. Vytvoření jednotného systému progresívní přípravy na povolání v rámci vědeckotechnické tvořivosti mládeže a za

2. Zvýšení podílu pracující mládeže na dosahování konkrétních výsledků uplatňování poznatků vědy a techniky v národním hospodářství.

K zajišťování tohoto programu je nezbytné přijmout a uskutečnit celou řadu společných opatření jak uvnitř mládežnické organizace, tak i v oblasti státní správy i organizací Národní fronty.

Pro takto doporučený postup vytváříme i organizační zázemí. Od 1. 1. 1983 např. zřizujeme v Praze Centrum pro mládež, vědu a techniku jako odborné zařízení SSM k rozvíjení těch aktivit, které chceme zajišťovat i materiálně, kádrově a metodicky. Jde nám především o širokou základnu podchycení zájmu dětí a mládeže o vědu a techniku v potřebných směrech.

Za plné podpory vedení elektrotechnického průmyslu připravujeme dílčí program přípravy mládeže a její účinné pomoci rozvoji elektroniky a mikroelektroniky, především z hlediska aplikace v národním hospodářství.

V současné době je připravován návrh na vytváření a využívání "Účtu iniciativy mládeže", jehož cílem je vytvářet hmotnou stimulaci kolektivů mládeže při urychleném řešení a zavádění intenzifikačních úkolů. Takto získané prostředky chceme vynakládat na další rozvoj především vědeckotechnické mládežnické aktivity.

Pokud dojde ke schválení, máme v úmyslu ve vybraných podnicích a vysokých školách experimentálně tento "Účet" ověřovat.

Řada otázek dotýkajících se dané oblasti, tedy zapojení mladých lidí, SSM do řešení problémů VTR, byla projednána na společném jednání vedoucích funkcionářů ČÚV SSM s místopředsedou vlády ČSR s. Zuskou a jsou v současné době připravovány i podklady pro jednání se zainteresovanými resorty vlády ČSR.

Dovolte mi v závěru říci: Jsme rádi, že můžeme konstatovat, že celá řada otázek byla konzultována i na půdě ČNR, kde jsme se setkali nejen s plným pochopením, ale i s účinnou pomocí v mnoha pro nás obtížně řešitelných problémech. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji soudruhu Šloufovi, slovo má poslanec Václav Anděl.

Poslanec ing. Václav Anděl, CSc.: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, vláda ČSR věnuje v souladu se závěry XVI. sjezdu KSČ trvale pozornost důraznějšímu a rychlejšímu prosazování výsledků vědy a techniky ve výrobní praxi. Se zájmem jsme vyslechli zprávu přednesenou ministrem s. Šrámkem. Z této zprávy vlády i ze zpravodajské zprávy, přednesené předsedou výboru pro průmysl a stavebnictví s. Kubíčkem však vyplývá, že vědeckotechnický rozvoj nepůsobí stále dostatečně účinně. Právě proto věnovalo předsednictvo, výbory i jednotliví poslanci ČNR přípravě na dnešní schůzi mimořádnou pozornost.

Spolu s dalšími poslanci výboru pro průmysl a stavebnictví jsem se zúčastnil skupinového průzkumu na GŘ UNICHEM v Pardubicích i v jeho dvou výzkumných ústavech - ve VÚ organických syntéz a ve VÚ syntetických pryskyřic a laků. Byl jsem i ve skupině, která provedla průzkum na ONV ve Strakonicích, jehož se zúčastnili i vedoucí funkcionáři OV KSČ a zástupci podniků ČZ M Strakonice, FEZKO Strakonice a TESLA Blatná.

Pracuji v podnikovém oddělení Výzkum a vývoj v Královodvorských železárnách v Berouně a poznatky z oblasti technického rozvoje jsem získal i v dalších závodech svého volebního obvodu.

Rád bych uvedl některé konkrétní pozitivní i negativní poznatky, které jsem při průzkumech získal.

Za zásadní poznatek považuji skutečnost, že VTR a uplatňování jeho výsledků v praxi nemůže být pouze záležitostí pracovníků VVZ a poměrně úzkého okruhu dalších technickohospodářských pracovníků. Musí se stát i záležitostí projektantů, konstruktérů, technologů, dělníků, vedoucích technickohospodářských pracovníků, stranických i odborových orgánů, členů ČSVTS, zlepšovatelů a vynálezců, kolektivů BSP - prostě záležitostí všech Tam, kde tomu tak je, tam se i uplatňování VTR v praxi daří.

O dobré práci pracovníků VÚ organických syntéz v Pardubicích svědčí 80 až 90 ročně podaných přihlášek vynálezů a prodej značného počtu licencí. Každý pátý THP zde podává ročně 1 přihlášku vynálezu, a to je opravdu úctyhodné.

Ve VÚ syntetických pryskyřic a laků dosahují výsledky vyřešených úkolů většinou opravdu světové úrovně a přináší ekonomický přínos 6 až 7 Kčs na 1 Kčs vynaloženou na výzkum a vývoj.

Celá VHJ UNICHEM si vedla příkladně v úspoře energií a obdržela za 2. místo v ČSSR v r. 1981 rudý prapor FMPE.

Pracovníci Harmoniky v Hořovicích se mohou pochlubit úspěšnou a rychlou inovací výroby kytar a akordeonů a úspěšným exportem. Pracovníci KŽ Beroun např. výrobou širokého sortimentu speciálních druhů ocelových za studena válcovaných pásů nahrazujících dovoz z NSZ, zavedením pružného spoje LKD u litinových trub a tvarovek i zaváděnou výrobou kontinuálně litých profilů ze šedé litiny. Ve Fezku Strakonice zase výrobou termoplastických tkanin a termoplastických kožešin.

Příkladem velmi úspěšné inovace je výroba motorů 6S 150 PV v ČKD Hořovice. Právě za tento výrobek obdržel závod zlatou medaili na MSV Brno 1977. Motor vznikl jako realizační výstup úkolu TR, kterým je řešena celá nová řada motorů.  

Motor má proti srovnatelným čs. výrobkům modernější konstrukci, přináší velmi značnou úsporu materiálu, má přiznáno hodnocení I. stupněm jakosti a v kompletáži pokrokovosti v oboru. Celá motorová řada SV 150 je proto zařazena ve výhledové studii závodu do r. 2000.

O to horší je ta skutečnost, že nejsou zajištěny řídící subdodávky pro fázi vývoje motorů BS a 16V 150 PV a pro realizaci motorů 6S a 12V 150 PV, ani potřebná komplexní modernizace slévárny. Bude proto jistě nutné vyvinout ze strany VHJ a příslušných ministerstev tlak na subdodavatele a podpořit potřebnou modernizaci slévárny.

To není zdaleka ojedinělý případ, kdy je realizace úspěšných výsledků technického rozvoje brzděna. Brzdou účinnějšího uplatňování VTR ve výrobní praxi jsou například:

- úroveň řízení, plánování a organizace výrobně technické základny,

- špatná provázanost plánu RVT s dalšími plány, především s plánem investic,

- některé vyhlášky a směrnice, např. vyhláška FM financí č. 163/80 Sb. o financování neinvestičních výdajů na RVT, kterou bude zapotřebí urychleně novelizovat.

K prohloubení řízení VTR bude nutné na základě prognóz dlouhodobého vývoje národního hospodářství zpracovat koncepce rozvoje jednotlivých oborů. Bude nutné přejít k dokonalejším formám řízení VTR, které by přinesly především zjednodušení administrativy, schvalovacího procesu i případného změnového řízení úkolů.

Ve snaze o co nejefektivnější řízení výzkumu vznikl totiž absurdní stav, kdy výzkum ještě před zadáním úkolu musí závazně potvrdit jeho výsledek. I když nejsou mnohdy ještě ani známy cesty, jak vytčeného cíle dosáhnout, musí být zpracován detailní harmonogram celého řešení, uvedeny náklady na řešení i realizaci, zpracován cenový limit u nových výrobků a realizátor musí dokonce potvrdit, že plánované ekonomické přínosy zahrne do svých finančních plánů.

Ukazuje se, že nefunguje zcela dobře vazba mezi FMTIR, které sestavují státní plán RVT a mezi SPK, která sestavuje plán investic.

Průměrná doba řešení státních úkolů činí necelých 5 let, realizační cyklus např. v oblasti chemického průmyslu však trvá i déle než 15 let. Z toho plyne, že v okamžiku realizace i velmi úspěšně vyvinutý výrobek je již zastaralý a nesnese srovnání se světovou špičkou. Pak se ovšem nemůžeme divit tomu, že úroveň naší chemie zaostává za světovou špičkou o 10 až 15 let.

Pro zkrácení doby řešení úkolů bude zapotřebí vytvořit již v plánu a bilancích primární předpoklady pro zajištění přednostního zásobování úkolů výzkumu a vývoje surovinami, materiály, polotovary, subdodávkami, stroji, zařízeními a přístroji.

Soudružky a soudruzi,

chci se ještě zmínit o některých vlivech které brzdí přímo práci výzkumných a vývojových pracovníků a úspěšný VTR.

Je to např. mnohdy nedostatečná kapacita podnikových výzkumných a vývojových oddělení. Jedná se nejen o nedostatečný počet pracovníků, ale i o nedostatečné technické vybavení, jak o tom mluvil např. s. posl. Sýkora. Některé resortní nebo oborové výzkumné ústavy jsou naopak kapacitně předimenzované. Pracovníci těchto ústavů jsou mnohdy dosti odtrženi od výroby, neodvádějí proto vždy zcela dobrou práci a ani jimi dobře vyřešené úkoly nelze většinou ihned, tj. bez dalšího ověření na podnicích, realizovat v praxi.

Častým problémem je i nedostatek kvalifikovaných pracovníků. I když podíl pracovníků se středoškolským vzděláním je v ČSSR poměrně velmi vysoký, vyplývá z průzkumu Čs. výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, že úroveň kvalifikace dělníků i THP neodpovídá náročným požadavkům výroby.

To ukazuje i na to, že kvalifikovaní pracovníci mnohdy nejsou tam, kde je jich zapotřebí. Např. právě do výzkumu se jenom velmi obtížně získávají opravdu ti nejschopnější pracovníci z výrobní praxe. Důvodem bývá stále ještě nedostatečné finanční ohodnocení práce tvůrčích výzkumných a vývojových pracovníků, které neodpovídá náročnosti a celospolečenské důležitosti jejich práce.

Obrovskou a bohužel stále ještě narůstající bariérou brzdící výzkumnou činnost, je nadměrná administrativní činnost v oblasti plánování, vykazování, sledování a vyhodnocování úkolů TR, a to na všech úrovních. Výzkumná činnost je doslova spoutávána celou řadou vyhlášek a směrnic.

Dochází k tomu, že tvůrčí pracovníci se zabývají stále více nekvalifikovanou administrativní činností, zaskakují za ekonomy a plánovače a na vlastní výzkumnou práci jim mnohdy nezbývá čas.

Nepovažuji vůbec za přehnané tvrzení pracovníků ČZM Strakonice, že při plném respektování všech požadavků, by bylo nutno zaměstnat 25 % pracovníků vývoje pouze administrativní činností. Této situace jsou si však dobře vědomi i vedoucí pracovníci VHJ UNICHEM, mluvící též o složité vyhláškové mašinérii.

Myslí, že bude proto nutné, tak jak zde již mnohokráte zaznělo, aby se celou touto otázkou znovu a trvale zabývaly i nejvyšší státní orgány.

Při průzkumech jsme se vesměs setkali s velkou snahou prosadit účinnější a rychlejší uplatňování VTR. Získali jsme kromě kladných poznatků a zkušeností i řadu konkrétních námětů, jak řešit dosavadní nedostatky. Tyto náměty jsme předali k dalšímu využití.

Prosazení účinnějšího a rychlejšího uplatňování VTR v praxi nám pomůže úspěšně splnit nejen 7. pětiletku, ale zároveň i vytvářet předpoklady pro úspěšné plnění pětiletky 8. a 9. I my, poslanci ČNR, musíme proto rychlému uplatňování VTR v praxi věnovat soustavnou pozornost, a to jak na našich pracovištích tak ve svých volebních obvodech. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Andělovi a prosím o slovo poslance Jiřího Buriana.