Poslankyně MUDr. Marcela Černá: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, dovolte mi, abych uvedla několik poznatků které jsem získala při skupinovém průzkumu poslanců ČNR v Liberci, kde je soustředěn výzkum a vývoj textilní technologie a textilního strojírenství. Chtěla bych několika případy podpořit zpravodajskou zprávu s. prof. Ladislava Kubíčka, která poukazuje na některé příčiny oslabující účinnou realizaci technického rozvoje.

Např. zakládání a změnové řízení výzkumných úkolů je administrativně velmi náročné, vyžaduje mnoho osobních jednání, svolávání porad apod. Tato skutečnost často vede k tomu, že výzkumní pracovníci podávají návrhy na řešení výzkumných úkolů méně perspektivních, neboť nemají k dispozici dostatek podkladů, jež jsou k založení výzkumných úkolů požadovány. Nevím, je-li správné vyžadovat stejný rozsah dokladovosti pro úkol, jehož cena je 1 mil. Kčs, jako pro úkol, jehož cena je 100 mil. Kčs. Nedořešen zůstává problém, týkající se čerpání neinvestičních prostředků na úkoly. Je známo, že přesné stanovení nákladů na úkol včetně ročních limitů není možné, neboť výzkumné práce a tím i náklady na ně vynaložené se konkretizují až v průběhu samotného řešení úkolu. Pokud dochází k nižšímu čerpání prostředků na úkoly, negativně se to projevuje v ročním hospodaření výzkumných ústavů, což je nesprávné, neboť z národohospodářského hlediska je žádoucí vyřešit úkoly s minimálními náklady. Nově se také podle vyhlášky federálního ministerstva financí č. 163/80 zavedly hospodářské smlouvy o sdružování neinvestičních prostředků pro financování výzkumných úkolů, pokud se na nich podílí současně více VHJ. Toto opatření výzkumu mimo vícepráce a více náklady za cestovné nic nepřineslo, neboť financování úkolu bylo již zajištěno hospodářskými smlouvami podle vyhlášky Státní arbitráže č. 35/75 při ukládání úkolů.

Z hlediska propojení vědy a výzkumu s výrobou nejsou zatím výsledky uspokojivé, neboť zejména přechod z etapy vývoje zajišťované výzkumnými ústavy do etapy technické přípravy a osvojení výroby zajišťované budoucím výrobcem přináší v praxi řadu těžkostí. Nedostatečná součinnost řešitele a výrobce v etapě vývoje, malá účast budoucího výrobce, mohou způsobit zpracování výrobní dokumentace odlišné od systému a zvyklostí výrobního podniku. Důvody jsou ve většině případů kapacitní, ale ani plánovací metodika nevytváří pro těsnější spojení výzkumu s výrobou potřebné podmínky.

V posledním desetiletí nedošlo v rámci textilního strojírenství po objevu tryskového prohozu, bezvřetenového předení a plně automatizovaného soukacího procesu k významnějšímu objevu, který by přinesl výrazné zvýšení užitných hodnot nového výrobku a zabezpečil tak prioritu na světovém trhu. Z toho důvodu se výzkumné a vývojové práce v současném období zaměřují převážně na inovaci nižších řádů, které, mají-li být úspěšné, vyžadují velmi úzkou vazbu výzkum - výroba. Není-li tato přímá vazba dokonale zajištěna, stává se, že nový výrobek ve srovnání se zavedeným nepřináší pro život podniku nutné ekonomické přínosy. K násilnému tzv. dořešení úkolu dochází i přesto, že v průběhu úkolu se objektivně ukáže nevhodnost jeho zaměření. Prohlásit úkol za technicky neúspěšně řešený se zásadně nepřipouští, protože by v etapě výzkum - vývoj nebyl úkol splněn. Pokračuje se proto v nevhodném technickém řešení za každou cenu, neboť administrativní překážky brání ve věcném i termínovém přehodnocení úkolu, případně v jeho včasném zastavení. Tak dochází k tomu, že je řada úspěšně" uzavřených úkolů v etapě výzkum - vývoj avšak bez ekonomických přínosů v následné realizaci. Lze uvést např. automatický soukací stroj Texconer, více prošlupní stav Contis apod. Některé z uvedených úkolů se potom dořešují v různých náhradních nástavbách, řešících základní nedostatky, což značně časově prodlužuje realizační výstup.

Dobré podmínky pro výzkumnou práci jsou vytvořeny kádrovým obsazením a solidním přístrojovým vybavením výzkumných ústavů. Systematická práce kvalifikovaných specialistů však naráží v celé řadě případů na omezení v možnostech výběru a následných dodávek základního materiálu jak hutního, tak i normalizovaných dílů co do sortimentu i kvality, dále je pak konstruktér omezen nedostatkem typizovaných celků, automatizačních prostředků a prakticky nemůže uvažovat o možnostech použití moderních progresívních technologií do výroby. Zvláštní kapitolou je naprostá nezajištěnost potřeb kompletace a dovybavení textilních strojírenských celků nezbytnou elektronikou, což zůstává meziresortně nezajištěno, a tak jsme viděli, jak se vytváří duplicitně vlastní vývojová a výrobní základna elektroniky v rámci textilní technologie i textilního strojírenství. Bezpochyby s větší efektivností by mělo potřebné součástky zajistit a koordinovat samo ministerstvo elektrotechnického průmyslu.

O nezbytnosti dlouhodobých koncepcí vědeckotechnického rozvoje jistě nikdo nepochybuje. Hovořil o ní také zpravodaj s. posl. prof. Kubíček. V rozporu s tím je mimo jiné i nedostatečně prováděný marketingový průzkum trhu s kvalifikovanou cenově konjunkturální prognózou vývoje světového trhu. Chybí informace z oblasti podniku zahraničního obchodu pro zpracované výrobkové koncepce, a tím i spoluodpovědnost za efektivní zaměření úkolu vědeckotechnického rozvoje v dlouhodobém vývoji.

Závěrem mi dovolte několik poznámek s obecnější platností než jen pro textilní strojírenství.

Svádět někdy zdlouhavý vědeckotechnický rozvoj pouze na administrativní překážky by bylo dogmatické. Každý ze své praxe můžeme uvést moderní stroje dostatečně nevyužívané, odpočívající techniku dovezenou za valuty apod.

Hovořit o hmotné zainteresovanosti pracovníků by bylo opakováním již řečeného. Musíme se ale zasadit o změnu klimatu na technických vysokých školách, aby rozhodnutí absolventa být konstruktérem nebylo bráno s despektem. Musíme se přičinit o to, abychom nezůstali dlužni našim výzkumníkům, vynálezcům a vůbec pracovníkům technického rozvoje, pokud se týká morálního ocenění jejich práce pro společnost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Marcele Černé. O slovo se při hlásil předseda Československé akademie věd akademik Kvasil. Prosím, aby se ujal slova.

Předseda Československé akademie věd akademik Bohumil Kvasil: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi, v sedmdesátých letech došlo ve světě k rychlému postupu vědeckotechnické revoluce, která vstoupila do své další fáze vyznačující se stále hlubšími a komplexnějšími vědeckotechnickými přeměnami, jež se také mnohem intenzívněji projevují ve svých sociálně ekonomických souvislostech Nového rozsahu a stále vyššího kvalitativního stupně dosáhlo všeobecné uplatnění vědy jako výrobní síly. Inovační průlomy na frontě poznání i praxe se soustředily do několika velkých ohnisek s rozsáhlými návaznými efekty. Zasahují samotně jádro společenských produkčních procesů: v zemích s rozvinutou ekonomikou tvoří dnes už výrobky založené na uplatnění vědy rozhodující jádro národního hospodářství. Zároveň s výrobou zasáhly však prudké přeměny i další sféry života společnosti, zvláště oblast služeb a komunikací. Neobyčejně rychlý rozvoj zaznamenává vědeckotechnická revoluce ve vojenství.

Nejdynamičtější ohniska současného vědeckotechnického pokroku se opírají především o mikroelektroniku a na ní založené nové formy zpracování a přenosu informací, o nové sféry, uplatňování výpočetní techniky, robotizace a vyšší stupně automatizace lidských činností. Vzhledem k možnostem pokračující řádové miniaturizace jejích prvků lze předpokládat další prudký vývoj na tomto poli. Mikroelektronika není proto dodatkem, ale je naopak zásadně novým krokem vědeckotechnické revoluce, podstatnou změnou v technologické základně výroby.

Druhým ohniskem, jež zasáhne celý dosavadní způsob výměny látek mezi společností a přírodou v příštích desetiletích, jsou molekulární biologie, genetika a mikrobiologie. Umožňují přeměny na bázi biologických technologií a bioinženýrství v zemědělství, lékařství i průmyslu. Vedle těchto ohnisek a spolu s nimi razí si cestu nové postupy v energetice a zhodnocování surovin /jako jsou jaderná energetika, obnovitelné zdroje energie atd./.

Tento postup vědeckotechnické revoluce není nikterak náhodný. Je především důsledkem skutečnosti, že oblast rozvoje vědy a techniky se stala jedním z nejpodstatnějších a v některých směrech dokonce rozhodujících polí současného třídního zápasu ve světě. Pro socialismus má vědeckotechnický pokrok životní význam jako nástroj intenzifikace národního hospodářství, výstavby odpovídající základny nového života pracujících a obrany míru. Monopoly rozvinutých kapitalistických zemí, tísněné krizovými jevy, zesilují své pokusy dosáhnout vyhraněnou převahu ve vědě a technice, a to jednak jako nástroj konkurenčního zápasu, jednak jako prostředek hospodářského tlaku na socialistické země i neokolonialistického ovládání rozvojového světa. V poslední době zvláště zesílily pokusy o získání vojenské převahy ve světě pomocí předstihu ve vědě a technice.

Souhrn těchto podmínek vedl k vytvoření nikdy dříve nebývalé vědeckovýzkumné základny, čítající několik miliónů odborníků schopných produkovat mnohem víc vědeckých informací, než tomu bylo dříve - /odhaduje se, že o polovinu více než v 60. letech/. Do vědeckovýzkumné základny je nadále v SSSR a USA vkládáno téměř 5 % národního důchodu, v ostatních vyspělých zemích 3 - 4 %. Proto je třeba počítat v 80. letech s dalším urychlováním a zintenzívněním vědeckotechnického rozvoje ve světě. V podmínkách kapitalismu, ovládajícího více než polovinu světové vědeckovýzkumné základny a vynakládajícího ročně asi 2/3 světových výdajů na vědu a výzkum, přináší ovšem tento postup zároveň silné deformace do rozvoje vědy a techniky, - /zejména hrozivou militarizaci vědy/. Je provázen snahami o monopolizaci vědeckotechnického rozvoje pomocí různých embarg na vývoz vědeckotechnických znalostí. Staví před socialistické země naléhavý úkol, aby urychlily vědeckotechnický rozvoj a zároveň výrazně pokročily ve vzájemné vědeckotechnické integraci a snížily tak svou závislost na dodávkách západní technologie.

Současné tempo vědeckotechnického rozvoje ve světě je dále vyvoláno tím, že se v posledních letech vytvořilo široké spektrum cest, jimiž se dostávají vědeckotechnické informace do společenské praxe. Výzkumné směry, do nichž se koncentruje podstatná část vědeckovýzkumných kapacit, jsou i do budoucna obzvláště slibné z hlediska převratného dosahu dalších možných praktických aplikací. Např. se odhaduje, že návratnost vložených investic do biotechnologií může být v budoucnu několikrát vyšší než v elektronice, jež je už dnes mimořádně vysoká.

Povaha soudobých vědeckotechnických procesů a jejich sociálních souvislostí je dále spojena s některými novými formami řízení a organizace vědy a techniky. Především rozmach vědeckého poznání, rozšiřující se škála jeho možných cest i jeho rostoucí nákladnost naléhavě vyžadují selektivní přístup k možnostem výzkumu a vyvolává všude potřeby tvorby strategických koncepcí rozvoje vědy, opřených o dlouhodobé prognózy dalšího postupu vědeckotechnické revoluce a jejich hodnocení z hlediska společenského a také ekologického vývoje. Propracovaný systém tvorby dlouhodobých prognóz a z nich odvozených strategií se od 70. let uplatňuje v SSSR, začíná se rozvíjet v NDR; řadu kroků v tomto směru pozorujeme i ve Francii, Japonsku, USA a jinde. Vypracovávají se strategie, které anticipují budoucí vědecká řešení a s předstihem uzpůsobují výrobu pro jejich přijetí. Sociální potřeby, zájmy a cíle se zapracovávají přímo do struktury vědeckovýzkumného procesu. Spolu s tím vznikají ve světě nové orgány, které na nejvyšší decizní úrovni za široké účasti vědy samé rozpracovávají otázky strategie dalšího rozvoje vědy a techniky. Zároveň se všude dělají kroky k rozvoji široké inovační aktivity a iniciativy institucí i jednotlivců ve vědeckotechnickém rozvoji. V socialistických zemích se v této souvislosti zdokonaluje plánování a cílové programování, jež hlouběji propojuje vědeckotechnické a sociální procesy. Hospodářský mechanismus se stále víc mění v mechanismus řízení vědeckotechnického rozvoje.

Maximální pozornost v tomto směru je věnována otázkám motivační základny pro zvýšení zájmu o vědeckotechnický rozvoj jak u řídících kádrů, tak i u širokých mas. Hledají se cesty k překonání parciálních i lokálních zájmů, jež brání vědeckotechnickému rozvoji. V této souvislosti lze např. uvést zdokonalování hmotné zainteresovanosti na tvorbě a zavádění nové techniky v SSSR, nové formy politické a morální stimulace v NDR, důraz na hospodářský mechanismus v MLR atd. Vznikají nové organizační formy spojení výzkumu s výrobou, které usilují přímo o vzájemné proniknutí obou těchto sfér, např. vědeckovýrobní sdružení v SSSR, kombináty v NDR, konglomeráty malých specifických firem pro rizikové uplatňování vědy a techniky ve vyspělých kapitalistických zemích atd. Formují se stále další střední články mezi základním výzkumem a realizací.

Charakteristickým rysem současnosti je dále nové postavení vědy v národním hospodářství: vznikla celá nová infrastruktura vědy, jež zabezpečuje pro vědecký výzkum přístrojovou techniku, čisté a speciální materiály, široká spektra biologických látek atd. To podstatně urychluje postup výzkumu i realizace jeho výsledků. Lze předpokládat, že existující značné zásoby vědeckých idejí se zrealizují v objevech, které ve svém souhrnu budou představovat nový zvrat v pracovních prostředcích, technologických procesech, kvalitě a organizaci práce a celé výměně látek mezi společností a přírodou. Vědeckotechnická revoluce dostává v tomto smyslu povahu rozvinutého sociálního procesu, jenž zasáhne neobyčejně rozsáhlý okruh jevů v životě společnosti a jehož osvojení a zvládnutí se s tane klíčovým, nepominutelným úkolem, životní výzvou, kterou musíme s plnou odpovědností přijmout. Nelze zavírat oči před tímto objektivním světovým vývojem, odmítat z něho plynoucí nutné konsekvence - ani považovat za nerealistické" držet krok se světovým vědeckotechnickým pokrokem a orientovat se přitom na pragmatické uspokojování potřeb nejméně náročných odběratelů. Nedostatečné či pozdní pochopení nové situace a jejích důsledků by mohlo znamenat pro socialistickou výstavbu vážnou brzdu a nebezpečí.

Od sedmdesátých let si proto socialistické země zvýšeným úsilím osvojují nové potřeby přinášené vědeckotechnickou revolucí. V tomto ohledu je příkladem postup SSSR, kde se na základě dlouhodobého výhledu zpracovávají a realizují vědeckotechnické programy orientované na klíčové směry vědeckotechnického pokroku. Iniciativně se přistupuje k těmto otázkám v NDR i MLR.

Také v ČSSR se od plenárního zasedání ÚV KSČ k otázkám vědeckotechnického rozvoje, které proběhlo v roce 1974, vybudovaly některé organizační i kádrové předpoklady pro urychlení vědeckotechnického rozvoje. Jeho celkový stav i tempo však dosud zaostávají za světem, úroveň uplatnění vědy v celém životě naší společnosti zatím neodpovídá objektivním potřebám. V řídících článcích se nedostatečně odráží potřeba rozpracování strategických koncepcí na základě dlouhodobých prognóz rozvoje vědy a techniky. Vědeckovýzkumný potenciál je proto málo efektivně využíván a rozptyluje se na drobné inovace. Vědeckotechnický rozvoj se nestal středem národohospodářského plánu. Systém ekonomických nástrojů jen pomalu překonává odpor vůči inovacím vyššího řádu. Vědeckotechnický pokrok nemá potřebnou základnu ve struktuře sociálních zájmů ani v dostatečně perspektivním, anticipačním myšlení. Nové formy spojení vědy a výroby se prosazují málo výrazně. Ukazuje se jako základní nedostatek, že vědeckotechnický pokrok nebyl dosud všude dostatečně pochopen a realizován jako komplexní společenský proces, jak to předpokládalo plenární zasedání ÚV KSČ o vědeckotechnickém rozvoji. Současná etapa rozvinuté socialistické společnosti je totiž objektivně spjata s mimořádnými nároky na subjektivní prvky společenského rozvoje a předpokládá využití všech možností, které otevírají socialistické společenské vztahy k formování sociálních zájmů, jež povedou k postupné rekonstrukci celé společenské výroby na bázi širokého pronikání vědy.

Československá akademie věd chce v mezích své působnosti k řešení zmíněných problémů přispět co nejúčinněji. K důslednému prosazení direktiv, které pro další rozvoj naší vědy vytyčil XVI. sjezd KSČ, vypracovala proto programový dokument Hlavní směry rozvoje a uplatnění čs. vědy v 7. pětiletce, který určuje zaměření a hlavní úkoly v základních oblastech činnosti ČSAV. Jeho hodnota, politický význam a závaznost byly potvrzeny a zdůrazněny jeho projednáním a schválením předsednictvem ÚV KSČ a vládou ČSSR.

Těžiště dokumentu je v komplexu opatření sledujících jednak zefektivnění vlastní práce vědecké základny, jednak zvýšení přínosu vědy k zabezpečení potřeb našeho dalšího hospodářského a sociálního rozvoje. K nejvýznamnějším z těchto opatření patří stanovení priorit státního plánu základního výzkumu. Na podkladě těchto priorit se výzkumné kapacity v 7. pětiletce soustřeďují přednostně

- na témata přírodních a technických věd, od jejichž řešení lze očekávat již v období 80. let významný společenský, zejména národohospodářský efekt; dále  

- na témata společenských věd s klíčovým významem pro řešení aktuálních problémů výstavby rozvinuté socialistické společnosti v ČSSR a

- na účast při řešení náročných mezinárodních programů integrované vědy socialistických zemí, které otevírají perspektivně nové přístupy k řešení naléhavých problémů společnosti a ve kterých naše věda může sehrát závažnou úlohu a být významným partnerem vědě sovětské a plnit tak nedílně své internacionální povinnosti.

Těžiště priorit je v současném období v úkolech zabezpečujících cílové projekty základního výzkumu. Tyto projekty jsme zavedli, abychom jednak zabezpečili operativní koordinaci úkolů státního plánu základního výzkumu při vytváření žádoucí komplexnosti jeho výstupů do vybraných úseků technického rozvoje, jednak abychom zajistili předpoklady pro rychlé a účinné uplatnění očekávaných výsledků projektů ve společenské praxi. Cílové projekty jsou zatím pouze prvním krokem v uplatňování cílově programových přístupů v základním výzkumu a jako většina nově zaváděných opatření, která obsahují i určité prvky experimentu, procházejí některými objektivními i subjektivními potížemi. Dosavadní výsledky jejich plnění však potvrzují jejich opodstatněnost, správnost orientace a reálnost vytýčených cílů.

Pokud jde o priority vyplývající z čs. účasti na náročných mezinárodních programech, budeme se přednostně zaměřovat především na ty problematiky, kde bude možno rozvíjet vyšší formy spolupráce. Jejich přednosti ukazuje nejpřesvědčivěji program výzkumu a mírového využívání kosmického prostoru - Interkosmos, kde dochází ke zcela konkrétní dělbě práce a kooperaci metodické, přístrojové, výzkumné i při vyhodnocování dosažených výsledků. V oblasti vědecké integrace socialistických zemí však zůstávají stále nemalé rezervy zvyšování efektivnosti výzkumné práce.

Dosažení celkové vysoké společenské efektivnosti základního výzkumu nezávisí přirozeně jen na kvalitě a účinnosti vlastní vědecká práce, ale přinejmenším ve stejné míře na urychlení tempa využití a realizace výsledků výzkumu ve společenské praxi. Jde především o uplatnění výsledků základního výzkumu v rozhodujících oblastech národního hospodářství a při zabezpečování obranyschopnosti a bezpečnosti státu.

Jestliže máme splnit požadavek nejužší integrace vědy a výroby, vytyčený XVI. sjezdem KSČ, nesmíme se spokojit pouze s dosavadními, i když osvědčenými formami naší spolupráce s praxí. Musíme neustále hledat a cílevědomě rozvíjet její nové, vyšší a účinnější formy.

Zvláštní význam v uplatňování vyšších organizačních forem spolupráce s praxí přikládáme nově rozvíjené spolupráci s ústředními orgány. Soustřeďujeme ji především na koordinaci základního a aplikovaného výzkumu při řešení úkolů a realizaci jejich výsledků, na tvorbu dlouhodobých výhledů vědeckotechnického rozvoje a na rozvoj příslušné výzkumné a vývojové základny. Pozornost přitom věnujeme vytváření podmínek pro postupné překonání tíživého nedostatku našich vlastních vývojových a ověřovacích zařízení, zejména budováním společných pracovišť a provozů. Na tomto úseku se zaměřujeme především na klíčové oblasti, např. na oblast přístrojové techniky a čistých chemikálií. Tyto dvě oblasti mají mimořádný význam pro zajištění nezávislosti integrované socialistické vědy na dovozu z kapitalistických zemí i pro rozvoj progresívních odvětví národního hospodářství, jakými jsou např. elektronické přístroje a zařízení a biotechnologie.

K zabezpečení součinnosti s odvětvovými resorty jsme již uzavřel nebo ještě uzavřeme příslušné dohody.

Jsme si přitom plně vědomi, že vlastní realizace uzavřených rámcových dohod závisí především na úrovni přímých kontaktů pracovišť základního výzkumu s organizacemi společenské praxe. Tyto kontakty budeme proto ve smyslu uzavřených dohod dále rozšiřovat a upevňovat Přitom budeme ve zvýšené míře dbát na to, aby forma a stupeň zpracování výsledků základního výzkumu umožňovaly jejich využití v praxi aby toto využití bylo řádně a včas zajištěno a aby se pracoviště základního výzkumu na realizaci svých výsledků aktivně a iniciativně podílela.

To jsou, soudružky a soudruzi, nejzávažnější z opatření, která ČSAV přijala s cílem zvýšit podíl a přínosy československé vědy k plnění náročných úkolů, před kterými naše společnost stojí.

Urychlení vědeckotechnického pokroku však není a nemůže být věcí pouze základního výzkumu nebo několika dílčích opatření, nýbrž jde o cílevědomé, systematické /a nutně dlouhodobé/ utváření takového typu a způsobu spojování vědeckotechnického rozvoje se socialistickými společenskými vztahy, který bude neustále uzpůsobovat subjektivní síly společnosti, aby mohly zvládnout rostoucí úkoly vědeckotechnického rozvoje.

Z tohoto hlediska je v současné době aktuální řešit zejména tyto okruhy problémů:

1. Zpracování strategií vědeckotechnického rozvoje jako organické součásti socialistické výstavby a rozvoje socialistických společenských vztahů;

2. Uplatnění takového systému jednotného řízení vědeckotechnického rozvoje, který bude organicky spojen se strukturou společenských úkolů naší socialistické společnosti;

3. Plánovité rozvinutí systému ekonomických a organizačních nástrojů v národním hospodářství, který rozhodujícím způsobem zvýší zainteresovanost na vědeckotechnickém rozvoji;

4. Rozvinutí nových organizačních forem spojení vědy a výroby - /vědecko-výrobní sdružení atd./- vybudování odpovídající infrastruktury pro vědeckotechnický pokrok.

Výsledky dosavadní výstavby rozvinuté socialistické společnosti, usnesení XVI. sjezdu KSČ dávají všechny objektivní podmínky pro to, aby tyto úkoly byly přes nesnadné mezinárodní okolnosti úspěšně splněny. /Potlesk./