Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji zpravodaji poslanci Kubíčkovi za přednesení zprávy.

Soudružky a soudruzi poslanci, doporučuji, aby pro přípravu návrhu usnesení k projednávané zprávě vlády byla zvolena návrhová komise v tomto složení: předseda komise s. Ladislav Kubíček, členové komise s. Alena Hanzlová, s. Marie Hubálková, s. Jaroslav Jenerál, s. Josef Mečl, s. Milan Mráz a s. Jan Uřičář.

Máte k tomuto návrhu nějaké připomínky? /Připomínky nebyly./ Nejsou.

Můžeme tedy o návrhu hlasovat. Kdo souhlasí s tím, aby navržení poslanci byli zvoleni do návrhové komise, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Kdo se zdržel hlasování? Nikdo.

Děkuji. Tím je návrhová komise zvolena. Prosím její členy, aby se o přestávce sešli k poradě v místnosti č. 28 vedle zasedací síně. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Soudružky a soudruzi, přistoupíme k rozpravě o zprávě vlády České socialistické republiky o uplatňování vědeckotechnického rozvoje, modernizace a rekonstrukce v odvětvích řízených vládou České socialistické republiky.

Do rozpravy se přihlásili poslanci: s. Alois Olšan, s. Olga Divilová, s. Bohumír Rosický, s. Jan Uřičář, s. Jaroslav Hora, s. Marcela Černá, s. Čestmír Adam, s. Karel Kostka, s. Milan Šebor, s. Milan Mráz, s. Vlastimil Sýkora, s. Miroslav Šlouf, s. Jiří Burian, s. Václav Anděl a s. Miroslav Mrázek.

Prosím prvního přihlášeného řečníka, poslance Aloise Olšana, aby se ujal slova

Poslanec RSDr. Alois Olšan: Soudružky a soudruzi poslanci, na dnešním jednání ČNR projednáváme otázky vědeckotechnického rozvoje, bez kterého nelze vyřešit zvyšování efektivnosti československé ekonomiky, jako základu dalšího rozvoje naší socialistické společnosti, řešení současných potřeb a udržení vysoké životní úrovně lidu.

Z podkladového materiálu, z úvodního slova ministra výstavby a techniky ČSR vyplývá, že přes dosažené výsledky, nemůžeme být se současným stavem spokojeni, neboť dosažené výsledky stále neodpovídají skutečným potřebám, přestože jde o vážný úkol znovu připomenutý XVI. sjezdem KSČ.

Tyto skutečnosti si uvědomujeme i my v Praze, kde se nachází řada důležitých strojírenských a jiných podniků, ale také vysokých škol, vědeckovýzkumných ústavů a pracovišť. Dokladem toho je podnět a podpora MV KSČ hnutí Spojení vědy s výrobou", jako jedna z konkrétních odpovědí na zasedání ÚV KSČ k otázkám vědeckotechnického rozvoje konaného v květnu 1974.

Dnes po 8 letech trvání tohoto hnutí jsme mohli na nedávném celopražském aktivu konstatovat, že se stává stále masovější záležitostí a že bylo docíleno řady cenných poznatků. Výsledkem více jak tří stovek uzavřených sdružených závazků, na kterých se podílelo kolem tisíce pracovních a vědeckovýzkumných kolektivů, včetně pracovišť Československé akademie věd a vysokých škol, je inovace a rozšíření produkce turbokompresorů, tramvají, letecké výroby, lehkých nákladních automobilů, obráběcích strojů, vzduchotechniky, laboratorních přístrojů, elektroniky, výpočetní a automatizační techniky apod. Například přístup k obměně produkce v koncernovém podniku TOS Hostivař, kde zkrátili inovační cyklus vyráběných brusek ze 20 na 7 let, není ojedinělý. Podobných příkladů by bylo možno uvést celou řadu. Přesvědčila se o tom i naše skupina poslanců ČNR při poslaneckém průzkumu na obvodě Praha 6, provedeného na několika fakultách ČVUT a čerpající z poznatků koncernového podniku Laboratorní přístroje a dalších.

Nejde ale o to, vyjmenovávat tu příklady. Chtěl bych především uvést některé poznatky, které lze do jisté míry zobecnit, včetně toho, že přes mnohá dosažená pozitiva přetrvává ve vědeckotechnickém rozvoji řada problémů a nedostatků.

Především je třeba říci, že objektivně nutný rozvoj vědy a techniky se nestal ještě všude vpravdě revolučním úkolem, jak to bylo podtrženo i ve zpravodajské zprávě s. posl. Kubíčka. Zejména ve výrobních závodech a podnicích není všude dostatečně rozvíjena účinná politickoorganizátorská práce. To má za následek, že výroba často není připravena na zavádění nových, či inovovaných výrobků. Ve stavebnictví, dopravě, ve službách, ale i v zahraničním obchodě je vědeckotechnický rozvoj záležitostí jen menšího počtu podniků a výzkumných pracovišť A naopak, kde existuje propojení činnosti dělníků a vědeckých a technických pracovníků, kde se rozvíjí takové formy jako jsou sdružené závazky, komplexní racionalizační brigády, tam všude je dosahováno uspokojivých výsledků. O užitečnosti nové formy, kterou představuje vytváření společných řešitelských pracovišť svědčí příklad spolupráce Elektro fakulty ČVUT - ČKD Polovodiče - Tesla Hradec Králové - VÚ sdělovací techniky Praha, kde došlo k urychlení výzkumu, vývoje a výroby mikroelektronické součástkové základny.

V Praze, jak jsme se o tom mohli přesvědčit na 6. obvodě významnou úlohu sehrávají stranické orgány, které další rozvoj hnutí organizují, vyhodnocují a usměrňují, včetně řešení potřeb hlavního města.

Koncernový podnik Laboratorní přístroje vyrábí vědecké a laboratorní přístroje, které se rychle inovují. Relativně široký sortiment výrobků oboru by v žádném případě nedovolil rychlý sled inovací, kdyby tu nebylo z míněné úlohy stranických orgánů, kdyby podniku nepomáhaly výzkumné ústavy a vysoké školy. Úzké kontakty s jejich vědeckými pracovišti vedou pak i k úzkým osobním kontaktům mezi pracovníky výzkumu a výroby. Taková úzká spolupráce vede i ke vzájemné výpomoci spolupracujících organizací.

Přesto však přetrvávají některé vážné potíže při inovaci a přípravě nové výroby. Mnozí výrobci se setkávají se stavem, kdy namísto, aby součástková a materiálová základna předcházela svou nabídkou požadavkům výrobců - tato naopak často zaostává. Výrobce součástí a speciálních druhů materiálů buď dává přednost širokému sortimentu, ale v malém množství - anebo množství určitého druhu součástek zvyšuje, ale na úkor sortimentu. A protože jsou výrobci hmotně zainteresováni na plnění úkolů, jsou pracovníci takových organizací ohrožováni nezbytnými postihy pro neplnění plánu, a to ne vlastní vinou, nýbrž nedostatkem dodávaných součástek. I to je jeden z důvodů, proč výrobní organizace jeví z hlediska výzkumu malou ochotu k přejímání pokrokových výsledků k realizaci. Navíc je k tomu třeba přičíst další faktor, který výrazně brzdí rychlé zavádění poznatků vědy do praxe a sice dlouhé nárokovací lhůty na součástky a materiál. Dnes jsou běžné nárokovací lhůty kolem jednoho a půl roku a připojíme-li další různá zdržení, dochází u výrobců k minimálně dvouletému zpoždění při zavádění nových výrobků na trh. Mocná konkurence nás pak samozřejmě předbíhá, což má negativní odraz především v zahraničním obchodě.

Druhý problém je spojen s potřebou zavádění nových technologií u inovovaných výrobků. Nejenom že je tu podobná situace jako u součástek a materiálů, tj. uvedená technologická zařízení jsou často těžko dostupná, ale přistupuje další faktor: nedostávají se v potřebné míře prostředky pro inovaci výrobních zařízení.

Na mnoha pražských závodech není výjimkou průměrné stáří strojů kolem 20 roků. Stroje jsou tedy vysloveně zastaralé a jejich produktivita je nízká. Při oprávněném požadavku na vysoký růst produktivity práce se vedení výrobních organizací snaží tuto situaci řešit využíváním přidělených investičních prostředků především na obnovu výrobního zařízení pro běžné výrobky, takže pro vybavení novými technologiemi pro zabezpečení rozvoje nových pokrokových výrobků již často nezbývají potřebné prostředky. To je nepochybně další důvod, vedoucí k neochotě průmyslu přejímat k realizaci v potřebné míře výsledky výzkumu.

Za zváženou stojí ještě jedna skutečnost: podniky nejlépe uspějí při exportu do nesocialistických zemí s výrobky, kde převládají mechanické části. Jenže výrobci obráběcích strojů jsou u nás orientovaní téměř výhradně na těžké nebo střední obráběcí stroje, prakticky nepoužitelné pro přesnou mechaniku.

Celkovému zefektivnění inovační politiky by prospělo znovu posoudit potřebu a přínos některých výzkumů, vývojových prací, včetně toho neobjevujeme-li někde něco, co už je vymyšleno. I s takovým případem jsme se při poslaneckém průzkumu setkali. Souhlasím proto s názorem, že z těchto pohledů by také měla být zpřísněna kritéria pro výběr a tvorbu nových programů tak, aby zároveň umožňovaly soustřeďovat potřebné prostředky a síly na prioritní úkoly, kterými především jsou: docílení dalšího snížení spotřeby paliv, energie, surovin, při maximálním využívání snadněji dostupných domácích surovin, včetně surovin druhotných, ale také i dosahování maximálního růstu produktivity práce, při snižování potřeby pracovních sil.

Rychlejšímu vědeckotechnickému rozvoji, zefektivnění inovační politiky často brání roztříštěný systém informací o objevech, vynálezech a zlepšovacích návrzích. Programy televize a dalších hromadných sdělovacích prostředků, organizování různých odborných seminářů také pomáhá, ale ani jedno, ani druhé nemohou účinný komplexní systém nahradit. Také na užitečnou zahraniční vědeckou literaturu by se potřebné prostředky měly najít. I toto by byla jedna z připomínek, se kterými jsme se na některých vědeckých pracovištích setkávali.

Tolik jsem uvažoval za nutné uvést, abych na poznatcích z našeho průzkumu i na poznatcích pražského hnutí "Spojení vědy s výrobou" dokumentoval fakt - jak to také odeznívá na dnešním jednání - že vědeckotechnický rozvoj přes dosažené výsledky stále není u nás plně doceňován a ne vždy a všude jsou pro něj vytvářeny potřebné optimální podmínky, aby skutečně představoval onen "revoluční posun" v naší ekonomice, jak to požadují závěr XVI. sjezdu KSČ. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Aloisu Olšanovi, slovo má poslankyně Olga Divilová.  

Poslankyně Olga Divilová: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, při zkoumání příčin liknavého zavádění výsledků vědeckotechnického rozvoje do národního hospodářství se naši poslanci často setkávají s námitkou, že k tomuto stavu přispívají i některé nedostatky v našem zákonodárství.

Soubor opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství uložil provést nezbytné rozbory hospodářskoprávních předpisů a navrhnout úpravy těchto předpisů tak, aby plně reagovaly na potřeby našeho současného hospodářského a sociálního rozvoje a aktivně pomáhaly k jejich realizaci. To platí plně i pro oblasti předpisů o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech a jejich plánovité využívání v národním hospodářství.

Vynálezy, zlepšovací návrhy a průmyslové vzory jsou národním majetkem a stát má právo je využívat a pečovat o jejich nejširší využívání socialistickými organizacemi. Za tím účelem je organizace, která jako první zavedla vynález, zlepšovací návrh nebo průmyslový vzor a vypracovala potřebné podklady, povinna předávat na požádání tyto podklady ostatním socialistickým organizacím. Za předané podklady je oprávněna požadovat od přebírající organizace náhradu nejvýše 30 % nákladů, které sama vynaložila na vývoj a výzkum potřebný k rozpracování a vyzkoušení vynálezu, zlepšovacího návrhu nebo průmyslového vzoru.

Není pochyby, že výzkum a vývoj prováděný organizací tvoří v podstatě celek, který zahrnuje nejen úspěšně vyřešené úkoly, ale i neúspěšné pokusy, a z tohoto hlediska je neoddělitelnou součástí chozrasčotního hospodaření podniku, na jehož výsledcích záleží mimo jiné i tvorba fondů, včetně fondu mzdového. Jsou vyslovovány pochybnosti, zda podnik provádějící vývoj a výzkum /popř. zajišťující jeho provádění smlouvou s výzkumným ústavem/ je dostatečně ekonomicky stimulován zejména v případech, kdy ponese vyšší náklady na vývoj a výzkum než pozdější využivatelé vynálezu, zlepšovacího návrhu nebo průmyslového vzoru.

Ani v některých dalších směrech nepodporují podle názoru hospodářské praxe předpisy o vynálezeckém a zlepšovatelském hnutí rozvoj tohoto hnutí. Zásada, že odměna za využití vynálezu /zlepšovacího návrhu, průmyslového vzoru/ závisí na společenském prospěchu dosaženém jejich využitím, je nesporně správná a progresivní.

Dojde-li na podkladě vynálezu nebo zlepšovacího návrhu, popřípadě průmyslového vzoru k výrobě nového výrobku, mají z toho prospěch nejen organizace využívající vynález, návrh nebo vzor, ale i další organizace jako spotřebitelé nového výrobku. Zvýšená odměna za vynález, zlepšovatelský návrh nebo průmyslový vzor vyplývající z prospěchu pro spotřebitelskou organizaci jde však plně k tíži využivatele, ačkoliv jeho prospěch často činí jen nepatrnou část prospěchu, kterou má spotřebitelská organizace.

I tento příklad naznačuje, že jde o širší problematiku, která souvisí s obecnou otázkou stimulů pro zavádění výsledků vědeckotechnického rozvoje do národního hospodářství, zvláště v případech, kdy na jedné straně pro to mluví vážná celospolečenská hlediska, avšak na druhé straně v organizaci, v níž by se mělo vynálezecké a zlepšovatelské hnutí rozvinout, chybí pro to potřebná ekonomická motivace nebo by se to mohlo dokonce nepříznivě projevit v ekonomických ukazatelích hospodaření této organizace.

Do mnívám se proto, že by účinnost předpisů o objevech, vynálezech zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech, které byly vydány před 10 lety, měla být prozkoumána z hlediska současných potřeb. Výsledky rozboru by měly vyústit v návrhy na potřebné úpravy platných předpisů, popřípadě na takovou jejich aplikaci, aby všestranně podporovala vědeckotechnický rozvoj podle potřeb naší socialistické společnosti.

Soudružky a soudruzi poslanci, během přípravy našeho jednání o vědeckotechnickém rozvoji jsme získali i další poznatky o působení právních norem v této oblasti. Při konzultacích s vedoucími hospodářskými pracovníky bylo kriticky poukazováno, že vědeckotechnický rozvoj je upraven celou řadou právních předpisů nižší právní síly jako jsou vyhlášky, resortní směrnice, výnosy a metodické pokyny, které právní řád na tomto úseku značně znepřehledňují a ve svých důsledcích nepůsobí dosti účinně na rozvoj vědy a techniky. Většina těchto předpisů je příliš podrobná a jejich aplikace vyžaduje značnou administrativu.

Jako příklad bych chtěla uvést vyhlášku federálního ministerstva financí o financování neinvestičních výdajů na rozvoj vědy a techniky.

Hospodářská praxe vytýká této vyhlášce, že je nadbytečně podrobná, nepřehledná, protože v celé řadě ustanovení odkazuje na další právní předpisy a při uplatňování v praxi vyžaduje mnoho administrativy. Kromě toho se některá ustanovení vyhlášky v praxi neosvědčila. Jde například o to, že pomůcky účelově určené pro řešení výzkumných a vývojových úkolů, které byly pořízeny z neinvestičních prostředků, je organizace povinna po splnění úkolu převést jako přebytečný nebo neupotřebitelný majetek do správy jiné státní organizace. To přirozeně nutí k úvaze, zda by nebylo hospodárnější, kdyby organizace tyto pomůcky mohla využívat při dalších navazujících výzkumných nebo vývojových úkolech.

Podle z míněné vyhlášky a dalších předpisů je podmínkou financování a tedy i řešení výzkumných a vývojových prací na úkolech plánu rozvoje vědy a techniky schválení předběžného limitu velkoobchodní ceny budoucího výrobku cenovými orgány. Splnění této podmínky bývá časově velmi náročné a jednání o této věci se často protahují na měsíce a v některých případech na rok i déle. Vzhledem k tomu, že projednaný limit velkoobchodní ceny je součástí materiálu pro úvodní oponentní řízení, odsunuje se řešení úkolu až do splnění této podmínky.

Uvádíme jen některé poznatky z působení právních předpisů, které podle mého názoru svazují iniciativu organizací a pracovníků při řešení úkolů vědeckotechnického rozvoje.

Stručně se ještě zmíním o metodických pokynech pro sestavení plánu vědeckotechnického rozvoje na 7. pětiletku. Tyto složité pokyny doznaly v krátké době po vydání asi 30 stran dodatečných úprav. Mám pochybnost, zda se za těchto podmínek mohou v praxi důsledně uplatňovat. Bude ku prospěchu věci bude-li obdobná metodická pomůcka pro 8. pětiletku výrazně zjednodušena.

Zkušenosti ukazují, že řada ustanovení v právních předpisech v oblasti vědeckotechnického rozvoje je postradatelná a že cílů, které jsou jimi sledovány, lze dosáhnout mnohem pružněji ekonomickými stimuly.

Podle mého názoru by rozbor předpisů v oblasti vědeckotechnického rozvoje, které vydaly orgány federace a zasahují širokou oblast federálního hospodářství, měly provést orgány federální. Podnět k tomu bychom mohli dát orgánům Federálního shromáždění s tím, že by se naši poslanci účastnili průzkumu, pokud by je orgány Federálního shromáždění považovaly za vhodné organizovat. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Olze Divilové. Slovo má poslanec akademik Bohumír Rosický.

Poslanec akademik Bohumír Rosický: Vážená Česká národní rado, vědeckovýzkumná základna ministerstva školství je významným celkem v naší vědeckovýzkumné základně. Poprvé za dobu existence ČNR se představuje našemu plénu. Řešitelské kapacity určené pro vědeckovýzkumnou činnost resortu ministerstva školství jsou zhruba stejně velké jako kapacity ČSAV bez SAV. Tvoří je jednak celky vědeckopedagogických pracovníků vysokých škol s kapacitou 5 mil. hodin ročně, jednak kapacity pracovníků vyčleněných přímo pro výzkum, tj. asi 6,7 mil. hodin ročně. Kapacity vysokých škol charakterizuje velmi vysoká kvalifikační úroveň.

Jsou zapojeny do řešení prakticky všech druhů plánu rozvoje vědy a techniky. V některých z nich zajišťují velkou část z celkového objemu prací ve státním plánu základního výzkumu, asi 40 %, v plánu zdravotnictví rozhodující část a také v zemědělství. Množství úkolů se zajišťuje formou bezprostřední spolupráce s hospodářskou praxí. Poslanecký průzkum jednoznačně prokázal, že vysoké školy mají velký vědní potenciál, který je nutno správně využívat. Nadřízené orgány musí soustavně ověřovat, zda jsou řešeny prioritní úkoly. I když v 7. pětiletce došlo ke zlepšení, panuje ještě roztříštěnost sil na mnoho úkolů. Snížení počtu úkolů by bylo na prospěch věci. Vedení ministerstva školství k tomu vytváří příslušné předpoklady, provedlo podrobnou analýzu vědeckovýzkumné činnosti, která byla předložena vládě ČSR a stranickým orgánům. Analýza ukázala, že ke zvýšení efektivnosti je nutno výrazně ve smyslu nového zákona o vysokých školách posílit ústřední řízení vědeckovýzkumné činnosti po linii ministerstvo školství - rektoráty - děkanáty - katedry. Jen tak lze splnit všechny požadované úkoly.

Na základě uvedené analýzy byl ministerstvem školství vypracován též návrh na celostátní zjednodušení administrativy spojené s vědeckovýzkumnou činností, byla provedena řada opatření intenzívnějšího využívání tvůrčího potenciálu resortu, zvýšen tlak na kvalitu a realizaci výsledků v praxi. V současné době byly zahájeny přípravy k včasnému rozpracování 8. pětiletky. Ministerstvo školství ČSR přitom usiluje ve smyslu závěrů XVI. sjezdu KSČ o vytvoření velkých komplexních úkolů, využívajících interdisciplinárního charakteru tvůrčích kapacit resortu. Právě k řešení takových komplexních úkolů mají vysoké školy základní předpoklady. Zároveň usiluje ministerstvo školství o prosazení nejprogresívnějších tendencí rozvoje vědy a o zvýšení efektivnosti vědeckovýzkumné činnosti. Realizace těchto opatření si však vyžádá posílení příslušného řídícího ústředí ministerstva školství ČSR tak, aby mohlo zabezpečovat všechny úkoly vyplývající z ústředního řízení a kontroly.

Také na samotných vysokých školách je neuspokojivě vybaven aparát pro řízení vědeckovýzkumné činnosti. Nedostatek řídícího aparátu tak snižuje efektivnost využití značných tvůrčích kapacit ministerstva školství ČSR. Ministerstvo školství a vysoké školy usilují o lepší transfer výsledků vědeckovýzkumné činnosti do praxe. I pro tuto činnost je třeba zabezpečit na vysokých školách potřebnou infrastrukturu.

K zvýšení efektivnosti vědeckovýzkumné činnosti přispěla smlouva mezi ministerstvem školství a ČSAV, znamenající posílení integrace s ČSAV. Na základě této dohody byla provedena řada efektivních opatření.

V mezinárodní oblasti je využíváno jak dvoustranných dohod, tak i mnohostranné spolupráce v rámci RVHP. Cenné výsledky přináší účast vysokých škol na programech vládních mezinárodních organizací jako je UNESCO, Světová zdravotnická organizace, Organizace pro výživu a zemědělství a další, kde se již práce vysokých škol nejednou osvědčila.

Zdaleka nelze opomenout, že spojení vědeckovýzkumné činnosti s pedagogickou praxí vede také k nezastupitelnému výsledku vědeckovýzkumné práce vysokých škol, jejímž cílem je vysoce kvalifikovaný absolvent, ovládající nejnovější poznatky vědy.

Vysoké školy svou výchovou a výukovou činností a dále vědeckými výkony musí výrazně přispět k vybudování moderní, silné, technologické základny pro náš průmysl, zemědělství a jiné činnosti.

Je poměrně snazší vymyslet soubor součástek nebo i finálních výrobků, než propracovat moderní ekonomicky efektivní technologický postup, který by byl schopen realizovat vynálezcovu myšlenku v širokém výrobním měřítku. V této činnosti, tj. na základě výzkumných prací rozvíjet do vlastní technologie objevené nebo vynalezené, mají vysoké školy rozsáhlé možnosti právě ve svém multidisciplinárním přístupu. K těmto realizacím přímo i vede metodika zpracovaná ministerstvem školství.

Jsou to klíčové technologie spjaté s jaderným programem, k jehož uskutečnění může přispět řada základních vědních oborů, úspěšně pěstovaných na našich vysokých školách. Ne menší podíl mohou mít vysoké školy při technologiích spjatých s uhelným hornictvím, kde nás čekají nové nezvyklé úkoly, především při hlubinném dobývání uhlí.

Široké možnosti pro zapojení vysokých škol se otevírají v technologiích spjatých s oblastí elektronického a elektrotechnického průmyslu. Základna součástkové technologie je založena na poznatcích fyziky pevných látek /využití polovodičů, vysoce čistých látek/ s vysokými nároky na odpovídající činnost chemických věd a na přípravu specialistů, chemiků. Výroby měřících a laboratorních přístrojů předpokládají základní výzkum především fyzikální, chemický a technický, na němž se vysoké školy mohou plně podílet stejně jako na využití v jeho praktických aplikacích.

Vysoké školy - /Vysoká škola chemicko-technologická, Vysoká škola zemědělská/ se tradičně podílejí na přípravě některých biotechnologií. I v příštích letech lze právem očekávat přípravu absolventů příslušných vysokých škol a výzkumné úkoly ve všech základních současných směrech moderní molekulární a technické biologie. V této souvislosti vysoké školy neponechávají jistě stranou pracovní zaměření zdravotního výzkumu v případě enzymů pro genetické inženýrství a výzkumné přípravy monoklonálních protilátek proti plazmatickým bílkovinám a dále přípravy protilátek proti vybraným virovým antigenům a některým závažným virovým onemocněním. V neposlední řadě mají vysoké školy velkou příležitost komplexně řešit technologie průmyslové a zemědělské, chránící životní prostředí pro člověka.

Kromě úkolů vyplývajících ze schváleného plánu výzkumu přijímají vysoké školy v rámci smluvní hospodářské činnosti podle vyhlášky 30/66 aktuální úkoly od organizací, především výrobních, asi za 26 mil. Kčs ročně. Spolupráce s průmyslovými organizacemi přináší prospěch průmyslu a podnikům a zpětně i škole. Aktualizuje problematiku plánované výzkumné vědecké činnosti. Její finanční přínos pomáhá zajišťovat řadu činností vysokých škol. Poslanci kulturního a školského výboru považují na základě uskutečněných průzkumů tuto formu za velmi účinnou pomoc pro inovace ve výrobě. Doporučuji, aby tato praxe byla zachována a její potenciál dále využit.

Poslanecký průzkum shledal na vysokých školách, že realizace výsledků do praxe dosud závisí na aktivitě řešitele - pracovníka školy. Výrobní sféra nemá často zájem zejména o menší série. Společenská objednávka z praxe nebývá zcela konkrétní. Realizace někdy závisí na osobních známostech. Je proto třeba zpracovat a uvést v život metodiku, která by zcela systematicky motivovala rychlé převedení výzkumu do praxe. Taková zatím není jednoznačně stanovena. Dokonce máme zatím některá opatření, která brání motivaci stimulující lepší výsledky. Tak např. některé katedry lékařské a přírodovědné fakulty Univerzity Palackého vyvinuly přístroj - desková termografie - k zjišťování ranných stadií maligního onemocnění prsu. Pro širší využití se hledá výrobce - zatím není zájem. Na stomatologických katedrách vysokých škol bylo vyvinuto několik universálních přístrojů a zařízení použitelných v rámci stomatologických laboratoří. O tyto přístroje je velký zájem v celé ČSSR, ale hledá se jejich výrobce. Doposud se stále musí objednávat ze zahraničí.

Poslanci došli k názoru, že ministerstvo školství se snaží vyvinout soustavný tlak na pracoviště vysokých škol k urychlenému předávání realizačních výsledků do praxe. Ve svých směrnicích zavedlo, aby u předávaných výsledků bylo vždy stanovisko uživatele, že výsledek skutečně přebírá.

Na vysokých školách je nedostatek středoškolských a dělnických kádrů, takže kvalifikovaní pracovníci jsou nuceni vykonávat i méně kvalifikované práce. Je známo, že existuje nepoměr mezi počtem vědeckých pracovníků a technických pracovníků na vysokých školách na jedné straně a stejnými kategoriemi pracovníků v ostatních součástech vědeckovýzkumné základny státu. V tomto směru je třeba posílit vysoké školy.

Je třeba posílit výzkum tam na vysokých školách, kde "umí" zkoumat a nerozvíjet tam, kde zkoumají vyzkoumané nebo tam, kde přistupují k řešení problematiky s překonanou rutinou. Vědečtí pracovníci by měli pracovat v institucích a týmech, kde přinesou pro vědu a praxi konkrétní efekty. Zahraniční cesty jsou prospěšné jen tehdy, když přináší efekty. Je třeba systematicky vysílat nadějné vědecké talenty k čerpání zkušeností do světa, na druhé straně striktně omezit cestování jen se společenským zaměřením nebo těm pracovníkům, kteří nemohou obohatit vědecké poznání s potřebným efektem.

Pracovníci jsou také přetíženi pedagogickými povinnostmi. Bude třeba vyrovnat se poměrům v SSSR, NDR, ale i v některých kapitalistických státech, kde pedagogické povinnosti vysokoškolských profesorů jsou nižší a umožňují jim věnovat více času vědeckovýzkumné činnosti.

Závěrem k problematice vědeckovýzkumné činnosti na vysokých školách je nutno poznamenat, že poslanci ČNR se při poslaneckém průzkumu setkali s velkou obětavostí a s nadšeným přístupem pracovníků škol k řešení úkolů vědy a výzkumu. Je třeba, aby tohoto nadšení ministerstvo školství využilo a pracovníkům vysokých škol vytvářelo co nejlepší podmínky pro jejich vědeckovýzkumnou činnost i pro realizaci dosažených výsledků v praxi, za současné vysoké náročnosti, prosazování hospodárnosti, soustavné kontroly a soustředění na cílové úkoly.

V rozvoji vědecké práce v resortu ministerstva kultury velmi pozitivním jevem je skutečnost, že kromě specializovaných vědeckovýzkumných pracovišť, centrálně řízených vědeckovýzkumnou základnou - Národní muzeum, Národní technické muzeum, Národní galerie se podílí na vědeckovýzkumné činnosti celá řada přímo řízených organizací. Za této situace se vytvořil ucelený a koordinovaný resortní vědeckovýzkumný a vývojový potenciál, který je schopen řešit konkrétní a narůstající potřebu resortu i naší společnosti.

O úrovni technického rozvoje v resortu kultury svědčí skutečnost, že za období 6. pětiletky bylo podáno celkem 65 vynálezů chráněných autorským osvědčením, z nichž 12 bylo přihlášeno k patentové ochraně v SSSR, NDR, NSR, Kanadě a USA. Úroveň pracovišť ministerstva kultury dokládá i vypracovaná metoda na zjišťování stavu přírody pomocí dálkového průzkumu země, která je v budově ČNR při současném zasedání demonstrována.

Závěrem mohu za kulturní a školský výbor konstatovat, že obě ministerstva se usilovně zapojila do prosazování vědeckotechnického pokroku v jejich vědeckovýzkumné základně. Děkuji za pozornost. /Potlesk./