Rozhodující měrou se prosadily subjektivní faktory společenského vývoje. Příčiny toho, že se nepodařilo na všech úsecích splnit záměry plánu, že se věda a technika nestaly osou ekonomického rozvoje, že nenastal zásadní obrat k intenzifikaci společenské reprodukce, spočívají ve vleklých a důsledně neřešených vnitřních problémech. Nedaří se dostatečně zvládnout rychle rostoucí nároky na účinnost řízení, na adaptabilitu vůči změněným vnějším i vnitřním vazbám hospodářského vývoje.

To je myslím naprosto přesná, skutečnosti odpovídající formulace. Má jen jedinou slabinu - nedává odpověď na otázku "proč"? Není jistě v této souvislosti nezajímavé, že na zasedání ÚV KSSS soudruh Brežněv kritizoval neuspokojivé plnění usnesení pléna ÚV z roku 1979 o zdokonalování řízení národního hospodářství, zejména skutečnost, že pro podniky je ekonomicky nevýhodné přijímat náročné plány, zvyšovat kvalitu výroby, realizovat výsledky vědy a techniky. Myslím si, že zde je určitá analogie. Nedávno se k této problematice vrátil v obsáhlejším rozborovém článku v moskevské Pravdě akademik Trapeznikov, který konstatuje:

"Vědeckotechnický pokrok nelze oddělovat od celkového fungování hospodářského mechanismu. Vědeckotechnický pokrok, to nejsou jen nové výrobní procesy, nové výrobní technologie a nové stroje, ale také nové zdokonalené řízení na všech stupních. Vzhledem k významu vědeckotechnického rozvoje a nedostatečnému tempu realizace jeho výsledků v praxi je třeba všechna opatření ke zlepšení hospodářského mechanismu hodnotit především podle toho, zda budou urychlovat nebo brzdit vědeckotechnický rozvoj."

A nemohu si odpustit citát z projevu s. Štrougala před několika dny v Karolinu. K vědeckotechnickému rozvoji říká:

". . . Základní podmínkou ovládnutí vědeckotechnického pokroku ve prospěch společnosti je, aby dobře fungovalo hospodářské řízení, jeho metody a mechanismus."

Tyto závěry, ale také naše diskuse ve výborech, úvodní slovo s. ministra Tlapáka i předsedy výboru pro plán a rozpočet naprosto jednoznačně ukazují, že rozhodující podmínkou úspěchu je kvalita řízení, účinnost ekonomických pravidel a vědeckotechnický rozvoj, to vše založené na pracovní disciplíně a jasné koncepci národního hospodářství.

My máme ve všech těchto čtyřech oblastech nesporně značné rezervy, ale také slabiny. Podívejme se jen na pracovní disciplínu, na kvantum a kvalitu vykonávané práce. Vždyť je všeobecně známo, hovoříme o tom léta a léta, že existenční superjistota, špatná organizace práce a laxní posuzování její kvality, ale také praktikovaná sociální politika vedly ke stavu, který u nikoliv nepočetné skupiny pracovníků nelze označit jinak, než jako nevážnost k práci vlastní i cizí. Pod tímto pojmem třeba chápat jak nedostatečné kvantum vykonávané práce, tak její kvalitu. Úspěšné období více jak 10 let vedlo k naprosto neúnosné shovívavosti, ale nadále nevystačíme s léty opakovaným "mělo by se více a lépe pracovat". Heslo - snad možno užít tohoto výrazu "jak budeme dnes pracovat, tak se budeme zítra mít", nebo aktuálnější "Abychom se měli zítra tak, jako se máme dnes, musíme dnes pracovat lépe, než jsme pracovali včera", jsou výzvou adresovanou celé společnosti, ale i kdyby sebečastěji opakovány, samy o sobě nic nezmění. K jejich naplnění - a tato hesla to jako samozřejmost předpokládají - je na zcela konkrétních pracovištích třeba stanovení zcela konkrétních úkolů, dokonalé organizace práce, řízení, ale také vůle a moci splnění úkolů prosadit a je-li třeba i vynutit. Já myslím, že nikdo nespočítá obrovské množství porad, schůzí, aktivů, na kterých se každoročně radíme o práci, ale výsledek shrnutý v číslech státního závěrečného účtu této aktivitě úměrný není.

Já myslím, že bychom měli už konečně věci začít nazývat pravými jmény. My jsme si v posledních letech pozoruhodně navykli používat termínu "přežívající, resp. přetrvávající nedostatek". A tento termín se hodí na všechno bez výjimky.

Jistě jsou nedostatky, kterým přídavné jméno přetrvávající"objektiv ně patří. Ale jestliže hovoříme více než 10 let o nedostatku jízdních kol, chladniček, stolních televizorů na našem trhu, pak už to není přetrvávající nedostatek, ale nemožnost nebo neschopnost věci vyřešit.

Volný prostor v pracovní kapacitě, který vyplývá ze špatného využívání pracovní doby, umožněného nedobrou organizací práce, nevyužitá kapacita, vytvořená nadměrným stavem pracovních sil na daném úseku činnosti, to je sice "rezerva", ve skutečnosti ale je to nepořádek, někdy důsledek dlouhodobého nepořádku a nekázně.

Nic neříkající a nereálné výhledy, byť na papíře sebekrásnější, nejsou žádnou koncepcí, řízení plné nedostatků nelze vydávat za vědecké řízení, myslím, že by toho bylo dost, co bychom měli nazývat pravým jménem. To by mohlo skutečně přispět k žádoucím změnám.

Myslím, že je nejvyšší čas k opravdovým postihům nekvalitní výroby a jakékoliv nekvalitní práce. My všichni přicházíme do styku, nebo se často díváme na práci, kterou by nikdo na světě nezaplatil. Už se moc dlouho jen dívat nemůžeme; nejsme zdaleka tak bohatí, abychom mohli dělat méně než dělají jinde. A už vůbec nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit nekvalitní výrobky ani z nekvalitního, tím spíše z kvalitního materiálu. Nemůžeme si dovolit ani výrobu pro výrobu, produkci výrobků zastaralých, vyráběných na sklad, které nikdo nechce.

Jestliže nás čísla závěrečného účtu natolik neuspokojují, že nás konečně přimějí k nekompromisnímu řešení těchto problémů, pak bude nakonec nespokojenost s dosaženým výsledkem velkým přínosem.

Soudružky a soudruzi, dělba práce určuje jednotlivým stupňům řízení od dílny, až po nejvyšší stupeň řízení, po vládu, jejich pravomoci a odpovědnost. Mně se někdy ale zdá jako bychom neměli vůbec žádnou dělbu práce. Že děláme všichni všechno a tedy, že nikdo nedělá v celém komplexu a bezezbytku to, co mu dělat přísluší.

Nebo jinak a snad lépe, že vyšší stupně řízení včetně nejvyššího, se zaměstnávají problémy včetně operativy, jejichž řešení přísluší podnikové sféře. Jinými slovy to tu řekl i soudruh ministr Tlapák.

Nedostatky existující na nižších stupních řízení lze jistě eliminovat zásahy a opatřeními stupňů vyšších, to se vždy dělo a bude se dít, jenomže u nás, mám takový dojem, je to dnes jev masový a trvalý. Nedostatky v podnikové sféře lze řešit z vyšší, ba i nejvyšší úrovně, ale pro plnění funkcí nejvyšších orgánů žádný náhradní orgán neexistuje. Ten je nezastupitelný. Podívejme se na účinnost některých opatření.

Na úseku závodové dopravy centrální orgány stanovily limity pohonných hmot, určily počty vozidel, řidičů, počty kilometrů, které má jedno vozidlo v roce ujet, rozlišily pojem osobní, technologické, a jiné vozidlo, stanovily pravidla jejich používání a podobně. Byla vydána řada směrnic a opatření na všech stupních až po závody, to vše provázeno výkazy na nových tiskopisech, řadou hlášení a kontrol. Já nevím, kdy přiznáme, že to je všechno nanic, že skutečně stačí prosté stanovení limitů pohonných hmot. Já neznám příčinu, co vede někdy centrální orgány k rozhodování až do nejmenších podrobností. Je-li ale situace na nižších stupních řízení taková, že vrcholné orgány jinak jednat nemohou, pak je zřejmé, že nižší články řízení svoji funkci správně neplní a pak je na centrálních orgánech, aby přijaly náležitá opatření k těmto článkům.

Jsou případy, kdy stoprocentní plnění závazného usnesení nebo opatření může být někdy dokonalým protikladem nebo opakem záměru.

Vezmeme-li například první direktivní usnesení o změně pracovní doby, které způsobilo nemalé potíže závodům i lidem, ale v některých případech vyvolalo nikoliv i nevýznamně vyšší náklady na dopravu, včetně vyšší spotřeby pohonných hmot, někdy i spotřebu paliv k otopu, ba i vyšší spotřebu elektrické energie, tedy ve všech směrech pravý opak záměrů tímto opatřením sledovaných. A přitom opatření nesporně správná, prospěšná a užitečná.

Já si osobně myslím, že úspornost, s jakou jsme na bezvýhradném dodržení tohoto usnesení trvali i v případech, kdy se realizace změnila v průkazný opak záměru, byla hodna významnějších věcí. A také si myslím, ba jsem si tím skoro jist, že kdybychom všechna opatření a usnesení plnili a splnili se stejnou tvrdošíjností, že by výsledná čísla státního závěrečného účtu byla mnohem a mnohem příznivější.

V roce 1980 bylo provedeno všeobecné snížení počtu THP, které se nevyhnulo ani vědeckovýzkumné základně. Jenomže se jaksi zapomnělo, že THP ve výzkumu jsou ve skutečnosti produktivní dělníci výzkumu", tedy ti, kteří tvoří hodnoty, zatímco skuteční dělníci představují pouze pomocný a obslužný personál, A tak rozumné a účelné opatření ke snížení neproduktivní složky ve výrobě působilo ve vědecko výzkumné základně zcela opačně, Přes všechny výhrady a připomínky je počet THP ve výzkumu limitován dodnes,

V současné době pobíhá snižování počtu THP7, třídy, bylo rozhodnuto snížit stav o 10 procent, To je v pořádku, A tak se to důsledně provádí, Podnik, který v minulosti žádných opatření nedbal a vytvořil si "nadnormativní zásoby" THP, sníží o 10 %, stejně jako ten, který poctivě všechna dřívější usnesení plnil, jinými slovy ten poctivý bude jako vždy bit, A diference nejsou malé, dosahují i několika desítek procent,

Z takovýchto případů, kterých bylo v minulost víc než dost, vzniklo chytračení a opatrnictví, dnes i části těch ještě nedávno poctivých.

Úsporná opatření postihla všechny, ale ne všechny ve stejné míře. Asi tak, jako to snížení THP. A tak dodnes jsou podniky, které mají "nadnormativní zásoby" pracovních sil, pohonných hmot i elektrické energie, jenom poctivost přiznat, to jim chybí.

Já jsem si úmyslně vybral tyto příklady ve srovnání s jinými možná méně významné. Ale významné nebo méně významné, všechna usnesení nejvyšších orgánů státu musí mít stejně vysoký stupeň kvalifikovanosti. Samozřejmě, že vláda, jednotliví ministři svá usnesení nevypracovávají a nemohou všechny podrobnosti znát. Ale to by měli a musí znát ti, kteří příslušné návrhy vypracovávají a ti by také měli nést plnou zodpovědnost za eventuální nedostatky. 

Není pochyb o tom, že takovéto případy autoritativnost rozhodování centrálních článků řízení rozhodně nezvyšují. 

Každý rozpor mezi slovem a skutkem, mezi záměrem sledovaným daným usnesením a výsledným efektem nutně vyvolává na nižších stupních řízení pochybnosti, zda to, či ono vůbec myslíme vážně, a to pak následně vyvolává nevážnost i k opatřením zásadního charakteru. 

Každý občan by např. oprávněně očekával, že po mnohaleté kritice neúnosné byrokracie, zejména po diskusích v nejvyšších orgánech v minulém roce, se přinejmenším nebude administrativní agenda zvětšovat, a to bez jakýchkoliv opatření. Odmysleme si letošní usnesení vlády o snížení administrativy a podívejme se, jak se toto očekávání řadového občana splnilo ve vědeckovýzkumné základně v roce 1982 ve srovnání s rokem 1981.

Přehled vybraných ukazatelů předkládaný ústavem resortu obsahoval v roce 1981 160 údajů, v roce 1982 je vyžadováno 180 údajů, o 20 víc.

V plánu na rok 1982 přibyla nová značně složitá a pracná tabulka - plán a rozbor nákladů podle jednotlivých činností.

V roce 1982 se oproti roku 1981 musí do statistických účetních výkazů vedle údajů ročního plánu uvádět navíc i údaje čtvrtletního plánu.

Podle opatření k zabezpečení plánu na rok 1982 je uložena nová povinnost předkládat jedno vyhotovení prováděcího plánu okresnímu oddělení Českého statistického úřadu, kterému se musí předkládat čtvrtletně zpráva ve zvláštním členění o plnění hospodářského plánu, to je tedy v rámci okresu třetí instituce, která bude plnění plánu kontrolovat.

Pro nadřízené orgány je prováděno periodické šetření THP k 31. 12. 1981. Výsledkem je forma tabulky s komentářem, v níž je ke každému pracovníkovi vyžadováno 13 údajů.

Z nařízení vyšších orgánů je prováděn rozbor potřeby prostředků na komplexní cestovné.

A konečně FMTIR vydalo s platností od 1. 1. 1983 rozhodnutí o změně ekonomických podmínek při kalkulaci výzkumných a vývojových prací. Zní to jednoduše. Ale je to opatření, které značně zvýší pracnost a administrativní náročnost a to při vysokém stupni nepřesnosti, v podstatě nic jiného, než nárůst neproduktivní činnosti. Tím horší, že realizace nutně posti hne v první řadě produktivního výzkumného pracovníka. A dojde-li k této změně, musí zároveň dojít k výraznější změně dosavadní plánovací metodiky a hodnocení ústavu jako celku, včetně změn v hmotné zainteresovanosti atd.

Mohl bych pokračovat, každý z nás by mohl. A my se všichni ptáme, k čemu to všechno je, kde se vytváří hluboký rozpor mezi záměrem, který je vždy a ve všech případech dobrým a prospěšným úmyslem a konečným výsledkem. A proč.

Buď tedy tápeme a hledáme cestu, tedy ti, kteří dobré záměry rozpracovávají a vtělují na papír, neboť tito pracovníci nejsou dostatečně kvalifikováni k nalezení správného řešení, nebo jsou jen jednostranně kvalifikováni. Já si někdy myslím, že na všech stupních řízení máme nadnormativní zásobu" THP.

Není nejmenších pochyb o tom, že události ovlivňující naše národní hospodářství sledují rychle za sebou, a že vzniklé situace vyžadují rychlá řešení a přitom správná řešení. To není nikdy jednoduché. A jistě není jednoduché vypracovat k nalezenému, nebo alespoň dohodnutému řešení, to je na nejvyšších stupních správný návrh opatření, zvláště pak v případech, kdy má jít do podrobností.

To vyžaduje dokonalou znalost podmínek dole, a to myslím ne vždy je na potřebné výši.

Na druhé straně je pro řadu pracovníků dole moc pohodlné zaštítit se usnesením vyšších orgánů, a to dokonce i v těch případech, kdy v podstatě o nic nejde, kdy bylo minimální riziko, ba dokonce i v těch případech, kdy důsledná realizace příslušného správného opatření je prokazatelně proti jeho duchu, proti jeho záměru.

Je to přirozeně pohodlné a hlavně je to bezpečné. Nikdy v minulosti jsem nebyl svědkem takové neochoty k vyslovení osobního stanoviska, osobního rozhodnutí, jako v posledních dvou letech a také jsem v minulosti neslyšel tolik odvolávek a tolik štítění se vládním usnesením, opatřením, směrnicemi a také poukazováním na nebezpečí kontroly ze strany Výboru lidové kontroly jako je tomu v současné době.

Jednou ze závažných příčin našich současných potíží vidím i v nedostatečně rozpracované koncepci rozvoje odvětví a oborů.

Vím, že máme koncepci rozvoje národního hospodářství. Ale tady vůbec nejde o celostátní rámcovou koncepci, ale o dokonale propracovanou koncepci odvětví, oborů, každého výrobního podniku. Já myslím, že některé z těchto koncepcí jsou souhrnem zbožných přání a kolem některých se možná chodí po špičkách s přáním, aby ještě pár let vydržely. Nejde o jakékoliv koncepce, ale o jejich kvalitu. Mají-li výrobní odvětví, obory, podniky kvalitní koncepce, kde je tedy čs. automobil se spotřebou 5 - 6 litrů na 100 km? Místo toho automobilu mohu uvést jiný stroj; víme, že s realizací chytrých myšlenek to u nás nebývá valné. Naftová krize postihla nejen nás, ale i Francii, NSR a Japonsko. Tyto země - podle tisku - takovýto vůz s touto spotřebou vyvinuly, ale i kdyby nevyvinuly, ptám se sám sebe, proč ne my, proč ne my první?

V souvislosti s automobily vzniká celá řada problémů. Je současný pokles prodeje dočasným jevem a nebo jde o dlouhodobou tendenci? Nestane se auto po event. nevyhnutelnosti dalších úspornostních opatření pro tisíce občanů luxusem a jaké to bude mít důsledky? Nezvýší se prudce např. mimo jiné poptávka po jízdních kolech, motokolech a podobně? A budeme na tuto situaci připraveni?

Dnes už ne, ale ještě nedávno jsme zde žehrali na výzkum, že nedostatečně realizuje své výsledky v praxi - tak jsme ho paušálně obviňovali. Ale devizový dozor státní banky zjistil, že 40 licencí zakoupených v zahraničí - tedy v přeneseném slova smyslu hotových k výrobě připravených poznatků - nebylo zavedeno do výroby ještě ani 3 roky po zakoupení licencí. Tak co to tedy naše podniky mají za koncepci?

Já, ač neodborník - nebo možná proto - obdivuji práci Výzkumného ústavu v Ústí nad Orlicí, všechny ty strašně chytré mašinky. Jsou právem populární a zájem se o ně zvýšil nejen televizním seriálem, ale i sérií článků v Rudém právu, i když já sám jsem z nich - upřímně řečeno - moc moudrý nebyl, Obecně se ale traduje, že nový stroj Kontis je hotov, ale že ho u nás žádný podnik nechce vyrábět. A já se opět ptám sám sebe - realizace této významné a jistě velmi nákladné konstruktérské činnosti nebyla součástí koncepce, výrobního programu příslušného odvětví?

Nejzávažnější ale je, soudružky a soudruzi, že my prakticky nemáme žádnou souhrnnou, především ale komplexní dlouhodobou koncepci ani pro aplikovaný výzkum a pokud ji vlastní výzkum má, pak jen na papíře, protože pro administrativní bariéry ji v plném rozsahu nemůže realizovat. Jeden příklad za mnohé. Rozbor světové literatury ukázal, že průmyslová spotřeba prvků souhrnně označovaných za vzácné zeminy v posledních letech závratně vzrůstá. Tyto prvky nalézají specifická uplatnění v chemii, metalurgii, průmyslu skla a keramiky, jsou nepostradatelné v elektronice a pro své výjimečné vlastnosti i ve zbrojním průmyslu.

My vlastně ani neznáme všechny možnosti jejich použití, protože technologie jejich výroby i některé způsoby jejich využití jsou předmětem výrobních - a zřejmě nejen výrobních - tajemství. Ale analýzy ukázaly, že uplatnění těchto prvků je ve světě předmětem mimořádného a intenzivního zájmu.

Když jsme se pokoušeli zjistit perspektivní potřeby těchto prvků v naší ekonomice, ukázalo se, že v podstatě jen elektronika se těmito problémy zabývá a je schopna svoje představy a potřeby předložit.

Nemožnost získat žádoucí podklady od ostatních resortů, ostatních odvětví, nebyla způsobena neochotou, ale - řekl bych - minimálními znalostmi o použitelnosti těchto prvků v daných odvětvích Negativní stanovisko je možno zevšeobecnit větou: Využitím vzácných zemin se nezabýváme, protože jsou nedostupné. " Ale to přece není odpověď. Kdybychom na všechno nové, teď nedostupné, odpovídali tímto způsobem, myslím, že by to v budoucností s naší výrobou dopadlo moc špatně. Kromě toho - tyto prvky nejsou nedostupné. Ze spřátelené země dovážíme surovinu, ze které bychom je mohli získávat a krýt část spotřeby.

Před lety se náš výzkum o něco podobného pokoušel, ale pro nezájem byly práce zastaveny a suroviny, vzácné zeminy, šly nakonec do odpadu.

S jinou perspektivní surovinou přišel resort geologie, jenomže takový výzkum je třeba skutečně řídit a řídit centrálně protože ono by s mohlo v průběhu několika let stát, že budeme mít dostatek těchto prvků a jejich sloučenin ale spotřebitelské resorty, nebudou v plném rozsahu připraveny ne jejich efektivní využití.

A jenom pro doplnění situace - v Maďarku se výzkumem vzácných zemin zabývají nepřetržitě od roku 196 0 tedy více než 20 let- v Polsku nepřetržitě od roku 1970, v NDR, se některé získávaly již před druhou světovou válko SSSR plně kryje svoji potřebu z vlastních surovin. ale na vývoz nemá, ale my v Československu jsme 2 roky diskutovali o tom jestli je žádoucí výzkumný úkol toho druhu zařadit do státního plánu rozvoje a techniky, či nikoliv.

A tak je tento případ komplexním příkladem příčin mnoha našich současných problémů; nedostatečně propracované koncepce výrobních odvětví, nedostatků v řízení a nakonec i vysokého stupně neoperativnosti v některých případech.

Koncepce, to je také schopnost předvídat - řekl bych dokonce, že především schopnost předvídat. Správně předvídat je vždy mnohem lacinější než vzniklou situaci řešit; to druhé totiž mívá nejenom ekonomický, ale také politický dopad - negativní, samozřejmě.

Konečně takovým čtvrtým úsekem je ten nešťastný vědeckotechnický rozvoj. Ale vzhledem k tomu, že mu bude věnováno podzimní plénum ČNR, dovolte mi jenom několik slov; je to skutečně závažný problém.

My všichni máme v paměti závěry pléna ÚV strany k vědeckotechnickému rozvoji. Celé jednání pléna směřovalo k jedinému cíli: "aby se mozkové závity výzkumných pracovníků rychleji točily", jinými slovy, aby výzkum rychleji předával v praxi realizovatelné výsledky. Tohoto cíle bylo dosaženo skutečně jen v neuspokojivé míře. A potud je kritika vědeckotechnického rozvoje plně oprávněná.

Ale proč? Převážná většina vydaných směrnic a opatření vedla hlavně ke zvýšení neproduktivní, to znamená administrativní činnosti výzkumu. Pokud došlo ke zvýšení v praxi realizovatelných výsledků, je to způsobeno hlavně přímou spoluprací výzkumu s výrobou, to znamená mimo plán rozvoje vědy a techniky.

Iniciativa v předkládání návrhů na řešení výzkumných návrhů vychází výhradně nebo téměř výhradně zdola, to znamená z výzkumných pracovišť. Orgány řídící vědu a výzkum rozhodují o tom, které úkoly z těch navrhovaných do plánu zařazeny budou a které nebudou. Ale povinnost, který úkol - ať výzkumem navrhovaný nebo nenavrhovaný se v zájmu společnosti řešit musí a tudíž bude, takovou povinnost nemá žádný.

Směrnice FMTIR pro zařazování výzkumných úkolů do státního plánu je v podstatě soustavou sít. Návrh, který splňuje po stránce administrativní všechny požadavky směrnice, ten síty projde a je schválen. Návrh, který některý z požadavků nesplní, ten neprojde. A tak neprošly některé úkoly, které - dodatečně řešeny mimo plán jinými formami - měly nemalý ekonomický efekt.

Kromě toho - tato směrnice byla zřejmě zpracována - ne zřejmě, zcela určitě - pro strojírenský výzkum a nedokonale přizpůsobena - nebo také nepřizpůsobena - jiným oborům. Při jejím důsledném dodržení by však dodnes některé úkoly do státního plánu nebylo možno zařadit.

Téměř rok se např. diskutovalo o tom, zda lze do plánu zařadit integrovaný úkol RVHP, jehož řešení schválila federální vláda - prostě do této směrnice se nevešel.

Bariéry této směrnice vedly výzkum k tomu, že se vyhýbá řešení významných výzkumných státních úkolů a že jde cestou přímé spolupráce s výrobou. To nese rychlý efekt, ale tato cesta přece pro společnost trvale únosná není. V podstatě totiž tyto úkoly nejsou ničím jiným, než rozsáhlými zlepšovacími návrhy, které měly být vyřešeny již před lety. Státní a resortní výzkumné ústavy by však měly řešit především úkoly dlouhodobé perspektivy, tedy takové, jejichž řešení rozhodující měrou ovlivní činnost průmyslu za 10 a více let, nebo které alespoň činnost průmyslu v té době zajistí.

Stanovením jasně formulovaných úkolů, skutečnou stimulací výzkumu, úplným odstraněním veškeré nevýzkumné činnosti atp. by bylo možno zvýšit produktivitu aplikovaného výzkumu nejméně o 20 %, soustředěním kapacit a modernizací přístrojů a zařízení možná o dalších 20 %.

Je tedy na poli aplikovaného výzkumu skutečně co dělat. Aplikovaný výzkum - vědeckotechnický rozvoj - to je veliká síla, která by opravdu mohla a měla mnohem výrazněji ovlivnit rozvoj naší ekonomiky. Ale k tomu potřebuje prostor. Místo vytvoření prostoru jsme vytvořili systém bariér; v nepropustné síti směrnic a opatření se aplikovaný výzkum nemůže pohnout. A myslím, že nejenom aplikovaný výzkum. Já jsem přesvědčen, že jenom prosté rozbití těchto bariér by nás postrčilo hezky daleko dopředu.

Soudružky a soudruzi, já jsem si plně vědom kritičnosti svého vystoupení. Řekl jsem naprosto upřímně to, co si o výsledcích roku 1981 myslím a snažil jsem se ukázat, v čem vidím cestu ke splnění našich záměrů. Víme, netřeba to opakovat, že žijeme ve velmi složitém období a že nám podmínky vnější splnění úkolů neusnadnily a neusnadní. Ale všichni cítíme, že jsme mohli být mnohých nepříjemností ušetřeni, kdybychom problémy včas a důsledně řešili a hlavně kdybychom všechny ruce a mozky dokázali plně využít.

Prošli jsme v minulosti mnoha složitými obdobími - období studené války a tvrdého embarga je přinejmenším srovnatelné s dnešním; ba bylo - řekl bych - podstatně horší, protože ani zdaleka jsme neměli takový průmyslový potenciál a ani zdaleka jsme se neměli tak, jak se máme dnes.

Já se značnou nelibostí se v poslední době setkávám s frázemi, že při nesplnění našich záměrů bychom nakonec - i když neradi - museli sáhnout na životní úroveň. Vývoj, skutečně nepředvídané okolnosti, mohou jistě přinést na svět i nepříjemná opatření, zcela nevyhnutelná. Ale takové argumenty by se vůbec neměly vyslovovat, jednak proto, že to není žádný program, především ale proto, že východiska ze situace všichni známe. Naše strana vždycky stanovila jasný program, cíle, kterých má být dosaženo, ale i důsledek splněného programu pro celou společnost, i to, co ze splněného programu bude mít jednotlivec. My takový program máme i dnes, jenom splnit je ho třeba.

V životě každé společnosti jsou období méně starostná a starostná. My jsme si zvykli na to první a teď prostě přišlo to druhé. Jestliže jsme nadšeně tleskali v tom prvním období, tak teď prostě musíme víc napnout ruce i mozky; ono nám konečně ani nic jiného nezbývá. Budeme mít jenom to, co si navzájem dáme, co prací vlastních rukou a mozků vytvoříme - nic víc. A záleží jenom na nás, na každém jednotlivci, ať je nahoře nebo dole, aby toho, cosi navzájem dáme, bylo co nejvíc. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Václavu Zýkovi.

Soudružky a soudruzi, zjišťuji, že promluvili všichni řečníci, kteří se přihlásili do rozpravy. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikdo.

 Přeje si slovo ministr financí nebo jiný člen vlády? Soudruh ministr financí? Nikoliv. - Soudruzi ministři? Nikoliv.

Můžeme tedy rozpravu uzavřít.

Prosím zpravodaje poslance Mrázka o závěrečné slovo.

Zpravodaj poslanec ing. Miroslav Mrázek: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, mám za to, že diskuse, která proběhla ke státnímu závěrečnému účtu, nepřinesla žádné náměty ani připomínky, ke kterým by bylo třeba, abych zaujal zvláštní stanovisko.

Na závěr rozpravy k tomuto bodu programu doporučuji znovu našemu plénu přijmout usnesení ČNR, jak je obsaženo ve zprávě výboru ČNR pro plán a rozpočet, to je tisk č. 31, který máte všichni poslanci k dispozici.

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji zpravodaji soudruhu Mrázkovi.

Přistoupíme nyní k hlasování. Navrhuje, aby Česká národní rada hlasovala najednou o celém návrhu usnesení tak, jak je obsažen v písemné zprávě výboru ČNR pro plán a rozpočet, jak to doporučil nyní zpravodaj poslanec Mrázek. Jsou k tomuto způsobu hlasování nějaké připomínky? /Nebyly./

Kdo tedy souhlasí s tím, aby Česká národní rada schválila státní závěrečný účet České socialistické republiky a závěrečné účty státních fondů České socialistické republiky za rok 1981 ve znění předložené písemné zprávy výboru ČNR pro plán a rozpočet /tisk 31/, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Schválili jsme usnesení jednomyslně. Česká národní rada tím schválila podle článku 107 odst. 1 písm. d/ ústavního zákona o československé federaci státní závěrečný účet naší republiky za minulý rok.

 Soudružky a soudruzi, tím jsme projednali první bod pořadu naší schůze.

Přerušuji schůzi. V jednání budeme pokračovat zítra ráno v 9.00 hodin.