Úterý 27. dubna 1982

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji soudružce žákové. Dále má slovo poslanec Miroslav Šlouf.

Poslanec ing. Miroslav Šlouf: Soudružky a soudruzi poslanci, chtěl bych se několika poznámkami vyjádřit k vytváření podmínek pro politickou angažovanost a zájmovou činnost mladých lidí ze strany národních výborů tak, jak jsme tuto otázku projednávali ve stálé pracovní skupině P ČNR pro mládež a tělovýchovu.

Národní výbory věnují trvalou pozornost i vytváření podmínek pro rozvoj kulturní a tělovýchovně branné činnosti mladých lidí. Důležitým nástrojem pro plnění těchto úkolů jsou jednotné plány kulturně výchovné činnosti a společné programy rozvoje tělesné výchovy jako ordinace všech zainteresovaných orgánů a organizací. Na základě průzkumu provedeného v Českém Těšíně, Klatovech a v Praze se projevují některé nedostatky zejména v souvislosti s plněním vyhlášky federálního ministerstva financí č. 151/1978 Sb. ke sdružování prostředků na zájmovou činnost mladých lidí a ve vytváření podmínek pro tuto činnost zejména v nově budovaných sídlištích a obytných komplexech

Jak jsem si mohl sám ověřit i v diskusi na semináři předsedů okresních a krajských aktivů mladých poslanců v březnu t. r., důležité jsou přístupy jednotlivých národních výborů k problematice mladé generace.

Samozřejmě nelze nevidět celou složitost této záležitosti. Například současné možnosti investiční výstavby, které nás nutně musí vést k orientaci investičních akcí na uspokojování jen nezbytných potřeb občanů. K plnění důležitých úkolů plánu jsou zaváděním Souboru opatření vedeny i stavební organizace a celkový prostor pro řešení shora uvedených úkolů je tedy podstatně užší, než kdykoliv v předcházejících letech. Tím by bylo možné vysvětlit celou řadu složitostí a problémů, nebýt toho, že přes stejně ztížené podmínky pro všechny NV jsou konkrétní výsledky v jednotlivých krajích a lokalitách dosti rozdílné. Příčina toho bude zřejmě v přístupu jednotlivých národních výborů k politickovýchovné práci mezi mládeží. A tam, kde je její význam plně doceňován, záleží ještě na schopnosti stanovené cíle realizovat. Důležitý návod k řešení těchto otázek poskytují závěry 6. zasedání ústředního výboru strany. Jde především o to, dosáhnout maximální efektivnosti vynakládaných společenských prostředků na materiální a kádrové zabezpečení tělovýchovně branné a kulturní činnosti, což je možné jen při důsledné koordinaci cílů a prostředků jednotlivých zainteresovaných institucí a organizací. Z tohoto pohledu je proto nutno vidět velký význam zpracování a realizace společných programů rozvoje zájmové činnosti mládeže.

Objevuje se i řada aktivních přístupů k řešení této problematiky. Chtěl bych zde uvést například z Prahy 4 "experiment sídlištní výchovy" na sídlištích Lhotka a Novodvorská. Zkušenosti z tohoto experimentu budou velmi cenné pro další metodickou činnost. Ve volebním programu Národní fronty v hlavním městě Praze na léta 1981-1986 se v každém pražském obvodě počítá s tzv. "Otevřeným školním hřištěm" pro činnost dětí a mládeže a v souvislosti s rajonizací tělovýchovných jednot i s otevřením dalších vzorových školních hřišť. Je počítáno s nutností lépe využívat prostoru PKOJF k rozvoji tělesné aktivity návštěvníků parku a především pro akce masového charakteru.

Ale ve využívání stávajících kapacit pro sportovní, kulturní a zájmovou činnost mládeže jsou stále ještě velké rezervy. Jejich využití mnohdy brání nedostatek iniciativy, schopnosti organizovat věci a v některých případech i projevy byrokratismu. Například průzkum na okrese Klatovy ukázal, že v některých obcích se nerealizuje možnost cvičení dětí v moderních kulturních domech jen proto, že není vyřešena otázka hrazení zvýšených nákladů na otop a světlo. Jistě jste se sami setkali s případy, že například vedení školy umožní využití školního tělovýchovného zařízení a potom se narazí na takovou věc jako je dozor a úhrada poplatků za úklid školníka

S problémy mimořádného rozsahu se setkáváme na nově vybudovaných sídlištích V mohutných sídlištních celcích počet jejichž obyvatel řádově překračuje mnohdy desetitisíce, kde je nejvyšší podíl mladých lidí, chybí základní vybavenost i pro elementární vyžití dětí a mládeže Dosud se nepodařilo projektantům, investorům, ani dodavatelům ovlivnit výstavbu občanské vybavenosti v tom směru, aby podle počtu obyvatel byly sídlištní celky vybaveny odpovídajícími nenáročnými objekty pro tělovýchovu a kulturní činnost mládeže.

Pokud by se nezdařilo tuto záležitost v brzké době napravit jen těžce budeme pronikat do sféry volného času mládeže s našimi pro gramy, s cíli socialistické výchovy mladé generace. Ještě jednou zdůrazňuji: nejedná se nám o reprezentativní sportovní a kulturní objekty, ale o nenáročná zařízení, která by mohl využívat pro své zájmy každý mladý člověk a také další obyvatelé sídlišť

Mám za to, že by ze strany národních výborů směrem k projektantům, investorům a dodavatelům měla být volena daleko tvrdší cesta s cílem zabezpečení objektů pro politicko-výchovnou a zájmovou činnost Samozřejmě je pro to třeba vytvořit podmínky, aby investorské, dodavatelské i projekční organizace byly zainteresovány na komplexním dobudování nových celků, aby vybudování nenáročných objektů pro všestrannou ideově motivovanou zájmovou činnost bylo jednou z podmínek kolaudace i plnění ukazatelů národohospodářských plánů.

Zdaleka nebude ale možné jít všude cestou nových investic. Jsem přesvědčen, že by se v současném období většinou ani nemuselo jednat o investiční charakter těchto akcí, ale o využití možností účelové výstavby, akce "Z" a využití vlastního zájmu obyvatel o tuto formu doplnění úrovně bydlení - tedy jejich přímé pracovní zapojení. Není to jednoduchý úkol, po stránce organizátorské klade na NV někdy ještě větší nároky než běžným způsobem prováděná investiční výstavba Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Šloufovi. Dále má slovo poslankyně Marcela Vokrouhlíková.

Poslankyně MUDr. Marcela Vokrouhlíková: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, ve smyslu zákona č. 69/1967 jsou národní výbory organizátory plánovitého řízení hospodářství, kulturní, sociální a zdravotní péče a výstavby na svém území. To v sobě automaticky zahrnuje i péči o životní prostředí v nejširším slova smyslu. Politický mají tuto péči národní výbory uloženu v příslušných pasážích dokumentů XVI. sjezdu KSČ.

Při posuzování úspěchů práce národních výborů na úseku tvorby a ochrany životního prostředí je nezbytné si ujasnit, co je možno od národních výborů reálně vyžadovat. Teoreticky sice hodně, zvláště když zdůrazňujeme, a 6. zasedání ÚV KSČ to mimořádně akcentovalo, že národní výbory mají rozsáhlou pravomoc a odpovědnost za rozvoj celého území, v němž působí. Mohou tedy ovlivňovat všechny podniky na svém území i pokud jde o jejich působení na zdravé životní prostředí. Mohou účinně spolupracovat z tohoto hlediska i s jinými národními výbory, na jejichž území jsou podniky, jež negativně působí na životní prostředí.

Položila jsem si otázku, zda přece jen nemohou národní výbory učinit víc pro zlepšení životního prostředí. Jistě je obtížné, aby řešily veliké celonárodní problémy, jako je snížení množství emisí z elektráren a třeba přechod od prostého energetického využívání fosilních paliv s velkým podílem síry ke koncepci zplyňování uhlí apod. Jsou ovšem menší problémy, které ale z hlediska životního prostředí nejsou malými záležitostmi. Vezměme si problém odpadů, které kdyby byly využity, poskytnou našemu hospodářství ohromné množství druhotných surovin. Nebo příklad dopravy, zejména ve městech: buď se můžeme smiřovat s hlukem, zplodinami, narušováním vozovek, nebo realizovat takovou městskou hromadnou dopravu, která tato negativa odstraňuje - je to trolejbusová doprava, která se v řadě měst provozuje a dále rozšiřuje, ale např. v Praze však s ní otálíme. Takových příkladů by se dala uvést celá řada.

V čem je problém? Především v někdy malé důslednosti a odvaze národních výborů tyto problémy řešit, když se jim v cestu staví odmítavá resortnická stanoviska podniků a nadřízených složek. V tomto bychom měli i my, poslanci ČNR, národním výborům pomoci.

Často se setkáváme s názorem, že národní výbory nemohou podniknout účinná opatření proto, že jde o důsledky průmyslové nebo zemědělsko-průmyslové činnosti, nebo vůbec civilizační procesy, které nelze zastavit a jejichž negativní dopady lze zmírnit nebo i vyloučit jen za cenu stále nákladnějších investic. To je další problém, který ale známe z řady lidských činností. I například v medicíně víme, že celospolečensky je lépe výskytu nemocí předcházet prevencí, než léčit důsledky - to je vždy dražší. V takových civilizačních procesech jako je technický rozvoj, se také nesmíme smiřovat odevzdaně s tím, že jedinou cestou k uchování nějakého životního prostředí /a ne zrovna nejlepšího/ je řešení dopadů za cenu stále větších investic. Musíme vyvinout daleko větší tlak na konstruktéry, projektanty, investory a další účastníky procesu technického rozvoje, aby konstruovali a budovali takové investice, které nevyvolávají zhoršení životního prostředí, ale naopak je zlepšují proti dosavadnímu stavu. Bude to určitě levnější, než vynakládat dodatkové investice na řešení negativních důsledků technického rozvoje. Ani v této oblasti není národní výbor bez jakýchkoliv možností. Vždyť má právo a povinnost posuzovat investiční záměry a tedy i úroveň technologie a techniky z hlediska životního prostředí. Tak např. Kladensko, na kterém působím, má přes určitý příznivý vývojový trend od roku 1970 do roku 1980 stále ovzduší znečištěné. Místy dosahuje toto znečištění až kritických hodnot. Příznivý trend, který byl vyvolán likvidací hlavních zdrojů znečištění a částečnou instalací odlučovacích zařízení, je ohrožen nedostatečnými investičními prostředky pro rekonstrukci existujících zařízení.

Soudružky a soudruzi, víme, že socialismus vytváří pro harmonické vztahy mezi člověkem a přírodou předpoklady, ale jejich naplnění není jednoduchou ani levnou záležitostí. Růst výdajů na ochranu životního prostředí je nevyhnutelný, ale v opatřeních můžeme postupovat jen úměrně našim možnostem. Komplexní a reálné řešení těchto složitých problémů v mnohém závisí na jejich skloubení s úkoly a ukazateli plánu na všech stupních. Stálá pracovní skupina pro životní prostředí se ve svých průzkumech zaměřila na to, jak národní výbory využívají svých zákonných možností a jak plní závěry XVI. sjezdu KSČ při řešení otázek tvorby a ochrany životního prostředí. Ne všechny orgány státní správy v národních výborech plní důsledně své úkoly. Bylo zjištěno, že dochází ke zvyšování účinnosti hygienického dozoru, ale na druhé straně se stává, že stavební úřady nedůsledně posuzují hlediska péče o životní prostředí a při kolaudování staveb neprovádějí vždy kontrolu splnění podmínek stanovených orgány státní správy, chránících životní prostředí. Uložení pokut zodpovědným pracovníkům organizací za nedodržování předpisů je stále jen výjimečné. Důsledná kontrola dodržování norem a zákonných opatření pro ochranu životního prostředí musí vytvořit trvalý tlak na hospodářské organizace při provozu, údržbě a obnově odlučovacích zařízení, výstavbě a provozu čistíren odpadních vod, rekultivaci půdy, ale i při vytváření náhradních opatření pro zlepšení životního prostředí.

Všechna tato opatření mohou velmi kladně působit na denní psychiku občanů a tím mají nezanedbatelný politický význam.

Výsledkem poslaneckého průzkumu naší pracovní skupiny je však zjištění, že úroveň řízení péče o životní prostředí je u jednotlivých národních výborů, zejména okresních a místních, různá. Např. z průzkumu v Opavě vyplývá, že ne všude u národních výborů jsou zřízeny komise pro životní prostředí. Hlavně nejsou v malých obcích a obcích v těsné blízkosti města, což je základní nedostatek, protože pak postrádá národní výbor orgán, který by se věnoval specificky problematice životního prostředí. Naproti tomu velmi dobře pracují tyto komise u okresního národního výboru a městského národního výboru. Jejich činnost se soustřeďuje na problematiku ozeleňování nevyužitých ploch, dozor nad skládkováním, hlídají znečišťování vodotečí, snaží se působit i na snížení znečišťování ovzduší závody. Jsou spolutvůrci osadních řádů a dbají na čistotu v rekreačních oblastech. V oblasti Nymburska se ale centrální řízení péče o životní prostředí projevuje méně a poslanci připomínají, že dochází z neznalosti při čištění potoků a říček k vykopávání užitečných keřů - např. černého bezu a šípků a naopak v obcích by kromě vysazování růží, tůjí a jalovců mělo být více pamatováno na výsadbu topolů, vrb, kaštanů a lip, které zapadají do ekologie venkovské krajiny,

Jiný příklad je možno uvést z Mostecka, kde příslušné organizace, řízené odborem dopravy ONV, se snaží zabezpečit čištění silnic včetně příkopů kolem nich pravidelně v průběhu celého roku. Avšak přes veškerou snahu organizací provádějících čištění komunikací dochází občas v místech soustředěné stavební činnosti k nadměrnému znečištění silnice. Odborný dohled na čistotou vozovek je prováděn dopravní službou a státním stavebním dohledem příslušných národních výborů. Personální obsazení při národních výborech je však s ohledem na stavební činnost v okrese nedostatečné. Z tohoto důvodu není možno okamžitě postihnout všechny přestupky.

Zlepšení kvality ovzduší je možno dosáhnout vhodně i nevhodné. Stavba vysokých komínů sice pomáhá místně ke zlepšení životního prostředí, ale neuvážená výstavba může mít i špatný dopad - jak se stalo při výstavbě komínu v Nymburce, kdy jeho emise zamořují Lázně Poděbrady, nebo teplárna v Praze - Veleslavíně, která znečišťuje široké okolí - zejména oblast Pražského Hradu.

Kladně se naopak projevuje péče o snížení znečišťování ovzduší provozem motorových vozidel v těch městech, kde organizují dopravu mimo centra města - jak je tomu již několik let v Rakovníku. Jiný způsob našli na odboru dopravy v Mostě, kde ve spolupráci s okresní správou SNB a Státní pojišťovnou organizují mezi podniky okresu soutěž o nejlepší technický stav vozidel závodové dopravy v okrese.

Soustavným a již léta trvajícím působením Rady pro životní prostředí při vládě ČSR i spoluprací s hromadnými sdělovacími prostředky, organizacemi Národní fronty i s národními výbory proniklo sice do povědomí funkcionářského aktivu i pracovníků národních výborů vědomí stále vzrůstajícího významu neporušeného životního prostředí. Je však třeba lépe využívat možností daných národním výborům zákonnými opatřeními, které se právě projednávanou novelou zákona o střediskových obcích rozšiřují a najít optimální cestu rozvoje životního prostředí ve vlastním území v rámci daných ekonomických podmínek. Je nutno věnovat zvláštní pozornost činnosti komisí rad národních výborů pro životní prostředí a výkonu správní funkce na úseku ochrany ovzduší, vody a půdy. Komise rad národních výborů se budou muset stát nejen důslednými strážci stavu životního prostředí, ale i kolektivem, kde se při prosazování maximální úspornosti budou projednávat a připravovat návrhy na řešení palčivých otázek životního prostředí. I v malém teritoriu je nutno stanovit priority řešení v životním prostředí, a to ve spolupráci s odbornými orgány. Realizovat zásady sociálního plánování územních celků včetně řešení otázek životního prostředí. Národní výbory ve spolupráci s Národní frontou a hospodářskými orgány v duchu realizace XVI. sjezdu KSČ a programových prohlášení vlád ČSSR a ČSR se orientují především na soustavnou výchovu lidí spojenou s rozvojem konkrétní dobrovolné činnosti ve prospěch zdravého životního prostředí. Je třeba využít výzvy vlády ČSR k aktivitě všech občanů při úpravách malého životního prostředí, podnětů a dobrých zkušeností např. ze Severočeského kraje, který vyhlásil tzv. "zelený program" a k tomu je nutno pomoci politického působení poslanců v zastupitelských orgánech všech stupňů. Rok 1982 byl vyhlášen Organizací spojených národů rokem životního prostředí. Nechápejme to jako jednorázovou akci platnou jen v jednom roce. Musí se nám stát trvalým programem. V roce 1982 musíme pro zlepšení životního prostředí udělat vše co můžeme v našich podmínkách a v dalších letech na to navazovat. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Marcele Vokrouhlíkové, slovo má poslanec Václav Michalec, připraví se poslanec Vladimír Burša.

Poslanec Václav Michalec: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, ve svém krátkém vystoupení bych chtěl hovořit o našem "malém" stavebnictví - stavebnictví s velkými úkoly, pro které toto stavebnictví bylo vybudováno.

My poslanci, jak jsme zde na tomto plenárním zasedání, víme, v jakém stavu je bytový fond i ostatní objekty v našich městech i v našich volebních obvodech.

Náš výbor pro průmysl a stavebnictví se na svém březnovém zasedání zabýval prací okresních stavebních podniků a za tímto účelem poslanci provedli ve svých volebních obvodech samostatné průzkumy. Já jsem se skupinou poslanců provedl průzkum v okresním stavebním podniku Kladno. Samostatný průzkum jsem si provedl v Brně.

Soudružky a soudruzi, v okresním stavebním podniku v Kladně se nám soudruh ředitel Václav Smetana snažil vysvětlit, za jakých podmínek okresní stavební podnik pracuje. Je to podnik, který má 800 pracovníků. Plán na jednoho pracovníka je o 140 000 Kčs vyšší než v kamenouhelných dolech.

Jedním z vážných problémů je fluktuace pracovníků, kteří zůstávají v podniku po vyučení do nastoupení vojenské prezenční služby. Poté převážně odchází, protože podnik nemůže splnit jejich požadavky, které jsou převážně na přidělení bytů. Odchází tam, kde jim tyto požadavky splní, aby si mohli založit rodiny.

Okresní stavební podnik se snaží různými způsoby pomoci svým pracovníkům řešit jejich bytové problémy opravami i pomocí při výstavbě rodinných domků a opravou bytů.

U okresního stavebního podniku jsou práce převážně řemeslné a je velký nárok na schopné a zručné řemeslníky, kterých je u okresních stavebních podniků jak v Kladně, tak i jinde velký nedostatek. Je velký nedostatek řemeslníků, jako jsou stolaři, klempíři, pokrývači, tesaři, instalatéři a další.

Dříve například na okrese Kladno bylo přes 220 instalatérů a dnes jenom 5, a to ještě tyto instalatérské práce prováděli i zámečníci a kováři, kteří dovedli udělat všechno, včetně trhání zubů.

Já si myslím, že pro tato řemesla a pro stavební podniky by bylo výhodnější, aby učňovský dorost měl více praktické přípravy, protože při obnově bytového fondu se opravdu bez dobrých řemeslníků neobejdeme.

I přes potíže, které jsou způsobeny fluktuací pracovníků, je snaha plnit úkoly co nejlépe a odvádět tu nejlepší práci.

Soudruzi v Kladně to opravdu dovedou. Kvalitu odvedené práce přísně střeží a mají pro to i svou vlastní metodu. Pracovníci okresního stavebního podniku jsou hodnoceni tímto způsobem: - pracovník za odvedenou práci obdrží bílý nebo modrý lístek. Bílý lístek znamená dobře odvedenou práci, a to je pro pracovníka, který odvedl dobrou práci, 1 % k výdělku. To znamená více ve výplatním sáčku. Ovšem modrý lístek znamená špatně odvedenou práci, a to je o 1 % méně a případně další opatření.

Spokojenost občanů se ověřuje pomocí anketních lístků, na kterých občané odpovídají, jak jsou spokojeni s provedenou prací.

Jak jsem uvedl, okresní stavební podniky byly vybudovány, aby prováděly opravy bytového fondu i ostatních objektů a různé práce pro občany. Postupně byly vybavovány těžkou technikou. Při zaměření jejich činnosti směrem, pro který byly vybudovány, bude docházet k tomu, že tato těžká technika bude využívána jen částečně. Na Kladně je to jenom z jedné třetiny. Jedná se o věžové jeřáby a myslím si, že tak tomu bude i v jiných podnicích.

Jde o to, aby tato technika nezůstala ležet někde zapomenuta a zub času na ní nezanechal následky.

Ověřili jsme si, že dodavatelsko-odběratelské vztahy jsou velmi špatné. Dodavatelé necítí povinnost plnit dodávky pro okresní stavební podniky a chovají se k těmto podnikům jako ke vzdáleným, chudým příbuzným. Uvedu zde několik příkladů: jsou to izolační materiály, čerpadla, armatury, fitinky, radiátory, radiátorové kohouty, agregáty MORA, topidla RGA a další. Nebudu hovořit o náhradních dílech pro ostatní zařízení.

U oboru elektro se vyskytují nedostatky přístrojů a běžného instalačního materiálu. U hutních materiálů celková výše bilančních limitů představuje 75 % potřeby podniků. U ostatních materiálů, které jsem uvedl, to není lepší. Někde to činí jen 15 %.

Zvláště jsem se zajímal o pohonné hmoty a musím se přiznat, že z toho moc moudrý nejsem. Když jsem chodil do školy, učili jsme se, že metr má 10 dm a nebo 100 cm a nebo 1000 mm. Ale u přidělování pohonných hmot to neplatí. Tak se stane, že Stavební podnik města Brna, který má 1955 pracovníků, dostane přiděleno 200 tun pohonných hmot. Menší stavební podnik, který má polovinu pracovníků, dostane 400 tun.

Potom se stane, že Stavební podnik města Brna po 20. v měsíci nemá už pohonné hmoty. To znamená zastavení techniky.

Jistě si dovedete představit, co to znamená pro Stavební podnik v Brně, který má před sebou tak velké úkoly, že kdyby se čas zastavil na dvacet let a tím i chátrání bytového fondu a ostatních objektů, nebyl by Stavební podnik města Brna schopen tyto obrovské úkoly za těch dvacet let splnit.

Já si myslím, že šetřit se má opravdu se vším, ale musí to být opravdu rozumné šetření. Hovořil jsem o různých nedostatcích a chci zde podotknout, že práce okresních stavebních podniků není dost dobře doceněna. Dopad tohoto nepochopení na myšlení našich občanů je velmi špatný.

Mohu vás ubezpečit, že např. oprava bytů - to je utrpení pro občany. Prožil jsem to na vlastní kůži. Vím, co to je, když přijdou do bytu - který má pokoj 14 čtverečních metrů, kuchyň 14 a ložnice 13, řemeslníci a začnou s výměnou stoupaček vody, plynu a elektroinstalace. Začnou v srpnu a skončí třeba za 12 až 16 měsíců. Vesměs chybí materiál, který jsem uváděl.

Myslím si, že nepokrytím potřeby materiálu okresním stavebním podnikům neušetříme vůbec nic. Naopak, je to velké množství pracovníků okresních stavebních podniků, kteří musí najezdit tisíce kilometrů, aby zajistili to, co jsme nepokryli. Vytváří se podmínky pro to, aby různí lidé mohli brát za to, že něco zajistí, nějaké to "všimné".

Často záleží na tom, jakou má pracovník ve skladu náladu, zda materiál vydá a okresní stavební podnik bude moci plnit plán.

Soudružky a soudruzi, nedovedu si dost dobře představit, kdybychom se všech těchto nedostatků zbavili, kolik bychom ušetřili lidí, prostředků a pohonných hmot. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP