Poslanec ČNR Vladislav Niedoba: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, ve svém vystoupení chci poukázat na to, jak projednávaný vládní návrh zákona o vnitřním obchodě upravuje postavení a působnost národních výborů.

Na úseku vnitřního obchodu připadá národním výborům všech stupňů významná úloha. Je tomu tak nejen proto, že přímo řídí některé obchodní systémy - okresní národní výbory řídí podniky Restaurací a jídelen a krajské národní výbory řídí podniky Uhelných skladů, ale zejména proto, že na úseku plynulého, rovnoměrného zásobování obyvatelstva a v činnosti obchodních organizací plní významné úkoly, vyplývající ze zákona o národních výborech a dalších právních předpisů.

Dosavadní působnost národních výborů se po přijetí usnesení předsednictva ÚV KSČ z dubna 1979 o dalším prohloubení činnosti národních výborů a po jeho rozpracování dále rozšiřuje; současně se zvyšuje i působnost národních výborů nižších stupňů.

Těmto záměrům pojetí projednávaného vládního návrhu zákona odpovídá a v příslušných ustanoveních přináší bud zcela nové pojetí úpravy některých otázek a nebo dosud platnou právní úpravu dále rozšiřuje a prohlubuje.

Je to možno dokumentovat například v nové úpravě prodejní doby. Zákon tuto otázku řeší tak, že místní a městské národní výbory napříště stanoví prodejní dobu a nikoliv, jak tomu bylo doposud, že ji schvalují na návrh organizace. Je to podstatná změna spočívající v tom, že národní výbor bude moci sám ze své iniciativy v souladu s celospolečenskými podmínkami a místními potřebami prodejní dobu určit.

Zcela nově je upravena otázka přechodného uzavírání prodejen a provozoven. Napříště bude možno prodejnu či provozovnu uzavřít na dobu delší než 1 den jen z důvodů závazně v zákoně uvedených, a to po projednání s příslušným místním a městským národním výborem. Z jiných důvodů bude možno prodejnu uzavřít jenom po předchozím písemném souhlasu příslušného národního výboru. Od toho nutno rozlišovat krátkodobé uzavírání prodejen, tj. na dobu kratší než 1 den, např. z důvodů přejímky zboží, odvodu tržeb apod. Pokud bude nezbytné i z těchto důvodů prodejny krátkodobě uzavřít, např. u prodejny s jedním pracovníkem z důvodu přejímky zboží, je povinna organizace opatřit si jednorázové povolení příslušného národního výboru, které musí být na dveřích prodejny vždy vyvěšeno.

Zákon těmito ustanoveními vytváří podmínky k tomu, aby v otázkách prodejní doby a uzavírání prodejen byl zaveden pevný režim a vkládá tak národním výborům velkou pravomoc, ale i odpovědnost, aby národní výbory v otázkách prodejní doby a uzavírání prodejen odstranily dosavadní nekázeň a nešvary.

Národní výbory budou mít také rozhodující postavení v otázce prodeje zboží občany. Zákon tuto otázku upravuje tak, že prodej rostlinných a živočišných produktů mohou občané uskutečňovat volně, bez předchozího povolení národního výboru. Občané budou moci také takto vypěstované rostlinné a živočišné výrobky prodávat např. na zahrádce, v místě bydliště apod. Pokud budou chtít tyto zemědělské produkty prodávat ve městech na tržištích, musí se řídit tržním řádem, který stanoví podmínky tohoto prodeje, např. na kterém náměstí či v které ulici, v které dny apod., možno prodávat na trzích, stanoví se poplatek za stánek a eventuálně další podmínky. V tom však nelze spatřovat žádné omezení pěstování či prodeje zemědělských produktů, nýbrž zachovávání určitého pořádku, čistoty, hygieny, bezpečnosti městského provozu apod. Pokud se týká výrobků po domácku vyráběných či zpracovaných, mohou je občané prodávat jen s předchozím souhlasem toho místního či městského národního výboru, v jehož územním obvodu mají být tyto výrobky prodávány. Národní výbor si bude moci ověřit žádost občana a vyžádat si další podrobnosti a údaje předtím, než o takové žádosti občana rozhodne. Zákon současně obsahuje zmocnění pro ministerstvo obchodu, aby ve vyhlášce stanovilo, které druhy výrobků po domácku vyráběných a zpracovaných mohou být prodávány volně, tj. bez předchozího povolení příslušného národního výboru. Zákon tak svou zjednodušenou formou a zmocněním pro ministerstvo obchodu umožní do budoucna řešit otázky prodeje zboží občany v souladu s celospolečenskými zájmy.

V zákoně je také upraven výkon státní správy a řešena i působnost jednotlivých stupňů národních výborů. Tato působnost a současně i pravomoc je oproti dosavadnímu stavu značně prohloubena. Zvlášť patrné je to u místních a městských národních výborů.

Místní a městské národní výbory jsou oprávněny napříště činit opatření potřebná k zajištění řádného a plynulého zásobování obyvatelstva, stanovit prodejní dobu a rozhodovat o přechodném uzavírání prodejen a provozoven, schvalovat rozmístění prodejen a provozoven a rozsah jejich činnosti, vyjadřovat se k jmenování vedoucích prodejen a provozoven organizací řízených národními výbory vyšších stupňů a v případě zjištění vážných nedostatků navrhovat jejich odvolání, povolovat prodej zboží občany, vydávat tržní řády a stanovit v nich podmínky pro prodej na tržištích, vykonávat státní obchodní dozor, zřizovat spotřebitelské rady a řídit jejich činnost a další. Obdobně, ovšem v jiné poloze, je v zákoně upravena působnost a pravomoc okresních národních výborů a krajských národních výborů.

Z uvedeného vyplývá, že národní výbory budou moci napříště vykonávat svou působnost ve značném rozsahu a zejména, že budou mít k tomu zákonné zmocnění a nástroje, aby o určitých otázkách na úseku vnitřního obchodu mohly nejen rozhodovat, ale jejich plnění i účinně do práce prosazovat. K tomu jim zákon vytváří podmínky v ustanovení o státním obchodním dozoru a v ustanoveních o ukládání pokut organizacím a občanům. Státní obchodní dozor je zaměřen na tu oblast, která je specifická pro provozování obchodní činnosti. Jsou to prodejny a provozovny, ve kterých se prodává zboží a poskytují služby a kde občané přicházejí do denního styku s obchodem. Při výkonu státního obchodního dozoru se prověřuje, jak tyto základní články obchodu dodržují předpisy a opatření, týkající se ochrany zájmů občanů, řádného zásobování prodejen, úroveň obsluhy apod. Nevytváří se tím žádný nový kontrolní aparát, ale jedná se o důsledné provedení principu řídící práce, že ten, kdo řídí, také kontroluje a ověřuje si účinnost prováděných opatření. Za zjištěné nedostatky budou moci národní výbory ukládat organizacím pokuty.

Rád bych na závěr uvedl, že zákon prohlubuje působnost národních výborů a současně jim dává účinné nástroje k zajištění realizace a důsledného plnění jejich rozhodnutí a opatření v praxi. Správné pochopení zákona a jeho provádění by mělo vést k užší spolupráci obchodních organizací s národními výbory, k operativnímu odstraňování zjištěných nedostatků a tím i k dalšímu zkvalitnění práce obchodu a lepšímu uspokojování potřeb našich občanů. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Niedobovi, dávám slovo poslankyni Marii Dubské, připraví se poslanec Cibelius.

Poslankyně ČNR Marie Dubská: Vážené soudružky poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté, posouzení návrhu zákona o vnitřním obchodě věnoval výbor pro průmysl a stavebnictví značnou pozornost. To nejen proto, že se nás dotýká jako občanů spotřebitelů, politických pracovníků, ale zejména proto, že resorty průmyslu a stavebnictví, které spadají do naší působnosti, dodávají svoje výrobky do obchodní sítě a přispívají tak v souladu se záměry politiky KSČ k uspokojování potřeb obyvatelstva.

Aby mohl socialistický obchod plnit funkci ve smyslu předkládaného zákona, musí mít co prodávat. Proto jsme k jednání přistupovali z několika pohledů. Především, jak se naplňují plánem stanovené objemy dodávek do tržních fondů, vytváří podmínky pro dodávky těch výrobků, které jsou na vnitřním trhu nedostatkové, prohlubuje spolupráce resortů s obchodem, zejména v informovanosti o vývoji trhu a koordinaci opatření, zvyšuje kvalita a účinnost inovačních programů.

Konstatovali jsme, že stanovených cílů v plnění plánu dodávek zboží bude zhruba dosaženo. Na trh bude ministerstvem průmyslu ČSR dodáno zboží v hodnotě cca 43,5 mld Kčs, ministerstvem stavebnictví ČSR za 13 mld Kčs.

Ministerstvu stavebnictví se podařilo statisticky podle výkazů zabezpečit pro obyvatelstvo dostatek stavebních hmot a výrobků, prakticky však v průběhu celého roku chyběl cement, cihly, vápno, obkládačky a další sortiment.

Jak vyplynulo z rozpravy, je hlavním problémem ze strany průmyslu ČSR zabezpečování dodávek do tržních fondů v potřebné sortimentní struktuře. Přes přijatá opatření jak operativního, tak i koncepčního charakteru, zůstává v některých druzích zboží poptávka stále neuspokojena. I když je třeba mít na zřeteli, že v řadě případů, zejména pak u spotřebního zboží, se dostávají požadavky vnitřního a zahraničního obchodu do vzájemných střetů.

Nikdo z nás nepochybuje o tom, že plnění vývozních úkolů je prvořadé a nutné. Na druhé straně však tato snaha resortu a jeho podniků nemůže zanedbávat stejnou povinnost, plnit dodávky do tržních fondů, a to především u dlouhotrvajících nedostatkových druhů zboží.

V přípravě na vystoupení jsem se zajímala mimo jiné, jak je to s nedostatkem ložního prádla. I když je pravdou, že část, např. damašku se vyveze, je organizačními opatřeními možné zajistit alespoň dostatek tohoto levnějšího zboží.

Dověděla jsem se, že řešení by bylo možné např. omezením výroby dekoračních tkanin, kterých jsou nadměrné zásoby. Další rezerva ke zvýšení tohoto zboží je ve volné kapacitě lnářských závodů, nemajících dostatek suroviny v důsledku neúrody lnu. K odstranění nedostatku pánských podkolenek a spodního prádla je možné využít pletařských kapacit, u kterých stagnuje odbyt jiného sortimentu a jistě by se prostor pro výrobu dalších druhů zboží našel i jinde. O tom, jak je možné zhotovit pěknou, módní a cenově přístupnou dámskou obuv, měli by se jít přiučit nejen návrháři, ale i vedoucí pracovníci hlavních výrobců obuvi např. do brněnského družstva Snaha. S využitím zkušeností družstevní výroby nábytku by národní podniky neměly otálet ani chvíli.

Chce to podle mne pružnější přístup k řešení problémů, protože rezerv existuje ještě dost.

I když se kvalita řady výrobků českého průmyslu zlepšila, jsou ztráty z titulu zmetkovitosti stále vysoké. Mnoho výrobků se inovovalo, přesto podíl jejich obměny neodpovídá požadavkům a praxi moderní vyspělé průmyslové společnosti. Pod pojmem inovace si však nepředstavujeme pouhou změnu fasony nebo knoflíků, jak je tomu doposud, ale zásadní funkční změnu. A to se zatím ještě nedaří.

Poslanci našeho výboru poukazovali na dlouhý časový úsek, který uplyne od zhotovení výrobku po jeho dodávku na trh. Tato doba je řádově jeden a půl roku a za tuto dobu ztratí často řada výrobků svoji módnost. Domnívám se, že by ministerstvo průmyslu ve spolupráci s ministerstvem obchodu mělo najít způsob zkrácení cesty přímými dodávkami z výroby do obchodu, především u módních novinek. Za úvahu by rovněž stálo zřídit v Praze, popřípadě v krajských městech, výběrové obchody na způsob exqisitů v NDR.

V této souvislosti se chci zmínit, jestli by nebylo vhodné využít možností, které vyplynuly z jednání vedoucích státníků ČSSR a NDR a požádat o pomoc německé soudruhy z oblasti zabezpečování potřeb trhu. Vždyť mít snahu učit se od toho, kdo umí, může věci jen prospět.

Při projednávání zákona jsme se dále zabývali rozsahem vlastní obchodní činnosti resortů. Ministerstvo stavebnictví řídí národní podnik Staviva. V rámci výrobně hospodářských jednotek průmyslu je zřízeno 83 průmyslových prodejen se zaměřením na průzkum potřeb a jeho vyhodnocování a jedna zásilková služba. Mimo to mají n. p. Kara, Galex, prodejny nábytkářského průmyslu a Československé hudební nástroje vlastní specializovanou síť prodejen. Národní podnik Benzína pak provozuje síť benzínových čerpadel s prodejem mazadel a některých potřeb pro materiály a n. p. Barum prodej pneumatik. Celkově zajišťují tyto organizace kolem 9 mld Kčs maloobchodního obratu ročně. Zkušenosti z průmyslových prodejen je třeba více využívat k usměrňování výroby i požadavkům obchodu.

Je jistě také zásluhou poslanců našeho výboru, že k řešení nedostatků v zásobování vnitřního trhu byla zřízena mimoresortní pracovní skupina, složená ze zástupců ministerstva průmyslu, ministerstva obchodu ČSR, SSR, federálního ministerstva zahraničního obchodu, Českého svazu výrobních družstev a plánovacích komisí, která přijala některá opatření, jimiž se v rámci daných prostředků podařilo odstranit nebo zmírnit rozdíly mezi požadavky obchodu a výroby.

Soudružky a soudruzi,

závěrem jednání k návrhu zákona o vnitřním obchodě jsme se ve výboru shodli na tom, že je třeba pozitivně hodnotit, že zákon ve svých základních úkolech akcentuje rozvoj plánovitého, hospodárného a plynulého uspokojování potřeb, v základních povinnostech pak stanoví na prvém místě koncepce rozvoje tržní spotřeby, průzkumu potřeb a vytváření podmínek k jejich realizaci.

Očekáváme, že přijetí navrhovaného zákona přispěje k dalšímu prohloubení spolupráce mezi výrobou a obchodem, zejména v dlouhodobé koncepční oblasti, a proto doporučujeme jeho schválení.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Dubské. Slovo má poslanec Jiří Cibelius.

Poslanec Jiří Cibelius: Vážená Česká národní rado, vážené soudružky a soudruzi poslanci. Předložený vládní návrh zákona ČNR o vnitřním obchodě si klade za cíl nově vymezit postavení a úkoly vnitřního obchodu v souladu s hospodářskou a sociální politikou KSČ.

Potřeba nové úpravy podmínek pro provozování obchodní činnosti, práv o povinností orgánů, organizací a občanů oprávněně vyplývá z toho, že současně platné zákonné normy byly schváleny ve čtyřicátých a začátkem padesátých let.

Když si srovnám organizaci obchodní sítě z tohoto období v mém volebním obvodě se současným obrazem je patrné, že bylo třeba řadu přístupů v dalším rozvoji způsobu řízení obchodu znovu prověřit. To potvrdily i mé rozhovory s občany, pracovníky národních výborů i pracovníky obchodních organizací.

Samozřejmě ozvaly se také názory, že by stačilo více zboží, hlavně některých druhů a že by ani nebylo nutné schvalovat nový zákon. Tento názor si každý v průběhu následujícího vážného rozhovoru o věcných, organizačních a právních a o potřebách a podmínkách dalšího rozvoje obchodních organizací uvedl sám do správné polohy.

Především z nich vyplývá několik mých poznámek k předloženému návrhu zákona.

Můj volební obvod patří prakticky do středu Prahy. Je zde dost potřebných prodejen a maloobchodní síť se postupně modernizuje.

Posílení odvětvového řízení a ujednocení přístupu k zajišťování zásobování obchodní sítě tak, jak je zakotveno v předloženém zákoně, jistě umožní a bude vyžadovat zvyšování odpovědnosti za tuto důležitou oblast. Je to nutné proto, že obchodní organizace jsou důležitým článkem v systému zabezpečování části životních potřeb našich občanů. Rozhodují o tom, co z toho, co je vyrobeno naším potravinářským a spotřebním průmyslem, se dostane na stůl a do užívání našich občanů. V tomto smyslu je funkce obchodu nezastupitelná.

Soudružky a soudruzi,

potravinářský průmysl vyrábí více než 7000 druhů zboží. Každé z nich má jiné nároky na dobu spotřeby, lze je různou dobu skladovat a vyžaduje zvláštní způsob ošetření ve skladech potravinářských závodů v obchodní síti.

Některé potraviny jako chléb, pečivo, mléko maso atd. se nedají příliš skladovat a jsou určeny k rychlému oběhu a každodenní spotřebě.

Některé druhy potravin, zejména nápojů, mají omezenou - zpravidla několikadenní skladovací dobu. Současně vyžadují uchovávat v chladnějším prostředí.

Domnívám se, že při realizaci zákona je třeba na tyto zvláštnosti pamatovat a zabezpečovat je. V prodejnách postupně budovat prostory, kde lze uchovávat potraviny na určité úrovni teplot. Toto je důležité také proto, že v příštím období se bude neustále zvyšovat podíl baleného masa, aby tady nedocházelo k jeho znehodnocení pro lidskou výživu.

Nechci to rozebírat. Myslím, že každý z nás má zkušenost s tím, že se ani limonády neuchovávají v potřebné nízké teplotě, že nemají odpovídající chuť i jakost. Proto bych chtěl potřebu odborného skladování v souvislosti s přijímáním zákona zdůraznit. To totiž ovlivňuje i realizaci nabídky a spotřeby a konec konců i zajišťování racionální výživy.

Když však správné skladování chybí, pak je vyžadována větší trvanlivost, která je zpravidla dosahována za cenu přidávání stabilizujících látek a i když u nás jsou lékaři tyto látky hodnoceny a jejich užívání sledováno, myslím, že čím jich bude méně, tím lépe pro nás.

V zemědělském výboru jsme také při projednávání návrhu zákona hovořili o zásobování a službách na vesnici. Zde jsou zpravidla v prodejně 1 - 2 pracovníci a není zde několik prodejen stejného druhu. Proto zde dost dobře není možné, oproti městům, uzavřít prodejnu bez toho, že by se nezhoršilo zásobování obyvatelstva. Pak se vzdálenost k nákupním střediskům nezvyšuje o několik desítek či stovek metrů, ale o kilometry.

Proto jsme ve výboru sledovali zásady, které mají platit pro uzavírání prodejen i vliv národních výborů na jejich činnost.

Mám za to, že návrh zákona kladně odpovídá na uvedené problémy, že vytváří podmínky pro rozvoj obchodní činnosti, a proto doporučuji jménem výboru ČNR pro zemědělství a výživu jeho schválení.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Cibeliusovi.

Tím je pořadí přihlášených řečníků vyčerpáno. Přeje si ještě někdo slovo? Není tomu tak. Člen vlády, ministr vnitřního obchodu soudruh Jakubík o slovo nepožádal a také se vzdává závěrečného slova společný zpravodaj, místopředseda ČNR soudruh Žalman.

Můžeme přistoupit k hlasování. Navrhuji, abychom o předloženém návrhu zákona České národní rady hlasovali najednou ve znění předložené společné zprávy výborů České národní rady.

Jsou k tomuto způsobu hlasování námitky? Nejsou.

Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona České národní rady o vnitřním obchodě /tisk 9/ ve znění společné zprávy výborů České národní rady pro obchod, služby a dopravu, ústavně právního, pro plán a rozpočet, pro národní výbory a národnosti, pro průmysl a stavebnictví, pro zemědělství a výživu, zdravotního a sociálního a kulturního a školského /tisk 14/, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./ Děkuji vám.

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Není tomu tak.

Děkuji. Tím jsme schválili zákon České národní rady o vnitřním obchodě a projednali třetí bod pořadu schůze.

Čtvrtým bodem je

IV

Prosím ministra vnitra České socialistické republiky ing. Josefa Junga, aby vládní návrh odůvodnil.

Ministr vnitra ČSR ing. Josef Jung: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, předložený návrh ústavního zákona České národní rady o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky s Německou demokratickou republikou se předkládá k provedení Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o společných státních hranicích. Tato Smlouva byla podepsána dne 3. prosince 1980 v Praze.

Ke sjednání Smlouvy bylo přistoupeno zejména proto, že v důsledku přirozených nebo umělých změn polohy koryt hraničních vodních toků došlo v některých případech k oddělení dílčích částí státního území ČSSR a NDR; v jiných případech si úpravu průběhu státních hranic vyžádala specifická místní situace, jako například účelné napřímení průběhu státních hranic, zánik nebo vytvoření hraniční cesty, změna mokré státní hranice na suchou a naopak.

Sjednání smlouvy mezi ČSSR a NDR o společných státních hranicích je z mezinárodně právního hlediska i z hlediska politického významným aktem. V daném případě se nejedná jen o úpravu průběhu a vyznačení státních hranic mezi dvěma sousedními spřátelenými státy. Tato smlouva a její jednání svým politickým a mezinárodně právním dopadem přesahuje obvyklý rámec obdobných smluv.

Tato skutečnost přímo plyne z článku 1/ smlouvy, podle něhož státní hranice mezi ČSSR a NDR ve vymezeném prostoru jsou oběma státy uznány za historicky vzniklé a v době podepsání smlouvy existující společné státní hranice. Oba státy tak vyjadřují svou nezvratnou vůli zachovat status vytvořený v této části Evropy. Z mezinárodně právního hlediska smlouva důsledně vychází ze vztahu socialistického internacionalismu mezi oběma bratrskými zeměmi. Potvrzuje základní principy mezinárodního práva a to zejména zachování celistvosti státního území a nedotknutelnosti státních hranic každé smluvní strany.

Smlouva mezi ČSSR a NDR o společných státních hranicích se stane od počátku její účinnosti jediným dokumentem upravujícím průběh a vyznačení společných hranic.

Uzavření Smlouvy je plně v duchu upevňování pevných přátelských vztahů k prospěchu obou států a jejich národů v rámci provádění Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou.

Smlouva obsahuje úpravu otázek, týkajících se tzv. hraničního statutu, to je zejména průběh státních hranic, vymezení rozsahu pohyblivosti státních hranic na hraničních vodních tocích, způsob vyznačení státních hranic v terénu, udržování průběhu státních hranic a jejich vyznačení.

Otázky hraničního režimu jsou komplexně upraveny Smlouvou mezi ČSSR a NDR o spolupráci na společných státních hranicích a o vzájemné pomoci v hraničních otázkách ze dne 8. září 1976.

Při přezkoušení a vyměření společných státních hranic byly navrženy pouze drobné úpravy průběhu a změny charakteru státních hranic mezi ČSSR a NDR. Jedná se o 94 dílčích úprav, které jsou provedeny tak, že oddělené plochy částí výsostných území obou smluvních států se v celkovém souhrnu vzájemně vyrovnávají. Celková výměra pro vzájemně rovnou výměru státních území mezi ČSSR a NDR činí 76 521 m². Jinak historicky vzniklý průběh existujících státních hranic byl obnovou jejich vyznačení a obnovou hraniční dokumentace zachován.

Z majetkoprávního hlediska pozemky vyměňované v rámci nezbytných drobných úprav průběhu společných státních hranic přejdou k výsostnému území druhého smluvního státu a do jeho vlastnictví, včetně staveb a zařízení na nich vybudovaných, nezatížené jakýmikoliv dřívějšími právy k nim, přičemž eventuální právo třetích osob k převáděným pozemkům, včetně práv ke stavbám a zařízením, vypořádá ten stát, k jehož výsostnému území pozemky před převodem patřily. Vůči smluvnímu státu, do jehož vlastnictví nemovitosti přejdou, nemohou třetí osoby uplatňovat žádné nároky. U nemovitostí, které na základě Smlouvy připadnou NDR, proto vypořádají příslušné československé orgány veškerá případná práva třetích osob k těmto nemovitostem.

/Řízení schůze převzal předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc./

Předpokládá se však, že v praxi se nárok třetí osoby může vyskytnout jen ojediněle. Ve vzájemně vyměňovatelných územích jde jen z nepatrné části o pozemky, na něž podle záznamů v dřívějších pozemkových knihách mohou uplatňovat vlastnické nároky soukromé osoby.

Z technické dokumentace také nevyplývá, že by se na vyměňovaných územích, konkrétně na těch, které se stanou výsostným územím Německé demokratické republiky nacházely stavby nebo zařízení v soukromém nebo osobním vlastnictví.

Ke sjednané Smlouvě je připojen Protokol, který nebude zveřejněn a vstoupí v platnost zároveň se Smlouvou. V něm se mimo jiné smluvní státy též informují o tom, které orgány jsou příslušné ve smyslu Smlouvy.

Přijetí návrhu Smlouvy nebude vyžadovat provedení dalších změn československého právního řádu, ani se nedotkne závazků ze smluv, jimiž je ČSSR dosud vázána.

Realizace navrhovaného ústavního zákona si nevyžádá - vzhledem k již uváděným skutečnostem - zvýšení rozpočtových výdajů.

Doporučuji vám, vážené soudružky a vážení soudruzi poslanci, abyste vládní návrh ústavního zákona ČNR o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky s Německou demokratickou republikou, podpořili. /Potlesk./