Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Fleyberkovi. Slovo má poslanec ing. Vladislav Nový, připraví se poslanec prof. Ladislav Kubíček, DrSc.

Poslanec ing. Vladislav Nový: Vážené soudružky a soudruzi, naléhavé problémy naší ekonomiky kladou a i nadále budou klást stále větší důraz na zvyšování úrovně kvality řízení. Samozřejmě, že otázkám řízení věnujeme stále velkou pozornost. Mám však dojem, že vynaložená energie, snaha o zvýšení úrovně řízení, není adekvátní výsledkům, že se nám prostě nedaří zlepšovat řízení tak, jak bychom si přáli, nebo lépe řečeno, jak bychom potřebovali. O některých momentech, které výsledek našeho úsilí snižují bych se chtěl zmínit.

Proces řízení probíhá za daných politických a ekonomických podmínek a s použitím určitých technických a ekonomických prostředků. Společensko-politické předpoklady podle mého názoru jsou vytvořeny. Všechny stranické a vládní dokumenty to dokazují. Položme si otázku, jestli ostatní podmínky vytvářejí potřebné sociálně ekonomické ovzduší ke zlepšení řízení, k posílení iniciativy řídících pracovníků. Myslím, že jednoznačně kladně nemůžeme odpovědět, je dost, řekl bych rušivých vlivů. Domnívám se, že poklesl u některých hospodářských pracovníků pocit odpovědnosti nebo lépe řečeno poklesla odpovědnost.

Odpovědnost má být v řídícím procesu v souladu s pravomocí. Dnes máme bohužel dost vedoucích pracovníků, kteří by rádi měli pravomoci co nejvíce, ale odpovědnosti neúměrně méně. Jsou ale i takoví, kteří ani nestojí o pravomoci, jen aby neměli odpovědnost a příjemnější je jim schovávat se za "vyšší nařízení", za administrativní akty. A těch administrativních aktů v našem řídícím procesu je dost a podle mého názoru jich stále přibývá, a to nejen co do množství, ale také co do obsahu, mám na mysli co do počtu stránek.

Uvedu příklady. O důležitosti technického rozvoje nikdo určitě nepochybuje. Víme také, že na tomto úseku se udělalo dost práce, ale že máme hodně co zlepšovat. Zlepší však situaci to, že kromě deseti výkazů, které jsou Československému uranovému průmyslu uloženy budeme psát o technickém rozvoji nevím jak obsáhlou zprávu. ¨Myslím však, že zpráva nebude krátká, spíše naopak. Vždyť jen FMTIR vydaná "Osnova pololetní a roční zprávy o plnění státního plánu technického rozvoje a vybraných ukazatelů za rok 1981 a další léta sedmé pětiletky, má 85 stránek. Mám vážné obavy, aby dále nebylo třeba zvyšovat stavy pracovníků na technickém rozvoji, kteří neřeší však úkoly technického rozvoje, ale zajišťují kolem technického rozvoje administrativu.

Nechtěl bych být špatně pochopen, jsem si vědom důležitosti rozborů úzkých míst naší činnosti, důležitosti komplexních, čtvrtletních a ročních rozborů, ale není mnoho papírů kolem této činnosti? Vždyť pokyny a osnova ke komplexním rozborům mají 36 stránek. A to není všechno. Kromě toho jednotlivé úseky činnosti vypracovávají další osnovy. Např. jen metodika "Ročních mzdových rozborů" má 28 stránek textu a 15 stránek tabulek.

Můžete namítnout, proč o tom hovořím, vždyť na všech generálních ředitelstvích jsou na takovéto věci aparáty. Ano jsou. Mám však vážné obavy, že na vypracovávání požadovaných zpráv brzy nebudou tyto aparáty stačit, nehledě k tomu, že bychom na nich místo více zpráv měli chtít a musíme chtít tvůrčí činnost a ne pouze evidenci toho, co se stalo a hlídání plnění vydaných směrnic a předpisů. Hlavně však doslova zahlcujeme vedoucího pracovníka papíry, zvykáme ho a dovolujeme mu schovávat se za ně, učíme ho vymýšlet různá zdůvodnění a odvádíme od hlavního poslání - kvalifikovaně rozhodovat a nést za své rozhodnutí odpovědnost.

Je známo, že odpovědnost plodí důslednost. Domnívám se, že bychom na všech stupních řízení měli jednat tak, aby se jak důslednost, tak odpovědnost zvyšovala. Jednáme tak? Myslím si, že ne! Nedomyšlenými akty řízení někdy místo vytváření atmosféry vedoucí k odpovědnosti, vytváříme atmosféru opačnou. Uvedu příklad, možná, že ne nejvhodnější. Vybral jsem ho proto, že se týká když ne všech, tak určitě většiny okresů, mnoha závodů a JZD.

Nejsem právník, ale domnívám se, že naše legislativní akty, zákony, jsou na vysoké úrovni. Jiné, podle mého názoru je to u některých vyhlášek a prováděcích nařízení k těmto zákonům. Máme vynikající tak zvaný vodní zákon. Prováděcími předpisy jsou u něho možné výjimky pouze do roku 1985. Do tohoto termínu však nebude možné i při sebevětší snaze odstranit stávající odchylky od tohoto zákona. Tato skutečnost snad měla být známa těm, co rozpracovávali prováděcí předpisy. Vím, že je třeba s vysokou náročností vyžadovat plnění úkolů, zejména na úseku ochrany životního prostředí. Stanovením však nezajistitelných termínů se životní prostředí nezlepší. Dojde k tomu, že se nebude plnit litera zákona, že se prodlouží výjimky. Komu to prospěje? Nikomu. Sníží se vážnost zákona a nepřímo do určité míry takto vychováváme k nedůslednosti, k neodpovědnosti.

Soudružky a soudruzi,

řízení výroby je především řízení lidí. Spolu s uplatňováním vědy a techniky a racionální dělby práce je rozvíjení iniciativy pracujících jedním z klíčových předpokladů úspěchu. Souvisí s tím přirozeně účast pracujících na řízení a socialistická soutěž. V ČSUP věnujeme těmto otázkám velkou pozornost. V socialistické soutěži máme v letošním roce zapojeno takřka 92 % zaměstnanců. Zaměřujeme se na vytváření podmínek pro rekordní výkony. Vždyť 55 rekordů a překročených limitů hovoří o tom, že zde nejsou naše kolektivy bez úspěchu. Přitom je třeba říci, že se jedná o vynikající rekordy - o vynikající výkony. Poslední rekord, který vytvořila brigáda vedená hrdinou socialistické práce soudruhem Milanem Hroncem, kdy při ražbě vertikálního díla /říkáme jim komíny/ dosáhla produktivita práce 111 cm na člověka a směnu. Je to výkon, který u nás, ale i ve světové praxi nemá obdoby.

Musíme se však přiznat, že se nám plně nedaří přenášet zkušenosti z těchto rekordních výkonů do celého našeho kolektivu a tím výrazněji zvyšovat, nebo pomáhat zvyšování celkové produktivity práce. Pozornost také věnujeme konání výrobních porad. Nyní na konci roku jsme již začali projednávat s jednotlivými pracovními kolektivy úkoly, které chceme aby zajistily v roce 1982. Jsme si vědomi toho, že chceme-li zajistit obtížné úkoly plánu, musíme plnit hned od prvého dne. A abychom mohli od prvého dne plnit, musí lidé znát svoje úkoly a musí si také říci, co k jejich zajištění potřebují.

Na závěr bych chtěl říci ještě jednu myšlenku. Domnívám se, že bychom měli od vedoucího hospodářského pracovníka vyžadovat odpovědnost za konečný komplexní výsledek jeho pracovního kolektivu. Jednotlivé dílčí etapy a formy, kterými se ke konečnému výsledku dostává bychom měli samozřejmě sledovat, mám na mysli nařízení posuzovat, hodnotit, ale ne z hlediska příslušného vedoucího, ale pro sebe, pro vlastní potřebu, pro naši činnost, pro přenášení zkušeností a pro potřeby stanovování dalších úkolů, dalšího plánů. Stručně řečeno, neměli bychom se snažit vést vedoucí hospodářské pracovníky více než detailními předpisy za ruku, ale měli bychom ponechat dostatek prostoru pro iniciativu jeho a celého jeho pracovního kolektivu. Myslím, že to je také jedna z cest, která nám musí pomoci v zajištění obtížných, ale reálných úkolů 7. pětiletého plánu, o němž právě jednáme. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Novému. Slovo má poslanec prof. ing. Ladislav Kubíček, DrSc., připraví se poslanec dr. Zdeněk Hoření.

Poslanec prof. ing. Ladislav Kubíček, DrSc., člen - korespondent ČSAV: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, ve svém vystoupení bych chtěl upozornit na složitou problematiku realizace vědeckoechnických poznatků v naší společenské praxi, které se mají stát osou intenzívního rozvoje našeho národního hospodářství, jak vyplynulo i z vystoupení místopředsedy vlády ČSR soudruha Rázla.

O nedostatcích při realizaci vynikajících vědeckotechnických řešení bylo již popsáno úctyhodné množství papíru, pronesena četná apelující slova. Ve významných stranických a státních dokumentech bylo již nejednou poukázáno na vleklé nedostatky v této oblasti a přesto dosud k podstatné nápravě nedošlo a realizace vědeckotechnických poznatků do praxe je u nás stále vskutku velmi aktuálním problémem. Takže nás nepřekvapí konstatování, že ČSSR je sice v ideových řešeních, tj. v počtu podaných patentů, zlepšovacích návrhů atd., v přepočtu na jednoho obyvatele na velmi pěkném 3. místě na celém světě, ale v jejich realizování je až někde na místě 16. - 20. Oblast realizace je přitom zvlášť významnou složkou celého inovačního procesu. Právě realizace totiž završuje celý cyklus "věda - výzkum - výroba - užití".

V posledních 20 letech vzniklo nemálo návrhů na zdokonalení plánování vědeckotechnického rozvoje, jeho financování i stimulování, ale ve výrobě se vědeckotechnický pokrok dostatečně neprojevil nebo se zatím neprojevuje. To zdaleka neodpovídá novým potřebám intenzívního typu rozvoje naší ekonomiky.

Z těchto příčin je třeba nastolit takové úvahy, zda tento směr, kdy stále hledáme způsoby, jak pouze zesílit tlak na prosazování vědeckotechnických řešení do výroby, je to nejúčinnější. Jestliže totiž praxe tomuto tlaku po dlouhá léta odolávala, je tato zásadní otázka jistě zcela odůvodněná. Ukazuje se totiž, že je to skutečně jednostranný přístup a pro budoucnost pak i řešení vskutku velice málo perspektivní. Dosavadní způsoby řešení měly v konečném důsledku pouze tlumit to, že výzkumně vývojová základna vidí realizační problémy hlavně ve výrobě a výroba zase naopak v tom, že výzkum a vývoj nedostatečně řeší palčivé a prvořadé problémy výroby. Takové vzájemné zdůvodňování, obviňování nebo vymlouvání je v našich diskusích běžné, avšak věci rozhodně nepomáhá. Příčiny musíme hledat na obou stranách - v předvýrobních etapách i v samotné výrobě.

Společným východiskem je překonání představy, že novost vědeckotechnických řešení sama o sobě spontánně zabezpečí jejich realizaci v praxi. Vždyť samovolně nevznikají ani vědeckotechnické poznatky, ani jejich využití v praxi. S automatismem tady nemůžeme počítat. Realizační proces je třeba proto cílevědomě usměrňovat, připravovat, stimulovat, aktivizovat. Řečeno souhrnně: organizovat a řídit.

Proto se přínosy a celá efektivnost vědeckotechnických řešení musí nutně programovat. Za primární je třeba považovat ekonomická, sociální, ekologická a jiná zadání, která se od řešení vědeckotechnického rozvoje vyžadují. Tato zadání musí být nejen cílová, ale i zdrojová. Teprve potom budeme za správný výstup z výzkumně vývojové základny, z projektové, konstrukční a ostatní přípravy považovat pouze taková řešení - konečné výsledky - která zadané postuláty splní. V tom je jádro programového řízení vědeckotechnického rozvoje.

Takové principy musíme uplatnit na všech úrovních. Dnes se o cílově programovém řízení více hovoří jen na úrovni státních, respektive resortních cílových programů. Cílové řízení je však třeba dopracovat i na nižší stupně, hlavně do chozrasčotní sféry řízení, do VHJ a podniků, a to v konkrétní formě organizace. Principiálně by to potom mělo vést k postupnému odstraňování nynějších nežádoucích vztahů, kdy výroba nemá dostatečný a přirozený zájem o výsledky vědeckotechnického rozvoje.

Při hledání konstruktivních východisek je třeba vycházet z objektivní potřeby dialektického spojení vědy a výroby. Nejde tedy - řečeno obrazně - o hledání dalších způsobů, jak zesílit tlak na zavádění vědeckotechnického pokroku do výroby, ale o hledání možností účinného propojení a spojení vědy a výroby. A to ke vzájemné prospěšnosti. Řídící ekonomický mechanismus musí vědu a výrobu spojovat ke společnému úsilí o dosahování finálních cílů. To je celosvětový trend. Směřují k tomu i nejnovější organizační řešení, spočívající v integraci vědeckovýzkumných a výrobních sdružení.

Také v Československé akademii věd se pochopitelně těmito otázkami intenzívně zabýváme. K zajištění integrace vědy a výroby výrazně rozšíříme v 7. pětiletce spolupráci s ústředními orgány, dále prohloubíme smluvní spolupráci s vybranými výrobně hospodářskými jednotkami a všestranně budeme rozvíjet přímou spolupráci pracovišť Akademie s organizacemi realizační sféry.

Velký význam v tomto smyslu přikládáme v Akademii plnění úkolů cílových projektů základního výzkumu, které jsou novým systémovým opatřením a jež mají v poměrně krátké době významně přispět k řešení řady ožehavých a aktuálních problémů našeho hospodářství, k užšímu sepětí vědy s výrobou.

Z 19 vytyčených cílových projektů se jich plných pět týká oblasti značného významu, oblasti představující celé nové inovační proudy - problematiky biotechnologií. Rád bych se o této problematice zmínil poněkud podrobněji a na jejím příkladu poukázal na obrovský přínos plynoucí z realizace poznatků vědy.

"Biotechnologie" jsou v poslední době velice módním pojmem. Přitom je daleko méně známo, že biotechnologické procesy využívá lidstvo již od pravěku, tedy daleko dříve, než si vůbec člověk uvědomil existenci mikroorganismů. Takovými procesy je např. výroba chleba, piva, vína, sýrů apod. Řemeslná výroba těchto potravinářských produktů se postupně přeměnila na řadu průmyslových odvětví, ve kterých se využívá poznatků vědy a původní empirické výrobní postupy se začaly opírat o objektivní znalosti probíhajících procesů.

Vznikly nové výrobní procesy, založené na poznatcích biologických věd o zákonitostech buněčného růstu a o molekulární podstatě funkčních projevů živé hmoty, které odkryl v 60. a 70. letech moderní biologický výzkum, používající řady nových metodických přístupů, zejména z oblasti chemie, fyziky a matematiky. Tyto poznatky, spolu s využitím možností soudobé techniky, umožňují dnes vznik nového typu technologií - biotechnologií - s obrovskými možnostmi uplatnění v celospolečenské praxi.

Svou podstatou jsou biotechnologie procesy velice málo energeticky náročné, nejčastěji se uskutečňují při tělové teplotě. Jsou nezávislé na kli matu a bonitě půdy, protože probíhají v uzavřených systémech produkčních tanků, biorektorů. Neznečisťují životní prostředí, nebo& jsou bezodpadové. Mohou být přímo zaměřeny na zhodnocování energie i na dobývání energie při likvidaci průmyslových a zemědělských odpadů. Biotechnologie již nachází uplatnění v zemědělství, potravinářství, farmaceutickém průmyslu, vstoupily také do oblasti chemického průmyslu a metalurgie, strojírenství a mikroelektroniky.

Biotechnologie se tak nesporně stávají kvalitativně novou složkou vědeckotechnické revoluce. Zatím jsme na pouhém začátku jejich rozvoje, ale již dnes se zde odhaduje až pětkrát větší návratnost investic než je u soudobé mikroelektroniky. Je tedy nezbytné plně docenit velké možnosti biotechnologie a co nejúčinněji je využívat pro rozvoj společnosti.

Při stoupajících výživářských potřebách ve světě bude důležitost zvládnutí biotechnologie narůstat, jak vyplývá ze srovnání intenzity produkce bílkovin u hospodářského zvířete a užitkových mikroorganismů. Zatímco skot o váze 500 kg za 24 hodin vyrobí půl kg bílkovin, biomasa mikroorganismů téže hmotnosti ve stejném čase vyrobí 5 - 50 tun bílkovin. Biotechnologie dávají perspektivy pro rozvoj bezodpadových přirozených plastických hmot, tzv. bioplasty a v petrochemii mohou sloužit při odrafinování ropy. Lze očekávat, že do 20 let zhruba čtvrtina produkce současné chemické výroby bude uskutečňována biotechnologickou cestou.

Jak jsem se již zmínil, týkají se problematiky biotechnologií cílové projekty základního výzkumu: Mikrobiologické procesy, Peptidické regulátory životních procesů, Imobilozované biologické systémy, Technologie genové manipulace a Komplexní využití Lignocelulózových surovin /fytomasy/. Tyto projekty, které vznikly z podnětu ČSAV, pokrývají principiálně všechny hlavní rozvojové trendy, jež můžeme v oblasti biotechnologií do budoucna předpokládat. Nyní půjde především o to, aby se zajistilo uplatnění dosahovaných výsledků jak posílením teoretické části, tak aplikované sféry biotechnologií. Aby se tudíž vytvořily přiměřené materiální předpoklady praktického uplatnění biotechnologií v naší průmyslové sféře. Budeme-li tuto cestu důsledně sledovat, máme šanci udržet krok se světem a myslím, že bychom tuto šanci neměli propást. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji profesoru Kubíčkovi, slovo má poslanec Zdeněk Hoření, připraví se poslanec Václav Trejbal.

Poslanec RSDr. Zdeněk Hoření: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci. V rozpočtu ČSR zaujímají důležité místo finanční prostředky věnované rozvoji televize a rozhlasu a počítané na stovky miliónů korun.

Je to málo nebo mnoho? Kulturní a školský výbor, který se zabývá vždy rozsáhle a pozorně návrhem rozpočtu televize a rozhlasu, nemůže ve své kompetenci dát zcela objektivní odpověď na tuto složitou otázku. Ale členové výboru zdůraznili v debatě o rozpočtu, myslím správnou směrnici, prosazovanou i na jiných úsecích, a to z méně vstupů jak jsme si moderně zvykli říkat, dát více výstupů. Je to v plném souladu s tím, co jsme zde slyšeli od soudruhů Rázla a Tlapáka.

Chtěl bych také potvrdit, že pro pracovníky televize a rozhlasu je heslo "šetřit, šetřit, šetřit" samozřejmým heslem jejich kuchyně, že prostě nejen "vodu káží", ale také"vodu pijí", abych se vyjádřil obrazně. I když v těchto složitých souvislostech, o nichž dnes hovoříme, nutno čestně a objektivně připomenout, že i v této oblasti, oblasti moderních sdělovacích prostředků - musíme myslet na nelítostnou konfrontaci s technickým rozvojem v táboře protivníka. Já však chci v této chvíli obrátit pozornost spíše na otázky netechnického charakteru. Aťsi to uvědomujeme nebo ne, jsme jako společnost prudce vtaženi do víru všudypřítomného, ideologického boje, který je veden bez ohledu na státní hranice. Byli bychom jako Don Kichot asi směšní, kdybychom si naši pozici v tomto ideologickém souboji zjednodušili na strhávání nepatřičných antén, obrácených nikoliv směrem na Kavčí hory.

Jak už bylo řečeno soudruhem Biľakem na 15. zasedání ÚV KSČ, paralyzovat vliv nepřátelské propagandy, lze jedině kvalitou našich programů, televizních, rozhlasových atd., přesvědčivostí a silou naší pravdy. To je náročný úkol, ale jedině správný.

Zápas o vědomí našich spoluobčanů je zápasem o základní socialistické hodnoty naší společnosti. Tisk, rozhlas a televize usilují v tomto zápase dnes a denně o to, aby se naši spoluobčané s důvěrou obraceli k našim a ne k jiným zdrojům informace. Ne vždy jsme v tom, žel, úspěšní.

V tomto úsilí je samozřejmě velmi důležité, abychom sdělovali našemu čtenáři a posluchači včas nejen to, co se stalo na Dálném východě, ale i to, co se stalo třeba na velmi blízkém severu, např. na Mostecku.

Prostě, aby se naši lidé i o událostech u nás doma dovídali dříve z Prahy než třeba z Vídně.

Právě to má na mysli 15. zasedání ÚV KSČ, když takový důraz položilo na význam politického zpravodajství, na bohaté a co nejúplnější informace o životě u nás i ve světě. Využívám této tribuny k vyslovení přesvědčení, že tisk, rozhlas a televize budou vždy mít v tomto úsilí plnou podporu i všech soudruhů ministrů české vlády. Když hovořím o politickém zpravodajství v tisku, rozhlase a televizi, rád bych se při příležitosti jednání ČNR obrátil i ke svým kolegům novinářům a požádal je o větší pozornost problémům, které řeší poslanci ČNR a vládní orgány ČSR. Nemám na mysli plenární zasedání -o nich se referuje se samozřejmostí. Zdá se mi však, že my novináři jsme mnoho dlužni tomu, abychom přiblížili široké veřejnosti specifičnost, např. zrodu zákonů apod. Vždyť zákon - to není jen výsledné hlasování na plenárních zasedáních, to je především mravenčí, cílevědomá, v pravém slova smyslu státnická práce poslance v jeho obvodu i výboru. Tato významná stránka našeho socialistického demokratismu zůstává, jak se mi zdá, ve stínu pozornosti politického zpravodajství našich sdělovacích prostředků.

Ještě jedna poznámka: Jako občan Prahy bych chtěl na adresu některých soudruhů novinářů říci, z daně kdy nepřeháníme, když z dopravních trampot občanů hl. m. Prahy děláme tak říkajíc pupek problémů našeho života. Zda se z hlediska jiných daleko závažnějších celospolečenských problémů nedopouštíme v novinách, rozhlasu i televizi disproporcí a také nespravedlnosti. Vždy, když napadne 5 cm sněhu, hned se rádi obouváme do Národního výboru hl. m. Prahy, že tam či onde nebylo včas zameteno. Ale vždyť i pražský primátor dostal také nižší kvóty pohonných hmot, ani on není všemocný, aby okamžitě do každé ulice vyslal čistící vozy atd. Soudruh Zuska to může ze své minulé funkce potvrdit. Jde mi prostě o to, abychom vytvářeli prostřednictvím sdělovacích prostředků správné nálady, abychom uměli otevřeně čelit i zjednodušeným a někdy až demagogickým soudům. Praha samozřejmě není bez chyb a tisk musí na různé nedostatky upozorňovat. Ale rozsáhlá úsporná opatření nebudou vždy populární; je třeba proto v tisku, rozhlasu a televizi více apelovat i na občanskou kázeň, na občanskou iniciativu především.

Na závěr bych chtěl ještě dodat, že kulturní a školský výbor po zásluze ocenil nejednu účinnou relaci rozhlasu a televize. V této chvíli, když je naše mysl tak napjatě upřena k Polsku, chtěl bych zdůraznit především ocenění za to, jak právě televize, rozhlas a samozřejmě i tisk všestranně a principiálně osvětlovaly polský vývoj. To, že se za Solidaritou plíží do Polska kontrarevoluce, bylo řečeno našimi sdělovacími prostředky už na podzim loňského roku. Nic z toho nemusíme odvolávat.

V tomto směru velkou práci koná také polské vysílání Čs. rozhlasu, které se denně obrací přímo k polské veřejnosti a samozřejmě otevřeně fandilo všem, kdo se postavil v Polsku na odpor proti socialistickým silám. Polské události mají úzký vztah k tomu, co dnes projednáváme. Každý ví, co mám na mysli. Všichni jsme proto uvítali, když jsme se dověděli, že vláda generála Jaruzelského konečně převzala iniciativu a že kontrarevoluční síly v Polsku jsou v defenzívě. Není zatím zcela objektivní představa o situaci a není zřejmě zcela jednoduché uvést do chodu všechny závody a doly. Je prostě ještě předčasné volat hurá. Jistě však vyjádřím mínění všech vás, když dodám, že v této těžké zkoušce mají naši polští přátelé naše plné sympatie a veškerou podporu. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Hořenímu, slovo má poslanec Václav Trejbal.